CASÖFI8 - Česká christologická a mariologická akademiecchma.cz/ckd/CKD_1834_4.pdf ·...
Transcript of CASÖFI8 - Česká christologická a mariologická akademiecchma.cz/ckd/CKD_1834_4.pdf ·...
C A S Ö F I8PRO
w u i D á w i i s r
o n
li N .1 / E C J A R C I B I S K U P S K É P R A Ž S K É
S E D M Y R O C N J B E H .
Swazek čhvrfý .
W F R A Z. E 1834.
lenjžecj arcibiskupská knihtiskárnu, řjzenjm JV- Špinky,
Utaimir tempoře ; veniet eniin hora, post ({uam non erit teinpus amplius.
S . Bernard, in Epist.
O Bož/m w lélcnf.
Od
Vincencia Zahradnjka,fa rá ře w KřeSicjch.
Tagem stw j křestanské wjry gsau takowá učenj,
gegichžto prawost poznáwáme ne rozumowánjm či-
II tak nazwanými wnitřnjmi duwody, nobrž swe-
dectwjm Božjm. Tau přjčinau se řjká, že tagem
stwj náboženstwj našeho gsau nadpřirozené swětlo,
čili učenj, kteráž schopnost rozumu našeho přesa-
liag j, a dokonceby nás tagna by la , kdyby nám
gich Bíih zgewenjm swým nebyl w známost mvedl*
Přirozený rozum při tech náboženských prawdách,
kteréž tagemnými neb pauze Bohem zgewenými
gmenugeme, toliko to skaumánjm nagjti může, že
žádné giné, gakkoli poznané prawdíí na odpor ne-
stogj, a že žádného dokonce důwodu nenj, za kte- rýmžby poraženy bytí mohly. Tagemstwj kře-
stanského náboženstwj gsau nad rozum lidský, ni
koli ale proti rozumu. Nicméně z nepostihlosti, a
z tagemné, skryté powahy náboženských prawd ni-
koli nepocházj, žebycliom gim roznměti, to gest, prawého a wlastnjho smyslu gegich nagjti nemo
hli. Kdyby zagisté ty a takové nad rozum posta
vené prawdy i také temny a nesrozumitedlny by
ly : nikdoby z nás newěděl, gakby mu gich užjwa-
ti náleželo, a bylyby gako zavřený poklad, k ně-
mužto žádný přistaupiti nemůže.
G ižt pak ku tagemnýin pravdám wjry kře-
síanské náležj i ta, že Ježjs Kristus nebyl pauhýni
člověkem , tak gako každý z nás, nobrž že byl
člověkem a spolu Bohem, že w osobě geho bož-
stwj a člowěčenstwj nerozdjlně bylo spogeno, že
byl wtěleným Synem Božjm.
I.
Gaký gest smysl učenj toho ? Byl-li Ježjs člo
věkem : gak spolu býíi mohl i Bohem? A byl-li
Bohem: gak bylo možná, by spolu také byl člo-
vvěkem ? Byltě Ježjš dle těla i dle duse prawým
člověkem : ale stjmto člověkem se svrázal a sge-
dnotil Bíih Syn; byltě Ježjs Bohem, ale Bohem,
lidskau přirozenostj oděným. Byltě gedinau oso-
bau, ale wosobě této byla dvvogj přirozenost, bož
ská a lidská, a nápadně dwogj rozum a dwogj v fi
lé. Božstwjm nebylo zničeno a zrušeno člowěčen-
stvj, a clowěčenstwjm nikoli božstvj snjženo, zten
čeno, obmezeno a skljoeno nebylo. ,,Pán náš Je
žjš Kristus, Syn Božj , gest i Bohem i člov ěkem.
Gelikož gest Bůh, z podstaty Oícowy před wěky
gest zrozen, gelikož člowěk a le , z matčiny podsta
ty \v času se narodil. Gestit dokonalý Bůh a do
konalý člowěk, magjcj rozumnau duši a tělo člo-
vvtka. Dle božstwj gest rowen O tci, dle člowě-
čenstwj ale Boha Otce gest nižšj. Ačkoli pak Bíih
gest a člowěk, nicméně geden gest toliko Kristus,
nikoli ale dwa. Geden gest Kristus, ne ale tak, ga-
koby se božstwj w lidskau přirozenost bylo proměnilo a přewrhlo, nobrž tjm , že Bfih človvěčenstwj
wzal na sebe. Geden gest Kristus ne smjšenjm podstaty, alebrž tjm , že gediná gest osoba. Neb
gako rozumná duše s tělem spogená gediný gest
člowěk : tak Bůh a člowěk gedeu gest Kristus.“
(Symbolům S. Athanasii.)
Pro lepšj wyswětlenj článku wjry o wtěle-
ném božstwj w osobě Krista Pána dokládám, že seo Ježjši Kristu trogjm způsobem mluwiti může.
Předně se o něm mluwiti muže, gakožto oprawém
člowěku, kterýž krom mrawných neduhu a wad
našich we wšem nám byl podoben. Tak u přj-
kladu gakožto oprawdiwý člowěk se narodil, gak
wěkern tak i maudrostj a milostnostj u Boha a u li-
ílj prospjwal, modlil se, od zlého ducha byl po-
kaušjn, trpěl a na křjži skonal. Druhé, o něm se
mluwiti může gakožto o Bohu, a protož se práwě
řjká, že gest wěčným, wsewědaucjm a wsemocným*
Posléz se o něm gakožto o gediné osobě, genž
božstwj a elowěčenstwj w sobě zdržuge, mluwiti
může.„Ačkoli gest w Kristu gediná osoba , osoba
Boha Syna, a w osobě této Bíih s člowěkem gest
sgednocen tak , že se řjci muže o clowěku , což
se řjká o Bohu, a což se člowěku připisuge, Bohu se přiwlastniti může; communicatio idiomatum iu
Christo: nicméně se tudy rozdjl mezi ^vlastnostmi lidské a mezi wlastnostmi božské přirozenosti nikoli
nerusj. T jm se porážj smysl Ubiquistů, kteřjž sto-
g j na tom , že se božská přirozenost tak s člowě-
čenstwjm spogila, že Kristus i gakožto člowěk pra
wým gest Bohem, wsemohaucjm, wěčným, nesko
nalým a wšude přjtomným. Proti smyslu gich pra-
witi máme, že Kristus, gakožto člowěk, nenj Bůh,
nenj wěčný, aniž wšude přjtomný, leř? toliko w ne
bi a wswátosti oltářnj.“ (Catechismus ad ordinan-
dos. Venetiis 1743. Editio 18, Pag. 23.)
Z toho se w id j, že se o Ježjsi Kristu welmi
opatrně mluwiti má, gmenowitě tak, by gak bož-
stwj, tak i člowěčenstwj a osobenstwj geho wswém
způsobu nepohnutě stálo. Mnohý o Ježjši rozprá-
wj gakožto o pauhém Bohu, wnegeden zhaubný
blud tjm ubjhage, mnohý ale o něm mluwj gakož
to o pauhém clowěku, wyznamenaném sice, wýteč-
ném a diwnými mocnostmi obdařeném, ale předce
gen clowěku. Mnohý mu zase neodgjmá sice ni
božstwj ni člowěčenstwj , ale předstawuge si bož-
stwj geho a člowěčenstwj gakožto wrě c i, podlé se-
b e stogjcj, gakoby gedno s druhým nebylo osobně
spogeno, nobrž gakoby gedno od druhého bylo
odtrženo, a nic se obapol nedotýkalo. Blaudj, kdož
o Ježjsi gakožto o božském člowěku mluwj, ale ná-
podobni blaudj ten, kdož o něm gakožto o lidském
gakéms Bohu rozpráwj, kterýž dle zdánj Basiliadů
a Apollinaristu smyslené toliko měl tělo, ne opraw- diwé, a nerostl dle těla a neprospjwal wekem a
maudrostj, nobrž gen rusti, a wěkem a maudrostj
prospjvvati se zdál. Muž se řjci o Ježjši Kristu,
že Bíih byl snjm a on sBohem; že wnem widite-
dlně, tělem přioděný Bíih lidi nawštjwil; (visibili-
ter in eo Deus corporalis apparuit, Missale Ro
manům) že Bíih w nřm přebýwal; že Bůh w něm,
skrze něg a z něho působil; že Bůh w něm gest u-
činěn íílowěkem : nicméněby s Nestoriany blaudil
ten, kdožby dwogj chtěgjcj a působjcj osobu w něm
přigjmal, osobu Boha a osobu člowěka, na tom sto-
ge, že osoba Boha Syna \v osobě syna člowěka to
liko gako’ w stánku něgakém přebýwala, a této oso
by gakožto díistogného nástroge koblaženj lidstwa
užjwati ráčila. (Simpert Schwarzhuber PAeligions-
handbuch. Prag 1786. M. Band. § .5 2 ). Prcpo-
wěděnj wmesnjm Credo našem : „Descendit decoe-
lis, staupi! s nebes“ , nic giného neznamená, než že
„Syn Božj, kterýž gakožto nesmjrný a wšude přj-
tomný nikdý sice nebe neopustil, nicméně na zemi
se zgewil tjm , že z Marie panny tělo wzal na se-
be.“ (Catecliismus ad ordinandos. 18 Editio. Ye-
netiis 1743 Pag. 62.)
II.
Článku wjry o Kristu, wtěliwsjín se Synu
Božjm , čili o Bohu a čílowěku osobně sgeduoce-
ném, každý, ninjm, že rozuměli mfiže. I to se u-
kázati může, že učenj p wtělenj Boha Syna nic \v
sobě nemá, cožby se sprawdau něgakau nesrowná-
w alo, neb na čemžby se zdrawý rozum zastawiti mohl.
Učenj toto by bylo rozumu odporno, kdyby
chom wěřiti měli, že Bůh Bohem neb člowěk člo
wěkem býti přestal. Zdaž ale ten, kdož wěřj, že
Bůh se w tělil, spolu i wěřiti musj, že buď Bo-
žj anebo lidská bytnost wněčem proměněna byla?
Bůh tjm , že člowěčenstwj naše na sebe přigal,
swau moc, swau maudrost, swaii lásku a giné wiast-
nosti swoge plněgi sice wygewil, proto ale w pod
statě geho i neymenšj změna se nestala. Tak ná
podobně člowěk tjm, že se Bůh sám neyužšjmi swaz-
ky s njm spogil a spolčil, neywětšj možné důstoj
nosti dosáhl, a wšecku maudrost, dobrotu a blahost,
kterauž obsáhnauti a chopiti muže přirozenj lidské,
wewlastenstwj swé přigal, proto ale nikoli lidského
těla neb lidské duše zbawen nebyl, Kdoby se do
mýšlel, že wttílenjin se Syna Božjho božstwj i w ney-
menšjm změněno bylo, anebo že Ježjš Kristus nebyl prawdiwým člowěkem, w každé podstatné
stránce přirozenj našeho nám podobným, tenby to
muto wznešenému článku wjry buď nerozuměl, anebo sprawowěrnými křesíany by nesmýšlel za ge
dno, a za bludaře by se mjti musel. Byltě Ježjš Kri
stus gedinau toliko osobau, a sice osobau božskau:
Cot ale z toho následuge? To-li , že nebyl opraw-
diwým člowěkem, že lidské přirozenj geho bož
ským bylo zlilazeno , a že nikoli obyčegem giných
wysoce maudrých a Bohu cela oddaných lidj smý-
šleti a gednati nemohl ? Odstup to daleko!
Aniž se zdrawý, práwě saudjcj rozum na tom
můž zastawowati, že se v? osobě Ježjse Krista bož
stwj s člowěčenstwjm spogilo. Neb spogenj toto
nikoli nebylo takowé, gakýmž se hmotné, tělesné
wěci wgedno scházegj a pogj, zgakéhožto spoge
nj pak třetjho cos rowně hmotného a tělesného
pocházj. Nespogil se Biili s člowěkem tak, gako
u přjkladu gedna barwa s druhau smjšena býwa, a-
by pak z toho třetj, zhola giná barwa wycházela.
Spogenj ono bylo duchownj powahy, kteréž siin-
bolická kniha cjrkwe katolické , katechismus Tri-
dentského sněmu, ono wykládá a wygasňuge, an
dj: ,,Cokoli Bíih při tagemstwj wykaupenj našeho
činil, k tomu vvsemu člowěčenstwj Kristowa, co pň-
sobjojho nástroge, užjwal.— Ačkoli \v Kristu s bož-
skau osobau lidská přirozenost byla spogena: nic
méně on při spogenj tomto hořkost umučenj cjtil
tak, gako kdyby spogenj ono nikdy nebylo mjsta
mělo.— Kristus prwnj z mrtwých wstánjm odBo-
lia byl odplacen. Museli zagisté od Boha na ney-
" eyš by ti oslawen , poněwadž z prawého kněmu
poslusenstwj wšelikau lehkost a potupu Avzal na se-
be.“ (Catechismus Romanus P. I. §• 13, 2, 9, 12).
2dali w Kristu Bull Syn s člowěkem tak byl spo-
ř>en, by třetj něgfaký byl trápenj čitedlen a od Boba odměněn, třetj něgaký, kterýž nebyl ni člowě-
kera ni Bohem? Anebo zdali se řjei muže, že dru
hů božská osoba od prwnj byla odplacena , anebo
že Bíih Boha odměnil?
L jb jt se mi, což o spogenj Boha a člowěk a w
gednotu osoby Bertieri w dogmatice swé pozname
nal, by swětle ukázal, že se při onom ueenj nic roz
umu protiwného nenacházj. Z wýborné dogma
tiky geho, (Viennae 1785 P. II. cap. 3 .) tato mj-
sta zde kladu : „T jm , že Slowo přirozenj naše na
sebe přigalo, neproměnila se přirozenost Božj wT při
rozenost lidskau, aniž lidská wbožskau se obrátila.
Nestalo se tjm pomjchánj gedné přirozenosti s dru-
hau, tjm méně pak wěčný Syn Božj w lidském tě
le byl obmezen neb giným učiněn. — W tagemstwj
tomto lidská 6Íce přirozenost se zginačuge, an pl-
něgsj dokonalosti nabýwá, božská ale přirozenost
nižádné změny netrpj, poněwadž 6e e nj lidská sice
spoguge, nikoli ale w ni nepíisobj. Nic tedy sobě odporného w tom se nenacházj, že gednorozený
Syn Božj, nesmjrnostj swau we wšech wěcech přj-
tomen, zpíisobem , sneywyššj maudrostj geho se
srownáwagjcjm , neyužšjm swazkem lidskau přiro
zenost ksobě připogil, aby mu pak wlastnjm by
la nástrogem, kterýmžby píisobil. Tak podobně
řjdil a zprawowal lidskau přirozenost, ale to, což
ku každé přirozenosti připadá, tak sebe obapol do
týkalo, že gediná mjsto měla osoba , osoba Syna
Božjho. §. 26. Wěčný Syn Božj lidské přirozenj
ne inorálnjm, nobrž prawým, wlastnjm a podstat
ným spogenjm k sobě přiwázal a přitáhl, a tudy
ge zdokonalil, a obzwlástnj mu vlastnosti udělil.
§. 35. Wywýšenost Božj a wšecky gine vlastno
sti božské co medle gsau giného, nežli Bůh sám ?
Kdybychom se tedy domnjwali, že lidské přiroze-
nj Kristowo úěastenstwjm wšech wlastnostj Božjch bylo obdařeno : zmizelaby přirozenost lidská, a i
ona by pak božskau přirozenost] byla.“ §. 44.
Nebudiž mi zde kladen odpor, že člowěk, tě
lo a duši magjcj, prawau gest osobau, a že nápa
dně i Kristus, gakožto člowěk gednu , a gakožto
Bdh druhau osobu má do sebe. Neb slowo osoba
wdwogjm se smyslu užjwá, a tu, kdež se o vtěle-
nj Syna Božjho mluwj, ginák se mározuměti, než
li tu, kdež o trogici Božj řeč gest. Gediná bož
ská podstata tři rozdjlné osoby w sobě zawjrá, ale
w Ježjši Kristu dwogj rozdjlná podstata , božská a
lidská, gedinau činj osobu. Každý člowěk prawau
sice gest osobau, kdyby se snjm ale Bůh spogiti,
a tak ho k sobě přitáhnauti a božstwj swého účast
na učiniti ráčil, gakož se to při Ježjši Kristu na
cházelo : w ohledu na přediwné , zázračné spogenj
toto nemělby wjce lidské osoby, nobrž božstwj by
w něm předčilo a wéwodilo, a protožby sewsjmprá-
wem osoba geho božskau gmenówati musela.
III.
Ačkoli pak wznešené dogma, že Ježjš Kristus
gest Bůh a člowěk, w gedinau, božskau osobu ne-
lozdjlně spogený , proti rozumu nikoli neboguge:
nicméně nad rozum gest postaweno, to gest, niko.
li newyšlo z rozumu, sobe samému ostaweného, a-
niž prawost geho z rozumu se dokázati čili zginé
něgaké prawdy prowésti muže. Tento článek wj-
ry by nám dokonce byl neznámým, kdyby nám ho
Bůh na obzwláštnj , nadpřirozené cestě byl newy-
gewil, a protož práwě se o něm řjci muže, že gest
skrytá, nadpřirozená prawda, že gest u přirowná-
nj k giným prawdám, z pauhého rozumu wywáže-
ným a rozumu postihlým, weliké tagemstvvj.
Kdo Ježjse Krista widěl a poslauchal, pozná-
wal sice, že oprawdiwým gest člowěkem : nižádnaut
ale měrau wěděti nemohl, že Bůh gest s njm a on
s Bohem w gediné osobě. Rowně tak i my nynj
cele gsme sice ugištěni, že w osobě geho božstwj
s člowěčenstwjm bylo nerozdjlně sgednoceno : odkud
nám to ale ku wědomj přišlo ? Zdali tu prawdu mu
drc něgaký nalezl? Zdali tu prawdu zginé něga
ké prawdy logickau záwěrkau wydobyti můžeme?
Zdali i neybystřegšj mudrc za našich času, nelze-li
mu wážiti z pramenů božského zgewenj, hlubokým
přemýšlenjm na to přigjti může, že se Bůh s člo
wěkem zosobil, a že práwě Ježjš Kristus byl tau
osobau, w kteréž božstwj a člowěčenstwj spolu by
lo sgednoceno.Kteřjžkoli přjčinau tohoto článku wjry přjliš
mnoho mudrowali, to gest cele ho postjhnauti chtě
li, w pauhém rozumu kořeny gelio hledagjce: w
rozličné bludy se zapletli, a nálezem cjrkewnjch
sněmů z počtu prawowěrných křestanů wynjmáni
býwali. Tak i za tohoto wěku našeho ti, genž k
náboženstwj křesťanskému toliko takowá učenj při-
řjtagj, kteráž se i beze wšeho swědectwj Božjho
pauhým toliko rozumem upodstatniti dagj, tjm sa
ni vin i wtělenj Syna Božjho zapjragj, anebo pra-
\vj sice, že Ježjš Kristus gest Synem Božjm, ale
slowíim těmto cizj , smyslu cjrkwe katolické od
porný rozum dáwagj. Rationalisté naši uóenj o
božstwj a člowěčenstwj Kristowě tak dlauho krau-
lj, točj a natahugj, až w něm nic giného nezůstáwá,
než útwor wšetečné hlawy gegich. Tomu, že Kri
stus byl prawým člowěkem, dáwagj sice rnjsto, že
ale spolu také byl Synem Božjm , wtom smyslu,
gegž cjrkew katolická po wšecky časy držela a do
rlnes držj, za prawdu přigjti se zpauzegj. Magj
Krista za pauhého člowěka, ale takowého, kteréhož
Bíih obzwláštně oswjtil a obdařil; za člowěka ho
magj, Bohem nadšeného, a Bohem wedeného k to
mu, by blahoděgné prawdy swětu zwěstowal. Dle
smyslu gegich byl Kristus člowěkem, prorokům sta
rého zákona podobným, s tjm toliko rozdjlem, že pů-
sobenjm Božjm plnost darů duchownjch naii byla
wylita.
Náboženstwj křesťanské prawdy dwogjho způ
sobu w sobě zdržuge. Geduy gsau té powahy, že
negen swědectwjin Božjm , alebrž i dňwody z roz
umu prowésti se d a g j, ku kterýmž u přjkladu
maudrost, dobrota a mocnost Božj, gakož i nesmr- tedlnost duše náležj. Druhé ale té gsau wlastno-
sti, že gedno božským swědectwjm stogj, a kdyby
Bíih toliko tak řečených filosofických prawd zge-
witi byl ráčil, dokonce padagj. Ku prawdám dru
hého způsobů zřj i ta, že vv osobě Ježjše Krista
Bůh spogen byl s člowěkem. Tau přjčinau učen]
toto nic do sebe nemá pauze filosofického, to gest,
žádné stránky na něm se nenacházj , kteraužby kc
pauhý rozum do něho wprawiti, plněgeproniknauti, a
11a ginem základu, nežli gest slowo Božj, postawi-
ti m oh l; gestit učenj nepochopitedlné, gest pra-
wým — tagemstwjm,
SV.
Tagemstwjm-li ale gest učenj wjry křestansl«1,
že Ježjs Kristus byl Bůh a Člowěk wgediné osobí*:
na gewět ležj, že ku prokázánj prawosti učenj to
ho nic giného neslaužj , než slowo čili swědectwj,
Bohem wynesené.
Odkud wjme, že Kristus zosobeným byl Bohem
a člowěkem ? Neomylná cjrkew pjsmy swatými,
spisy swých swatých Otců, sněmownjini listy, kni
hami wěrohodných učitelů swých, weřegnými služ
bami Božjmi a žiwým wyznánjm swýmučj, že Kristus gest Bůh a člowěk w gediné osobě. Proč ale
wěřjme, že cjrkew gest neomylná? A gak se i bož
ským osobenstwjm Ježjše Krista ugistiti může i ten,
kdož na swědectwj cjrkwe nepřestáwá, an ebo ani
newj , žeby cjrkew byla neomylnau, a Bůh sám
každau spasitedlnau prawdu usty gegjm i oznamo-
wal ? Kristus, wtělený Syn Božj, neomylnau cjr-
kevv štjpil a zarazil: gak se ale ugistiti míižeme,
že Kristus oprawdu byl vtěleným Synem Božjm? Že s člowěkem Bíih byl osobně sgednocen, a že tento Bull a člowěk byl Ježjš Kristus, to nám ne-
widitedlný Bůh sám zřegmými znamenjmi gest uká
zal, a sice gak wýbornostj učenj toho a blahoděg-
nau mocj wšeho vesměs učenj Kristowa, tak i mno-
hotwárnými diwy a zázraky, gež skrze něho u ve*
likém počtu gest působil.
Ježjš Kristus, w třidcátém roce wěku svého,
gakožto učitel náboženstwj weřegně vystaupiw',
wse učenj swoge na tomto stavěl základu: „SIo-
wo tělem učiněno g e s t, a přebýwalo mezi námi, a
widěli gsme sláwu geho, sláwu gakožto gednoro-
zeného od Otce, plného milosti a prawdy. “ (Jan
1, 14.) „častokráte a rozličnými způsoby mluwj-
wal někdy Bůh otcům skrze proroky, w těchto pak
poglednjch dnech mluwil nám skrze Syna swého,
kterýžto gsa blesk sláwy a obraz osoby geho, zdr-
žuge wšecko slowem mocnosti swé.“ (Žid- 1, 1 —3.) „Kristus gest obraz Boha newiditedlného, pr
vorozený všeho stwořenj, hlawa těla cjrkwe. Za-
ljbilo se Otci, aby v něm všecka plnost přebýwa-
la. Tagemstwj, skryté od věků a národů, nynj zgeweno gest svá tým , gimžto Bůh ráčil známo
uciniti, gakéby bylo bohatstwj slawného tagemstwj
toho, genž gest Kristus.“ (Kolos. 1, 15— 28.) Při
každé naskytlé přjčině Ježjš Kristus o sobě lidem
swtlle a zřetedlně zwěstowal, že nenj toliko člo
wěkem, alebrž i Synem Božjm. „K d o v id j mne,
widj Otce. Slovva, kteráž gá mluwjm wám, sám
otl sebe nemluwjm, ale Otec we mně přebýwagjcj
činj skutky; wěřtež m i, že gá gsem w Otci a G-
tec že gest we mně.“ (Jan 14.) An neywyšsj kněz
před umučenjm geho ř e k l: „Zakljnám tě skrze
Boha žiwého, abys nám powěděl, gsi-li ty Kristus,
Syn Božj , dj mu Ježjš : Gsem, gakž gsi řekl, a
prawjm wám, že od toho času uzřjte syna člowě-
ka, sedjcjho na prawici moci Božj , a přicházegj-
cjho na oblacjch nebeských.“ {M at. 26, 63. 64.)
Clowěku, gegž zázračným během slepoty zbawil,
potkaw ho, ře k l: „W ěřjš-lfty w Syna Božjho? Když
pak ten odpowěděJ, řka : í kdož to gest, Pane, a-
bych wěřil w něho? řeklt mu Ježjš: „T en to gest,
kteréhož uzřely oči tw é , a kterýž mluwj s tebau.“
(Jan 9. 35 — 37.) Petrowo slawné wyznánj : „T y
gsi Kristus, Syn Boha ž iw éh o ,s la w n ě gest po-
twrdil, a blahoslawena ho proto nazwal, doložiw,
žeby ku wjře této ne obyčegným během, nobrž
zwláštnjm Božjm zgewenjm byl přišel. (Mat. 16,
16.)
Gak to ale Bíih lidem na wědomj podal, že Ježjš Kristus snjm w gednotu osoby gest spogen?
Kdyby učenj Ježjšowo, že gest synem člowěka a
Synem Božjm , bylo učenj, rozumu odporné, apij-
činau blahosti a ctnosti lidské i wneymenšjm ško-
d iiwé: nikoli bychom wěřiti nemohli, že učenj ono
pošlo od Boha, a že ge Bíih sám potwrzuge. Zda
liž ale učenj ono s něgakau ginau prawdau se ne-
srownáwá? Nebylo li možná, by Bíih s člowěkem
osobo se sgednotil ? A zdaliž ono učenj o božstwj
a člowěčenstwj Kristové nenj učenj krásné, utěše
né, přežádaucj srdci lidskému? Molil-li Bíih vět-
šjlio dobrodinj nad to lidem prokázali, že sám člowě-
čeustwj na sebe přigal ? Giž proto tedy každý wě-
řiti mohl, že Ježjš, prawíj se býti i člowekem i Sy
nem Božjm, swatau prawdu osobě samém ohlašuge.
Aby však Bůh každého cele a plně ugistil,
že se w skutku w Ježjši Kristu s člowěkem osobně
sgednoíil : opatřila to božská prozřetedlnost geho,
že se wšecko, což síarobylj proroci o přjštjm Messiá-
šowi čili božském oblažiteli národu lidského pozna
menali, na Ježjši Kristu naplnilo. Řjzenjm Božjm
weškeren žiwot Ježjše Krista té gest vlastnosti a wý-
tečnosti, že nám nikoli možná nenj, o prawdě toho, co Ježjš o swé wlastnj osobě gest zwěstowal, po-
chybowati. Prawil se býti Synem Božjm , a Bůh
ho w skutku gakožto Syna swého nesčjslnýmí zna-
menjmi oslawil. Bůh to způsobil, že matka Ježj
še Krista byla čistau pannau; že ledwa narozené
ho nebeštj duchowé radostnými chwalozpěwy sla-
wili; že hw ězda několik mudrcii z wýchodnjch wla-
stj k lůžku geho přiwedla; že Simeon a swatá wdo-
wa budaucj velikost geho ohlašovali ; že krutý
Herodes k zahubenj geho darmo neywětšjho násilj
gest užjwal; že giž we dwanáctém roce wěku swé
ho dal na gewo rozum, gehož se šediwj učitelowé
děsili; že Jan křtitel na něg, gakožto božského pá
na a krále, ukazowal; že se nad njm otewřelo ne
be, a slyšán byl hlas: T o gest syn můg milý, w Časopis pro katol. tlucJiow. V II. 4. 2
němž mi se zaljbilo. Bůh to způsobil, že Ježjš
Kristus prost byl každého i neymenšjho poklésku a wa-
dyneymenšj, že se neywyššj lidská ctnost wžiwotu
gehostkwěla, že předoznámil wěci, kteréž se pak w
skutku přihodily, že mocj a Ijbeznostj řeřj swých
wšecky giné učitele přewýšil. Bůh to způsobil,že
Ježjs i pauhýtn chtěnjm neytěžšj nemoci uzdrawo-
wal, mrtwé křjsil, pěti chleby mnoho tisjc wyhla-
dowělých lid j nasytil, wodu proměnil wpřewýbor-
né wjno, po moři gako po zemi kráčel, a když se
zbauřilo, slowem swýrn ge upokogil. Bůh to způsobil, že Ježjš Kristus byw usmrcen, dle swé před-
powědi třetj den w oslaweném těle z hrobu wykro-
č i l , a posléz s tjmž tělem na nebesa wstaupil.
Proč ale Bůh ty a takowé diwuplné wěci způsobil
přjčinau toho , kterýž se člowěkem a Synem Bo
žjm býti oznamowal ? Zdaliby ge byl způsobil,
kdyby byl chtjti neráčil, bychom Ježjše Krista mě
li za wtěleného Syna geho ? Co nám Bůh swatým
žiwotem a učenjm, gakož i nesčjslnými zázraky Ježjše Krista chtěl powědjti, nechtěl-li nám řjci, že
gest oprawdu člowěkem a Bohem ?
Ze tedy Ježjš Kristus byl člowěkem a spolu i Bohem, to nám Bůh sám welmi zřetedlně gest o-
známil. Poněwadž ale usta Božj neomylnau hlá-
sagj praw du: protož wjra naše, že Ježjš Kristus
wtěleným gest Bohem, nikoli nenj negista, no
brž na pewném, nepřewratném stogj základu, adr- žeti se g j můžeme s wětšjin bezpečenstwjm, nežli
giných prawd, rozumenskými důwody stogjcjch.
YVizme giž také, gakbychom té gisté, bezpe
čné, Bohem ztwrzené prawdy, že wJežjši Kristu
Buh sám gakožto opraWddwý člowěk s námi zde
obcowal, užjwati měli, gakby nás lepšjmi a blaže-
negsjmi lidmi činila, a gaké powinnosti k Ježjši
Kristu z prawdy této wyplýwagj.
1. Učenj wjry o wtělenj seSynaBožjho nás před
li'“ s Bohem lépe seznamuge, a pewněgšjm swazkem
wjry, cti a lásky s njm wjže.
Wšelikými skutky Buh swau W'šemohaucnost
dáwá na gewo, a k skutkům těmto náležj i ten, že
beze wšeho ztenčenj božstwj swého člowečenstwjm
se přioděl. Ukázalí wtělenjm se, že mu i to ney-
wznešeněgšj gest možné, což sobe srdce lidské
žádati může. Ukázal, že může negen mysl lidskau
oswěcowati, a mocně pňsobiti w srdci lidském*
alebrž že i člowěka dle těla i duše geho neytužšjm
swazkem ksobě přitáhnauti, a w gediné osobenstwj snjm spogiti se může. Wtělenj se Božj gest skutek,
kterýž gednau toliko se stal, a žádného sobě ro-
wného nemá: tjm samým ale slaužj za zřegmý dň-
wod, že nic dokonce pomyšleno býti nemůže, což- by mocnost božskau přesáhalo.
A zdali Bůh wtělenjm swýmneukázal, že gest
i Bohem swrchowariě maudrým ? Chíěge tomu,
by pokolenj lidské postupoxvaíó wmaudrosti, w do
brotě a w blahu, w každém národu některé lidi
wzbuzowal, kteřjžby byli učiteli, wůdci a pěstau-
ny ostatnjch. ObzwláštnS w židowském národu proroky wzbuzowal, a k zachowánj prawdy a spanileg-
šj maudrosti gich za nástroge swé užjwal. Neby-
lo-li ale weleprospěšno neb dokonce polřebno, by k
oswjcenj, poswěcenj a oblaženj celého národu lid
ského powstal geden, kterýžby wšecky mudrce a
wšecky proroky daleko přewýšil, přjklad neydoko-
nalegšj lidské ctnosti we smyslu a gednánj swéin
wystawil, a ústaw zřjdil, kterýmžby po wšecky oa
sy pokolenj lidské wzděláwáno a na wyšsj a wyšsj
stupen dokonalosti pozdwihowáno býti mohlo ? A
gak Bůh konce toho dosáhl? Neposlaltě klidem w
ušlechtilé postawě lidské něgakého obywatele nebe,
aniž přestal na tom , že některým lidem zwláštnj weliké dary a milosti udělowal, nobrž sám se wtě-
lil, sám gakožto prawý člowěk s lidmi mluwil, s
lidmi obcowal. Tjm to gediným sice ale přeweli-
kýrn skutkem poklady wšj maudrosti lidem otewřel,
cestu ctnosti, kteréž clowěku lze dosjci, na wlas
wyměřil, neomylnau cjrkew zarazil, a wšecko do
konce, což se ku prospěchu lidj gen pomyslili mů
že, zřjdil a nstanowil. Během tjmto ale ukázal,
že gest Bíih neobsáhlého rozumu, že gest Bůh ne-
smjrné maudrosti.
Posjlal Bůh lidem proroky, učitele a mudrce,
a giž tjm se oswědčil býti Bohem člowěkolibým,
Bohem laskawým a dobrým. Prokázali gim ale
také dobrodinj, gehož se nikdý nadjti nemohli, <*
kteréž i neysinělegšj žádost, wzniklau kdy w srdci
člowěka , znamenitě přewyšuge. Neposlal k nim
něgakého angela, nobrž eáin lidské gich přirozenj
vzal na sebe, a spolučlowěkem, saubraírem našjm se učinil. Beze wšj hodnosti a zásluhy našj Buh se
wtělil; wtělil se gediné proto, aby nás padlých
pozdvvihl, aby nás ošlechtil a na neyweyš zdo
konalil, aby giž na zemi nebeské kráiowstwj usta-
wil a zarazil. Co inedle ,Bůh tjmto přeutěsenýin a přežádaucjm wtělenjm se w neypěkněgšjm swě-
lle ukázal ? Ne-li nesmjrnau dobrotiwost a lásku
swan? „T a k Bůh milowal swět, že Syna swého
jednorozeného dal, aby každý, kdož wěřj w něho,
nezahynul, ale měl žiwot wěčný.“ (Jan 3, 16.)
Kdykoli powažugeme, co to znamená: Bůh
se wtělil, Bůh w těle našem s námi lidmi zde obý
val,— pohnauti se musj mysl naše, a probudili se,
by i w neyhlubšjm a wneytwrdšjm spanj byla pohřj-
žena. Negsi člowěkem, pokud neporozumjwáš té
vznesené prawdě, že i Bůh ráčil býti člowěkem; negsi člowěkem, nezagjmá-li to celau duši twau,
že i Bůh w Ježjši Kristu to samé tělo a tu samau
duši, kterauž máš ty, gednau zde nosil. Bůh Syn
se přioděl tělem ne angela, ne sic gakého tworu,
nobrž tělem člowěka; B ůh , krom neduhů a wad
našich, takowým byl člowěkem, gakož gest i kaž
dý z nás : klaiime se mu w hluboké pokoře gakožto wšemohaucjmu a wšemaudrému , a měgme k ně
mu synowskau lásku , wděčnost a důwěru gakožto
k neydobrotiwěgšjmu Otci swému.
2. článek wjry o wtělenj se Božjm nás za druhé,
znáti učj lidskau důstognost naši, a k ostřjhánj ně
kterých powínnostj k sobe samým a k giným lidem
mocně nás wzbuzuge.
Člowěk gest králem na zem i; člowěk má roz-
umnau duši, kteráž obraz samého Boha 11a sobě má
Wytisknutý; člowěk gest málo nižšjm angelu, a
užjwá-li propůgčených sobě milostj a darů, přeu-
šlechtilým, předustogným gest tworem. A le wšak
přistwořenau hodnost a welebnost naši Bůh i nad
přirozeným způsobem powýšil a rozmnožil tjm, že
\v Ježjši Kristu to sainé přirozenj lidské wzal na se
be. Slawněgi nás lidi nebe a země pán nikoli po-
ctiti nemohl, gako tjm, že až knám se sklonil, a
neměl to za snjženj wěčného božstwj swého, býti
člowěkem, býti gednjm z nás oby watelň země. W
Ježjši Kristu, w Bohu a w člowěku, lidské přiro
zenj naše neywyššj šlechetnosti dosáhlo , a wyne-
seno gest na stupeň hodnosti a sláwy, kteréž sekrá-
lowská a žádná dokonce giná hodnost a sláwawyro-
wnati nemůže. Gak wzácná, gak drahá a wele-
bná gest přirozenost lidská^ a gakau cenu má u Bo
ha, an on sám, wšewládný pán swěta, g j se při
oděl! Bez počtu dokonalegšjch, nadlidských tworů
we wyššjch swěta djlech obýwá: nicméně člowěk
nikoli tak njzko nestogj, nikoli tak wzdálen nenj
od Boha, by se opowážiti nesměl, synowskau swo-
bodnostj a důwěrau k němu hleděti. Nebo Bíih
sám to lidské přirozenj wzal na sebe, a s člowěkem
se swázal wgednotu osoby.
Kdoby se z toho neradowal, že Bůh sám gakožto oprawdowý člowěk na zemi se ukázal? Kdo-
by se opowážiti směl, potupně sineysleti o přiro-
zenj, kteréž ne s angelským, nobrž s božským při-
rozenjm bylo spogeno? Nenj li každý člowěk tjm,
že Ježjš Kristus, prawý člowěk, prawým gest i
Bobem, bratrem Ježjše Krista, a nápadně i djtětem
Božjm wplném smyslu slowa toho? Nestyď se býti člowěkem; nebot i wěčný Syn wěčného Otce
člowěkem gest učiněn. Nepotupug těla svého, a
neroď záwiděti čistěgšjm duchům whořegsjm swě-
tě, že prosti gsau hmotného těla twého ; nebo sám
Buh přioděný týmž tělem lidským na zemi obýwal.
To přerozkošné pomyslenj, že Bůh sám byl w K ri
stu člowěkem, powzbuď tebe, bys tu milost na wysosti
sobě wážil a mocně sebe odtrhug od wšeho, čjmž-
bys člowěčenstwj swého znectiti a poškwrniti mohl.
,,1’oznáwey, ó křestane, důstognost swau, a poně
vadž gsi učiněn božského přirozenj účastným, ne
roď se přewrhlým obcowánjm ku předešlé spro
stotě a wšednosti nawraceti. Pom ni, čj hlawy,
řijho těla gsi audem.“ (S . Leo Sermo de Nativi-
tate Domini).
Poněwadž Buh učiněn gest člowěkem, a tudy
přirozenj lidské wňbec wysoko poctil: protož kaž
dý bez rozdjlu člowěk, gakožto člowěk, má hod
nost swau , a nikoli potupowán býti nemá. ,,SIyš-
tež to, lidé, Syn Božj učiněn gest člowěkem, a na
učte se z toho , gak wysoko Bůh sám lidi ctj, a
protož žádného člowěka wr lehkosti neiněgte. Iten,
kterýž hluboko pod wámi stogj, kteréhož statkem,
urozenjm , stawein a uměujm daleko předejte, i
sprostý, chudý a opuštěný gest člowěkem: ale i
geho přirozenj Syn B o íj wzal na eebe, a protož
dustognosti této i také vv něm uzneyte. Slyšte to
\vy welicj a powýšenj mezi lidm i, Syn Božj uči
něn gest člowěkem, ne ale toliko pro wás, nobrž i
pro giné lidi, pro neynižšjho tak gako pro ney-
wyššjho; slyšte to, a šetřte i sprostých lidj. Slyš
te to i wy, chudj a maličcj mezi lidmi, slyšte to,
Syn Božj učiněn byl takowým člow7ěkem , gacjž
gste wy , a tolikéž w njzkosti a w chudobě se na
rodil, gakož i po weškeren žiwot swůg těžkosti a
práce podnikal.“ (Henke).
3. Wtělenj se Boha Syna nám zřetedlně ukazuge,
gaká a gak weliká dobrodinj lidské pokolenj gest
přigalo.
Wjme-li, že Bíih gakožto prawý člowěk s ná
mi lidmi zde na zemi obcowal: lehko každý po-
znáwá, gak se Bíih cele a úplně pokolenj lidské
mu zgewiti mohl. Mluwiltě Bůh sice i také usty
proroků: zdaliž ale každý prorok weškeren poklad
wyšsj maudrosti i lidem otwjral ? Nebyl-li každý
prorok gedno ku zwěstowánj zwláštnjch některých
prawd wyšsjm swětlem oswjcen ? Každý prorok ku
prokázánj toho, že w skutku gest wyslancem Božjm
a wůli Božj zwěstuge, diwy twořiti musel: zdali
se ale diwowé geho na wšecky řeči geho wztaho-
wali ? Mohl-li každý s úplnau gistotau poznali, zda-
liby wšecko napořád, což který prorok mluwj, za
božskau prawdu gmjno býti mělo? Toliko Ježjš
Kristus wšecky spasitedlné prawdy lidem zwěsto-
wati mohl, a na božská« prawdu toho, cožkoli wy-
cházelo zust geho, každý bezpečně spoléhnauti
mohl. Neb on byl Bíih a člowěk w gediné osobě;
lidský rozum geho proniknut byl swětlem božské
ho wědomj, geho pak lidská wílle s neyswětěgšj
wíilj Božj naprosto byla sgednocena ; Bůh sámmlu-
wil usty geho, Potřebj-li gest, abychom při kaž
dém zwláštnjin učenj, kteréž wyšlo z ust Ježjse
Krista, zwláštnjch také důwodíi prawosti geho hle
dali ? Gisto-li gest, že byl wtěleným Synem
Božjm: tedy ne to neb ono, nobrž wšecko bez
rozdjlu, cožkoli předkládal, gest gistá, neomylná,
swatá prawda.
Slyšj-li člowěk, an Bůh sám wgednom z lid j
na zemi widitedlně se zgewil, a lidským obyčegem
s nimi obýwal, snim imhnvil, a přeutěsenau wjru
gim zwěstowal: předně se tomu sice diwj, ale tu-
djž skaumá, w skutku-liby Bůh člowěčenstwj wzal
na sebe, a ugistil-li se tjm, tedy wše, cožkoli s člowěkem sgednocený Bůh učil, přepilně se znáti učj,
za swatoswatau prawdu to přigjmá, a bogj se, praw-
dám, od wtěleného Boha hlásaným, na odpor ge-
dnaíi. Draho-li nám gest to, což který rozumný,
maudrý, učený a wěrohodný člowěk prawdau býti
gisfj: nad to, což učil Bůh člowěkem zosobený,
nic nám dražšj, nic wzácněgsj, nic wyssj a před-
něg-sj hýti nemůže. Z toho, že Ježjs Kristus, pu-
wodce náboženstwj našeho , nebyl pauhým člowě
kem, nobrž i Bohem, přirozenau záwěrkau pocha-
sy, že náboženstwj naše gest to neydokonalegšj, že
se nikdý porušit! a zanečistiti nedalo, že nikdý žá
dné opravy nepotřebowalo, že nikdý nezahyne, a
gednau samogediné panovvati bude na okrsku země,
Kdo chce býti člowěkem , na wysosti dobrým
a dokonalým, dychtiwe se ohljžj po tom , kterýž
prawau ctnost negen líplně znal, nobrž neyčistšjin
a neysličněgšjm úmyslem i prowozowal. Kdo nám
ale přjklad neywyššj lidské ctnosti wystawiti byl w
stawu? Toliko ten, kterýž měl negen neyušlech-
tilegšj wúli, negen neylepšj úmysl, nobrž i ney
lepšj wšeho dobrého wědomost, Ježjš Kristus, wtě-
lený Syn Božj. W Ježjši Kristu nám Bíih zřete-
dlnýin přjkladem ukázal, wčem tby stála wúle ge
ho, a gakby nám gi plniti náleželo. Potřebowalo
pokolenj lidské takowého přjkladu mrawné dobro
ty, na něgžby se každý bezpečně spolehnauti mohl,
tento ale přjklad nám žádný wystawiti nemohl w
žiwotu swém, leč gedno člowěk, sBohem samým
w gednu osobu spogený.
Bíih ale tjm , že se w Ježjši Kristu osobně s člowrěkem sgednotil, negen weškeren poklad mau- drosti žiwota nám podal, a přjklad neydokonaleg-
šj lidské ctnosti nám wystawil ku wzdělánj a oblá-
ženj našemu , nobrž i giným geště a obzwláštnjin
zpíisobem časné i wěčné blaho naše opatřil. Nad
bjdný staw liřjšnjka se žádné wětšj neštěstj pomy-
sliti nedá, a protož každému, kohož trápj těžké
hřjchů břjmě, a kterýž se hrozj překročiti odsud na
onen swět, wšecko záležj na tom, aby se očistil od
neprawostj swých , a zase w mjr wešel s Bohem
swýrn. Kde ale utrápené srdce kagjcjho hřjšnjka
přežádaucj útěchy a pomoci nacházj ? U Ježjše
Krista, u toho , s gehožto člowěčenstwjm božstwj se nerozdjlně spogilo. Toliko on wěděti mohl,
gakby hřjšnjk, naprawuge-li žiwot swůg, ztracené
milosti Božj opět nagjti mohl, toliko on wěděl, při
gaké oběti by swrchowaná byla zásluha, a pro ga- ký skutek poslušnosti milosrdný Bůh lidem hřjchy
a wěčné tresty odpauštěti u wěčné radě swé ustáno-
wil. Znaltě tu neywyššj zásluhu, a w skutku g j
sobě wyzjskal; znal obět, ke shlazenj hřjchů lidských
dostatečnau, a sámt přinesl obět tuto; znal poslu-
šenstwj, kterýmžby sprawedlnost Božj pohnauti se
dala, kagjcjch hřjšnjku opět na milost přigjmati,
a oprawdu toto poslušenstwj na křjži dokázal,
W e wtěleném Synu Božjm pokolenj lidské
dostalo též pána a krále swého a spolu i budaucj-
ho saudce swého. Wšíckni pod nebem lidé, wšickni
národowé k gednomu a témuž konci směřowati, a
protož gednomyslně a w neywětšj možné sworno-
sti spolu žiwi býti, a w podstatných stránkách tě- miž zákony zprawowati se magj. Možná-li ale, by
pauhý člow ěk králem welikomocně ne nad gednjm
toliko národem, nobrž nad celým pokolenjm lid
ským panowal ? Zdaliby se pauhéinu člowěkn, byt
třebas neywýtečněgšjch měl darů těla a duše, wši
ckni lidé dobrowolně podrobowali, a zprawowati se
mu dáwali ? Možná-li, by pauhý člowěk wjce po-
raučel, nežli se mocj wynutiti dá ? Možná-li, by pau-
liý člowěk i u wnitřnosti giných panowal a řjdil,
i myšlenj, i wfíli, i předsevvzetj, i tegné skutky ge
gich? Mnoho na zemi býti může wyššjch a nižšjch
pánu a wrchnostj : nenj-li ale přewelice toho po-
třebj, aby i vvšickni páni, knjžata a králové gedno-
mu a témuž pánu nad sebau byli podrobeni, a moci
swé neginák užjwali, leč gedno dle wňle geho?
A kdo medle tjmto pánem pánů a králem králů
ne na gistý toliko čas, nobrž bez přestánj býti
může? K tomuto neywyššjmu, nad každým krá-
lowstwjm tohoto swěta se wznášegjcjmu díistogen-
stwj a wladarstwj se nehodj pauhý člowěk , nobrž
gen člowěk, s Bohem osobně sgednocený, — Ježjš
Kristus. Aby ale wšickni napořád lidé, njzcj a po-
wýšenj , Ježjši Kristu gakožto zákonodárci, pánu a
wěčnému králi swému ochotně podrobeni byli : by-
lot giin i obecného saudce potřebj , kterýžby
gednau skaumal, gak učenj, přjkladů, welenj a řá
du Kristowých zde užjwali, a na gaký stupeň do
konalosti w králowstwj geho sebe a giné wznesli*
Kdo ale tjm saudcein každého zwlástě a wšech wů-
bec Iidj býti může ? Pauhý člowěk by se nikoliwěk
opowážiti nemohl a nesměl, národy země wolati
před saudnau stolici swau; toliko wtělený Bíih, to
liko Ježjš Kristus, ode wšech lidj počet žiwota gegich žádati může.
Máloby nám ale plátno bylo, že Ježjš Kristus
gakožto božský učitel, přjklad wšj ctnosti a dobro
ty , wykupitel, král a pán pokolenj lidského na
tento swět gest přišel, kdybychom newěděli, co
gest učil , gak byl žiw , gakých prostředků k snij-
řenj se s Bohem, a k dosaženj milosti Božj gest
ustanowil, a coby w e le l, abychom činili. Gakým
prostředkem to w'sečko zwěděti nám lze, an od to
ho času, co Kristus byl zde na zemi, giž osmnácte
set let uplynulo ? K gisté wedomosti této nás ge-
diný neomylný člowěk, buď kdo buď, tak wésti ne
může , gako i mrtwá, wýkladu potřebugjcj kniha,
by sama o sobě i neywýborněgsj byla. Pauhý,
sám sobě ostawený rozum tjm méně nám oznamo-
wati může, co Kristus učil, w ele l, činil, zřjdil a
ustanowil. Toliko cjrkew, darem neomylnosti na
daná, dotčené známosti nám poskytowati může.
Kdo ale zde takowau cjrkew štjpiti mohl, kterážby učen] a řády , před wěky zwěstowané, \v čistotě
gegicli a plnosti ostřjhala? Kdo byl wstawú, za-
raziti cjrkew, s tjm gistým zasljbenjm, že gj moci
pekelné nepřemohau, že nikdý w náboženských wě-
ceeh nezblaudj, že gi Bůh sám ke známosti každé
spasitedlné prawdy powede ? Neomylnau cjrkew, kterážby po wšecky časy bezpečnau byla učitelky-
nj a matkau národů země, ne pauhý člowěk , gak-
koliwěk maudrý a swatý, nobrž wtělený gedno Bůh,
gedno Ježjš Kristus, zaraziti mohl.
4. Ježjš Kristus byl Bůh a člowěk wgedné oso
bě : gaké powinnosti z prawdy této k němu nám
wyplýwagj ?
Že byl Ježjš na swětě, že pohanstwo a mo
dloslužbu porazil, že zwěstowal spasitedlné praw
dy, že se maudrostj a swatostj žiwota nad wšecky
mudrce a šlechetné lidi wznášel, to hlásá historie
s úplnau gistotau, tomu i tak íečenj racionalisté mjsto dáwagj, a protož Ježjši wzdáwagj wětšj po
ctu, nežli wšem giným mudrcům a dobrodincům
pokolenj lidského. Na tomt ale my, svvětlem wjrj
oswjcenj, nikoli přestátí nesmjme. Wědauce, že Je
žjš Kristus nebyl toliko takowým člowěkem, ga-
kýžt gest i každý z nás, nobrž že božstwj a člowe- čenstwj osobně \v něm bylo swázáno, nemáme ho
toliko ctjti, nobrž klaněti se gemu máme gakožto
Bohu. ¿,Má-li se čest,, někomu wzdáwaná, srowná-
wati s geho osobau, poněwadž k nj náležj, a na ni
se wztahuge: zřegmot gest, že se Kristu Pánu,
necht se powažuge gakožto Bůh anebo gakožto člowěk, swrchowaná čest, kteráž se klaněnj čili la-
tria ginenugej prokazowati iná, a to sice pro oso
bu, kterážto božská gest, necht na lidské neb bož
ské přirozenj geho patřjme.“ (Caroli Bossii Insti-
tutiones Theologia?. Romae 1759. Tom. II. pag. 91)
Tau přjčinau se i předňstogné swátosti oltářnj, w
kteréžto Ježjš Kristus s božstwjm a s člowěčen-
stwjm swým bytně a podstatně gest přjtomen, w
hluboké pokoře skláněti máme, gakož pak každý,
w j-li gen, koho má w zastřenj a přirozeném wla-
stenstwj chleba a wjna před sebau, pln gest swa-
tého ohně, a nikoli se nedomnjwá, žehy geho po
božnost k přewelebné Swátosti těla a krwe Páně
přjlišna býti mohla.A kdoby Ježjše Krista, znage božské i lidské
přirozenj geho, srdečně milowati se zpěčowal? Ge-
stit owšetn wěčným Synem wěčného Otce, ale gest
také oprawdowým člowěkem, a lidských i radostj
i těžkostj citedlným. Bohem gest Ježjš Kristus,
ale spolu také i člowěkem, a nápadně přjbuzným, přjtelem , bratrem na-jm. Bohem gest Ježjš K ri
stus, ale spolu i člowěkem, a sice takowým, které
hož dobrota, láska a přjzeň k lidem nižádným ga-
zvkem wyslowiti se nemůže. Bohem gest, ale wtě-
lenýin, a wtělený tento Bůh , ku časnému a wě-
čnému blahu našemu wšecko, což i neysmělegšj
srdce žádati může, opatřil a ustanowil* Kdožby s
radostj na něg newEpomjnal, kdožby k němu wplné
mjře wděčný m býti nechtěl ?
Ježjš Kristus gest Bůh a člowěk, ale ne dwogj,
nobrž gedna toliko osoba, a w ohledu tomto gest
božský učitel, zákonodárce, pán a král náš. Ne-
má-li mu tedy každý pokorně býti oddaným? Ne-
má-li každý s neywětšjm ochotenstwjm plniti roz
kazy geho? Nemá-li každý z nás honositi se tjm, že
mu gest možná, služebnjkem býti Ježjše Krista?
Nenj-li nám w plněnj přemaudré wůle předobroti-
wého pána a krále toho neysladšj kochánj při-
strogeno ?Obzwláštně také gsme powinni, gednánj wtě-
leného Boha, Ježjše Krista, bedliwě skaumati,
a brati ge za hlawnj a neywýtečněgšj přjklad
wlastnjho gednánj swého. I w neyspanilegšj žá
dosti člowěka, i w žádosti, býti neauhonným a
swatým, nebezpečné osjdlo se tagj, poněwadž sna
dno po ctnosti taužiti můžeme, kteráž lidské mo
ci přesahá, anebo s wlastnostj přirozenj našeho
se nesrownáwá. Mt>gme zřenj na wšecky přjklady
ctnosti, obzwláštne ale žiwot wteleného Boha meg-
me za weliké zrcadlo wlastnjho žiwota swého.
Přečetše swatá ewangelia, opět ge ííjsti začneme, a
widauce Ježjše Krista, an w té neb oné přjležitosti
gedná, bedliwě skaumeyme, gak se w nj zachowal,
a proč práwě to od ewangelistu poznamenané ge-
dnánj geho nikoliwěk ctněgšj a lepšj býti nemohlo,
Pečliwí.' srownáweyme W'las taj smeyšlenj a gednánj
swé se smeyslenjm a s gednánjm wteleného Boha,
a gedno potud se měgine za dokonalé , šlechetné
lidi, pokud gsine lidé, w myslenjch, citech , žádo
stech, předsewzetjch a skutcjcli swých podobni —
Ješjsi Kristu.
II.
Krátká zpráw a stranu rozhrogů o Ind icii , nebo u z jw á n j w ečere P á n ě pod obogj způsobem
w Cechách.
Od
Jana Nep. Zimmermanna.
(Dokoncenj.)
Cífakož pak ale Čechům pod obogj mnozj utrhali,
že oni swé wlastnj konfessj nemagj, nobrž k cizin-
cům w přjčině náboženstwj se utjkagjce, na Augš-
purské konfessj spasenj zakládagj : zwolili sobě
některé osoby, kteréž konfessj českau sepsati na
se přigaly. P ři tomto spisowánj bylo wolno kaž
dému se přimlauwati, cožby za dobré widel. 'L to
ho pak pošlo diwné pjsma swatého otwjránj. T o uni se zdál býti smysl Luthernw, onomu Kalwj-
níiw; ten se přimlauwal k Melanthonowi, onen k
Husovvi. Neytwrdšj pak nesnáze byly o slowjČ-
ka „w spíisobě, pod spíisobein, s spůsobau/4 ga-
kožto lidu obecnému nepochopná a newyrozumi-
tedlná. Proti tomu hned hovvořeno; At lid o-
becnj gest pilněgšj čtenj ! K tomu se i hned třetj
ozwal, že gest pilněgsj korbele a šenkýřky, a udě
lal z toho smjch. Když wšecko sepsáno b y lo , šlo
se do kolege weliké Karla čtwrtého, kdež to wy-
znánj vvjry wůbec přečteno bylo. Po přečtenj bylo tázáno , gak se gim to sepsánj l jb j , a magj-li co
oprawiti? Tu opět novvé rozdwogenj se zdvvihalo
mezi těm i, genž se bratřj nazýwali, a oněmi pod
obogj. A tak gednáno, ale nic ugednáno, než zgitře-
nj gedněch proti druhým bylo. Na to byla hodi
na uložena, aby se druhý den do radnjho domu menšjho města Pražského sešli. Tu páni wolenci
barvvu tomu dávvagjce howořili: žeby G. M. krá-
lowské přjgemné nebylo , kdyby mezi nimi gakau
dwogitost spatřiti ráčil. Mezi tjm pan Pernšteyn,
nemoha těch daremných řečj poslauchati, promlu-
wil: „ Diwné gest mi to, páni milj ! na čemž se tak
ráčjte zastawowati, žeby to G. M. králowské za-
stjžné býti mělo, gá toho gistě nemysljm, aniž při
sobě tomu mjsta dá ti mohu.“ Když pak na to kon-
fessj Česká na obecném sněmu čtena byla, pan Sla-
'vata s hněwem k tomu se ohlásil, rozkázaw pj-
sari přestátí čjsti, a na to se dotazowal, kdo to Caaojils pro katol. ilachow. VII. 4. 3
přidal? kde se to wzalo? že na ginem swolenj se
stalo. Potom i hned z bratřj nemalý hluk slyšán.
Pan sudj učiniw spokogenj, chtěl slovo promluwiti,
ale oni shlukše se, o(]po\věď dali, že nerozumj. Za
hanbeni pod obogj přede vsjín sněmem byvše, hrnuli
se k G. M . královské a gemu wyznánj swé wjry,
z Augšpurské konfessj u Filipa Melanthona wyiía-
té, podali. *) Proti tomuto wyznánj wjry zasadili
se netoliko oni pod gednau, ale také pod obogj ka-
toličtj, a k G. M. králowské se domlauwali, doka-
zugjce, že někteřj artikulowé nenáležitými do rady
gsau utwrzeni. Po mnohém pak té věc i lidj k to
mu naprosto neschopných a nepovolaných rozwa- žowánj, hádánj, přemjlánj, stawowé pod obogj od
G. M, králowské nasledugjcj odpověď austně ob
drželi : Kdyby mezi osobau G. M . králowské sa-
mau toliko a stawy činiti bylo, což se toho do týče,
žeby welmi snadno se stawy se srownati ráčil; ale
poněwadž netoliko katoljci, ale i konsistornj psanj
(kališnjků katolických) stjžnosti swé proti konfessj
gegich podali, na sebe toliko zřjzenj zemské a
smlauwy předešlé ze strany pod gednau wztahugj-
c e ; kdyby se G. M. králowská w to wše dáti, a ty V ě c i sauditi měl, že za dwa neb za tři měsjce
soíwa by to k w'yřjzenj přišlo ; a že gest se obá-
wati, aby skrze to nedorozuměnj a newole newzrost-
la. Wšak aby tomu w ěřili, že G. M. králow ská
*) W yznánj w jry sw. lířestansktí wše cit tř js taw fíw kríílotf- stwj Českelio, tě lo a krew Pana našeho Gežjše Krista
pod obogj přigjmagjcjcli. (W ť r a z e ) 1575. 4.
to obmeyšleti ráčj, aby mezi stawy pokog býti
mohl, a že w tom swau powirínost znáti ráčj, aby ío zřjdil, cožby bylo obecného dobrého ; gakož pak
o tom wědomo, že od osoby G. M . králowské ni
kdy žádnému se překážky nedály, a žádného w
náboženstwj gest utiskowaíi neráíil, protož těch
daremných hádánj aby se na straně nechalo. K to
mu že o to se postará, aby nástupnjk geho, budaucj
král český giné žádné překážky nečinil. A protož
té neomylné naděge že býti ráčj, že straně pod ge-
dnau od wás žádného utiskowánj djti se nebude.
Také wás tegny neeinjm, že gest mi od bratřj,
kterýmž Pikharti řjkagj, podána konfessj, pak na
hlédl gsem w ni i w tu, kterau gste wy mně po
dali, i w Augšpurskau, a nacházjm, že se w mnoha artikulech nesrownáwagj , wšeckyt býti ne moli au,
wždyt musj gedna druhé ustaupiti. T o wše důwěr-
ně mluwjm, aby skrze to něco giného nepřišlo;
neb skrze nesgednocenj přicházj kaženj kragin i lidj.
Toto když se w Cechách dálo, a Giřj Cas-
sander s knihau sobě od Ferdinanda I. poručenau
dlauho meškal, Maximilian I í0 k arcibiskupu Tre-
wirenskému psanj učinil, aby ho k wydánj té knihy
napomenul. Tu teprw Cassartder knihu o užjwánj
wečeře Páně pod obogj wydal, a gi gak Ferdinando
v i giž zemřelému, tak i Maximilianowi íí. připsal. ■*)
Mezi tjm pak Maximilian II. w Režně umřel.
*) Cassandri (G e o r . ) B c articíulis R e líg loň ís intcř Cíítholicrts
ct F roteatan les controvcrsis Consultatio . íjo loniae 1577. 8.
Oswjcený Rudolf II. po smrti otce swého na
trůn dosedna, při obecném sněmu (1608) zakázánj
strany stwrzenj konfessj české, Maximi liáno wi II. po
dané, učiniti ráčil; w sak pro telidegšj válečná za-
nepráždněnj té wěci poodloženj až do sněmu bu-
daucjho se stalo. Než stawowé pod obogj nowé gednoty Rudolfa II. netoliko widenjm gakýmsi zá
zračného na nebesjch znamenj, totiž duhy okolo
slunce otočené, k potwrzenj konfessj české naklo-
n iti, ale i přjmluwami krále uherského Matiáše,
ano i pohríižkami wšelikerými donutiti se snažili,
gakož i donutili. Neb Rudolf II. uměnjm astro
logickým omámen, v iděl weškerau řjši něme-
ckau w rozbrogi proti sobě zděsenau, sněmem
obecným (1609) konfessj českau potwrdil, a zwlášt-
njm majestátem gi ohradil. Tu hned obnowe-
nj konsistoře pod obogj se stalo , a ze wšech třj
stawň woleni bylihagitelowé neb defensoři nad kon-
sistořj a akademij Pražskau. Po wyhlášenj gmen
těchto hagitelů brali se konfessj české následo-
wnjci do Teynského kostela, kdež zwučně i po
wsech kosteljch Pražských zwoněno. Tu neyprw:
„ T ě Boha chwáljme“ hlasitě zpjwáno , a kázanj
podstatné, ze Čtenj sw. Lukáše : „Nawstjivil Bíih
lid swůg“ od Wáclawa Stephanidesa, arciděkana
Kutnohorského, gest učiněno. Zatjm každý kní*z
nowé konfessj české skrze ruky podánj administra-
torowi poslušnost s ljb il, a swé gméno do nowýcli
knih konsistorských zapsal. Hned pak na to ha-
gitelowé nad konsistořj a akademij Pražskau kon-
ťessj českau , z mnohých giných konfessj sestrka-
nau a nasíawenau, tiskem wíibec wydati kázali *),
dle kteréž kněžj se ženili, ač Husité ženitbě kněžské přenáramne na odpor se stavěli. Při tom wydali hagitelowé zvvláštnj instrnkcj konsistorskau kněžjm
pod obogj a ke konfessj české i ženám gich srd
cem i usty se přiznáwagjcjm, w kteréžto zn j:
„Slauženj wečeře Páně šetrně, uctivvě a wážně se djti má, gak při poswěcowánj, posluhowánj, tak
i užjwánj. Při poswěcovánj nic giného aby se ne-
užjwalo, gediné samých zewnitřnjch žiwliivv, chle
ba a wjna podlé nařjzenj samého Krista Pána, bez
přilévvánj wody do wjna, Přisluhowánj , aby se
obogj částkau posluhovalo, však před tjm, aby ti,
kteřj chtěgj přistupowati k stolu Páně, k naučenj
a zpiawenj swého swědomj, k spráwci svému prwé
přicházeli. Pakliby žádného, kdo by přigjmati
chtěl, tu nebylo, tedy svátost poswěcowána býti
nemá. Opuštěna má býti processj, monstrancj wy—
stawowánj, hrobu w zelený čtwrtek dělánj, elewacj
neb pozdwihowánj. Kněžj aby wjce missálů, bre-
wiářu , neb agendy a rubriky Pražské, od arcibi
skupa Pražského vydané, neužjwali.“ O ceremo-
nijch znj takto ! Ceremonie gsau dwoge : Gedny od
*) Konfessy Cžeská. T o tiž Wyznánj w jry Swaté Křesťanské
wicch T ř j Stawíiw Králowstwj Cžeskélio, z W jry T ě lo a
Kvew tiryata Pána pod obogj přigjmagjcýcli. A potom
Magestat G. M. Cýsaře Rudolfa toho gména l í . na tuž Iíon fessý, Konsistoř a Akademij Pražskau. W Praze 1G10. 4.
Krista Pána a Apoštolu ustanowené, a těch se bez
pečně užjwati má. Druhé, kteréž Cjrkew ustanowu-
ge podlé přjčin a potřeb, ty gsau na swobodě.
Gak byly někdy pd lidj ustanoweny, tak zase z
přjčin slušných mohau býti neb proměněny neb o-
puštěny. Kteréž pak škodliwy gsau, od těch po
sluchači slowem Božjm odwozowáni býti magj.“
Nad to nade wršecko stawowé králowstwj českého pod
obogj , widauce že mezi mnohými, to gest, wyššjra stawem pod zástěrau něgakých dispensacj, ne bož
ských , než lidských, krew krwe se dotýká, pro
rozeznánj stupňů krewnosti strom manželský kon-
sistoři pod obogj wydali, kterýžto napotom Joa-
chim Těchenský z Těchenic wyswětlil a panům ha-
gitelum připsal. * )
Od té doby, co stawowé swětštj té gednotydle
politického běhu tuto reformacj zřjdili, ač k tomu
ani powoláni a naprosto nespůsobni b y li, wládli
plnomocně nad služebnjky té odporné cjrkwičky,
genž pod obogj pořád slaula, a to tjm w jce , an
se gim ženiti dopustili. A tak magjce ge we swé
službě, na tom snimi společně pracowali, kterakby
neylépe a neyrychlegi náboženstwj katolické zru
šeno, wyznánj pak protestantské rozmnoženo, šlech
ta protestantská zwelebena, ano i na trůn králow-
*) Tiechenslcý de T iechenitz (Joacli.) Tractatus Juris *ť>" ritualis sive ccclcsiastici pro i i s , qui ¡lotionům matri-
monialium patrociniuin in (Jonsistorio sul) utraque com-
iuuaicantiam rcnovato suscipiunt. Pragae 1612.4.
ský dosazena bý ti mohla. Na ten konec dawše se
w pronásledowánj cjrkwe katolické, netoliko zřj-
zené kněžstwo, kde a gak mohli, z far wystrkowali,
a swé ženaté pastory na ne dosazow a li; ale i na
statcjch duchowenstwa katolického, magestátem se
ohražugjce, chrámy protestantské stawěti usilowali,
gako w Hrobě a Braunowrě. Katoljci stěžugjce so
be , kterak se gim bezpráwj d ege , žádné obrany
dogjti nemohli; neb stawowštj hagitelowé nad kon-
sistoij a akademij Pražskau, we wšech wrěcech opa-
trněgšj a proběhlegšj, žalobám katolickým wždy
ilobre se wyhnauti uměli. Když ale opat Braunow'-
ský, Seelender z Prošow i c , na pohrůžky hagitelů
stawowských nic nedbage, proti stawenj chrámu
protestantského w Braunowě se zasadiw', slowy za-
ostreněgsjmi práwa se dowoláw a l : tut G. M. králow
ská Matiáš I. pozorným učiněn stawenj tohoto chrámu zakázati ráčil. Odpornjci Braunowštj, nehledjce
na zápoweď králowskau, ale na obranu swých ha-
gitelů, chrám dostawili a kazatele sobě obgednali.
Král Matiáš í. welmi se rozhnewaw, přjsně rozká
zal, chrám tento zawřjti a kljee opatu Braunow-
skéinu dodati. Když pak měštanosta Braunowský widi králowskau wykonati se bral, odpornjci Brau
nowštj, shrkše se, autok proti němu učinili, tak že od
swého předsewrzetj upustiti musel. Král Matiáš I.
u weliký hněw se rozpáliw, několik k tomu zřjze- ných dwořenjnň do Braunowa wyprawil, kteřj chrám
zawřeli, pečetj ubezpečili, a kljče mjstodržjcjm
králowským odewzdali. Stawowé odpornj neboli
protestanštj o tom zwěděwše, do kolege Karla IV.
se hrnuli, a nařjzenj králowské síranu zawřenj chrá
mu Braunowského za křiwé a neplaíné vyhlásili.
Na to psali do W jdněG. M. královské, stěžugjce so
bě, gaké násilj na agmu magestátu se gim děge
Rowně učinili psanj stawíim Morawským, Slezkým
a Lužickým , za přjmluwu a pomoc gicli snažně
žádagjce. Wedlé toho dali ohlásiti w kosteljch,
zwlástě w kostele sw, Salvatora *), kterak netoliko
magestátu, ale i swoboděw náboženstwj weliké hrozj
nebezpečenstwj; protož aby lid obecnj poliotowě
byl, a za odwrácenj takowého zlého Boha se mo
dlil. W tointo kolotánj a lidu obecnjho bauřenj
přišla od G. M. králowské stawíim odporným slušnau
nemilostj wyhrožugjcj odpowěď, kteréž se zwlástě
Hrabě z Thurnu zlotřilau nesmyslnostj uchopil, a
wůbec prokřikowal, že pňwodem Jaroslawa Bořitj z Martinic a Wiljina Slawaty se stala. Z tohoto pokřiku rozhořel se náhle proti nim oheň tráwné
nenáwisti welrai weliký, takže bugnj stawowé pro
testanstj bez meškánj s lidem na hrad Pražský
zbrogně se sesli, a tyto mjstodržjcj králowské: Ja
roslawa Bořitu z Martinic, a Wiljrna Slawatu, též ta-
geinnjka Fabricia z oken wyházeli. Na to složiw-
se neywyšsjho purkrabj Adama z Šternberku s au-
řadu, zwolili třidcet direktorů, na kteréž řjzenjkrá-
* ) Ziraraermann (Joh. Nepom.) Verfallende Denkmäler des frommen Sinnes, oder: Aufgehobene K lö s te r , Kirchcn
und Kapellen in der k. Hauptstadt Prag. 1833. 8.
lowstwj českého wznesli. Přes to sháněli ze wšech
?tran lid wálečný, wyhnali arcibiskupa Pražského,
opata Rraunowského, tež Jesuity, a brali do fisku
statky a panstwj stavvii , kteřj se k gich gednotě
pogjti nedali. Král Matiáš I. vvida stawy protestant
ské we spiknutj, a gich lid proti sobě wyštwaný giž
w tábořjch^ rowně lid wálečný sbjral, a sebraný,
by protiwnjky swé mečem skrotil, do polo wypra-
wil. Mezi tjm pak umřel.
Po smrti Matiášowě král Ferdinand II. na trůn
královský dosedna, hned válku domácj zarazil, a
stawňm protestantským králowstwj českého, genž se
byli zbraně chopili, odpuštěnj, pokoge zgednánj,
též potwrzenj wšech práw a weysad pjsemne sljbil.
Než stavové protestanštj , aumysl magjcj giného
sobě voliti krále, na ponawrženj Ferdinanda lí. žá
dné dby nem ěli, a slibem králowským zamjtagjce k válce se hotowiti nepřestali. Na ten konec při
vábili k swé straně Slezáky, též Lužičany, a
když Morawané k gich spiknutj se připogiti zdrá
hali, přepadl ge Hrabě z Thurnu mocj váleč-
nau, vrazil pak šikem vogenským do Rakaus,
a rozbil stany u W jdně, máge na mysli, krále Fer
dinanda II. do wězenj zagjti. Giž giž odbognjci do
hradu se dostávše, hrubým hovorem králi Ferdi-
nandowi II. pohrůžky činili. T o slyše zbožný král
Ferdinand II. padl na kolena před křjžem umuče
ného Spasitele, a c o neywraucněgi se modlil. A hle!
w tom zazněly polnj trauby lidu bogownélio gemu
ku pomoci spěchagjcjho , tak že odbognjci poděšeni.
auprkem z hradu utjkali, a kam gen kdo mohl, se
skrýwali, ginák se nedomnjwagjce, než že vvogsko
na ně nastražené ge schytá, a o hrdla tu hned při-
prawj. A ta k i Hrabě z Tlnirnu , zlostj hoře, s
táborem se hnul, a ku Praze spěchal. Na to král
Ferdinand II. do Frankfurtu se odebral, kdežto cj-
sařem Rjmským učiněn gest; ač stawowé protestant-
štj králowstwj českého skrze posly do Frankfurtu
wyprawené kurfirštfun wěděti dali, aby Ferdinan
da I I . za krále českého neměli, když oni ho
za krále neuznáwagj. Když ale stawy protestant
ské králowstwj českého neomylná zpráwa došla, že
král Ferdinand II. cjsařem Rjmským učiněn gest,
wolili sobě za krále Fridricha falckrab kurfir-
sta při R eyně, hlawu protestantské gednoty, a
do Prahy ho přiwábili. Fridrich král zimnj dlel
w Praze toliko w rozkošech a nesmyslných marno
stech, když totiž král Ferdinand II. na wsech wšu-
dy cestách neywětsj snažnostj wsech wyhledáwal
prostředku, by koruny české, ku kteréž sprawedli-
wý nápad měl, náležitě dogjti mohl. Ktomu cjli a
konci zjskal přjtele swé mladosti Maximiliana wé-
wodu Baworského, který swé wogsko s rakauským
spogiw, do Čech wtrhl, a přes Prachatice, Pjsek,
též giná města wálečně se bera, neyposléze u Bjlé
Hory, bljž hlawnjho města Prahy se položil, na
kteréž stawowé protestantstj králowstwj českého s
wogskem swým tábořjce, sobě poněkud howěli, a
nepřátelského autoku tak kwapně neočekáwali. To
w'se Maximilian dobře wěda, gakž i to , že Frid
rich auprawných krmj milownjk králowsky práwě
kwasj, a snážně prošen, by přjtomnostj swau statečnost wogska roznjtiti ráčil, to učiniti prodléwal, ná
hle (8. Hjgna 1620) k bitwě znamenj dal, a daw
otl Motola též Ruzjně k Bjlé Hoře rotami swými
se hrnul, a na nepřjtele udeřiw, na tom českau krwj
rudém poli u wjtězstwj klesal; než w tom autoky
obnowiw wše děsil, porážel *i smrtil, tak že konečné
slawně zw jtězil, a zwjtěziw wšem, na wětsjm djle
politickým rozbrogům o kalich, kteřj přes dwě stě
let, ne w gedné twárnosti trwawše, naši rozmilau wlast náramně tráwili, wr malém okamženj konec
učinil; když totiž po bitwě na Bjlé Hoře wšickni,
kteřj w lůno katolické cjrkwe přigati býti nechtě
l i , mandátem králowským (1621, 1624) z krá-
lowstwj českého wypowězeni po kraginách pome-
znjch se rozběhli, sem a tam se rozptýlili, a pře
drahé wlasti na wěčné časy prázdni zůstali.
III.
Úzké spogenj hlawnjch částek inse swate
wespolek.
Od
A. W . H n o g k a ,
děkana na Mělnjku. * )
M se swatá, totiž obřadů gistých s neyswětěgsj
obětj nowého zákona slaučenýcli celek, gestit ney-
*) Giny wygimek z německé liturgiky geho. W iz časopisu
tohoto. Šestého rocnjho bčhu5 swazku číwrtého stránku 673.
wýtečněgšj část a welebný prostředek wšechněch
poswátných služebnostj vv katolické cjrkw i, tak si
ce, žeby wlastně, gako před časy wšickni obřado
v é swatj, dokudž tomu powahau gegich dowoleno,
mezi nj měli wykonávváni býti. * ) Za tau přjčinau
zasluhuget owšem , by od katoljků, zwláště pak od
kněžj, gegichžto dustogného auřadowánj gest sla-
wný wrch, bedliwě powažowána a zewrub známa
byla.
Mše swatá, ač w hlawnj wěci, takořka wgá-
dře swém, ustawně ta též , nicméně w obřadech
swých přjpadných často w roce a po swětě sem
tam negednjm obyčegem se prowozuge, gesto roz
ličných druhu gegjch stáwá, a cjrkew katolická
neywětsj rozmanitost w poswátných obřadech trpj
a schwaluge, nahljžj-li gen, že tudy nehyne ni či
stota ni gednota w jry ; mše swatá, ač nyněgšj ob
sah gegj s obsahem gegjm dřewnjm podstatně steg-
ný gest, nicméně poslaupnostj času wšeligakých a
gednak znamenitých proměn zkusila; mše swatá,
gelikož yxc-i)' ¿g 'yjjv liturgie **) katolické cjrkwe
wsech naskrze stoletj, hogný sklad nauk nábožen
* ) Za našich dnu ke mši sAvaté nutné nepatřjcjch obřadů
swatých se gen g iž welm i řjdko, nic wšak méně pi-cdce gesto někdy mezi nj' d ěgc , u př. wyznánj w jry wra-
cugjcjch se nekatóljkú w lfino nasj swaté cjrkwe, swe- cenj olegii swatých, swěcenj knězstwa.
*) Slowo litu rgie pocházj od Xaóg, l i d obecný a t o tQyov d jlo , čin 5 hQysip dělaii, aučinJcoluati. jírfiTovQytiv neb
ItuovQytivi tíike XnovQytit/, znamenalo nápadně drulidy to-
ských , nazwjc dogmatických , do sebe zawjrá , a
protož gi po mnohých stranách , anebo wzhledem
wýkonného swatoobřadnictwj, anebo wzhledem dě- gezpytu poswátnostj starobylých, anebo wzhledem skuinné theologie powažowati lze.
Každému do očj bige, kterak gedinké toto ge-
dnánj swaté přehogné přjležitosti poskytuge, by
učencowé, skaumánjm geho se ohjragjce, nálezy swé
gak na důwoděnj wědecké w bohoslowj , tak na
wzdělánj duchownj obecné wěřjcjho lidu obra
celi.Na těchto listech se odkryge toliko úzké spo
genj hlawnjch částek mše swaté wespolek. T jm
bohdá wzegde přeswědčenj to , že mše swatá^ spa-
třowaná w celosti auíelnjch obřadu swých, na
lik co , ifovltveiv, pracowati, s la u iit i, a ponč-
wadž t.ýjizov „tveřegněíl „obecné1-1 slau lo , ,,weřegně,
obecně pracow ati, wefegně , obecně aučinkowati, o - becný gaJcý úřad wésii. Atn.Uqyía tedy dle slowozpy-
t u gest „obecná ně gak A služba, obecný něgalcý rif acl, a líiTUqyixog osoba, obecnaugakausi službu zastAwagj- c j , (ministerium publicum , munus publicum , persona ad ministerium publicum spectans.) W iz k Žid. 1, 14. a
8, 6., k F ilip . 2. , k K jm . 13,6. a 15,27. Smyslem cjr-
kewnjin znamená XtaovQyía službu gakausi w cjrkw i o - becnau, službu týkagjcj se tlely B o ž j weřegné. ( W i z Theodoret. 1. 4. Hist. eeel.) a xad-’ i^ó/rjv ,,slawnost wcceře PAmě ; nebot •• AuTovQyovvTtav d f uvito v t<5 xvqím (Skutk. ApoSt. 13^2.) wykládagj bohoslowei katoličtj o
mši swaté. W dáwnowěkosti křesťanské zd ilo se gediné mši swaté litu rg ie , gakož posud u Reků ; nynj pak u nás I/atinjkíi slowo liturgie znamená wešken okres zewnitř-
njcli, obecných služeb Božjch.k
nichž, gako na slaupech, stogj welebný gegj stan,
nenj směsice gakž takž následugjcjch sebe děgů,
alebrž ku podiwu dokonalá saustawa wšeho, čjinž
dle katolické wjry koli duši powážliwau ke ctnost
ným pomyslům, citům a předsevvzetjm mocně po-
wzbudiíi a s Bohem sgednotiti gest.
K nástěnu úzkého spogenj hlawnjch částek
mše swaté wespolek bude onde i onde potřebj k
minulosti ohlédnauti se, gakým způsobem před dá-
wnými wěky zewnitřnjch, weřegných, obecnýcli
služeb Božjch w katolické cjrkwi konáno bylo.
Neboť nyněgšj mše swatá gesti gednak zúplna sla-
wnost wečeře Páně za časů apoštolských, gednak
alespoií přiwodj wr pamět negeden obyčeg, gjinž
wrečeře Páně druhdy býwala šlawena. Ač ale, gak
wjm, wršelico wr dnešnjch službách Božjch mešnjch
nenj leč upamatowánj na obřady swaté giž pomi
nulé : nicméně, tušjm, dolegi patrno bude, že se po
dnes geště welmi dobře gich užiti dá ku wzdělánj
náboženskému.
1. Hned to neyprwněgšj kněze u oltáře gednánj
narážj na obyčeg starobylý. Když se totiž biskup *),
prowodjn žákowstwem swým, a snad i ginými wě-
řjcjmi z lidu obecného, z doinowa ubjral do chrá
mu Páně ke službám Božjm: slušně wšickni we
spolek giž na cestě rozgjmánj činili a modlitby řj-
' ) yf prwnjch časech cjrlíwe, ant počet wěřjcjch gestě ltyl skrownv, 'ivedl hiskup sám weřegné , obecné služby Božj
u přjtomnosti weSkerého žákowstwa obce swé.
Itali takowé, gimižby se mysl gegich připrawiti
dala k nastáwagjcj pobožnosti; tu zagisté slušně a
právvě biskup prowázegjcjm ho wyznal, kterak se
cjtj naprosto nehodným býti, aby u prostřed zboru
křesťanského předstawowal welebnau osobu Spasi-
telowu při neyswětěgšjch geho hodech; a neméně
slušně a právvě provvázegjcj biskupa se winnými
dávvali před njm z nehodnosti swé, přistaupiti před
obličeg Svvatoswatého, a súčastniti se neywýtečněg-
sjlio tagemstwj wjry Kxistowy. Rozgjmánj a nio-
dlenj kněze za našich dnů pří mši swaté na ney-
nižšjm stupni oltáře, pogmeš-li k nim 42. žalm a
confiteor, měg za pozůstatek onoho wážného, chvval-
ného obyčege. Ovvšemt děgj se tato rozgjmánj a modlenj toliko knězem a obřadnjm sluhau geho bez
aučinného aučastenstvvj ostatnjho shromážděnj: ale
co stogj na odpor, aby každý přjtomný tjm též se
, objral, čjinž kněze a sluhu geho objrati se wědo-
most má ? což nemůže každý zpytovvati svvědomj
swé, a z wad a mdlob, z poklések a hřjchň swých
Bohu skraušeně se vvyznáwati ? A n o , což k tomu
nenj powinně zavvázán, gelikožt w j , že zarputilý
hřjšnjk nezasluhuge, býti skutečně aneb alespoň žá-
dostně *_) hostem při stolu Páně, od něhož neho-
dný genom k zátratě duše swé gj ? Cožby nás ne
*) jiOptaret quidcm sacřosaneía Synodus, nt in šingul-is
raissis fideles adstantes, non solum spirittinli affectu, sed saoramentali etiam Eucliaristiae perceptione commii-
nicarent ctc.“ Coneil. Tridentíni Sess. X X II . cap. V I do Saerif. Miss.
mělo giž pauhé pomyšlenj to: „B ů h , k gehožto
úctě sem ¡přicliázjš , gesti neyweyš dokonalý; oni
i slabý stjn pohřešenj sobě \v nenáwist béře,“ mo
cně popuditi ku powáženj hřjšnosti nasj, k obžalo-
wánj sebe samých před Bohem a k litowánj wše- likých přečiněnj našich ?
2. Wizme riynj, co se vv minulých dobách cjr-
kwe křestanské při službách Božjch wjce dálo , a
na památku toho při mši swaté posud děge. Biskup,
přišed do chrámu Páně, wstaupil po stupnjch k ol
táři wzhůru, an zatjm lid wěřjcj obecný w pro. stranstwj chrámu wcházel. Prw ale, než se auplnií
shromáždil zbor křestanů, slušně owšem giž přj-
tomni gsaucj pěli pjsně swaté, aby beze wšeho zbož
ného zaměstnánj netrwali; a poněwadž prwnj obce
křestanské na neywětšjm djle sestáwaly ze židíi,
wjru Kristowu přigawšjch , zagisté neméně důmy
slné se tu zpjwalo žalmů, známých téměř weškeré-
mu shromážděnj, těchto wýlewň utěšených a we-
lewážných ducha planaucjho pobožnostj tau ney-
autlegšj, neyhlubšj a neywelebněgšj. Různá propo-
wěď žalmowá (psalmellus), kterauž kněz za našich
dnů w prawo na swrchowaném stupni oltáře čte
(introitus), slabá gen památka geště gest onoho
obyčege, pročež i antiphonti sluge *). Wšakipau-
*) We wsech staršjch mšech gest introitus gakás propowěď
z něgakého ža lm u; w některých nowěgšjch tomu owšem nenj tak , u př. we mši na den s. Františka Serafské-
ho. Durnnd. nazýwá proto takowd introity neprnwidel- nými ( in t . irregulares). Merati observationes Par. I
l i t . V III. N . IV .
há tato památka i dnes gešte gest užitečná. Přjto-
mnj totiž mezi čtenjm introitu we slavnost mešnj
uwáděgjcjho nabýwagj přjhodné chwjle zpamato-
wati se, a wšeho myšlenj k službám božjm nenále- žjcjlio wyhostiti z dusj swých.
3. Nynj teprw powažug, gakoby obec byla cele
shromážděna; nynj teprw takmeř počjná mše swaté
konánj. Poijnát tjm, že kněz u prostřed oltáře a ^eho sluha (tento we swém a we gméno wšeho
lidu wěřjcjho obecného) střjdmo a opáčně (w kyrie) za milost Hospodinowu žádá a prosj. A zda-
ližt pak přjměřeněgšjho početj weřegných společ
ních služeb Kožjch wymysliti lze? Dogista nic! Kněz a křesíanft zbožný zboř stogj we swatyni
Wšemohaucjho a Wšedobrého. Ó gak mnoho po
třeb ge obtěžuge! gak mnoho žádostj chowá gegich srdce ! za gak mnohá dobrodinj negsau Swr-
chowanému k djkám powinnowáni! Kterakž pak
magj, naskrz slabj, naskrz hřjšnjci gsauce, Ney-
wyššjho, Neydokonalegšjho řádně a důstogně dosti
chwáliti a welebiti ? Ach ! gegich duši gesti těsno,
gegich pocitům nenj wolno, leč wyprauditi se těmi
slowy: ,,Hospodine, smilugse nad námi! Ukaž nám, lidu swé mu wywolenému, gako giž prwé wždy gin-
dy, tak i délegi geště milost swau a smilowánj swé !“
4. Ano, Hospodin nesčjslně giž nesmjrnau milost swau nám, a neskončené smilowánj swé nad námi
ukázali ráčil zwláště Kristem Ježjšem. ježjši Kristus snjžil se k přigetj přirozenosti našj ; on učil
cestám k žiwotu w ěčnému přjmo wedaucjm; onČasopis pro kuto), (luchow. V it . 4. 4
stkwěl se co wzor gasný neyušlechtilegšjho smý-
šlenj a gednánj ; on zřjdil úsíaw ku pěstowánj
prawdy a ctnosti, swatau totiž swau cjrkew ; on pro
nás, potomky Adamowy, kletbau Božj obtjžené,
smjřenj způsobil s Bohem a podnikl smrt křjže ; on
posléze w nebesjch, kdežto nynj w nepřjstupném
swětle a blesku sláwy božské trůnj, a powěky tru
su ti bude, wěrn<m wyznawatelům a následownjkům swým opatřil a připrawil sjdla newýmluwné, ne
přetržené slasti. I g es tií, gakoby tito obdiwu a
djků hodnj důkazowé milosti a smilowánj Božjho
knězi w tu práwě chwjli napadali. Protož mu ze srdce w ústa plyne wřelé chwalopěnj (Gloria),
zaejnagjcj slowy těmi, gimiž swatj kůrowé angelštj
w blahodatné noci narozenj Wykupitelowa wznik
lepšjho i Ježjšem způsobeného stawu ělowěčen-
stwa zwěstowali, prozpěwugjce: ,,Sláwa Bohu na
wýsostech, a pokog lidem na zemi dobré wiile,“ Luk. 2, 14.
5. Powinná služba chwálenj a welebenj za do-
brodinj z rukau Božjch g iž obdržena. Nynj teprw
odwažuge se kněz (we swém a we gmenu weškeré obce) w modlitbě hlawnj toho dne, kterýž práwě
gest, (oratio) prošiti za nowé milosti. A wšak se
toho s duwěrau tjm silněgšj osměluge, poněwadž
chwalozpěwem před chwjlj geště w sobě utužil pře-
swědoenj to , že nad mjru dobrotiwý Bůh neoslyšj
upřjmé wolánj k němu a lkánj. Wděčnostj se za-
sluhuge budaucjch dobrodinj, a kdož na mysli
přem jfá, mnoho-li nám Bůh dobrého giž prokázati
rá č i l : i k té ra k b y ten m oh l p o c h y b o w a t i , ž e nám
pomáhati bude i budaucně.
6. Posavváde zaměstnán i kněz i lid rozlič
ného druhu modlitbami. Nynj slyšjš wyueowati,
wyučowati pra\rdám křesťanské w jry, prawidlum křesťanské sprawedhiosti. A c o ž t modlenj nepři- prawuge neylépe duši k wolnému a plodnému při-
ge í j slowa Božjho? Mysl od Boha odwrácená a
wzdálená nechápá,co shůry gest, Wyučowánj pak,
mezi mšj swatau mjsta m agjcj, stáwá se čtenjm
vvygímku z obau zákonů, se kterýmžto čtenjm cjr-
kew naše austnj cwičenj w náboženstwj prostřed
kem kázanj spogowati wýslowně wrelj *). Mát
totiž to neyhlawněgšj z toho, Co \v starém zákoně
11a Kgewenj wěčné prawdy Kristem Ježjšem so
wztahuge, co Duchem swatým nadšenj wěštcowe
o Spasiteli swěta předpowjdali, co poslowé swa-
tého ewangelium w psanj swá přjležitě složili, co
nám w čtyřech popisech žiwota Pána našeho o
geho řečjch, skutcjcli autrpenj zůsťaweno : to wše
cko má lidu nábožensky wespolek shromážděné
mu poslaupně negen oznámeno, sic wyswětleno,
*) „(1*raeci^ít k. Synodus) ñt ínter inissaí’ú'ni solemnia aut
divinoruiu celebrationeni sacra eloquia et salutis mónita — vernacula lingua singulis diclms íestis ve l solem-
nilms explaneni (singuli paroo lii.) íC Conc. Trident. Sess. XXIV. Cap. VII. de Refonn. „ S i — sit praedican- (hinij coneionator finito euangelio praedicét, ét sermonó
si ve concione explota, dicatur Credo , ve l si non sit di- cenduni, cantetur ofl*eríoriuni.fC Missctlc Román . T it.
R ilas servand. in celebratume missae.
žiwancjm, ustawně čistým a neporušeným ucenjm
cjrkewnjm rozhogněno, w užitečnosti swé ukázáno
a srdci zpřjgemněno býti. Gak krásně giž pau-
liým pořádkem čtenj tak nazwané epištoly (kteráž
nazwjce wygimek z knih prorockých anebo z po-
psánj přjběhu, anebo z dopisu apoštolských gest)
a čtenj swatého ewangelium, oběma pak těmto čte-
njm připogeného kázanj drženjm se wyznačuge
způsob ten , gjmžto katoljk w známost wcházj toho, což ke spasenj slaužj ! Katolická cjrkew totiž
wysjlá sluhy swé hlásat slowa Božjho, otewřewši
gim prw knihy proroků, apoštolů a ewangeli-
stň, a k tomu geště poklad tradicj swé; ona po-
raučj tolikéž, oznamowati obecnému lidu prorocké,
apoštolská a ewangelistské spisy, aby každý slyšel
a přeswědčil se o tom, že se wšeliké učenj ejrke-
wnj srownáwá 11a wlas se slowem Božj m psaným,
a že druhé druhým se stanowj a dopliíuge.
7. Cíenj psaného slowa Božjho a austnj poučo-
wánj té neb giné části katolického náboženstwj do
končeno. 1 cožby nábožně shromážděných kře-
stanů zbor byl nepoznal, aneb pewněgi se nepře-
swědčil o tom, že prawá wjra Ježjše Krista klénot
gest wšj ceny dražšj ? Což tedy diwu, že se celé
to shromážděnj cjtj puzeným býti k tomu , aby
zewnitřnjm wygádřenjm na gewo dalo, co u wuitř
za prawé držj ? Ze sobě strogj ušleclitilau radost
tu, neyhlawněgšj prawdy katolického náboženstwj
společným wyznánjm duchu swému w nowě pře-
destřjti, že tedy we mši hned po ewangelium Credo se řjká?
8. Tjm to wjry wyznánjm we wěíjcjch shro
mážděných ustaveno přeswědčenj o pravdivosti
Bohem zgewených nauk i takowých, genž se ob-
mezenéxnu rozumu lidskému pochopiti nedagj. Za
tau přjčinau giž volno přistaupiti k přjprávám sla-
wenj tagemstwj toho, genž veškeré mše swaté pro
středek gest. Děge se totiž obětowánj chleba a
wjna, z nichž tělu a krwi Ježjše Krista powstati
bude. Qwšemt dnešnj řád obětowánj we mši swaté
daleko se lišj od starobylého tohotéž obětowánj
obyčege. Před časy přistupowali wěřjcj k bisku-
powi, předstawugjcjmu při poswátných hodech
Páně osobu Spasitelowu, přinášegjce zbožných da
ru, gedenkaždý *) dle možnosti swé a pudu srdce
swého, a položili gich k nohaum Avelebného pastýře,
an zatjm ostatnj lid , aby slušně zaměstnán byl, pj-
seň pěl ku wzdělánj swéinu, kteréhož swatého obřa
du památka v dnešnj mši swaté gen geště se ozý-
wá částkau gakéhos žalmu, w římském missálu of-
fertorium nazwanau. Tyto dary slaužily nazwjce
k wýžiwě a podpoře chudých a nuzných v obci;
co potom zbylo, na chrám Páně, na slawenj služeb
Božjch obráceno a duchowenstwu dáno býwalo.
Pnv, než se těchto daru přinášenj skončilo, vybralo
se z nich něco chleba a wjna ; biskup ge zbožně
*) Mjsto wedlé oltáře, If přigctj obětnjch darů. ustanowcné,
slaulo druhdy obiuiiouarium.
žehnal, na oltář položil a tu k swáíostnému proměněnj
uchystal. Za našich časů lid nepřinášj w jce obětj
strawných, au málo w který gengeště swátek, když
w ěřjcj se b ijž j k oltáři s obětmi peněžitými, widěti
gest skrowný pozůstatek onoho ob yčege : nic
wšak méně žádného poněkud wycwičeného katoijka
nenj tagno, že při části mše swaté, o kteréž nynj
rozpráw jm e, w prsjch swých mu gest wzbuditi lá-
eku takowau, g jžto prwnj křestané w gednu gako
rodinu slaučeni, geg ich ale statkowé společným
gměnjm a zbožjm gsau učiněni byli.
9. Powinnost aučinné lásky k bližnjmu při obe-
towánj w dřewnjch dobách cjrkwe wěřjcjm i sku
tečně prowozowána b y la ; a za našich časů alespoň
* ) W rakauskýcli zemjch gsau oběti (o fě ry ) m ezi mšj swa-
tau zakázány, krom;* w neděli wánočnj, welikonočnj,
swatodušnj a na den poswjeenj , a to neywyššjm reskr.
dne 25. Cerwcnce 1750, •— Cardin. liona zprawugc (Rer. L itu rg icar, L il). I. Čaji. X ) kterak yy Milánském metropolitním chrámu Páně bývalého řádu obětowánj zůsta
tek widěti gest : In Ecclesia metropolitana lioc inter caetera specialiter observatur, quod celebrana cantata oratione super sindonem, (tjm se wyr izumjwá nyněgšj
Oremus s offertorium ) medius in ier diaconum et snb-
diaconum , praecedentibus duobus acolythis cum duobus vasis argen te is , descendit ad ingressum presbyterii, ubi
eecipit oblationcs'”panis et vin i more antiquo , qnas duo senes de seola ,|quain vocant s. Am brosii, induti lintco albo, nigroque caputio, caeteris senibus comitantibus of-
ferunt, singuli vidclicet tres hostias et vasculum argen- teuin vino albo plenům. Post hoc descendens ad ingres- Bum chori inťerioris recip it mulierum oblationem, quam
duac iteia seniores iiadem píieremoniis uiFerimt,
w pamět se uwádj. Dobroděgstwj ale člnj íilowtka ho
dna, by geho prosby za wlastnj osobu geho w ysly-
sány byly. Protož následuge na obětowánj we mši
modlitba tichá (secreta scil. oratio), anebo páteř mo
dliteb tichých, proto tak řečených, že ticho, w němž
kněz gich řjká, přjtomným w ěřjcjm naprosto nemá
překážeti, aby gedenkaždý we zwláštnjch swých
potřebách modlitby k Bohu zasjlal wzhůru. * )
10. Chléb a wjno obětováno. G ižt nastáxvá o-
kamženj to, kde wěřjcjtn za dar ten časný tagem -
ným kněze wýrokem dán býti má newýslowně
stkwostněgšj dar, totiž Bůhčlowěk sám pod zpiiso-
bama posvátného chleba a wjna. I cožíby nynj
giž neměl se wznésti duch k wyšsj pobožnosti;
* ) Ginj se domeyslegj* žeby modlitba, o kteréž ee nynj We
lle řeč, proto secreta slaula, poněvadž se řjkala po od- délenj chleba a wjna k swátostnd proměně od ostatnjch
obětj, wěřjcjm lidem přinesených, žeby tedy názew „se creta ,“ gakožto podstatné gméno, pocházel od „secer-
nere.a Přirow ney slowa podobná , u př. viissa mjsto, missio, accessa mjsto accessio, offensa mjsto offensio, remissa mjsto remissio a t, d. Než kdo nenahljžj, že obé- lio odwoděnj , gak liořegšjho , tak i tohoto beze snadu připustiti lze ? Owšemt ale domysl náš se widj dfiwod- něgšjm býti. Neb g iž ¿ámalar. (820.) Lib. I I I . C. 20. Eccl. OÍTic., na něhož Gavanti (Comment.inRubric. M is-
sal. Par. I. T it. X I I . ) spoléhá, k našj straně stogj, a nad to připomenauti slušj, že se před modlitbau tau nepo-
bjzj sliromážděnj náboženské , gak obyoegně, ku společnému modlenj wolánjm : „Orem usíí brž toliko km o-
dlenj různému slowy těm ito: Oraie fra ire s ! — „M o
dlete se gedenkaždý sám pro sebe !“
cožby se nemělo připomenauti nedostjhlé welebno-
sti T o lio , genž z lásky a milosrdeustwj we zboř wy-
znawateln swých widomě sestaupiti w olj ? Cožby
vraucjch djků činěnj a, chwálenj nemělo ze srdce
w y ljt i se ušty ? Protož se wzuásj kněz duchem
(w praefacj) až do nebes wysostj, mjsj slabý swůg
hlas w hlasy kůrů angelských, obstupugjcjch sto
lec sláwy Hospodinowy, a pronášj, pohřjžen wr po
citech té neylilubšj zbožnosti slowa : S w a tý ! Swa-
t ý ! Sw atý ! (Sanctus).
11. Nynj se b ljž j mše swaté neyslawněgšj,
neywelebněgšj ch w jle , chw jle ta , kde se činj
proměna chleba a wjna w tělo a krew Krista Pá
na, čistá, neposkwrněná obět nowého zákona, ne-
přestáwagjcj památka oběti smjrné, kterauž Wy-
kupitel swěta na dřewě křjže byl wykonal, oběť
Otci nebeskému tak obljbená , že nám pro ni, pra-
wé-li pokánj činjme, prominutj a odpuštěnj wšech
liřjchň se stáwá. T o to neywznešeněgšj ze wTšech
bohoslužebných gednánj děge se podnes, co gen
možná, týmž řádem, kterak se při poslednj wečeři
Páně bylo dálo. Mešnj kněz předstawuge totiž ney-
swětěgšj osobu Božského m istra; přjtomným wěřj-
cjm gest se myslj swau postawiti na mjsto učedlnj-
ků Ježjšowých , a ta sama slowa diwomocná, kte
rých tehdáž Ježjš nad chlebem a wjnem pronesl,
pronášj i kněz nad těmito wěcmi, —- a zázrak úža-
suplodný ukazuge se oku w jry. W jře t negsau
chléb požehnaný a wjno požehnané, w jce chlebem
a wjnem ; toliko způsobu gich geště z ř jš ; pod ni
mi pak, w smyslu slowa neywlastněgšjm a neyod-
wážliwěgšjm, ž ige ten, w gehož gménu každé kleká
koleno, dle těla náš bratr, wsak i náš B u h , wele-
bený po w ěky wěků.
12. Bohačlowěka swatoswaté tělo nebýwá hned
po pozdwihowánj přigjmáno. M át se wěřjcj lid
něgaký geště čas z přjtomnosti geho na oltáři tě-
siti; a an Ježjš Kristus mězi těmi , genž geho gsau»
widitelně dlj, a tudy plápol pobožnosti mocně znj-
má, řjká se několik těch neydůležitěgšjch a neygá-
drněgšjch modliteb, a posléze ta ze wšech neywýbor-
něgšj m odlitba, kteréž on sám nás naučil. T a to
modlitba (Pater noster) konala se g iž od počátku
při slawnosti mešnj *) , a udržela se tu , gakož i
při giných poswátných služebnostech až podnes.
Zet se pak we mši , a sice tenkráte koná modlitba
Páně, an přjtomen g es tit , genž g j naučil nás, wšj
pochwaly hodno. Nebot tudy božský mistr zřeg-
mým swědkem se stáwá, kterak bedliwo křestané
prowozugj učenj geh o ; modljcjm ale patrn au geho
přjtomnostj gako rukogemstwj dáno, že oslyšáno
nebude modlenj gegich.
13. Rozličným modlenjm připrawilo se srdce ná
božné k okamženj wraucně žádanému, když swatý
pokrm dušj má býti podán těm, kdož se dowěřugj,
že gim bude lze hodně g e g požjti. I . K oř. 11,
27— 30. W prwnjch časech cjrkewnjch každo-
) ?)Tn ceclcsía ínl a llarc Dei quoticlie dicitur oratio l )o -
minica, ct aud iun l il la m fid e lc s .“ S. Augustin, l ío m il. 42.
denně, buď v jc e buď méně křesťanů h ned , co bi
skup tělo a krew Ježjše Krista b y l p ř ig a l, tělesně
stolu Páně účastných se 6talo. Zatjm se zpjwala
přjhodná p js e ii, geg jž to pam átka, ač dosti malá,
gakž tomu chtj , gest několik weršň z pjsem swa
tých , kteřjž w iljmském missále pod nadpisem:
Communio stogj, a i antiphona, neb ad communio-
nem slowau. *)
14. W ěřjc j p řjtom n j, genž tělesně neokusili
stolu Páně, nicméně, srdce-li geg ich gen prosto
hřjchů, alespoň poněkud, totiž duchowně, milostj
geho účastnými učiněni gsau; ( Concil. Tridentin. Sess, X X ÍÍ. de Missae Sacrific, Cap. V I . ) obec
křesťanská ale drahým slowem Božjm poučená a
modlenjm potěšená nad to owšem i tau blahau na-
děgj se kogiti může, že přjmluwami, neyw jce pak
neyswětěgšj obětj mnohé milené duši zde na swětS
i tam na wěčnosti přispěno. W eliká, důležitá a
mnohotwárná gsau tedy dobrodinj, g ichžto milosti-
w ý Bíih při této úctě , gemu w zdané, a přjčinau
této úcty zbožným ctitelům swým prokázati ráčil.
I cožby w ěřjcj nezaslaužili důtky a hany; cožby
budaucjch daru z rukau Božjch hodnými býti se
d ow od ili, kdyby po skončených poswrátných ho-
' ) T íito antífona gmcnuge se \v Liturgii Milánské (L , s. ¿tmbrožc) „transitorium ,“ a to snad, ic mezi pjsnj,ge-
g jíto nynj zastáwá mjsto , wěřjcj lid ku přigjmánj swii-
téinu druhdy přicházjwal a potom od oltáře opět od- cliázjwal.
dech z chrámu odešli, negsauce pohnuti citem
vděčnosti v ře lé ? Zagisté nic ; a protož kněz, když
Pán byl posilnil swůg lid tělem swým a krwj swau
k žiwotu wěčnému, řjká modlitbu neywraucněgšjho
djkůčiněnj (Postcom m unio), kterauž wlastně celá
mešnj slawnost konec swůg b é ře , pročež tato mo
dlitba také oratio ad complendum, complenda
sluge. *)
Připomenuty. Mše swaté částky, tjmto poge-
dnánjm w úzkém swém wespolek spogenj ukáza
né a wyswětlené, gsau gediné hlawnj částky a gako
podporné slaupy velebného geg jho stanu. T jm to
tedy pogednánjm nikoliw geště wywážen nenj ku
podiwu hogný pramen swatých nauk a prawd w
mešnjch službách Božjch na posilu zbožných wěr-
ných dušj k žiwotu wěčnému tekaucj. Pročež w
tomto časopisu podáme, bohdá co neydřjwe dálšj o
m«i swaté rozgjmánj s pogednánjm pod názwem:
Poswátnj obfudowé mesnjch služeb Božjch, porůznu powažowanj.
IV .
Sbjrka knih n nivo zákonných u sw. Tgnácia.0(1
Dokt. Jana Kornera.
(Dokončenj.)
ígnác, učedlnjk sw. apoštolu Petra a Jana, a po
Ewodiowi od roku téměř 69 až do 107 by l bisku
*) „Varticipato tantq sacramento gratiarum jictio cuneta
eoncludit.“ S. Augustin. Epist. 59. ad Paulin.
pem w Antiochii Syrské, kteráž tenkráte přes
dwakrát sto tisjc obywatelú w sobě obsaliowala, a
kde cjrkew křestanská po zkáze Jerusalema wšecky
ostatnj w Asii starožitnostj, počtem a horliwosíj
v y zn a va čů v předčila.
Za času pronasledowúnj cjrkwe , Domiciánem
vzbuzeného, opatroval ovčinec Kristňw města a
okolj Antiochenského ustavičnými modlitbami, post-
m i a častým vyučowánjm vě ř jc jch .
K d y ž tato bauře c jrk ev hubjcj Domiciánowau
smrťj utichla, plesal sic z pokoge c jrk w e , wšak
želel, že mu nebylo inučedlnicíwj m dosjci dokonalé
lásky ku Kristu. Po čem taužil, dosáhl, když řjm-
ský cjsař Trajan w jtězstvjm nad Scythy a Daky
nadmutý se domnjwal, že geště potlačenj křestami
a podťobenj g ic li bohům rjmským, ke sláwě gelio
se nedostává. T o obmýšlege wyšel z li jm a , a při
šel roku 107 do Antiochie , chystage wognu pro
ti Ormjnům a Parthum.
Po vydaném od Trajana rozkazu, aby oby
va te lé Antiochenštj buď modlám obětowali, anebo
usmrceni byli, pečliw gsa o stádo Kristowo, dal se
Ignácius před Trajana wésti, aby zastánjin prawdy
náboženstwj Kristowa pronasledowánj od cjrkwe od
vrátil ; wšak wyznánj Ignáciowo gednoho Boha,
stwořitele všech wěcj , wyznánj Ježjše Krista pod
Pilátem ukřižowaného syna Božjho, krále nebeské
ho a we swých wyznawačjch přebýwagjcjho, ne
proměnilo úmysl Trajauuw proti křestanuin sině-
řu g jc j; nobrž bylo přjčinau, že byl tento zástupce
wjry K ris tovy odsauzen, aby do Řjina k roztrhánj
od d ivých selem , k obvveseleuj pohanského lidu, poslán byl.
B y l tedy od Selencie na lodj do Ujma wezen.
W Smyrně nawstjvvil swého spoluučence Polykarpa,
(nebí snjm poslaucháwal vyučowánj Janovo ) snjm
se tesil ze svých okow ů , zde přigal v yslance,
kněze a biskupy, které gemu okolnj cjrkwe kře
sťanské b y ly wyslaly na progewenj swé uctiwosti
Ignáciowi. Odsud psal listy cjrkwjm w E fesu , w
Magnesii, \\ T ra llech a w Ujmě, napomjnage g ich
k poslušnosti a lásce křesťanské.
Přišed ze Smyrny do Troady, poslal odtud li
sty cjrkwjm we F iladelfii, v e Smyrně a swémn mi
láčku Po lykarpovi.
Z T roady p lau lk Macedonii, kterau když pě
šky přešel, plawil se z Epidamnu do Ujma. — Zde
právě konal se poslednj, neyslawněgšj tedy a ney-
liliičiiťgšj den pohanské slavnosti Saturnálij. B y l
ledy ke zwelebenj oněch pohanských ohawnostj do
amfitheatru násilně veden , a zde dvěm a h ladovým
hvíun wystawen, kteřj poh ltivše tělo geho, pone
chali genom hrubé hnáty drahé ostatky vděčné
cjrkvvi w Antiochii. —
Sedm tedy listu sepsal Ignácius; v šecky až
posawád gsau zachovány a z ohledu authentičnosti
nade vš i pochybnost i odnekatoljkůpřigaty. O w ý -
tečnosti a geg ich apoštolském duchu mdlá gest kaž
dá pochvala, nemohauc to wygádřiti, co čtenj gich
w nábožném čtenáři budj.
W těchto listech nacházegj se negenom prii-
powědi, které swau powahau a způsobem okazugj,
že z novozákonných knih vyň a ty gsau ; leo na-
cházj se také všeob ecn ý název knih nowozákon-
ných Ewangelium a Apoštol. Evvangelium, gak z
Tertuliána a Irenea widěti, znamenalo, čtvero Ewan-
ge lij, Apoštol pak listy apoštolské. T o tedygm é-
no patrným gest důkazem, že w cjrkwi Antiochen-
ské, tehdáž Ewangelia w gednotu spogena b y la .—
Sestawenj citát z Evangelistů v listech těchto se
nacházegjcjch potwrzuge tento z obecného názwu
v y p lý v a g jc j důvod.
Zwláštnj vyn ětj p růpověd j novozákonných
z těchto listů děge se neypohodlněgi bud’ při úpl
ném anebo alespoň rozbjraném textu geg ich ; což
pro záměr náš byloby přjliš obšjrné ; zde se pauze
položj mjsta poskytugjcj všeobecný názew knih
novozákonných.
W listu k Efesským zgevn ě zmjnku činj o li
stu P a v lo v ě k nim psaném. W §. 12. p ra v j : ,,Wjm,
kdo gsem, a komu p jš i; gá k smrti odsauzený, v y
smilovánjm obdařeni; gá v nebezpečenstvj, v y na
swobodě a v pevném poklidu. W y gste přecho
dem * ) těm , kteřj pro Boha mučeni býw agj, wy
gste poswěcenci svátého P a v la , kterýž podstaupil
smrt mučedlnickau a korunu blahoslawenstwj dosáhl,
(u gehožto nohau v nebesjch býti sobě žádám) a
) Přechodem nazwán tuto Efesua, protože tjm mjstem inu- (jedinjci z Asie do K jm a Xvedeni byli.
který w celém listu k wám skrze Ježjse Krista wás
napomjná.“
\¥ listu na Filadelfické w §. 5. prawj:
,,Waše modlitba mě učinj dokonalého u Boha,
„abych dosáhl odměnu od božského milosrdenstwj
„ustanowenau ; nebí utjkám se k Ewangclium, co
.,k tělu Ježjse Krista, a k apoštolům, gakožto kně-
„žjm cjrkvve. M ěgm e také proroky w uctiwosti,
„protože Ewangelium zwěstowali, swau naděgi w
,,Krista skládali, w něg wěřili, a skrze něg blaže
n osti aučastni by li.“ Pod názwem proroky wTyroz-
mnjwá ígnácius knihy prorocké; směrnost tedy
príipowědi žádá, by se slowein Ewangelium a apo
štoly i knihy od ewangelistů a apoštolu sepsané w y-
rozumjwaly, gakž to z §. 9. patrně wyplýwá,, kdež
d j: „Wznešeni gsau kn ěž j, nad ně wznešeněgšj
„neywyššj kněz, kterému swatyně swěřena gest,
„který ged iný božské tagemstwj zn á ; ont činj
„dwéře k Otci, skrze které wcházegj Abraham,
„ísák, Jakub, prwnj apoštolé a cjrkew. — Tu -
„to uspořádanost žádá gednota Božj. Něco ob~
„zwlástnjho má w sobě Ewangelium, totižto přj-
„cliod spasitele Pána našeho Ježjse K rista , geho
„utrpenj a z m rtwých wstánj.“ — (Zde okazuge
swatý otec obsah Ewangelium ,)
W listu k Smyrnenským prawj §. 7 : „Zdržugj
se od wečeře Páně, řkauce, že chléb této wečeře
nenj wykupitele našeho Ježjse Krista tě lem , které
pro hrjcliy naše trpělo, a gež Otec podlé swé dobro
ty z nn twýcli wzkřjsil. K teřj tedy tomuto daru Bo-
žjmu odp jrag j, zahynau we swém odporu. Wšak
užitečné by gim bylo , kdyby učenj cwungelickému wěřili, aby i oni z mrtwých wstánj aučastni b y li.—
Protož záslušno gest wystřjhati se obcowánj s ta
k ovým i, a ani u saukromném, ani u weřegném rož
ni lauwánj o nich se nezm jiiowati; wšak na proro
ky, a obzvláštně na Ewangelium, kde utrpenj a
z m rtvých wstánj poukázáno a hjledně dokázáno
g es t, celau pozorliwost obrátiti, a wsech sváru,
gakožto počátku wšeho zlého, se warowati.
Uwod k listu S. PolyJcarpa h Filipenshým.
Giž zE u seb ia známo, že Polykarp w jce listu
sepsal ; ze v šech ale dochov án gest ged iný k Fili-
penským psaný, o němž z Irenea Eusebius w kni
ze IV . kapitole 13. takto d j : ,,Gest pak wy-
„dána i epištola Polykarpowa k Filipenským psaná
„ a k tomu užitečná , aby z nj způsob neb twár-
,,nost čisté w jry a učenj prawdy mohli poznati,
„k t e í jž sobě spasenj swého wážj, a o ně bedliwě
„p e ču g j.“ Jeroným swědčj o témž listu, že za geho
času w cjrkw jch asiatských čjtán b y l , že pln gest
slow pjsma swatého, pln ducha apoštolského, pln
naučenj a wedenj ke wšem ctnostem.
Pro tuto wýtečnost gest každému křestanské-
mu čtenáři dů ležitý ; wšak proto že pln gest slow
pjsma swatého, gest zpytatelům knih nov ozákonných
zwláště důležitý, an o kanónu nowozákonném z po
čátku druhého stoletj swědčj, gakž to w §. 5,
okázáno bude.
Předkládá se tento list w textu půvvodnjm, pro
to že důwodnost, zdali průpověď některá gakožto
prawá citáta z pjsraa swatého powažowaíi se může,
častokráte na srownalosti gednotliw jch slow pti-
wodnjho textu se zakládá, a w každém překladu se
o něco porušuge, ba i tratj, kde překlad swobod-
ný, a citáta ne podlé půwodnjho textu překládána,
nobrž z obyčegného překladu n. p. z Vulgáty wzata
byla.
P řiložil se kpůwodnjmu textu starý latinský
překlad, negenom pro starožitnost a powahy swé,
o kterých w připogených poznamenánjch se gedná,
nobrž i z toho ohledu ctihodný, že od cjsla X . textu
píiwodnjho se nedostáwá, a překlad latinský g eg do-
pliuige. W českém překladu hledělo se biblické
ho způsobu mluwy.
P ř ip og ily se kpůwodnjmu textu citáty půwod-
nj, aby nebylo pracného wyliledáwánj textů řec
kých k srownánj gich s průpowěďmi listu zapo-
třebj , aby tedy každý na prwnj pohled sro-
wnalost tuto nah ljže l; přidaly se i citáty z Vu lgá
ty, ne tak pro wýklad řeckých c itá t , nobrž pro
přjciny, které zpoznamenánj k latinskému překla
du patřjcjch se nahljžegj. Komu pak dogmatické a
mrawoučné prňpowědi w jce než hermenewtickéroz-
bjr.ínj c liu tnag j, následug swé chuti, která zde
zklamána nebude; nebt tento list ke wsemu gest
piospěšen , proto že spisowatel geho weliký muž
gest w žiwotě i w mnčedlnické smrti.Caaopis pro katol. duchow. V IÍ. 4- :>
Zásluhy sw. Polykarpct o cjrkew.
Mjsto žiwotopisu bucí zde položeno , co Eu-
sebius z Irenea knihy 3. kapitoly 3. wyprawuge.
„Polykarpus netoliko od Apoštolůw wyučen byl, a
s mnohými, kteřjž Krista w těle očima swýma wi-
děli, po domácku b y d le l— ale i od týchž apošto-
lxiw w cjrkwi Smyrnenské za biskupa ustanowen,
kteréhož gsem i gá w mladém wěku swém w id ě l;
nebo dlauho žiw b y l a welm i se sestaral, potom
pak z žiwota toho přeslawným a w elm i diwným
mučedlnictwjm wykročil. Wšak w ždycky toliko
tomu učil, což od Apoštolů slýchal, což cjrkew
wydala, a což prawdiwého gest — a tohoto swým
swědectwjm potwrzugj netoliko wšecky cjrkwe A-
siatské, ale i wšickni biskupowé, kteřjž tam po něm
by li a cjrkwe sprawowali, toho patrně dokládagj-
ce, že Polykarpus daleko hodnowěrněgšj a stáleg-
gj b y l swědek prawdy, nežli Valentinus , Marcion,
i wšecko gine shromážděnj těch l id j , kteřjž do
cjrkwe tolik a tak mnoho škodných sekt bludňw
učenjm swým uwedli. T en potom za spráwy cjr
kwe řjmské biskupa Anyceta do Ř jm a přišel, a
mnohé od bludu g iž gm enowaných kacjřů odwedl
a k cjrkwi B ožj a prawému náboženstwj přiw ed l;
když toliko tu samu prawdu kázal , kterauž od
Apoštolůw p ř ig a l, a kteréž i cjrkew wyučuge.
A gsau geště ž iw i , kteřjž od něho s lých a li, že
Jan učedlnjk Páně* když w E fe zu do lázně přišel,
a tam Cerintha kacjře sp a třil, hned odtud, nechaw
niytj, wyšel a powěděl ksw ým : Utecme rychle
odsud, at se lázeň, vv njž se Cerinth nepřjtel praw-
dy m yge, nenadále na nás neobořj a nás nepři-
kwačj.“
T ý ž Polykarpus Marcionowi , když se s njm
potkal a ptal se ho, znáš-li mne ? dal za odpowěď 3
A gá znám prworozeného Satanowa.
Z počátku též kapitoly wyprawuge Eusebius
přjčinu cesty Polykarpowy do íljm a : aby s Anyce-
tem o rozepři stranu času a dne swecenj swátku
Welikonoci rOzmlauwal. Aučinek pogednánj Po ly-
karpowa s Anycetem wyprawuge Eušeb w knize V.
kapitole 24. „ A když blahoslawený Polykarp za
biskupstwj Anicetowa do R jm a přisel, a snjm o g i
ne weci, o než byli w nesrozumenj, přátelsky roz-
mlauwal, i hned se srownali a pokog mezi sebau
smluwili, a pro rozdjl swěcenj welkonoci, na čemž
se podstata žáležeti zdála, swazkulásky nigakž me
zi sebau neroztrhli. Aniž však Anycetus Polykar-
pa na to namluviti mohl, aby odložil swého oby-
čege swěCenj té slawnosti; ponewadž s Janem uče-
dlujkem Pána našeho, a giným i apoštoly , s nimiž
mnoho obcowal* v žd y c k y tak zachowáwal, ani na
druhau stranu Polykarp Anyceta ktom u, aby v e l i
konoc způsobem Asiatských swětil $ p řiw ed l: po-
něwadž i on tuze při tom obyčegi stál, kterýž
biskupowé aknežj, p ředkové geho, zachowáwali.—
To když tak bylo mezi nimi nařjzeno, hned spolu
posluhowánj (obět nového zákona) d rže li, a w cjf-
kwi swé Anycetus řádfiw, kteřj se při Swátosti vve-
*
čeře Páně zachowáwagj, Polykarpowi pro uctiwost
a wážnost, kterauž kněmu m ěl, wykonáwánj po
ručil, tak že od sebe w pokogi se rozešli a wšecky
c jrk w e , gak ony, kteréž čtrnáctého dne měsjce
slawnost welikonočnj sw ětily , tak i ty, kteréž ten
swátek ginák swětily, utěšeného pokoge a sworno-
sti ustawičně požjw aly .
S gakau šetrnostj bděl, aby učenj apoštolské
neporušené w c jrk w i zachowáno b y lo , patrno gest
z lis tu geho učedlnjka Irenea F lorinow i, an k
bludům gnostika Valentina přikročil. W tom li
stu prawj Ireneus: T o to učenj, Florine , at stebau
přátelsky a w ljdně mluwjm , zdrawého smyslu w
sobě nemá; toto učenj gest cjrkwi odporné, poně-
wadž ty lidi, kteřjž ge slyšj a přig jm agj do ney-
wěťsjch nebezpečnostj umjtá. Toh o učenj ani ka-
cjři, owšem ze společnosti cjrkwe wywrženj, nikdý
W'esti a gistiti nesměli. Tohoto učenj staršj a kně
žj, kteřjž před námi byli, swatých apoštolů wěr-
nj učedlnjci, nikoli tobě newydali. Nebo widěl
gsem tebe, gsa geště neweliké pachole u Polykar-
pa w men<j Asii, kdež při dwoře cjsarském nád
herný a stkwostný žiwot gsi wedl, a snažně o touši-
lowal, aby se Polykarpowi zaljbil. Což se zagisté
tehdáž dálo, (nebo známost ta, kteréž hned od de-
tinstwj nabýwáine, spolu s wěkem se spoguge) mno
ho pewněgi w paměti w ězj, nežli t o , co nedáwno
pominulo, tak žebych tuto oznámiti a wypsati mohl
i m jsto, na němž blahoslawený Polykarpus sedal;
když učil a k á za l, i geho tam přjchod a wgitj, i
wygitj, způsob a formu žiwota, twárnost a posta
vu těla, řeči a kázanj , kteráž lidu činjvval, i při-
pomjnánj geho, kterak s swatým Janem a giným i,
kteřjž Pána očima swýma viděli, drahný čas obco-
wal, kterak řeči a slowa geg ich připomjnal, ano i
to, což od nich o samém Pánu slýchal, též kterak
o geho diw jch a moci i o geho učen j, gakž sám
od těch, kteřjž na slowo žiwota očima swýma tě
lesnýma patřili, přiga l , a o tom wedlé srownánj
pjsem rozp ráw ěl: to wše mohlbych tuto vlastně
wyprawiti a wypsati. T ěch wěcj toho času z m i-
losrdenstwj Božjho , kteréhož ke mně dokazowal,
pilně a bedliwě gsem poslaucháwal, a ne na papj-
ře literami, ale vn itř na mysli a srdci swém po-
znamenáwal , a po dnes ustawičně s pomocj mi
losti Božj npřjinně a bedliwě sobě připomjnám, a
gako pamět toho obnowugi. Mohu také Bohem
to osw ědčiti, že ten blahoslawený a apoštolský kněz
Polykarpus , kdyby tehdáž něco takowého učenj
slyšel, žeby mu i hned zgewně odepřel a uši swé
zacpal, a gakž obyčeg měl řjkati, hlasitě zwo-
lal: Ach dobrotiwý Bože, k gakýms mne časům
dochowal, abych takowé wěci slyseti a snášeti mu
sel, a tak z toho mjsta, na nemžby to, buď sedě a-
neb stoge, slyšel, i hnedby utekl. Anobrž z listů,
kteréž buďto k b l jz k ý m (a okolnjm cjrkwjm pro
utwrzenj gich u w jře psáwal aneb k giným bra
ti jin pro napomenutj a ponukriutj g ich k dobrému
posjlal, íoto wšecko dokázali a dowesti se může.“
Pro tyto výtečné přednosti nazýwá g e g H ie-
roným w katologu znamenitých mužů, knjžetem
wšech cjrkw j w Asii. Ignatius, an na swé cestě k
mučedlnietwj do Hjma u Polykarpa hostil, porau*
žel gemu péči mjti o cjrkéw w Antiochii, a w swém
listu na Bmyinenské npzýwá g eg biskupem Boha ho
dným. Tau ž uctiwost proukazowali gemu také
Polykrates biskup Efesinský a Ireneus biskup Lug-
dunský we Francii.
V.
List o naivstewoivánj školy ze sírany ducho- wnjlio.
(O d J. Slawjna W .)
Drahý p ř jte li !
A n gsi mne posledně rozmilau náwštěwau swau byl
překwapil : dňtkliwě, až i ohniwě narážel gsi na to,
bych šetřil zdraw j sw ého; a předepsal g s i , znage
mau (o d T eb e tak řečenau) náružiwau náklonnost
ke škole, abych i w hodinách náboženstwj urče
ných umjrnil, a zwláště pak do předmětů učiteli a
ne katechetowi uložených nepletl se nikoli. Před
pis takowý T i přátelská to lik o , až i bázliwá péče
o ušetřenj prsau mých na gazyk w ložiti musela:
o tom přeswědčen gsem proto, že i žhawau hor-
liwost Twau u wykonáwánj auřadu swatého na
wšech geho stránkách dobře znám, a rowně i toho
powědom gsem, gak ne pro gedinau toliko powin-
nost— po tesarsku, gakse řjká, a pro w eydělek ,—
alebrž pro rozmáhánj králowstwj Božjho usilugeš,
ba sám spěcháš, abys obětowán byl.
Wšak podklesl gsi předcej whorlenj swém přá
telském , — aneb, raděgi bych ř e k l , oheií twůg
popálil předce gen Tebe samého zase. Nebot h le !
dobře gsem si powšjmnul, gak gsi mne k liorliwosti w
kázanj, zwláště w čas postnj, ponabjzel, požaduge,
bych w neděle postnj i dwakráte — ráno i odpo
ledne — k lidu činil řeči.
Z toho pak gsem uzawřel, žeby mysl twá chtěla
na mně dowésti, bych, což umjrniti mám dle před
pisu twého na straně gedné, raděgi nasadil na stra
nu druhau.
W tom pak, přjte li ! dobře-li gsem uzawřel, u-
pijmo prawjm, nemohu, a odpust! ncrodjm násle-
dowati rady T w é . Nemohu, nelze mi umjrniti w
nawštěwowánj školy každodennjm ; a kdybych i za
gisté w zjti musel, že sám po lehku kopám hrob
sobě při zmnožených pracech osady nemalé,
W čas kratičké náwštěwy T w é neslušelo mi od-
pjrati T o b ě : pročež listem progewugi smeyšlenj
swé; — ne snad proto, bych poučil Tebe, ale ge-
diné pro wěc tu, bych déle se s tebau w duchu
objral,
A gestit pak toto : JJgmi mi školu, a iignics
pul žiwota mého alespoň duchownjho! —
Nebot, abych upřjmně se wyznal, nemám na
wštěwowánj školy tak hrubě za obtjžuost a práci
lopoínau, byt i stálo unawenj častěg\jho. M ám í ge
w jce za zábawu utěšenau a za wyraženj, —
K nemocným totiž ustavičně povolán nebý
vám , by mi času prázdného nezbýwalo *, — we zpo-
wědnici téměř neustále nesedjm; — na kázanj, dj-
k y Pánu ! také šest dnj nepotřebugi; — ano i ná-
wštěwy a ostatnj gednánj pastýřská celý čas ne-
zaplimgj ; — což tedy činiti ? — Cjsti mám-li bez
ustánj, bogjm se o oči, kteréž za léta studij bez
toho nemálo unawowaly se ; procházeli se léno-
šiwě z mnohých přjčin nerodjm ; a ginostranných
pak zábaw hledeti častěgi, než nevyhnutelnost ká
že, se bogjm , abys ty sám mne i s giným i trpce
nepljsnil, kdybys se dowěděl. — I což tedy ? —
Gdu do školy k malým m ým ; — kteřj proto,
že s nimi laskawe, po otcowsku nakládám, s ge
gich slabostmi strpenj mám, o wzdělánj a zmau-
dřenj gich pečugi, a cožkoliwek přednásjm přjbe-
hy poučitelnými gim lépe než hrozinky chutnagj-
cjmi wyswětlugi, či raděgi oslazugi, — potěšeně
pokukugjce, wždycky radost zwláštnj gew j nad přj-
chodem m ým ; zw lá š í, pakliby mi někdy mo
žno nebylo, geden neb dokonce dwa dni do skolv
přig jti. A y ! gakžby pro takowau wěc samé giž
wkročenj do školy nemělo twáři mau wygasniti? —
Přednášjm-li : owšem žeí negeden pokušitel se
vyskytne , genžby s to b y l , twáři tak wygasně-
nau opět zakaliti. — W sak , pomnjm-li, zet po
vaha djtek sama w sobě a přirozeně neposedná;
že gá sám w létech těch swatauikem tichaunkým
gsem n eby l; ba i žeby mi zdřewěnělé sochy, ge li-
kož i k dobrému gsauce neohebné, bez hbitosti, ni
koli přjgemné nebyly: gakžby mne mohlo pokau-
senj a třebat i častěgšj rozmrzeti tak, bych na sko
lil zanewřel ? — dokonce, když snledáwáin, že na
gediné přjsné polxlédnutj, aneb na slowo přjsněgšj
sklidj se s neposednostj swau? —
A potom s těmito newinnýini, k otci swéxnu
duchownjmu, gakž náchylnost geho k sobě poznali
beze wsj lichoměrnosti a bez ohledů gakých koli
zištných sew inaucjm i, některau hodinn denně, a
necbí i w jc e , stráwiti, — wěru za Ijběgšj sobě
pokládám, než se známými, i wzneseněgsjmi, ne-
wjm gak se w yrážeti; — proto, žet tu předce gen
ono přjslowj : dixit laicus clero etc. nazwjce mjsto
swé injwá: tamto pak, byíbych i w slowě p o
chybil, nižádný se nezamračj, aniž, pak tak hrubě
šetrnosti přesetrné a nucené nežádá ode mne, leda
žeby učitel po swém paedagogickém kursu zdařil
se die přjslowj : ,,Get maudřegšj kuřátko než sle
pička !“ — Ano wěř mi, přjteli m ilý ! stalo se mi
po wjcekráte, když gsem i domácjmi záležitostmi
voz mrzen b y l : tam u nich, na g ich upřjmných
vzh ledech , roztrausilo se wseliké zamrzenj mé.
Gegicht zpozorowaný prospěch a radost, kterauž
i gá z něho pocjtil, lépe mi poslaužily, než gakákoli
dobře uprawená wodička k ochlazenj k rw e, aneb
Ijk pro škodné ilčinky mrzutosti. — T y to wěci,
čjm w jce okausjm, tjm w jce rozmáhagj náklon
nost man tak, že se mi skolmistra -— aneb abych
slowa geg ich na wlas použil — Schulmástrů pře-
zdělo w jcekráte pro newinnau , gakž se s pokog-
ným swědomjm domeyšljm, tuto mau náklonnost.
Nelekey se wršak, žeby náklonnost tato w tako.
wau hroznau a nepřemožitedlnau usilowatelkyni
wzrostla, ažby mě donutila, bych snad ostatnjch du-
chownjho pastýře powinnostj — budiž 11a stránce
kterékoli — mimo sebe pustiti školau nucen byl.
T y t w ždycky za prwnj pokládám , wěda dobře i
pokud neštastná křehkost lidská nepowracj, tauže
po tom, což impositione manuum wloženo 11a ra
mena má. Gen w následugjcjch wěcech w drženj
swého zwláštnjho domněnj trwám.
W jm to t iž , žebych gako duchownj mohl se
zabýwati mnohými wěcmi, kteréžby mě co íilowě-
ka hlubokostj i krásau uměnj wšelikerých oboha
ceného dustogně šlechtily y a mi i cestu k přežá-
daucjin tomu swětu dustogenstwjin 'proklestily.W jm , žeby krásně osobě mé, i přede wšjm
známostj mi přjc liy lným swětem dostogně slušelo,
kdybych wyswedčenfmi rigorosormn owenčen, a
snad i klobaučkein doktorským ošlechtěn wystau-
pil a sobě wykračowal, Z toho wšak dychtiwost
mau zrážj djlem pom yšlen j, že Apoštolé swatj
nikde se rigorosis nepodrobili, i že doktorský klo-
bauček také nemá do sebe moci čaroděgné, njžby
aučinky Ducha sw., toho gedinkeho doktora umě
lého i platného, přitahow al; djlem zase, že studo-
wánj a přemyšlowánj upřjinné we wěcech sw. ná
boženstwj — i bez rigorosis — Pán také upřjmně
podporuge ; a djlein také, že lid K r is tů v , a buď
si i úžený , aniž také hrubě Doklorůw , gakož u
wětšj mjře upřjmných pečliwých pastýř úw po-
třebj má; •— kteřj gsauce od těch , genž se k
tomu celým srdcem a powolánjm zvláště stano
veným odh od la li, náležitě a dokonale wycwičeni,
nepotřebugj , než nabytých a bedliwě u chováva
ných, i ne sice vesměs, nobrž dle rozkazu potřeby
mjstnj rozšiřovaných, wědomostj wěrně zdjleti s
těmi, kdož gim w péči a Wzděláwánj swěřeni gsau.
K upewněnj smeyšlenj mého takového aniž tak
rozvláčnj, důmyslnj důkazové, gakož skušenost
zwlášt ze ctihodných staršjcli korifeůw na
šich na zřetel padagjcj přičinila.
W jm dále a nezapjrám , že krásné wédy, libomudrctwj a uměnj ginostrannái skwaucjho
ošlechtěnj podáwagj duchownjmu: i w tom
nesmjm a nemohu odporowati, žet wěcmi těmi,
dokonce cjtil-liby w sobě o n o : Est Deus in nobis,
agitante calefimus illo — národu svém u , vlasti
swé i os lavy i mnoho dobra může zjskati. Wšak
neméně w jm , že wěci tyto ve lm i skrownau gen
*■} Gestit obyčeg u wlastencnw našich řádu swťtskeho , že
na duchownj pro wáhawost we wěcech těchto často — nž i tuze — práwem -li či nepr.íwě sub jud ice— žehragj , leniwcu gim spjlagjce. WSnit nechat powážj také
rozleh lé strany pastýrstwj, na které horliw v w p o w i n -
n o s t e ch swých se zabraw, w skutku geště dosti neu- činj, kdyby i noci ke dnjm přirazili bylo lze. Takowe-
mu at g iž se nediwj. — Ohljžegjce se wšak na ty, gimž Sasu až předosti wybýwá, i necht se tjmto u tiš j, žctby
nojrau do powolánj geho zacházegj, a že zabýwánj
se s nimi hluMj u mnohých — nulla owsem re-
gula sine exceptione! — spjse k tomu slaužj,
že napotom i řeč geho pastýřská rozmanitým i, až
přečilým i kwětinkami wyšnořená, díistognosti
swé wážné tratjc, 7c polechtán/ usj sklesá, —
Což kdy spatřugi, pročbych nesměl sauditi, že
duchownj, rněl-Iiby pro wěci ty powolánj swého
aučel i na ncymenšj stránce ze zřetele spustiti,
u maudrých blázjnkem toliko, necht i u titěr roztomilým člow/čkem , by slauti musel, a to prá-
wem w eskerým ?
W jm též dále, že duchovvnjmu i poznánj
gazyku nikoli nenj zbytečné. Wšak, an gsem tolik
štasten byl , že gsem w čas sludij prázdných ho
din k tomu i použil, nynj duchownjm gsa, a
dobře seznaw, že nám k poznánj latiny a řečtiny,
i vynucené (mnoho-li as dobrého poskytugjcj ?) něm
činy g iž w čas studij dohnaným, aniž Angličina,
aniž Frančina, ani odrodilé spletenine I jb á , gak
ř jk a g j , dobrá Něm čina, (e r spricht gut deutsch,
to neomylné znamenj vzdě lan osti! H a ha ha!)
zhola platna nenj; nobrž, že 0'cowé swalj —
mezi nimiž Jan Chrysostomus ( kéžbych tolo
mohl w srdce m ladých duchownjch plamenným,
powždy hořjcjm — powždy páljcjin pjsmem we-
í i a takowj i we wěcech, g-icliž pro národpožaíugj onin o na duchowenstwu we smyslu sw ém , maličko gen pro-
spěti "byli w stawu, geiikož i we swém znamenitěji účinkowati sobě lcnug j ! —
psati) až posud gen Zlatoústým — Bernardus až
posud MedoteJiaucjm — Thomas až posud
ským — • Augustinus až posud Ncdostjzeným gest
a zůstane — nám katoljkům , po smyslu bláznů
od západu (a le také gen od západu!! ) owsem
temnostnjkům naswaným, zdvogowé gakož pra-
woty učenj, tak též opatrnosti, důmyslnosti a wý_
mluwnosti gsau skutečně i býti m agj: seznánj ga-
zykůw, žwachtánj gazyky cizorodnjm i, a oběto-
wánj tomu uměnj hodiny gediné , w;ygm a zhola a
dokoná prázdnau, za bláiznowstwj mám, až na ty,
genž missionáry býti hodlagj.
O hospodářstwj, wčelarslwj , zahradnictwj etc. elc. smeyšljm takto: By možno by lo , nech
at duchownj o wěcech těch i obšjrné známosti
má! Nebot pro nás prawidlo s tog j: Cjtn iv/ce
uměnj, tjm lcpe; ano, by možno, tak we wsemJ
Wšak, aby wěci ty to , neřku snad za aukol swůg,
za hlawnj zábawu toliko po ložil, nedopauštjm, a
hrozjtn, že odtahuge ruku od pluhu.A což ted y , řekneš, zbýwá duchoAvnjmu,
aby pro zábawu swau w čas, kdy k práčem sía-
wu swého neodkladněgšjm 'powolán nebýwá, zw o.
l i l? — A gá řku : Ško la ! •—- Škola wolám,
a zase gen škola!
K tét ho w jže i krom giného rozkaz ob
čanský na dwe hodiny za týden. Schwalně wy-
znainenal gsem slowa tato, bys powšjmnul sobě, gak
chci w yznačiti, že ta swatá — s nebes přinese
ná — z pokladů maudrostj Otcowy čerpaná a nám
zdělená w ěda, -— — b a , což djm w ěda ! —
pokrm náš , n ápog , angel náš, naše blaho ge-
d in e, gedinké a zase gen gedinké — w Ewropě,
neywzdělaněgšjm swěta djlu , předce sobě také
mjstečka mezi předm ěty na mjstech wzděláwánj
našeho zaslaužila. Owšemt tu nenj tak hrubě
pánem , wšak předce dwě hodiny za týden držj.
Panownictwj se mu gen u diwochú — k gich
ohlažoujánj neodpjra : u nás wzdélaných geho
tak potřebno nen j!
Předce w šak, bych žertů zanechal, dobře
w jm , gak to zákon občanský dwě hodiny wyměřil
pastýřflm , nemage na mysli totiž non ultra, ale
mnohem w jce pro lenochy saltem! A k tomu
hodiny dwě pro každau třjdu i na triviálnjch ško
lách. — T o to pak na zřeteli máge, k ladu : Školu
budiž duchownjmu geho studium na doktorstwj —
geho poesij — geho cwičenjm gazyka — geho
p o lem , geho zahradau, geho aulem, a cožbykoli
dále Ijbo bylo. K e škole nedey se wázati pau-
hým zákonem, by mu se dosti učinilo, nobrž, po-
Avažug g i za gednu z hlawnjch stránek w péči
swé pastýřské.
Než maličko tu poumjrniti dlužno, bys mě
snad za neuka prazbrklého a obskuranta či tem-
nostnjka zarytého i pro w ědy ducha pozdwihugjcj
a brausjcj necitného nepočetl, — a dlužno wy-
lož iti, co na mysli mám.
Nemá-li kd o , tak saudjin, powolánj zwlátt- njho, gislcho k tomu, aby doktorem, totiž učite-
lein theologickým anebo připrawowatelem clucho-
wnjch k stawu g ich předůležitému se sta l, chudý
duchem znstaniž pěkně: — to po česku, nic ne-
hlediž na oslawu doktorstwj , ale gen co Jcněs sprosličliý (to slowo četl gsem nedáwno w posau-
zenj gistého wydánj pjsem s w .!) shromážtfug sobe
bedliwě uměnj potřebného , a podáwey pak swým
pokrm upřjmně a s horliwostj. — Z ostatnjch wěd
— w ygm a, žeby z let připrawowacjch musel na-
hražow a ti, (g e lik o ž bez známosti g ich po gisté
mjře nebylby duchownjm pastýřem , leč kde mož
ná weydělkářem nerudným;) — i básnjka, i spi-
satele romantických bágeček , k tomu snad i mi-
lostenek dokonce etc. — rowně tak i hospodáře
w yn ikagjc jho, w čelaře, zahradnjka etc. etc. za-
sadiž až do neyposledněgsjho kautka, kdeby na
něho až teprw řad p ř iše l, když wšickni hlaw-
něgšj hosté a zábawnjci slušně a k spokogenosti
swé úplně obstaráni by li,
Usměgeš se snad, mysle sobě, gaký se i ze
mne hrozný poeta stal , anot takowých podoben-
stwj klásti umjm. Wšak uchopme se wěci našj !
Škola, na tom trwáin, škola má býti duchow-
njho zúbawau, má býti geho wyraženjm, má
býti geho po/owicn/tn žiwlein. W iz p řjč in y ! —
Duchownj má í musj se dále wzděláwati we wěcech
k powolánj geho patřjcjch, Powinnost to geho
neposlednj. T o tjm w jce uznáwám, čjm patrněgi
nahljžjm, že nám učiliště naše wodjdka toliko
podáwagj; dle nichž bychom se choditi naučili. —
A m ed le ! kdež k takowémn wzděláwánj sobě dal.
šjmu w jce má nucenj , w jce předmětu pořádně
nahrnutých — kde w jce přjležitostj, g ichž pomi-
nauti tak lehko mu nelze ? —
Cjrkew sw. odhodlala brewiář ku wzděláwánj
i rozumu i srdce duchownjch sw ých ; a zdá se mi
býti na wzdor wšem protiwnjkům geho uprjmnýni
pěstaunem obého. — Maudřegšj lidé než tato
gestit — (a i pak mi to odpustj matka rozmilá
i sliow jw agjcj , an takto d jm ) — • udáwagj knihy
mudrcůw •—■ nechci počjtati g ich — knihy theo
logii wýborných etc. za paedagogy naše. O otcjch
swatých owšem nebýwá zmjnky tak rozsáhlé a
znamenité, aby nastáwagjcj duchownj powšjmnul
sobě, žet bez těchto- daleko nedogde ; nebot pa-
trologii se zazwonilo umjráčkem , práwo gakož i
sám brewiář zdálby se skoro posíonáwati.
Gá wšak za to máge, že brewiářů málo který
duchownj bude w stawu se odc iz iti, gakož i ze
stránky druhé pokud třeba ííerpati mu netoliko
nádobno, abrž newyhnutelno, i nad wěci tyto školu
gsem sobě postawil, powažuge g i ne za studni, ale
dobře za pěstaunku wšech wědomostj nabytých w
létech přjprawných. Proč ? — Proto, že tu mám
a mjti musjm před sebau katechismus. —
Katechismus pak tento powažugi gá — • toho
slowa si dobře wšjmni, bys wěděl, že nepjše T i ani
doktor, aniž nowot m ilowný člowěk •— za nádobu,
do njž cjrkew, — gediná proti wšemu bláznowstwj
rozumkugjcjch ubezpečená, a gediná wšeliké libo
vů li wzdorugjcj a neyprwněgšjm i neygasněgšjm
pramenem w prawdě i práwem slugjcj učitelkyne
poznánj Páně a geho sw. náboženstwj — uložila
učenj K ris tow o, gež w čistotě nezměnitelné chowá
a uchowané hodlá nawrátiti kdysi Pánu. —
Owšem , žet ten , gehož se we wlasti našj
užjwá, pod sfjtem sněmu a určenjm geho bezpro
středně new ysel: wšak kdo zapře, že gest succus
et sanguis Tridentini ?
Tento pak katechismus přednést! mám každo
ročně. Předmětowé w něm obsáhnutj weškeré i
částky náboženstwj ob g jin ag j, gež rozmysliti , a
k powědomj až do gasna uwésti nucen gsem. T u
důwody, gež rozum podáwá, i obgasněnj wěcj,
pominauti mi n e lze : dflwody pak ze zgewenj Páně
plynaucj , pod čárau přjho.dně předestřené, skoro
neyhlawněgšj mi namjtagj , čehož w paměti cho
vá ti třeba. — R tomu ke všem u , mrawná na-
učenj p ředk ládage, w gich gádro neystředněgšj
gsa nutkán wniknauti, gich kořen, stonek i listj —
užitek wnitřnj i zewnitřnj i budaucj dohnán gsa
napřed dom a, potom před dětmi podruhé w y-
skaumati; takowau pak mjrau i W asketice se otá-
čege, gak m ožno, bych chtěge učiti sám po
učen nebýwal ? — chtěge malé mé pohnauti, sám
pohnutj ušel ? chtěge mladé dobrému nawyfcati,
sám sobě djl sw’iig z každého poučenj nevzal ? O
'věř, rozm ilý , že mne, gakož častěgi mi s malýmj
gednati obyčegno, než s dospělými za týden : takož
Časopis pro katol. ducliov. V I I . 4. h
čenvená častěgi také polila — a — polepšila ne-
smjm d o lo ž it i, bys neřek l: wlastnj chwála etc.
Zkrátka, člowěk gsem , třebat tedy alespoň
gednau za rok progjti předce něgak ! co člowěku
weděti a činiti slušno. Sám to radjm ženichům,
newěstám ; naléhám na to i wuhec: sám pak zase,
negsem takowý rcccvxayviodo po česku Wšudyby],
bych progitj takowého za wěc zbytečnau položití
směl. K tomu pak mě tjmto a takowým způso
bem nepřidržuge w ěru ! ani brew iář, ani kázanj,
aniž knihy gakékoli: leč gediné ten rozkřičený —
nepřiměřený, a prwnj k obnowenj uchystaný kate
chismus ! A byt by se mi nepowedlo — polehku
prý se dále dogde ! — po každý ráz za rok celý
ten katechismus řádně p rog jt i: nech t, stane se za
léta dw ě! — w prawdě předce dřjwe, než gak-
koli g in a k ! —
Hled’ , d rah ý ! gá mluwil dřjw e gen o přj-
gemné zábawě, gen as gako o wyplněnj času uži
tečném; a nezdá se T i , žefyych by l měl mluwiti
o potřebě newyhnutelné a o wěci zhola a nikdý
nepomjgiíelné, nechci-li sebe samého zane-
dbati ? ! — Pogdm e gen dále ! —
T y mě sám nabjzjš, bych častěgi k lidu mlu
wil. Bez přjprawy dokonale se to tak lehko státi
nemůže a nesmj. — A hle ! práwě k tomu powa
žugi také školuj wyučowánj za přjprawu skutečno
přeuzitečnau; bytbych g e nikde, ni w pastorálce
tak hrubě, ba ni we zwláštnjm gednánj o přj-
prawě 11a kázanj za takowau wysíawenu nenalezal.
W e škoiet musjm učenj w jry swaté od a až do ,3
procházege rozbjrati, w g ich smysl opáčeno se
wdjrati, ge před duchem swým prwé — potom
před duchem djtek w gasno rozprostjrati, gich
užitek w ykládati, gich působenj na mrawy pouka-
zowati a podporow ati, a ge s ohradau proti wětru
pochybowánj — opatrné owsem — pro žiwobytj
djtek duchownj upewnowati. A takowáto práce —•
k sijž když tělo wáhápobjdnutjm mi neymocněgšjm:
Nechte maličkých ke mně p ř ig jt i! — rc i, nenj-liž
wcyročnjm, krok po kroku gdaucjm cwikem w
dogmatice populárnj — kteráž , byt i 11 djtek cos
pro sebe m ěla , předce u lidu tak řečeného spro
stého tatáž bývvá skoro neyužiteeněgšj ? —
Giž w pastorálce slyšel gsem , a slawné po-
wěsti pan Chládek (gehož gméno beze wšech p řj-
dawků zde wystaweno, předce gen s úctau hlub o -
kau wysloweno budiž) weyslowně o tom gedná,
gak lehčegi gest kázati lidu wzdělaněgšjmu, než-li
spanstěti se ke schopnosti méně cw ičených ; což i
každý sám shledá na sobě, w ygda z rojsta sau-
kromnj přjpraw yu weřegné účinkowánj. — A kdež,
kdež se lépe wycwicjm uměnj tomu, gakož we
škole, kde od mléka začjti — dále pak po stup-
njch bez pominutj gediného znenáhla pokračowati
nucen gsem newyhnutelně ? —
Tak také s mor dlj wěc stogj. Chci-li aučin-
kowati na wuli malých — Ivresíarut totiž, občanů
a zpráwných lidj budaucjch; chci-li g ich naklonit!
k plněnj zákona Božjho pro žiwot gich i budaucj :*
nelze mi zíístati p ři chybách toliko d ěck ých ; ale-
brž dlužno, přjk lady, gež neyraděgi sice z pjsma,
wšak i také ze žiwota obecného přig jm áin , wy.
střjhati ge před obyčegným i w lidu mém poklé
sky, -— zoskliwiti gim ge důrazně, ■— a k ctno
stem těmto odporným i k ostatnjm přiwinauti. A
to-li gsem powinen, gakž gest to 5 pohmítka- mi? Spjše w kázanj mi progde , bych takowých
měl několik neymocněgšjch poliotowě a z nich bez
namáhánj a sem tam přemjtánj w čas použil. —
Zde wšak — we škole mnjm — třeba mi nutně
na nowé, srdcem dětským, a w jce i dospělegšjin po-
hybugjcj pom ysliti; cjmž se nemíiže stáli gináce,
než že gich mnohem w jce , než s wýhradau toliko
na kázanj d b age , sohě nastřádati musjín. —
Žet bez p řjp raw y, a gen snad k polapánj
wzduchu školnjho mi do školy g jti n e lze : tot patr
né. Práwě ale tato přjprawa gest cwičenj ducha
tolik zw jtězu g jc j, že když nucen gsem b y l , as
pětkráte bez přjprawy pohodlné na kazatelnu wy-
staupiti, wybraw sobě předmět nedáwno we škole
pogednaný, netoliko bez nesnáze gsem mluwil,
alebrž i s potěšenjin wětšjm sestaupil, než práwě
tehdáž tomu bylo, kdy po pilné přjprawě byl gsem
kázal, —
A pro wěci tyto zdá se mi, mám-li dle twého
nawrženj častěgi mluwiti k lidu : bych rozmohl
praud myšlének i hbitost u wygádřen j g ic h , žet
tjm wjce školy semusjm držeti; pokudž čtenj knih
co wzdálená přjp raw a , předce gen gakoby mrtwé
gsauc, -— přemyšlowánj pak bez důrazů potřeby
giž g iž nastáwagjcj — zwláštnjm wěru darem Ana-
choretňvv zůstáwagjc, — samočinnému cwičenj we
škole, obě ty wěci za předchůdce sobě woljcjmu,
ustaupj we skutečném wykonáwánj.
N e ž , pom ěgiž, m ilý , strpen j! Gakož se do-
meysljin i toho okausjm, že wyučowánj školnj
mně samcmu wýborně slaužj : tak mě k němu
wábj dobro plynaucj w obor pastýřské péče ze
stránky djtck mých. —
Prwnj zisk z milowánj školy na stránce této
mi w yplýwá ten : že se d jtky w osadě mé hned w
autlérn wěku swém wděčnau a srdečnau autulnostj
nakloiíugj ke mně, ku pastýři swému. Obraz si
wezmi z ochočeného za mládj beránka. — ČIo-
wěk totiž dospělý nebýwá hnedky tak důwěrný ; —
a než sobě duchownj poznowu přigda k swěřen-
cům swým žádané důwěrnosti — conditionis, sine
qua non w aučinkowánj geho — gen na stupni ne-
wyhnutelně potřebném dobude: — hezky w ody
uplyne, za čjmž na mnohau drsnatost narazj, kte
rážto mu býw á bolestná i mrzuta dosti. — Gá wsak
po málu zjskaw sobě důwěrnosti mdlých oweček?
potěšenj i poznowu měl gsem , žet alespoň len
(ljl osady mi nakloněn. A gakžby neměl b ýti?
Wždyt pak djtě g iž to do sebe m á, ž e , gak zw j,
kdo s njm upřjmně mjnj a laskawě zacházj, —
wygnii pokažené giž dl,mho — k němu se tudjž
přichyluge. O duchownjm pak pastýři, ku kte-
i'émuž našinci, byt i sami za mnoho nestáli, děcko
předce hned , a sice gakožto k w ážné, důstogné
osobě w edau , dwognásobnj mjrau wěc tato platj.
Poznawše pak d jtky posléze, k Čemu g e ducho
wnj tento pěstaun pečliwě w ed e ; oč se snažj tak
upřjmně a potj začasté; co gim z práce geho čas-
těgi i lopotné a bezzištné má zde i napotom wy-
p lynauti: dospělých wTděčněgšj býw agj s trwan-
liwau přjchyliiostj swau. A bych wšak eastěgšjm
s nimi gednánjm neowšedněl gim -— gakož gsem
přeslechl obáwati se kohosi: — lehko zamezjin
t jm , že pijsně a sprawedliwě, gen w čas!! a na
pookázánj , gak neřád tresci, na kázeň d rž jm , a
od wsnkého zlehčugjcjho a pro tu wrěc ničemného
miličkowánf wzdálen gsem na honil šedesáte.
A když takowým způsobem wážnau přjchyl-
nostj na sebe mladé osadnjky gsem uw ázal: nowý
zisk mi w yp lýw á po straně t é , po n jž , kohož mi-
lugj djtliy, k tomuž pro tylo sami přilnau i rodiče ; čjm ž zponeijáhla srdečným zpiisobem aužj se
swazek , gakéhož mezi pastýřem a osadau potřeba
gest nutná.
Na důkaz stogiž zde p řjb ěh , na který posud
bez polinutj pomnjti mi nelze. — Děwče gedenácti-
leté Maria . . . ti něhož práce a snažnost má
nebyla marná, rozstonalo se těžce. T ýd en minul,
co mi ohlášéno, že pro churawont školu nawštěwo-
wati nemůže. An se nemoc těžce rozm áhá, mlu-
w j se o zaopatřen] , kteréž ginému duchownjmu,
mjstnjmu to tiž , přjshiíj. W olno gestit s radost],
a chystá se k tomu dle nabytého nawedenj , cjtjc
samo a rodiče ugištugjc, že žiwo nebude. Na dru
hý den se přjprawa činj k zaopatřenj geho. O d
poledne wšak , že se těžkost očité zm áhá, mater
vo lá k sobe , a prošiti neustáwá, by cestu ke mne,
katechetowi gegjm u, wážila s tau žádosíj, (wlastnj
slowa g e g j ) „g en gednau , gen gednau že si žádá
mne geště w ideí i, p o tom že ráda chce umřjti. “ —
Nadarmo matka g j zanepráždnenj mé — wzdále-
nost mjsta — mé domněné horšenj se nad tjin před
kládá, a g j žádost takowau wymluwiti hledj. Těm i
s low y: „G á le p š jw jm , gak on nás wšecky rád
„m á !“ — mateřiny wým luwy porážj, a snažnegi
opětuge prosby swé. Matka nemohauc déle dcerce
na krátko snad zem řjti mohaucj odpjraíi w jce, ke
mně spěchá a s plačky přednášj žádost d jtě te , ta
slowa uw áděgjc , gež swtcIiu položená máš. Co
gsem na to učinil, i cože z toho pošlo , sem nepa-
t ř j: wšak gak mne pronikla prosba takowá, a gak
nynj geš te , an ti wěc tu p jš i, skoro slzy mi w
oijch stogj , swědkem bu d iž, gakauto wraucnostj
djtky we škole k duchownjmu pogaty býti mohau ! !
A gsau-li g iž z m ládj, necht i ne na stegném
stupni, přiwinuté k pastýři duchownjmu: o gakž
tu dále aučinkowati m ožno! — Gižt pak, pro-
pauštjm-li ge ze školy, kdež takto pěstowrány byw-
še upřjmnau práci mau o dobro gich sezna ly :
o! několik slow wáhy důrazné — až do wnitřnosti
prorazj! Za ruku tě uchopj , hlawu na ni sklonj,
a pro slzy slowro prones ti s to negsau.
Ano knjžečka podaná mu na památku, obrá
zek s nápisem vlastn j rukau katechetowau připo
jen ým a na powahu djtěte narážegjcjm, pokladem
mu na w ždy milým, a chyb ilo-liby kdy, karatelem
mu důrazným býwá. Owsem , že l u wšcclb tako-
wého stupně se nedosáhne; a wšak dosti na polo-
w ici, třetina gest gistá. Za to ze zkušenosti swé
státi mohu bez rozpaku ! —
T y t se asi usměgeš a poinysljš sobě: Ahá!
teď gest we swých Elisegských po ljch . Wšak
usmjwey se gak Ijbo, gá zabraw se gednau, předce
geště nepřestanu.
T o wjm sám ze sebe, že gsem wyšed z otčin-
ské školy mnohem w jce uměnj i citu na straně ná
boženstwj swého do sebe měl, nežli tu, kde gsem
do škol theologických wstupowal. I to sám na
sobě, (wzpom jnage na staw ducha swého w létech
mladosti , gsem sh leda l, i swědectwjm ne posled-
njch mužů ztwrzeno mám, že d jtky mé dle kate
chismu upřjmně wzděláwané, co do náboženstwj,
proti každému panu rhetorowi i filosofowi posta-
w iti sesměgj. Co zwlášt na sobě seznáwám , pošloí
zlehčenj mé takowé as tudyto : Ze školy mé
otčinské přišel gsem do slawné německé, kdežto,
an nic gsem ni w uměnjch ni we wraucnosti ná
boženstwj kogjo j pro holau gazyka německého ne
známost nepostupoval dá le: nazpět po způsobu ra-
cpn gsem kráčel. Pozděgi, nabyw giž onoho pokladu
maudrosti, t. g . uměge německy w gymnasium a
iu philosophia, ač gsem tak zwaným eminentistau
ba i slyš d iw y ! premiantem b y l, a ač mne angel
strážce od gis ty ch falešných proroků gak w uči-
telstwu tak i ginde nastražených chrán il, předce
gen netoliko že předešlá wraucnost srdce dětského
wjce probuzena nebyla, nobrž zrovna musjm řjci,
ž e ------- .N ež do toho se nesmjme híauběgi spustiti:
dosti na tom, gá při tom pewně stogjm, že našinci
we swých národnjch — nikoli ale poněmčilých
školách— p ijm e w eden i, mnohem w jce prawých,
řádných ponětj nabýwagj i mnohem wraucněgšj
ochoty k plněnj w íile Páně zjskagj , než mně po
celý běh studij až k theologii štěstjm bylo přáno;
čehož w ina , že we mně nikoli n eby la , řjci smjm, wěda, žes mne prohledl zauplna. A z toho saudjm,
kdyby gen wšickni pastýřowé škol swých se
ugjmali slušně dosti, žebychom se wšein pjsálkům,
o oswjcenj národu našeho křičjcjm , a wšak ducha
nábožného směle podrýwagjcjm , hodně wysmáti
mohli, anby naše Bohemia nebyla toliko docla,
(přelož hlaubagjcj , a zwlášt w těch , kteřj mezi
wzdělaněgšj, prý, počteni býti mermomocj chtěgj,
— newážně soíistugjcj ) alebrž také pia a sancla
zagisté. O Balbine ! Balbine !
Wšak mrzutost mne maličko gakoby zawredla
s cesty přjm c! N icn edě lá ! Hned gsem zase na
pěšině swé.
H leď ! tato gsau těšínská gablka má! Chíiwa
— owšem neposkytuge djtěti nic ze swého; neo-
patřuge djtě aniž pokrmem , aniž pěkným barew-
ným oděwem nepotěšj g e , ledwa kdy krmj aneb
obléká. O o tc i, mateři sezná h n ed le , že píhvod
gsau tohoto obradowánj. — A wšak, nebýwá-Iiž
djtko chůwy swé předce gen pam ětliwo? A když
p ozd ěg í, i dorostlegšj spatřj g i, neklonj liž se
srdce geho k nj za mnohé služby a opatrowánj?—
I c o ž , smjm-li gá , gsa při m alých , wyncuge a
pěstuge autlé tyto d jtky K. Ježjši , genž k nim se
tak laskawě nakloniti ráčil, za chíiwu g ic li ducho
wnj se powažowati — nic neřka o tom : „w Kristu
gá gsem zplodil wás !ťí — nesměl-libych tautéž
mjrau očekáwati, že wděčná náklonnost se gim w
srdci udržj ; tjm w jce, čjm auplněgi poznagj, kíe-
rak gich chuwa duchownj, — ne toliko k žiwutku
několika le t trwagjejm u, alebrž ku konině žiwotu
pěstowala ge ; — že negen k časnému na hrstko
let wyměřenému, ač i zde gediné prawém u, nobrž
na wTždy zde i tam stálému blahu gim dopomáhala
wěrně a totož bez ohledu na unawenj, na zdrawj
i na pohodlj swé gim za obět položené ? O přj-
te li! bytby podobenstwj toto dosti málo přiměřené
zdálo se býti, mně útěchy podáwá w e lik é !
Z něho domnjwám se dále, bude-li wůlePáně,
bych déle potrwal w osadě, ažby powyrostly, žeby
nebylo tak hrubě třeba , waditi se s n im i, gicli
zahanbowati, peklem a sodomskými tresty gim
wyhrožowati , by se truchliwým způsobem tjmto
na cestě ctnosti u drže li: anobrž , když widěti bu-
dau, gak otec s nimi m lu w j, an s nimi w ždy la
skawě sm eyslel, — o tec , ge liož z mládj g iž za-
m ilow a li, poznawse geho snaženj o dobro a wzdt -
lánj gich , ■— m njm , že ml dostač], abych řekl
toliko : H leď djtě ! gá tebe pěstowal, gá nešetřil
pro duchownj dobré twé ni práce, ba ni zdrawj
swého etc. mám se zármutku na tobě dočkali? mám
to w iděti, že i tebe mráz p o p á lil, gako giné snad
ani nepěstowané? má to tedy wše zmařeno býti,
co gsem pro wás čin il? to lik mi wykwete z nadě-
ge mé ? D jtě mé ! pamatug : Služebnjk , který
wj wíili Pána swého, w jce ránami etc. — T o a
takowé upřjm ně, otcowským citem a s pohnutjm
pronesené s low o, trw ám , byt ne w šecky, alespoň
dwě třetiny uchowalo by gich. A dámt i pak
lomu, žeby mne klamala naděge má, žehy násle
dek z mého pach těn j, z mého lopocenj takowého
nilidý nebyl tak zdárný, tak lio g n ý : buď s i!
tu honosjm se swědomjm a u kogjm také: Gá činil,
co m oh l, ultra posse nemo tenetur ! Tu nastaupj,
a 'prúivem také, ale gen tul o , nastaupiti musj
útěcha w zármutku z nezdařené p ráce : Neque
qui plantat, est aliqu id, neque qui r iga t: sed qui
inerementum d a t, Deus!
Owšemt řjci můžeš, kdož w j, zda tak dlauho
bude popřáno, zůstali na mjstě tom gednom ? —
A wěru , dobře bys nawrhl! Nebot málo, zřjdka
kdy dostalo i dostáwá se pěstaunům mládeže z
duchownjch mladšjm, aby pozůstali na mjstě, kde
oheň, kde horliwost gich byla neysilněgšj.
Wšak, bytbych i patrně wěděl, že nezůstanu:
což z toho? — M ůžet druhý, zpozorowaw , gi~
nau zase stranau použjti! A byt nepoužil, tak
hrdý negsem na práci swau! A p o tom , wěř
slowůin zkušeného, pamnlugj na te b e , byt-
b js gim i odňat byl, pamatugj, — a dopisug/ce, b ljže li pak, nnwstěwug/ce, g ew j dfdežitosti swé
pěstaunowi swému, o poradu a dálsj poučenj žá-
dagjce. Toh o negediný důkaz při ruce mám.
A n o , kterak láska gich gew j se u pauhém spatře-
n j, po délsjm-li oase tebe new iděli, na g ich zá-
ř jcjm oku a radost gew jcjm usmjwánj u zř jš , a co
— co pocjtjš, řekne-li ti který wzdělaněgšj z nich
srdečně: „A c h Otče nuig duchownj! gen když
„W ás alespoň někdy spatřjin, hned gsem potěse-
„něgsj ! — K d y slysjm, že tudy g jti m áte, wždy
„ z okna kauknu; gen abych wás zase gednau
,,uh ljda l!“ — T o to čta, druhu ro zm ilý , nernni,
že to obraznosti pauhý w ýtw or; — ab csse ad
posse datur conclusio! —
Přjte li milý ! gát uprawjm kázanj i s bedli-
wostj wšemožnau, a co spomůže? —• Diwná to
o tázka , a snad i hřjšnosti nikoli prázdná! Dost
na tře ch , ba i na gednorn! •— W šak , házeg se
meno sebe wýborněgšj i neyúprawněgsj w auhor
neoraný, — w r o li, gakáž schopnosti nemá pro
ně — w m očá l, w němž peyr, a cožkoli neužiteč
ného g iž obdrželo za swé ! Ohybug strom, a wed,
kamž by měl patřiti, an sesjlil a ku straně naopak
nachýlil se ! Mám w jce ř jc i? Gak bolestno po-
p a třit i, že mezi našimi posluchači, řečem našim
nazwjce dospělj to lik o , a starci ucha propůgčugj,
w nich sobě Iibugjce : mládež pak osjdly neywjce
obkljčená až teprw , když g j doš lo , k tomu se
klonj. D řjwe bud zjwá — štěbece aneb po hřbi-
towě se wálj. Čili snad přepjnám ? W iděl gsem
giž osad w jce, a cožby prospělo mi, samému sobě
bolesti přikládati ?
I neywýborněgšj kázanj gest tu bez účinku —
ano hrách gestit na zeď h á zen ý , kde člowěk ani
předmětům negsa zponenáhla uwykán, ani ponětj
slow, gakým se w kázanj wyhnauti nelze, nezna-
ge, ke wsj těžké práci spjše gsa schopněgsj, nežli
ku přemeyšlenj na čtwrt hodiny — o důležitosti
poslauchánj slowa Božjho nic neb dosti málo wěda
— pro slowo to swaté ani sluchu nemá, a djtěti
podoben ges t, které sotwa a, e, i, zná, a g iž se
od něho čtenj požaduge. Ano bez účinku, zhola
vvlnau o skálu se orážegjcj zůstáwá, dokawádž člo
wěk w dospělegšjm wěku swém wětšj schopnosti
k wěcem těm odginud, nikoli pastýřem duchow-
njm nenabyl. T u pak některau řečj , prwnj snad,
kterauž za síastnau náhodau předce gedenkráte s
otewřenýma ušima p řes lech l, probuzen, když g iž
mu došlo , když se g iž těžce popálil w newědo-
mosti sw é: tu p ř ig d e , a na swůg nerozum dřew-
něgsj we zpowědnici žaloby wede hořké , smutné.
A i toto probuzenj ze sna strašného tolik do
sebe má, že, an základů náboženstwj nenj při něm,
sešed ze stezky ctnosti — dopustiw se pak těžkých
prowiněnj na druliau stranu totiž na malomyslnost,
zaufalosti přjbuznau upadá. Toh o T i , drahý!
smutný mohlbych swěřiti přjklad, genž mne mno
ho auzkosti i práce s tá l, kdyby poswátná nebrá
nila peěet, a kdybych nemyslil, že častěgi se wěci
takowé nadhazugj snad i T o b ě , na důkaz wýpo-
wědi mé tuto položené,
Popustjm wšak mjrku hodnau, a doložjm , že
mnoho gest rodičů, kterým dobro djtek i tak na
srdci le ž j , že ge wšemožně k poslauchánj slowa
Božjho nabjzegj i doháněgj. Wšak gak gest to
s tjmto oddělenjm posluchačů našich? Co mi bylo
možno dohlédnauti, as takto : Proto , že z mládj
wýznamy slow náboženských nikdý gasně nepo
ch op ili, když kazatel o cjrkwi m luw j, kdož \vj
as na gakau swatau m yslj; m luwj-li o obcowánj swa
tých , ba i o milowánj, ctěnj P . Boha •— o poko
ře — smilstwu -— lenosti a t. p. kdož w j , co za
ponětj s těmi slowy spogugj. Bys pak, rozm ilý!
s T w ý in : A h ! to předce tak zle n ew yld jž j! wy-
geti nem ohl: poslyš, co.se mi w poměru tomto
událo. Osoba stařičká, g e g jž gedinká radost ne
byla g iž než nawštěwowánj chrámu a zwlášt slowo
B o ž j , ke mně dle možnosti přicházjwala. Roz-
mlauwáwal gsem s nj o wěcech přjslušných. Až
také gednau to slowo cjrkew za řeči mi z ust wy-
skočilo. Toho se osoba ta přes sedmdesátiletá cho-
piwši w tato slowa se tázala: ,,A le , W el. P. račte
„m i pak powědjti, co ge to ta cjrkew. Gá to sly
š e l a mnohokráte w kázanj , a nikdý gsem se ne-
,,mohla wynam ysliti, co to g es t? “ Že T i pohád
ky new ypisugi, to w jš ; báli bych se Tebe,
prawdu u ra z ili: ale, to mi powěz, gaká tu pomoc ?
A což když si člowěk takowý sám se zatmělými
slowy a w jce gestě s w ýroky náboženskými swá
wlastně utwořená ponětj spogj , wšelikých powěr
a předpogatostj se vicliytj, dřjwe než se mu slowo
Páně předce něgak slyšeti u dá lo, a potom pro na-
wyklost g ich co kljsí se držj ? Co diwu polom,
že nemage ani známčičky o tom , cože duchownj
gest, gako rozdrážděná wosa si počjná, pakliby
duchownj na kuru tu geho zatwrdlau narazil ? Ga-
kéž tu potom účinky wywede pastýř při ubohých
motolicemi, wrtohlawostj, a obyčegně i prašiwinau
nakažených oweček těch? K d e a kdy tu gaké
prawé náboženské smeyšlenj k uspusobenj ? Ne-
hlodá tu čerw na kwětu geho i w srdcjch , kte-
rážby gináče w prawdě skwostného owoce přinášeti
mohla ?
A gakž posledně s těmi to w yh ljžeti bude,
kterj z mládj negsauce dle w jry swé obraženi, ká
zanj , gak swrchu gsem wypsal poslaucliagj, když
do společnosti nedowzdělaných přigdau ? Do spo
lečnosti takowých sice, kteřj se i čjsti i psáti i po-
íjtati i hráti i německy také naučili, ba i některé
romány, a což woda na m leyn , i spisy wše, což
swatého a dobrého za terč m agjcj, w yč t li: gen z
gediného katechismu málo neb nic newědauce, tjm
se gestě honosj ?
Na nich spaířugj dle kabátu, dle wausfi, dle
hole, dle nadutého počjnánj a smělých způsobu
saudjcc , po domněnj swém wzdělanost náramnau !
— spatřugj pak tak é , gak tito učenj prawznešenj
panáěkowé, pakli se s tjm i newytasj, že wšeliké
ty kněžské pow jdačky gen pro hlupáky gsaiij
předce gen toho lak řečeného kázanj slowa Božjho
i wšeliké služby geho zhola si newšjmagj a dle
docela giných wzdělaněgšjch zásad, t. dle libo-
wůle swé kráčegj a gednagj I A hle, předce gen
w očjch geho ¡pány, učenými, nad gemu rowné
tak powýšenými gsau, ano i samého duchownjho
gen lak pro buhzdar, nebo z donucenj třeba is
ausměškem pozdraw ugjce, ba i za aučel wtjpl<u
swého m agj! Nemusj , pra wjm , nemusj se tu
ubohým ta myšlénka na mysl w tjra ti: , ,A y , ay
„ to t to musj předce gen gaksi diwné býti s tjin,
,,co nám ten welebný pán p o w jd á w á !!“ — Co
tuto p jsi, ze zkušenosti, ze skutečnosti gest.
A což ubohý, základy prawé w jry gen as někťerak,
z kázanj snad nepochopného, as gako u wzdále-
nosli we snách spatřug jc j, co na odpor takowé
myšlénce postawj ? Gaká geho chul k poslauchánj
dálsjínu ? A nezná-li štjtu proti střelám těm, brzo-
li mé pracně wzdělané kázanj nalezne koho mezi
posluchači, s uchem náležitě a dle potřeby upra-
w e n ý r n —
M edle obratme oči swé na stranu druliau.
Z těch , genž pěstowáni byli z mládj pečliwě —
třebat i nedozráli; z těch, genž znagj alespoň,
co slowo Páně! co to za skutek Pánu Ijbezný i
poslauchánj geho ochotné; — z těch , gimž co
kazatel mluwj g iž z mládj znám ěgšj, tedy i o
welikau mjru schopitelněgšj; — z tě ch , gimž
každého slowa ponětj w yloženo ta k , že neoby-
čegnost mluwy a nesrozumitelnost z nj pocházegjcj
ge k uspánj nekonegšj; z těch, genž každý text
pronesený g iž gináče a gakoby w trognásobné wáze
prigjm agj, z těch , gim ž každý p ř jb ěh , na který
se buďto narážj, neb se zúplna předkládá, as co
prjtel z mládj, přednášenj dálšjmu a přemyšlowá-
iijin o wěci náboženské uw yka li; slowern z těch,
gimž se základ ne náhodě zanechaným, alebrž
maudrým a přjhodným rozm ěrem do srdce p o lo ž il:
z těch a takowých gen pět z padesáti nalezneš,
aby se na základu tom zhola stawěti nedalo, čili
aby slowo Páně nepřigali — mečem tjm na dwé
braušeným proniknuti n eby li, a snad se mu wyhý-
bali, aneb dokonce ge w pochybnost uwáděgjce,
snad i posměch z něho mjti se opow ážili; gelikož
slowo toto gednak samo w sobě sladké gest, ge-
dnak předce w žd y se přip raw j, aby w ozdobněg-
šjm rauchu předstaupilo : geg ich pak uši i srdce
pro ně w jce gemnosti magj.
A gsau-li pak takto k poslauchánj připrawerii,
aučinky na w ždy gistěgsj gsau , než kde mládež
školnj na čten j, psanj etc, na swětské wěci a pro
swet s laužjcj, ginýrei slowem na schytralost swět-
skau, toliko uwyká zřetel swůg obraceti; z nábo
ženstwj w šak, gen lak ledabylo, některau otázku
z paměti odsekati se, naučj.
Do zaschlého, okoralého pole zagisté déšt
se neprodere tak lehko, gako g iž do nawlaženého ;
Časopis pro kalni.- ducliow. V II.' 4. 7
aby wšak wláha tuto škodila častěgšj , kdož gest,
genžby chtěl twrditi ?
Co mne w takowéin smeyšlenj upewnilo, mn-
sjm T i předce gestě wypsaťi. Gednal gsem kdys
o dobrodinjch, gež nám každá z třj božských
osob spusobiti ráčila. Uprawil gsem řeč swau,
gak možné b y lo , bych schopnosti posluchačů ne
přesáhl a pozornost g ich přiwábil. N ež nepozo-
rowal gsem , žebych byl pro ně tak , gakž by
bylo třeba, dogemně mluwil. — Desjtiletý wšak
chlapec * stoge s některými spolužáky na kůru,
tak se do pozorowánj řeči zab ra l, že když gsem
dobau otazowacj předmět rozb jra l, zapomena se,
kde gest, odpowjdati počal hlasitě, as gako by we
škole b y l , —- až dospělý za njm stogjcj geg po-
stuchl, načež celý se zarděw se zpamatowal. —
Tomu když gsem z onoho dospělého s chechtem
wěc mi wyprawugjcjho w yrozum ěl, co as za my
šlénky se T i zdá , že mne zapogaly ?
Gá stogjm na sw ém : Škola, škola gestit před
m ět, na něgž by zřetel duchownjho pastýře měl
býti neustále upřen. Gakož tu — av nj — po-
wěry se wymésti mohau snadno; tak i newěře,
panownici ducha času našeho pautagjcj takowé hrá
ze mohau se položití w’s tř jc , že sprostičký nd-
dennjček i klučjk nepatrný panáčkowi swéwolně
odpadlému po mále nahodj : „P a n e ! waše slowa
bublina gsau při dosti maličkém fauknutj se roz-
p lzu g jc j; slowo Páně předce gen zíistáwá nawěky.“
Kazatel mát potěšenj, náhradu snad gedinau za
mnohaletau přjprawn a nemalau práci: wšak, do-
woleno-li, řeknu na několik minut. Frustra
Aethiops lavatur : to platj přečasto! Tu wšak —
we škole to t iž , negsau Aeth iopow é: tu tabulky
woskowé; cožkoli se wtiskne, zůstane, a byt se i
přetisklo, předce pobude znamjnko. A n o : Hrdá
tu má mjsto swé myšlénka, a w dowfolené hrdosti
pfesladká : Pracugi pro budmicnost! Geště po
iřidcjti létech pomně památka hogná! — ano, přidám, i w d/tkách budaiícjch se gew jcj! —
Wšak dosti g i ž ! N ic nepřipomenu w jce o
liřjchu , geliož bych se dopauštel, wěda, kterak
dobře čin iti, a — nečině; nic w jce o slawném
Kljmentowi z Alexandrie a o škole tamže — nic
o Augustinowi weleučeném s geho cwieenjm kate
chumenů, aniž o těchto za staršjch oasíiw, To to t
wše dobře a lépe než gá znáš, i wjš co tjmto
podotknutjm gich inysljm. Gá pewně se držjrn
toho: Škola gest; mjsto, kdež stromkowé, gi- náce na piano toliko a ledagaks rostouc/, se
štěpu g j , a k tomu uzpůsobugj , by sličného, chutného, wonnélio, wzácného oivoce wydali: nno&by pozděgi stěpowáni tak lehko nesli, a
wlepsj zagisté neprospjwali. A protož školu ne
hned po kazatelně na druhé mjsto, ale gak možná
zrowna wedlé nj stanowjm, tak aby hned kazatelna
hned pak ona přednosti požjwala. — W e kterémžto
smeyšlenj mne geště w jce upewiiuge ta zkušenost,
negen ze sebe samého, ale i z giných sebraná 3
že, kdo gednau okusil -potěchy, duchownjnm zc
školy plynaucj, nelze lomu g j opustili wjce.A proto také, by iby mi při prácech na osadě
četněgšj i na zdrawj melo škoditi nawštěwowánj
školy navvyklé, gakože w skutku s malau obtjžj
spogeno nen j: •— pomnjm na missionáře, i žiwot
obětugjcj pro t y , gež ku Kristu uwésti magj , a
když nenj přáno g ináče, saučastnjm se s nimi w
nasj milé wlasti w způsobu tom hle: — pomnjm
na w ogák y , kteřjž pro časné toliko úmysly, proti
aučelum křestanského duchownjho až běda mali
cherné , obtjže, m rzáctw j, ano i žiwot nasazugj:
a těmi wjee rozwraucněn, Ijbo-liže Pánu , nasadjm
i gá co mohu pro wěrné K ris tow y , zwlástě pak
ochotně pro m iláčky geho. Což tjm lehčegi pod-
niknauti mi lze bude , že při upřjmné wůli w zá
loze mám w ýrok Pawlúw potěšitelný: Jfšecko
mohu w tom , kterýž mě posiluge J —
M edle Ijbo-li T o b ě , P řem ilý ! kárey m ě, a
w čem cliybugi, napraw! Z ostatnjho se T i ospra-
w ed ln jm , až se mi dostane odpowědi Tw é,
Twíig
Slawjn.
O wnitřnjm spogenj Kristown s mrfwých wslá- nj s celuu saustuwau božského zgewenj.
0.1
J. J. Raisa,
kaplana w Kopidlno nad Jjeitinau.
(Dokončenj.)
8.
Messiáš musel býti Buh.
G iž wšeobecné z mrtwých wzkřjšenj, gakožto
podstatný d jl úřadu Messiášského, může, gakož
každý připustj, vykonáno býti gediné tau mocj,
kteráž na počátku prach zemský nadchla žiwotem.
Ale i patřjme-li bedliwěgi na ten přebjdný staw
duse, w k terýžto , podlé učenj pjsem ewatých,
prvvnj člowěk sebe a weškeré swé potomstwo skrze
hřjch u w rh l: musjme se přiznati, že Bůh toliko
byl dosti mocen dopomoci opět k prwotnj doko
nalosti , kteraužto obdařen wyšel člowěk z rukau
stwořitele swého.
A bych řeči přjliš nešjřil, budiž zde dosti
na tom připomenut], že pjsmo swaté wykaupenj
padlého člowěka druhým narozenjm nazýwá, (T i t .
III. 5.) které cjrkew sw. gestě za wětsj důkaz a po*
diwněgšj progewenj božské w7'semohaucnosti powa-
žugc, nežli síwořenj geh o , modljc se při msi
*waté : Deus, qui humani generis dignitatein mira-
bililer condidisti, et mirabilius reformasti a t. d.
a patrně dáwagjc tjm na gew o swau w jru , že,
gako pokolenj lidské Bohem stwořeno, tak též
Bohem gediné mohlo býti wykaupeno. A w
skutku, kdož z praudu wšeobecného duchownjho
porušen] , g jm ž potomstvvo Abraháinowo bylo za-
chwáceno , wseobecné naprawenj, z duchownj
smrti duchownj žiwot opět w yw inauti, a tak weš-
keré přirozenosti lidské k g eg j prwotnj čistotě a
dokonalosti měl dopom oci, musel zagisté nndpři- rozennu, božskau inocj býti opatřen. Kdo za
hřjchy celého swěta dosti uČiniti, a člowěčenstwo
s Bohem měl smjřiti, ten m usel, sám gsa prázen
wsj w in y , obět neskončené ceny přinésti býti w
stawu. Takowého slušelo nám mjti Biskupa
swatého, newinného, nepoškwrneného , odděleného od hřjšnjků , a kterýžto gest učiněn
wyššj nežli nebesa: kterýž nepot řebuge na
každý den , gako kněžj neyprw za swé hříchy oběti obětowati, a potom za lidské ; nebo
to učinil gednau samého sebe obětowaw. Žid.
V IL 26. 27. A č , uwážjme-li bedliwěgi ta pro-
a ) T a k též o té w ěci p ro g e w il se sw , A ugustin o městě
B ožjm k n .X lX .c . 11. n a p sa w : „ W f i le tenkráte gen sku-
, ,tečně swobodna g e s t , w adám a h řjch íin i-li nenj pod-
, , robena. A takowaut w iili dal B ú h člowěku, kterýžto
„p o zb a w iw se g j z w lastn j w iny , ne odginud mocen gest
,,opět g j n a b y t i , krom od toho, genž d řjw e g i b y l udě-
, , lí l. P ro čež dj sam a p r a w d a : G es tliie wrís tuyswobo- „ d il S yn , praw ě swobodni budete.
roctwj , kteráž někdy Synagoga , a nynj katolická
cjrkew na Messiáše potahuge, gako u pr. Žalm '2,
110. Jes: 9, 5. — a giná, nedá se zap řjti, že z
nich wyniká důstognost, genž přirozenost panhého
člowěka daleko přewyšuge ; nic wšak méně se zdá,
že za času Kristowých onen ohlas starých proroku,
genž wyšsj budaucjho W ykupitele důstognost na-
stjnili, toliko we zboru učených zřetedlněgi ozý-
wal s e , a wšeobecný lid Messiáše, co prawcho
Boha neočekávval. Patrné toho swědectwj nalé
záme w Justinowě rozmlauwánj s T rifonem , kte
rýžto prawj c. 49 : ITavreg ' ( indaioc) rov X(iiatov av&Qionov avdQomiov rCQogóoy.ío iEv ytvq- atadca, y.ca tov Hhctv "/qlocu cwtov ú.dovxu. C fr, c. 8. X qIOTOQ ÓE . . 8Ó£ V/LL ÓVVCC/.UV Tiva, fiEXQis civ cXQíúv Ilhas xqiofl ccvcov. * ) Aniž gest docela nesnadno si
to w y lo ž it i, proč wjra w Messiášowo božstwj w
starém zákone neby la wšeobecná. Nebot potom
kům A dam ow ým , genž zesnuli d ř jw e , nežli w
Kristu spatřili wyplnenau tu přeutěšenau nadegi
praotců swých , neznagjce b ljže tu nowau , Mes-
siášem založenau smlauwu mezi Bohem a lidmi,
gegjžto prwnj’ základ wjra w zakladatelowo bož-
stwj býti měla, nic by bylo neprospělo wěděti,
gaké budaucj W ykupitel má býti přirozenosti; ano
giž ta žiwá naděge, že Spasitel gistotně přigde —
naděge z w jry w zasljbenj Hospodinowo w yplý-
* ) AViz : E in le itnng in die B ií chci' dcs neuen Bundcs voii
A , Bc.i. Feiiiiioscr. T ů b in geu 1630. S. 221.
wag jcj —" ^ g’egfch upokogenj a spasenj postačo-
wala. Uwčřili Bohu , a počteno gest gvm to k sprawcdlnosii. Jak. II, 23. Pak ale nesmjme
přehljclnauti, že národ židowský k modloslužeb-
nosti, kterážto ze wsech stran obklopowala ho;
přjliš náchy lný , ku přigetj w jry w Messiášowo
božstwj dosti schopný , a , abych tak ř e k l , gako
dost zralý geště n eby l, a proto neyprwé gednoln
w božstwj náležitě oswědčena, trognásobnost ale
osob gesto swatau temnostj zakryta zůstati musela,
dokawadž nepřišla plnost času, w nichž rauška s
očíj Israelitů siiata býti mohla, a sláwa Božj celé
mu pokolenj lidskému zgewena. Proto tedy gen
temně mohlo swjtati w starém zákoně božstwj Mes
siášowo, genž w nowém zákoně co magestatné slunce
w auplné wyšedši gasnosti, sw ětlo , teplo a žiwot
rozléwá wukol.
§• 9.
Proto musel Messiáš zřetedlně o sivém božstwj se wygddřiti, a ge náležitě potwrditi.
Poněwadž , gakož gsme w i děl i, pokolenj lid
ské gediné od Boha mohlo býti wykaupeno : bylo
také newyhnutedlně třeba, aby wšem , kdož pra
wdu přigmauti hotowi b y l i , prawé Messiášowo
božstwj náležitě bylo oswědčeno. Na tomto po-
znárij záleželo geg ich upokogenj , záleželo i spa-
senj geg ich . Nebot gak prwé č low ěk , drže se
neomylného slowa B o ž jh o , p ozn a l, že gediný
wšemohaucj Bíih gest s t o , k tomu slawu opět mu
dopoinoci, w nřinž před smutným praotce swého
pádem se nacházel : nenj možná, aby u w ěřil, že
wykaupenj g iž se stalo, a tak w srdci swéin se
upokogil, pokudž, že ten, kdož Messiášskau du-
stognost si o sob j, skutečne Buh gest, wjrau ne
poznal. A ponewadž , gako w starém zákoně naděge w přjH j budaucjho W ykupitele, tak i po
geho přjštj žiwá wjra w nčlio ta gedinká w ý-
mjrika g e s t , by člo,wek dobrodinj Messiášských
mohl se súčastniti, a wečného žiwota dosjci, (žá
dný nepřicházj k Otci, než skrze mne. Jan, X IV .
6.) tato w jra ale od poznaného božstwj W ykupitelo-
wa záwisj : každému zagisté gest patrno, že po-
znati božstwj Messiásowo netoliko pro upokogenj
wykaupenců wěc prospěšná, alebrž i wzhledem na
gegich spasen] newyhnutedlne gest potřebná.
Pokudž a le , gako swrchu ponawrženo, ne
líbilo se Bohu skrze úplné gasné a zřetedlné po-
naucenj wjru w božstwj Messiásowo před geho
píjštjm w národu wywoleném založiti a wůbec
rozsjřiti: mohlat w božskau Wykupitelowu přiro
zenost wjra gediné w geho wlastnjm wyrěenj a
náležitém stwrzenj swůg pewný nalezti základ.
MM-li nagjti Messiáš we swětě w jry , nemel-li cjl
geho přjštj na w ždycky býti zmařen: musela
božská geho přirozenost w geho ž iw otě , z geho
učenj a z geho skutků tak w yn ikati, že gen zlo- wolnosl g i přehljdnauti byla w stawu. * )
) Ž e , íl g a k zietecilně K ristu s o swé božské p řirozenosti protfcM il se y toho w každé katolické dogm atice lze sedoijs li.
Ano bytby i skutečně w starém zákoně bu-
daucj W ykupitel gakožto Bůh gasně a zřetedlně
byl předpowězen : nebyliby přede lidé mohli při
gmauti koho za prawého Messiáše, dokudžby, že
právvo má wztahowati na sebe ono wyrčenj pro
rocké, nebyl opodstatnil něgakým nade wši po
chybnost wyššjm důwodem,
§. 10.
Messiášowo z mrtwých wstánj bylo w slmvuco neypalrněgi polwrditi geho božstwj.
„Pokud známe národ, (prawj gistý na slowo
w zatý katolický bohoinluwec), w němž Messiáš měl
w ystaupiti, byltě zázraků žádostiw ; zázraky mu
sel každý , kdož w záležitostech náboženstwj ně-
gakau změnu neb zdokonalenj ponawrhowal, swau
učitelskau mocnost osprawedlniti a dokázati; zá
zraky byly ta w ým jnka, pod kterauž w jry a
Avážnosti žádati, a prospěchu nadjti se mohl.“ *)
A práwě tak , gakož se domnjwám , smeyšleti a
gednati musel národ židowský , nechtěl-li zrádcem
býti na náboženstwj , samým Bohem sobě daném,
a g e wyměniti za klamné učenj lecgakéhos pod-
wodnjka. — Nadpřirozenrcu tedy a diwotwornau
mocj musel k a žd ý , kdožkoli od Boha poslán byl,
potwrditi swé nadpřirozené wyslanstwj, Cjm wjce
ale W yku p ite l, gsa wtělený B u jí , nade wšecky
* ) H u g ’s E in le itu u g in die B iích er des N . B . 1 T li. §. 9-
proroky a vyslance Božj měl w éw oditi: tjm w ý-
tecněgsj , tjm slawněgšj musel býti způsob oswěd-
čenj důstognosti swé, tjm wěťsj musel býti i zázrak,
siaužjcj za důkaz swé božské přirozenosti, zázrak,
gemužto se nic rowného, nic podobného nesmělo
nalezati w žiwotě a účinkowánj ostatnjch vyslanců
božských.
Ze Messiásowo z mrtwých wstánj , zázrak až
posud neslýchaný, na něgž brzy nasledowati mělo
na nebe vstaupenj, toto widitedlné wegitj w sláwu
Otce nebeského, takowé skutečně povahy gest, ni
kdo tak snadno nebude moci zapřjli. Ž idé aspoň,
w gegichžto swatých knihách zasljben by l a v y
obrazen, gim ž tedy při posuzowánj geho Messiášské
důstognosti prwnj hlas p a tř il, vžd yck y toho byli
přeswědčenj, že by z mrtwých wstánj Kristov o,
kdyby ge připustili, ten neypatrněgšj, geg ich
newěru neywjce porážegjcj důkaz bylo gak M es
siásské tak božské důstognosti. Nebot ač ostatnj
zázraky, které Kristus činil ke stwrzenj swého bož
ského wyslanstwj, židé připaustěgj, ano i takowé
wyprawugj , o n ich ž, poněv adž patrně smyšleny
, gsau, swr. Ewangelistowé mlčj * ) ; w té naděgi, že
připisugjce ge gednak Belzebubowi (gako sauwěcj
s Kristem Fariseowé) gednak diwotwornému gmenu
*) Tak čteme u př. w knize JJ12P H U b íl IDDj že S p asite l náš také w powětřj l j t a l , že m rtw ého, z něhož gen kosti byly k nalezenj , opět žiwotem nadchnul a g.
ttmson DtZ? V ( g ako pozdnegšj Rabbinowé) gegich sjlu k dokázánj toh o , což dokázati m ěli, w yw rátj;
předce z m rtwých wstánj Ivristowo gednomyslnií
zapjragj , dobře wědauce, že připuštěni geden-
kráte , žádnému giném u, lei) božské wšemohauc-
nosti, přičteno býti něm už, a protož ke stwrzenj
to h o , což stwrditi m á, welmi dobře se hodj.
Tak t gest nám tedy ta twrdošjgnost, s kteraužto
židé mezi wšemi zázraky Kristowým i gediné geho
z mrtwých wstánj zap jra g j, patrným důkazem,
že dle gegich aspoň sinýšlenj, toto z mrtwých
wstánj ze wšech diwň ten neyw ětšj, neyslawněgšj,
a pak-li tak řjc i mohu, neytěžšj ges t, a proto
také k stwrzenj toho, což na Messiáši to neywyšsj,
to neynepochopitedlněgšj bylo, geho božské přirozenosti, mezi wšemi zázraky ten neyzpůsobněgšj.
§. I I .
Z mrtwých wstánj Messiásowo bylo giž w
starém zákoně přcdpowězeno.
Z mrtwých wstánj Messiásowo gest událost,
g jžto w celé ekonomii božského zgewenj nic ne-
nalezáme rowného , tak gako wykupitelstwj samo-
gedino gest wre swém druhu, a gakož gsme v i
děli , ten neypatrněgšj důkaz Messiášské důstoj
nosti. Z té přjčiny lze gest očekáwati, že proroci,
*) Kilo si rabjnské bágk y n eo šk liw j, m íiže se sám pí-e-
swěcluiti o tom to I2 7 © l-t“l □ !# ) g eh o íto m ocj p rý negen
K ristus, a le i g in j R ab jn ow é zázračné' w ěc i konali gníiu.
giražto bylo zponenáhla wyobraziti bmlaucjho W y-
kupitele, a přede wšjm giným takowé přjpadnosíi
7. geho žiwota předpowědjti, genž by ho obzwlášt-
ní; znalým učinily, ani geho z mrtwých wstánj,
gjinž přede wšemi božskými wyslanci mol wyzna-
cen býti, mlčenjm nemohli pominauti„ A w skutku!
nedá se zap řjt i, že w tom obraze, gegž proroci
o budaucjm wykupiteli w ytw ořili gsau, i geho z
mrtwých wstánj nemožné gest přehlédnauti, geli-
kož ono gediné wšecky geho předpowězené osudy
wjže a w gednotu spoguge,
G iž w tom prwnjm proroctwj Messiášském
fllogž. 3, 15. gakož w §. 5. w iděli gsm e, byl ač
gen několika slowy, nastjněn bog ten , g egž W y-
kupitel w/lezně měl zniknauti.
Od té doby pěli rozličnj p ro roc i, gakož gxm
diíwal duch Páně, brzy o pon/ženj , utrpěn/ a
smrti Messiášowě, gako Zalm 22, 1 — 19. Joz. 53,
Dan. IX . 26. brzy zase o geho powýšenj, geho
slrfwe, a geho wěcném panowúnj, gako Žalm
CX. Iz. IX , 6. 7. X I, 1 — 10 ; Dan. V I I , 13. 14.
Kde gest medle ten swrazek , genž spoguge tato
od sebe tak welice se wzdalugjcj proroctw j, g i-
miž w gednotu splýwá wyrčenj gednoho a téhož
samého Ducha božjho? Gakým způsobem mohl
muž ulrpen/ a boleslj býti powýšen a oslawen?
Gaké gest spogenj mezi geho ohrtwnau smrt/, a
geho w/tezslw/m nad nepřátely, mezi geho ponj- žcn/m a geho i věčným Jiraloivóit/m ? Bez geho
z mrtwých wstánj zagisté žádné ; a k a žd ý , gakož
daufám, za prawdu mi dá, djm-li, že toliko skrze
W ykupitelowo z mrtwých wstánj, g jm ž wynikl
ze stjnu ponjženj a opowrženosti na wýslunj sláwy
a powýšenosti, w ona na oko sobě odporugjcj wy-- -
rčenj prorocká krásná gednota a auplný sauzwuk
dá se uwesti. Blohti tuto wěc dost patrným histo
rickým důwodem potwrditi. Gaká pak gest medle
přjčina toho směsného bludu, w kterýž uběhli
mnozj stařj Ž id é , a mezi nimi i talinudštj ueite-
lo w é , dwa Messiáše očekáw agjce, z nichžto
prwnj , z pokolenj Jozefowa pro hřjchy lidu swé
ho má býti zab it, druhý a le , potomek gsa l)a-
w iduw , genž smrt prwnjho pom stj, kralowati má
n a w ě k y ? * ) Docela přirozená tohoto bludu přj
čina zdá se mi býti ta , že Ž id é , záclonu gestě
m agjce u čtenj pjsem swatých před očima swýma,
Messiásowo z mrtwých wstánj , tento přirozený
swazek mezi geho ponjženjm a geho sláwau při-
pustiti nechtěli, a tak, an zřetedlné předpowězenj
Messiásowy smrti z pjsem swatých wymazati ne
mohli , druhého Messiáše ze swého mozku wywe-
sti takměř byli přinuceni, na němžby se wyplnilo?
*) Čteme o této wěci w knize JV"Qn Hlfib takto : n^nUtí
«in ’o • in p rróa p insi “|CV p n’iüß w idd1 ntó itt/rj m>m wcj “nccp (fpp p nwjt. g. S počátku přigde Messiáš syn : ¡"lirp DJ) Josef ňw, s pak teprw Messiáš syn Dawidiny . . . Onen sebe samého wydá, a duši swau wylege w smrt, a krew geho smjřj lid Hospodinúw. Wjc o tom Eisenmenger w djlu II. na str. 720.
cožkoli o geho sláwě a wěčném panowánj bylo
předpowědjno.
Pakli tomuto wýtworu z pleného rozumu ra-
bjnskélio se směgeme, gakož toho zaslubuge, mn-
sjme připustiti, že Duch Božj, předpowěděwšj skrze
proroky Messiášowu smrt a geho s/ravir, implicite
i o geho z m rtwých w stánj prorokowa!, genž
bylo prwnjm krokem z geho ponjženj a smrti k
duchownjmu, a protož i wěčnému geho kralowánj.
§. 12.
Poikrač owánj.
Ncscházj nám owsem proroctw j, w němž o
Messiášowě z mrtwých wstánj wýslowně zmjnka se
cinj; a wšak slušj připomenauti, že od proroctwj,
gelikož zřenj gest do wzdálené a tmawé budauc-
nosti , g iž dle přirozené geho powahy, auplnau
zřetedlnost očekáwati nemůžeme, a že prawý mno
hého prorockého wyrčenj smysl dotud zňstáwá po
někud zatm ělý, dokudž skutečné geho wyplněnj
swětlem srozumitedlnosti oswjceno nenj.
Mezi takowá proroctwj zdá se mi že náležj i
to, w němž na Messiášowo z mrtwých wstánj ney-
patrněgi narážj se. M jnjm zde totiž Žalin X V I,
gegž skládal muž , na němž přebýwal Duch Páně,
' Sam. X V I I I , 2, a gegž tentýž Duch swatý
Skut. Ap. I I , 25, X III , 35. — o wzkřjsenj Páně
Vykládá.
Ozýwá se w tomto Žahnu, k terýž, gak se
domnjwám, zpokogného panugjcjch w něm citů
rozwinowánj, nikoli w okamženj hrozjcj poroby,
alebrž při upamatowánj na přestálá nebezpeíen-
stwj byl složen, plesánj nábožného srdce, z Boha
swého se radugjcjho, a silná dííwěrnost w Hospo
dina , kterážto ku konci na tak wysoký se wynese
stupeň, že swatý zpěwec tu bezpečnau gew j na-
děgi, že Hospodin i po geho smrti g eg bude opa-
trow a ti; že nenechá geho tělo wzjti porušenj , ale
že ge z temného hrobu w yw ede do žiwota radosti
a blaženosti neskončené.
Wšak slyšme ráděgi samého Žalmistu Páně!
1. O střjlieyž inne , B ože ! nebot daufám v tebe. * )
2. JKjkám P án u : T y s m ůg B í ih ;
'žádného m i blnlia bez tebe.
3. Swaiého , genž tnuto zem j v lád n e , o s la V u g i ;
Ont gest v šecka rozkoš má. * * )
4 . I i c iz jm bohům c h v á ta g jc j m nožj bjdu s v a u ,
G eg ich m okrých obětj se V jc než k rv e střehu,
A n iž na mé rty kdy gm eno g ich m á vstaup iti.
•) Č et l gsem “j'i'ipbS bD '«.¡sto - ] 1 ^ bD > gakož Houbigant
dle Chaldegského a Syrského v ý k la d u , gakož i dle
S y m m ach a a sw. Ilie ro n y m a p o o p rav il. G in j čtau ^
rajsto ^ 3 ; gakož i H e rd e r , p ře k lá d a g e : M ein Glück
h än gt gan z an dir !
• * ) T o to přeložcnj , negen zákonům h ebregské m lu v y gest
p řim ěřené , a le i se spogenjm celé řeči dobře se srow-
n áv á . v. 3 dle způsobu m lu v e n j , v pjsmech
s v . obyčegnélio , v y z n a m en á v á swalc luh , aneb, ga
kožto P lu r . m ajest. sam ého Boha. W Sickn i stařj i no-
v j v y k la d a te lé Ž a lm ů , do nichž mi by lo lze nablédnaati,
zde pnu n j v ý zn am ob ljb ili so b ě ; sm ysl a le , který pak
v. 3. d á v á , nehodj se tak dobře k tom u , co v 4 T. se
p r a w j , gako v ý k la d sv rc h u položeny. H erder pře
kládá : D ie í íe ilig th iim e r seines Landes h a lt7 ich liocli.
5. Hospodine ! tys m íig pod jl, tys m íig kalich ,
T y zůstaneš v ž d y niým dědictvjm .
6. O m ůg pod jl na v ý b o rn á m jsta padl,
D ě d ic tv j m é gestit 1 jb e z n é !
7. Pánu , genž m á péči o mne, budu pěti ch vá lu ,
I Í n j7, i v noci v z b n z n g j mile le d v j má.
8 . H ospodina m ám v ž d y před očima ;
N epohn u se, nebot Oii m i po boku.
0. P ro to ž v e s e lj se s rd c e , p lesá duse má,
1 mé tělo odpočine w naděgi.10. Nebot nezanecháš we hrobě mé mrtwoly, ")
yinii sivcttému dáš sivému widěti poruSenj ;11. y llc češtil okážeš m i do žiwota,
Kde gest hognost radostj před twářj twau, JVěčná blaženost po boku titiém. —-
Že co 9, 10 <1 11 werš tohoto Žalmu prawj,
nikoli na Dawidowi se newypln ilo, alebrž o Mes-
siáši předpowězeno b y lo , dowozuge sw. Petr Skt.
Ap. 11,25. a sw. Pawel Skt. Ap. X I I I , 3 5 ; pročež
wsjín práwem cjrkew katolická tento Žalm za Mes-
siásský w ždycky pokládala. Nechci owšein tw r-
diti, že D a w id , pronášege ona slow a, skutečně
Messiášowo z mrtwých wstánj gnsně před očima
měl; (nebo dostit známo , že nezřjdka i samých
N en j sice tomuto v ý k la d u spogenj řeči na o d p o r ; ale
new jm žádného m js ta , w nemžby to lik znam e
nalo gako Swatyné.• t 't: ,
M jsto ’IT H ííl» což g iž Sep tu n gin ta , a pak m nózj
n o v ě g s j přek ladači za s lo v eso považu g j, četl gsem
m agé to za fo rm u N ip h i l s lo v e s a T ]^ , gako od
Job. 32, l i .
*••) ti/QJ zde obyčegně p řek lád ag j d u ti; znam ená v š a k totéž
s lo v o i mrtwolu, ( v i z hebr. s lo vn jk od W . G esen ia )
kterýžto vý z n a m k p ře d c h á z e g jc jm u fi^ ^ b p U / ’ lépe se hodj.
Časopis pro katol. du cho v . V I I . 4. 8
proroků p ra w j toho, co Duch swatý skrze no
předpow jdal, smysl zůstal tagný) a že wšickni,
kdož před Kristem tento Žalm četli, z něho naučiti
se museli, že budaucj Messiáš zabit bude a třetjho
dne slawně z m rtwých wstane. Dosti wšak na tom,
gestliže Dawid , obrátiw zřenj swé k té naděgi,
g iž mu učinil Pán , že z geho ledw j má přigjti
ten , gehožto králowslwj nebude konce, a tauto
naděgj nadšen a gako roznjcen , pewnau swau dů
věrnost w Pána takowými pronásj s low y , kteráž
w dokonalé neohmezenosti swé o něm se wykládati
nedagj , po Messiášowě z m rtwých wstánj ale na
žádného giného obracena býti nemohau. T a k tedy
i o tomto mjstu pjsma swatého mohu ř j c i , co o
ginem učenostj o zbožnau myslj stegně slowutný
hrabě Stolberk praw j, že gest totiž gednn z těch
hwězd, genž na obloze starého zákona se stJiwě- ly, ač slunce, od něhož swěťlo swé braly, genie pod obzorem skrýwalo se.
§• 13.
Kristus swé z mrtwých wstánj zřeledlně
předvoweděl,
Gestliže gsme nahlédli, že Kristowo z mrt
w ých wstánj, gakožto neypodstatněgšj důkaz Mes
siášské důstognosti geho, pro wšecky budaucj časy
z gedné strany newyhnutedlna bylo potřebné, z
druhé ale strany od proroků s úplnau zřetedlnostj
předpowězeno n eb y lo , nemůže nám zagisté býti
diwno, že Kristus, wystaupiw gako zasljhený TVy- Jiupilel a wtělený Bůh w národu Židowském, aby
tento neywět-j důkaz swé nade ivsl iidskau mjru
wywýšené důstognosti, co neywjce možná zostřil,
swé z mrtwých wstánj tolikkráte a s takowau zře-
tedínostj p ředpow ěděl, že w tomto ohledu nic
wjce se žádati nem ůže! Brzy po weřegném na-
staupenj úřadu swého nalezáme Spasitele o slaw-
nosti welikonoČnj u prostřed lidu swého w chrámě
Jerusalémském. Jan l í , 13. T a d y , kamžto podlé
proroctwj MalachiáŠowa I I I , i . p řig jti měl pano
vu jk , po němž Židé taužili, zasljbertý a žádaucj
Messiáš neb prostřednjk nowé smlauwy, roznjcen
swatau liorliwostj pro čest domu Otce swého, wy-
liánj prodavače a penězoměnce zm jsta poswatného,
gež hanebná peněz žádostiwost w něgaké tržiště
byla proměnila. Rozuměli gsau dobře Židé > že
Ježjš s tau práwomocnostj, kteraužto osobil sobě
w chrámě, gakožto w domě swého Otce, před
celým lidem za toho se prohlásiti ch tě l, za něhož
ho Jan na paušti wydáwal, J. I, 34* za Syna Bo-
žjho, za dáwno zasljbeného Blessiáše, a protož
chtěgj w ěděti, gakým zázrakem dokázati může*
že má práwo k tomu, což činj , že gest ten , za
kteréhož se i tjmto swým sobě počjnánjm, i řečj
swau wydáwá. A gakým medle zázrakem chce
to Kristus oswědciti ? Swým z mrtwých wstánjm*
Zrušte chrám tento — prawj t . 19 — a we třech
dnech ho zase wystctwjin. Sw atý Jan v.2'1 wýslowně
dokládá, že Spasitel o chrámu těla swého mluwil,
a gakož nepochybugi, i pro Ž idy dost srozumi-
tedlně. Nebot negenom tělo lidské dle tehdeg-
šjho mluwenj způsobu nazýwalo se chrámem,
slánkem , vaog, oxrjvw/xa, gako 1 Kor. 3, 16. 2
K o r. V I, 16. 2 Pet. I, 13. 1 4 ; ale gestit i welmi
prawdtí podobné důmněnj Exegetů , že Kristus,
stoge we chrámě zděném , a mluwe o žiwém chrá
mě těla swého , při slowjch rov vctov tovxov, při
nichž se takořka nechtjc ruka zdw jhá, na swé
tělo poukázal, a tak prawý geg ich smysl dosti zře-
tedlně wyznačil.
P ř i giné přjležitosti w ygádřil se Spasitel o
swém z m rtwých wstánj tak , že o smyslu geho
slow ani té neymenšj pochybnosti pozůstati ne
mohlo. K d yž totiž gedenkráte Farisey přjsně byl
káral, že zaťwrzugjce s hřjšnau swéwolnostj swých
srdcj , patrné diwy wšemohaucnosti božské moci
ďábelské přip isow ali: tut někteřj z nich na oko
se stawěli náchylnými, za Messiáse ho uznati, kdy-
by toliko něgaké znamení na nebi chtěl uciníti.
Mat. X I I . 38. Luk. X I, 16. I rozhorliw se Spasitel
nad tauto pokrytskau myslj, g jžto na nesčjslnýcli,
před geg ich očima učiněných zázracjch, geště ne
bylo dosti, takto gal se mluwiti w sprawedliwém
hněwu swém : Pokolenj zlé a cizoložné znamenj hledá, a znamenj nebude gemu dáno , gediné
znamenj Jonáše proroka. Nebo gakož byl Jonáš w břiše welryby tři dni a tři noci: takt bude syn člowěka w srdci země tři dni a tri noci. Co tu Spasitel nedoložil, mohli se zákonnjci
snadno d o w tjp it i: že to tiž , gako Jonáš po třech
dnech z břicha w elryby wyšel, i on opět po třech
dnech z hrobu vyproštěn bude. Na tentýž přj-
běh , gakožto obraz swého z mrtwých vvstánj, od
woláwá se Spasitel i Mat. X V I , l .c o l l . Mar. V III?
11. Tak tedy Kristus netoliko swé z mrtwých
wstánj předpow ěděl, alebrž i prohlásil ge za ten
neypodstatněgšj důkaz swé Bfessiášské důstognosti,
za důkaz, nad njmžby i zaslepenost Fariseů a zá-
konnjků oči otewřjti mohla.
Mnohem ale zřetedlněgi a zgewněgi předpo
věděl Kristus swé wjtězstwj nad smrtj Apoštolům,
gimžto bylo přáno, bez podobenstwj a zgewně
poznáwati tagemstwj králowstwj Božjho. Mat.
.VIII, 11.
K d yž totiž božský mistr swými tak mnohými
a welkými zázraky u Apoštolů tolik w ym oh l, že
mu Petr to slawné swědectwj dáti mohl, že gest Kristus syn Bohažiivcho, tut počal, gakož Ewan-
gelistowé Mat. X V I, 21. Mar. V III, 31. Luk. IX , 22.
sauzwučně wyprawugj , g iž smělegi a zřetedlněgi
mluwiti s nimi o swém budaucjm utrpenj a oslawenj,
uče g e , že musj g/ti do Jerusalema, a mnoho
trpěti od staršjch a zukonnjků, ct od Tcnjžat kněžských, a zabit býti, a třetjho dne z mrtwých wstfíti. T a k i g indy Mat. X IV , 21. Mar.
IV, 30. Luk. IX , 44. zřetedlně gak o swé smrti, tak
o swém z m rtwých wstánj mluwil. An naposledy
do Jerusaléina se bral, beze wšj obálky prawil
učedlnjkům , že bude pohanům wydáu a ukřižo-
w án , a ifetjho dne ze z mrtwých wstrine. Blat.
X X , 17. Mař. X, 32. Luk. X V íI í , 31, a když od
Otce ustanowená hodina geho ponjženj přibljžila
se , poukázánjin na swé z mrtwých wstánj zarmau-
cené tesil uíiedlnjky. Mat. X X V I, 32. Mar. X IV , 28.
Gestliže při wsj této zřetedlnosti, s kteraužto
Spasitel tolikkrát o té neypamotněgsj události swého
na této zemi obýwánj m luw il, učedlnjci předce,
gakož zaznamenal sw. Marek IX , 9. w^espolek tázali
se , co by to b y lo , když z mrtwých wshrne? nemůže žádného býti tagno, že přjeina této zpo-
zdilosti mysli gediné w hrubých židowských před-
sudcjch o králowstwj Messiášskéin . gim iž i uíiedl-
njci by li nakwašeni, musj hledána býti.
§. 14.
A 'proto také gisté wstal.
Budeí se to snad mnohému nemalý skok zdáti,
an z toh o , že Kristus swé z mrtwých wstánj před-
p o w ěd š l, uzawřjti ch c i, že skutečně také z mrt
w ých wstal; a předce se musjm přiznati, že toto
předpowězenj Kristowo samo w sobe postaeitedl-
n ým , ano takměř neomylným swého skutečného
wyplnenj zdá se mi býti rukogemstwjm. Nechci
s ice, gako se snad mnohý domýšlj, ř jc i: Kristus,
že z mrtwých wstane, p ředpow ědel, a proto také
gakožto Bůh swé slowo splniti musel; ale bez ohle
du na geho božstw j, kteréž owšem teprw skrze
z rartwých wstánj neykrásněgi wyniklo, ta ere-
tedlnost a bezpečnost, s kterau slawné wzkřjšenj
swé předpow ěděl, a ten úmysl, g jm ž se řjdil,
čině toto předpowězenj , tjm neysilněgšjm geho
z mrtwých wstánj gest mi důkazem.
Gakož w předešlém §, w iděli gsme, že Kristus
negenom se swými učedlnjky častěgi o swém bu-
daucjin wzkřjšenj m luwil, ale i swým neyauhlaw-
něgšjm nepřátelům, Fariseům a zákonnjlcňm, wjc
než gedenkráte ge předpow ěděl; a ta opatrnost,
s kteraužto zapečetiwše h rob , wogenskau strážj
osadili, patrně swědčj, že prawý onoho předpo
wězenj smysl chápali gsau.
A z gakého inedle úmyslu předpowěděl Spa
sitel swé z m rtwých wstánj ? Odwoláwal se na
ně, gakožto na ten neymocněgšj d íikaz, g jm ž
swau Messiášskau důstognost potw rd iti, a prawdu
swého učenj chtěl zpečetiti. Učenj Kristowo má
takowau dokonalost a swatost do sebe, že srdce
každého , kdož nestranně a upřjmě prawdu hledá,
gjmati musj. Nad to Spasitel, hlásage prawé božské
učenj , mnoho ukázal skutku od Otce nebeského, mnoho učinil zázraků oswědčugjejch, že od Boha
poslán g e s t ; a p řed ce , že skutečně gest ten , za
něhož se w yd áw a l, že ode wšech úplné w jry
zasluhuge, mělo teprw dokázati se po geho smrti
skrze geho z mrtwých wstánj. Po geho smrti
mělo progew iti s e , zdali božský wyslanec gest
a Messiáš, čili pauhý podwodnjk a lh á ř ; a
což dobře pamatowati slušj, gesto žádný na
to ani nepomyslil cos podobného žádali , Kri-
/
stus sám tuto přetěžkau zkausku učenj swému usta
novil. U w ážil-li kdo tuto wěc b ed liw ěg i, tedy
se g iž směle táži: Nechá-li pak se to gen jmysliti,
žehy by l Kristus swé z mrtwých wstánj tak zře-
tedlně p ředpow ěděl, kdyby b y l , že gisté wstane?
bez wšj pochybnosti newěděl ? C o ž b y b y l, zaslj-
biw ke stwrzenj učenj swého důkaz, sobě naprosto
nemožný, učinil g in éh o, než že by by l wjru,
gižto tři léta hlásal a krwj swau zp eče til, w ge-
diném okamženj w yw rátil, a w7šecky d iw y , které
za žiwa č in il, gediným ust swých dechem porazil
a zničil ? Newyhledáwala íoho g iž lidská opatr
nost od Spasitele, saustawu toho učenj, kteréžto
poznáno gsauc, wnitřnj swau dokonalostj každé
mu nepokaženému srdci se I jb j , raděgi podpjrati
na zázraky g iž wykonané, nežli k gegjm u stwr
zenj geště zasljbiti důkaz, genžby geho moc da
leko byl přewyšowal? Nemuselo-liž mu napad-
nauti, že newěřjcj ž id , nadarmo očekáwage wy-
plněnj onoho předpowězenj, s ausměskem přistaupj
k hrobu a zwolá : T y , genž bořjs chrám Páně a
we třech dnech zase wystawugeš, wstaň nynj z
hrobu, a ok až , že gsi syn B ož j, za něhož gsi
se wydáwal, dokaž, že gsi w jce nežli pauhý pod-
w odn jk? W skutku, Kaifáš a geho towaryši ne
byli w stawu nic pro Kristowu powěst a geho uče
nj zhaubněgsjho wymysliti, gako kdyžby byli roz-
trausili mezi lidem , že zasljbil třetjho dne wstáti
z m rtw ých , a pak okázali, že newstal. A tuto
zhaubuau le s t , za nižto by se chytrost těch ney-
¡uihlawněgsjch nepřátel Rristowých nebyla musela
styděti, měl-liž Kristus sám obrátiti proti wlast-
njinu djlu svvému? Mel-liž beze wsj potřeby tako-
wau sobě samému určiti zkaisšku, při kteréž patrné
nic by nebyl w yzjska l, ale celau swau sláwu ztra
til? N e , něco podobného do Spasitele se domý
šleli, gest bráti g eg w podezřenj pošetilosti té ney- wětšj. A nalezáme-liž něčeho w geho ostatnjm ži-
vvotě , což by ono podezřenj gen poněkud mohlo
osprawedlniti ? Newynikal On rozumem daleko
nade wšecky spoluwěké swé ? Newyswjtá-liž ta
neywětšj opatrnost a maudrost z každého kroku
geho žiwota? C iliž neoněměli geho nepřátelé,
Fariseowé azákon n jc i, kdykoli otewřel usta swá,
geho maudrostj gsauce zastjněni a zahanbeni ? Zda
liž nesedáwali i t i , genž byli mistři w Israeli, rá
di u geho nohau, na slowa žiwota w ěčného, p ly-
naucj od geho rtů bedliwě pozorugjce ? Kterak
pak tato hluboká maudrost , kteraužto na obloze
negen tehdegšjho, ale i wšecli budaucjch wěků co
slunce se stkwj , nechá se srownati s tau nepocho-
pitedlnau zpozdilostj m ys li, genžto se wymluwiti
nedá, pakli swé z mrtwých wstánj předpowěděl,
wěda, že s to nenj , aby také skutečně z mrtwých
wstal ? W prawdě , nechci-li nemožnost samu za
možnau pokládati, nechci-li připustiti, že Spasitele
kdykoli před swými učedlnjky aneb před swými
nepřátely o swém wzkřjšenj mluwil, netoliko geho
nadpřirozená maudrostj ale i wšechen zdrawý roz
um opustil: tedy nemohu gináče sauditi, než že
gen proto tak zgew ně a zřetedlně o swém z mrt
w ých wstánj m lu w il, poněwadž bez wšj pochyb,
nosti o něm měl gistotu. A tak mohu tedy, žádné
ho nebera ohledu na hodnowěrné a g-isté swědectwj
tě c h , genž Krista po geho z m rtwých wstánj wi-
d ě l i , s njm mluwili a g e d li , a geho ran se dotý
kali, beze wšeho p řep jn án jř jc i: Kristus swé z mrt
w ých wstánj předpowěděl směle, a protož vvstal
také gisté. *)
§• 15-A tak wěčnému swému králowstwj základ 'po
ložil nepohnul edlný.
Gestliže ze w šeho, což gsem až posud před
n esl, gakož se domýšljm , gasna w yp lývvá , že z
* ) M o h ltb y m i , kdo pochybnosti rád w ym ýšlj, namjtoauti,
že K r is tu s , p ředpow jdage sw é z m rtw ých W stán j, 11a sw é učedlnjky sp o lé h a l, kteřj , gakož se oháw ali sku
tečně nepřáte lé J ež jšo w i, geh o m rtw é tělo z hrobu
u n ésti m ěli, A w šak , abych nic neřek l o tom , že tento
podwod s znám au swatostj ž iw ota S p atite low a w aupluém
odporu stogj , m usjm se přede tázati : G ak pak mohl
K ristu s takow ý důkaz odwážné m ys li od Apoštolů
očekáw ati, p ři kterém žby oni sam i neyw jce b y li okla
m áni ? N e b y ia - l iž m u g e g ic h b áz liw ost dokonale zná
m a ? N ep ředpow ědě l to z g e v n ě , 'že když nastane
nebezpečenstw j , v š ich n i opustj ho ? A bý tby sku
tečné po swé sm rti w ětšj b y l od nich srdnatasti
sm ěl se nadáti, nežli za ž iw a na n ich b y l sh leda l:
zda liž pak by to zase neywětšj n eby la zpozdilost swé
z m rtw ý ch w stán j sw ým neyauh law n egš jm nepřátelům
předpow ěd jti , a tak sw ém u obinyslném u podwodu ney-
w ětšj překážku položiti w cestu , ano docela nemožným
ho učin iti ? N e z p ě č u g e -li se zd raw ý rozum z podobné
pošetilosti w in iti K ris ta j i gen gako č low ěka, bez ohle
du na geh o božstw j ?
mrtwých wstánj našeho Spasitele gakožto pečet
geho Messiášské důstognosti musj powažowáno býti,
tedy gest i neméně patrno, že weskerá cjrkew
Kristowa, genž trwati má až do skonánj swěta,
na této weliké události zakládá se.
W stjnu toho welebného stromu, genž z hoř
čičného zrnka dospěl k takowé welikosti, že rato
lesti geho po celé takměř zemi se rozkládagj, těm
neymocněgšjm a neywzdělaněgšjm národům bez
pečné ochrany poskytugjce^ tážeme se s podiwe-
11 jn i : Což pak asi přispělo k tak wznesenému
zrůstu tohoto stromu, co mu poskytuge až posud
žiwjcj štáwy, že se bez proměny zelená, a wětwe
swé w ždy dál a dál rozšiřuge? K de gest ten po-
stačitedlný, dů w od , z něhož bychom sobě bytnost
a rych lý zrůst křestanstwa mohli wyložiti ? Gak
se to mohlo státi, že wůkol křjže Kristowa, genž
pohanům byl pošetilost/', a Ziclům pohoršenjm, w krátkém čase Ž idé a pohané, zdagjce se na
wěky býti rozlaučeni, w gednu cjrkew se shro
máždili ? Swědectwj pjsem swatých udáwá nám,
gakož postačitedlný důw od, z něhož bychom si
wyložiti mohli tu neywětsj a neypodiwněgsj změnu
we swětě , založenj totiž cjrkwe Kristowy na zřj-
ceninách židowského a pohanského náboženstwj,
s mrtwých wstánj Kristowo, genž gest gako ko
runa wšech ostatnjch zázraků, a neypatrněgšj dů
kaz nadpřirozené díistognosti g e h o ; tak ž e , an
pred geho smrtj učedlnjci geho wesměs nazýwali
geg swýin Pánem a M istrem , po geho smrti ten,
gehožto newera přjslowjm se stala, swým a rukama
ohledaw geho rá n y , přinucen byl nazýwati geg
swým Bohem. * ) Po swém z mrtwých wstánj byl
Spasitel i wůbec za Boha uznán, a tjm samým
bylo geho křjž i to weliké w jtězstw j nad swrětem
ugistěno , o němž on sám praw il: Az budu po- wýšen od země, tvšecko potáhnu k sobě šetrnému. * * ) Poznáwalit gsau dobře Apoštolé tu moc
a s jlu , kteraužto k oswědčenj božstwj Kristowa,
a k dokázánj prawdy geho náboženstwj, Kristowo
z mrtwých w stánj do sebe m á ; a protož at wystau-
pili k d ek o li, wšudy moc/ welikau swědectwj wydáwnli o wzkřjšenj Ježjše Krista Pána našeho. * * * ) A í Židům kázali aneb pohanům ; at w
Jerusalémě wystaupili anebo na Areopagu pozdwih-
li hlasu swého, (Skut. Ap. 2, 32. 17, 3 1 .) wždy-
cky z m rtwých wstánj Kristowo bylo hlawnjm ob
sahem geg ich řeči, * * * * ) a tjm neypodstatněgsjm
důwodem , g jm ž stwrzowali prawdu učenj swého;
a kdožkoli toto učenj p ř ig a li, aneb až podnes
p řig jm agj , skrze Kristowo z mrtwých wstánj při
ga li neb p řig jm agj g e ; tak že směle řjci mohu,
že křesíanstwo hned w swém prwnjm počátku na
tuto na wěky pamětnau událost založeno bywsi,
až posud na ni podpjrá se.
M ohloíby se owsem řjci, že Apoštolé zázraky,
kteréž kážjce sami konali, křestanstwj cestu <Io
* ) Jan 20, 28. ** ) Jílu 12, 32. * * * ) Sk. A p . 4, 33. •**♦ ) Sk.
A p . 3, 15. 10. 40. 10, 13, 30. 17, 1 — 3.
swěta klestili gsau. Owšem bylo zázraků třeba,
aby hlatatelé sw. Ewangelium přjstupu nalezli k
srdci lidskému, a protož pohvrzowcd Bůh řeči gegich následugjcjtni diwy. Mar.16,20. A wšak
z mrtwých wstánj Spasitele, gako bylo základem
wjry apoštolů , tak též bylo základem gegich nad
přirozených skutků, kteréž toliko we gménu Je-
žjse Krista wykonáwali. Skut. Ap. 3, 6. A protož,
gestliže prawdiwá gsau slowa učeného H uga: * )
„Welebné stawenj křestanstwa w málu létech stro-
gem Supernaturalisma sew yzd w ililo , a obywateii
z mnohých zemj w krátkosti bylo naplněno:“ tedy
i g á , gakž se domnjwám, od prawdy se daleko
neuchýljm, řeknu-li, ze ten hlrtwnj, ten ney- silnegsj slaup onoho stroge bylo z mrtwých
wstánj Kristowo.
ZáwěreTt.
T a k se mi zdá tedy to wnitřnj spogen j, w
němž Kristowo z mrtwých wstánj, gakož událost
k zgewenj Božjmu přiná ležjc j, s ostatnj sau-
stawau téhož zgewenj stogj , poněkud wyswětleno.
Gakož g iž powaha této úlohy patrně na gewo
dáwá, takowé gsem měl čtenáře na m ysli, k teij
o skutečnosti božského zgewenj negen nepochy-
bugj, alebrž wděčným srdcem ge přigjm agj. XJká-
zaw ono auzké spogen j, nedržel gsem za wěc
* ) E in le itung' in die B . des N . B . V o rred e zu r dritten
A all íig e.
potřebnau, wyvvraceti wšeliké, odkudkoli wzaté
nám jtky, genž nikdý nemohau ovviklati wjru to
ho, kdož zřetedlně poznává, co gsem wyswětliíi
se snažil : že totiž z m rtwých wstánj Kristowo
nikoli snad událost beze wšeho spogenj, ale o-
wsem ten prosťřednj clen gest, genž starý a no-
w ý zákon w gednotu spoguge; tak že ani starý
zákon nemůže slauti w yp ln ěn , ani počátek a
zrust cjrkwe Kristowy postačitedlně nemůže býti
wyložen, pakli newstal Kristus tak, gak to o něm
Ewangelistowé wyprawugj. T o t by měli uwážiti
wšickni, kdož nám swrchu dotčené Stunden der Andacht, a tomu podobné spisy co čisté pra
véh o křestanstwj prameny w ych w a lu g j; uwážiti
b y měli , prawjm, že kdo z mrtwých wstánj Kri
stowo w yw rac j, aneb w pochybnost uwozuge,
veškeré zgewenj usiluge poraziti. A t se nikdo
nédomnjwá, že klesne-li zgewené náboženstwj,
'přivozené aneb rozumné na geho mjsto nastaupj,
a ge docela w yp ln j! B yltby to weliký a nebez
pečný omyl. Za našeho wěku g iž nelze pochy-
bow ati, že pauhý rozum nenj w stawu člowěka,
pakli té pewné skály zgewenj Božj ho se spustil,
zadržeti , aby w bezednau prohlubeň newěry ne
upadl. A že newěra s rozpásanostj mrawů, iheo- retická (pakli tak řjci mohu) bohaprázdnost s prak* tickau ruku w ruce kráčj , — toho bohužel! le-
topisowé zwlášt našeho wěku negeden smutný
zaznamenali důkaz. W tomto ohledu gestit to
owsem pro každé křestanské, člowěčenstwa mi'
lowné srdce na neyweyš bolestná wěc w id e ti, an
w tak mnohých křestanských zem jch newěra co
pekelná wzteklice k záhubě národů a lc zkáze
mrawopoíiestnosti j swornosti, pokoge a obecné
blaženosti, w ždy opowážliwěgi pozdwihuge hlawy
swé. A wšak, porážj-li patřenj na ten bjdný staw,
w němž za našich časů křestanstwo zde onde se
nalézá mysl křesťana : tedy mu wzezřenj do mi
nulosti opět útěchy dodáw á, a k důwěrnosti w
božskau ochranu wzbuzuge h o , an w id j , že až
posud z každého b oge , kterýžto brány pekelné
roznj t ily , cjrkew Kristowa gen krásněgšj a slaw-
něgšj wynikla g e s t ; docela gsauc w tom podobna
božskému swému zakladateli, kterýžto ponjžil sebe samého, učiněn gsa poslušným až do
smrti, smrti pak křjže, Pročež i Bůh wywý=
šil ho, a dal gemu gméno, kteréž gest nad
wšeliké gméno: aby we gménu Ježjše každá
koleno klekalo nebeských, zemských, i pekelnjch,
a každý gazyk wyznáwal, že Pán Ježjs Kristus w sláwě gest Boha Otce. *)
' ) Filip. 2, to — n .
H e z ž e n s t w j .
V ita con juga lis a ltos et generosos spiritus fran g it.
Seneca.
I.
Pěkný staw , gegž kněz při swětlozáři Swazkem požehnaným utwořj,Gegž na zem i smrt gen rozboř]
Od clialaupky až na trůn k mocnáři:
K d yž čistá milost w ozdobné twáři Panny ctné k mládenci zahoř],"W těle gednom duše dwě stwořj,
Sljbjcj si wěrnost při oltáři-
W šak předsewzetj to šlechetněgšj —T o t duchů welkých předsewzetj!
Potlačit ze wšech cit neym ocněgšj;
W jc po lásky kauzlech nezataužit: Než ■— čjm srdce w chrám se poswětj —
Bohu oddaný, w ždy Bohu slaužit!
II.
Oko mé zřj wolně k protkanému Hwězdam i skwělým i blankytu,W lehkém wšj časnosti pozbytu
Ku předmětu lásky přeslawnému,
Lásky neyčistšj — Ježjši swénni W swatém Serafjnů saucitu,S němau djkau w srdce zákrytu,
Iv Pánu swěta , Kristu přemilému.
Co si Ijbj pán , tam má gde tauha,Co si chwálj l id , nemám p o zo r ; —
A ch ! žeT aučinek se bljžj zdlatiha ! Bych gá w počtu Páně stál milenců,
W y mně buďte naděge i w zor, W alnj kůrowé swatých učenců !
III.
W y gste w šecko, i to neymilegšj K lad li Gemu w oltář oběti,Geg raagjce gen w swé paměti
Láskau wetknutého neywraucněgŠj. Odpůrců nátisky neyljtěgšj
Proň wám lehko by lo snášeti,N ikdo neslyšel wás iípěti
Podstaupjcjch smrt i neykrutěgšj.Kdož wašj mi lásky stálé wýši,
K dož geg) mi blaubku zwěstnge ? Nagdu slow pro ni w gazyku rjši ? Menšj láskau ten , kdo gi děljwá,
T en z celého srdce miluge,Kdo genom pro gednu wěc hořjwá.
IV .
Smyslnost) wázaný duch aupj,Ledvva pauta slzami w la ž j;T ak se wýše nésti nesnažj —
Oswoboď ho , a k nebesům staupj, Staw ten nikdo draze new ykaupj!
U lewa starost) g eg blaž),L et cizá mu zwůle nesrážj,
Cit geho hlaupá hrdost nelaupj.Zdaž cjl wyššj něco tomu skrýwá,
Gegž newábj marnost wezdegšj? Genž w zal)benf Božjm okřjwá?A necht pad n e — padne gen sam otný:
asopia pro katot. ducliow. VII. 4. 9
Mistru swému gest podobněgšj — Potřen žehná w pádu swět klopotný.
V.
O gak skutky welké podniknauti Může duch swobodný člowěka,W Časnosti-li chrámě nekleká,
M ocný wášnjm se swogjin wymknauti. Tam se geho srdci gest wypnauti,
K de se hněw a zloba newzteká,K de zwolenců s palmau Pán čeká,
Tam to mjsto , kde chce w slasti plauti. Pohleď na p lody wěd wyššjch wábné,
H leď na stwůry umu časného, Obdiwem duch twůg slabý ochabne. Předm ěty, kde sám i čas moc ztrácel,
W těch lze ducha zřjt gen čistého — Genž co otrok tělu daň nesplácel.
V I.
Neywětšj w y r e k o w é , když ctnosti Ochrany w porobě žádaly,Genom na Krista gste zjrali,
Na křjž geho, korauhew blahosti!
Kristus b y l wám pramenem milosti, Odtud slast gste, sjlu čerpali,On wám wzorem b y l, s njm hljdali
Každé muce w y wstřjc bez auzkosti.Pro Krista gste nepřjteli přáli,
Kristus by l wám spásau w sauženj,W neŠtěstj gste s Kristem mužně stáli. Ž iw ot wáš by l Geho láska čistá
Waše smrt —* pleseyte ! — W zkřjšenj Dá wám Geg i ž iw o t, — dá pro K rista !
Á) L i t e r a t u r a .
1. Modlitby katolické w duchu zJaté knihy T o máše Kempenského o následowánj Krista Pána* Od A inc. Zahradníka, faráře Křešického. "W Praze 1835. U Martina Weureutra kněhkupce» 212 sir,
m‘fl-ato modlicj kniha wzdělána gest podlé známé a nade všecku pochwalu wywýšené knihy o ná- sledowánj Krista P, A cko liw dosawáde mezi uře- iiými rozhodnuto nenj, lidoby wlastně půwodem byl této knihy, *) nicméně o wýbornosti gegj negen.
*) O byčegně přip isuge se tato kniha o následotbánj Kr. P. T om áši Kcinpenskcinii. jVInozj pok ládali G ersona,
kancljře un iversity Pařjžske' za půwoda g eg jh o . N e d á w -
no a le dow odil g isty F rancauz , gm énem Gregory p r a v
dě 'v f líni podobně w zw lástn jm spise (do něm činy pře
ložen gest pod n ázw e m ; D enkschrift ü be r den w ahren
V e rfa s se r des Buches von der Nachfolge, od W e ig l a
w Su lcbac liu 1832) — že kniha ta pocházeti m á od Jana
G ersona z C abalinon il, opata řádu sw. Benedikta u sw.
Štěpána w c itadele Verceltské . I1. G re g o ry n aše l totiž
w Srpnu 1830 h an tikw ára T ech en era w P a ř jž i rukopis
knihy : de Im itatio iie , k te rý se do 13 wěku přináležet!
*
gednotliw j slowntnj mnžowé, *) nobrž celá pokolenj gako gednjm hlasem se pronesli. Wygjinagjce pjsmo sw. nebyla za lidské paměti žádná kniha tolikráte wydána, do tolikera gazyků přeložena gako tato. K do w ypraw j weškeré to dobré, co tauto knihau u wšech, gesto gj w zbožném úmyslu užjwali , způsobeno gest? K dož sečte oněrh tisjců, u nichž ctné úmysly w zb u d ila , nábožné city roz- njtila, a ge k šlechetném činům powzbudila? Protož w elm i chwalitebné bylo předsewzetj našeho horliw ě aučinného pana wlastence , genž tuto zla- tau knihu w modlicj knjžku zaměnil, b y také w této způsobe k nábožnému wzdělánj posluhowala. Zasluhuge-li p. sp. giž za tuto užitečnau proměnu upřjmných djků našich, tedy dwognásob wděč- nostj gsme mu zawázáni, že se spolu také wynasnažil, by obsah onoho spisu o následowánj K r. stupni nyněgšj wzdělanosti přiměřil. Nebol při wšj w ý- hornosti oné knihy o následowánj Krista předce
zd á l, a po ¿jedné straně desk řadu gm en obsah ow a l zrodu
de A dvocaťis (nynj Jíro gardo), k te ř j w drže nj této knihy
b y li . *5 pjseninostj této rod iny , g ich ž G re g o ry použiti
m oh l , dokazuge se , že rodina g iž roku 1349 tuto knihu
w užjw ánj swém m ě la ; nem ůžettedy od T om . Kempen-
skélio pocházeti , nebot on tep rw 1380 se narodil. Mimo
to nasw ědčuge 1 . patrná stegnost m ravný ch praw idcl s
ře lio lj sw. B en ed ik ta , že kniha ta od řeho ln jka Bene
diktinského sepsána gest. 2. M u se la kniha beze gména
na sw ětlo w y g it i pro zákaz řeho le : N e qui<5 praesuinnt m onachus h abere p rop rium . Z té p řjě iny nem á žádný
řád to lik bezegm ennýeli spisů, gako Benediktinsky. 3.
Podp is : L ib e r A bba tis Johannis G ersen n a lézá se tři
kráte w g iném rukopisu též kn ihy, k terau p. Gregory
s ro v n a l.
* ) F ou ten e lle , L e ib n ilz .
se zapřjti nedá, že ráz tehdegšjho wěku na mnoha
mjstech má na čele. Spisowatel činil sobě w e lm i
pošmourný obraz o 6wětě , a ukládá začasté wěci,
kteréž — dos lowně-l i ge wezm em e, dle nyněgšjch
náhledů přepiaté se býti zdagj.
T a k se zagisté nesrownáwá zewrnb s p raw -
dau, když se lam k la d e ; L ib . 1, c. 2. I íaec est
altissima et utilissima le c t io , sui ipsins ve ra co -
gnitio et despectio. 2 L ib . tO c. Omneš deliciae mun-
danae aut vanae sunt aut turpes. L ib , 3, 13. Ita
subjectum et parvulum le exhibe , ut omneš super
te ambulare possint, et sicut luturn platearum con-
culcare. L ib . 3, 42, Ita mortuus esse debes ta li—
bus affectibus dilectorum hom inum , ut quantum
ad te pertinet, sine omni humano optares esse con-
sortio. — L ib . 3, 43. A notis et caris opor te t e lon -
g a r i , et ab omni temporali so la tio 'm entem tenere
privatam, a t. d . T a to a gim podobná požadowánj
hodj se snad gediné tuhým řeholnjkům , pro kte
réž ona knjžka wlastně sepsána gest. Z té přjčiny
zdržel se we lm i prozřetedlně náš p. spis. těchto
rad , mjstem něco w ypust iw , mjstem přidaw neb
prom ěniw , mnohým také kapitulám docela g iný
a sice tak ow ý smysl p o d lo ž iw , gakýž nyněgšjmu
obecenstwu přjměřeněgšj a užitečněgšj bý ti sau- <lil. T a k u př. kap. 11. kn ihy 4. nadepsanau:
,,o řeholnjm ziw ole“ p fepracow al tak , že práwě
nadepsali g i m ohl: O stálosti xv dohrám. K ap . 19,
O powinnostech dobrého řeholnjka, prom ěnil: O
rozhorlen) se ku křesťanskému ž iw oby t j . Kap . 20.
0 milowánj samotnosti a mlčeliwosti, znj : O před
sewzetj prospěšného s sebau obcowánj w tichém
samotenstwj. Kap. 21. O nabádán) se k dobrému,
newygádřuge , co lat. text p r a w j : D e compuno-
tione cordis. P roč ne o skraušenosti ? — Gakož
ale půwodnj spis. o následowánj K r . nedbage o
zpráwnost slohu, gen w ěc samu před očima měl:
tak naproti tomu náš skladatel k welikému pro~
spěchu swé kn ihy w sličné a práw ě klassické, při
tom pak každému srozurnitedlné češtině gi sepsali se wynasnažil.
Po modlitbách, dle násled. K r . wzdělaných,
nasleduge př jdawek g iných modliteb , gako : ran- n jch , wečernjch, inešnjch, na roz l ičné slawnosti a
sw á lk y , genž z wětšj části k rozn jcen j pobožnosti
w e lm i gsau způsobné. Pro wětšj užitek připogil pan sp. obšjrnau zbjrku nábožných pjsnj w do-
mácj i weřegné pobožnosti w Cechách obyčegných,
k te r é ž , pokud nám pow ědom o , w ž á d n é nowěgšj
modlic j kn ize tak hogně se nenacházegj. Zag j-
magj přes 60 stránek. T jm se zagisté gednomu
každému w e l ice z a w d ě č i l , a žádali bychom , by
g eg w tom wšickni nowěgšj m odlic jch kn ih wy^-
dawatelé nás ledowali, nebo í sw rch ow an ý gest čas,
wšj snažnost) o to pečow at i, b y onen lcrásný oby^
čeg předků našich, genž při každé př jlež itost iHos
podinu ch w a lo zpěw y p r o z p ě w o w a l i , opět ožiwen a zw e leben byl.
Kn iha tato poraučj se také wšem ctitelům
elawné památky p. Jos. Hurdálka, býwalého biskupa
L itom ěř ickéh o , kterému g iž r. 1831 od skladatele
připsána byla, genž připsánj to se zgewnau radostj
gest přigal. K wětšj ozdobě přidán od p. w yda-
watele pěkný obrázek. Ostatně tisk a papjr pěkný,
F r. Př,
2. Zahrádka djtek dobrých , obsahugjcj w sobě :
N o w ý katechismus náboženstwj křesťanského
ew ange licky re form owaného a některé now é
m odlitby a pjsně, od Jozefa Salatray kazatele
s lowa Božjho w Chlebjch. W P raze 1832 u
Bohumila Háze synů, 112 stran.
Smutná a škodliwá inlolerancj dřewnjch časů
pominula, Protestantům w zemi našj gest přjčinau
náboženstwj to l ik sw ob od y propůgčeno, žet o -
wšem spokogeni bý t i mohau, Chlebský pan pastor
Salatnay plného p okoge na mjstě swém požjwá,
a žádný mu w hlásánj toho , což on podlé n ey lep -
šjho wědom j swého pokládá za s lowo Božj, i n éy -
itienšj překážky nečinj. Swobodno mu také gest,
to náboženstwj křestanské, kteréž se mu dle smyslu
geho zdá býti „ o w o c e zd raw é a dobré ,“ i pjsemně
swělu předk láda t i , gakož pak i geho „Zahrádka
djtek dob rých “ od prozřetedlné , maudré censury
Pražské za dobrým i dů w od y k tisku zmocněna byla.
Nicméně Pan Salatnay w té swé zahrádce djtek
dobrých [ práwa sobě osobuge, kteréž mu nikoli
nenálež]. N ik o l i mu zagisté dle s lowa Božjho anebo
i dle zdrawého rozumu dowoleno nenj, katolickau
wjru a katolickau c jrk ew hanliwě p o z y w a t i , a
směšnau činiti. W skutkut on w e swé „zahrádce
djtek dobrých ,“ p ro l i katoljkůin obyčegem , swa-
té/nu ewangelium w e lm i odporným, wšelikych ne-
ctných důtek a tak řečených špiček už jwá, a aby
každý čtenář nechutné , bjdné zahrádky geho na
každé mjsto , na kterémž katoljkům ránu něgakau
chce wseknauti, b y l p o z o r e n , mjsta tato wětšjm,
do oka bigjcjtn ¡)jsmem dal wytisknauti. Pak u
pi) kladu g iž na stránce osmé nepochybně na k a lo -
/
I jk y wztahuge mjsto apošto lowo , na kterémž se
mluwj o l id e c h , ,,gegichžto nemaudré srdce gest
zatmjuQj k teř jž , měwše se za m au d ré , b lázn i uči
něni gsau, a kteřjž změnili sláwu neporušitedlného
Boha w podobenstwj porušitedlného čloweka, i
ptactwa i howad č lwernohých i zem ěplazů ,“ lljra.
1, 2 Í — 23, A b y se nezdálo, že z pauhé zlé vrás
ně spjsek onen zlehčugpme, a ceny mu irgjmáme:
tedy žádného zwláštnjho jsaudu ni o vrěcech, ni o
češtině geho newynášjme. D obrá kniha sama sebe
chw álj , špatná a le , b y i na vrysost wychwálena
byla , předce žádnému w hod nepřigde. To l iko
to zde oznampgeme , že ona „Zah rádka djtek do
b rých ,“ genž n iko li ovroce čistého a úplně katoli
ckého nenese, nicméně zde onde i w rukau katolického lidu sprostého se nacházj, k te rý b y w nj
snadno gedowatého o w oce trhati m oh l, poně-
w adž sauditi neumj a snadno oklamán býwá . Tau
přjčinau duchownj pastýřowé p o z o rn í buďte na
onu zahrádku p. pastora Salatnaye, a w ysk yt la - l i se
w které osadě , uka lte lidu chatrnost gegj , a po-
učngle ho s low y apoštola Jana ! ,,Neymilegšj, ne-
wěřte každému duchu , ale zkušugte duchů, gsau-li
z B oh a ; nebo mnozj falešnj p ro roc i w yš l i na swět,‘ fi Jan. 4, 1. Poučugte lid, že se i nemotorná zdánj
a bludná smýšlenj lidská Ijčiti a ba rw it i nechá-
wagj s lo w y pjsma swatého , b y se pak marný w ý -
mysl a blud l id sk ý zdál býti prawdau, wynešenau
usty šatného Boha. Poučugte zb o žn ý náš lid , že
se i neyswětěgšj kn ihy z le užjwati mSže , a že to,
což se násilným , newhodným spůsobem b ib lický
mi s lo w y obkládá , nenj proto hued učenjm biblickým a prawdau křestanskau. Ponuknut b y w ode
dwau prozřeted lných a welebných rmižú kněžského
řádu našeho, knjžečku gsem zho tow i l pod nápisem:
„Zahrádka djtek dobrých , anebo w ysw ětlen j některých učenj p raw é w j r y křestanské , doštěpená
od Vincencia Zahradnjka ,“ kteráž co neydř jwe w
Fráze z t iskárny arcibiskupské na swětlo w y g j i i
má. Z h o to w i l gsem skrowničký spis ten to , galiž
mi dáua by la rada , na spůsob katechismu, od p.
pastora Salatnaye wydaného , wr otázkách a odpo-
wědjch, ač to l iko o učenjch gednám , katolické
cjrkwi wlastnjch, od P, Salatnaye ale nedůwodně
a nechutně podotčených. Mrzutá? owšem gest wěc>
že w Čechách geště p ro t i L u t e r o v i a K a lw jn o w i
boaowati musjm , ani Lu ter a K a lw jn n ikde tako- wých odbognjků a odpůrců nena lez l i , gako m ez i
německými protestanty w ěku našeho. Němečtj
protestanti n ikoli zagisté negsau takow j, gacjžgsau
naši Augsburáci a R e fo rm ow an c i češtj. Protestan-
štj theologowé dáwno w'še Luterianslw j a Iva lw in -
stwj hrdě pošlapali, a toliko z gakési zdwořilos ti
a j io l it iky tak nazwané re form átory weleb j. D r z ý ,
chlad ný a hubený rationalismus ge o p o g i l , a p o
kudž k w jře katolické náležj, i také wše , což r o z um ze sebe samého w ážit i může, potud negsau
odporni náboženstwj našemu. Zdrawrý rozum za
smušilé , teskné protestanstwj staré podkopa l a porazil , a nic nenj tak gisto a nepochybno , gako
to , že se w protestanský swět weden jm téhož
zdrawého rozumu od rationalismu swého spjše ke
katolické c jrk w i nežli k Lu terow i a K a lw jn o w i obrátj.
V incenc Zahradnjk.
3, Reč při slawném posAvěcenj nowě AVoleného
superintendenta p. Jana Seleriniho w e chrámě
c jrkwe ewang. peštansko - budinské dne 28’ -Kwětna 1834, av přjtomnosti 60 ewangelických
kněžj držaná od Jana KoUura. W Budjně 1834.
Několikkrá te g iž k uwáženj se b ra ly w časo
pisu tomto sp isy b ra trů , žalostným osudem od
nás w e w jře oddě lených ; někdy za přjčinau w ý -
strahy před nebezpečným i naukam i; * někdy za
aumyslem utwrzen j se w poznánj wěčné prawdy
obgewen jm nestálosti, w rtkaw os ti a méniwosti zá
sad náboženských , w ym yš lených od l i d j , kteřj se , wšegedno , z gakéhoko l i podnětu neb aumy-
slu uráželi na té nepohnuté skále, na kteréž wzdě- lal Kristus c jrk ew swau. N ež tato zde oznámená
řeč nemá do sebe n ičehož, p ro t i čemuž bychom
powstati, aneb k obraně zasazowati se m ě l i : ano-
brž zaw jrá w sobě negednu průpowěď , w ústech
hor liwého protestanta znamenitau , otewřené při-
znáwánj se k citelným nedostatkům, a za tau přj
činau důtk liwé taužen j, a h o r l iw é probuzowánj k
činnosti zpráwců a pastýřů duchow n jch , wěci-
to i nám k mváženj w hodné a přjslušné. K ladem e zde
okres gegj.
Po krátkém w zýw á n j ,,neywyššjho zpráwce
wšech c jrkw j a shromážděnj, aby žehnal toto djlo
poswecenj, aby w y l i l da ry pomazán) swého na cjr-
k e w n j wrchnosti a zw lá š t na toho n o w ě woleného,“
oznamuge řečník cjl toho neobyčegného shromáž
děnj , „ p ř e d s t a w e n j totiž Avrchnjho zpráw ce ew.
cjrkw jm w . oko lj Banského na osobě lit. p. Jana Seberiniho, c jrkwe ewange lické zaslaužilého hne ze a W elkohontského bratrstwa staršjho,“ i rad n ge
se, že tri ž iw é řeči we sworné snášeliwosti při te
přjležitosti se ozýw ag j, a př ipom enuw pak, že geho
predchůdcowé a spoluřečnjoi maďarský i německý
lak mnoho pěkného o wznešenosti úřadu a p o w in -
noslech biskupa m lu w i l i , ohlašuge , že při té řjdké
přjležitosti „ p r á w e m ewange lické sw ob od y a u lo
ženého mu p ow o lá n j“ shromážděným bratrům a
pastýřům gedtiu w ysokau potřebu a welewážnau
powinnost na srdce p o lo ž i l i in jn j, totiž tu: ,,Že
x,práwcowé a pa s tý ři ewangeliclcýc/i cjrkw j negen g a - zykem a fe ř j, ale i perem náboženstwj zwelebowati a
lid wzďeláwati magj. T e x te m I T im , 4, v. 13. 15. a přjkladem apoštola Paw la lt tomu p o b j z j , a na-
pomenutj to z tw rznge pohnutkami následugjcjmi :
1. ,,/?<? scbn duch a c jl ew . náboienstwj a wy
znánj ?vede ba nutj k této powinnosti.“ W y tk n u w
cjl ten ,,w ustawičném pokračowánj k dokonalosti
gak duchownj tak mraWné aneunawelém (sic) z rů -
stánj a ]>ostupowánj w ž d y dále a dále s každým
pokolenjm a stoletjin w nepřetrženém w yw in ow án j
známostj na Boha a duši se wztaliugjcjch, p r a w j :
,,Giné w jr jr ani nepotřebugj mnoho knih a spisů,
magjce hognost g iných duchown jch p ř jp raw a p r o
středků, swátostj a obřadů, památek a pozůstatků,
postů a p a u t j , obrazů a znaků, a giných swatých
zwyků a cwiků, kterými ze wšech stran na smysly a
duše sivých wyznawačů. blahodegné aučinkugj , ge na
wyššj nebeské ivéci upom jnagj, spasitedlné city a my
šlénky iv nich ivzbuzugj : náš lid nemá-li nábožných
knih , nemá téměř ničeho, coby geg wřzdě láw ati a
k pobožnosti w'ésti mohlo ; giná w yznán j magj w
sobě mnohé nedůtkliwé w ě c i , články a obyčege,
tak že gsau ráda , když ge swět w p okog i nechá-
wá, prsty a pera do nichnecpá, a mnoho o nich
íiepjše: naše w yznán j ničjmž w jce nezjská, gako
ostrow tipným zkaumánjm geho článků“ a t. d. Po
tomto kazateli o swé přeswědčenj horljc jmu dowo-
leném se pohonosen j, mluwj gádrně o užitku spi-
sowánj a rozš iřowánj dobrých kn ih , a zawjrá:
„ T u h ý gest sw azek m ezi našjm náboženstwjrn a
spisowatelstwjm, weliká wzágemnost, w e l ik é w p lý - wánj a působenj m ez i oběma, tak že i kwětnutj
i wadnutj obyčegně gim společné býw á .“
2. T o také žádá ,,powaha a wzneŠenost samého
duchownj ho stawu a auřadu. M y negsme řemeslnjci,“
dj, ,,ani nágemnjci a nádenn jc i, kteřj b y gen to j to l ik p racow at i měli, co a k o l ik se gim naložj a
zaplatj ; . . . m y musjme gako P a w e l , wsechnem
wseclco býti. Ž iw o t učitele a kazatele musegj býli
k n ih y , a to negen gegich čjtánj , ale i gegicli plo-
zenj, spisowánj a rozš iřowánj. T o gest p ro kněze
neypoct iwěgš j zaměstknánj w p rázných od úřadu
hodinách, to gest pro něho neynewinněgšj zábawka
a kratochwjl, to ho chránj od takow ých swětských
pracj, aneb od bludů a w ýs tu pků , které swatéinu
tomuto stawu odporné gsau ; to gest p ro dnchow-
osobu slušněgšj obchod a z w y k , nežli snad sed-
lačenj , k u p čen j, lo w e c tw j anebo ustawičné sem i
tam se taulánj, hránj, kartowán j a bostinkowánj.“ —
,,Naši posluchači ne gednjm ale roz ličným způso
bem swau wděčnost a pow innost k nám prokazugj,
dáwagj nám rozmanité zemské p o t ra w y a potřeby, neto liko samý chléb ku p o s i ln ě n j , ale i wjno k
obweselen j, netoliko obilj , p ř jb y t e k , penjze, ale
i g iné d a ry a pohod lj p ro tělo : nu nasledugmeže tedy i m y gegich prjklad w diichownjch wěcech;
odplacugme se gim i m y rozm an itým i dary, ukaž
me gim, že negen mluwiti, ale i psáti známe tu řeč,
která nás 'chowá. . . I samo naše kázanj a ústnj
mlnwenj tjm lepšj, dokonalegšj a ušlechtilegšj bude,
čjin w ycw ičeněgšj bude ruka we ' p sa n j ; nebo při
tom, co ušty mluwjme, tak p ozo rn j, přjsnj a sw ě -
domitj nebýw ám e , gako při tom, co na pap jr k la
deme s tjm powědomjtn, že to mnoho očj čjsti bude.
Tak sobě dobudeme i dokonalé známosti té řeči,
w které kážeme, kterážto známost našemu slawu tak
potřebná gest,, že kdo gj nemá, ten při wšj gine
učenosti a způsobnosti swé gen w jt r ro z rá ž j . “
( W poznamenán] k tomu cituge p. K . slowa p. L . Zieglera w časopisu p ro katol. duch, 1833 sw. 4. st. 461.) a t. d.
3. T u to pow innost nám ukládagj i „skutečné
■potřeby našich s/co/.“ Mnohotwárné tyto po třeby wyčjtage taužj řečnjk: , ,W ezm ěm e gen w našich
chrámjch slowenské kn ihy zpěw ů do rultau: či
nežaluge každá stránka na nedbalost a len iwost
služebnjků náboženstwj, kteřj ode dwau , třj stoletj
ani gen gedné maudré našim časiim přiměřené kn ihy
zpěwů sepsati a w yd a t i neuměli ? W ezm ěm e m odl itby, p o s t i l ly , katech ismy: Či nehemžj starými
powerami, s lepotum i, oswjcenegšj ucho i srdce urdže-
gjcjm i? Ba w ěru m y sami kněžj a kazatelé neměliby
gsme nynj ani gen biblj do rukau p ro naše w last-
nj c jrkewnj potřeby , k d y b y se nekněži nebyli nad
námi sm ilow a li , a gakow é takowé w ydán j gj nám
před něko lika r o k y neby li opatřili, anebo k d y b y
nám g i c izozem ci, až z Londýn a a z Berljna, w n o -
wětištěnau nebyli poslali, ant se od padesáti, ano -
brž ode sta roků žádná duchownj osoba w našj
cjrkwi a wlasti o něgaké wydán j pjsma swatého
nepostarala! . . . . A n o w zdychat i a ža lowati po
kautech na tyto h rozné chyby a hřjchy, od g iných
žádati a čekali aneb i ro z k a z o w a t i : to znagj mno-
z j z našich spolubratrů ! ale nikomu nepřigde na
um wlastnj rnkau p ero chytiti a počátek učinili,
k a žd ý gen plecema stjská, domnjwage se , že on pro swau osobu od pow innosti spisowatelské s v o
b odn ý gest, že se lo gen kohosi druhého, třetjho
týká , ne geho samého. H ořk é a těžké gsau tyto
ža lob y , ale boh u že l ! p raw d iw é , k teré aspoň při
takow ých přjležitostech, gakow á gest tato dnešnj,
nechcem e-li b ý l i Fa r iseow é a Zákonnjc i, cjtiti a
uznati musjme , abychom nehřešili déle p rot i swé-
řenému nám lidu božjm u, ale o naprawenj télo
chyby gedenkráte giž přjsně a upřjmně pečowati začali,
4. K tomu nás pob jz j i „přjk lad zakladatelů a
naprawitelil (? ) cjrkwe k ř e s t a n s k é Z d e připomjná
mimo g in é : ,,Srownám e-li ony předešlé časy s ny-
něgšjmi , w yzn at i musjme, že za šlepěgemi našich
předků nekráčjm e; že nepečugeme tak o duchownj
po třeby našeho wěku , gako oni o potřeby wěku,
swého, že nečinjme tak sláwu našemu stawu a ná
boženstw j spisowánjm znamenitých knih gako oni;
že nás tu g in ow ěrc i , že nás bratřj a pastýři refor-
mátské, ano i řecké c jrkwe daleko giž zpátkem za
sebau nechali .“ ( W poznamenánj w yd aw a te l podo
tknul : „K a to l ic k é duchowenstwo w TJhřjch wydá- w á od několika let theo i. časopisy maďarské ; rownei w Cechách ivyclúwá se wýborný bohosloicnj časopis če~
slcoslowenský g iž od 6t i le t , máge na tisjce čtenářů, z knezstwa, m ezi nim i i w IJhřjch .“ ) W ýše 500 evan
ge lických kněžj a kazatelů w našj w lasti se nalézá,
a ko lik gest m ez i n imi ta k ow ý ch , k teř jby se spi-
sowatelstwjm zaměstknáwali aneb aspoň poranče-
njm a rozš iřowánjm dobrých knih w e swé cjrkwi
liti w zdě láw ati. Iv našemu zahanben] w y zn a t im u -
sjme , že lidé swětského stawu nám kazatelům tu giž přednost a palmu w za l i a t. d.
5. K tomu nás zawazuge „sama ivdecnost 7c Bohu za áarowaný nám ivýborný nálezek umenj knih. tiskařského*“ D ow o zu ge toho : ,,Čjm w jce prostřed
ků k wzdělanosti a pobožnosti nám a našim časům
Bůh s w ě ř i l , tjm přjsněgšj počet někdy z toho od
nás žádali bude a t. d , „N e ř jk ey le , že gest dosti
knih na swětě, nač ted y geště gegich počet ro zm n o - žowati? Owšem dosti gest ginde, ale u nás a od
nás nic. . ♦ K n ih }r a spisy gsaxi gako k w ě ty a stro
m y , i těchto gest dost na swětě , a předce každé
ho roku now é sázjme , štěpjme . . » Newděčnost
proti Bohu gest to , newšjmati sobě tak w ý b o r -
ného daru a dobrodin j, newděčnost a m raw nápřevrácenost gest to, děkowati Bohu za p ok rm a ná-
pog, za hognau žeň a w jnobranj a giné zemské wěci, a neděkowati mu skutkem za dar na duši,
na rozum, na náboženstwj , na wěčnost se wztahu-
gjcj. Knihtlačitelstwj gest nástrog duchownjhoswě
ta a ž iw o ta , osoby duchownjho stawu m ě lyby ho
tedy dle pow innosti n eyw jce užjwali a potřebowati.
U w e d ených pohnutek a důwodů o záwěrce opakowaw, obracj se konečně ku pánu Superinten
dentu , a chw áliw geho zásluhy literárnj, dokládá:
,,L’ okračugte i dále na této cestě negen wlastnjm
přjklad em, ale i probuzowánjm , napomjnánjm a p o -
naukánjm k tomu obzwláště mladých žáků, kandidá
tů a kazatelů. Porážegte ten swau wlastnj len i
vost zak rýw ag jc j p ředsudek , wykořeňugte ten u
některých panugjcj bludný o m y l , gak ob y to gen
žádost c h w á ly a chlauby byla , spisowatelem b ý l í
a knihy psáti . . . . M y pak ostatnj pastýři stáda
K r is tow a přiwiňme se důwěrně gako údowé ke
h lawě k tomu , k te r ý nám dnes za wňdce předlo
žen gest, a nasledugme geho přjklad. . . Utišme
ža lohy a w zdychán j našeho lidu. . Nečiňme z ta-
k o w é w ěc i něgakowé tagemstwj, kterau krom tolio
g iž c e lý swět zná , pamatngjce na to * že neywětšj opatrnost gest upřjm nost, sw ědom itos t , uznánj a
w yznán j p ra w d y bez ohledu na přjzeň a bázeň
lidskau. . . K d o pak zhola nic poučného a pro
spěšného psáti sobě netraufáš, aspoň snažně pod-
porug a rozšiřug to, co od g iných dobrého psáno
a w ydáno gest“ a t. d.
W e l ik é pohnutj po sobě zůstawilo toto ká
zanj, ano, gak z poznamenánj w ydaw ate lů se do-
zw jd ám e , i ,,k některým nedorozuměnjm a náru-
ž iwostem ač newinně přjležitost z a w d a lo . “ My ctjnie tuto swatau h or l iw ost , s kterau p. Kollár
sw ým spolubratrům potřeby náboženstwj na srdce
k la d l , i nepochybugeme, že geho w ážný hlas ne-
gednoho z geho spoluwyznawačů k činnosti pro
budil, i naděgeme se z události té mnohého dobré
ho , zwlnště gestliže následownjci páně Ko llá row i
ku praktickým stránkám náboženstwj a w ychowa-
telstwTj a k g iným potřebným a prospěšným umě-
njm pohled obrátj, a w t ip swůg w y n a lo ž j , w y-
střjhagjce se ostatně w še likých , k ničemu dobré
mu , a gen k rozhořčenj a rozn jcen j wášnj a ná- ružiwostj wedaucjch hádek a prudkých autoků
prot i stranám ginák o w jře sineyšlegjcjm. A wšak
nemjnjin zde, aby snad ničeho o článcjcli swélwwy-
znánj ku potřebě swěřených sobě osadnjků nespi-
s o w a l i , i nemáme čeho se báti , pak l i ostrowti-
pem sw ým základy nusj c jrkw e zkanmati počnau:
než očekáwáme toliko , gestli žeby se gim kdy za
potřebj zdálo aneb naprosto Ijb ilo , dotknauti se
stránek našich dogmatických, aby z p raw ých , nám
wlastnjch, od zpráwců sw. c jrkwe našj za p raw é uznaných , pramenů známosti o článcjch našeho
náboženstwj, o poswátných našich obřadech a
obyčegjch w á ž i l i , a sobě n ikdý nepočjnali tak,
gako gegich spoluwěrci w Něm cjch , kteřj mnohé
wěci za učenj katolické Avydáwali, co buď w e spisech nám p ro t iw n ý ch , aneb w e swém wlastnjm doinněnj, aneb u lu zy našj nacházeli, u které méně
slepoty a p ow ěr než u chátry w giných w y z n á -
njch pohledáwati , n eby lo b y sprawedJiwé. Dosti
dlauhá giž dokázala zkušenost, že zapom jnag j- l i
bohoslowci pro lojru na lásku, nadege k žadaucjmu sgednocenj se tjm w jce inizj.
Iv. "VVinařický.
4 Obraz starého swěta, to gest: W šeobecná po
litická H istor ie prwnjho w ěk u , od počátku
společnosti lidské až ku pádu západnj řjše
lljinské. Od Františka Josefa Smetany, kněze
řádu Premonstrátského w T e p l é , professora
na lístawu fi loso fickém w Plzn i. D j l I, W Praze
1834. W knjžecj arcibiskupské knihtiskárně,
u Josefy Fetteř lovťé, wedenjm a nákladem
W ác law aŠp inky- 8. S t r .X Y I . 240. za 40 kr. stř.
K n ěz n ik d ý nemá dosti maudrosti a prospěš
ného urněnj, p r o t o ž e od něho swětlo p raw d y na
giné l i d i se w y léw á , a práw ě to, že wšech giných
gest osw jceněgšjm , práwo mu d á w á , b y w f ld -
cem byl g lnýc li. Poněwadž g iž historie prawan
gest ško lau maudrosti, a kněz bohataU má mjti toho
v ě d o m o s t , co se k d y na zemi přihodilo : p rotož
i tento práw ě klňss i cký spis welebnému duchoWen1- ťunopiti pro Jííltoi. (hsohow. 'Vil. 10
stwu negen oznám ili, ale i na neyw eyš chwáliti musjme.
Cjm plněgi se stalé w poko len j lidském přj-
hody w y č jta g j ; rjra bystřegi se udalé w ěc i tak se-
s taw ug j, gak gedna wryšla z d ruhé ; čjin wjce
w yp raw ow án jm činů lidských rozu m čtaucjho se otw jrá a w ygasňu ge , srdce pak ušlechtilými city
naplněno b ý w á : tjm w jce k a žd ý spis historický
má do sebe ceny. A l e wšak i takow ých histori
ckých spisů gest w e lm i potřebj, w k terýchž se gen
gako gádro stalých se na zem i přjběhů podáwá,
a to h lawnj aspoň , což se k d y událo , čtenáři se předstawuge tak , b y wšecko snadno prohlédnauti, a w paměti swé držeti mohl. H is to r ický spis,
gegž máme před sebau, druhého gest způsobu, což
i pauhý nápis geho : ,,Obraz starého swěta,“ dáwá
na wědom j. B y s t r ý , důmyslný skladatel geho
čtenáře n ikde dlauho n ezd ržu ge , nobrž gen gako
w letu s njm starowěkost probjhá, a rych le ho
od gednoho národu nese k druhému. Nenj wšak
geho „O b ra z starého swěta“ gen gako suchý reg-
střjk, anebo gen gako holá kost a kůže, nobrž gako úplné t ě lo , ušlechtile uspořádáno , a s wýbornau
spogeno dušj , kteráž twáři geho zwláštnj krásy a
l jbeznosti dodáwá.W ů b ec tento h is tor ický spis gest přistrogen
ta k , že w šecky dušewné moci čtaucjho c h o p j , a
rozkošně zaměstnáwá. Ž iw e t w něm duch neylep-
šjch h istoriků , kteřjž n ew ypraw ugj toliko , což se
kde stalo, ale i nčj a w zdě láw ag j, A b y w ýborný
autor nic důležitého nepominul, předce wšak širokosti se *w yh n u l: neywětšj možné gádrnosti psanj
u ž jw á , a tjm méně klade s low , čjm w jce wěcj
poskytuge. Z d e onde gest negen w ypraw ow ate -
lem činů l id sk ých , alebrž i saudcem, a sice bv-
strým a sprawed liw ým . Někde gen s]fiwko p ř o -
hazuge, ale to slůwko gest m nohowážné, a gako
silná giskra padá do duše čtenáře. Stawj autor čte
náře na wznešených stanowištěch, a na každé té
měř stránce důležité p ra w d y mu m ocným , ohni- wým perem do srdce pjše.
A č k o l i Němci mnoho lilassických historiků ma-
g j : b y lb y nicméně i tento h istor ický spis w zác -
ným a drahým plodem literatury gegich. T jm w řjce
si ho wažte Čechowé , poněwadž se w e wlastenské
literatuře našj nic podobného nenacházj. I to zde
powědjti musjrn , že Čeština autorowa nic poněm
čilého do sebe nemá , nobrž čistá, wzdělaná a slič
ná gest Čeština , a wšecky wlastnosti dokonalé, klassické řeči pronášj.
Na důkaz , že tato historie starého swěta gest wýtečné djlo , z něhožto plesati může každé hodné
srdce české, tato mjsta zde předkládám: , ,C oP ař jž
za času Ludw jka čtrnáctého , to b y ly A th én y pod
čtyřidcetiletým řjzenjm Per ik lesow ým , prwn j mě
sto starého swěta. N ik d ý se wšeliká umělost na
gednom mjstě tak hogně a tak slawně pohromadě
neukázala, gako tenkráte w Athénách, Z d e kw et l i
řezbáři F id ia s , P o lyk le t , A lkam en es , A g o ra k r i - tos a M y ron ; maljři Z e u x is , Parhasius ; trag ikow é
Sofoldes, Eurip ides , A eschy los ; rh é to row é : L y -
sias a Isokrates ; h is to r ikow é : H e r o d o t , T h u c id y - des a X e n o f o n ; w lékarstw j w yn ika l H ippok ra tes ',
w mudrctwj Sokrates. Krásně k w et l nad w šecky
giné stát A thén ský , ale na geho kořenách také giž
hlodal čerw, a h ro z i l brzkau zkázau. K snadněg-
šjmu dosaženj swých ctižádostných aumyslii před-
sewzal Per ik les mnohé škodliwé zm ěny w e zřj-r
zenj Solonském, w základu ž iw ota Athénského,
Efia ltem , demagogem sobě zcela oddaným , zten
či) moc a wážnost areopa£u , a p o w o l i l tedy obec
nj nemrawnosti uzdu. On zwětšil hrdost , opo- w áž liw ost a sw éw o lnost obecnj luzy, zn ič iw zcela
moc archontů a senátu , a o d ew zd a w gj lidu sa-
mérau, z něbožto i saudce obecnj li rozsuzowánj
neyhlawněgšjcb důležitost] celého státu z obecnj
pokladnice platil , kudy se saudnice předmětem
w eyd ě lku pro nedbalau a lenošiwau luzu stala,
kterážto neustálými obecnjmi radowánkami opá-
gená , w nestydatost , nesprawedhiost a zpurnost
w ž d y hlauběgi padala. Se spogenci nakládáno gako s poddaným i , wš ickn i držen i ]>ode ghem,
k teré ne o m oc lehčj , ale mnohem protiwněgsj
nežli Perské by lo , p ro tože od hrdých bratřj po
cháze lo .“ S . 62. 63. ,,Hanibal, tento neunawi-
ted lný rek P a n ic k ý , m ilowal swau wlast upřjrnně, a nemoha gj w jce prosp jwati mečem, prosp jwal po
skončené druhé wálce Pan ické co suffet neporti- šitedlnau sprawed lnostj , zameznge w ady , které se
prawému wlasti dobrému p ro t iw i ly , zwláště u-
tískowánj lidu od mocných občanů, kteřj gen
swého zisku h led ě l i , o w last zhola nedbagjce. T jm ale ro zm n ož i l počet nepřátel swých , kteřj
geg u Kjmského senátu osoč il i , gakoby wálku ob-
n ow it i chtěl, lijinané , gimž i n eo zb rog en ý Kani
bal h ro zn ý by l , stáli na w ydán j geho , čjrnž negsa
gist w e wlasti swé , do c iz in y prchnauti musel. A
kam mohl prchnauti auhlawnj p ro t iw n jk Ujma, než
tam , kde se bauře zdw jhala p ro t i Ujmu ? Prchl
k A n t io ch ow i . Od něho ochotně přigat, radil
mu, b y se z row na na Itá lii samu obořil, nabjzege
se to sám se skrownau mocj w yw ést i , neb : Když
ty hada potřjti chceš, myslil Hanibal s našjm Zá-
bogem, na hlawu neygistěgí. Nepronik la wšak maudrá rada u rozmafilé lio dworu králowského ; nebot scházela rádci podlá lichotnost, pročež u
hrdého Antiocha nenáwistnými dwořen jny snadno
osočen , a wljdnýrn s wyslanci K jniskými w Efesu
zacházenjm w podezřen j uweden.“ S. 152. , ,Zba-
wen strachu ukázal se nyni T ib e r w p raw é postawě
swé. Nagednau zm izela wšeclca swobodná práwa, gichž obec až potud užjwala ; senát se stal nástro-
gem ukrutenstwj cjsařowa, nad prov inciem i a w o g -
skem usazowáni gen pod lj 1 jchotnjci , - z nichžlo
geden , Sejanus , cjsařem samým zase w lád l, a geg
ke wšem hanebnostem popauze l, k terých sobět-
nost a mstitedlnost gen wyrnyslili mohla. Při tom třesa se před wražedlnau dýkau, hleděl se ostřjhati
zákonem magestátnosti, dle něhož na tisjce osob,
které se gen obogetným slowein p ro t i cjsaři p ro
hřešily, a mnozj podezře l j beze wšeho důwodu
odprawowáni. T jm wšak geště w jce zaděšen gsa
ukrutnjk , odšed zcela z Jíjma, usadil se na ne-
přjstupném ostrowě Ivapreé w chobotu Neapolitán- skéin , kdežto u středu stráže s několika nezbed
nými Ijchotn jky w hanebné prostopášnosti ž iw ot
tráw il , až konečně w nemoci od gednoho z nich
násilně usmrcen gest.“ S. 216,
Tato mjsta doličtigj, že přew ýborný náš w la- stenský sp isow atel, P. Smetana, ku skládánj historie má drahně wtipu, uměnj a ušlechtilého smyslu. Netřebat ho teprw w zbuzow ati, by nás tudjž
druhým a třetjm djlem wšeobecné historie potěšil: wlastnj srdce ho gistě ku práci této ponauká a za- něcnge , a nadjti se gest, že nám Časem swým w y - dá také historii drahé wlasti našj české. Konečně znamenám, že i nakladatel, P. Wáclaw Spinka,
překrásný spis tento na čistém papjře welikého
oktávu pěkným latinským pjsmem gest w y tiskl,
a tudy zásluhy au torow y se účastna učinil. Rádi
budeme t ě m , genž české kn ihy na swůg náklad
tisknau a p ro d á w a g j , za ka žd ý w ý l isk o několik
českých w jce platiti, budau-li gen w ě r r ě o to pe-
čowati , b y každá česká kniha i na pohled se lj- bila , a pěkným p a p jr em , formátem a pjsmem ku
čtenj wábila tak, gako Obraz starého swěta.
V incenc Zahradnjk.
B) Rozličnosti.a ) Z á li o n y.
A ) D o p l n ě k o d r o k u 1833.
Poněwadž se giž negednau stalo , že se od
cjs. král. poštowských liřadů plat z auředlnjch pj-
semnostj p o žad ow a l , k d y ž nápisem: ,,in stricte
o fftciosis“ opatřeny n e b y ly : tedy se vikariátnjm
a školnjm dozorn jm úřadům w krag i opětně w zná
most u w á d j , b y k tak ow ým pjsemnostem slowa: In stricte ofFiciosis, do lož it i neopominuli.
Gub. nař. 24. L istopadu 1833. — čjslem 5347,
O patrow n jc i djtek, z ústawu nalezenců gim
od ew zd an ých , magj na plat za w yž iw en j a oděw
gen dotud práwo , dokud nalezenci w gegich opa- trowán j gsau; wyswědčen j tedy o gegich žiwobytj
a obyd lj , k w yzd w ih o w á n j téhož platu potřebná,
magj se tak ow ým w ychow áw ag jc jm osobám od duchownjch pastýřů gen dotud w ydáw at i , dokud
nalezence w e swém opatrowánj magj.
Nicméně přihodilo s e , že wyswědčen j i ta
k o w ý m osobám dáno by lo , které djtě giž ginýru
k opatrowánj od ew zd a ly , aneb wlastnj matce ge
byly n aw rát i ly , Tau ž přjčinau se nař izuge , b y se opatrownjkům nalezenců, gesto ge g iž u sebe ne-
magj, k w yzd w iž e n j platu potřebné wyswědčenj
o ž iw obyt j djtěte, genž spolu také k po tw rzen j
slaužj, že djtě w opatrowánj swém magj, n ik o l iw
w ydáw ati nemá; an sice duchownj pastýřowé za
tuto wyswědčen jm potwrzenau neprawdu negen
k přjsnému od p ow jd án j , nobrž i taká k náhradě
wšeho na toto wyswědčenj wydaného p la tu ,— pak
li b y geg w ych ow ate lé nawrátiti nemohli — bez
prominutj přidrženi budau.
Gub. nař. 28. L istopadu 1833. č. 45,132.
Seslaným w ys . gub» nařjzenjm 30, L is t , b, r.
obnowuge se opět neywyššj r o zk a z , b y duchownj
pastýřowé osadnjkům, hlásj-li se w čas potřeby o
dispensacj k wykonáwánj poln jch pracj we žnjch
w neděli a w e swátek po službách Bož jch , žádné
překážky a obtjžnosti nečinili, a tgkowéto dispen
sacj hned při rannjch službách Božjch nedělnjho
neb swátečnjlio dne osadnjkůrn ohlásili.
Gub. nař, 30, L ist . 1833, č. 54,807,
Poněwadž se giž od několika let shledalo , ze
pow žd y , kd yk o l i k opraw ě kostelů i farních staw e n j , anebo k zgednánj kostelnjch přislušnostj
wjce než 10 z!, stř. ze zádušnj kassy w ybráno b y li
mělo, prot i wydanému předpisu u slaw. gubernium o pow olen j se zakročowa lo , čjmž negen au-
ředlnj práce zbytečně ro zm n ožen y , nobrž i p o
třebné sp ráw y ztrátau Času mnohem nákladněgšj
se s t a ly : k odstraněni téhož obyčege oznamuge
se cjs. král. krag. úřadům , že p ř i stawbách k o -
stolních a fa rn jch , kteréž od patronátíijch úřadů
cjs. kr. l iragským úřadům před loženy a kragským
měřičem bed liwě w yše třeny b y l y , pokudžby w ý -
loh.i íGO zl, stř. nepi;ew } 'šowa]a , a k základnjinu
kapitálu sáhnauti se nem uselo , aniž běžjejm po
třebám kostelnjm iigma se neděla, pod lé gub. nařj-
zeni 18. Máge 1798 čjslem 11,052 králowštj kragštj
úřadowé společně s ordiuariátem pow olen j k sta-
wěnj udělili mohau. A n o dle d w o r njho dekretu
29. Ledna 1830 r. 4235 — a 7. Čerwna 1808 č.
27818 rozšiřuge se plnomocenstwj král* úřádů krag-
ských w té mjře, že w e wšech přjpadnostech, kde-
b y z prod léwán j něgaké sp ráw y nebezpečenstwj
wzniknauti mohlo, také wětšj w ý lo h y ze zádušnjch
důchodů, smluwiwše se o tom s ordinariátern,
p o w o l i t i mohau; o čemž ale rychlau zpráw u na
Gubernium wznésti, a potomněgšj zplnomoc-
něnj požáda li gsau pow inn i. T o t é ž platj — pod
swrchu dotčenými wým jukami o wydán jch na ko- stelrij přjslušnosti.
Gub. nařjzenj dne 20. Prosince 1833 č. 56,317»
B) Zákony roku 1834.
Z ohledu křtiojch a úmrtnjch listů , kteréž se
k proukázánj u wogenské k o n s k r ip c j , rekrutowánj a přehledu zeinskýcb obránců bez štemplu w ydá-
w a gj , nařjzeno w ys. dw orn j ltomorau 4. Ledna
1). r. čjslem 52,075, b y takow éto l is ty znamenány
b y ly nápisem: K úředlnjmu užjwánj při konskripcj,
rek ru tow án j, a rev is j zemské ob ran y , kteréžto l isty od úřadů, gimž se p řed lo ž i ly , i hned zadrženy býti magj.
Z strany pom oci školnjm učitelským wdowám
udělowané rozhodnuto gest w ys . dw orn j komissj
nad studiemi 24. Ledna li. r , 7943, b y se dosawád-
nj obyčeg i budaucně zachowáwa) , onen totiž W politickém zřjzenj německých škol ustanowený, gjmž se w dowám učitelským 8 kregcarů w oné v a
lutě wymSfiige, w kteréž almužny w ústawech pro
chudé w ydáw ány býwag j.
Gub. nař. 3, LJnora 1834, č. 5361.
Geho cjs, král. Jist. ráčila neywyššjm ro zh o d -
nutjm 9. P ros . 1833 milostiwě nařjd it i, b y se při
osazowánj učitelských stolic na weřegných theo lo
gických xístawech zwláštnj oliled bral na theol.
D ok torá t , a caeteris paribus Doktorfim přednost
se dáva la . P a k l ib y kandidát, gešto doktorem ne
nj, od Geho cjs. k. BTsti. za proíessora gmenowán
hýli měl, zawazuge se, b y w tř jle tn jm provisoriuni
doktorstwj řádným obyčegem dosáhnauti h led ě l ;
sic k po tw rzen j předložen bý ti nesmj , dokawád
ho nedosáhne.
D le w ysokéh o dworn jho dekretu 22. Března
1834 č. 6789 ráčila Geho cjs. král. Milost n eyw yš
šjm rozhodnuijm 9. Března b. r. nařjd it i , b y ono
neywyššj nzawřenj 6. Zářj 1816, dle k teréhož n i
komu, před dosaženjm 18. roku wěku swého k aka-
tolickému wyznán j přestaupit i se n edow oh ige , i
také o dětech platnost mělo , genž dle narozenj a
křtu k náboženstwj katolickému přináležegj, by t i
gegich rod ičow é napotomně k ginému wyznán j by li
přeslaupili.
Obsahem dekretu w ys . dworn jho kanceláře
2. Máge b. r. č. 9185 ráčila Geho cjs. král. Milost
8. Dubna b. r. v z h le d e m dotacj potřebných koó- perátorů následugjcj r o zk a z w yda t i : Gestli žeby
někde pro osobu farářowu d le c i fr y wyššj ročnj
přjgem než 300 zl. za ložen by l, a za proměnau mjst-
ných přjpadnost] počet kooperá torů rozmnožen,
anebo, kde posud žádného nestáwalo , nynj geden
přidán bý ti iněl : nemá farář na sw ých přjgmech
žádné ugmy trpěti.
W giných ale přjpadnostech , kde se o dotacj
potřebného, posud nestáwagjcjho duchownjho po-
mocnjka gedná, pokračowati se má dle dosawádnjcli zákonů.
Gub. nařjzenj 19. Máge 1834 č. 22079.
Z ohledu času, kterého se zwonečkem po ko
stele almužnu sbjrati dow o leno ges t , ráčila Geho
cjs. kr . M ilost w ysoce důstogným ordinariálům
ustanowenj tolio zanechali. T jm to pak společným
usnešenjin uslanoweno, b y sb jrky w kosteljch zw o
nečkem předsewzaty b y l y Av ždy po skončeném ká
zanj, před i po začátku w e lk é mše sw. až k obě-
tow án j, pak a le , k d eb y toho potřeba kázala, po
sw. přigjinánj až do konce mše sw , — při tichých
ale mšjch od začátku až do pozdw ihow án j, a pakli
b y geště potřebj by lo , shromážděných wěřjcjch o
přjspěwek požáda li , po přigjrnánj až do skonánj mše sw.
Gub. nař. 22. Máge 1834, Č. 22,821.
Z a přjčinau , že gistému, k auřadu pastýřské
mu poněkud neschopnému , loka l is low i kooperá-
tor z náboženského fondu požádán b y l , připoine-
nuto opětně w ys. dwornjin kancelářem 16. Máge
b. r. č. 11,998: „Poněw adž lokalisté w ed lé naří
zen) 15. Března 1792, s faráři stegného práwa
nepožjw agj, tedy p ro lepšj opatřenj auřadu pa
stýřského na takow ých štacjch lokálnj kaplanstwj
buď raděgi osazeno,
Gub, nař. 2- Cerwna 1834, č. 24,833.
Poněwadž se ukázalo, že nemanželských p o
rodů ro k po roce w jce p ř ib ý w á , wydána gsau
neywyššjm rozhodnutjm Geho cjs. kr. M ilosti dekretem dwor. kane. 14. Máge b. r. S. 9876 násle-
dugjcj připomenut] :1. Předstaweným obej znow a za powinnost
se ukládá , bed liwě p e č o w a t i , aby wšeliké nočnj
taulky b y ly zam ezen y ; ložn ice mužských a žen
ských čeledjnů oddě leny a u za m y k á n y ; děti pak
a čeládka k školnjmu a náboženskému cwičenj ná
ležitě p ř id ržow ány.
2. H ospodářowé i předstawenj obej magj u
přjležitosti p o zo rn i učiněni b ý t i , gak w e lice čest
i blaho rod in i celých obej w yh led á w á , by se
pečliwě hledělo na kázeň a mrawné chowánj pod-
ř jzených , a gakt záhubné následky rodinám i
obejm ze zanedbáwánj mrawopočestnosti w y p lý -
wagj.
3. Nad m raw y školnjch učitelů a w yk on áw á -
njm powinnostj gegich budiž pečliwě bděno.4. Př i zanedbáwánj po licegn jch předpisii a
pohoršliwém chowánj buď w ed lé zákonů přjsně
pokračowáno.5. Z á k o n y z strany zaopatřenj nemanžel
ských dětj magj se zewrubně zachowáwati.
Na předloženj knjž. are. kons. 5. Čerwna b. r.
č. 3555, ukládá se cjs. kr. kragským úřadům, by
auřadůin hospodářským a magistrátům ostřjhánj
dw orn jho dekretu 21. Ledna 1808 č, 776 přjsně
nař jd il i , t o t iž : že katoljkům, k akatolickému w y
znánj přeslaupiti chtěgjcjm , m ez i šestinedělnjm
wyučowánjni wšeliké společenstwj a zacházenj s n ekato ljky co neypřjsněgi se zapowjdá.
Gub. nař. 26. Čerwna '1834-, č. 27,052.
Dle nařjzenj Geho knjžecj M ilosti neydůstog-
něgšjho Pána knjžete A rc ib iskupa Ondřege A loys ia (T i t . p l.) magj se od duchownjch pastýřů wydá-
wané cedu lky k přigjmánj sw. biřmowánj podlé
následugjcjho formuláře z h o t o w i t i :
Formulář.
Nomen Confirmandi — (ae.)
Nomen et Cognomen Confirmand.
Nomen et Cognomen parenlum.
Locus nativitatis . . . .
Paroc li ia . . . .Vicariatus.
cui confirmand. . . tempore coníirmationis ad
script.
SuíFicienter instruct. . . . testor.Mimo to má se pod lé těchto od biřmugj-
ejho biskupa shromážděných a pastýřům opět na-
wrácených cedulek Biřmowacj kniha sepsat], s
k lerauž se gedenkaždý beneficiát při kanonické
viaitacj w ykáže .
Konsist. nařjzenj 26, Čerwna j.834, g. 4325.
W katolických školách , kdež se také akato-
lické děti wyučugj, má se dle neywyššjho rozkazu
náležité poznamenán] těchto akatolických dětj w é - ' s t í , a k patřjcjm akatolickým školnjm 'úřadům k
auředlnj potřebě znsjlati, — Iv zachowáwánj téhož
neyw. nařjzenj má se učitelstwo přidržowati.
Gub. nař. dne 12. Čerwence 183-1, č. 28,278.
M ez i p řekážky , kteréž pořádnosti z ohledu
pozůstalost] po zemřelých kurátnjch duchownjch
prod lužugj, náležegj zwláště t y t o :
a. Nedostatek inventáře gak farnjho tak i kostelnjho*
b. K o zep řé síranu náhrady za zanedbanau
oprawu farnjch stawenj.
c. P rod léw án j w e skládán) interkalárnjch aučlů.
P ro to ž se opětně Avyda ná giž o tom neywyšš)nařjzenj w známost uwodj , a sice:
ad a. A by při každé faře farnj i kostelnj in
ventář se nacházel, k terýž se při každé změně ía -
rářowě od naslupugjejho faráře podepsati má.
Kdeby pak takowého nebylo , má se bez prodlen]
zhotowiti.ad b. se nařizuge , b y ih n ed po úmrtj bene-
ficiáta s př izwán jm dědiců wyšetřenj farnjch sta-
Avenj se předew za lo , a pak liby winau farářowau
co zanedbáno b y l o , z pozůstalosti geho sprawed-
liwá náhrada wygednáua byla.ad c. Umrtj beneíiciáta. bud’ bez prodlen]
oznámeno , a s skládánun interkalárnjch aučtů co
neymožněgi přispjšeno.
Gub. nař. dne 12. Čerwence 1834, č. 31,207.
/>) €j v li c w n j z p r á w y.
Z Francauz. W k rw a w ýc l i mesiánských ro z -
brogjch w L y o n ě , w měsjci Dubnu 1, r. w yd a iy
zbožné dcery sw. Y incenc ia de Paula Avelmi p o -
hnutedlný d ů k a z , gak w e l ik é skutky působj láska lc Bohu w slabých stwořenjch. „P o loh a špitálu
těchto s e s te r , oznainugj gisté francauzské Jisty,
by la w e lm i nebezpečná; nebo přjmo naproti němu postaweny b y ly baterie , neustále házegjcj, Byloi
giin trogjho neštěstjse obáwati: zbořen j gegich sta-
w en j z d ě l , zapá len ], anebo wedrán j se do něho buď zbogn jků , anebo řádného w ogska ............
Neyw ě lš j srdnatost dokáza ly milosrdné sestry. 0 -
pustiwše tiše a neohroženě swůg dům, ubjraly se
p ok ogn ým krokem do neynebezpečněgšjch ulic a
náměstj, aby poraněné hned na mjstě obwazowaly,
umjragjcjch tě š i ly , g iným opět pokrm em a giný-
mi službami nápom ocny b y l y , což ani k pow o
lánj gegich nepřináleželo . Nic ge nemohlo odstra
š i l i , ani b a r r ik á d y , — m ezi nimiž buď prošly,
anebo přes ně p ře lez ly , — ani napomjnánj a w y-
hrůžky bogugjc jch, ani hwižděnj Ijtagjcjch kulek
a strašliwé z děl hřmenj. Bůh, w gehož powolánj
a gménu tuto udatnost p rokazow n ly , chránil ge pa
t r n ě , nebo žádné z těchto nábožných děwčat raněno nebylo .
— Ministr kultu w y d a l prohláŠenj na bisku
p y , b y mu oněch kn ěž j , k te réb y důstognosti bi
skupské za neyhodněgšj pokládali, gmenowitě w y -
znamenali. Gednánj to dáwá čáku, že důležitost
swěřeného mu plnomocenstW'j náležitě zná. Nem ohli se zagisté na n ikoho lépe obrá t i l i , gako na
biskupy , b y seznati mohl m u že , tak wznešeného
uřadu dostogne. Nebot b iskupowé , po kragjch
gsauce sjdlem , a w ustawičném spogenj s du-
chowenstwem stogjce, mohau schopnosti a zá
sluhy duchowenstwa ney lép e o c e n i l i ; mohau po
zornost w lá d y zemské i na takow é muže obrátiti, kleřj na neywzdáleněgšjch mjslech w lichosti úřad
swůg zastáwagjce, z ohledu zásluh a ctnostj s jde l-
njmu města docela neznámi gsau. T en to m in i-
steriálnj dopis bljžj se poněkud k onomu ponawrženj, kteréž před třemi lé ty p, Dubourg, biskup M ont-
anbanský, p řed lo ž i l , chtěge tom u, b y b iskupowé
každého oddělenj se usnesli lt wyznamenánj kněžj,
biskupského důstogenstwj hodných. T en to plán
swůg tehdáž obšjrně w y lo ž i l . B y lo í to práwě při
té př)ležitosti , an neštastné w o len j w e l ik é starosti
we Francauzské [ c jrkw i wzbudilo .
Portuga l. Nyn j gsme se předce dow ěd ě l i , co
se s oněmi Jesuity událo , genž na kw ap z K o im -
bry b y l i w y w e ž e n i , aby, gak se líčilo , přes hra
nice w bezpečnost se přewedli. D o Lisabonu by li
sice skutečně p ř iw e ze n i ; ale mjsto , co ge měli na
lodjch dále p řep ra w it i , z awřeli ge do pewnosti
Sl- Juliána , pod zámjnkau , gakoby ge před zu~
řiwoslj lidu chtěli o ch rán il i ! ! W témž žaláři Avě-
zili giž také Jesuity za časů msliwého a k r w o ž jz -
niwého Pombala za celých 18 le t , až do smrti
Josefa 1. Gak doslécháme, nalezagj se m ezi těmito zatčenými t a k é Francauzštj Jesuité; nenj
ale nic s lyše l i , žeby byla w láda Francauzská pro
loto uwězněnj swých poddaných u D o n -P e d ra
s t jžn o st wedla. N apro t i tomu ale když D on M i-
guel gislého učitele franc. gazyka mrskati by l r o z
kázal, gešto w kathedrálnjm kostele w Koimbře s newěstkami mrzkost zpáchal, tedy w potrestanj
tohoto nešlechetnjka zdála se čest irancauzskeho
národu býti uražena , a i hned w ys la lo tak řečene
.luste-Milieu n ěkobk korábů před L isabon. "W
bezp ráw j ale francauzským Jesuitům učiněném ne-
nacházj čest franc. národu uraženau. Gak roz-
djlné gest smýšlen) gegich o ct i !
'/> sínffličun. K hlásán) sw. Ewangelium irmsj
se gako k p row o zo w á n j swětského obchodu a ře
mesla zwláštnj pow o len j ( l icence) wykaupiti. Ně-
kteřj duchownj gak k anglikánské c jrkw i přiná-
ležeg jc j , tak i wůbec řečen] Konkoníirin isté wzali
w aumysl m ra w y nižšjch třjd ohywatelstwa napra-
w ow a t i kázanjmi na wreřegných ulicjch a námě
stích drženými. Iv tomu konci dali si wystawěti
lešenj, a kázali po wšech čtwrtjch města. Davv
lidu b y l náram ný, tak že se některé ulice zawřjti
musely, a konečně p o l ic i i za potřebné byti se zdá
lo w to w kroč it i . D w a kazate lowé — oba Smith
řečenj — by l i zatčeni a před práwo pohnáni. Pr-
w n j Sm ith , znám pod gménem Bosseman, byl
udán, že gen p roto weřegně k á že , b y zloděgům
př]lež itost dal ku krádežjm. Na to ale odpowěděl
a dokázal, že posluchači geho na trhu Bicklings- gate nazwaném , kdež kázáwá , negsau žádnj ginj,
leč sami cbudj kominnjci, rybáři, zametači, hadráři
a nosičowé n h l j , kteřj z wětšj částky ani penjzku
(penny) w kapse nem agj, p rotož se také nepo-
třebugj z loděgň báli.
Na námjtku, že w e l ik ý sběh lidu působj a tjm
wolnému průchodu p ře k á ž j , od p o w ě d ě l : Gá žá
dné giné přednosti nežádám", nežli t é , které se i
šaškowi propůgčuge. D o w o lte mi alespoň, bych
chudým l id e m , genž zde ničeho nemagj, kázali
mohl, že k rá low stw j Božj gim přináležj. Gme-
nugte si mne prow o law ačem , kramářem , gak se
w á m ljb j ; m ag j- l i tito p ráw o swé zbožj 11a trhu wy*
kládati a prodáwati, dopustte tedy, bych i gá zd a r
ma z nadšenj ducha sw. kázati m oh l.“ By ltě p o
tom s tjm napomenutjm propuštěn, by swau stěho-
wacj kazatelnu gen na takowá mjsta s ta w ě l , k d e -
by sběh posluchačů obchodu obecenstwa nepřekážel.
Druhý Smith obžalowán b y l od předstaweného
kostela sw. Ondřege. „ Z á w is t , “ zw o la l on, „n ic jiného nežli záwist chleba ! Páni faráři p roná-
sledugj nás chudé kněžj, poněwadž tak boliali ne
jsme , bychom sobě kostel w ystaw ěti anebo na-
gtnauli mohli , a zwláště p r o t o , že zdarma káže
me Ewangelium, Gá pak wšjm práwem řjci mohu,
že w jce dobrého působjm , nežli osoby magistrát-
nj; gá l id i před prow inénjm i wystřjhám, kteréž
práwo toliko , k d yž giž spáchána byla, potrestati
může.“ Na propuštěnau dalo se mu gen napomenutj.
Z Pruhy. D ne 7. lí jgna b. r. zw o l i la dů-
stogná kapito la Premonstráků na StrahowŠ na
mjsto wPánu zesnulého, duchem a srdcem wýtečného
pána, pana Benedikta P fe i ť ra , za swého nowého
Opata, důstogného a w ysoce učeného p á n a , pana
Jaroljma Z e id le ra , kapitulára a opatského tagem-
njka , D ok tora pjsma sw., arcibiskupského notáře,
kr. řád. weřegn . pro fessora dogm atiky na uni
versitě Pražské, kr . censora bohoslownjch spisťí,
a eraeritowaného dekána theolog ické fakulty.
Z Meyia*. 4 . li jgna b. r ., genž by l den sla-
wný gm enow in Geho c. k r . Milosti Františka I.
držel Geho kn jžec j Milost , neydůstogněgšj A r c i
biskup P r a ž s k ý , Ondřeg A lo y s hrabě A n k w ič z
Posl awice, w městě tomto na swé cestě do K u n ž-
wartu u přjtomnosti c. k. auřednjků panstwj Z b y - Oaaopis. pro katol. duchow. VII. 4. l i
rowského, mjstnjho magistrátu, w eškerých cechů a
školuj mládeže pod gich p rap o rc i , a mnohočetného
shromážděn] měštanů, za blaho neymilowaněgšjho Zem ě Pána služby B o ž j , po kterých gsa z uspořá
dán)" této slawnosti skrze mjstnjlio děkana a arcib.
notáře, důstogného p. Jana Grubra welespokogen,
se přes P l z e ň , Střjbro a Planau do Kunžwartn
ubjral.
Z Kunzivortu. Dne 5. l í jgna b. r. w ysw ěco-
wal Geho knjžecj Milost neydůstogněgšj Arcib iskup
Pražský, O n d ře g A lo y s hrabě A n k w ič zPoslaw ice ,
kapli a oltář w Kunžwartu , w loketském kragi,
bljže Mariánských láznj, w zámku Geho Oswjce-
nosti K lem enta K n jže te z Metternichn , u přjtom-
nosti mnoha w zácných hostů a náramného počtu
lidj i ze wzdá leného okolj.
K a p le by la takořka znow u s taw ena , řj-
zen jm c. k. dworského stawitelskélio rad y a di
rektora stawitelské ško ly c. k. akademie W jden-
sk é , pana z INíobily. — Oltář a le , gak s to g j , od Swatého O tce , papeže l lehoře X V I . z Řjma sem
knjžeti pánu darowán. Gest to wýstaw a z ney- wzácněgšjch mramorů , z pozůstatků c h rá m u Páně
sw. Pawla w li jm e , 300 let po K r is tu Pánu od
Konstantina , p rw n jh o křesťanského cjsaře w y -
staweného , k te r ý 15. Čerwna 1823. popelem lehl. Sarkofág, k te r ý mjsto antipendium ce lý se widj,
a k te r ý p r ý z tom by cjsaře Hadriána (73 let po
Kristu Pánu ) p o ch áz j , zá ležj z gednoho kusu
llosso an t ico , gediného w e swětě w té welikosti,
do kterého při w ysw ěcow án j tělo w řjmských ka
takombách před několika lé ty nalezeného, welmi
skwostně ozdobeného Mučedlnjka Božjho, sw . Bo
nifáce , mládenečka , wloženo bylo. — Tato kaple swým předrahým klenotem patřj nynj k neywělšjm znamenitostem králowstwj Českého.
Kopid lno. Geho cjs. král. Milost ráčila dekre
tem od 7. Kjgna b. r. děkana a biskupského
vikáře kopidlnenského , důstogného pana Fran
tiška W a c k a , hogného spisoWatele a hor l iwého
podporowate le časopisu pro katol. duchowenstwo,
z uwáženj obzwláštnjch geho zásluh, hodnostj cjs.
král. dw orského kaplana , s prominutjm tax, n ey -
m ilost íwěgi po cti ti.
Z e Lw oiva. Dne 9. měsjce Listopadu držel
slawný př jgezd do tohoto hlawnjho města k rá low
stwj Halického, neydůstogněgšj pán, pan František
Lušjn, now ě zw o len ý Arc ib iskup katolický, knjže
a primas krá lowstw j Halického a Lodom ěrského,
pow olaný z biskupstwj tridentského z T y r o l .
Z lijm a . Dne 12. Čerwna zemřel w Palermu,
hlawnjm městě w Sycilii, rozhlášený kardinál a
generálnj V ikář, Placidus Zurla, w 65. roku wěku
swého, mrtw ic j raněn ; dne 3. Prosince ale zase n ey -
staršj knjže w katolické c jrkw i, kardinál - diákon
A lban i w Pesaře w .8 4 . ro ce w ěkd swého.
Z U jm a. 22. L is top . Geho Swatost papežská
ráčila následugjcjcb kardinálůw k zwláštnim úřa
dům iistanowiti, a sice :
Ped ic in i za v icekancjjře swaté katol* c jrkwe,
Odescalchi za V ikáře geho S w a tos t i , Giustiniani
za prefekta kongregacj Ind ic is , Fransoni za p ř e
tekla kongregacj p rop agan d y , Barberin i za p r e
fekta měst, Lambruschini za prefekta K o ngregacj
*
studij, Sala za prefekta kongregaoj biskupů a řebolnjlio ducho w e u s lw a , Mattei za prefekta oe-
konoxnie p ropagandy .
Iv nowému zw o len j za kardinály gsau zazna
menáni: A le x a n d r Giusliniani, Pianetti, biskup z
V ite rb o , Fab r iz i , papežský M agg iordom o, pak
P o r ta , Spada a Bianchi.
Ze Sevilly iv Španieljch 8. Listopadu. Z to
hoto přes 200 mil wzdáleného slawného města do
šlo 10. letošnjho Pros ince od tamnjho kardinála
arcibiskupa, Františka X a v . , we lm i laskawé psanj
¡na wzácného podporow ate le Časopisu našeho, we-
Jebného P. Josefa Černého , administrátora u Ivar-
melitánek na Hradčanech w P raze , w kterém ge
mu za odeslané ostatky sw. Jana Nepomuckého,
které 10. K w ětna 1. r. od něho obdržel, welmi
wraucně děkuge. — 1 ’ ento ctihodný kmet dal
i hned ty sw. ostatky do malé zlaté monstrance
zasadili , a poručil ge na oltář sw. Jana Neponin-
ck é h o , k te rý w Sev il le w arcibiskupském kostele gako u weškerých Španieljch s wysokauuctiwost ) se
ctj, postawiti. O b d ržew ge, dal hned wšech kano- wnjků a množstwj Sevillského kněžstwa do swé
arcibiskupské dom ownj kap le swolati , b y poljbe- njm těch sw. ostatků s w . ;Jana Nep . uctili. W ši-
ckni nad tjin darem obzwláštnj radost geAvili. Kar-
melitánky Sev il lské takow ým darem z kláštera
gich řehole z P rah y na n eyw ýš potěšené uzawřely
naproti toinu zase řeholrvjm sestrám swým do
P ra h y w budaucjm Březnu, korábem přes Ham
burk , ostatky zakladatelkyně té řehole , sw. Te-
resie, odeslati.
Z Francauz. Francauzský časopis „Conslilutió-
nelu tázal se onehdy, gako u w e likém úžase : Od-
kurt nyněgšj zpuštěn] inrawů p ř icház j; obzwláštg
ale odkud i tento smutný úkaz , že rtěti geště aut-
leho vvšku , s přepodiwnau lhostegnostj na wraždu
palřj, mohauce w e wšj studenosti g iným i samýrn sobě smrt učinili ? Můžet se mu za od p o - wěď d á t i : T o t o gest usmrcugjcj owoce g jz l iw é ne-
náwisti wšeho , co swatého a božského gest, kte-
rauž ohawnj sp isow é , gakýž gest Constitutionel
sám, skrze patnácte let mládeži do srdce wště-
powali, gimž žádný posměch, žádný úkor a útržka
proti c jrkw i a služebnjkům gegjm nepraw ým a ne-
dow o leným bý t i se nezdál, gehožby s radostj nebyli
ro z t ru b o w a l i ; gimž nic wážného a welebného nebylo, cožby nebyli zhyzd il i , Nyněgšj ohawnost
zpuštěnj gest tedy djlo této atheislické , ďábelské
zběře , genž zwláště pod ochranau Constitutionele
národ swůg w n o w ě w ydan ým i V o l ta ir ow y m i
spisy téměř zasypala ; bylat, gak wědoino, zw lášt-
nj wydánj pro chudé i bohaté obstarána, T o u -
qaetowo ewar.gelium rozš iřowáno , a schwálnj
fabrika nes tyda tých , mysl i srdce otrawugjcjch
s]lisů zaražena , kterauž Constitutionel na w ysos l
w ychw alow ati se přičinil. T o t o pak wšecko sraě~
řowalo k úmyslu giž dáwno wytčenému, b y mládež
a nižšj tř jdy národu k hlasu swědomj docela ohlu
šili , z nichžby sobě s lep é , w ž d y hotowé nástroge
k přewrácenj wšech společenských řádů w y c h o -
Avaii. Sluš]—lit tedy Constitutioneli , genž mládež ušlechtilé krásy a důstognosti gest z b a w i l , tázati
se : Odkud ta neobyčegná Ijbost w e w raždě a w
smrti, kterauž nynj u dětj a mladjků francauz-
ských pozorugem e? W ša k práw ě tato otázka a
celé rozk ládánj téhož punktu w Constitutioneli zů
stane nám w e stawu nyněgšjch Francauz paměti
hodnau a charakterislickau udalostj. Neméně pamětno gest, což se w témž časopisu dále pona- wrhuge, Wyučowán j mládeže a sprostého lidu — dokládá konst, — má nynj býti hlawnj péčj zemského řjzenj , a to sice wyučowán) mrawné■ K tomu ale (slyšmež !) školy filosofické nepostačugj, a po. něwadž lid do kostelů nechodj, teJy přislušj wlá- dě postarati se o t o , aby zponenáhla mřawnj wy-
učowánj pro celý národ ustanoweno bylo. Zde gest, p r y , geště mezera, kteráž se newyhnntedl- ně wypln it i musj, magj-li Franoauzowé swobody hodni a schopni býti. Nebogme se, prawj dále, že takowý* listaw žádného prospěchu nedosáhne; wsicknit lidé ncichúzegj w tom radost, když o powin- nqstech mluwiti síyšj. Samot sebau se rozumj , že dar mrawného wyuřowánj, kteréhož zde na mau- drém zákonodárstwj žebrá, w neyčistsjm mrawo- učen] záleželi musj. Ten týž Constilutionel gestií opět, genž tau bezbožnau pošetilostj gest pogat, an si naděgi dělá, že kazateli od zemské wlády wyslanými a w e gménu w lády (!) hlásagjcjmi národu zasazené hluboké rány se uléčj, a mimo to , že se mu poštěstj opowrženau cjrkew křestanskati (genž mu dáwno trn w očjch byla) wypuditi a-
nebo tjmto snrrogátem wynahraditi.
Slaw katolické cjrkwe na Morawě roku 1833.
Ku katolické cjrkwi se nawrátilo . . 81 od nj odpadlo 18
Katol, cjrk. tedy na Morawě rozmnožena 63 dušemi.
Slaw katolické cjrkwe iv cjsarském Složku rot,-ii 1833.
Ku katolické cjrkwi se nawrátili , . 21 od nj odpadli . . 3
Katol. cjrk. w cjs.Slezku tedy rozmnožena 18 dušemi.
O dědictwj Swatoj'anském.Šlechetná mysl w Pánu zemřelého welebného
Anton jna H anykýře , pens. expos ity w Táboře,
Dioecesána Buděgow ického, za ložila nám d arow a- nými 1000 zl. na střjb,, základ a ústaw k rozš iřo - wánj dobrých kato lických knih p ro lid sprostý
w lew né ceně, pod gménem dědictwj Sw. Jana
Nepomuckého, k te rý nám takořka náhradan býti
má za dědictwj sw. W áclawa, k g iným aučelům
obrácené.
K d jTž Geho c. kr. Milost praw id la dědictwj Sw. Jana Nep . 26. Rjgna 1833, po tw rd it i ráčila :
zawedenj a otewřenj geho w 1, swazku Časopisu
letošnjho ročnjho běhu u weřegnau známost se ur
w ed lo , a pozwán j k přjspěwkům na rozm nožen) základu tohoto se stalo.
P ro t i wšemu nadánj nepřihlásiltě se s darem
žádný mimo ctihodného p. W ác law a Zitka, kapla
na w e Mšeci obětj 500 wýtisků spisu swého : O d
měna d jlkám , a brandeyský v ik a r iá t , k t e r ý kn j-
žek těchto 115 odebral. (G in j gen w skrowném
počtu.)Nagednau wšak překwapuge nás V ikariá t N o -
Wokoljnský sbjrkau 116 zl. 40 kr. w . č., kterau
řjdká horli wost .lamnjho arcib. vikáře a faráře w
Swogšicjch, weledůstogného čest. kanownjka pana
Josefa Balaty ho, m ezi duchowenstwem okrsku swého
zgednala.W y s o c e důstogná arcibiskupská konsistoř ne
mohla gináče, než nad tjmto w zácným přispěnjm swau spokogenost g e w i t i , a redalccj Časopisu
p o w o l i la , pomíickau tauto , p a k páně Ž itk ow ým
w ýnosem , a aa rok y H anykýřow a základu, učinili
počátek děd ictw j Sw. Jana.
Za tau přjčinau hodláme n eyp rw é w yd a t i k
poučenj a wzdělán j p ř ip raw en ý půwodnj rukopis
po w Pánu zesnulém dne 18. Pros. b. r. w e leb -
néin kněz i a na slowo wzatém spisowate li p. Josefu Černém , nadepsaný : Rozgjm ánj o přjrode, gegž b y l práwš za poslednjch dnůžit j swého dohotow il.
Budiž gemu wy7dánjm tohoto spisu na p rw n j ná
klad děd ictw j Sw. Jana Nep ., za geho zwláštnj zá
sluhy o tento Časopis wděčný památnjk postawen,
kteréhožto spisu hogného odbjránj tjm důwěrněgi
se naděgeme , poněwadž čistý w ýn os zase k zá
kladu swatojanskému buda p ř ipogen , gměnj toto
ro zm n ož j , b y wydáwánjm dokonale katolických,
dobře psaných knih, w lew né ceně, aučel základu
toho se dosah ow a l , záměr zakladatele se w y p l -
ň ow a l , welebnérnu duchowenstwu a potřebám
wlastenských čtenářů náležitě se poslaužilo , a ná
božnost i kázeň dob rých inrawů také prostředkem
tjinto by la zw e lebow ána.
Redakcj.
U m v t j.
W e le b n ý p, Jos. Černý, kněz nábožný a h o r l i -
wýr, muž osw jcený a uměnjm ozdobený , geden z n ey -
silněgšjch w tomto časopisu pracownjků , gemnym
citem , zd raw ým saudem wýtečný, zaslanžilý sp i- sowatel a w raucný m ilow n jk gazyka českého, u-
mřel w 49. roce wěku swého dne Í8 . Pros ince 1834
o čtwrté hodině od p o led n i , na k rew n j mrtwic i, zaopatřen gsa swátostmi umjragjcjch.
P roza tjm gen to bud’ podotknuto , že geho neyčistěgšj k wlasti láska a hor liwost s saudem spo-
gená wšecko, seč byla, k okrase a k důkladnosti našeho Časopisu přispjwala. Gestli s lawný Sailer
b iogra f ie zaslaužilých duchownjch pastýřů ně
meckých w y d a l : m y též p ráw o máme úplné, neau-
honný ž iw o t nebožtíka Černého mladým zwláště
kněžjm za w z o r postawiti. Dá se od wraucných
geho přátel očekáwati, že někteřj ze ž iwota geho neysličněgšj nastjnjce doby, památku wděčnau swému
přátelstwj postawj. — Na ten čas stůgtež c ity ge -
dnoho z geho přátel.
/
Ž a 1 o z p ě w
o smrti Josefa Černého.
Zastjnil saumrak hasnaucj záři wečernj,
Oblohu neydélšj zastřelo raucho noci:
Gá u stolku seiljra, potopen we praudu myšlének
Bezděčných, duše má truchliwe zastonala:
Proč, to newjm. Kdo na okno klepá V — Holubička to zobcem.
W jtey mi šťastná poslice! což mi neseš? —
Ó líčila, co znamená temných na hrdélku wisjcjch
T ré tkaniček ? co tagj w sobě cedulky troge ?
Strom zde, běda, truchliwý obražen — tady h robk a— tu nápis :
„ Č E R N Ý “ / — ach mého přjtcle wjce nenj! —
Nábožný knězi Hospodinúw , zpytownjku pokorný
B ě l geho zázračných , Sokrate náš milený,
W la st i milence w ře lý , cos nás tak rychle opustil?
Giž gsi mi odlančen, mé duše pálko drahá !
T w át mi gew jw ala ústa , co gen kdy poejtilo srdce,
T y s .se mnau věrně slasti i strasti dělil,
T y , když osud mne pak oddálil, gsi mi často wysjla l
P entii na růžowité věstinu přjwětiwau.
K d o ž , po našem M ladon i, když i teď ty se záhy ubjráš
Z w la s t i , mi žádaucj zpráwy o Matce podá?
Kdož o gegjch naděgjch, tauhách , žádostech a slnstech,
Kdož o milých liratřjch zprávu mi dá téšiwau ?
Ukrutné , Morano , twoge za dna těchto ge žezlo !
Ledwa se wýročnj den hoře mého wracel,
B e n , kdys mi Mladoně druha odňala, neklainawého
W lasti syna, věrných b ra tra , miláčka Čechu, * )
Sotwa se gizw a krutá raněného uléčila srdce :
Giž ljtýin šjpem ránu bodeš mi nowau.
Proč raděgi střely na škaredé odrodilce neostřjš ?
P roč dobrých, ctnostných sobě ku vraždě v o ljS ?
Ach co mořjš maudrosti toho zdařilého učence ?
Co wzácnéiio Čechům Faedona usmrcugeš?
Co sluhu Páně b ige š , ljbau an práwě se chystal
N a swěceny oltář klásti mu s lá v y obět ?
Proč gsi, neljtostná, několik nedopřála mu geště
* ) Josef Jungm ann, mladšj , f 24. Prosince 1833 ; Josef Černý dne 18. Prosince 1834.
D o b , aby l>yl skončil djlo to posvěcené? * )
<j lose lidstva žalosti plný! zasvitne-li hvězda,
P la v c i m ilá , ofralj náhle g i haute mrakem. —
Když takových ano wjce němých vedu v lítrobě nářků :
Autlá poslice tu křjdloma zatřepetá,
Zdálo se, že něco wjce mi geště odevzdati dlužna;
Pentii zočjm hjlau zeleně propletenau,
Snjmáni list na ni zavěšený., druha oslaveného
Poznage ljbáinjhned pjsmo a to čtu na něm :
„N e lk ey , hratře m ilý , želu se truchlivém u neodiley,
Hospodinův mne že tak náhle posel povola l ;
Nechtěl Dobrotivý nemocj mi se trápiti dáti,
An těžkých neduhů dosti gsem giž zakusil.
Arci v ře lá byla mi swé otci ně slaužiti wňle,
Než k aumyslu tomu lhůty na krátce bylo.
Giž čeho gá sám neskončil, dokoneyte w y bratřj
K oslawě P á n a , i též k prospěchu wlasti drahé.
Svornj buďte , ncbot synowé gste wy mateře gedné;
Podpora, čáka , radost, oslava buďte gcgj !
Láska, pokog! v odkaz toto gá vám heslo porauějm.
Láska-li wěrna v a š e , prosbu vyplňte m ogi :
Záživnau a zdravau kraganňm ducha pastvu podeyte ;
Pochvalu wám za to w la s t , odměnu Bůh w nebi dá.‘ f —
To bratřj spolu wám zdělugi zde poselstvo potěšné,
Pom něte, co vzkázal v ám bratr oslavený.
Na Kotu ani dne 23. Prosince 1834.
K. AViiiařický.
* ) Rozgjmánj o přjrodé.
O b ,5 a h
wšech Čtyř swazk fi sedmého ročního běhu.
P o j e d n á n j.
1. D o g m a t i k a.
O spogenj K r is tow a z m rtw ých wstánj
s celau saustawau božského z g e w e
nj. Od J. Rais a......................... I I I , 347. IV , (i!/.
O wtělen j Syna Božjho. Od V ine. Zahrad
i l ........................... ................................... IV , 519.
2. M r a w o u č e n).
Proč new ydáw á náboženstwj K r is tow o
tak hogných užitků gako za prwnjch
časů. (H istoricko - m rawn j). Od Josefa
Č e r n é h o ............................................... I, 1.
3. U w e d e n j w p j s m a s w.
Kanón knih nowozákoivnjch za wěku a-
poštolského. Od Dra, J. Kornera . II , 179. IV , 575.
4. H i s t o r i e c j r k e w n j.
Swalj mučedlnjci p rwnjch stolelj oswěd-
č l i gj Božstw j K r is to w o . Od D ra . J.
Stárka. . . . . . .......................... 1, 30.
Z p ráw a stranu ro zb rogů o kalich. Od
j . Zimmerinanna. . . I, 64. I I I , 379. IV , 548.
O rági. O d F r . Wetešn jka. . . II, 109. 111, 4j2.
Společnost Čechxi s Lutherem. Od V ine .
Zahradnjka.................................................. I I , 227.
0 jáhnech. Od P. fvichtra, professora O -
lomuckého . . * ............................... JI, 24í.
Přjbuzenstwj c jrkw e české s morawskau.
Od W o g t . Ruffera .................................. I I I , 437.
Ž iwotop is p. Jos. Frant. Hurdálka. Od
V. Zahradn jka ......................... I, 104.
5. P a s t ý ř s k ý a u ř a d .
Pastýřský list Geho knjžecj Milosti P. A r
cibiskupa Olomuckého. Přeloženjm Dkt.
Jnngmanna. . . . . . . i . I I , 317.
O rozd jlu m ezi duchownjm a swětským
anfadem. Od V ine . Záhradnjka. . . . I, 46.
Kázanj pohřebnj. Od Frant. W am bery . II , 331.
Kázanj na den wstaupenj Páně. Od A n -
tonjna M arka .......................................... ..... I I I , 453.
O uawštěwowánj ško ly od Jos. W . . . I V ) 586.
6. L i t u r g i e .
A fo r ism y o liturgii. Od Y in c . Zahrad
il j k a .......................................................... I I I , 368.
Spogenj čtyř částek mše sw. O dH nogka . IV , 559.
7. W y c h o w a t e l s t w j .
W ych ow án j mládeže zwláštnj pramen ne-
nábožnosti nyněgšjho wěku. Od Dra,
Jar. Ze id le ra , opata Strahowského. I, 82» 11, 277.
O spořádánj starých škol z ohledu na
nowé. Od Fr . W acka, cjs. král. d w o r -
njho kaplana. I I I , 396.
8. S m j š e n é h o o b s a h u .
D w a l is ty p'. Bohuslawa z L o b k o w ic . Od -
K a r la W inařického. ........................... I I , 267.
O d p o w ě d na koňku rsnj otázku, od A r
nolda Š i n d e l á ř e . ......................................II, 295.
9. B á s n i c t w j.
Z p ě w k slawnénra přigetj duchownj sprá-
w y od Geho knjžecj Milosti P. P. On-
dřege A loys ia , arcibiskupa Pražského,
gménem weškerého duchowenstwa, Od
Sedlačka« . ■ . . . . • • . • . . 1 ,1 .
Bezženstw j. Od Dra. Jos. Ghmelenského» IV , 644.
10. L i t e r a t u r a .
I, 131 — 141. I I , 305 — 307. II I , 471 — 485. IV ,
647 — 661. Recensj od čest. kanownjka Při—
hcmského, od far. V in e . Zahradnjka a far. Karla
W inař ického.
11. Z á k o n y «
IV , 666.
12. C j r k e w n j z p r á w y .
I , 145 - 176- I I , 3 i l — 339. I I I , 485 — 512
IV , 673.
8. S m j š e n é h o o b s a li ti.
D w a listy p". Bohuslawa z L o b k o w ic . Od
K a r la W inařického. ........................... ]J, 267.
O d p o w ě d na konkursnj otázku, od A r
nolda Š i n d e l á ř e . ......................................I I , 295.
9. B á s n i c t w j .
Z p ě w k slawnému přigetj duchownj sprá-
w y od Geho knjžecj Milosti P. P. Ori-
dřege A loy s ia , arcibiskupa Pražského,
gménern weškerého duchowenstwa, Od
Sedláčka................................................................I, 1.
Bezženstw j. Od Dra. Jos. Chmelenského» IV , 644.
10. L i t e r a t u r a .
I, 131 — 141. I I , 305 — 307. I I I , 471 — 485. IV ,
647 — 661. Recensj od čest. kanownjka Při-
honského, od far. V in e . Zahradnjka a far, Karla
W inařického.
11. Z á k o n y .
I V , 666.
12. C j r k e w n j z p r á w y .
I, 145 — 176- I I , 311 — 339. I I I , 485 — 512
IV , 673,
I* li E II> . / '//■// '//v / / . i / / / y / Á ‘-yr/¿
— r o k u I
A r c i b i s k i i p M w ja
h isk 111> >s 1 wj
Pražák ó Ai*<i !> ísUii jk l\vj
lilloiiióři; i*i<*k«* Insknpslvj I
/lin/rz/st/A// ßrwtutt/fatj .
/ Vzc////>■ ýf t r / f / // ’//S f/, v / ___
S n i i n i i . i/ůj Zf-t/////’//>*// ///- ////■ / /r/ry
S u t u m a
K iV f l o w c b iN u I c c k í 'bÍNlvU[KSt\vj
B u d e <> o\vk k r lu s k ii|»s(w|
Wraawkr i u Art* 11 > i s I; ups (\v{ Liioirn-riVkrm lii>kiips(\\j I»ivíÍow<‘I»i'<mI lří.sl;ii|>.sl\v;j Pm ťléoov irk ťii i biskupi v ]
fli/</z (, // •//,//
fff.r/rf/ť.vA'*// '/ ■i/A/rrY// v(t/rr/‘ý
Siiim niiHt-rifcrfoM’tr /y /. .................../ //t// w/n/t/X't/- 7ftfo/Z'Aý
S 11 ni i li ;t
/ / ( / / / / ‘Oj/ / a f />/ \VTi * o c ť i S ' f í
(<’<lv wrm f
f f /%of ť * fj.v/tf//>/ r/ur/torfirn<v/tvo *ty t*'*/J\'<tze .
.• t f í 5 5 ' ^ ^ T
□
Mjle.
P o č e t
d irš j.
w H .kapitoly.
I'«» rvlok *\ -
1 i<>
b o l i om : s k «i--------l>
' »
¿ 1 "3 Z,Sj ©Cu *»
rS' w r -I C (*¡ 2
¿O
^ s* %
/ e / .M â // // //' <f /¿/ /^.y ' ) / ».yV/ /ffi./f/J / 7fí ,!>/ /' '/
//■t.fa/ 07 ?/ „2 42JM> u V f /» m .jjhó // P 2 fi „
í /Jff.rM J „ u J J ■■ w // ./ fC 2 y,.t. i 4/J / 4 /, / / ^ ; /-¿y ■*/2
77 \ t/ / ( i ',2t>ř4 J / ¿ / íé / >7 /(>7
/ Ó J f/ i „ ,m 2 (¡ „í \>: w / / Z-'r / J'7 2f, /(■7
',6% ‘¿.i/.r/O/ ,, ,, U . f/i // /y2 ya., M i „ „ 7-i '/O „ ,, u
,t ■ / 2 'y „ú / ď f7\ 'i 2 / ¿o J / ,¡■1
/,/>.). U 1 / ■f -> ¿¿y / •"/ / 2J t f i jV
//x 2(<il- 't’Sÿ / / '/? 2 y 7 .!>/ f ; I / ¿ f/ t2J.vZ/ 7* „
,/'* 2JJ.2.JT/ t/ M „ „-y. v Z fit///; „ tx/ •¿o « „
fj/ / é& / .!> /(> J/2 J / /2,y//>; 2. 7 » 'y
_WJ </ /^7 /V./ ,i/2
M 2.?Ay / á JZO /// 7 f? . i 07/,/¿X/fí7. / / JO J / J /
s+-‘/ ■>.í
■; drf.J
SS/./fo / / Z/2 / J / f / i / ¿ ,i
ÿ M J / ft/ V / i 7 y.y'tó' ,jru/ 2,/ . ’//fi ÖJ6jM ' : 2 U / f f / .y , y •:)2.y Ó2f/
J (/2 -M „ i // /,y
!"
S i r a (f.f x i
\\T l i u J b i s k n
’• ó o w ic í f . | iít\ v j l ) 0.1 11 * o i n a f l y
. u :
"Z ? >■ « 3ç 5
V r t -C V.
2
■Ñ'
•>
' & £ »/
c2
'tí
i |"c
w «i
o í; ÍT’V z
y
i
zS i
Zc
-'S
M
Š// •? 9■> / ¿ //
1
/lj J \ 4g » /o 6c\ .)/> * // H I // 6j a / r j
u » / l 4 ff 1 Jti r/> /ir 4 V ÍO '/
o » n , h // H n ,> J /
2 3 $ ll 6 //5 ■)()* 1/ / f >
6 /j ■> 6 V /, 6 /!> //í zo S ty /.){i * '! * // '/ >t // / 6i 9 // " 71>! // •< * '/ '/ " >/ / o r
- v / / // It \ 2 yn " f. 1 J >
>/ / ,;z \ 6á* U 1 * / 7 .!> /7 2, * z,>
21 / /1 , í '/ / / /V Ai M ¿4 r a 12C"
/ ,
Jáí<?
' /
/
* / /
/
»"
*6
.>v
/66o
l/\// / \ „
V
/
19$/ /
2J\M 6 A / | ý . ; / / 7J 7'ffi \/j.J j/,j M}\' z 4 / . s f A / < / á /> ? 7 y / .y
/ - / / / & /¿ X / / ; ) 6
/2\
/ / ;1
/ / !
. / j
/>
//
/0
1// !
/'r
•t i
// ii
//
6/H
//
r, J /
//2A
9
"" i
;/ í >
!>¡ i K 1Vj 1 t-\ : *>: ť ■
; I
•/. -
S i : •-I y. \~ y\ .1 "^ Z 3. « !
J íS
, i ♦ li/> I f, 1 // ! // j 2 0 I
//J
«1 ! ,y/ ii ||
» i " " ! " ! /, 1 , i' » i " / x/ ¡/ >
" i * ; // i /, j „ H* 1
'' ' '(
! „ 2\ i t ! /A}\ó /Ji
0 i * i V p ,, 2 - > 7 ; // / m 6f\; f,\ // "
/y i 0 ' ,, i é /fij\ " M A / 7¿) 6\ /j\\ * ? i " 1
// ¡1 ¿ W j " ¡/ i 20 /',2
: * j¡ •/T I i 0 ! « 1! á\ v ! // i /! // !
i " ¡// ! " ; * 1
/ 1 1" il " ; n j it ¡
" 'A " ! /;
fíokonawše sedmý ročnfk tohoto časopisu na wědomj dáwáme welebným p- p. odbjrate- líiuii, že u wydáwánj téhož spisu, tak gako dosawáde, i přjštj ho roku pokračoiváno bude. Redakcj opatřena gsaue giž nynj dostatečnau zásobau literárnjch pracj, na djle mnohé giž započaté očekáwagje, může se bezpečně ko- giti naděgj, že nastáwagjejho roku za tak hor- liwau činnostj p. p. spisowatelů žádostem iveíe- etěného členárstwa mnohem lépe w stawu bude zadost učinili, než se až dotud stáli mohlo. Protož s polěšenjm ugjmái se redakcj té přjležitosti, wšem učeným p. p . přisp; watelům za gich hor- liwe snaženj we gménu w. d. knjž. arcib. Kon- sisloře tjmto wcřegné djky w gewo dá t i , opě- luge spolu swau důwěrnau žádost, by g j také budaucně k udrženj a rozkwětu téhož cjrkwi a wlasti prospěšného ústawii napomáhali sobě nesl j žil i.
Ostatně gest redakcj wždy se wšj ochotnost j každé radě a žádosti powolna, klerauž by holi tento časopis 'wělšj užitečnosti nebo důkladnosti nabyli mohl.
Co se pak přjdawku dosuď dáwaného do-
týče , zameyšlj redakcj dle prwolnjho plánu některé wzácněgšj rukopisné překlady swatých Oleu anebo giných starobylých ducho- wnjch spisowatelů, genž gak předmětem tak
i klassickau spráwnostj gozyka wynikag/, k lisím přislrogiti ; při čemž se (tle zwláště na to hleděli bude, aby každý přjdawek, pokud možná , sám o sobě úplný celek působil, by budaucj m předplatitelům nebylo polřebj z předešlých ročnjků doplněk sobě obgednáwati. Z strany těch p. p. odbjvalelů, kteřjby wšech sedm ročnjch běhů nagednau sobě opatřili chtěli, platj ona roku minulého snjzená cena, Kdoby pak celý spis sw. Augustina o M ě stě Božjm kaupiti mjnil , dostane wšech 6 djlů za 3 zl. we siř. Gednolliwý djl prodáwá se za 40 kr. Tak také geho Soliloquia a M a - nuale za 16 kr. Sw. Chrysosloma o Urážce, a sw. Cypriana o potupenj swěla sa 12 kr.
Bychom p. p. Odbjratelům w Praze a w okolj lépe posloužili mohli, oznanmgeme tjmto, že i provisor knjžecjho arcibiskupského semináře , p. J n t o n j n Hi s p l e v , předplaccnj př ig /má, na které pohodl/ obzwlášlnč pražské knihkupeclwj pozorná činjme.
T\edok c j .
(¡■S
liter.j te n to r o k , 1834 ,/ ■*
p r a c e m i sw ym i k Č A S O P I S U tom u topř isp j wa 1 i.
-------- —
W P R A Z E.
IB uriánek F ra n t., arcibiskup. poenitentiár,Černý Jo s e f , administr. u Karmelitánek,Chme l cnsky Jos., Dr. tavern. u cjs. kr. manského práwa, H c l fe r t Jos. , Dr. prof. cjrk. práw. arcib. kons. rada,II er s cli ni a nn Frant . , kaplan u sw. Ducka,Ho l ubá ř G o t t b a r d, kapitulár a kaplan na Stráhowě,Ju li jj m a n 11 Jose f , Dr. humanit, prof, na akad. Gym., K r b e c Jan, arcibiskup, poenitentiár,L a b i er Y inc., duchownj zpráwce w Stodůlkách,O 11 d r á k P r okop , kněz cjrkewnj,Pěš ina W á c 1 a w , kanownjk na bradě pražském, redaktor, P ř i k o n s k ý Frant . , Dr., čest. kanow., praeses srb. sem., P r e y š l Jose f , arcibiskup, seminarista,Ros t An ton jn, Dr. praeses arcib. semináře,R u f f e r W o g t ě c k , vikář kapit. Wyšehradské,Z e i d l e r Ja ro l . , Dr. kapit. Stráb. prof. dogm. c. k. censor, Z i mme r 111 an 11 Jan, kněz ryt. řádu křiž., skriptor c. k. knih.
W ARCIDIOECESJ PRAŽSKÉ.Bezděka Ans e l m , kněz řádu sw. Benedikta, w Lidicjch, H a 111 p e y s Frant . , kněz cjrkewnj,Hausmann K a r e l , kněz cjrke wnj,H la wáě Jan, vik. tagemn., farář w Postupicjcb.K a r l j k Hugo , kapit. Tepel. prof. cjrk. práwa w Teplé, Kůrka Frant . , kaplan w Kladně.Rokos Frant . , kaplan w Taehlowicjck,Sed l áček W o g t., Dr. kapit. Tepel. prof. matbem. w PJzni, Š i nde l á ř A r n o l d , kapit. Tepel. gym. katechet w Plzni, W o t y p k a Jos. , duchownj zpráwce w Popowicjck,Z i t ek W á c l a w , kaplan we Mšeci.
F r a n t . L a d . ť e l a k o w s k y
k o r r t k t o r.
f T I f e r n
i v ;i v.
íá &■:
i s A g
I Í4 P *
.1 Iv
, s . ;
K W .» V «
! « v ' J» V ;fcMIlií-iii
I V L IT O M Ě Ř IC K É DIOECESJ. D o b r o h la w J a n , kaplan w Libochowicjch.I I no {jek A n t o n jn , děkan na Měl ujku,J e t t m a r B e rn ., D r. kapit. Stráhow. prof. w Zatei,M a re k A n t o n jn , děkan vv Libuni,W e t e š n jk F r a n t . , farář w Markwaticjcb, yV in a ř ic l iý K a r e l , farář vv Kovvani,Z a h r a d n j k V i n c e n c, farář w Iiřešicjcli.
W I ÍR A L O W É H R A D E C K É D IO ECESJ.
D e w o t y Jos., čest. kan. na Wyšeli. děkan w Mikulowicjch, E u d w j k A n t . , duchownj zpráwce w Studnici,R a y s J a n , kaplan vv Kopidlně,S t á r e k J a n , Dr. prof. pastorálky w Králowéhradci, T r n k a J a n , kněz cjrkewnj w Králowéhradci,W a c e k F r a n t . , c. k. dworský kaplan, děkan w Kopidlně.
W B U D É G O W IC K É D IOECESJ.
K ó r n e r J a n , Dr. prof. bibl. rector semináře w Buděg.,N o \v á ě e k J a n , kaplan vv Střemilovvě,S c h o n b e c k M i c li., Dr. prof. pastorálky vv Buděgow.
W A R C ID IO E C E S J O L O M A U C IÍÉ .
R i c h t e r E n g c l b . , D r. prof. hisč. cjrk. rekt. mag- eni.,
W B R N E A S K É D IO ECESJ.
K e m m e l W o g t ě c h , řehol. Minor. prof. dogmat, vv Brně, K i n s k ý D o iu in ., kněz řádu Piarist. , c. 1;. gub. translátor, R i c h t e r B e n . , Dr. kněz řádu sw. Ben., prof. kat. a pedag.
W C JS A R S K É M S L E Z S K U .
K oz ar J a n , farář a administrátor vv Těšjně,S c h i p p J o s e f , generálnj Vikář, děkan we Frideku.
IV I IA L IC IJ .R o s t I gn . , tow. Pana Gežjše w Tarnopoli.
W l\ J M É.
E h r e a h ó f e r F e l i x , německý kazatel rakausk. wyslanstwj.
W i í c f l a w M . I De s i n a ,kanownjk, arcibiskup, konsist. rada,
r e b a k t o v.
P o z n a n i e n á n j
wysoce ctěných Pánů panu Odběratelů Časopisu
pro katolické duchovvenstwo, w roce 1834.
I. TV Arcibhlmpst.lvj Pražském,
Geho Knjžecj M ilost , Neydůstogněgšj P á n , pan
OndřegAloys, Arcibiskup Pražský, Hrabě Skar-
bek Ankwič z Poslawice, Welkokřjžnjk řádu
Leopoldowa a t. d.
W ysoce důstogná Kapitola a Konsistoř.
P . T : P . a p.
Jan Medljn, Probošt hlawn. chrámu Páně Sw. W jta.Frant, Pollner, kapitol, děkan, gym. direkt, wýbor zem. stawfi.
W áclaw Neumann, praelat, kapitolnj arcijáhen, kons. rada. Josef W erner, kapitolnj Custos, konsist. rada.František Tippinann , bisk. Satallský, Suffragan , Consistornj
Praes., Dom,-Cantor,Adm.Děk. Starobol. Direkt.fakulty theol. Josef llauch, kapitolnj Senior, konsist. rada, Adm. scholastik. Mikul. Tomek, Dokt., kanow., děkan u s. Apolináře, konst. rada. W áclaw W . W áclaw jček, Dokt., kanownjk, Guberniálnj rada. Jan Aloys Renner, kanownjk, konst. rada, examin. synod.
W á c la w Pěšina, kanownjk, konst. rada, redaktor.W ogtěch Cech, kanownjk, konsist. rada,
Josef H elfert, Dokt. prof, cjrkewnjho práwa, konst. rada. Aloys W yilra , Dokt. práw, zemský advokat, konst. rada.
Jan Iíodauer, tagemnjk arcibiskup, konsistoře.Šiman Martin, expeditor a kasjr.Rretschneider Karel, dokt. práw, protokollista w konst. radě. Knjzek Frant., registrator.Smid Vincenc, protokollista exhibitu.Honiger Jaroljm, fcástup. při protokollu, auěet wed. Časopisu.
Kalina Jan z Jetensteinu, kancellista.
Zimmermann Antonjn, kancellista.
l2
Arcibiskupský Seniinrt ř. P. T : P .
Jan liiittncr, kanownjk, rektor Semináře.
Ignác M ráz, čestný kanownjk, Spirituál. Ántonjn Rost, Dokt. Praeses.Antonjn Rispler, provisor.Seminárnj bibliotéka.
Nowosivecenj lenežj bez stcicj.
Franz Josef,
llo ra Antonjn.
Ondrák Prokop. Peer Františ.
P laucar Frant. Stech Vincenc.
W áiía F ilip .
Jcthnowé,
Duchoii Frantis. Hausmann Karel.
fíesíc neposivecenj hohoslowci.
Huhjnck Jos. Wobornjk 'Wondeljn.Kiiffer A lbert z Asmanwilly.
Posluchači bohoslowj w IV té m roce,
Ceehnra Karel.DundáSek Raimund, Minorita
Dwořák Josef.Fanta Antonjn.
Kraus Eduard.Kri ik Josef.
Eaad Ant.Neuman Jan.Now ák Antonjn.Pešta Adrian, klér. Siónský. Simák Josef.W a ld a Karel.
Eindrier Jan.Pare lt Frant, diiic. litom.
Pfeiffer Rudolf, diiic. budw. Simenec Frant.
W l l l t jm roce,
Titera Frant.
Weselský W áclaw , diiic. budw.
Zeman Frant, diiic, litom.
JF lihem roce.
Breišl Josef. Hlinský Frant. Hrabák W áclaw .
Lopata Norbert, řád. s. Fr. M etel Marian.Schabat Josef.
KoSialowský Lud. kier. Siónský. W ild Hynek.
Geho Excellencj, wysoce urozený Pán, pan Kare!
Chotek hrabe z Ciíotkovva a Wognjna , Welko-
křjžnjk c, k. rakausk. řádu sw. Leopolda , cjs,
ruského řádu $. Alexandra, a rytjr král. sardin.
řádu sw. Maurice; Neywyššj Purkhrahj králow-
stwj Českého, a t. d.
Po městech Pražských.P . T : P .
Antonjn Lag le r, farář u sw. Štěpána, weduucj tagemjk gene- rálnjho vikariátu far Pražských.
Ackermann Jos. wywol, kazat. při rakausk. w ysl. w Kodani.
Adamec Antonjn, psalista při hlaw. chrámu Páně sw. W j ta, Borosch a Andreo knéhkupectwj, pro neg.inenowauého.
lieutel z Lattenbergu, far. u blahost. M arie Sněžné.Holím AVácl., katecheta při malostr. Gymnasium.Buriánek Frant., arcib. poenitentiár u sw. Wjta.Calwowo knéhkupectwj, pro neoznámeného.Čapek Gindř., kněz řádu sw. Františka.Censura, cjs. král. i wýtisky.CVlakowsky Lad. F r., korrektor Časopisu.C'jzek Daniel, farář u sw. W ác law a.
Daubek Frant. reprcscnt. inéštan na now. měst. éjs. S47. Duchek Jan, koop. u sir. líaw la .Dufek Leander, benediktjn w Emauzjch.Fabian Jan, adjunkt při fakultě theologické, supi. morálky.
Frank Josef, kněz cjrk. wychowatel hrabat z Waldsteinu. Franz W áclaw , farář při hlawnjin kostele sw. W jta .Friěek Nepom., Proviucial řehole w. p. Františkánů.Fridrich W alentjn, kněz řádu sw. Františka.Hnuse Rudolf, posluchač práw.Hanka W ác law , rytjř W ladim . řádu bibliot. národ. Museum. Ilawránek František, kněz rytjrs. řádu křjž. kapl. u s. Frant. Hawránek Jos, dwornj kaplan u Geho Osw. knjžete Rohana, tleinerich M atěg, kaplan w Teyně.
lierrschmann Frant., farář u sw. Ducha.H lad Em anuel, řehole kapucjníi, kazat. u sw. Josefa. Holubář Gotthard, kapitulár na Strahowě a kaplan.(Iron Wogtěch, kaplan u sw. Wosrtěcha.
Hubáček Innoc. kněz řádu sv . Františka.
Ilu rka Vincenc, kaplan n sw, Haštala.Jánský W á c la w , mistr bednárský w čjsle S60 na now. Měst.
Jungmann Jos, dokt. filos. Praefect na akad. Gyinn.Rlenka Jan, kaplan u sw. W ogtěcha.
K reilhuber Josef, kaplan u sw. Wogtčcha.Kolenatý Josef, rytjřs, malthes. řádu, u b l. M::r, de Vict.
Komárek Marian, kněz řádu pobožných škol.
Kozelka W á c l. dokt. rytjřs. řádu křjž. prof. b ib l. studij.
Krbec Jan, arcib. poenitent. n sw. W jta .Lokay Jos. štafir na starém městě N r. 13 S.M ichl Justin, řádu pobožných Skol.Morawa Ondřeg, kupec na m. str. N r . 158.Nádherný Kajetan, c. k. Direktor Gub, Registratury.Now ak Ignaz, kaplan u sw. M ikuláše.Nowotný Jan, kaplan w Teyné.O liw a Antonjn, farář u sw. Haštala,Panenka Josef, držitel statku N ,Peutelschmid W ác, Cest. kanow. Dírek. hlaw . wzor. škol.Pražské. Procbáska Jos. posluchač lékarstwj.
Procházka W ogt. čest. kan. na W yšeh. far. u sw. W ogtěcha.
Přihonský Frant. Dokt. filos. čest. kanow. Praes. Wend. semin. Regner Kornel, kněz řádu sw. Bened. w Emauzjeh.
Ř jha Bonaventura, řehole milosrd. bratřj.Ruffer W ogtěch, kapit. vikar. a katecheta na WySehraité. Schimek K arl, kupec. m. str. I II . N r . 44.Seidl W ác law , nákladnjk piwnj, mal, stran. N r . 36.
Šindelář Josef, posluchač práw.Saláč Martin, kněz řádu sw. Františka.
Sauer Jos. rytjřs. řádu křjžow. far. u sw. Petra.
Skalaudy Anastaz, kněz řádu sw. Frant.ámek Hermann, kapitular Straliow. a kaplan.
5 eber Daniel, kapitular Strahowský a farář.Swoboda Antonjn, kancel. w Gul). Praesid. ředit, aerar. Ijthogr,
Swoboda Martin, protokollista kriminál, hlaw. města Prahy. Swoboda W áclaw , humanit, prof. na malostr. Gymas.Tomášek Frant. rytjřs. řádu meliten. kapl. u hl. Mar. d. Vict.
Tomsa Frant. Ingrossista u cjs. k. zemsk. účetnietwj.
Wagenknecht Jos. kap. u sw , (Jindřicha.W á w ra Jan, official a uč tú c. k. zemsk. livetnictwj.W iesner Ant.( cjrk. kněz, wychow. hrah. z Thunů.Wohornjk Stáni«!aw, podpřewor n Dominikánu.
W odjlek W áclaw , rytjřsk, řád. Křjžow,Woršilinskj' klášter, weleb. Matka, M aria Vincencia M ayerowá. Tamtéž Mater Angelina, tagemnice.W ořjšek Florian, řehole milos. hratřj.
W ywoda Frant. farář we AVolšanech.Zeidler Hieronym. Dokt. Opat straliowský, c. k. Censor..
Zimmermann Jan, rytjřs. řádu křjž. arcib. notář, skript, při c. k. bibliot.
W Berounském Vikariutu*
P . T : P.
W ác law Motz, vikář, konst. rada, arcib. notář, děkan w B e z - dědicjcli, 3 wýtisky.
Babor Wogtěch, farař w Neuměteli.
Bastl Matěg, farnj admin. we Weliši.Burka Antonjn, kaplan w Bezdědicjch.Girkowský Jan, Exposit, w Lodenicjch.Gruber Jan, vikar. tágem, děkan w Meyté.Hanausek W áclaw , lokal, w Iludlicjch.Holec Jos. ryt. řádu křjžow. farn. adin. w Dobřichowicjch. Kaubek W áclaw , kaplan w Berauně.Kopal Josef, fa rář w Tmáni.Kubista Ondřeg, notář, děkan w Lochowicjch.Kukla Josef, fa rář w Cerhowicjch. ,
Kunert M ichael, duchow. zpráwce w Strašicjch.
N eged lý W ogtěch, děkan w Žebráce.Netušil Wogtěch, kaplan w Drahno - Augezdě.Pech Frant. administ. na Zbirowě.K ib Josef, děkan u swatého Jana pod skalau.Ryšawý W áclaw , podpřewor Františkánu w Hořowicjch.
Scbimandl Jos. Exposita w Zbirowě.Sedlák M artin , Exposita w Zdicjch.Seidl Josef, děkan a vik. tágem, w Berauně.Sydek Tomáš, Exposita w Bnešicjch.
Turecek Jan, farář w Praskolesjch.V og l Frant. koop. u sw. Jana pod skaltiu.W ild Josef, kaplan w MireSowě.W ondřich Frant. kaplan w Žebráku,W o re l Jos. kaplan na Žebráee.Wünsch Jos. kaplan w Bezdédicjcli.
1F Bystřičkám Vilraridfu.
I\ T : P .Wawřinec Schanf, vikář, konst. rada, arcib, notář, fa rář w
Wrcholtowicjeh, 3 wýtisky.Babor M artin, kaplan we Wrcholtowicjch.
Bradek Frant. duchownj zpráwce w Štěbuzowsi.Cibulka Josef, děkan w Diwišowě.Cjsař Josef, farnj administ. w Bystřici.Gičinský W áclaw . duchow. zpráwce na Hrádku.
H law áč Jan, vik. tágem, a fa rář w Postupicjch.K laber W awřinec, farář w Kozmici.K o lář Jakub, Exposita loretský, kaplan we Wlašjmě.
Konečný Josef, fa rář w Chotěšanech.M aterna Jan, kooperátor w Štěpánowé.M eder Augustin, farář w Wokrauhlicjch,1’anz Matěg, kooperátor w Zdislawicjcli.
P e lz Jan, kooperátor w Benešowě.
Pohan W áclaw , budeg. bisk. notář, far. w Pořiči.Rádlo František, kaplan w Postupicjch.Řehák František, farář w Lauíiowicjch.Strnad Josef, zámecký kaplan w Gemništi.Šindelář Josef, koop. we W lašim ě,Waněk František, děkan w Benešowé.
W esc lv František, děkan w Načeradci.W iljm ck Jan, kaplan we W lašimě.W o lf František, fa rář w Jankowě.Wotýpka Josef, duchownj zpráwce w Popowicjcli.Zikhart W áclaw , farář w Štěpánowě.
JF Brandeyskám Vikariátu, r. T : P.
Antonjn B urger, arcijaben, vikář, konsist. rada, zlatvm pcnj- zem poctěný, děkan w Brandeysc, 2 wytisky.
Iíerkowec Jan, kaplan we W inoři.B řezina Antonjn, kaplan w Brandeyse.Čermák Fr. far. w Klomjně. lllaw áček Josef, farář we W inoři, l lo l lý K arel, kap. w Obřistwj.H olub Jan, duchow. zpráwce w Nehwjzdech.H ora Frant. farář w Hlawnokostclnjm.Ilostlowský Josef, fa rář w Třeboraticjch.Kotrba Jan, koop. we Wodolce,Macan František, děkan w Čelakowicjch,Strnad K arel, farář we Wodolce.
Suttner Antonjn, děkan w Kostelci nad Labem.Turecek Josef, fa rář w Chotétowě.
W orljček Josef, farář w Girně.Zim a Karel, koop, we WSetatecli.
Budinský V ik a riá t.
P . T : P.
Petr Geřábek, arcibiskup, admin. vikářstwj, děkan we W e -
překu, 2 wýtisky.Brožowekv Antonjn, farář w Slawětině,Brožowský Petr, farář w CliřjněDružecký Martin, vikář, tágem,, děkan w Zlonicjch.Ilauser Josef, l)ktr. íilos. farář w Peruci.Hochmann Josef, kaplan w Baudnici.Merklas Josef, arcib. notář, farář w Hořině.MiSák Jan, kaplan w Budini.Srb Matěg, kaplan we Wranné.Stěpnička Antonjn, koop. we Wepřeku.W alsa W áclaw , farář w ČernauSku,
W aněk W áclaw , děkan we Welwařjcli.W esely Dominik, kaplan we W elwařjch,Záweský Jan, kaplan w Charwatcjch.Zueber Jos. z Nordiieimu, ryt. řád.křjž, arcib, not, děk,we Wrbně.
Zykl Jan, Exposit, w Bechljně.
Vikariátská knihowna.
TV Českobrodském Vzkaridtu. P . T : P .
Blažek Josef, kaplan w B řistw i.Mazánek Josef, fa rář we Witicjch.M orawěc Jan, vik. tágem, děkan w Černém Kostelci. Wunderling- Jan, děkan w Kauijmě.Vikariátská kniliowna.
Falkenawský V ikariát,
P. T : P.
Auer Joaehim, zámecký kaplan \v Kunžwartu.
TV Koljnském. Vikariuiu.
P. T : P .
Josef B alla ty , čestný bolesl. kanownjk, vikář a děkan w
Swogíicjch, 2 wýtisky.
Březina Josef, duchownj zpráwce w Sáacch.
H ora Antonjn, kaplan w SwogSicjch.
Kafka Jan, kaplan w Zásmukách.
k in z l Josef, kaplan w Plafiancch.
líust Josef, kapl. w Nowé wsi.
Pecka F r., děkan w Zásmukách.
Pernik l Josef, kaplan w říowém Koljné,
Sitte W ogtěch, řed. a katecheta h law . školy w Nowéin Koljné. Sauša Jan, děkan w Dobřichowě.
Štika Antonjn , kaplan w Dobřichowě.
Strnad Petr , fa rář w Starém Koljné.
W o lf F ilip , kaplan w Starém Koljně.Vikariátská knihowna.
TV Mnich owickém V ikariátu.P . T : P .
W áclaw Starka, vikář, konst. rada, děkan w Auřinowsi, 2 wý
tisky'.Bitzan Martin, fa rář w Sázawě.Bodušanský Josef, fa rář w Janowicjch.
Freund Ant., kaplan w Gjlowém,Horáček W áclaw , farář w Ondřegowe, arcib, notář.
UýTieS Tobiáš, farář w Skalici.Iilomjnek Karel, ducliow. zpráwce w Jažlowicjch.Kramerius W ogtěch, fa rář w Hťtfšicjcb.Neubauer JaIíob, fa rář w Kautě.
Setteleiu Thad., zámec. kaplan w Kamnicrburku.W ewerlía W áclaw , kaplan w Auřinowsi.W o lf W ogtěch, farář w Rattagi.W ošahljk M atěg, farář w Jirčanech.
W Plzeňskem V ikariá tu ,T. T : P .
Lindauer Josef, inful. arcijáhen, vikář, lione, rada a děkan
w Plzni.Dostal Felix, farář w Degšjné.Hutter Bernard, farář w Plané*Jirsa Bonifác, kaplan w Plzni.
Lang Jakob, farář w Iíralowicjch.Pfuster Frant. fa rář w Ledecí.Neko la Karel, farář we Woboře,Popp Antonjn, děkan we Weyprnicjch.Reiner, kiiěhkupec3 2 wyt. pro negnienowané.
Schellinger Jan, kaplan w Plísni.Šindelář Arnold, kapit. Tcp l. prof. náb. na Gym. Plz.
We Pražském Vikariatu.
P. T : T .
Plaeidus Beneš, Opat Břewnowský, pro knihownu kláštera
sw. Markety.
Fencl Josef, lokálnj w Kolodégjch.
Gibic Josef, fa rá ř we W ořechu.
Haas Paw el, fa rář w Hostiwicjch.Job Josef, duch. zpráw. w Mokropeci.KoStal Frant. farář w Trnowé.Krch Antonjn, koop. w Zbfasíaw i.Kutjk Ignác, kněz řádu sw Benedikta u sW* Markety.
Liiftner Fr. kaplan na Smichowě.Modroch Jan, farář w Auněticjch.
Šmid Mikuláš, kaplan w Startí Boleslawi.Sklenář Petr, kaplan w Hostiwicjch.AVaňa Frok. kaplan w M ichli.
W Přjbramskéml V ilcariá tu .P. T : P.
Frant. Jediná, cest. kanownjk, vikář, arcib. notář, konst.
rada. inful. probošt 11a sw. H oře, 3 wýtisky.Boleška W ác law , kaplan w Přjbram i.Cjsař K arel, fa rář we W osowě.Cižek W ogtěch , duchow. zpráwce we W išnowé,
Dmyeh Jos. farář w Slappech.Draský Tomáš, arcib. notář, duchow. zpráwce w HluboSi. Exner F ilip , farář w sw. K iliánu.Hatter W ác law , rytjrs. řádu křjž. farář w starém Kujně.
Hlasiwec Leopold, koop. na sw. H oře.H rabě Jan, ryt. řádu křjž. kaplan w Boroticjch.
Hubeny Jan, koop. na sw. Hoře,
Kostka Frant. Dokt. děkan w Přjbram i.
Lag le r Josef, fa rář w Mnjšku.Leubner Josef, fa rář we Wšeradicjch.M axa Jan, ryt. řádu křjž. kaplan w Boroticjch.M edlin Fr. koop. w Mnišku.Obraz Kašpar, vik. tag. notář, far. w Ginci.Paehmann Petr, fa rář w Sliwiei.P a lle ta Josef, koop. na sw. Hoře.Rottberger Jan, kaplan w Přjbram i.Royt Fr. fa rář w Dolnohbitech.Sjdlo Ondřeg, koop. na swaté H oře.Sole Josef, kaplan u sw. Kyliana.
TF Piakowniclíém Fikariutu,P. T : P .
Jan Swoboda. vikář, konst. rad«!, fa rář w Křtci, 3 wýtisky.
Aksamit K are l, zám. kaplan w Krušowicjch.Djk Josef, kaplan w Petrowicjcli.Hořčice Jos. kand. theol. duchownj zpráwce w Rosinowě.
Hornof W ogtěch, adinin. we Wolešně.Jermann Jos. kaplan w Rakownjku.
Kansky W áclaw , fa rář wo welkém Augezdé.
K epler Frant, admin, w Kaunowé.Kosler Tomáš, farář >ve Zbečně.■VT a can Jakub, fa rář w Slabci.M ichálek Antonjn, yik. tágem, farář w Mutčgowicjch.N edwěd’, W áclaw , duchownj zpráwce w Reněowč.Pošta Frant. farář w Kněžowsi.
Špalek W ác law , staršj zámecky kaplan w TSjíboru.Stadler Jan, farář w Čisté.W eingartner Jos. cmerit. vikář, děkan w Košlancch.W otěra Josef, fa rář w Petrowicjch.Záruba W áclaw , kaplan w Rakownjku.Yikariátská knihowna.
1F Piolcycanslcém. Trilcaridtu.
P . T : P .
Jan Ja;ger, vikář,, kons. rada a děkan w Radnicjch, 2 w ýt. Alizar Frant. kaplan w Radnicjch.H och Augustin, kaplan w Radnicjch.Jo/,bora Josef, farář w Stálawě.Kafka F ran t. fa rář w Čjžkowě. líre is in ge r Jos. kaplan w Rokycanech.Lemocli Josef, farář w Mešně.Liška Tomáš, fa rá ř w Prušině.Matoušek Frant. koop. w Spálené Pořiči,PiStěk Frant. děkan w Plzenci.Suchý Frant. děkan w Rokycanech.
IV Slánském VHavlátu.
P. T : P .
Jan Bezděka, čestný Icanownjk, vikář, konst. rada, děkan
w Lidicjch, 3 wýtisky.Březina Josef, fa rář w H ořelici.E nge ltba ler Karel, farář w Hostauni.Foyta Jos, kanownjk, vikar. tagein. a děkan w Tachlowicjcli*
Gaube Bcnno, farář we Swárowě, tágem, vikar.Gundermann Frant. kaplan w Hostauni. ilampeys Frant. kaplan w Mšeci.HořegSj Josef, fa rář w Kwilicjch.
Jirsik Jan, farář w Minicjch.Junginann Jan, ryt. řádu křjž. farnj administ. vr Tursku.
Kodym Josef, kaplan w Pcherách.
Kodydek Augustin, kaplan w Železné Kosinka Josef, kaplan w Quilicjch.
K ow ářjk Josef, koop. na Stochowe.Kůrka Frant. kaplan w K ladně.Ijička Kašpar, fa rář vr Kolci.
Lička Wogtěch, fa rář w Pcherácli.M lcan Filip, duchow. zpráwce w Libšicjch.Něm ec Jan, duchow. zpráwce w Miláčku,P řib jk Vincenc, děkan na Smecně,
Rokos Frant. kaplan w Taclilowicjch.Sigmund Benedikt, děkan w Slaném.Slunečko W áclaw , ryt, křjž. řádu, arcib. not. far. w AunoSti. Srb Norbert, fa rář w Nautonicjch, arcib. Notář.Stelzig Ignác, fa rář w Tuchoměřicjcli.Šwestka Frant. fa rář w Mseci.
,Štětka Fried. fa rář w Auhonicjclj.Žitek W ác law , duchow. zpráwce w Srbeči.
TV TaužetinsJcém V ikariatu..
P . T : P .
Karljk H ugo, prof, cjrk. liist. a cjrk. práwa, w Kanonii Tepl.
TVe TVotťcJcém Vilcariitu.P . T : P.
Kristián F ricek , vikariát. tágem. far. w Dublowicjch, adini- strator vikariátu, 2 wýtisky.
Černý Josef, vikář, konst. rada, děkan w Neweklowě. -j-
Ctrnactý Jan, duchow. zpráwce w Křečowicjch.
D lauhý Frant. farář w Bělici, f
Hanuš Frant. exposit w Jesenici.H aw e l Jos. exposita w Oerweném Augezdě,Hulicka W ogt. farář w Nechwalicjch.Jerie Jos. administ. we W ogkowě.
Kačerowský Antonjn, fa rář w Podcepicjch.Kareš W áclaw , farář w Arnoštowicjch.Končický Josef, rytjrs, řádu křjž. administ. w Klučcnicjch.
Kratochwjle Karel, duchow. zpráwce w Kameyku.Lenk Frant. arcib. notář, farář w Maršowicjch.
Monald Toin. Qitardian Frant. w Woticjch.P reislcr F r. koop. na Cliluinê,
Procháska Desiderius, farář w Prêicjch.Pták Jos. kaplan w Neweklowê,z Ragersdorfu Jos. Ryt. vik. tagem. arcib. not. ¡1 děkan w Sedl ici. Richter Jos. děkan w Sedlčanech.RoStlapil Josef, farář we W o i jeb.Stnlfa Antonjn, farář w Janowicjch.U rban Emanuel, kaplan w Sedlci.
U rban M atěg, kaplan w IVIarsowicjeh.Wiljmck Fr. kaplan w Netwořicjch.Witták Tomáš, farář na Chlume.
Vikariátská bibliotéka. Wesmes 422.
I I . Litoměřické BisJiupstwj.
Neydíistogněgšj Pán^ Pan Augustin Hille, Biskup.W y s. díist. pan W ác law K ara , kapitolnj děkan.Pan Josef PfeiíFer, vicerektor semináře.Konsistornj kniliowna.
Bohoslowci w LVtem roce.Iiotátko W áclaw . W ohauka Josef.
W Injrn roce.Egert František. Bohoslowci wesměs.
W Austslcém V ikariá tu .P. T : P .
Čermák F ilip , duchownj zpráwce w Mcdonosech.
JF BoleslawsJcém V ikariá tu ,
P . T : P .Cebusky F ilip , fa rář w Luštěnicjch.Černohaus Fr. kaplan w ReySicjch.
Procházka G iřj, farář na Skalště.
Kehak Jan, koop. w Oaubrawicjeh.W inařický K are l, fa rář w Kowáni.
Bibliotéka vikariátnj.
TV Hirschbergenském V ik a riá tu .1J. T : F.
Cerwenka Jos, fa rář w Mšeně.Jindra Joacliim , koop. w Mšeně.F ru ía Jan, kaplan w Mšeně.
TV Launslcém V ikariátu.P . T : P.
Wickner Jan. kaplan w Ranně.
TV Libereckém Vikariátu.P . T : P .
Jluger, fa rář w Laukowě,
Karásek K are l, fa rář We Swětly.
Náhlowský Frant. kaplan w českém Dubě.Šolc Jan, kaplan w Laukowě.
TV Libochowském V ikariátu,P . T : P .
W oll' Josef, kaplan w Libochowicjeb.
TV Litoměřickém V ikariá tu .I>. T : P
Vincenc Zahradnjk. fa rář w KřeSicjch.
TV M ělnickém V ikariátu.P . T : P.
Josef Teynil, V ikář, kons. rada, farář w Nebuželjeh. Antonjn Hnojek, děkan 11a Mělníce.
TV Nimburském Vikariátu.P . T : P
Beránek W áclaw , fa rář we W osenicjch.Pacowskv Antonjn, farář w Líbáni.
Roleycek Frant. kaplan w Nim b urče.
Soren-R Frant. kaplan w Roíďalowicjcli.
Stěhule Jos. duchownj zpráwce w Lauěině,
TV Semilském V ik a riá tu .P . T : P .
Jos. Kram ář, Vikář konst. rada, far. we W jsokém .
Kauble Josef, kaplan w Laukawě.
K aw aljr W áclaw , kaplan we Wysokém.
Nosek Jan, fa rář w Semilech.
Nosek Jan, kaplan w PrZkowe.Šaurek Joachim, farář w Držkowě.
W rána K arel, farář w Jal)loui.
W TurnoivsJcém Vikariátu.1*. T : P.
Rurianek Josef, duchownj zpráwce w Gabloni.
Čermák Jan, koop. w Turnowé.
M arek Antonjn, theol. Dokt. kand. děkau w Libuni. Simunek Damian, kaplan w Bausowe.
W erunáč Jan, kaplan w Libuni.
Wetcšnjk Frant. fa rář w Markwaticjch.
TV Žateckém V ikariátu*Jettmar Bernard, doktor a professor w Žatči.
Wesměs 46.
I I I . Krulo - Hradecké Bislmpslwj.
Neydůstognegsj Pán, pan Karel Haní, Biskup, c.
Gub. rada.
Josef M iiller , kapitolnj děkan, konst. praeses.
Prasky Vincenc, kanownjk, konst. rada.Pelikán Frant. kons. rada, tagemnjk a notář. Iíonsistornj kniliowna.
Hawel Josef, spirituál w Semináři.
Stárek Jan, doktor, prof, morálky, exam. synod,
Stránský Antonjn, prof. pastor, ped. a katechet.
Trnka Jan, kněz cjrkewnj.
P . T : P .
Posluuchači bohosloiuj it) IV té rn roce,Rjtč K arel. Hrdina Josef.
Pecliáček František. Schmid Jan.
W lihem roce.Hlawatý Jan. Laušmann Jan. Mcergans Josef.
Meisinger Karel.
W otraubek Josef.
TV Bydžowskěrn V ika riá tu .P . T : P .
A loys W clich, vikář, kons. rada, děkan w Chlumci.
Foff Jan, farnj a dm. we Wápně.
Šafránek Jos. kaplan w N ow ém B ydžově.Tomek W áclaw , kaplan w Žizelicjch,
Wam herský Frant. kaplan w Chlumci.
W ChrastecTcém V ikariátu.P . T : P .
František K rá l, vikář a děkan we AYeywanowě,M oric Frant. fa rář w Kostelci.
Munzar Jos, čestný kanownjk, v ikář.tagem . děkan w Chrasti.
TV Chrudjmském V ik a riá tu .P . T : P.
Josef Z ieg ler, dokt. vikář a. děkan w Chrudjmi.Dewotý Josef, čestný kanow. notář, děk. a far; w Mikulowiejcli.
TV Gičjnském V ikariá tu ,V. T : P.
Josef Stránský, vikář, kons. rada, děkan we AVeliši.
Auer F ilip , duchow. zpráwce w Auslaufu.Bičiště Antonjn, kaplan we AVeliši,H rd ina Jan, fa rář w Radjmi.Kuhn Jan, katecheta lil. wz. školy w Gičjně.Makes Jan, fa rář w Železníci.M ü ller Jan, kaplan we AVeliši.Reit Jan, kaplan w Kopidlně.Sláma Frant. kaplan we AVostružanech.Školnjk Frant. kaplan w Kopidlně.Suchy Frant. kaplan w Gičjně.AVacek F r. c. k. dwor.kapl. vik. tag. hisk. notář, děk. w Kopidlně. Waněk Frant. koop. we Wrseci.
TV Jaromerském V ikariá tu .P . T : P .
Fültner Frant. koop. we AVšestarech.
Grulich AVáclaw, ředitel a kat. h law , školy w Králowé Dwoře. Pelikán Ignác, kaplan w Jaroměři.Pelikán AVáclaw, kaplan w Jaroměři.
TV Kutnohorském V ikariátu.P . X : P.
Brarr/owský W áclaw , kaplan w Zlňslawě.Cibulka Jos. kaplan w Kutné H oře.K řikawa Jan, Dkt. liboni. a bohoslowj, kaplan w Kutné Ho
Kanu Jos. bisk. notář a farář ná Kanku.
Nebowický W áclaw , měSian a falirikant w Kutné Hoře. Sowák W áclaw , kaplan w Čerwenýcli Janowicjch.
TV Lipnickém V ikariá tu .P . T : P,
Neubauer Intlocenc, kaplan w Humpolci.Yikariátská kniliowna,
TV Náchodském V ikariátu,P. T : P.
Funk Mikuláš, kaplan w Náchodě.
Hromadka Frant. kaplan w Baušimě.Ludwjk M , Josef, duchownj zprííwce w Studnicí.
Samohrd Josef, far. admin. w Chwalkowicjch.'/.oček W iljm , farář w Macliowe.
TV Nekořském V ikariá tu t P . T : P .
Černý Frant. duchownj zpráwce w Jawornici.
(,'ižinský Josef, ka"plan w Nekoři.
TV Nemeckohrodském V ik a riá tu .P. T : P.
Jilck Jan, kaplan w Kruzburku.
TV Pardubickém V ikariá tili P . T : P.
M iilleř Josef, kaplan We Wosicjch.
TV Petrowickém Vikariátu.P. T : P.
Arnold Jan, farář w Miletjnč.Černý Jan, duchownj zpráwce w Chodowidjch*
l4
IíaSpar M atěg, kaplan w Hořicjch,Vikariátnj knihovna.
TV Poděbradském V ikariá tu ,P. T : P .
W a len ta Jan, kaplan v Poděbradech.Vikariátnj knihovna.
TV Poličském V ikariátu.P . T : P.
Chalaupka Josef, kaplan v Poličce.
Hradecký K are l, vikar. tágem. fa r. v Sehranicjch. K řjž M atěg, duchov. zprávce v Telecjm .Kiinzel Jan, fa rář v německé Běle .Lemoch Antonjn, fa rář v Krásné.Patočka K arel, kaplan v Poličce.
Sarfenberger K are l, duchovnj zprávce v Kurově.
TV Pdchnoivském V ikariátu. Vikariátnj knihovna.
IV Sautickém V ika riá tu •P . T : P.
Ignác Sekaušek, Opat a P re lá t w Že livě .
'Želivská knihovna.
TV Skuteckém V ikariá tu .P. T : P.
W ilim ek Frant, duchov, zprávce v Licibořicjch.
Vikariátnj knihovna.
TV Trutnowském V ikariátu .P. T : P .
Petera Frant. farář v M írošově.
TV Třebechowickém V ika riá tu .P . T : P.
Bachmann A loys, \ik. tágem, farář w Přepichách.
H ave lka Jan, kaplan v Dobrušce,
llayek Jan, kaplan w N ovém Městě.
Tomek Jan, farář w Nowém Hrádku.AVlk Karel, duchownj zpráwce we W o li .
W e Wrchlábském V ikariá tu .P. T : P.
Bien Leopold, fa rář w Gilemnici.Cižek Frant. kaplan w Branné.Janata Ladislaw , kněz cjrk. w Gilemnici.Řepka Jan, děkan W Mřiěně.W eyda Erant. farář w Kálnó.W rána K are l, farář a bisk. notář w Jablonci.WyskoOil Jos. kapl. w Gilemnici.
W Wysoko - Meytském V ika riá tu .P . T : P.
H ey l Jan, knihař w Litomyšli.Nowák W áclaw , kooperátor w Mladouowě.
Richter Frant. kaplan w Litomyšli.Tům a Ignác, duchownj zpráwce w Kniřowě.Vikariatnj knihowna.
W Žlebském V ika riá tu .
Vikariátská knihowna.Wesměs 99.
IV . Buděgowické Biskupstwj.
Neydíistognegšj Pán, pan Arnold Růžička, Biskup.
P. T : P.G ilg j Filek, kapit. děkan, kons. rada, bis. notář, Gym. dir.
W áclaw z Angelis, kanownjk, kons. rada. bisk. notář.
Iíousistornj knihowna.
Biskupský Seminář.P. T : P.
líiírner Jan, dokt. prof. b ib l. stud. Rektor Semináře,
tíawidek Em anuel, doktr. prof, dogmatiky.
Mokrey W ogtěch, dokt. prof'. cjrk. práwa a histor!«, Schpnbeck Michael, dktr. prof. pastorálky.
Z Studium bohoslowj absolwowáni, Bezpaleo Jan. Leopold Ignác.Egner Antonjn. Bečický A loys.Iíwěton František. Zátka Josef.
Posluchači bohoslowj w IV te m roce.
CVrwenka Jan. Kypta Antonjn.Farář František. Marjlc Tomáš,
F ig a r Antonjn. Sawel Jan.Jechl František. Tesař Matěg, Krbeček Antonjn,
Posluchači bohoslowj w I l l t jm roce,
Kapie Jakub. Siel Antonjn.
ICregčj Antonjn. Stěch Martin.Leite l Antonjn. Swěcliota Mattauš.Mike Josef. W ogik Mattauš.
Noska Frant. Zatka Martin.
Posluchači bohoslowj w lih em roce. Schneider Gabrie l, Wackář Josef.
Tomášek W áclaw .
Posluchači bohoslowj m In jm roce, Koláček Tomáš, Frant, Kamarýt.
Duchowenstwo w meste Bučtegowicjch, P. T : P.
Cham Wogtěch, kaplan při biskupském kostele. M ařjk Jan, kněz cjrkewnj.
Sneider Simon, kaplan při biskupském kostele,
W Bechyňském V ikariá tu .P. T : P.
Fe lix František, kaplan w Bechyni.
Fridrich W alentjn , kněz řádu sw. F r . w Bechyni,
Sedláček Jak. kap. w Bernardicjch,
TV BeneSoivském V ikariátu.P. T : P .
Mikuška Kašpar, duchownj zpráwce w Bcsenici.
TV Blatnenslcém V ikariá tu .P . T : P.
Banka Frant, kap. >v Rožmitále.Busik Jan, vikar. tágem. far. w Kwašfiowicjch.
Jan Matěg, řehole sw. August, koop. w Lnářjch. Klaueek Martin, kaplan w Kadowě,Křiwanek Jan, koop. w Blatné.
IV Cheytioivském V ikariátu.P , T : P.
Langweil Jan, kap. w Křeči.
W ogta František, kaplan w Cheynowě,
JF Dešinském V ikariá tu .P. T : P.
Braun, knihkupec w Iílatowcch, pro tři negmenowané.
K rál W awřinec, kapl. w Iiaučjmě,
JF Domažlickém V ikariá tu .P. T : P.
Faster Jakuh, kaplan w Domažlicjch.
Ilausner Gindřich, kaplan w Klenci,
Sládeček W áclaw , kaplan w nowé Kdyni.
TF Gindřicho -Hradeckém V ikariátu.P. T : P.
W ogtěch Juhn, ProhoSt, arcikněz, vikář, kons. rada.
Nowáúek Jan, kaplan w KumZaku.
Pachta Bartolom ěg, kaplan w Strmilowě.
U lrich W áclaw , dueliow. zpráwce w Hosteršlagu.
TV Gistebnickém V ikariátu.P . T : P.
Mašek Ondřcg, kaplan w M alé Chýšce.
Rokos Josef, kaplan w W alšicjch.
TV Hfuhockem V ikariá tu .P . T : 1J.
Matěg' Drechsler, vikář, kons. rada, far. w llosjně.
Rwořák Antonjn, farář na B jlé Xlurce.H ajek Josef, vikar. tágem, farář w Rudolfstatu.
Kaskuba W áclaw , duchownj zpráwce w Dobré Wodě.
Peyša Norbert, kaplan w Dubněm,
PoSl M atěg, kaplan w Purkarci.Schuster Jan, exposit w Nakři.
TV Horazďowickém V ika riá tu .P . T : P .
Mareš Jakub, kaplan we W elkém Boru.
Schinidinger Jos. cjrk. kněz w Strakonicjch.
Slám a Frant. farář w Clirasticjch.
TV Kamenickém V ikariá tu .P. T : P.
Hrtinner Augustin, kaplan w Ř ečici Kardašowé.
TV Kaplickém V ik a riá tu .P. T : P .
Šeller Tliaddiáš, kaplan w Iiaplici.Špaček Jan, vikar. tágem, farář w Černici.
TV Krumlowském V ik a r iá tu ,P. T : P.
Gregora A loys, kaplan w K rum lově .
K lenz Jan. kaplan \v Krunilowě.M atěgowský Antonjn, farář w Krernši.
•Šindelář Frant. fa rář w Berlaw ě.
TV Lukaiveckém V ikariátu.P. T : P.
Augustin T ieb l, vikář, kons. rada, děkan w Breškowicjch.
Němeček Kašpar, farář w Chudenicjch.
Princi W áclaw , kooperator w M erkljně.
TV M irow ickém Vikariátu.P. T : P.
Chumann W ác law , kaplan w Miroticjch.P ixa Jan, kaplan w Černjsku.Kosipal Jos. zámecký kaplan na W orljku .
TV Nepomuckám V ikariá tu .P. T : P.
Josef Zeman, vikář, kons. rada, děkan w Nepomuce.Marik Jan, kaplan we AVrčeně,Thum s M ichael, kaplan we W rěeně.
TV Nowohradském V ikariátu.P, T : P .
AVáclaw Blažek, vikář, tagemnjk, farář w Kamenem Augezd
Kratocliwjle Jan, vikar. tágem, farář w Kamenném Kostelci.
Tru m pf František, kaplan w Šweinici.
TV Pacowském V ikariátu.Vikariátnj knihowna.
TV Pelhřjmowském V ikariátu.P. T : P
František Machek, vikář, kons. rada, děkan.Fáhnrich Jan, far. admin. w Nowém Rychnowě,Kíirner Josef, kaplan w Now é Ccfckwi.
Streklin AVáclaw, fa rář w Binerci.
W ernhardt Josef, dékan w Cerwené Bečici.
TV Pjseckém V ikariá tu .P. T : P.
Alatěg Tockstein, vikář, farář w Ginjně.B ilý K arel, kaplan w Pjsku.
DaneS Frant. kap. w Ginjně.Kahjček Jan, kaplan w Sedlici.Machnjk W áclaw , kaplan w Steckně,
TV Prachatickém V ikaria tu .P . T : P.
Ašwie Emanuel, farář w W lachobřezjch.
Jaks AArogtěcli, kaplan w Prachaticjch.
Rosswald Tomáš, kaplan u sw. M ářj.Vikariátnj knihowna.
TV Sobe slaw skám V ikariá tu .P. T : P.
František Hanslowský, vikář, kons. rada, far. w BnStleci.' Hazuka W áclaw , kaplan v Soběslawi.
M oravek Daniel, děkan w Tcyně nad W ltaw au .N ah linger Kašpar, emerit. vikář, děkan v Soběslawi. Polák Antonjn, děkan we W ese ly .W obiš Josef, vikar. tágem, fa rá ř w ílam řjch,Vikariátnj knihovna.
JF Sušickém V ikariá tu .P. T : P.
Adam Fialka, vikář, konst. rada, děkan w Sušicjcli.
Ojžek František, kaplan w Buděticjch.Kopecký Antonjn, fa rář w Kolinci.
L o v Antonjn, kaplan w Kolinci.Paw low ic W áclaw , koop. v Petrowicjch.
Trojan František, fa rář w Petrowicjch.
JF Třeboňském V ikariá tu .P . T : P.
Josef Zelenka, vikář, kons. rada, děkan w Třeboni. C harvát M atěg, kaplan w Sukdolech.ICaupal Antonjn, koop. w Třeboni.Kubíčka Jan, fa rář w Placu.
JF TýnhorzowsJcém Vikariátu.P. T : P.
Slaup Jan, kaplan a v Staňkově.
JF JVodňanském V ikariátu .P. T : P .
Brabec Antonjn, kaplan v Skočicjch.Hanuš W ác law , děkan v e Wodňanecli.Mácha W ác lav , kaplan v Protiw jně.
JFe JFoJjnském V ikariá tu .P . T : P.
Frant. Rathauský, vikář, kons. rada, far. w Cesticjch. Ilo ly Jos. děkan we W oljně .Johánek Frant. Vik. tágem, fa rář v e W acově.
.Škopek Jan, kaplan we W acově.Wesm ěs 313.
w C e c h á c h 700.
M (D m & W Ä a
I . O lo m a u c k é A>*cib iskupslw f.
Gelio knjžecj M ilo s t , nejdfistognřgsj Arcibiskup, Pán, pan Ferdinand Maria Chotek, hraběz Chot- kowa a W ogn jna, wéwoda, hrabě králowské české kaple \v Praze, a t. d,, tři w^tiskj.
TV O l o m a u c i .P. T : P. a p.
Josef Bechyně , swol). Pán z Lažan, domicelár,Frant. Beniš, čestný kanownjk , ar cil), rada, konst. přjsedjcj. (Jiřj Köllnor , arcib. rada , konst. přjsed. adin. školastikátu. Engelb. Richter, l)kt. cjrk. hist< prof. konst. rada,em. rekt« Univ. Arcibiskupská knihowna.Serilinárská knihowna.Universitnj knihowna.Ila inc, posluchač bohoslowj W tnjin roce.
TV Boskowském Děkanátě.P. T : P .
Mucha WawDinec, fa rář w Zwittawce.
TV Cholinském Děkanáte.P. T s P .
T a lla ja Martin, farář w Náměšti.
TV Gewickém Děkanátě P. T : P.
Rozšlapil Antonjn, exposit w Suberowe.
iW Holešowském Dekanáťé.P. T : P.
Hrbáček Martin, Viceděkan a far. w Domažlicjch,Jahn Ignác, kaplan w Holešowé.R eger Bernard, fa rář w Bystřici.7aw řel Innocenc, koop. w Dřewohííséicjch.
TV Holomauckém Dekanáťé.P. T : P
Rozsipal M elichar, fa rář w Kroenawě.
TV Hradištském Dekanáťé.P. T : P.
Josef Fürst, krag, děkan, konst. rada, far. w Bilowícjcí». Faezalca A loys, duchownj zpráwce w Diirflu .
15
TF Kelckém Dekanate.P. T : P.
Frant. Kafka, krag-, děkan, konst. rada, far. w Kelči.F ia la Antonjn, kooperátor w Kelči.
JF Kralickém Děkanátě.P . T : P .
Střjž Antonjn, kooperátor w Otaslawicjch.
TF Kroměřjzském Děkanátě.P . T : P.
Budař K arel, kooperátor w Kroměřjži.Daubrawa Jan, kooperátor w Kojetíně.Molčjk Jan, kooperátor w Tišnowicjcli.Pieruška Tomáš, kooperátor w Hulíně.
TF K y gowském Děkanátě.P. T : P.
Josef Dědek, krag, děkan, kons. rada, far. w Kýgowě. Bohatý Sebastian, koop. w Kýgow ě.H a rre ť Antonjn, fa rář w M ilonicjch.
TF Lipniclcém Děkanát té,P . T : P .
B e rg František, kooperátor w Hranici.TF Mezeřickém Děkanáte.
P. T : P.Borowička František, kooperátor w Hetisku.
TF Mohelnickém Děkanátě.P . T : P .
Hannsmann Jan, fa rář w Busáwě.
TV Nupagedlském. Děkanáte.P . T : P .
Halusický Paw el, kooperátor w Z líně.Hluštjk František, fa rář w Pohořelicjch .
TF Noivo - Gičjnském Děkanátě.P . T : P .
O rel Jan, fa rář xr Starém Gícjně.
TF Opatowickém Děkanáte.P. T : P
Jan Tutta, k rag. děkan, konst. rada, far. w Opatowícjch, Drexler Peregrin , koop. \v Gewičku.Feigerle Josef, fa rář we W achtli.Kačer Josef, kooperátor w Opatowícjch.Špičák Antonjn, duchownj zpráwce w Dešjně.
TF Opaivském Děkanátě. (T roppau .)P . T : P.
Jan Ottenberger, kons. rada, arcikněz, kr. děkan w Opawě. Klose Petr, tit. kons. rada a fa rář u sw. Ducha w Opawě.
W Přerowském Děkanátě.P . T : P.
N a v rá t il František, kaplan w P řerově .
IV Strážnickém Děkanátě.P . T : P.
Petr M oravec, krag. děkan, konst. rada, far. we Weseljiu. W ančk .lan, kooperátor v Znorowě.
TV TVisowickém Děkanátě.P . T : P .
Fe igerle Melchior, duchow. zpráwce w Jušeně.Slunečko B lažeg, duchow. zpráwce w Želechqwici.
TV TVsetjnském Delcanáte.' P . T : P.
K are l Netardus, krag. děkan, konst. rada. far. v Wset.jně, Fridrich Jan, duchov. zpráwce w Zdechowě.Iiittrich Karel, duchownj zpráwce w H ovězjin .Macha Alexander, farář w Przně.Skrobánek Melchior, administ. w Hrozenkowě.
TV Zábřeském Děkanátě.P. T : T .
Duda Martin, fa rář w Dubicku.
TV Zdauneckém Děkanátě.P. T : P.
Frant. Patka, krag. děkan, konst. rada, fa rář V Litenčicjch. Bořek Basil, duchow. zpráwce w Hošticjch,Frank Florian, farář w Ratagi.Peikcr Ondřeg, fa rář w Zborowicjch.Urbanický Jan, duchownj zpráwce v Hoštinř.Wyskočil Martin, farář w Zdauneku.
WesniBS 62.
II . Brněnské Biskupstw/.
Neydůstognčgšj Pán , pan František Gindl, Biskup, c. k. dwor, rada.
TV B r n ě ,P. T : P.
Hinkc Theodor, Provinciál kapucjníi.Kenunel Frid . řádu M inoritu, prof. dogmatiky.Kiosky Dominik, c. k. Gub. transl. Piarist. řád. gednat. Provin. Richter Benedikt, Dkt. libom. benediktin, Prof. a Senior. Zdura Bonaventura, Provinciál a far. u Minoritu.Konsistornj knihowna.Biskupsky Seminář.
UČend w ním, české řeči.Knihowna libomudrcu.
TV 'Brněnském Děkanátě.V. 1 : P .
Jan H ü ller, krag. děkan, kons. rada, far. w Bisterci, -j- Jiitelhuber M ichael, farář w Morawanech.F ričag Tom áš, fa rář w Obřancch.Rozmanitli Jan, fa rář w Bosonohách,
TV Bystriclcém Děkanáte.V. T : P.
Frant. Radda, krags. děkan, konst, rada, farář we Zwoli. Kopecký M atěg, fa rář w Rosochárh,Lawička M atěg, fa rář w Im rawowě.
TV Garomefickém Děkanátě.P . T : P .
Fr. Koller, krag, děkan, konst. rada, far. w Jaroměřirjch. Bayer Antonjn, koop. w Jaroměřicjch.B latný Jan, farář w Domamiihlu.Gedlička Frant. fa rá ř w Martinkowě.MatiáSek W ác law , kaplan w GaroiněřicjcJ}.P rcha l Benedikt, farář w Hornjm Augezdě.
TV Gedownickém Děkanátě.P. T : P.
Holásek Jos, far. w Blansku, čest. člen přát. kost. hudh. w Praze. Jahn František, duchownj zpráwce w Ochoze.Nowotný Frant. koop. w Sloupech.Střjž Wáclaw, farář w Křtinách.
TV Gewišowickém Děkanáte.P . T : P.
Leop. Wodička, krag. děkan, konst. rada, far. w Hor. Konicjcli. Gironč Josef, fa rář w Běhařowicjoh.Křiwánek Frant. fa rář w Hostině.Stehljlf Antonjn, fa rář w Bliskowicjch.
TV Gj/ilawském Děkanátě.P. T : P.
Filip Dwořáček, k rag. děkan, kons. rada, a far. w Urbanowě,
TV Hodonínském Děkanátě.P . T : P .
Baar Simon, kapl. w Howoranech.Iíworáčck Jakub, fa rář w Sardicjch.Ruprecht Mat. kooperátor w Mutenici.Šiidek Ignác, farář w Kahiljm.
W Kaunickém Děkanátě.P . T : P.
Borowec F ilip , farář w Praw lowé.
TV Klobouckém Děkanátě.I*. T : 1J.
íile íz l Jan, kaplan.
TV IUeřinském Dekanate. i*. T : l.\
Leopold Taude, krag. děkan, konst. rada, fur. w Méřině.
TV Mezřtcjcém Děkanátě.P . T : P.
František H e lle r, krag. děkan, konst, rada, fa r, we Mezřiči. Grosser Antonjn, fa rář w Ohi'owe.
TV M.ikulowském Dekanate P. T : P .
Baader, knehkupec w Nikolshurku, 2 wyt. pro negmenowané.
TV Modřickém Dekanáťé.P . T : P.
Viktor Slossar, Opat řádu Sw. Bened. aP re la t w Raghrade. Now ák Josef, kooperátor w Slapanici.
TV Námestském Děkanátě,ŠpoleCnj dekanátnj knihowna
TV Noivoměstečském Děkanátě.Bekanátnj společnj knihowna.
TV Podiwjnském Dekanáťé.P . T : P.
František Binko, krag. děkan , konst. rada, far. w Podiwjně.
TV Rosickém Děkanáte.P. T : P .
ICarel Bayer, krag. flékan, konst. rada, fa r. w Oslowanech. Kodytek Josef, kooperátor w Oslowanech.Wořišek MauiusjOiuerit. hen. Přcvor.Reyli. far. w Ostrowaěicjch. Negmenowaný.
TV Slawkowském Dekanate.P. T : P.
Špaček Bernard, fa rář w Seraticjch,
TV Teleckém Dekanáťé.V. T : P .
Jurawský Frant. duchownj zpráwce w Palupjně.Sivjtil Fridrich, duchownj zpráwce w Studené.
TV TVančicTcém Děkanáte,P . T : P.
Jan FytelIiubcr, krag. děk. konst. rada, far. w Wančicjch. Ohlaupek Antonjn, duchow. zpráwce w Dohřingku.Procházka Tomáš, koop. we Wančicjch.
TVe TViškoivském Děkanátě.P. T : P.
lvnwář Josef, koop. w Pustomčři.
W ŽeletowsJcém Děkanátě.P. T : P.
M arek W awřinec, farn j mimin. \v Paw lowě.Uckanátuj sp o léčná knihowna.
W Znoymském Děkanáte.P. T : P.
Antonjn W oša, Dkt. arr.ikn. krag. děk. kons. rad. far. w šatowe. Kratochwil Frant. fa r. w Brendicjch.Dekanátnj společná knihowna.
JF Žid/ochowském Děkanátě.Společná dekanátnj knihowna. Wesměs fi4.
N a M orawě 126.
C/s, král, rakraiské Slezsko.Dominik Rauhal, farář w Dnhowci.Zawackěho knčhkupectwj 2 wýt. we Frideku. W esm ěs 3.
Neydíist. Pán , pan Michael Korczynsk i, Biskup w Přemyslawě.
Neydůst. Pán, pan Frant. Pištek, Biskup w Tarnowš. Adam brahě Rošeiszewský w Zurowicáeh.
Wesm ěs 3.
W Kosičkém Biskupstw/.Neydflstogněgšj Pán, pan Emerich Palngyay de
Eadera a Boda Falva, Biskup, kral. rada.P . T : P .
Angyzl G iřj, farář w Ilabzanech.Krasznyanský Ondřesr, fa r. adm. w Zubóaneeh.Stetz Jan, far. admiustr. w Starjm.Szlavkay Jan, far. w Zdrawcjch.Szlavkay Ondř. fa r . w Strazkém.
W NU Iránské diecesi.NeydSst, Excel!. Pán, pan Josef Varům , Biskup
Nittranský, c. k. A . Milosti skut. tag. rada. 2w ý l. P. T : P.
František Xav. H abel, Opat, Probošt, Gen. V ikář.Biskupská Kapitola.Szullyovský Štěpán, bisk. Notář a A rehiw ař w Nitře.
Horečky Antonjn, far. w Licthawi.Janács Jan, farář w Rossiní.Jrnowskv Jan, kaplan w Koseěi.Juczko Matěg’, far. a Děkan w Rajeczi.Koszper Ondreg, Dkt. sw. pjsma, far. w Teplíc®!, Ressetka Michal, kapl. w Dubnici.
W Bystřičkám Biskupstwj.
Neydfist. Pán , pan Josef Belánszky, Biskup,
P, T : P .
Tomáš Cherven, biskupský Canonicus a laterc.Valent. Šeichl, kons, tagemnjk a bisk. notář w Bystřici, Pauljar G iřj, koop. tamtéž, fEmerich Csetneky, P. Rektor náb. škol, w Březnobaně. Daniss Step., koop. w XJj-Bánye.Fodor Michal, čest, kanow. kons. rada, far. w Dubowě. Laczko Štěp., far, admiu. w Szeleezi,Messzik Ondř,, far. w Rudně,Mozor Jos., far. we Predaině.Rak M atěg, kooperátor w U j-Banyě.Rayss Jan, far. w Trubjnd.Skoda Jan, far. w Radvani.Strba Jan, Probošt z Graby, kons. rada, far. w Dettvě. Vadányi Joz. Dkt. yicearcliid. far. we Valaszče.Thoni, V arga , far. w Benyussowě,
JF Bosenawském Biskupshvj.P. T : P.
[íaprinay Martin, far. w líorgacsfalvě.
JF P e š l i.P .^ T : P.
Kggcnherger Jos. kněhkupec pro negmen.
JF Prešburku,P . T : P.
Šwaigger, kněhkupectwj pro negmen. Wesměs
W e W ] d n i ,P. T : P.
Ignác Feigerle , dkt. k. dwor. kaplan, direkt, študij u S. Aug
Knihowna Geho Oswjcenosti knjžete Metternieha, linihowna P . P . Mechitaristů.Knihowna P . P . Redemptoristíi.Kněhkupectwj Wendikt pro negmenowaného.Knoblocli Antonjn, ryt. řádu malthes, w Grossliarrse.
I V L i n e i.H aslingcr kněhkupec pro negmenowaného.
W S al C h u r ku.P . T : W. D. P. a i».
Josef Čeněk z Wartenberků, Dkt. libora. Kapitul. Děkan. F ridrich Knjže v. Šwarcenbergu, kanownjk.
IV z:<i dru (Z iiťíi. )
Neydustogněgšj Pán, pan Josef Nowák, Arcibiskup.
TV Z tíh ř ebu. (A gram )
P . T : P.
Moyses .Štěpán, Doktor a prof. libomudretwj.Po různu w Cjsarstwj I I .
TV e JVratislau>i.P . T : P .
R itter Josef, Dkt. kanownjk, prof. cjrk. h istor.
TV D r á t ďa rtech.P. T : P.
D ietrich Frant. král. dwornj kazatel.Hraběta Jan, kr. dwor. kapl. prof. na katol. Gyniftart. Štěpánek Josef, král. dworský kaplan.
TV L o n d y ti Č.P. T : P.
Leon. Thun , hrabě z Holiensteinu, pán na Decinf.W cjzjch zemjch 5.
Saučet wsech odběratelů.
W Č e c h á c h ...............................................................700N a Morawě . . . . . . . . 126W Cjsarskéin Slezku . . . . . . 3W Cjs. Rakauském Polsku. . . . . . 3AV Uhřjch ...............................................................37AV Cjsarstwj po různu . * . . . . 11AV cjzjch z e m j c h ......................................................5
Wesměs 885.