BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA … · 2016. 1. 7. · Czaplewski, Klein a Jiang...
Transcript of BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA … · 2016. 1. 7. · Czaplewski, Klein a Jiang...
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY
FAKULTA PODNIKATELSKÁ
ÚSTAV FINANCÍ
FACULTY OF BUSINESS AND MANAGEMENT
DEPARTMENT OF FINANCE
NÁKLADY VLASTNÍHO KAPITÁLU JAKO MĚŘÍTKO RIZIK
BĚHEM ŽIVOTNÍHO CYKLU PODNIKU A TRHU
COST OF EQUITY AS THE MEASURING INSTRUMENT OF RISKS DURING
THE CORPORATE- AND MARKET LIFE CYCLE
ZKRÁCENÁ VERZE DISERTAČNÍ PRÁCE
ABBREVIATED DISSERTATION THESIS
AUTOR PRÁCE ING. ZDENĚK KONEČNÝ
AUTHOR
VEDOUCÍ PRÁCE DOC. ING. MAREK ZINECKER, PH.D.
SUPERVISOR
BRNO 2013
2
KLÍČOVÁ SLOVA
náklady kapitálu, provozní riziko, finanční riziko, životní cyklus podniku, životní
cyklus trhu, tržní pozice
KEY WORDS
cost of capital, operational risk, financial risk, corporate life cycle, market life
cycle, market positions
MÍSTO ULOŽENÍ PRÁCE
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta podnikatelská
Oddělení pro vědu a výzkum
Kolejní 2906/4
612 00 Brno
Knihovna FP VUT v Brně
3
OBSAH
ÚVOD .......................................................................................................................... 5
1 SOUČASNÝ STAV VĚDECKÉHO POZNÁNÍ ..................................................... 5
1.1 Teorie životního cyklu podniku a trhu __________________________________________ 6
1.2 Náklady kapitálu___________________________________________________________ 7
2 CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE ................................................................................... 8
3 METODY POUŽITÉ PŘI ŘEŠENÍ DISERTAČNÍ PRÁCE .................................. 9
3.1 Metoda použitá pro sběr a zpracování dat ______________________________________ 10
3.1.1 Výhody sekundárních dat _____________________________________________ 12
3.1.2 Nevýhody sekundárních dat ___________________________________________ 13
3.2 Metoda použitá pro identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu _________________ 13
3.2.1 Zdůvodnění výběru modelu Reinerse ____________________________________ 13
3.2.2 Nedostatky a zjednodušující předpoklady modelu Reinerse __________________ 14
3.3 Metoda použitá pro výpočet nákladů vlastního kapitálu, resp. struktury rizik __________ 14
3.3.1 Výhody stavebnicového modelu MPO ČR a jeho úprava pro účely sledování
struktury podnikatelských rizik _____________________________________________ 15
3.3.2 Nevýhody stavebnicového modelu MPO ČR pro účely zkoumání struktury rizik __ 17
4 VÝSLEDKY VÝZKUMU ..................................................................................... 17
4.1 Struktura nákladů vlastního kapitálu v závislosti na životním cyklu podniku ___________ 17
4.2 Struktura nákladů vlastního kapitálu v závislosti na tržní pozici _____________________ 18
5 PŘÍNOSY DISERTAČNÍ PRÁCE ........................................................................ 20
ZÁVĚR ...................................................................................................................... 21
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ........................................................................... 23
SEZNAM VLASTNÍCH PUBLIKACÍ ..................................................................... 29
ŽIVOTOPIS ............................................................................................................... 31
ABSTRAKT .............................................................................................................. 32
4
5
ÚVOD
Všechny podniky procházejí jednotlivými fázemi svého životního cyklu. Tato
skutečnost se promítne zejména v hodnotách veličin, popisujících finanční zdraví
podniku, přičemž výkyvy hodnot těchto veličin, v důsledku přechodu z jedné do
druhé fáze životního cyklu podniku, lze díky kvalitnímu podnikovému
managementu pouze zmírnit, nikoli zcela eliminovat. Možnostmi, jak tyto výkyvy
zmírnit, jsou např. inovační aktivity či uplatňování vhodných marketingových
nástrojů. Nikdy však nebude zajištěn permanentní růst podniku, neboť je nutno vzít
v úvahu, že podnik má k dispozici pouze omezené výrobní možnosti, z čehož plyne,
že nemůže donekonečna zcela vyhovět zvyšujícím se požadavkům ze strany
zákazníků. Rovněž je potřeba zohlednit i vnější podmínky podnikání, zejména
životní cyklus trhu, v němž podnik působí, neboť může dojít např. k nasycení trhu.
Analogií k životnímu cyklu podniku může být hospodářský cyklus. Také v tomto
případě je sice možné využít např. některé nástroje fiskální politiky vlády či
monetární politiky centrální banky, tato opatření však mají za následek pouze
zmírnění výkyvů ve výkonnosti ekonomiky a nemohou zcela zabránit přechodu
z jedné do druhé fáze hospodářského cyklu.
Jak již bylo naznačeno, změna fáze životního cyklu podniku se promítne
především ve finančních veličinách jako jsou např. rentabilita (investovaného
kapitálu, aktiv, vlastního kapitálu, tržeb, …), likvidita (třetího, druhého a prvního
stupně), náklady kapitálu a kapitálová struktura, ekonomická přidaná hodnota, tržby,
cash flow, apod.
Při přechodu z jedné do druhé fáze životního cyklu podniku se mění i stupeň
jednotlivých rizik, která poskytovatelé kapitálu podstupují. Je nutno zdůraznit, že
každá fáze životního cyklu podniku je spojena s určitými riziky. Stupeň
podnikatelského rizika lze měřit pomocí průměrných nákladů kapitálu v indexním
vyjádření. Tímto přístupem však nelze sledovat strukturu podnikatelských rizik,
která se rovněž během životního cyklu podniku může výrazně měnit. Za tímto
účelem je nutné použít některý ze stavebnicových modelů používaných pro výpočet
nákladů vlastního kapitálu.
1 SOUČASNÝ STAV VĚDECKÉHO POZNÁNÍ
Tato kapitola obsahuje základní poznatky o životním cyklu podniku a trhu
a o nákladech kapitálu. Jsou zde rovněž popsány i dosud známé souvislosti mezi
náklady kapitálu a životním cyklem podniku a trhu.
6
1.1 TEORIE ŽIVOTNÍHO CYKLU PODNIKU A TRHU
Teorií životního cyklu podniku se již zabývalo mnoho autorů, přičemž bylo
vyvinuto několik desítek modelů životního cyklu podniku. V následujícím výčtu
jsou uvedeny některé z nich, tak jak je uvádí Shirokova (2009):
1. Model autorů Lippitt a Schmidt (1967)
2. Model autora Greiner (1972)
3. Model autora Torbert (1974)
4. Model autora Galbraith (1982)
5. Model autorů Quinn a Cameron (1983)
6. Model autorů Miller a Friesen (1984)
7. Model autora Schein (1985)
8. Model autorů Smith, Mitchell a Summer (1985)
9. Model autora Flamholtz (1986)
10. Model autorů Scott a Bruce (1987)
11. Model autora Kazanjian (1988)
12. Model autorů Hanks a kol. (1993)
13. Model autora Adizes (1999)
14. Model autorů Lester, Parnell a Carraher (2003)
15. Model autora Hoy (2006)
Životním cyklem trhu se dosud zabývalo výrazně méně autorů, známé jsou např.
modely autorů Lu a Wu (2000), Redondo, Juste a Palacios (2005), Liang,
Czaplewski, Klein a Jiang (2009), Digman (1995) či Owyang (1999).
V této disertační práci nebude pro empirický výzkum použit žádný z výše
uvedených modelů, ale relativně nový přístup dle Marca Reinerse (2004).
V porovnání s ostatními modely se jeho model vedle členění životního cyklu
podniku na jednotlivé fáze zabývá i dalším podrobnějším členěním těchto fází na
dílčí podfáze. Největší jeho předností však je, jak bude později podrobněji zmíněno,
jasný algoritmus pro identifikaci jednotlivých fází a to je hlavní důvod, proč byl
právě tento model vybrán. Neméně významnou výhodou tohoto přístupu je i jeho
použitelnost pro identifikaci životního cyklu podniku a zároveň pro identifikaci
životního cyklu trhu, na němž podniky působí, což umožňuje identifikovat tři různé
tržní pozice, jež podniky na daném trhu mohou zastávat:
1. Tržní průkopník – životní cyklus podniku předbíhá životní cyklus trhu
2. Tržní ovládač – podnik se nachází ve stejné fázi životního cyklu jako trh
3. Tržní následovatel – životní cyklus podniku zaostává za životním cyklem trhu
Dle modelu Reinerse (2004) jsou fáze životního cyklu podniku identifikovány
podle průměrné procentní změny aktiv, tržeb a cash flow, což jsou veličiny zahrnuté
do tzv. růstového indikátoru. Pokud je jeho hodnota vyšší než 10 %, pak se jedná
7
o růst podniku, naopak v případě hodnoty menší než –2 % jde o pokles podniku
a pokud růstový indikátor dosáhne hodnoty uvnitř uvedeného intervalu, pak se
podnik nachází ve fázi stabilizace. Fáze založení není identifikovatelná z důvodu
vysoké volatility veličin vstupujících do růstového indikátoru. Identifikace životního
cyklu trhu je velmi podobná, pouze s tím rozdílem, že do růstového indikátoru
vstupují pouze tržby dosažené trhem.
1.2 NÁKLADY KAPITÁLU
Náklady kapitálu lze interpretovat jako finanční nároky investorů za to, že do
podniku vkládají svůj kapitál. Brealey a Myers (2003) zdůrazňují, že náklady
podnikového kapitálu jsou rovny očekávanému výnosu portfolia všech stávajících
podnikových investic.
Je nutno rozlišovat právní postavení těchto poskytovatelů. Důvodem je
skutečnost, že náklady kapitálu závisejí zejména na stupni rizik, která investoři
podstupují a ta jsou pro vlastníky obvykle vyšší než pro věřitele.
Průměrné náklady kapitálu se stanoví jako vážený aritmetický průměr nákladů na
cizí a vlastní kapitál, přičemž váhami jsou podíly cizího resp. vlastního kapitálu na
celkovém kapitálu podniku.
Výpočet nákladů cizího kapitálu je relativně jednoduchý a provádí se tak, že se
poměří veškeré finanční náklady vzniklé v souvislosti s používáním cizího kapitálu
(tedy nejen úrokové platby) k objemu cizího úročeného kapitálu, který může být
buď ve formě úvěrů, nebo ve formě dluhopisů, přičemž pro některé účely, např. při
měření výkonnosti podniku, je potřeba do cizích zdrojů zahrnout a ocenit i finanční
leasing. Dále je nutno zohlednit tzv. úrokový daňový štít, což vyplývá ze
skutečnosti, že úrokové platby jsou zahrnovány do nákladů, což umožňuje
v konečném důsledku úsporu na dani z příjmů. Nákladem cizího kapitálu jsou tedy
reálné platby.
Na náklady vlastního kapitálu lze aplikovat přístup používaný v mikroekonomii,
popsaný např. autory Hořejší, Soukupová, Macáková a Soukup (2010). Nákladem
vlastního kapitálu je dle tohoto přístupu ušlý výnos z alternativní investice se
stejným stupněm rizika. Jedná se tedy o implicitní náklad, nikoli o reálně
vynakládané platby. Z tohoto důvodu je výpočet nákladů vlastního kapitálu složitější
než v případě cizího kapitálu, neboť náklady vlastního kapitálu nejsou reálně
placeny a tudíž ani nejsou zachyceny v účetnictví. Pro výpočet se nejčastěji
používají následující metody:
1. Gordonův růstový model
2. Model oceňování kapitálových aktiv (CAPM)
8
3. Model arbitrážního oceňování (APT)
4. Tržní model
5. Stavebnicové modely (např. metodika Ministerstva průmyslu a obchodu ČR)
6. Odvození z průměrné rentability vlastního kapitálu dosahované na trhu
7. Stanovení nákladů vlastního kapitálu přirážkou k nákladům cizího kapitálu
8. Black-Scholesův model
V závislosti na životním cyklu podniku průměrné náklady kapitálu i rizikové
přirážky věřitelů nejprve klesají a pak rostou. Mírně odlišný průběh mají rizikové
přirážky vlastníků, které v průběhu fáze poklesu nejprve rostou, ale potom dosáhnou
maxima a následně již klesají. Vlastníci totiž očekávají, že bude nastartována nová
vlna expanze a pro případ, že se tak nestane, pak je dle Marca Reinerse (2004)
uvažováno s předpokladem, že vlastníci ručí za závazky svým věřitelům pouze
omezeně a to do výše svého vloženého kapitálu. Rovněž bylo zjištěno, že ve fázích
založení a poklesu je porušeno pravidlo, že cizí kapitál je levnější než vlastní. Lze to
vysvětlit tak, že pro vlastníky jsou ztráty omezené, neboť ručí pouze do výše
vlastního kapitálu, zatímco zisky vlastníků jsou prakticky téměř neomezené.
Uvedené poznatky platí pro tržního ovládače, zatímco u zbývajících tržních pozic
lze dle Reinerse (2004) nalézt drobné odlišnosti. U tržního průkopníka mohou
během stabilizace dosáhnout rizikové přirážky věřitelů téměř nulové hodnoty a ve
fázi poklesu pak stabilně rostou i rizikové přirážky vlastníků. V případě tržního
následovatele se pak může stát, že během fáze poklesu mohou rizikové přirážky
vlastníků dosahovat i záporných hodnot.
2 CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE
Hlavním cílem disertační práce je nalézt souvislosti mezi strukturou
podnikatelských rizik měřených náklady vlastního kapitálu a životním cyklem
podniku a tržní pozicí, odvozenou od kombinace fází životního cyklu podniku
a trhu a to na základě výzkumu uskutečněného na vzorku podnikatelských subjektů
působících v odvětví českého automobilového průmyslu, aby bylo možné podnikům
v různých fázích životního cyklu podniku a v různých tržních pozicích navrhnout,
na které oblasti finančního řízení se mají zejména zaměřit, aby snížily stupeň
celkového podnikatelského rizika. K naplnění hlavního cíle se předpokládá dosažení
následujících dílčích cílů:
1. Vybrat nejvhodnější modely pro výpočet nákladů vlastního kapitálu a pro
identifikaci životního cyklu podniku a trhu.
2. Posoudit vývoj průměrných přirážek za jednotlivá rizika, jež jsou
komponentami nákladů vlastního kapitálu, dosahovaných na vybraném trhu a ve
vybraných podnicích.
9
3. Identifikovat fáze životního cyklu podniku a trhu v jednotlivých obdobích
a z toho vyvodit tržní pozice, které podniky na trhu zastávají.
4. Modifikovat vybraný model pro výpočet nákladů vlastního kapitálu pro účely
sledování struktury podnikatelských rizik.
Významnost zkoumané problematiky spočívá ve skutečnosti, že v obdobích, která
jsou charakterizována rychle se měnícími tržními podmínkami, se řízení rizik stává
jednou z prioritních činností podnikového managementu. Na druhou stranu je však
potřeba si uvědomit, že za účelem snížení stupně podnikatelského rizika je nezbytné
vynaložit určitý obnos finančních prostředků. Navíc jsou některá rizika, která jsou
definována jako provozní, spjata s makroekonomickým, či mikroekonomickým
okolím podniku, nebo vyplývají z velikosti podniku. Tato rizika nelze buď vůbec,
nebo jen velmi málo ovlivnit. Naopak finanční rizika, která souvisejí s používáním
cizího kapitálu, ovlivnit lze a podnik by měl usilovat o jejich snížení na únosnou
mez.
Přínos pro vědu bude spočívat především ve zdokonalení stavebnicového modelu
MPO ČR, který bude modifikován pro účely zjištění struktury provozních
a finančních rizik. Vedle toho bude teorie podnikových financí obohacena o nové
poznatky, týkající se struktury rizik, posuzované pomocí nákladů vlastního kapitálu,
v závislosti na životním cyklu podniku a trhu.
Při výzkumu budou testovány dvě základní hypotézy, které vyplývají ze
současného stavu poznání:
H1: během fáze růstu podniku dominují v nákladech vlastního kapitálu
komponenty vázané na provozní rizika, ve fázi poklesu naopak převládá podíl
komponent indikujících finanční rizika a ve fázi stabilizace je podíl obou
druhů komponent přibližně stejný
H2: rizikové přirážky na nejnižší úrovni požadují vlastníci během fáze stabilizace
nebo fáze poklesu
3 METODY POUŽITÉ PŘI ŘEŠENÍ DISERTAČNÍ PRÁCE
V disertační práci budou použity metody, které jsou označovány jako logické,
neboť popisují principy logického myšlení. Uplatnění jednotlivých tzv. „párových
metod“ lze zdůvodnit následujícím způsobem:
1. Indukce vs. dedukce: Bude uplatněn deduktivní přístup, neboť bude
vycházeno ze známých poznatků o finančním řízení podniku, které budou
aplikovány na novou dosud neprozkoumanou oblast, tedy na strukturu rizik
10
v závislosti na životním cyklu podniku a trhu. Induktivní přístup pak bude
spočívat v odvození obecných závěrů od zjištěných výsledků výzkumu.
2. Analýza vs. syntéza: Analýza bude použita při zkoumání vztahů mezi
komponentami nákladů vlastního kapitálu, popisujícími jednotlivá
podnikatelská rizika, a fázemi životního cyklu podniku a trhu. Na základě
syntézy pak bude objasněno, která rizika v podniku převládají a na která
rizika je nutno se zejména zaměřit.
3. Abstrakce vs. konkretizace: Abstrakce bude spočívat ve skutečnosti,
že při identifikaci životního cyklu podniku a trhu a také při posouzení stupně
jednotlivých rizik bude uvažováno pouze s nejvýznamnějšími faktory,
zatímco ostatní, méně významné, budou zanedbávány. Následně bude pomocí
konkretizace zjištěn vliv životního cyklu podniku a trhu na výši jednotlivých
rizik, měřených pomocí komponent nákladů vlastního kapitálu.
3.1 METODA POUŽITÁ PRO SBĚR A ZPRACOVÁNÍ DAT
Při výzkumu bude pracováno se sekundárními daty, která lze dle autorů Kotler
a Keller (2012) charakterizovat jako data, která byla již získána za odlišným účelem
a jsou k dispozici pro další výzkum.
Data za vybrané podniky budou získána z nekonsolidovaných finančních výkazů,
dostupných na portálu www.justice.cz. Alternativním zdrojem dat sice mohou být
různé databáze, jejich nevýhodou je však skutečnost, že v nich lze nalézt pouze
některé položky z finančních výkazů, popř. ještě v kumulované podobě. Navíc je
evidentní, že do databází jsou data převzata právě z finančních výkazů, které jsou
původním zdrojem těchto dat.
Data týkající se celého odvětví budou získána ze statistických a analytických
materiálů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR zveřejněných na stránkách
www.mpo.cz.
Pro výzkum bylo vybráno odvětví českého automobilového průmyslu, které je pro
českou ekonomiku klíčové. Dle statistik Ministerstva průmyslu a obchodu ČR je
totiž v tomto sektoru zaměstnáno více než 110 000 osob, což je nejvíce ze všech
odvětví českého průmyslu. Prvenství zaujímá český automobilový průmysl
i v objemu tržeb, které každoročně dosahují více než 0,5 bilionu Kč, z toho 60–80 %
pochází z přímého vývozu. V odvětví působí přibližně 100–120 středních a velkých
podniků s více než 50 zaměstnanci a zhruba 150 malých podniků s počtem
zaměstnanců 20–50. Počet podniků s počtem zaměstnanců menším než 20 není
v dokumentech Ministerstva průmyslu a obchodu ČR zveřejňován.
Do vzorku byly zařazeny všechny podniky z tohoto odvětví, které splnily
současně čtyři následující charakteristiky:
11
1. Společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti – důvodem
pro tyto právní formy je skutečnost, že výzkum volně navazuje na práci
Reinerse (2004), jehož použitý model pro výpočet nákladů kapitálu požaduje,
aby vlastníci ručili pouze majetkem podniku, nikoli svým soukromým
majetkem
2. Podniky zveřejňující finanční výkazy v plném rozsahu – některé
podniky, vymezené zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví, mohou zveřejnovat
finanční výkazy ve zjednodušeném rozsahu, který je charakterizován
vykazováním některých položek v kumulované formě, z čehož plyne, že pro
účely výzkumu by některá potřebná data nebylo možné z těchto výkazů vyčíst
3. Podniky používající kalendářní rok jako účetní období – tato
podmínka je nezbytná pro srovnatelnost dat za podniky s daty za odvětví,
neboť data za odvětví jsou zveřejňována za kalendářní roky, nikoli za tzv.
hospodářské roky (tj. 12 po sobě jdoucích měsíců počínaje jiným měsícem
než lednem).
4. Podniky působící v odvětví nepřetržitě po všechna zkoumaná období –
tento požadavek vychází ze skutečnosti, že při identifikaci fáze životního
cyklu podniku je poměřován vždy současný stav s předchozím stavem. Pokud
by tedy podnik přerušil činnost a následně ji obnovil, pak by v okamžiku
obnovení jeho činnosti nebylo možné identifikovat fázi životního cyklu
podniku. Důvodem pro časový interval od roku 2002 do roku 2010 je opět
srovnatelnost dat s odvětvím, neboť za dřívější období nejsou zveřejněna data
za odvětví a za pozdější období v okamžiku uskutečnění výzkumu rovněž tato
data nebyla zveřejněna.
Uvedené požadavky splnilo celkem 39 podniků, přičemž se jedná jak o drobné
a malé podniky (s objemem aktiv v řádech milionů Kč či desítek milionů Kč), tak
o střední a velké podniky (s objemem aktiv v řádech stovek milionů Kč či miliard
Kč).
Při statistickém zpracování dat budou použity základní statistické nástroje.
V rámci výsledků výzkumu budou zobrazeny absolutní četnosti, které budou podle
potřeby doplněny o relativní četnosti.
Dále budou vypočteny parametry rozdělení pro náklady vlastního kapitálu,
přičemž z konstrukce vybraného modelu vyplývá, že jednotlivé rizikové přirážky,
které jsou komponentami nákladů vlastního kapitálu, mohou nabývat hodnot pouze
z pevně nastavených intervalů, a mají proto trojúhelníkové rozdělení, jehož
distribuční funkce F (x) a hustota pravděpodobnosti f (x) mají, dle Bankse (1998),
následující podobu:
12
Distribuční funkce: Hustota pravděpodobnosti:
0xF , pokud x < a 0xf , pokud x < a
acab
axxF
*
2
, pokud a ≤ x ≤ b
acab
axxf
*
*2, pokud a ≤ x ≤ b
bcac
xcxF
*1
2
, pokud b ≤ x ≤ c
bcac
xcxf
*
*2, pokud b ≤ x ≤ c
1xF , pokud x > c 0xf , pokud x > c
kde:
a = minimální hodnota
b = nejčastěji dosahovaná hodnota
c = maximální hodnota
Vedle distribuční funkce a hustoty pravděpodobnosti lze pro trojúhelníkové
rozdělení rovněž určit střední hodnotu E (X) a rozptyl D (X), jak uvádí např. Vose
(2008):
3
cbaXE
18
222 bcacabcbaXD
Vedle trojúhelníkového rozdělení bude aplikováno i binomické rozdělení a to na
počet podniků s hodnotami jednotlivých rizikových přirážek z intervalu hodnot.
Bude vypočtena střední hodnota E (X) a rozptyl D (X) podle následujících vzorců,
jak je uvádí např. Kropáč (2004):
pnXE *
ppnXD 1**
kde:
n = počet jednotek
p = pravděpodobnost, že nastane daný jev
3.1.1 Výhody sekundárních dat
Hlavními obecnými výhodami použití sekundárních dat při výzkumu jsou dle
autorů Kotler a Armstrong (2012) menší časová a finanční náročnost. Použití
sekundárních dat se tedy jeví za vhodné tehdy, když potřebná data buď není možné
přímo získat, nebo to sice možné je, ale bylo by to velmi nákladné.
Vzhledem k zaměření disertační práce se jako další přednost metody analýzy
sekundárních dat jeví možnost získat data od dostatečně velkého vzorku, neboť
13
finanční výkazy většiny podniků jsou zveřejněné na internetu a to na stránkách
rejstříkových soudů (www.justice.cz). Informace obsažené ve finančních výkazech
jsou navíc relativně objektivní a nezpochybnitelné, což je dalším důvodem pro
použití sekundárních dat. Rovněž je zajištěna i srovnatelnost dat, neboť finanční
výkazy jsou standardizovanými dokumenty, kde struktura položek je závazná.
3.1.2 Nevýhody sekundárních dat
Obecně se jako hlavní nevýhody sekundárních dat uvádí, že jsou zastaralé, neboť
se vztahují k minulým obdobím, a že původní cíl jejich sběru se neshoduje s cílem
výzkumu, tj. že data nejsou šitá na míru, a proto se může stát, že nebudou získána
úplná data. Při výzkumu k této disertační práci je potřeba počítat s následujícími
omezeními, resp. zjednodušeními:
- bude ignorována skutečnost, že část tržeb, které podniky dosáhly,
může pocházet z aktivit, jež netvoří hlavní náplň podnikání, resp. z aktivit,
jež mohou spadat do jiných odvětví a trhů,
- jsou zveřejněna data o tržbách dosažených v odvětvích pouze na
celostátní úrovni, nikoli na regionálních úrovních,
- výsledky výzkumu budou platit pro vybrané odvětví české ekonomiky
a zkoumaná období, zobecňování bude částečně možné pouze pro ostatní
odvětví české ekonomiky, pro zahraniční trhy bude možnost zobecňování
poznatků značně omezená, protože finanční výkazy, z nichž je čerpáno,
podléhají specifickým právním předpisům platným v ČR, kterými jsou zákon
č. 563/1991 Sb. o účetnictví a vyhláška Ministerstva financí č. 500/2002 Sb. –
podvojné účetnictví pro podnikatele.
3.2 METODA POUŽITÁ PRO IDENTIFIKACI FÁZÍ ŽIVOTNÍHO
CYKLU PODNIKU A TRHU
Pro identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu, a tedy i pro identifikaci
tržních pozic, bude použit model Reinerse (2004), blíže popsaný v teoretické části
disertační práce.
3.2.1 Zdůvodnění výběru modelu Reinerse
Hlavním důvodem pro výběr tohoto modelu je jeho použitelnost jak pro
identifikaci životního cyklu podniku, tak pro identifikaci životního cyklu trhu a tedy
možnost posouzení tržní pozice, kterou podniky zaujímají, což ostatní modely
životního cyklu podniku resp. trhu neumožňují.
Vedle použitelnosti pro identifikaci životního cyklu podniku a trhu zároveň se
vyznačuje model Reinerse (2004) další výhodou, že k identifikaci fází životního
cyklu podniku a trhu se používá pouze několik málo proměnných, jejichž hodnoty
14
lze snadno získat z finančních výkazů. Zjednodušení modelu tedy spočívá v tom, že
nejsou zohledňovány kvalitativní faktory, jako jsou např. styl vedení, systémy
odměňování či organizační struktura. Je však potřeba zdůraznit, že i kvalitativní
faktory v konečném důsledku ovlivní hodnoty finančních, a tedy
kvantifikovatelných, veličin, přičemž teprve v okamžiku promítnutí těchto faktorů
do finančních veličin lze hovořit např. o růstu či poklesu podniku, resp. trhu.
Jak bylo navíc uvedeno již v teoretické části, při výběru modelu životního cyklu
podniku je třeba zvážit účel použití, neboť každý model pracuje s jinými
proměnnými. Vzhledem k zaměření disertační práce, jejímž cílem je, v souvislosti
s životním cyklem podniku, zkoumat náklady vlastního kapitálu, které jsou finanční
veličinou, je vhodné použít model životního cyklu podniku, jehož vstupními
veličinami, neboli proměnnými, jsou výhradně finanční veličiny. Alternativně by
bylo možné použít pouze model dle Dickinsonové (2010), avšak ten umožňuje
identifikovat pouze fáze životního cyklu podniku a bere v úvahu pouze znaménka
hodnot vstupních proměnných (+ nebo -), nikoli jejich výši.
3.2.2 Nedostatky a zjednodušující předpoklady modelu Reinerse
Model Reinerse (2004) k identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu počítá,
stejně jako všechny modely, s určitými zjednodušeními, z čehož plynou některé jeho
nevýhody:
- hodnota tržeb, která je jedinou veličinou pro posouzení fáze životního
cyklu trhu a jednou ze tří veličin pro posouzení fáze životního cyklu podniku,
je ovlivněna nejen množstvím prodané produkce, ale i mírou inflace, která se
meziročně může pohybovat v řádu několika procent, ale i desítek procent
- není možné identifikovat fázi založení podniku ani trhu, rovněž není
možné předpovídat zánik podniku resp. trhu,
- je možné identifikovat jednotlivé fáze jen v rámci roku, ve srovnání
s předchozím rokem.
3.3 METODA POUŽITÁ PRO VÝPOČET NÁKLADŮ VLASTNÍHO
KAPITÁLU, RESP. STRUKTURY RIZIK
Nejvíce používaným a doporučovaným modelem pro výpočet nákladů vlastního
kapitálu je model oceňování kapitálových aktiv (CAPM) s náhradním odhadem
parametru beta, popř. obdobné modely, používající tento parametr. Damodaran
(2004) uvádí, že parametr beta závisí na třech faktorech, kterými jsou typ odvětví,
stupeň provozní páky a stupeň finanční páky. Tyto tři proměnné se mohou jevit jako
indikátory jednotlivých podnikatelských rizik, nelze je však od sebe oddělit, resp.
nelze určit vliv každého z dílčích faktorů na hodnotu parametru beta.
15
Strukturu podnikatelských rizik neumožňuje zjistit ani Black-Scholesův model,
modifikovaný a používaný Reinersem (2004), a to proto, že dle Black-Scholesova
modelu je možné za pomocí indiferenční analýzy pouze sledovat substituci
provozního rizika finančním rizikem, nikoli však kvantifikovat podíl provozních
a finančních rizik. Při použití tohoto modelu by navíc nebylo možné vystačit se
sekundárními daty, neboť do výpočtu vstupují i takové veličiny, jejichž hodnoty
nelze získat z finančních výkazů, neboť se vztahují k budoucnosti (např. volatilita
tržní hodnoty, očekávaná výnosnost trhu, doba poskytnutí cizího kapitálu apod.).
Sledovat strukturu podnikatelských rizik umožňují pouze stavebnicové modely
výpočtu nákladů vlastního kapitálu. V této disertační práci bude pro výpočet nákladů
vlastního kapitálu a tedy i pro sledování struktury podnikatelských rizik použit
stavebnicový model Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) ČR, který umožňuje
určit podíly provozních a finančních rizik, dle pojetí Reinerse (2004), na celkovém
podnikatelském riziku.
3.3.1 Výhody stavebnicového modelu MPO ČR a jeho úprava pro účely
sledování struktury podnikatelských rizik
Použití stavebnicového modelu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR při měření
rizik má oproti statistickým metodám založených na směrodatné odchylce
a variačním koeficientu významnou výhodu spočívající v tom, že je možné měřit
nikoli pouze jeden druh rizika (tj. investiční riziko), ale všechna rizika, která
poskytovatelé kapitálu (v tomto případě vlastníci) podstupují. Rizika přitom lze
členit na dvě základní skupiny a to na provozní a finanční rizika. Stavebnicový
model MPO ČR pak umožňuje pomocí hodnot rizikových přirážek nejen měřit
provozní a finanční rizika, ale navíc lze dle tohoto modelu sledovat i poměry obou
druhů rizik, neboť jejich stupně jsou měřeny ve stejných jednotkách (v %), což je
výhoda oproti ostatním přístupům k měření provozních a finančních rizik, např. dle
Reinerse (2004) nebo dle Kislingerové (2001), které jsou zmíněny v teoretické části.
Za účelem sledování struktury podnikatelských rizik, resp. sledování poměru
provozních a finančních rizik, je však nutno stavebnicový model MPO ČR upravit
a to tak, že jednotlivé komponenty, z nichž se náklady vlastního kapitálu skládají, se
rozčlení do dvou skupin podle toho, zda se jedná o přirážku za provozní rizika, či
o přirážku za finanční rizika. Po provedené úpravě se pak náklady vlastního kapitálu
již nebudou skládat z pěti komponent, tj. z bezrizikové sazby a čtyř rizikových
přirážek, ale pouze ze dvou komponent, tj. z přirážky za provozní rizika a z přirážky
za finanční rizika.
1. Bezriziková sazba (rf) – je stanovena pro každý rok a odpovídá
úrokové sazbě desetiletých státních dluhopisů ČR. Nelze však zapomenout na
skutečnost, že i investice do státních dluhopisů je spojena s určitými riziky,
protože dle Rejnuše (2010) není žádná investice zcela bezriziková. Investice
16
do státních dluhopisů jsou však nejméně rizikové, protože jsou s nimi spojena
pouze systematická rizika (např. riziko změny úrokových sazeb, inflační
riziko, politická rizika, …). Z toho vyplývá, že bezrizikovou sazbu lze přiřadit
k odměnám za provozní rizika, přičemž se jedná o rizika makroekonomického
okolí podniku dle Reinerse (2004).
2. Riziková přirážka za velikost podniku (rLA) – tato riziková přirážka
závisí na objemu úplatných zdrojů, které má podnik k dispozici a je
vycházeno ze všeobecně známé skutečnosti, že investice do malých podniků
jsou rizikovější, než investice do velkých podniků. Jedná se o přirážku za
provozní rizika podle pojetí Reinerse (2004) a sice za vnitřní podnikatelská
rizika.
3. Riziková přirážka za podnikatelské riziko podniku (rPOD) – tato
riziková přirážka závisí na tvorbě výsledku hospodaření před úroky
a zdaněním (EBIT) se zohledněním objemu celkových aktiv. Tato riziková
přirážka je sice navázána na finanční rizika, neboť zohledňuje úrokové krytí,
ale její minimální hodnota závisí na odvětví, v němž podnik působí, a je rovna
minimální hodnotě rPOD dosažené v tomto odvětví. Z toho plyne, že pokud
podnik dosáhne tuto minimální hodnotu rPOD, pak je tato komponenta
přirážkou za provozní rizika, dle Reinerse (2004) za rizika
mikroekonomického okolí podniku, v ostatních případech, kdy buď podnik
vytváří EBIT v nedostačující výši na úhradu nákladových úroků, nebo je
dosažen záporný EBIT, je rPOD přirážkou za finanční rizika.
4. Riziková přirážka za finanční stabilitu (rFINSTAB) – tato riziková
přirážka je odvozena z likvidity třetího stupně, dosažené podnikem, se
zohledněním likvidity druhého a prvního stupně dosažené na trhu. Jedná se
o přirážku za finanční rizika, dle Reinerse (2004).
5. Riziková přirážka za finanční strukturu (rFINSTRU) – tato riziková
přirážka je rozdílem mezi náklady vlastního kapitálu (re) a průměrnými
váženými náklady kapitálu (WACC). Dle Reinerse (2004) patří tato přirážka
rovněž k přirážkám za finanční rizika.
Z výše popsané modifikace stavebnicového modelu je zřejmé, že komponenty, jež
byly zařazeny mezi přirážky za provozní rizika, lze jen velmi obtížně snižovat. Toto
riziko lze pouze mírně ovlivnit a to diverzifikací buď do zahraničních zemí
(v případě vysoké rf), nebo do jiných odvětví (v případě vysoké rPOD), popř. se může
podnik spojit se strategickým partnerem formou fúze či akvizice (v případě vysoké
rLA). Mnohem efektivnější by však pro podnik bylo řízení finančních rizik za účelem
snížení rFINSTAB či rFINSTRU, popř. rPOD, pokud se váže k finančním rizikům, neboť
o objemu a účelu použití cizího kapitálu může podnik rozhodnout a může tak tento
druh rizika výrazně ovlivnit.
17
3.3.2 Nevýhody stavebnicového modelu MPO ČR pro účely zkoumání
struktury rizik
Stavebnicový model Ministerstva průmyslu a obchodu ČR pro výpočet nákladů
vlastního kapitálu vychází z přístupů k hodnocení podniků, používaných
ratingovými agenturami, které se však zaměřují především na věřitelské riziko.
Jedná se tedy o aplikaci ratingových modelů na určení rizika vlastníků.
Tento model navíc příliš nezohledňuje specifika podniků, a proto je možné, že
požadavky vlastníků, od nichž se odvozují náklady vlastního kapitálu, mohou být ve
skutečnosti odlišné, než jak vyplývá z vypočtených nákladů vlastního kapitálu, resp.
jednotlivých komponent.
Zjednodušení stavebnicového modelu MPO ČR spočívá i v tom, že do výpočtu
nákladů vlastního kapitálu nejsou zahrnuta veškerá podstupovaná rizika, neboť
model zohledňuje pouze nejdůležitější fundamentální indikátory rizika.
4 VÝSLEDKY VÝZKUMU
V této kapitole jsou uvedeny nejvýznamnější nově zjištěné poznatky, přičemž je
uvedena struktura nákladů vlastního kapitálu, resp. podnikatelských rizik zvlášť
v souvislosti s životním cyklem podniku a zvlášť v souvislosti s tržní pozicí.
Z vypočtených parametrů trojúhelníkového a binomického rozdělení vyplývá, že
rizikové přirážky za podnikatelské riziko (rPOD), finanční stabilitu (rFINSTAB)
a finanční strukturu (rFINSTRU) se pro vzorek podniků příliš neliší od oborových
průměrů. Významný rozdíl byl však zaznamenán u rizikové přirážky za velikost
podniku (rLA), což je zapříčiněno skutečností, že velké podniky vyšší měrou ovlivní
oborový průměr, pro jehož výpočet se jako váha používá hodnota vlastního kapitálu.
4.1 STRUKTURA NÁKLADŮ VLASTNÍHO KAPITÁLU V ZÁVISLOSTI
NA ŽIVOTNÍM CYKLU PODNIKU
Ve fázi růstu zkoumané podniky dosahují většinou vysokou hodnotu rizikové
přirážky za velikost podniku (rLA), nízkou hodnotu rizikové přirážky za
podnikatelské riziko podniku (rPOD), nízkou hodnotu rizikové přirážky za finanční
stabilitu (rFINSTAB) a nízkou hodnotu rizikové přirážky za finanční strukturu
(rFINSTRU). Tyto podniky dosahují maximálních hodnot nejčastěji pouze u jedné
přirážky (rLA) a zároveň minima u jedné, dvou či všech třech zbývajících rizikových
přirážek. V rámci podnikatelských rizik u těchto podniků převládají provozní rizika,
z nichž nejvýznamnějšími položkami jsou bezriziková sazba (rf) a riziková přirážka
za velikost podniku (rLA). Z přirážek za finanční rizika, pokud vůbec v podniku
hrozí, je nejvýznamnější položkou rFINSTAB.
18
V podnicích ve fázi stabilizace je požadována vysoká hodnota rLA a zároveň nízké
hodnoty rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU, přičemž v mnoha případech dosahuje rLA své
maximální hranice, zatímco dvě či všechny tři zbývající komponenty dosahují svých
minimálních hranic. Během fáze stabilizace dominují v podniku provozní rizika nad
finančními riziky, přičemž mezi přirážkami za provozní rizika je dominující rLA
a následně rf a mezi přirážkami za finanční rizika je nejvýznamnější položkou
rFINSTAB.
Fázi poklesu lze z pohledu nákladů vlastního kapitálu charakterizovat vysokou
hodnotou rLA a nízkými hodnotami rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU. Podniky ve fázi poklesu
dosahují maximálních hodnot nejčastěji u dvou přirážek v kombinaci s minimální
hodnotou u jedné přirážky. V podnicích ve fázi poklesu mohou převládat jak
provozní, tak finanční rizika. V rámci provozních rizik jsou nejvýznamnějšími
rizikovými přirážkami rf a rLA. Z přirážek navázaných na finanční rizika dominuje
rFINSTAB.
4.2 STRUKTURA NÁKLADŮ VLASTNÍHO KAPITÁLU V ZÁVISLOSTI
NA TRŽNÍ POZICI
Podniky nacházející se v pozici tržního průkopníka, dosahují nejčastěji vysokou
hodnotu rLA a nízké hodnoty rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU., přičemž rLA dosahuje nejčastěji
své maximální hodnoty a zároveň je dosažena minimální hranice u jedné či dvou
zbývajících přirážek. Pozici tržního průkopníka lze charakterizovat dominantním
podílem provozních rizik. Na provozních rizicích se přitom přibližně stejnou měrou
podílejí rf a rLA, zatímco podíl rPOD je minimální, popř. nulový. Ve finančních
rizicích převládá rFINSTRU.
V podnicích zastávajících pozici tržního ovládače je požadována vysoká hodnota
rLA a zároveň nízké hodnoty rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU. Je přitom dosahována
maximální hodnota rLA v kombinaci s minimálními hodnotami u jedné či dvou
ostatních přirážek. V rámci podnikatelských rizik mohou u tržního ovládače
dominovat jak provozní, tak finanční rizika. Mezi přirážkami vztahujícími se
k provozním rizikům tvoří rf a rLA přibližně stejné podíly, zatímco podíl rPOD je
zanedbatelný. V případě finančních rizik nepřevládá u tržního ovládače žádná ze tří
přirážek, u některých podniků je dokonce zaznamenán stoprocentní podíl
provozních rizik, a proto je podíl všech přirážek za finanční rizika nulový.
U tržních následovatelů bývá opět požadována vysoká hodnota rLA v kombinaci
s nízkými hodnotami rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU. Tržní následovatelé dosahují nejčastěji
maximální hodnoty u rLA a zároveň minimální hodnoty u jedné ze zbývajících
rizikových přirážek. V rámci podnikatelských rizik jsou rozhodující provozní rizika,
v nichž dominují rf a rLA. Mezi přirážkami za finanční rizika je nejvýznamnější
položkou nejčastěji rPOD.
19
Výsledky výzkumu naznačují, že jak životní cyklus podniku, tak i tržní pozice
podniku, mají na strukturu nákladů vlastního kapitálu, a tedy i na strukturu
podnikatelských rizik, pouze nízký vliv.
Pro většinu podniků, bez ohledu na fázi jejich životního cyklu a jejich tržní
pozici, je společné, že jejich vlastníci požadují vysoké přirážky více za provozní než
za finanční rizika, přičemž nejvíce zohledňují interní provozní rizika, vyplývající
z velikosti podniku.
Bylo tedy dospěno k odlišným výsledkům v porovnání s výzkumem Reinerse
(2004), který uvádí, že ve fázích růstu, stabilizace i poklesu jsou vlastníci citlivější
na finanční rizika, zatímco provozním rizikům přikládají větší význam věřitelé.
Výsledky nejsou ve shodě ani s poznatky autorů Bender a Ward (2009), dle kterých
převládají ve fázi růstu provozní rizika, zatímco ve fázi poklesu ohrožují podnik
vyšší měrou finanční rizika. Hypotéza H1 je zamítnuta.
Další nalezená neshoda spočívá v tom, že zatímco Reiners (2004) uvádí, že
náklady vlastního kapitálu, resp. rizikové přirážky vlastníků, jsou ve fázi poklesu ve
srovnání s fází stabilizace přibližně stejné nebo pouze mírně vyšší či nižší, dle
zjištěných kombinací minimálních a maximálních hodnot u dílčích přirážek
vyplývá, že náklady vlastního kapitálu by měly být ve fázi stabilizace v porovnání
s fází poklesu výrazně nižší. Hypotéza H2 je částečně přijata.
Výsledky výzkumu se však vyznačují určitými omezeními, vyplývajícími
z použitých metod. Stavebnicový model MPO ČR, použitý pro výpočet rizikových
přirážek, vychází z ratingových modelů, určených pro posouzení věřitelského rizika,
přičemž vlastníci mohou na podstupovaná rizika reagovat zcela odlišně. To může
být hlavní příčinou výše uvedené neshody s výsledky výzkumu Reinerse (2004).
Další omezení zjištěných výsledků jsou zapříčiněna použitým modelem pro
identifikaci fází životního cyklu podniku, což ovlivňuje i určení tržní pozice.
Četnost zastoupení jednotlivých fází ve vzorku podniků není stejná. Podniků ve fázi
stabilizace je relativně málo, neboť cash flow, což je jedna ze tří veličin k posouzení
životního cyklu podniku, může být vysoce volatilní, resp. může meziročně růst nebo
klesat o desítky či dokonce o stovky procent.
A v neposlední řadě je třeba zmínit jistá omezení vyplývající z použití
sekundárních dat. Výsledky je možné generalizovat na odvětví automobilového
průmyslu, které je, stejně jako každé jiné odvětví, specifické, což se projevuje
zejména odlišnou citlivostí na hospodářský cyklus ekonomiky. Lze se však
domnívat, že v anticyklických odvětvích jsou požadovány vyšší hodnoty všech
rizikových přirážek než v cyklických a neutrálních odvětvích, neboť ekonomika má
20
obvykle spíše rostoucí, popř. stagnující tendenci, a tudíž je podnikání
v anticyklickém odvětví vysoce rizikové.
5 PŘÍNOSY DISERTAČNÍ PRÁCE
Po uskutečnění výzkumu došlo k obohacení teorie podnikových financí. Dosud
bylo totiž pouze známo, ve kterých fázích životního cyklu podniku jsou náklady
kapitálu, ať už vlastního, cizího, či celkového, vysoké, popř. nízké, ale chyběly
poznatky o tom, jakou měrou se na této skutečnosti podílejí jednotlivé druhy rizik,
resp. zda je to způsobeno spíše provozními riziky, či spíše finančními riziky. Na
základě těchto poznatků pak lze odvodit, zda management v dané fázi životního
cyklu podniku může hrozící rizika řídit a snižovat, což je případ finančních rizik, či
zda je může ovlivnit pouze nepatrně, když je podnik ohrožován spíše provozními
riziky. Po bližším prozkoumání struktury té skupiny rizik, která převládají, pak lze
vyvodit, zda a jakým způsobem mohou být řízena za účelem jejich snížení.
Zmíněný přínos lze analogicky spatřovat i v doplnění charakteristik tržních pozic,
neboť dosud byly k dispozici poznatky pouze o výši, nikoli o struktuře nákladů
vlastního kapitálu v závislosti na tržní pozici podniku, jak vyplývá z výzkumu
Reinerse (2004). Po poznání struktury rizik, vyjádřených pomocí dílčích komponent
nákladů vlastního kapitálu, lze pak opět rozhodnout, na která rizika by se měl
podnik nacházející se v dané tržní pozici zaměřit.
Další přínosy disertační práce vyplývají z modifikace metod použitých buď pro
identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu, nebo pro kvantifikaci nákladů
vlastního kapitálu:
1. Jednotlivé modely životního cyklu podniku byly zhodnoceny podle
aplikačních oblastí a následně byl modifikován, resp. upřesněn vybraný model
Reinerse (2004), jež identifikuje fáze dle hodnoty růstového indikátoru. Jednou
ze vstupních veličin jsou přitom tržby, u nichž však autor blíže nespecifikoval,
zda se jedná o veškeré tržby či pouze o některé položky. Upřesnění modelu pak
spočívá v tom, že do tržeb jsou zahrnuty tržby za vlastní výrobky, služby
a zboží, které jsou položkami výnosů plynoucích z činností, jež tvoří hlavní
náplň podnikání.
2. Kritériem pro výběr modelu výpočtu nákladů vlastního kapitálu byla
možnost jeho rozkladu do dílčích komponent, což splňují pouze stavebnicové
modely. Vybraný model Inky a Ivana Neumaierových, používaný od roku
1997, byl následně modifikován za účelem sledování struktury rizik a to tak, že
dílčí komponenty byly, dle konstrukce jejich výpočtu, přiřazeny buď
k provozním, nebo k finančním rizikům.
21
ZÁVĚR
Podniky, stejně jako všechny živé bytosti, procházejí svým životním cyklem.
Snahou managementu je sice udržovat permanentní růst popř. stabilizaci podniku,
ale nikdy nelze zcela zabránit přechodu do fáze poklesu, neboť je nutno vzít v úvahu
jednak interní (vnitropodnikové) faktory, jednak mikroekonomické
a makroekonomické podmínky podnikání.
Jednotlivé fáze životního cyklu podniku jsou specifické a vyžadují odlišné
manažerské přístupy, což se následně promítne zejména ve finančních veličinách,
např. v rentabilitě, likviditě, kapitálové struktuře, nákladech kapitálu, ekonomické
přidané hodnotě či cash flow.
Každá fáze je přitom spojena s určitým stupněm podnikatelského rizika, které je
možné měřit pomocí nákladů kapitálu, neboť je známo, že se zvyšujícím se rizikem
rostou i finanční nároky vlastníků i věřitelů.
Cílem disertační práce bylo prozkoumat strukturu podnikatelských rizik,
měřených pomocí nákladů kapitálu, v závislosti na životním cyklu podniku a tržní
pozici, kterou lze odvodit od kombinace fází životního cyklu podniku a trhu.
Při výzkumu byly použity zejména logické metody a bylo pracováno se
sekundárními daty. Vstupní data byla získána z finančních výkazů vybraných
podniků a ze statistických a analytických materiálů Ministerstva průmyslu a
obchodu ČR. Ve vzorku bylo zařazeno celkem 39 podniků, působících v českém
automobilovém průmyslu, což je jedno z klíčových odvětví pro českou ekonomiku.
Pro identifikaci fází byl vybrán model Reinerse (2004) z důvodu jednoznačné
identifikovatelnosti a použitelnosti jak pro životní cyklus podniku, tak pro životní
cyklus trhu.
Podnikatelská rizika byla rozčleněna na provozní a finanční a jejich poměr byl
zjišťován za použití stavebnicového modelu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR,
určeného pro výpočet nákladů vlastního kapitálu, přičemž jednotlivé přirážky byly
přiřazeny k provozním, nebo k finančním rizikům podle toho, ke kterému druhu
rizika se vztahují. Kromě poměru provozních a finančních rizik byly blíže
zkoumány i podíly přirážek v rámci provozních a finančních rizik.
Z výzkumu vyplynulo, že struktura podnikatelských rizik, resp. struktura nákladů
vlastního kapitálu, se v závislosti na životním cyklu podniku příliš nemění. Ve
fázích růstu i stabilizace dominují provozní rizika, pouze ve fázi poklesu mohou
převládat jak provozní, tak finanční rizika. V rámci provozních rizik jsou bez ohledu
na fázi životního cyklu podniku nejvýznamnějšími položkami bezriziková sazba (rf)
riziková přirážka za velikost podniku (rLA), v rámci finančních rizik pak riziková
22
přirážka za finanční stabilitu (rFINSTAB). Pro všechny fáze je dále společné, že je
v podnicích požadovaná většinou vysoká hodnota u rizikové přirážky za velikost
podniku (rLA) a obvykle nízké hodnoty u přirážek za podnikatelské riziko podniku
(rPOD), za finanční stabilitu (rFINSTAB) a za finanční strukturu (rFINSTRU). Drobné
odlišnosti však byly zjištěny v počtu dosažených minimálních resp. maximálních
hodnot u těchto přirážek. Nejpříznivější výsledky byly zaznamenány u podniků ve
fázi stabilizace, které dosahují maximální hodnotu pouze u rLA a minimální hodnoty
u dvou, či všech třech zbývajících přirážek. Podobné závěry platí i pro podniky ve
fázi růstu s tím rozdílem, že v některých případech je minima dosaženo pouze
u jedné přirážky. Výrazně horší výsledky byly zjištěny u podniků ve fázi poklesu,
pro něž jsou typické maximální hodnoty u dvou přirážek v kombinaci s minimální
hodnotou u jedné přirážky.
Podobně i na změnu tržní pozice struktura nákladů vlastního kapitálu, resp.
struktura podnikatelských rizik, reaguje pouze mírně. Pro pozici tržního průkopníka
a tržního následovatele je typický dominantní podíl provozních rizik, zatímco
v případě tržního ovládače mohou převládat provozní i finanční rizika. V rámci
provozních rizik, bez ohledu na tržní pozici, dominují rf a rLA. Výrazné odlišnosti
však byly u jednotlivých tržních pozic zaznamenány ve struktuře finančních rizik,
neboť u tržního průkopníka je nejvýznamnější položkou rFINSTRU, u tržního
následovatele rPOD, zatímco u tržního ovládače nemá žádná položka v rámci
finančních rizik dominující podíl. Pro všechny typy tržních pozic jsou přitom
typické vysoká hodnota rLA a nízké hodnoty rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU. Pro tržní
průkopníky a tržní ovládače je často dosaženo maximální hodnoty u rLA v kombinaci
s minimálními hodnotami u jedné či dvou přirážek, u tržních následovatelů je tomu
podobně pouze s tím rozdílem, že minimálních hodnot je dosaženo nejčastěji pouze
u jedné přirážky.
Získané poznatky platí pro vybrané odvětví, tj. pro český automobilový průmysl.
Zobecnění pro jiné sektory, zejména zahraničních ekonomik, bude omezené, což
vyplývá z použitých metod. Data byla získána z finančních výkazů, které byly
zpracovány dle české legislativy, podobně i stavebnicový model MPO ČR byl
vyvinut speciálně pro české podnikatelské prostředí. Jistým omezením se vyznačuje
i model Reinerse (2004) pro identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu, neboť
změna tržeb, což je vstupní veličina, může být způsobena nejen změnou objemu
prodeje, ale i inflací. Z toho plyne, že tento model je použitelný pouze pro stabilní
ekonomiky. Všechna odvětví se navíc vyznačují určitými specifiky, především
odlišnou citlivostí na hospodářský cyklus.
23
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
1. ANTONIOU, A., GARRETT, I. A PRIESTLEY, R. Calculating the Equity Cost
of Capital Using the APT: The Impact of the ERM. Journal of International
Money and Finance. 1998. vol. 17, pp. 949-965.
2. AUZAIR, S. M. Organisational Life Cycle Stages and Management Control
Systems in Service Organisations. International Journal of Business and
Management. 2010. vol. 5, no. 11, pp. 56-65.
3. BALKIN, D. B. a MONTEMAYOR, E. F. Explaining Team-based Pay: A
Contingency Perspective Based on the Organizational Life Cycle, Team Design,
and Organizational Learning Literatures. Human Resource Management Review.
2000. vol. 10, no. 3, pp. 249-269.
4. BANKS, J. Handbook of Simulation. Atlanta: John Willey & Sons. 1998. 849 s.
ISBN 0471-13403-1.
5. BELAK, J. a MULEJ, M. Enterprise Ethical Climate Changes over Life Cycle
Stages. Kybernetes. 2009. vol. 38, no. 7/8, pp. 1377-1398.
6. BENDER, R. a WARD, K. Corporate Financial Strategy. 3. vyd. 2009. Oxford:
Elsevier. 394 s. ISBN 978-0-7506-8665-5.
7. BLACK, F. a SCHOLES, M. The Pricing of Options and Corporate Liabilities.
The Journal of Political Economy. 1973. vol. 81, no. 3, pp. 637-654.
8. BREALEY, R. A. a MYERS, S. C. Financial Analysis with Excel. 2002. 386 s.
9. BREALEY, R. A. a MYERS, S. C. Principles of Corporate Finance. 7. vyd.
Phoenix: McGraw-Hill. 2003. 1071 s. ISBN 978-0072940435.
10. BRIGHAM, E. F. a EHRHARDT, M. C. Financial Management. Theory and
Practice. 12. vyd. Mason: Thomson South-Western. 2008. 1071 s. ISBN 978-0-
324-42269-6.
11. CAO, Y., CHEN, X., WU, D. D. a MO. M. Early Warning of Enterprise Decline
in a Life Cycle Using Neural Networks and Rough Set Theory. Expert Systems
with Applications. 2011. vol. 38, pp. 6424-6429.
12. CIAVARELLA, M. A. Linking High Involvement Environments to the
Organizational Life Cycle: A Descriptive and Prescriptive Approach. Academy of
Management Proceedings. 2001.
13. DAMODARAN, A. Applied Corporate Finance. 2. vyd. 2004a. 856 s.
14. DAMODARAN, A. Investment Valuation. 2. vyd. 2004b. 1372 s.
15. DAMODARAN, A. The Little Book of Valuation. 2010. 311 s.
16. DAVES, P. R., EHRHARDT, M. C., KUHLEMEYER, G. A. a KUNKEL, R. A.
Increases in the Systematic Risk of Large Firms. 1999. 25 s.
17. DICKINSON, V. Cash Flow Patterns as a Proxy for Firm Life Cycle. 2010. 45 s.
18. DODGE, H. R., FULLERTON, S. a ROBBINS, J. E. Stage of the Organizational
Life Cycle and Competition as Mediators of Problem Perception for Small
Businesses. Strategic Management Journal. 1994. vol. 15, pp. 121-134.
19. DODGE, H. R. a ROBBINS, J. E. An Empirical Investigation of the
Organizational Life Cycle Model for Small Business Development and Survival.
Journal of Small Business Management. 1992. pp. 27-37.
24
20. ELSAYED, K. a PATON, D. The Impact of Financial Performance on
Environmental Policy: Does Firm Life Cycle Matter? Business Strategy and the
Environment. 2009. vol. 18, pp. 397-413.
21. ENGELEN, A., THALMANN, J. a BRETTEL, M. Macht und Einfluss
verschiedener Abteilungen in frühen and späten organisationalen
Lebenszyklusphasen. Zeitschrift für Betriebswirtschaft. 2011. vol. 81, pp. 295-
326.
22. FACKLER, M. a WIMSCHULTE, J. Residualgewinnverfahren zur
Unternehmensbewertung and –steuerung. Am Beispiel des Economic-Value-
Added. Praxishandbuch Unternehmensbewertung. 2. vyd. 2009. pp. 314-334.
23. FAIRCHILD, R. Financial Risk Management: Is It a Value-adding Activity?
Balance Sheet. vol. 10, no. 4, pp. 22-25.
24. Finanční analýza podnikové sféry za rok 2010, dostupné na www.mpo.cz.
25. GRANLUND, M. a TAIPALEENMÄKI, J. Management Control and
Controllership in New Economy firms – A Life Cycle Perspective. Management
Accounting Research. 2005. vol. 16, pp. 21-57.
26. GUPTA, Y. P. a CHIN, D. C. W. Strategy Making and Environment: An
Organizational Life Cycle Perspective. Technovation. 1993. vol. 13, no. 1, pp.
27-44.
27. HOŘEJŠÍ, B., SOUKUPOVÁ, J., MACÁKOVÁ, L. a SOUKUP, J.
Mikroekonomie. 5. vyd. Praha: Management Press. 2010. 574 s. ISBN 978-80-
7261-218-5.
28. HWANG, Y. a PARK, S. H. The Organizational Life Cycle as a Determinant of
Strategic Alliance Tactics: Research Propositions. International Journal of
Management. 2007. vol. 24, no. 3, pp. 427-435.
29. CHAWLA, S. K., PULLIG, Ch. a ALEXANDER, F. D. Critical Success Factors
from an Organizational Life Cycle Perspective: Perceptions of Small Business
Owners from Different Business Environments. Journal of Business and
Entrepreneurship. 1997. vol. 9, no. 1, pp. 47-58.
30. CHEN, H. a HSIEH, Y. Incentive Reward with Organizational Life Cycle from
Competitive Advantage Viewpoint. Human Systems Management. 2005. vol. 24,
pp. 155-163.
31. CHEN, X., YANG, W. a HUANG, D. Corporate Life Cycle and the Accrual
Model: An Empirical Study Based on Chinese Listed Companies. Front. Bus.
Res. China. 2010. vol. 4, no. 3, pp. 580-607.
32. CHIN, C. L., TSAO, S. M. a CHI, H. Y. Trademark Value and Accounting
Performance: Analysis from Corporate Life Cycle. The Journal of American
Academy of Business. 2005. vol. 7, no. 1, pp. 106-112.
33. JACKSON, M. The Gordon Growth Model and the Income Approach to Value.
The Appraisal Journal. 1994. pp. 124-128.
34. JAWAHAR, I. M. a MCLAUGHLIN, G. L. Toward a Descriptive Stakeholder
Theory: an Organizational Life Cycle Approach. Academy of Management
Review. 2001. vol. 26, no. 3, pp. 397-414.
25
35. JENKINS, D. S., KANE, G. D. a VELURY, U. The Impact of the Corporate
Life-cycle on the Value-relevance of Disaggregated Earnings Components.
Review of Accounting & Finance. 2004. vol. 3, no. 4, pp. 5-20.
36. JINDŘICHOVSKÁ, I. a BLAHA, Z. S. Podnikové finance. Praha: Management
Press. 2001. 316. s. ISBN 80-7261-025-2.
37. KALLUNKI, J. a SILVOLA, H. The Effect of Organizational Life Cycle Stage
on the Use of Activity-based Costing. Management Accounting Research. 2008.
vol. 19, pp. 62-79.
38. KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku. 2. vyd. Praha: C. H. Beck. 2001. 367
s. ISBN 80-7179-529-1.
39. KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C. H. Beck.
2010. 811 s. ISBN 978-80-7400-194-9.
40. KOBERG, Ch. S., UHLENBRUCK, N. a SARASON, Y. Facilitators of
Organizational Innovation: The Role of Life-cycle Stage. Journal of Business
Venturing. 1996. vol. 11, pp. 133-149.
41. KOTLER, P. a ARMSTRONG, G. Principles of Marketing. 14. vyd. New Jersey:
Prentice Hall. 2012. 740 s. ISBN 978-0-13-216712-3.
42. KOTLER, P. a KELLER, K. L. Marketing Management. 14. vyd. New Jersey:
Prentice Hall. 2012. 812 s. ISBN 978-0-13-210292-6.
43. KROPÁČ, J. Pravděpodobnostní statistika. Brno: Akademické nakladatelství
CERM. 2004. 112 s. ISBN 80-214-2738-8.
44. LAUBSCHER, E. R. A Review of the Theory of and Evidence on the Use of the
Capital Asset Pricing Model to Estimate Expected Share Returns. Meditary
Accountancy Research. 2002. vol. 10, no. 1, pp. 131-146.
45. LEE, W., TZENG, G., GUAN, J., CHIEN, K. a HUANG, J. Combined MCDM
Techniques for Exploring Stock Selection Based on Gordon Model. Expert
Systems with Applications. 2009. vol. 36, pp. 6421-6430.
46. LESTER, D. L. a PARNELL, J. A. Firm Size and Environmental Scanning
Pursuits Across Organizational Life Cycle Stages. Journal of Small Business and
Enterprise Development. 2008. vol. 15, no. 3, pp. 540-554.
47. LESTER, D. L, PARNELL, J. A. a CARRAHER, S. Organisational Life Cycle:
A Five-stage Empirical Scale. The International Journal of Organizational
Analysis. 2003. vol. 11, no. 4, pp. 339-354.
48. LESTER, D. L, PARNELL, J. A., CRANDALL, W. R. a MENEFEE, M. L.
Organizational Life Cycle and Performance among SMEs. Generic Strategies for
High and Low Performers. International Journal of Commerce and
Management. 2008. vol. 18, no. 4, pp. 313-330.
49. LESTER, D. L., PARNELL, J. A. a MENEFEE, M. L. Organizational Life Cycle
and Innovation among Entrepreneurial Enterprises. Journal of Small Business
Strategy. 2008. vol. 19, no. 2, pp. 37-49.
50. LI, J. Political Strategy of Chinese Private Ventures: an Organizational Life
Cycle Framework. International Journal of Entrepreneurship. 2008. vol. 12, pp.
107-124.
26
51. LIANG, T. P., CZAPLEWSKI, A. J., KLEIN, G. a JIANG, J. J. Leveraging
First-mover Advantages in Internet-based Consumer Services. Communications
of the ACM. 2009 vol. 52, no. 6, pp. 146-148.
52. LIAO, Ch. Salesforce Iincentive within Organizational Life Cycle: A
Transaction Cost Analysis. Human Systems Management. 2007. vol. 26, pp. 1-9.
53. LIAO, Ch. Incentive Reward Control: Based on the Competitive Advantage,
Transaction Cost Economics and Organizational Life Cycle Viewpoint. Human
Systems Management. 2008. vol. 27, pp. 123-130.
54. LIAO, Y. The Effect of Fit between Organizational Life Cycle and Human
Resource Management Control on Firm Performance. Journal of American
Academy of Business. 2006a. vol. 8, no. 1, pp. 192-196.
55. LIAO, Y. The Effect of the Life-cycle Stage of an Organization on the Relation
between Corporate Control and Product Innovation. International Journal of
Management. 2006b. vol. 23, no. 1, pp. 167-175.
56. LINTNER, J. The Valuation of Risk Assets and the Selection of Risky
Investments in Stock Portfolios and Capital Budgets. The Review of Economics
and Statistics. 1965. vol. 47, no. 1, pp. 13-37.
57. LU, J. a WU, Ch. Cost and Benefit Models for Logic and Memory BIST. ACM.
2000. pp. 710-714.
58. MACK, D. A. a QUICK, J. C. An Inside View of a Corporate Life Cycle
Transition. Organisational Dynamics. 2002. vol. 30, no. 3, pp. 282-293.
59. MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku. Proces ocenění, základní metody
a postupy. 2. vyd. Praha: Ekopress. 2007. 492 s. ISBN 978-80-86929-32-3.
60. MASUREL, E. a MONTFORT, K. Life Cycle Characteristics of Small
Professional Service Firms. Journal of Small Business Management. 2006. vol.
44, no. 3, pp. 461-473.
61. MILLER, D. a FRIESEN, P. H. Successful and Unsuccessful Phases of the
Corporate Life Cycle. Organisation Studies. 1983. vol. 4, no. 4, pp. 339-356.
62. MILLER, D. a FRIESEN, P. H. A Longitudinal Study of the Corporate Life
Cycle. Management Science. 1984. vol. 30, no. 10, pp. 1161-1183.
63. MODIGLIANI, F. a MILLER, M. H. The Cost of Capital, Corporation Finance
and the Theory of Investment. The Americal Economic Review. 1958. vol. 48, no.
3, pp. 261-297.
64. MOORES, K. a YUEN, S. Management Accounting Systems and Organizational
Configuration: A Life-cycle Perspective. Accounting, Organizations and Society.
2001. vol. 26, pp. 351-389.
65. MOY, J. W. a LUK, V. W. M. The Life Cycle Model as a Framework for
Understanding Barriers to SME Growth in Hong Kong. Asia Pacific Business
Review. 2003. vol. 10, no. 2, pp. 199-220.
66. Nařízení komise (ES) č. 70/2001.
67. NEUMAIEROVÁ, I. a NEUMAIER, I. Dynamický scorecard INFA. Acta
Oeconomica Pragensia. 2005. roč. 13, č. 4, s. 121-137.
27
68. NEUMAIEROVÁ, I. a NEUMAIER, I. Proč se ujal index IN a nikoli
pyramidový systém ukazatelů INFA. Ekonomika a management. 2008. roč. 2, č.
4, 10 s.
69. NOVOTNÝ, J. Nauka o podniku 1. Brno: ESF MU. 2003. 208 s. ISBN 80-210-
3090-9.
70. NÝVLTOVÁ, R. a REŽŇÁKOVÁ, M. Mezinárodní kapitálové trhy. Zdroj
financování. Praha: GRADA Publishing. 2007. 224 s. ISBN 978-80-247-1922-1.
71. O´RAND, A. M. a KRECKER, M. L. Concepts of the Life Cycle: Their History,
Meanings, and Uses in the Social Sciences. Annual Review of Sociology. 1990.
vol. 16, pp. 241-262.
72. OWEN, S. a YAWSON, A. Corporate Life Cycle and M&A Activity. Journal of
Banking & Finance. 2010. vol. 34, pp. 427-440.
73. OWYANG, K. When margins fall: The Market Life Cycle. Public Utilities
Fortnightly. 1999. vol. 137, no. 11, pp. 30-31.
74. PASHLEY, M. M. a PHILIPPATOS, G. C. Voluntary Divestitures and
Corporate Life-cycle: Some Empirical Evidence. Applied Economics. 1990. vol.
22, pp. 1181-1196.
75. PEDELL, B. Kapitalmarktbasierte Ermittlung des Kapitalkostensatzes für
Zwecke der Entgeltregulierung. Zeitschrift für Planung &
Unternehmenssteuerung. 2007. vol. 18, pp. 35-60.
76. PHELPS, R., ADAMS, R. a BESSANT, J. Life Cycles of Growing
Organizations: A Review with Implications for Knowledge and Learning.
International Journal of Management Reviews. 2007. vol. 9, no. 1, pp. 1-30.
77. REDONDO, Y. P., JUSTE, M. V. B. a PALACIOS, L. L. Firm´s Survival over
the Market Life Cycle: An Empirical Analysis in the Franchise System. Sciences
de Gestion. 2005. vol. 65, pp. 263-283.
78. REINERS, M. Finanzierungskosten im Lebenszyklus der Unternehmung. Ein
optionspreistheoretischer Ansatz. Hamburg: Verlag Dr. Kovač. 2004. 334 s.
ISBN 3-8300-1249-7.
79. REJNUŠ, O. Finanční trhy. 2. vyd. Ostrava: Key publishing. 2010. 659 s. ISBN
978-80-7418-080-4.
80. ROSS, S. A. The Arbitrage Theory of Capital Asset Pricing. Journal of
Economic Theory. 1976. vol. 13, pp. 341-360.
81. RUTHERFORD, M. W., BULLER, P. F. a MCMULLEN, P. R. Human
Resource Management Problems over the Life Cycle of Small to Medium-sized
Firms. Human Resource Management. 2003. vol. 42, no. 4, pp. 321-335.
82. SAMUELSON, P. A. a NORDHAUS, W. D. Economics. 16. vyd. Phoenix:
McGraw-Hill 1998. 781 s. ISBN 978-0070579477.
83. SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press. 2007. 154 s.
ISBN 978-80-251-1830-6.
84. SHARPE, W. F. Capital Asset Prices: A Theory of Market Equilibrium under
Conditions of Risk. The Journal of Finance. 1964. vol. 19, no. 3, pp. 425-442.
28
85. SHIROKOVA, G. Organisational Life-cycle: The Characteristics of
Developmental Stages in Russian Companies Created from Scratch. Journal for
East European Management Studies. 2009. vol 1, pp. 65-85.
86. SHYU, J. a CHEN, Y. Diversification, Performance, and the Corporate Life
Cycle. Emerging Markets Finance & Trade. 2009. vol. 45, no. 6, pp. 57-68.
87. SILVOLA, H. Design of MACS in Growth and Revival Stages of the
Organizational Life-cycle. Qualitative Research in Accounting & Management.
2008a. vol. 5, no. 1, pp. 27-47.
88. SILVOLA, H. Do Organizational Life-cycle and Venture Capital Investors
Affect the Management Control Systems Used by the Firm? Advances in
Accounting, Incorporating Advances in International Accounting. 2008b. vol. 24,
pp. 128-138.
89. SMEJKAL, V. a RAIS, K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 2. vyd.
Praha: GRADA Publishing. 2006. 296 s. ISBN 80-247-1667-4.
90. SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 3. vyd. Praha: C. H. Beck. 2002. 479
s. ISBN 80-7179-736-7.
91. SMITH, K. G., MITCHELL, T. R. a SUMMER, Ch. E. Top Level Management
Priorities in Different Stages of the Organizational Life Cycle. Academy of
Management Journal. 1985. vol. 28, no. 4, pp. 799-820.
92. SOJKA, Z. a MANDELÍK, P. Cenné papíry a burzy. Brno: Vysoké učení
technické, Fakulta podnikatelská v nakl. Zdeněk Novotný. 2001. 184 s. ISBN 80-
214-1975-x.
93. TUASON, R. V. Corporate Life Cycle and the Evaluation of Corporate Strategy.
pp. 35-40.
94. VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vyd. Praha: Ekopress. 1999. 324
s. ISBN 80-86119-21-1.
95. VEJDĚLEK, J. Jak založit nebo převzít podnik. Praha: GRADA Publishing.
1997. 232 s. ISBN 80-7169-234-4.
96. VOSE, D. Risk Analysis. A Quantitative Guide. 3 vyd. Chichester: John Wiley &
Sons. 2008. 752 s. ISBN 978-0-470-51284-5.
97. Vyhláška Ministerstva financí č. 500/2002 Sb. – podvojné účetnictví pro
podnikatele
98. WALSH, J. P. a DEWAR, R. D. Formalization and the Organizational Life
Cycle. Journal of Management Studies. 1987. vol. 24, no. 3, pp. 215-231.
99. WONG, Y. Y. a MAHER, T. E. New Key Success Factors for China´s Growing
Market. Business Horizons. 1997. pp. 43-52.
100. XU, B. Life Cycle Effect on the Value Relevance of Common Risk
Factors. Review of Accounting and Finance. 2007. vol. 6, no. 2, pp. 162-175.
101. Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.
29
SEZNAM VLASTNÍCH PUBLIKACÍ
Články v časopisech ze seznamu RVV:
1. KONEČNÝ, Z. Economic Value Added as a Dependence on the Corporate-
and Market-life cycle. Journal of Competitiveness. 2011. (2/2011). ISSN 1804-
171x.
2. KONEČNÝ, Z. Životní cyklus podniku a vliv na volbu finanční struktury.
TRENDY EKONOMIKY A MANAGEMENTU. 2011. V(08). P. 27-38. ISSN
1802-8527.
3. KONEČNÝ, Z. Structure of cost of equity as the dependence on the corporate-
and market life cycle. TRENDY EKONOMIKY A MANAGEMENTU, 2012, roč.
VI, č. 10, s. 54-67. ISSN: 1802-8527.
Příspěvky na ostatních mezinárodních konferencích/workshopech:
1. KONEČNÝ, Z. Relations between Cost of Capital and Exposure through
Firm´s Growth. In International scientific Ph.D. and Post Docs Conference
2010. Brno. 2010. p. 73-78. ISBN 978-80-214-4081-4.
2. KONEČNÝ, Z. Životní cyklus podniku a vliv na jeho financování. In PEFnet
2010. Brno. 2010. p. 409-415. ISBN 978-80-7375-450-1.
3. KONEČNÝ, Z. Financování podniku v závislosti na jeho životním cyklu. In
International workshop for PhD students. Brno, FP VUT. 2010. p. 36-42. ISBN
978-80-214-4194-1.
4. KONEČNÝ, Z. Economic Value Added Achieved in Czech Automotive
Industry, Depending up the Market Life Cycle. In International Scientific
Ph.D. and Post Docs Conference 2011. Brno. 2011. p. 70-75. ISBN 978-80-
214-4257-3.
5. KONEČNÝ, Z. Vliv tržní pozice na strukturu nákladů vlastního kapitálu. In
Mezinárodní workshop doktorandských prací. Brno. 2011. p.94-99. ISBN 978-
80-214-4348-8.
6. KONEČNÝ, Z. Liquidity of the Company Depending on the Corporate- and
Market Life Cycle. In PEFnet 2011. Brno, PEF MZLU. 2011. p.193-201. ISBN
978-80-7157-743-0.
7. KONEČNÝ, Z. Dependence of Economic Value Added on the Market Share.
In Enterprise and Competitive Environment 2012. Brno. 2012. p.31-31. ISBN
978-80-87106-54-9.
8. KONEČNÝ, Z. Sector Sensitivity to Business Cycle and its Influence on the
Structure of Cost of Equity. In Trends in economics and management for the
21st century. Brno: 2012. s. 655-663. ISBN: 978-80-214-4581-9.
9. KONEČNÝ, Z. Vliv životního cyklu podniku a trhu na strukturu
podnikatelských rizik měřených náklady vlastního kapitálu. In Mezinárodní
workshop doktorandských prací. Brno: 2012. s. 44-49. ISBN: 978-80-214-
4632-8.
30
10. KONEČNÝ, Z. Corporate Life Cycle and Market Position and their
Influence on Rates of Owner´s Risk Rewards. In PEFnet 2012. Brno: 2012. s.
215-222. ISBN: 978-80-7375-669-7.
11. KONEČNÝ, Z. Corporate Life Cycle and its Impact on the Items
Influencing Cash Flow. In Enterprise and Competitive Environment 2013.
Brno: 2013. s. 78-78. ISBN: 978-80-87106-64-8.
12. KONEČNÝ, Z. Cost of Equity as a Tool of Considering Risk
Structure. In CONTEMPORARY PROBLEMS OF ECONOMICS, BUSINESS
AND MANAGEMENT: THEORY AND PRACTICE. 2013. p. 201-205. ISBN
978-5-7526-0597-0.
31
ŽIVOTOPIS
Osobní údaje:
Jméno: Ing. Zdeněk Konečný
Datum a místo narození: 31. 1. 1984, Hustopeče
Rodinný stav: svobodný
Trvalé bydliště: Svatopluka Čecha 11, 693 01 Hustopeče
Pracoviště: VUT v Brně, Fakulta podnikatelská, ústav financí,
kancelář č. P549
E-mail: [email protected]
Telefon: 541 14 3787
Vzdělání:
2000-2004: Obchodní akademie Břeclav
2004-2007: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, bakalářský
obor Daňové poradenství
2007-2009: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, magisterský
obor Podnikové finance a obchod
od roku 2009: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, doktorský
obor Podnikové finance
Jazykové znalosti:
Anglický jazyk: pokročilá znalost (úroveň C1)
Německý jazyk: pokročilá znalost (úroveň C1)
Pedagogická činnost:
Letní semestr 2009/2010: Principy účetnictví, 1. ročník oboru Manažerská
informatika
32
ABSTRAKT
Tato disertační práce je zaměřena na souvislosti mezi životním cyklem podniku
a strukturou podnikatelských rizik, která jsou měřena pomocí nákladů vlastního
kapitálu. Kromě životního cyklu podniku je zohledněn i životní cyklus trhu
a z kombinací fází jsou odvozeny tři odlišné tržní pozice a sice tržní průkopník, tržní
ovládač a tržní následovatel. Při výzkumu je použita metoda analýzy sekundárních
dat, získaných z finančních výkazů vybraných podniků a ze statistických
a analytických materiálů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Vybráno bylo
odvětví českého automobilového průmyslu z důvodu důležitosti pro českou
ekonomiku. Vzorek obsahuje 39 podniků všech velikostí, buď společností s ručením
omezeným, nebo akciových společností, působících na tomto trhu v letech
2002-2010. Fáze životního cyklu podniku a trhu jsou identifikovány za použití
modelu Reinerse (2004). K měření podnikatelských rizik je použit upravený
ratingový model INFA, který je označován jako stavebnicový model Ministerstva
průmyslu a obchodu ČR. Původně byl tento model vyvinut za účelem kalkulace
nákladů vlastního kapitálu. Podnikatelská rizika jsou rozdělena do dvou skupin,
a sice na provozní a finanční rizika, a všechny komponenty nákladů vlastního
kapitálu jsou přiřazeny k jedné z těchto dvou skupin podle rizika, ke kterému se
vztahují. Výsledky výzkumu dokazují, že existují pouze drobné odlišnosti ve
struktuře podnikatelských rizik v závislosti na životním cyklu podniku a tržní pozici.
V podnicích ve fázi růstu a stabilizace dominují rizikové přirážky za provozní rizika,
a to především bezriziková sazba a riziková přirážka za velikost podniku. V rámci
přirážek za finanční rizika, která mohou dominovat pouze v podnicích ve fázi
poklesu, je nejvýznamnější komponentou riziková přirážka za finanční stabilitu.
Podnik v pozici tržního průkopníka by se měl zaměřit na snížení rizikové přirážky
za finanční strukturu, zatímco u tržního následovatele může v rámci přirážek za
finanční rizika dominovat riziková přirážka za podnikatelské riziko podniku.
33
ABSTRACT
This dissertation is focused on relations between corporate life cycle and the
structure of entrepreneurial risk, that is measured by cost of equity. Besides the
corporate life cycle there is considered also the market life cycle and consequently,
from the combination of phases there are derived three different kinds of market
positions, namely business pioneer, business driver and business follower. By the
research, there is used the method of analyzing secondary data, gotten from the
financial statements of selected companies and from the statistical and analytical
materials by the Czech Ministry of Industry and Trade. There was chosen the sector
of czech automotive industry because of its importance for the czech economy. The
sample consists of 39 companies of all sizes, either companies limited by guarantee,
or joint stock companies, acting on this market in years 2002-2010. Phases of the
corporate- and market life cycle are identified by using the model by Reiners (2004).
For measuring entrepreneurial risks, there is used the modified rating model INFA,
which is called as the constructional model of the Czech Ministry of Industry and
Trade. This model was originally developed for calculation cost of equity. The
entrepreneurial risks are divided into two groups, namely into operational and
financial risks, and all of the components of cost of equity are assigned to one of
these two groups according to the risk, to which is it related. The results of the
research prove, that there are only little differences in the structure of entrepreneurial
risks depending on the corporate life cycle and the market position. In companies in
the phases of growth and stabilisation dominate risk rewards to operational risks and
within it the riskless rate and the risk reward to size of the company. Within risk
rewards to financial risks, which can dominate only by companies in the phase of
decline, is the risk reward to financial stability the most considerable component.
The company in the position of business pioneer should focus on the reducing the
risk reward to financial structure, whilst by business follower can dominate the risk
reward to entrepreneurial risk within rewards to financial risks.