UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOZOFICKÁ FAKULTA

KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ

OBOR: DĚJINY VÝTVARNÝCH UMĚNÍ

Bohumila Doleželová (1922 – 1993)

Kresby a závěsné malby

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Markéta Bártová

Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Pavel Štěpánek, Ph.D.

Olomouc 2010

Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci zpracovala samostatně na základě uvedených

pramenů a literatury.

Markéta Bártová

V Jihlavě, dne 20. 4. 2010

Poděkování patří především vedoucímu diplomové práce Prof. PhDr. Pavlu Štěpánkovi,

Ph.D. za cenné rady a připomínky. Dále upřímně děkuji bratřím z České dominikánské

provincie, zejména syndiku řádu fr. Cypriánovi Suchánkovi OP za jeho velkou ochotu a

důvěru. Děkuji také mojí rodině a všem dalším, kteří mě v mé práci a celém studiu

podporovali.

Obsah

Úvod 1

Dosavadní literatura zabývající se Bohumilou Doleželovou 3

Život umělkyně 14

Dětství, dospívání a výtvarná studia 14

„Od talentu ke kumštu se leze po kolenou...“ 18

Naplnění životního snu 21

Pozůstalost autorky 25

Tvorba 1941 – 1984, kresby a závěsné obrazy 27

Závěr 33

Prameny 34

Literatura 35

Přehled výstav 45

Kolektivní výstavy 45

Samostatné výstavy 53

Katalog 58

Kresby 66

Malby 128

Práce známé pouze z reprodukcí 165

Textové přílohy 187

Vysvědčení ze Státní grafické školy v Praze 187

Knižních ilustrace 188

Fresky 189

Poznámky 190

Resume 222

Obrazové přílohy 224

Seznam příloh na DVD 230

1

Úvod

Diplomová práce si klade za cíl představit originální osobnost, dnes již širší

veřejnosti nepříliš známou akademickou malířku Bohumilu Doleželovou (1922 –

1993). Svým životem a dílem výrazně vybočovala ze soudobého společenského i

uměleckého klimatu, přičemž dobu její tvůrčí aktivity můžeme vymezit obdobím

od počátku čtyřicátých do první poloviny osmdesátých let minulého století.

Doleželová, která se přes svá původně grafická studia věnovala především

malbě, proslula jako „malířka cikánů“ a lze konstatovat, že výjevy ze života

Romů byly skutečně ústředním tématem její tvorby. Vedle toho se nejčastěji v

jejím díle objevují nábožensky laděné obrazy. S oběma jmenovanými oblastmi

byla Doleželová vnitřně silně spjata a jedním z cílů textu je i přiblížení důvodů,

proč tomu tak bylo.

Autorka této statě se umělkyní zabývala již ve své postupové práci.

Zmapovala v ní životní osudy a obecně také výtvarné dílo Doleželové, o níž do té

doby v podstatě neexistoval žádný podrobnější text. Součástí vzpomenuté práce,

která se opírala zejména o bádání v dochované osobní autorčině pozůstalosti,1 byl

katalog malířského díla menšího rozsahu. Předkládaná diplomová práce je

výsledkem hlubšího a rozsáhlejšího výzkumu, čerpajícího jak ze zmíněného fondu,

tak i z jiných, nově zjištěných zdrojů, dobových periodik a literatury. Snahou

přepracovaného a výrazně doplněného textu je na základě důslednějšího studia

dostupných materiálů a především pak samotného díla nejen upřesnit fakta o

životě Bohumily Doleželové, ale také vysledovat či prověřit okolnosti a vlivy,

které spoluutvářely její osobnost i umělecké směřování a nově stanovit chronologii

výtvarného vývoje celé autorčiny tvorby. Právě těmto aspektům nebylo doposud

věnováno dostatek pozornosti.2

Jako nutný předstupeň a zároveň další výsledek badatelského úsilí vznikl

oproti postupové práci významně rozšířený katalog výtvarných prací umělkyně,

který tvoří součást předkládané statě a představuje zatím největší odborně

zpracovaný soupis děl Bohumily Doleželové. Vzhledem k autorčině obrovské

produkci nebylo možno zahrnout do rozsahem omezené diplomové práce všechna

zjištěná díla, katalog registruje pouze kresby a závěsné malby. Největší část prací

do něj vřazených patří do majetku České dominikánské provincie (dále jen ČDP) a

2

Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových (dále jen Nadace Waldesových).3 K nim

pak přistupuje Muzeum Romské kultury v Brně (dále jen MRK), které se na

Doleželovou a její produkci soustředí dlouhodobě a průběžnými nákupy (zejména

právě z majetku dvou předchozích subjektů) autorskou kolekci rozmnožuje.4

Přehled doplňují díla uložená ve sbírkách galerií České Republiky a jak z katalogu

vyplývá – jejich celkový počet je velmi nízký.5

Z pochopitelných důvodů zůstávají nepříliš prozkoumanou oblastí sbírky

privátní. Několik významných prací se podařilo objevit během přípravy autorčiny

retrospektivy, kterou pisatelka tohoto textu jako kurátorka Oblastní galerie

Vysočiny v Jihlavě (dále jen OGV) uskutečnila na přelomu let 2006 a 2007.

Početně se však jedná o zanedbatelnou část, neúměrnou odhadovanému množství,

které se v soukromých rukou nachází. Přes četné pokusy se bohužel rovněž

nepodařilo proniknout do sbírek zahraničních institucí a ověřit informace o údajně

zde se nalézajících dílech. Z důvodu překročení požadovaného rozsahu diplomové

práce nebyly do katalogu zařazeny grafické práce ani nástěnné malby. Alespoň

základní informace o freskách se uvádí v rámci textových příloh, reprodukce

některých z nich byly zařazeny do příloh obrazových.6

Mimo tištěných příloh byl výběr z nejzajímavějších pramenů, které se

k malířce a jejímu dílu vztahují, umístěn v elektronické podobě na přiložené DVD.

Autorka statě by se tímto tématem ráda zabývala i nadále, neboť se, přes

velký posun v bádání, stále ještě nabízí celá řada otázek, týkající se této výjimečné

osobnosti a její tvorby.

3

Dosavadní literatura zabývající se Bohumilou Doleželovou

O Bohumile Doleželové byla doposud vydána pouze jediná monograficky

zaměřená publikace, přehled literatury tvoří především novinové články, katalogy

nevelkého rozsahu a několik málo slovníkových hesel.

Vůbec první dva redakční příspěvky uvádějící autorčino jméno, se objevily v

plzeňském tisku roku 1942. Kratké texty s názvem Aktivní účast žen na výstavě

„Žně volných chvil“ a „Žně volných chvil“ – dvě ženy malířky byly věnovány

výstavě samouků, která se v květnu t. r. konala v tamním Společenském domě.7

Dle slov autora jedné z glos byla „kvalita děl dvou zde vystavujících žen“, z nichž

jedna byla pochopitelně B. Doleželová, „toho druhu, že zaslouží, aby bylo o nich

také něco napsáno.“8 Budoucí umělkyně pracovala v té době v Plzni jako

modistka, amatérského výtvarného školení se jí dostalo u zdejšího ak. malíře

Josefa Proškovce (1883 – ?).9 V novinách byl zdůrazněn autorčin „nesporný

talent“ a „pozoruhodné nadání, zvláště pro portrétování.“10 Zatím zcela neznámá

mladá dívka se tedy na výstavě představila jako portrétistka, v tisku byla

vyzdvihována kopie obrazu „Portrét starého muže“, který „p ůsobí dojmem

starého originálu“ s tím, že „také ostatní práce svědčí o zvláštní píli“, neboť

„autorka každou svou volnou chvíli věnuje malování, jež je jejím koníčkem.“11

O několik let později, již jako studentka AVU, vystavovala Bohumila

Doleželová s Klubem akademiků, jehož členkou také pravděpodobně byla.

K výstavě byl vydán útlý katalog, který uvedl o autorce několik stručných

biografických údajů.12

V souvislosti s úspěchy autorky na poli filatelistické tvorby vyšlo v roce

1950 několik článků. Text s názvem Pozoruhodné prvenství naší pošty přinesl o

čerstvé absolventce akademie základní informace a upozornil na její vítězné

návrhy poštovních známek, stejně jako i jinde zveřejněná glosa Z galerie tvůrců

našich známek.13

Článek Výstava v Prostějově informoval o prezentaci prací prostějovských

výtvarníků, členů Klubu Přátel Umění Beseda14, k nimž Doleželová v té době již

rok patřila. Redaktor konstatoval, že zde „z mladých výtvarníků“ právě ona

předvádí „slibně, náladově laděné figurální motivy.“15 Na této výstavě vystavila

autorka několik prací, mezi nimi také návrhy na poštovní známky.16

4

V Dodatcích Tomanova slovníku, které byly vydány roku 1955, nalezneme

k začínající umělkyni pár základních údajů.17 Nejdůležitější je zde informace o

účasti této „malířky a grafičky“ na I. přehlídce československého výtvarného

umění.

V roce 1959 se konala první samostatná výstava autorčiných prací, Svobodné

slovo v souvislosti s ní uveřejnilo text s názvem Minulost zvěčněná na plátně.18

Výhradní tématikou vystavených děl byly Romové (v dobovém úzu označováni

jako Cikáni), redaktor se v článku zaměřil především na otázky týkající se právě

námětu. Zajímalo jej, proč si Doleželová vybrala tuto „d říve utiskovanou a

pokořovanou etnografickou skupinu“.19 Na základě rozhovoru s umělkyní

osvětluje její volbu a je to vlastně poprvé, co se veřejnost dozvídá podrobnější

okolnosti tohoto rozhodnutí.

Obdivné líčení návštěvy pražského malířčina ateliéru, který se stal místem

setkávání různých zajímavých osobností, pochází z pera dvou známých publicistů

a překladatelů – Lumíra Čivrného (1915 – 2001) a Milana Kundery (nar. 1929).

Reportáž s názvem U Míly Doleželové publikoval v roce 1960 časopis Kultura.20

V textu, jenž patří v dosavadním výčtu k těm s větší vypovídající hodnotou, se

dočteme: „v ateliéru (…) je těsno. Jednak proto, že plátna, na nichž maluje, jsou

velká a je jich mnoho a mnoho, jednak proto, že na obrazech jsou velké figurální

scény, tak lidské, tak skutečné, že místnost ateliéru se stává jakousi naplněnou

nádražní čekárnou, kde se setkalo mnoho životů. Stáli jsme před obrazy a pak jsme

sundávali se skříně další a další, nejsouce s to v krátké době několika hodin žádný

z nich ani pořádně dovnímat. V umění nerozhoduje kvantita nýbrž kvalita. To je

pravda. A přece ne docela. Když se malíři podaří jedno monumentální plátno,

může to být náhoda nebo úspěch, ale když někdo namaluje za dva měsíce jedenáct

takových pláten a během dvou, tří let osmdesát, a znamenitých, stojíme už tváří v

tvář něčemu velkolepému, tvořivosti tak tryskající, že nás jímá závrať. Stojíme

tváří v tvář vášnivé posedlosti: projevuje se nejenom množstvím obrazů, nýbrž i

především urputnou soustředěností na jeden základní malířský úkol (…) Míla

Doleželová maluje totiž skoro výhradně velké figurální kompozice (průměrná

velikost obrazu je asi dvakrát jeden metr) a maluje skoro výhradně cikány.” Za

plné ocitování jistě stojí i v článku se objevující hlubší úvaha nad tímto námětem v

kontextu dějin umění a to minimálně již z toho důvodu, že Kundera s Čivrným

byly vůbec první, kdo se o podobné srovnání pokusil. Podle nich by se „dalo

5

právem řict – téma jejích obrazů to na první pohled napovídá – že umění Míly

Doleželové je uměním sociálního prostestu; ale byla by to jen půlka pravdy.

Protest tzv. sociální malby, jak jsme ji poznali třeba u německých expresionistů

nebo u některých malířů mexických, spočíval většinou v tom, že ukazoval výstražně

a hrozivě svět bídy, jeho strašnou odlidštěnost záměrně a tendenčně podtrhoval.“

Dle jejich soudu však „tento způsob měl v sobě i jistou ohraničenost: za

expresionisticky akcentovanou obludností bídy a strádání ztrácela se totiž často

poetická lidskost „uražených a ponížených.“ To v jejich očích dílo Doleželové

nepostrádá, pro ni totiž „není svět cikánů především světem bídy. Pro ni je to

především svět elementárních projevů života, přirozených, původních, ryzích

člověku dosud nezcizených vývojem třídní civilizace. Potulný život cikánů, toť

anabáze lidské prostoty, bědné, udivené, ulekané; anabáze původních lidských

projevů, které v tomto světě ztratily své místo a znovu ho hledají.” Redaktoři se

snažili výše uvedené názory čtenářům ilustrovat podrobnějším popisem několika

konkrétních pláten.21 Obecně pak o její malířské tvorbě prohlásili, že „obrazy jsou

přísně konkrétní”, a i přesto, že každý z nich je „nejinotajný, i když na něm kůň

znamená koně a růže růži, má vždy svou vnitřní filosofii, je vždycky výtvarnou

básní o „lidském údělu“. Právě pro tuto zamyšlenou vnitřní filosofii mohou [tyto]

obrazy mluvit stejně k osudům barevných národů, jako k osudu naší vlastní

ztracené prostoty.”

Po rozboru námětů se pisatelé zaměřili na uměleckou formu malířčiných prací.

Výčet uměleckých vlivů, které pro ně byly v obrazech Doleželové čitelné a které

jim možná, během jejich návštěvy u ní, odhalila i sama autorka, je následující: „v

malbách je možno zahlédnout odkaz Gauginův (v dekorativizující barevnosti),

Henri Rousseauův (v primitivizující stylizaci), Riverův (v monumentalizujícím

zjednodušení), ale třeba i Matissův (užití ornamentu).“ Se všemi těmito postřehy

nelze nesouhlasit. Kundera s Čivrným pak uzavřeli celé hodnocení s tím, že

„d ůležité tu však není jen to, že tyto odkazy vstoupily v jedinečnou a osobitou

výtvarnou mluvu, ale zejména to, že Míla Doleželová ztéká moderními výtvarnými

prostředky úkol, který se pro soudobé malířství zdál nejobtížnější: hluboké,

rembrandtovské zamyšlení nad člověkem a jeho vztahy ve velkých figurálních

kompozicích.“ Že malířka a její tvorba na oba publicisty skutečně zapůsobila,

dokazuje i poslední odstavec: „A proto neodchází člověk z [jejího] ateliéru jen

radostně vzrušen výtvarnou krásou, ale také tknut a poraněn lidskými osudy.

6

Odnáší si s sebou kus tíhy. A chce se mu pak psát spíš eseje o lidském životě než o

výtvarném umění.“

Dalším návštěvníkem malířčiny pracovny v Karlíně, jehož její umění také

silně zaujalo, byl básník chilského původu Pablo Neruda (1904 – 1973). Uznávaný

literát byl nadšen a na adresu jejího díla prohlásil: „Tolik krásy, barev a estetické

síly! Její poselství mluví přímo k lidem. Tak by mělo mluvit všechno umění.

Rozhodně nikdy podle studeného receptu. Můžete nesouhlasit, můžete říct všechno,

co chcete, ale jedno ne: že je studená. A to je skvělé.“ 22

Krátký článek přinesla hned počátkem roku 1960 Obrana lidu.23 Text uvedl

informace o studiu Doleželové na akademii, redaktor upozornil na její úspěchy na

poli knižní ilustrace a filatelistické tvorby a obecně popsal její malířské dílo:

„Dnes je celá malířská tvorba Míly Doleželové vyplněna cikánskou tématikou. Na

rozměrných plátnech shlukují se cikánské postavy v dramatické skupiny, spojované

zvláštním vnitřním napětím. Výrazné tváře jsou vážné, zamyšlené, někdy rozrušené

jakousi tragedií, snad vidinami, vzpomínkami nebo vzněty, kterými je cikánská

duše tolik bohatá. Obrazy jsou plny barev. Ale Doleželová jich využívá k zvýšení

celkového účinu svých obrazů.“

Velkou pozornost, jež vzbudila tohoto roku malířka svojí druhou

samostatnou výstavou, dokládá množství článků, otištěných snad ve všech

hlavních dobových periodikách. Před tímto výčtem však ještě zmiňme drobný

katalog se seznamem prací, které byly v předsálí tehdejšího pražského Ústředního

divadla československé armády (dnešní Vinohradské divadlo), prezentovány.

Autorem celého textu, v jehož úvodu byla ocitována jedna z básní španělského

básníka Federica Garcíi Lorcy (1898 – 1936), byl Jan Smíšek. Ten se zamýšlí nad

obrazy, v nichž dle něj chybí „selanky zátiší a není tomu tak proto, že by šlo o

práci portrétisty. Nejde ani jen o vynikající schopnost kompozice (...), ani surová

barevnost nestojí tu na místě prvém. Na prvém místě stojí člověk – člověk snědé

pleti a rudého všelidského srdce, realita jeho života.“ 24

Krátké upozornění na vernisáž přinesla spolu s reprodukcí Večerní Praha.25

Informovala o tom, že „divák bude moci shlédnout na čtyřicet zajímavých prací,

jež jsou poznamenány hlubokým pochopením a znalostí života našich cikánských

spoluobčanů.“

Dle Rudého práva „se objevil silný talent, který bude hledat uplatnění jistě

hlavně v monumentálních úkolech. Tomu nasvědčují rozměrné obrazy (...)“, z

7

nichž „vyzařuje dokonalá znalost malby a námětů, kultivovanost i odvaha

k nevšednímu pojetí.“26

Lidová demokracie zase zopakovala spojení malířčiny tvorby s Paulem

Gauginem: „Život a podoba národů, ras a kmenů civilisací málo dotčených

přitahovaly zájem malířů od dob romantismu. Samozřejmě, že si tu vzpomeneme

především na Gaugina. Jeho příklad je zjevný i v plátnech vystavující autorky.“27

Práce jsou charakterizovány jako „kompozice z velikých, sytě a pestře barevných

ploch, do nichž jsou převáděny postavy snědých tváří s velkýma, smutně

zahleděnýma očima. Poetičnost těchto tichých scén je podtržena motivy z přírody

(červené slunce, oranžový měsíc) i zkratkami zvířecích těl. Výtvarně méně čisté

jsou portrétně zaměřené postavy nebo skupiny, v nichž poesie ustupuje expresi a

typisovaná tvář snaze o postižení určitých rysů. Nejlepší z nich jsou podobizny

dětí.“

Dva články otiskl rovněž i deník Práce. Krátký odstavec Život našich

spoluobčanů uvedl mimo obecné stručné informace konstatování, že „Doleželová

maluje s důkladnou znalostí života cikánů a je snad jediným naším umělcem, který

štětcem píše letopis jejich přerodu.“28

V textu s názvem Hojná úroda v pražských výstavních síních jsou opět

chváleny obrazy romských dětí „s překrásnýma tmavýma očima“ a rodiny

„symbolizující osudy, radosti i bolesti cikánského lidu.“ 29 Redaktorka celkem

trefně konstatuje, že „Doleželová miluje lidi, které maluje, dovede ukázat rozdílný

směr života Cikánů (...) a není přitom sentimentální, ani didaktická.“

Na výstavu znovu upozornila březnová Kultura. V krátké glose se mluví o

„nevšedních plátnech ze života cikánů“ , v nichž je „cosi romantického, až

exotického, co ještě zesiluje jejich výrazné, místy poněkud dekorativní barevné

podání. Ale je v tom síla uměleckého prožitku a jeho upřímnost i odvaha upnout se

k motivům, kde originalita pohledu se prolíná s nesentimentálním a přitom vřelým

lidským soucitem.“30

K prezentaci se článkem Úspěch v dosti citově zabarveném popisu vrátila

také redaktorka Mladé Fronty a v prvním odstavci vylíčila vernisáž: „Stisky rukou,

objetí, gratulace, indický velvyslanec, štíhlá žena v hedvábném sárí, kruh

neznámých obličejů, novináři, cikánské děti ve svátečním. (...) Listuje v návštěvní

knize. Podpisy návštěvníků z Indie, Francie, Bulharska, Sovětského svazu,

Mexika."31 Další vyprávění je expresivní zkratkou líčení Doleželové cesty za

8

výtvarným studiem a nynější prací, většinou v ich formě. Text končí výmluvně:

„Já mohla malovat jinak. Chápejte, třeba cikána v uniformě... koupila by to

vojenská správa. Jenže já nechci.“ 32

Zprávy o výstavě byly publikovány i v odborných časopisech. Tvorba otiskla

příspěvek dlouholetého malířčina přítele Španěla Felixe B. Garcii, s názvem O

minulosti cikánů.33 Garcia v něm vyjádřil své pocity z malířčina díla a poukázal na

jeho spojitost s poezií autorčina oblíbeného básníka Federika Garcíi Lorcy.

Periodika Výtvarné umění a Výtvarná práce se omezila na reprodukce obrazů

z výstavy.34

Větší samostatnou výstavu uspořádala Doleželová i v následujícím roce,

tentokrát v brněnském Domě umění. Stejně jako předchozí, vzbudila i tato

expozice „mimořádnou pozornost.“35 Jak uvedl jiný pisatel „neobyčejně

navštívená vernisáž sama vydala svědectví o tom, jak toto výrazné, silné poučné a

domovem se napájející umění proniká k srdcím lidí, jak si razí cestu, jak dochází

obecného uznání.“36

Další periodikum uvedlo, že obrazy „upoutávají sugestivní silou moderního

výrazu a pravdivostí prožitku, monumentálním pojetím, které strhuje naléhavostí

obecně lidských a přitom aktuálních myšlenek. Doleželová se představuje brněnské

veřejnosti jako vyzrálá malířka s vyhraněným názorem.“ 37

Zajímavá zmínka o autorce se v tisku objevila v červencové Tvorbě. Časopis

tehdy přinesl oznámení, že „v ěnovala nedávno tři své obrazy kubánské Národní

galerii. Rovněž odeslala několik svých prací do Paříže v odpověď na známou

Picassovu výzvu.“38 Informaci později opakují bez dalšího komentáře Josef

Dolívka i Ivan Žlůva.39 Dlužno poznamenat, že údaj zatím nemohl být prověřen z

důvodu uvedeném v úvodu této statě.

K poznání autorčiny umělecké tvorby a hodnocení jejího díla ze strany

dobové kritiky mohou výrazně přispět také nepublikované texty, přednesené při

příležitosti některé z malířčiných výstav. K dokumentům tohoto druhu patří

úvodní řeč k akci konané v Pálffyho paláci v Praze roku 1962. Jeho autor Jan

Smíšek, v něm mj. o Doleželové řekl: „Je to ojedinělý a svým způsobem jedinečný

tvůrčí zjev v našem současném výtvarném životě, a zřejmě v dějinách

československého malířství vůbec, (…) zjev, který málo respektuje ustálené dobré

9

mravy české malířské školy (…), ale o to víc usiluje o navázání světových

souvislostí (…).“40

Jako rozhovor s nadějnou umělkyní byl koncipován článek Na Sokolovské.41

Doleželová v něm přiblížila svou cestu ke studiu na AVU, zmínila způsob malby a

inspirační zdroje „své dnešní práce“. Znovu se zde také zpovídala z osobního

vztahu k Romům a komentovala záměr svého snažení.

V roce 1963 vyšel text s názvem El arte contra el racismo,42 v němž autor

upozorňoval na stále živé xenofobní postoje v soudobé společnosti a soustředil se

zejména na námětovou stránku malířčiny tvorby – Doleželové dílo bylo často díky

svému tématickému zaměření, chápano jako prostředek boje proti rasismu.43

Konstatoval také, že plátna „jsou tolik působivé díky své barevnosti. Jdou do

hloubky tohoto světa, ve kterém slunce ozáří vraždu stejně tak jako člověka s jeho

majetkem (...), jasné a nádherné barvy, díky kterým můžeme z obrazů cítit lásku,

smutek, radost i nenávist.“

Jméno Bohumily Doleželové zmínil v katalogu Bildnisse z roku 1966

původem italský malíř Gabriele Mucchi.44 Doleželová se s ním setkala během své

poznávací cesty po DDR, Mucchi Doleželovou portrétoval.45

Koncem zmíněného roku uspořádala Doleželové (a jejímu manželovi Jiřímu

Marešovi) rozsáhlou výstavu tehdejší Krajská galerie v Jihlavě. O prezentaci bylo

v tisku publikováno několik zpráv, vyšla rovněž doprovodná publikace drobného

rozsahu. Ctimír Linhart, ředitel instituce a zároveň autor krátké předmluvy, v ní

malířčiny vystavené práce zhodnotil: „Na rozměrných plátnech se shlukují postavy

v dramatické aglomeráty, které spojuje zvláštní vnitřní napětí. Zobrazené tváře

jsou vážné, zamyšlené, vzrušené nějakou neznámou tragedií, vzněty nebo

vzpomínkami, kterými je duše barevných lidí tak bohatá. Na všech obrazech jsou

výrazné především oči, ve kterých najdeme vše. Výraz smutku i radosti, bolesti i

mateřské něhy.“ 46

Jihlavská Jiskra ještě v prosinci roku 1966 otiskla text, ve kterém se

opakovalo již v minulosti vyřčené konstatování příbuznosti Doleželové tvorby

s mexickou školou.47 Redaktor hodnotil vystavené dílo vesměs podobně jako

Čivrný s Kunderou, jistě důkladně čerpal z jejich jinde zmíněného článku: „O

sociální malbu v souvislosti s cikány či barevnými vůbec tu asi nejde, alespoň

v převážné většině ne. Poněvadž výtvarné vyjádření nedokumentuje materiální

bídu či rasovou diskriminaci. Ani tematicky tomu tak není, vyjma asi čtyř obrazů,

10

které lze spíše chápat jako obecný výraz odporu vůči intoleranci vůbec. Většinou

převažují obecně lidská témata – láska, rodina, mateřství, smrt.“ Dále spekuloval

nad důvodem volby dominantního tématu: „Domnívám se, že [malířka] si vybrala

barevného člověka jako vyjádření věcí obecně lidských a zároveň asi i velmi

osobních. Jak vedla cesta k této volbě je těžké říci. Na začátku jistě hráli roli

cikáni a soucítění s nimi, vztah k Lorcovi, Siquerosovi a Riverovi a zřejmě ještě

další momenty (…).“ Nakonec komentoval rozměr a barevnost pláten, které vždy

budily velkou pozornost a popsal je slovy: „Monumentální formát (vyžadující pro

ženu fantastickou námahu), monumentální zjednodušené podání, které má blíže

k fresce, až dekorativní barevná polyfonie (…). Dekorativnost při tak velkém

formátu (v průměru 200x150) může někdy převážit v čem vidíme jisté nebezpečí

této malby, jak je tomu např. u obrazu „Matka“, který je téměř osově souměrný,

figury jsou strnulé v hieratickém postoji, takže se mateřství téměř vytrácí

v egyptské dekorativní ztrnulosti. V posledních obrazech mizí částečně původní

tematika a je nahrazena fantazijní inspirací. V některém případě je na škodu jinak

mistrně zvládnuté malby přemíra symbolů obecně ne srozumitelných a tříštících

kompozici obrazu. (...) Obrazy M. Doleželové jsou pro diváka problémem, mimo

jiné i v tom smyslu, že v této zemi naprosto chybí analogické srovnání.“

Téměř totožně jako právě citovaný článek je vystavěna zpráva o jihlavské

prezentaci v lednové Rovnosti. 48 Uvádí také shodné slovní obraty a navíc i stejné

chyby, jedná se vlastně o přetisk předešlého textu s minimálními úpravami.

Podobně je tomu tak v případě krátkého upozornění na výstavu ve Výtvarné

práci.49 Málo pozměněný text v podstatě kopíruje článek zveřejněný v závěru

minulého roku v jihlavském deníku.

Další reakci na „manželskou“ výstavu přinesl pod názvem Chuť a vůně

člověčiny také oblíbený časopis Vlasta.50 Jeho autor, podobně jako již dříve

citovaný, znovu uvedl, že „malířku (…) lze těžko přiřadit k některému názorovému

okruhu a výtvarné skupině u nás“ a „jestliže je [autorka] v kontextu našeho

výtvarného umění zjev ojedinělý, platí to tím spíš mezi našimi ženami

výtvarnicemi. Přitom je v jejích obrazech něco výrazně ženského, lze si jen stěží

představit, že by je namaloval muž.“ Uvažoval, že je to snad „v onom zřetelném

soucítění se všemi ponižovanými a ubližovanými, v apoteóze chudoby a prostoty,

která dává dost prostoru lásce a lidskému štěstí. A v oné marnotratrosti tvarů,

barev a rozměrů, vykupované ovšem životem plným odříkání a vynalézavosti

11

v ústraní, daleko od městského ruchu a pohodlí, zato blíže k elementárním

kořenům lidské existence.“

Ve svých pětačtyřiceti letech se malířka dočkala své první zahraniční

výstavy. Uspořádala ji Gulf American Gallery a prezentace neunikla pozornosti

tamního tisku. Článek Like Mexican primitives. Czech Painter a Real Stunner

informuje o tom, že Doleželová se zde představila „skupinou obrovských, smělých

a zářivých pláten, jež návštěvníky galerie uchvátí.“51 Nadšená autorka zprávy

Doris Reno konstatovala, že „malby jsou velmi pozoruhodné a to hned v několika

směrech – zejména však proto, že tak živě připomínají naivistické (primitiv-style)

figurální práce nejlepších mexických muralistů, přestože Doleželová nikdy

nevycestovala z Československa.“ Obrazy obecně popsala jako plné „zářivých

barevných kombinací, (…) všechny figurální, z nichž některé zachycují mnoho

postav, jiné pouze dvě nebo tři, ale pokaždé máme dojem, že jejich uspořádání

(kompozice) je „přirozeně“ správné a harmonické, vždy krásně zorganizované.“

Několik prací vyzdvihla konkrétně a nakonec podotkla, že „tato velkoformátová

plátna nebyla pro expozici zarámována, nýbrž pouze prostě připevněná ke stěnám.

(...) rámována nebyla zejména proto, že [pořadatel] doufá, že poputují do dalších

muzeí a galerií na východě, a že by jejich zarámování prodražilo lodní přepravu.”

V květnu o dva roky později byla zahájena výstava v americkém Chicagu

pod názvem Contemporary Czech Art, jíž se Doleželová také účastnila. Tamní tisk

komentoval vystavená plátna jako práce, jež „vyplňují velké těžké nohy, ruce a

výrazné tmavě olivové oči.” 52

Článek s názvem Moje výpověď o Milušce Doleželové zveřejnil počátkem

roku 1970 časopis Štafeta.53 Text je souhrnem vzácných postřehů a osobních

vzpomínek na návštěvu u Doleželové a jejího manžela v Klatovci na Vysočině.

Zikmundová, na kterou oba velmi silně zapůsobili, barvitě vylíčila zařízení jejich

domu a částečně i zvyků, které u nich vládly: „Oni nás tam začarovali. Začarovali

i auto; vrátili jsme se z návštěvy o den později. Začarovali nás chalupou, jež je

zvenčí pomalovaná Miluščinými freskami a Jirkovými sgrafity a uvnitř zaplněná

Miluščinými plátny, a to na půdě, v kůlně, v kuchyni, obývacím pokoji, ložnici a

bůhvíkde ještě, a která, když jsou hotová, nejprve musí uschnout, pak se srolují a

teprve potom odnesou třeba na půdu, protože by s rámem neprošla dveřmi, jelikož

jsou totiž od stropu až na podlahu(…). A studničkou nás začarovali (…), voda v ní

je prý opravdu zázračná. A psem, co chodí i po stole. A taky tam mají kachlová

12

kamna a za nimi pec, na které se ohromně sedí (...). Jak jsme tam tak seděli a

semtam něco říkali, začarovala nás hotová i nedodělaná Miluščina plátna. Ta

hlavně přes oči a stejně výmluvné ruce postav, prý cikánů. Jako bychom přes ně

vtaženi, přes jejich smutek. odevzdání i jistoty vstupovali někam jinam, mimo nás,

mimo náš svět.“ Pisatelka v rámci popisu činností, jimž se během návštěvy u

malířky věnovali, litovala malého zájmu tuzemských institucí o Doleželové dílo:

„ (...) prohlížení obrazů a diapozitivů těch Miluščiných prací, které jsou uloženy a

zamčeny v klátovecké škole, anebo jsou roztroušeny různě po světě, jen ne po

našich galeriích, ale zato třeba i po Americe, kam jich patnáct za 3000 dolarů

zakoupil pro jednu z předních galerií, a to na Miami Beach, pan Kliegermann.

Takže je, vážení čtenáři, mimo příležitostné reprodukce v zahraničním tisku už

nikdy neuvidíme. Konečně, měly-li by moknout a plesnivět někde ve špatném

pražském ateliéru... .“54

Až v roce 1979 publikoval Pavel Landa další krátkou stať věnovanou

„malířce cikánů“ a znovu pod názvem Umění proti rasismu. Opět se zde objevila

nepřesná a zkreslující informace, že se Doleželová „v ěnovala svému jedinému (…)

tématu: cikánům.“55 Mimo již jinde publikované údaje o jejím životě, pobytu na

Vysočině a současné tvorbě, se zde objevila badatelsky zajímavý poznámka: „Více

než osmdesát pláten (…) visí na nejrůznějších místech obou amerických

kontinentů“ , kterou bude nutno ještě prověřit. Redaktor na závěr zdůraznil

„nejcharakterističtější vlastnost“ malířčina díla, jíž je dle něj „dekorativnost a

neopakovatelná barevnost.“

I vzhledem ke slábnoucí prezentační činnosti nebylo o Doleželové

v osmdesátých letech nic zveřejněno. Až po úmrtí autorky v prosinci roku 1993

vyšly v tisku dva články, které pouze ve stručnosti připomněly její osobnost a

dílo.56 Oba texty patří nepřináší nic nového, pouze v jednom z nich se setkáváme s

prvně publikovaným, zdaleka ne však úplným výčtem výstav.57

Další článek se objevil v následujícím roce v Jihlavských listech.58 Vznikl

z podkladů dlouholetého autorčina přítele Jana Sedláka a nepřinesl v podstatě

žádné nové informace. Sedlák byl také tvůrcem textu katalogu ke stálé expozici

autorky, vydaném v roce 1995 Sdružením laiků sv. Dominika.59 Opět se jednalo

spíše o obsahově slabší stať, z níž snad za zmínku stojí pouze informace, týkající

se autorčiny malířské produkce přibližně od počátku padesátých let do prvních let

šedesátých: „…během deseti let (…) vytvořila rozsáhlý soubor asi šesti set obrazů

13

s cikánskou tématikou.“60 Údaj přebrala a do své statě včlenila i Eva Davidová,61

významná romistka, která se s Doleželovou znala již dob pražských studií. Ve

svém textu zmiňuje především fakta o vztahu malířky k Romům, obohacené o

osobní vzpomínky na ni a na společnou cestu na Slovensko v roce 1954.

Dlouhodobě se Doleželovou zabývá již několikrát citovaný Ivan Žlůva. Je

také původcem autorčina hesla v publikaci Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě.62

K umělkyni uvedl několik životopisných informací a v krátkosti nastínil vývoj

jejího malířského díla. Oproti dřívějším badatelům zmínil socrealistické počátky,

cenným přínosem je zde i vypublikování stručného přehledu autorčiných realizací

v oblasti freskové tvorby.63 Heslo nakonec doplnil neúplným a spíše náhodně

vybraným přehledem literatury.

V dubnu téhož roku otiskl tentýž další text pod titulem Přechodné pobyty

Bohumily Doleželové v „cihelně“ u Jihlávky. Článek má spíše dílčí význam, autor

v něm shrnul své poznatky o střídavých pobytech Doleželové na Vysočině a

v Praze v letech 1958 – 1972.64

V roce 2003 uspořádalo pražské Rudolfinum krátkodobou expozici s názvem

Československý socialistický realismus, na níž bylo vystaveno i dílo (díla?) B.

Doleželové. Ve své recenzi na výstavu pak Hana Rousová a Marie Klimešová

vřadily malířku do skupiny umělců jako byli Alena Čermáková, Alfréd Fuchs,

Jaromír Schoř, Jarmila Záhořová a další, „jejichž kariéra začala a skončila

s krátkým obdobím nejtužšího stalinského dogmatismu.“ 65 S citovaným závěrem

nelze souhlasit, i když je pravdou, že část díla autorky se k projevům socialistického

realismu řadí. Jednalo se však pouze o krátkou, navíc počáteční etapu její umělecké

činnosti, citovaný soud lze tedy pokládat pouze za projev svědčící o neznalosti celé

malířčiny tvorby.

Článek Telč vzpomíná na Mílu Doleželovou reagoval na tamní výstavu, která

prezentovala díla její i jejího manžela. Text nepřinesl nic nového, objevilo se zde

pouze oznámení o úmyslu vytvořit ve městě Telč stálou expozici umělecké tvorby

obou manželů.66

Brněnské Muzeum Romské kultury vydalo v roce 2004 k výstavě Kočování

po obrazech, Romové ve výtvarném umění 17. – 20. století stejnomenný katalog. 67

V něm o Doleželové, která byla na prezentaci rovněž zastoupena, Jitka Sedlářová

prohlásila: „Ve stylizaci malby se opřela o světově proslulého mexického malíře

Davida A. Siqueirose a na místo degradovaných mexických indiánů dosadila

14

Cikány, lidi z okraje industriální společnosti,“ dodávajíc, že „její obrazy jsou plné

smutku a nostalgie.“ Romistka Kateřina Ryvolová pak výstižně zhodnotila přínos

malířky z hlediska svého oboru: „Míla Doleželová (…) své dílo zasvětila

jihoslovenským Romům a Romům z ghett, ale vycházela z mexického

expresionismu. Ačkoliv (...) pracovala s výrazně stylizovanou formou, dosáhla díky

hlubokému vhledu daleko přesvědčivějšího výrazu než řada jiných výtvarníků, kteří

pouze katalogizovali znaky, aniž by se snažili Romům porozumět.“ 68

Dosud jediná monografie, věnovaná dnes většinou odborné i laické

veřejnosti pozapomenuté umělkyni, vyšla v roce 2006 pod titulem Hledání pravdy

malířky Míly Doleželové. V rámci stručného hodnocení lze konstatovat, že se přes

snahu jejího autora Ivana Žlůvy, bohužel příliš nepovedla.69

Jako reakce na retrospektivu, kterou uspořádala autorka předkládané statě na

přelomu roku 2006 a 2007 v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, vyšlo několik

článků. Vesměs mají všechny pouze informativní charakter a není proto třeba je na

tomto místě zvlášť uvádět.70

Zatím poslední badatelský příspěvek k dílu Bohumily Doleželové je text v

katalogu k autorčině výstavě v MRK v Brně.71 Největším přínosem tiskoviny

drobného rozsahu je úvod, věnovaný historii sbírce autorčiných děl v muzeu a

přehled nejvýznamějších vlastníků jejího díla.72

15

Dětství, dospívání a výtvarná studia

Bohumila Doleželová se narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově a o šest

dnů později byla pokřtěna jako Bohumila Josefa v tamním římsko-katolickém

kostele Povýšení sv. Kříže.73 Budoucí malířka cikánů, jak je někdy pro specifickou

část svého díla v literatuře označována,74 pocházela z chudých poměrů. Otec Adolf

(1894 – 1943) byl občasně zaměstnán v administrativních profesích (např. jako

kancelářský pomocník na okresním velitelství v Olomouci), matka Anna (rozená

Šťastná, 1895 – 1970) pracovala jako šička klobouků a domácí švadlena prádla.75

Citujme k tomu Doleželové výmluvnou poznámku z rukopisného životopisu:

„Narodila jsem se v nouzové dělnické kolonii (…). Otec byl většinou bez

zaměstnání, matka pracovala sezoně.“ 76

Po absolvování prostějovské měšťanské školy se v letech 1936 – 1939 učila

u zdejší živnostnice Růženy Přikrylové dámskou kloboučnicí.77 Po vyučení odešla

za svojí tetou do Plzně, aby zde zůstala do konce války.78 V letech 1940 – 1944

zde pracovala nejprve jako modistka, později jako pomocná dělnice.79 Zaměstnání

změnila naposled 2. ledna 1945, kdy nastoupila, zřejmě opět jako dělnice, do

plzeňské Jílkovy chemicko-technické továrny Favorit, kde setrvala až do

osvobození.80

Bohumila Doleželová v Plzni pracovala v dělnických profesích, toužila se

však věnovat umělecké tvorbě. Dokladem jejího zájmu je výtvarné školení, které

zde během válečných let absolvovala.81 Hned v květnu 1945 se vypravila do Prahy

a mnohem později k tomu v jednom z rozhovorů řekla: „(…) jsem těsně po válce

putovala z Plzně (…) v sanitce, přeplněné vězni z koncentráku, přes demarkační

čáru mezi územím, obsazeným Američany z jedné části a z druhé sovětskými

vojsky. (...) Tolik jsem toužila studovat v Praze. (…) na Umprum se zhroutil můj

sen: Již nepřijímali, bylo prý po zkouškách. Po dnech bezradnosti a zoufalství jsem

přece jen začala studovat, a to na grafické škole. Odtud již nebylo tak těžké

vstoupit na akademii.“82

Budoucí nadaná malířka tedy nastoupila svou cestu za uměním v září roku

1945, na tříleté Státní grafické škole v Praze. Zde však zůstala pouze jediný školní

rok.83

16

V červnu 1946 byla po úspěšných přijímacích zkouškách na Akademii

výtvarných umění v Praze84 přijata do „zimního semestru 1946/1947 do II. ročníku

všeobecné školy profesora Vladimíra Pukla (na grafiku).“85 Mohla tedy nastoupit

rovnou do druhého ročníku studia, s platností od začátku uvedeného školního roku

jí byl udělen tehdejším rektorem Otakarem Španielem (1881 – 1955) dispens od

maturity.86

S Vladimírem Puklem (1896 – 1970) navázala Doleželová časem velmi

přátelský vztah, který přetrval, jak dokládá v pozůstalosti autorky dochovaná

korespondence, i v pozdějších letech. Na studijní léta a svého profesora

vzpomínala po čase jako na učitele, který „(…) svým žákům (…) nechával i dost

volnosti. Neslevil nám čárku, ale na druhé straně neomezoval náš výtvarný projev.

Snažil se nám vštípit, jak velká věc je dělat umění. A že se nesmíme zpronevěřit. To

byla má nejšťastnější léta.“87 I když na tuto dobu vzpomínala Doleželová

s takovým dojetím, po hmotné stránce tehdy strádala. To bylo v prvé řadě

způsobeno tím, že její matka pravděpodobně neměla stálou a dobře placenou práci

a nemohla tak dceru podporovat,88 jakož ani otec, který ještě za války zemřel. Na

konci druhého ročníku na AVU (10. července 1947) požádala Doleželová o

sociální stipendium, které jí také bylo od 1. října 1947 (za školní rok 1947/1948)

ve výši 1500 Kčs/měsíc přiznáno.89 O finanční podporu při studiu pak žádala a

také ho v různé finanční výši dostávala i v dalších ročnících.90

Lze konstatovat, že Bohumila ve škole prospívala. Dokazují to nejen její

studijní výsledky, ale i fakt, že každý rok absolvovala s čestným uznáním.91 V

posledním semestru absolventského ročníku byla za hlavní předmět ohodnocena

výbornou a získala dokonce 1. cenu s odměnou 1 500 Kčs.92 Školní grafické práce

je možné posoudit také přímo, neboť se jich z těchto let přes dvacet dochovalo v a

dodejme, že některé z nich jsou velmi zdařilé.93

Patrně v souladu s tehdejším ideovým fungováním školy vstoupila

Doleželová do Základní organizace Komunistické strany Československa (KSČ),

která měla „v uskutečňování programových záměrů školy směrodatnou úlohu (…)

a sdružovala pedagogy, studenty, administrativní pracovníky a dělníky.“94

17

Členkou se stala 27. prosince 1947 a ve straně setrvala do konce studia.95 Dne 20.

ledna 1950 postoupila i do Československého svazu mládeže.96

Budoucí uznávaná malířka zakončila své grafické studium úspěšně na konci

června 1950.97

18

„Od talentu ke kumštu se leze po kolenou...“ 98

Ihned po ukončení studia dostala Doleželová nabídku na místo prozatímní

asistentky na grafické speciálce AVU, které přijala a dne 18. března roku 1951 byla

se zpětnou platností k měsíci září ustanovena řádnou asistentkou s měsíčním platem

5 000 Kčs.99 Od konce roku 1950 získala vlastní ateliér, neboť jako řádná členka

Svazu československých výtvarných umělců měla „nárok na jednu místnost navíc

mimo normální bytovou potřebu“100 dle tehdy platného příslušného zákona. Na

žádost jí byla pracovna Obvodním národním výborem přidělena a to v Konviktské

ulici, č. p. 298/10 na Starém Městě – Praze 1. Tento ateliér využívala až do roku

1955, kdy jí byla výměrem na „základě dohodnuté směny (...) s Fr. Rolečkem“101

nájemní smlouva zrušena a následně po zmíněném přidělen, později jako místo

setkávání zajímavých osob proslavený, ateliér v Sokolovské ulici č.p. 68, v Karlíně

– Praze 3.102 Bohumila Doleželová teď měla stálé, slušně placené zaměstnání a

vlastní ateliér, mohla tedy začít budovat svoji uměleckou kariéru. A ta začala

relativně slibně.

V první polovině padesátých let se začínající umělkyně stala členkou

prostějovského Klubu Přátel Umění Beseda,103 účastnila se několika menších i

větších kolektivních výstav a celkem se jí dařilo na poli filatelistické a ilustrační

tvorby. V letech 1950 – 1955 bylo vydáno k různým příležitostem šest poštovních

známek dle jejího kresebného návrhu104 a vyšlo pět knižních publikací, které

doprovodila svými ilustracemi.105 Nebýt rozhodnutí opustit akademii a věnovat se, i

za cenu mnohého strádání, rozvoji vlastní umělecké tvorby, byla by dnes zřejmě

Doleželová jednou z mnohých, v té době relativně úspěšných, ale z dnešního

pohledu nijak výrazně vybočujících autorů české umělecké scény. K odchodu ze

svého učitelského postu se odhodlala ke konci června roku 1954 a ke dni 30. září

zmíněného roku ze školy na vlastní žádost odešla.106 Důvodů bylo více, jedním z

nich jistě nespokojenost se svým postavením zde, neboť přátelům k tomu řekla, že

„nechce nikomu dělat poskoka.“107 Později o tom však také zazní: „Jakmile (...)

míra dokonalosti dostoupila té meze, kdy už grafikou nešlo vyjádřit obsah, o který

šlo – odešla z Akademie a cele se věnovala malbě.“ 108 Obě zaznamenané příčiny

budou pravdivé, přičemž druhá z nich zřejmě důležitější. Doleželová totiž, ač

vystudovaná a bezpochyby talentovaná grafička, toužila především malovat. Již

19

během studia se malbě věnovala nad rámec svých školních povinností, jak zmiňuje

v jednom z pozdějších rozhovorů: „(...) na škole jsem si osvojila grafiku a doma

jsem přitom tajně malovala oleje.“109 A opravdu, zhruba od roku 1954 se

olejomalba stala její dominantní technikou.

Události roku 1954 se v životě Bohumily Doleželové jeví jako vůbec

přelomové a to z více důvodů. Hned poté totiž, co opustila zaměstnání, podnikla

v létě uvedeného roku z hlediska jejího dalšího osobnostního i uměleckého vývoje

důležitou cestu. S několika přáteli odjela na několik týdnů poznávat východní

Slovensko. Hlavním cílem tohoto etnografického bádání, byl výzkum tradičního

života Romů a jednalo se o vůbec první organizovaný podnik tohoto druhu.110

Iniciovala jej Národopisná společnost Slovenské akademie věd (SAV) a především

její tehdejší zaměstnankyně, později jedna z nejvýznamnějších romistek, Emílie

Horváthová (roz. Čajánková, 1931 – 1997). Mimo Doleželovou, malíře Václava

Fialy (1896 – 1980) a dalších nadšenců se terénního výjezdu zúčastnily další

zakladatelské osobnosti zmíněného oboru, tehdy však ještě studentky – Milena

Hübschmannová (1933 – 2005) a Eva Davidová (nar. 1934). Výprava navštívila

romské osady v Revúci, Krásné Horce, Muráňské Dlhé Lúce, Plešivci, Jelšavě,

Hucíně, v Klenovci, v Rimavských Zálužanech a v Rimavské Sobotě.111 Tam

všude Doleželová skicovala, zachycujíc podobu, způsob života, bydlení a některá

tradiční řemesla tamních Romů. Umělecky hodnotné kresby, jejichž originály

chová ve svých sbírkách archiv nynějšího Ústavu SAV v Bratislavě,112 jsou velmi

ceněny také z etnografického pohledu. To dokládá i fakt, že materiál byl

z převážné části použit v publikaci Cigáni na Slovensku zmíněné Emílie

Horváthové – Čajánkové.113 Kniha byla natolik významná, že se autorka po jejím

vydání v roce 1964 zařadila „medzi popredných europských cigánologov“114 a

publikace dodnes patří k základním kamenům romistických studií.

Pro Doleželovou, jejíž výtvarné cítění a vyjadřování se stále teprve

formovalo, představoval tento výjezd silný inspirační pramen. Naplno se projevil

v jejím následném díle a etapu, následující bezprostředně po pobytu na Slovensku,

označovala sama autorka „cikánským obdobím.“115 Za vrcholné vyústění této fáze

lze jistě považovat její již druhou samostatnou, avšak rozsáhlejší výstavu,

otevřenou v únoru roku 1960 v Praze.

Jak již bylo řečeno, budoucí malířka odešla z akademie a vytvořila si tak

prostor pro svou vlastní volnou tvorbu. Nicméně se však zároveň vzdala slušně

20

placeného místa a přišla tak o stálý příjem. V několika následujících letech jí toto

rozhodnutí přineslo mnoho krušných chvil, neboť se jím dostala do existenčních

problémů. V roce 1955 se stala „mimořádným činným členem“ Jednoty umělců

výtvarných,116 svou uměleckou činností si však nedokázala za asistentský plat

zajistit adekvátní náhradu. Tato léta patřila tedy z hledisko uměleckého vývoje

autorky k rozhodujícím, materiálně však zároveň k těm nejchudším. Již v srpnu

uvedeného roku požádala Český fond výtvarných umění o finanční podporu.

Výbor fondu žádosti vyhověl a poskytnul „ částku 1 500 Kčs jako okamžitou

sociální výpomoc“ a schválil navíc i pravidelnou „finanční úhradu na [malířčino]

stravování v dietní závodní kuchyni.”117 Jak dokládá celá řada dokumentů a zpráv,

ani časem se finanční situace Doleželové nelepšila. V roce 1956 se lékař Ladislav

Princ obrátil na Eduarda Hakena (1916 – 1996), významného operního pěvce,

který snad dílo nebo autorku znal: „Mist ře, prosím Vás, buďte tak laskav, budete-li

moci, pomozte nějak akad. Malířce Doleželové, býv. asistentce prof. Pukla. Je to

nemocný člověk, jenž prakticky hyne hladem.“118 Pro stále špatné finanční poměry

byl malířce o rok později „na návrh Ministerstva školství a kultury v uznání

[jejího] výtvarného díla přiznán (…) osobní důchod Kčs 650 měsíčně“ , přičemž,

jak z dokumentu jinde vyplývá, malířka pobírala důchod již v předchozím období

a to ve výši 385 Kčs.119 Ani po zvýšení důchodového příspěvku se jí však z této

finanční částky nedařilo vyjít a poplatit všechny účty. V polovině roku 1958 se

dokonce kvůli neplacení nájmu za ateliér v Sokolovské ulici dostala před Lidový

soud civilní (v Praze), kde ji žalovala Domovní správa o dlužnou částku 124,60

Kčs.120

Změna nenastala ani poté, co se Doleželová v roce 1958 vdala.121 Za

manžela si vzala pozdějšího absolventa pražské AVU Jiřího Mareše (1932 –1984),

se kterým se seznámila o dva roky dříve.122 Např. jen díky poskytnutí finanční

podpory z Českého fondu výtvarného umění (cestovní stipendium ve výši 1 500

Kčs) si mohla Doleželová dovolit absolvovat v březnu roku 1961 studijní cestu do

tehdejšího SSSR.123

Po Marešovi promoci rok na to, se manželé odstěhovali z Prahy a usadili na

Vysočině, kam již předtím na kratší pobyty často jezdili.124 Zde se začala odvíjet

nová životní etapa, nyní již jejich společná.

21

Naplnění životního snu

Bohumila Doleželová se s manželem usadila v malé vesničce Klatovci.125

Koupili zde starý dům, nebyla v něm zavedená ani voda, ani elektrika.126 Jejich

nároky na materiální zabezpečení byly minimální, hlavně chtěli mít čas a prostor

ke své umělecké práci. Po tom Doleželové toužila. Přestože se dlouhodobě

potýkala s velkými existenčními problémy, byla schopná maximálního tvůrčího

nasazení. Mimo zakázky na ilustrace k různým publikací se nejvíce věnovala

milované olejomalbě. Jí byla doslova posedlá.127

Tomu odpovídala i výstavní aktivita, šedesátá léta patřila z tohoto hlediska v

kariéře umělkyně k nejbohatším. Během této dekády byly uspořádány všechny

samostatné výstavy, které vůbec za jejího života proběhly. Dvě důležité se konaly

hned na začátku uvedeného desetiletí a Doleželová se jimi dostala do širšího

povědomí veřejnosti. Nejdříve to byli v únoru roku 1960 Cigáni, na níž se

představila šestatřiceti převážně rozměrnými plátny s romskou tématikou,128 v

následujícím roce pak úspěšná prezentace Obrazů Míly Doleželové téhož námětu

v Domě Pánů z Kunštátu v Brně.129

Ani po přesídlení v roce 1962 na Vysočinu neztratila malířka s Prahou

kontakt. Jistě k tomu přispěl i fakt, že si stále ponechala v pronájmu ateliér na

Sokolovské130 a v metropoli čas od času pobývala. Za ní do Klatovce přijíždělo

také mnoho návštěv, jedna z četných vzpomínek pamětníků vykresluje zdejší

atmosféru: „(...) začali se zde scházet lidé, kteří odmítali tehdejší totalitní režim

Antonína Novotného a přinášeli sebou nové, původní myšlenky. (…) Čtvrtek byl na

chalupě vyhrazen návštěvám, chodilo se bez ohlášení, jak každý chtěl. Hovořilo se

především o umění, recitovaly se básně, četly se pasáže z lexikonů světového

umění, z historie umění, kritiky, pojednání, eseje, vlastní výplody a literární

pokusy, zpívalo se, tančilo se. Společným a tmelícím pojítkem společnosti byl

rozhodující politický podtext, pochopitelně důvěra a výrazné osobní sympatie. (…)

Mezi členy se řadili nejen malíři, grafici, sochaři a architékti, ale i příslušníci

ostatních profesí jako lékaři, technici, politici a mnozí různí jiní.“131

V těchto letech také začala experimentovat s technikou fresky, první

pokusnou práci tohoto druhu vytvořila v roce 1963.132 Ve stejném roce přijala

22

zakázku na nástěnnou malbu v Nymburce (realizována 1964) a následovaly další –

v Košicích (1965) a v Praze (1968).133

Její plátna s romskou tématikou byla i oficiálními místy kladně přijímána. V

dubnu 1965 se Doleželová přihlásila do Umělecké soutěže k 20. výročí ČSSR a za

své „monumentální kompozice figurálních námětů ze života cikánského lidu“

získala v sekci malířství hlavní cenu.134

Začátkem února roku 1966 pobývala Doleželová dva týdny v Německu.

Během své cesty zavítala do nejvýznamnějších německých měst – Berlína,

Leipzigu a Drážďan. V dochovaném deníku nalezneme popisy událostí a návštěv,

které zde autorka vykonala, ať se jednalo o prohlídky galerií či ateliérů tamních

výtvarníků.135 Výjimečným zážitkem bylo nepochybně seznámení se s umělcem

Gabrielem Mucchi (1899 – ?). Na podstatně staršího kolegu musela Doleželová

silně zapůsobit, Mucchi ji portrétoval a fotografii obrazu nechal otisknout do

katalogu k výstavě, jíž se s ním tehdy účastnil.136 Reprodukci doplnil výmluvným

komentářem: „Portrét Míly Doleželové je výsledkem poměrně krátkého setkání.

Tato česká malířka mě navštívila během své cesty po DDR (...). Zvláštní malířka,

tahle Milušká. Žije v malém domě na venkově v srdci Československa. Tam bez

přestání maluje nervním způsobem obrazy, v nichž je čitelný vliv Van Gogha.

Nedostává mnoho zakázek, tak maluje po vnitřních i vnějších stěnách svého domu.

A cože maluje? Život slovenských Cikánů, protože to je prostředí, ve kterém žije,

které zná a miluje. Velká témata jako je láska, mateřství, žal a smrt, to jsou její

náměty: náměty lidského osudu. Sama žije velmi chudě. Pochybuji, že z toho bude

mít nějaký praktický užitek. Ale maluje a maluje jako posedlá, kouří jednu cigaretu

za druhou, zapomíná na jídlo, nevšímá si těžkostí svého života a má, právem,

velkou důvěru ve svoji práci. Já jsem v tomto jejím portrétu (...) zkusil zachytit

především její vášeň, onu malířskou posedlost, kterou čte člověk v jejích očích.“

Mucchi katalog Doleželové poslal a to i s vlastoručním věnováním: „Für Milušká,

mit warmem Herzen, Gabriele.“

Roku 1967 přijali autorku do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny.137

K tomuto rozhodnutí přispěl zřejmě i úspěch velké jihlavské výstavy, konané

v tamní galerii na přelomu roku 1966 a 1967.138

Na základě předchozího prodeje děl do Ameriky se v roce 1967 uskutečnila

také první zahraniční výstava v American Gulf Gallery v Miami.139

O dva roky později následovala další, tentokrát v Jacques Baruch Gallery

23

v Chicagu.140 Na rozdíl od předchozí prezentace šlo o výstavu kolektivní, s

názvem Contemporary Czech Art. Doleželová se zde vyskytla ve společnosti dnes

uznávaných umělců jako byl Jiří Balcar (1929 – 1968), Václav Beránek (1915 –

1982), Hugo Demartini (nar. 1931)141, Jiří John (1923 – 1972) a Karel Malich (nar.

1924).142

Finanční situace manželů se od druhé poloviny šedesátých let pozvolna

zlepšovala. Dokonce natolik, že si roku 1972 mohli dovolit zakoupit vlastní dům v

Palackého ulici č. p. 27 v Telči.143 Doleželová dál usilovně pracovala, z

významnějších zakázek sedmdesátých let připomeňme roku 1973 vydanou knihu

Příběhy dávné Indie od Vladimíra Miltnera, kterou doprovodila četnými zdařile

provedenými ilustracemi.144 Rok na to dokončila vynikající fresku v jihlavské

lékárně, na níž pracovala již od dubna 1971 a která byla poslední provedenou prací

touto technikou v autorčině životě.145

Doleželová byla v tomto roce zvána do Mexika. Pozvání se jí dostalo od

Joshe Kligermana, amerického obchodníka s obrazy, který pořádal její výše

zmíněnou výstavu na Floridě. Sliboval ji seznámit s předními muralisty, s nimiž se

znal – Pablem O´ Higginsem (1904 – 1983) či Davidem Alfaro Siueirosem (1896 –

1974). Doleželová v dopisu, kterým žádala příslušná místa o povolení k odjezdu,

vysloveně píše: „pan Kligerman (…) je dobrým znalcem mexického umění a

dávným přítelem mexických výtvarných umělců, se kterými prodělával jejich

začátky. Vyprávěl nám o tom při své návštěvě u nás před třemi lety. (…) Nabízí

uspořádání naší [Doleželové a jejího manžela] výstavy. Chce nás osobně seznámit

s velkými muralisty, malíři a sochaři, žijícími v Mexiku.”146 Autorka však kýžené

povolení nedostala, resp. musela by ji absolvovat pod dohledem pracovníka Art

Centra, Jiří Mareš nesměl vycestovat vůbec.147

Ve volné tvorbě se malířka v sedmdesátých letech věnovala zejména

náboženské tématice, získala také zakázky od několika farností na oltářní plátna.

Jednou z nich byla i práce z roku 1978 pro slavonický kostel, kdy se jednalo

dokonce o cyklus obrazů s námětem Křížové cesty.148 Soubor obrazů však nakonec

nebyl osazen a dnes je v soukromé sbírce.149 Co se týká prezentace děl, četnost

pořádaných výstav klesla a v podstatě se omezila pouze na účast, a to ještě ne

pravidelnou, na regionálních přehlídkách s malíři Vysočiny.150

Závěrečná etapa malířčiny umělecké činnosti byla silně poznamenána

úmrtími jejich nejbližších. V dubnu roku 1978 umřela její matka Anna, která s

24

manželi dlouhá léta žila. Doleželová přestala na několik měsíců úplně malovat, až

později se opět vzchopila. Dokázala ještě vytvořit několik skvostných pláten, než ji

osud zasadil v podobě předčasné smrti jejího manžela další citelnou ránu. Jiří

Mareš podlehl 6. ledna 1984 ve věku padesáti dvou let následkům nešťastného

zranění v kombinací s nevyléčitelnou nemocí.151

Doleželovou ztráta jejího o mnoho let mladšího manžela silně zasáhla,

uzavřela se před okolním světem, před většinou dosavadních přátel. Zemřela sama

30. prosince 1993 a byla pochována, stejně jako její maminka a manžel, na

hřbitově u kostela sv. Anny v Telči.152

Fasáda domu, ve kterém umělci strávili poslední etapu svého dramatického

života, byla v listopadu roku 2003 ozdobena pamětní deskou, nesoucí jejich jména

a životní data.153

25

Pozůstalost autorky

Pozůstalost autorky i pozůstalost jejího manžela, obsahující osobní

dokumenty, fotografie, diapozitivy, korespondenci, deníky a další materiály, jakož i

grafiky, grafické matrice, kresby a malby, přešla v roce 1993 do majetku ČDP se

sídlem v Praze. Stalo se tak na základě testamentu, který Doleželová nedlouho před

smrtí sepsala. Dlouho zvažovala, jak se svou písemnou a uměleckou pozůstalostí

naložit a několikrát svůj záměr, resp. zamýšleného budoucího vlastníka, měnila.

Tuto skutečnost dokládají jak výpovědi pamětníků, tak také jedna z dochovaných

verzí zmiňované poslední vůle.154 Z ní se dozvídáme, že mezi variantami, komu

odkázat jmenovanou část majetku, figurovala Moravská galerie v Brně i město

Telč. Podle výpovědi Ivana Hlobila, který byl také jeden z těch, jimž měla

pozůstalost po smrti Doleželové připadnout, malířka „ve své poslední vůli projevila

přání založit v Telči nadaci a zbudovat galerii se stálou expozicí svých obrazů

(…).“155 Ve hře bylo také již fungující Muzeum Romské kultury v Brně. Instituce

však v tehdejší době neměla svoji budovu a ani naději na její brzké získání a jak se

zdá, především z tohoto důvodu o odkaz přišlo.156

V již zmiňovaném, nakonec tedy nenaplněném znění poslední vůle, pak

Doleželová v prvním odstavci výslovně uvedla: „D ům č.p. --- (dům Doleželové a

Mareše v Telči – pozn. autorky) odkazuji Mor. galerii v Brně [pod tímto textem

městu Telči; přeškrtnuto] s tím, že v něm bude zřízena galerie obrazů Jiřího M. a

M.D. [Míly Doleželové]. (..) Všechny obrazy mé pozůstalosti se stávají majetkem

Mor. galerie v Brně.“ 157 Doleželová myslela i na finanční podporu svého projektu

a proto následně stanovila: „Za účelem získání fin. prostř. na zřízení galerie v domě

č. 27 může Mor g. v Brně prodat dle svého uvážení některé obrazy.”158

Avšak jak již bylo řečeno, konečnou verzí závěti, kterou měla autorka sepsat

těsně před smrtí, odkázala nakonec celou svou i manželovu pozůstalost

dominikánům. Počet obrazů, tvořící podstatnou část tohoto odkazu, byl odhadnut

na šest set kusů,159 mimo to přešlo do řádových sbírek několik set kreseb a

grafických listů obou autorů. Pokud se týká pláten Bohumily Doleželové,

z celkového počtu zůstalo dosud v rukou ČDP zhruba osmdesát z nich, různého

datování i kvality. Zbytek byl rozprodán, případně použit na uhrazení dluhu vůči

firmě PSJ holding a.s.160 Několik málo ze zbylých maleb vystavili dominikáni ve

26

svém v klášteře v Jablonném v Podještědí, čímž alespoň částečně naplnili poslední

přání zemřelé malířky.

Na závěr dodejme, že firma PSJ holding a.s., přesněji Nadace Jindřicha a

Ičky Waldesových, která pod firmou funguje a do níž byly obrazy převedeny, je

spolu s ČDP vlastníkem největšího konvolutu děl Bohumily Doleželové vůbec.

27

Tvorba 1941 – 1984, kresby a závěsné obrazy

Při hodnocení díla Bohumily Doleželové na základě v katalogu zařazených

děl se jeví jako nejvhodnější hledisko chronologické. Výše uvedené rozmezí let

nám ohraničuje dobu její umělecké aktivity – od raných amatérských pokusů, přes

výsledky hledání vlastního stylu až k pracím vrcholným a v poslední fázi

výtvarného tvoření i mírně manýristickým.

V tvorbě autorky rozeznáváme několik etap, jejich hranice se ale nezřídka

překrývají, a proto je není třeba zvlášť razantně oddělovat. Pokusme se tedy na

tvorbu Doleželové podívat jako na plynulý sled událostí, bez zbytečného

rozčleňování jednotlivých období.

Nejstarší práce, které se nám do dnešních dnů zachovaly, vznikaly jako první

výsledky touhy vyjádřit se uměleckými prostředky. Jedná se samozřejmě o

neškolená, výtvarně ne příliš cenná dílka a jejich hodnota je především historická.

Badateli však dokazují zájem Doleželové o uměleckou činnost a ilustrují její

myšlenkový svět. Tak se v oddílu kresby setkáváme např. se zkušebními portréty

známých a ilustracemi Wolkerových básní [č. kat. 012, 013, 020 – 025]. Nejstarší

dochované malby pocházejí z období kolem roku 1943 a autorka se v nich

zpovídala z dětství, poznamenaném chudobou rodiny a otcovým alkoholismem [č.

kat. 211, 212].

Doleželová skicovala a pokoušela se malovat a ač vyučená modistka, chtěla

se stát umělkyní. V roce 1945 se jí povedl první významný krok k vysněnému

povolání, když úspěšně složila zkoušky na Státní grafickou školu v Praze. O rok

později byla přijata na Akademii výtvarných umění tamtéž. I z této etapy zůstaly

zejména v pozůstalosti autorky zachovány školní práce, z nichž většinu není třeba

zvlášť komentovat. Poukažme jen na kresby vzniklé zřejmě na konci studia, neboť

v této době se začal odehrávat souboj o cestu, jímž se umělecké snažení Bohumily

Doleželové mělo ubírat. Řeč je o skicách husitských bojovníků a návrzích na

známky [č. kat. 105 – 122]. Zmíněné práce splňují nároky činěné na oficiální umění

po roce 1948, kdy se po komunistickém puči začal zavádět – jak jinak než po

sovětském vzoru – socialistický realismus.161

I v malbě Doleželová tvořila nějakou dobu pod vlivem státem prosazovaného

směru, snad i za účelem zisku. Jako příklad uveďme Pozemní práce na stavbě

28

Stalinova pomníku [č. kat. 215, č. kat. 217], Kameník a montér ze stavby Stalinova

pomníku [č. kat. 218] či Staveniště Stalinova pomníku [č. kat. 216]. Jako na

zajímavou syntézu oficiálního umění a malířčina příštího a skutečného zájmu by

mohlo být pohlíženo na přesně datované plátno z roku 1954 s názvem Cikánský

dělník ze stavby Stalinova pomníku [č. kat. 219]. Tehdy se totiž ve svých dílech

začínala naplno věnovat svému životnímu námětu – Romům.

Jednou ze základních otázek, které v souvislosti s dílem Bohumily

Doleželové vyvstávají, je samozřejmě právě i ta, proč se vlastně na romské

etnikum zaměřila. Pokud se ji pokusíme zodpovědět, musíme svou pozornost

obrátit k událostem, které se odehrály v jejím životě mnohem dřív. Protože v

pátrání po důvodech životního zájmu Doleželové jsou nám nejdůležitějším

vodítkem její vlastní slova, citujme jeden z rozhovorů, v němž přiznala, že „už

jako dítě (...) v Prostějově často vídala cikány a přávala si je malovat.“162 To, že

byla budoucí malířka v dětství často ve styku s Romy, bylo částečně dáno i

špatným sociálním postavením celé její rodiny. V jednom z článků na tuto dobu

Doleželová vzpomíná: „(...) Nemožné uniknout ze stigmat chudoby. Špatně obutá

nebo bosá jsem neměla jiné kamarády ke hrám, než malé Cikány, jejichž vozy

stávaly v neurčitém území v blízkosti (...).“163

Buď jak buď, vztah umělkyně k Romům se formoval již od dětství a v dospělosti

se s dalšími setkáními prohluboval. Než došlo k již dříve v textu vzpomínané cestě

na Slovensko roku 1954, měla za sebou Doleželová v tomto ohledu již několik

zkušeností. V roce 1949 např. pobývala na konci akademického studia v Ľubietové

na Banskobystricku, kde žilo „mnoho cikánů, (...) jejich prostředí” ji „strhovalo a

přitahovalo. (...) Snažila (...) se jejich zvláštní krásu, nezměrné hoře i životní

představy zachytit v řadě portrétů.“ Malířka sem tehdy, na rozdíl od etnografické

výpravy, ještě původně za Romy nejela. V tomto případě se mělo jednat o

krátkodobou brigádu, kterou musela jako studentka AVU absolvovat ve zdejší

výrobně keramiky.164

Četnými pracemi s romskou tématikou, které se v takové šíři nikdo v této

(ani pozdější době) nevěnoval, však brzy zaujala. O tom svědčí i zakázka kterou

obdržela v roce 1952. Jednalo se o ilustrace k chystanému románu Děti z hliněné

vesnice, jehož autorem byl Josef Sekera (1897 – 1972).165 V tomto díle, značně

29

ovlivněném dogmatikou dobových ideových schémat, se spisovatel pokusil

zachytit život tradiční romské vesnice.166 Vyobrazení v knize jsou o to důležitější,

že se nám z této doby nezachovaly žádné přesně datované práce a přestože vznikly

na zakázku, ukazují velmi dobře, jakým způsobem tehdy Doleželová Romy

ztvárňovala a jak to především z hlediska umělecké cenzury mělo vypadat.

Ponechme stranou text a soustřeďme se na ilustrace – popisné kresby, z

formálního hlediska vyloženě socrealistického charakteru, plné spořádaných

romských dětí ve škole, spořádaných dospělých v osadě, hlavně všichni s

blaženým výrazem jakoby vyskočili z reklamy na spokojeného občana

socialistické republiky.167 Jen pro úplnost poznamenejme, že Doleželová by se

pravděpodobně slušně uživila na oficiálních zakázkách, což dokazují její tehdejší

realizace ve známkové a i ilustrační tvorbě.168

Po těchto dobovou ideologií ovlivněných začátcích, které lze vymezit lety

1948 – 1954, však začala hledat svůj vlastní styl. Prostor pro v pravém smyslu

realistické zobrazení Romů169 získala díky účasti na etnografické výpravě na

Slovensko, již několikrát v textu zmiňované, protože pro autorku skutečně

stěžejní. Snaha zachytit přesně jejich fyziognomii ji pak nějakou dobu vydržela,

což dokazují vzácně dochované portréty [č. kat. 220, 221]. Někdy zhruba kolem

roku 1956 se však zájem malířky o to, co a jak chce svým uměním zaznamenat a

sdělit, začal měnit.

Popisný realismus počíná zhruba v této době ustupovat vlastnímu typu,

který si Doleželová utvořila a je třeba říci, že tyto časem se měnící prototypy

figury, s jednotlivými charakteristickými náležitostmi, budou pro jedno každé

příští období signifikantní. Z hlediska formálního tedy v této etapě sledujeme, že

mezi stále se opakující typické znaky tehdejších jejích Cikánů patřil osobitý tvar

výrazných tmavých očí a úst, a široký nos. Doleželová se v této době také ještě

snažila o správné tělesné proporce. Všechny jmenované prvky jsou velice dobře

pozorovatelné v souboru přípravných ilustrací pro knihu Alfréda Technika Tuláci

věčné krve,170 datovaných do let 1957 – 1958. Sloužily jako podklady pro

dřevořezy pro zmíněnou knihu a zachovaly se v autorčině pozůstalosti. Dodejme,

že nejen že umělkyně dodala ke knize ilustrace, ale jak z deníkových záznamů

vyplývá, získávala pro Technika i informace o romských tradičních obyčejích.171

V době, o které nyní hovoříme, udržovala Doleželová dlouhodobé, někdy

velmi blízké vztahy s Romy ve svém okolí. V Praze v Karlíně, kde si pronajala

30

malířský ateliér a který vždy patřil mezi čtvrtě s početnou romskou komunitou, si

našla blízké přátele, dokonce byla zvána za kmotru jejich dětí.172 Romové ji v

malířské pracovně často navštěvovaly a seděly modelem, jejich účast byla tedy na

vernisáži první větší samostatné výstavy malířčiných prací samozřejmá.173 Jak

vzpomíná jedna z pamětnic, Doleželová skutečně „milovala cikány, podávali si u

ní dvéře, dávala jim, co měla, vždy a velkoryse, i obraz. Když si vybrali, jaký se

jim líbil, tak ho dostali (...).“174

Poté, co začala jezdit na Vysočinu, vyhledávala je i zde a také tady navazovala

kontakty pokud možno stálejší povahy.175 Spřízněnost malířky s Romy dokazuje

mj. i fakt, že se naučila základy romštiny.176

Jak se vztah Doleželové k Romům časem takto prohluboval, zjistila, že

svými obrazy chce ukázat „(...) víc než tradičně prezentovanou exotiku: Tvrdý

život cikánů v dědině i mimo ni.“ Skrze výtvarnou činnost toužila „vydat svědectví

o tom, že jsou to lidé bezprostředních reagencí, vřelí, otevření (...), vyjádřit jejich

vztah ke světu, jejich pocity při zrození člověka, při smrti i to, jak oni sami se

s těmito událostmi vyrovnávají.“177 Pamětnice a blízká přítelkyně Eva Davidová

mluvila o tom, že „pro Mílu (…) se stal svět Cigánů - Romů světem elementárních

projevů života, přirozených, ryzích, nezcizených a nedeformovaných civilizačním

vývojem. Anabází původních lidských projevů, které v tomto světě ztratily a znovu

hledají své místo.“178

Mezi konkrétní, frekventovanější náměty "romských" prací patřily „odchod

z indické pravlasti, putování a cesty Romů (…), ale i klíčové okamžiky života

každého z nich – narození, křest, mangavepen (zásnuby) a svatbu, pohřeb,

vartování u mrtvého. Téma rodiny – matka a děti, širší famelija a fajta (…).“179

Kolem roku 1960 Doleželová začala experimentovat s barvami a tvary. V

jejích plátnech se projevil vliv světoznámých malířů jako byl Vincent van Gogh

[zejména např. č. kat. 224, 225], Paul Gaugin [např. č. kat. 295, 314, 320], Henri

Rousseau [č. kat. 320] či Henriho Matisse [č. kat. 247, 313]. Přes tyto pokusy se

malířka dostala až k takovému dílu jako je Smrt dítěte [č. kat. 237], které svou

exotičností z produkce vyčnívá. Speciální záležitostí je hodnocení vlivu prací

mexického muralisty Diega Rivery a Davida Alfara Siqueirose, který byl v

literatuře v souvislosti s Bohumilou Doleželovou několikrát zmiňován. Po

prozkoumání části autorčina díla je možno konstatovat, že se jeví jako naprosto

nepochybné, že některé práce obou mexických malířů znala a skutečně se jimi

31

inspirovala. Československo udržovalo s Mexikem čilé styky, naše soudobá

periodika o jeho historii i kultuře často psala a přinášela i množství reprodukcí

tamního výtvarného umění. Také návštěvy předních umělců, třeba právě dvou výše

jmenovaných,180 dobré vztahy obou zemí podporovaly, stejně jako výstavy

mexického umění u nás. Mezi ty, které mohla Doleželová shlédnout, patřila např.

prezentace v Hollaru v roce 1949 či o šest let později Výstava mexické grafiky, kde

byly vystaveny i fotografie nástěnných maleb.181

V první polovině šedesátých let se úzus, jak zobrazovala Doleželová aktéry

svých prací, opět změnil. Pod zmíněnými vlivy, z nichž nejsilnější stopu zanechal

pravděpodobně právě Rivera, dochází ke stylizování tělesných tvarů, figury jsou

pojímány výrazně plošně [např. č. kat. 239 – 246, 299, 302]. Nejvíce

charakteristickým znakem se stanou v poměru k celé postavě značně zvětšené oči,

ruce a nohy a tyto rysy už zůstanou základním prvkem autorčině malířského díla,

stejně jako výrazný kolorit, který bude časem stále sílit.

Z pohledu tematického je třeba upozornit na to, že objektem jejích prací už v

mnohých případech nejsou Romové, i když tak znázorňované postavy na první

pohled můžou působit. Autorka v podstatě dospěla k tomu, že si z jejich

fyziognomie stvořila svůj vlastní figurální typ.182 Dobře je tento fakt doložitelný

na dobových dílech jako je např. Požár [č. kat. 246], Sedící manželé [č. kat. 250],

Zamyšlení [č. kat. 317]183, ještě lépe ale vynikne v souvislosti s druhým nejčastěji

voleným tematickým okruhem prací autorky. Nábožensky laděné tvorbě, která je

doložená poprvé v roce 1961 obrazem Ukřižovaný [č. kat. 297], se bude

Doleželová věnovat nejvíce v průběhu sedmdesátých a počátku osmdesátých let.

Tehdy, jak se dle dosavadního bádání zdá, její tvorbě už skutečně dominovala.

I k tomuto druhu námětu měla Doleželová silný vnitřní vztah. Že její

křesťanská víra byla živá, dokazují nejen početné, často velice zneklidňující

náboženské kompozice, ale také množství písemných pramenů dochovaných v její

pozůstalosti. Patří mezi ně např. četná kněžská kázání na různá témata (strojopisy),

jež si Doleželová schovávala, nejrůznější brožury (např. Motlitby na Křížové cestě

od Michala Quoista184, kterou bezpochyby využila ke stejnojmennému souboru

obrazů [č. kat. 267 – 279]), dochované dopisy mezi ní a knězem, z nichž je patrné,

že spolu řešili teologická témata či zápisy v denících, kde se velmi často objevuje

osobní přímluvy a motlitby k Bohu.

32

V souvislosti s výše uvedeným tvrzením, týkající se formálního pojetí

zobrazovaných figur, zmiňme např. Vyhnání z Ráje (Adam a Eva) [č. kat. 249] či

kolem roku 1970 vytvořené Pláč nad světem (Pláč, Kristus s Matkou) [č. kat. 254]

a Panna Maria Ochránkyně (Žena) [č. kat. 255].

Malby poslední autorčiny tvůrčí etapy, jejíž začátek bychom mohli vymezit

právě rokem 1970, vyznačuje zejména pestrá barevnost a zesílená tvarová

expresivita. Ranější práce charakterizuje klid, kolem roku 1975 proniká do obrazu

stále větší drama, reprezentované zejména výraznou tragičností tváří

zobrazovaných, až manýristicky vyhrocenou tvarovou deformací i pastózním

malířským rukopisem [např. č. kat. 259, 262]. Pozadí se často mění v jakousi

mohutnou rozvilinovou spoušť [č. kat. 257, 259] a jemná, i když složitě členěná

drapérie v divoce zřasenou, působící nekompaktním dojmem (viz např. [č. kat.

258]). Někde dokonce tyto dva prvky splynou [č. kat. 260].

Při studiu pláten s danou tématikou objevíme ještě další inspirační prameny,

které byly dosud badateli opomíjeny a které se z pochopitelných důvodů uplatňují

zejména právě v nábožensky orientovaných pracích. V některých obrazech tohoto

období (např. Proměnění Páně [č. kat. 256], (bez názvu) Sedící Kristus [č. kat. 258]

a zejména Sv. František s ptáčky [č. kat. 344]) je jasně zřetelná autorčina záliba v

malířskými skvostech české gotiky jako jsou díla Mistra Vyšebrodského či

Třeboňského oltáře. Tvarová a výrazová expresivita zase značí, stejně jako vzdutá

draperie, jejíž pohyb není podmíněn pohybem figur [č. kat. 261], inspiraci díly

pozdní gotiky. V této souvislosti nás jako možný inspirační pramen napadají

některé práce Mistra Litoměřického oltáře. Stvůry jakožto zhmotnění zla, jež se

objevují na několika kresbách i plátnech [např. č. kat. 186, 254, 330, 333], zase

vzdáleně připomínají démony v díle holandského malíře Hieronyma Bosche, který

se zobrazováním zla proslavil.

Výtvarná tvorba Doleželové se uzavřela pozvolna zhruba kolem poloviny

osmdesátých let, poslední doložené práce jsou datované kolem roku 1984.

33

Závěr

Bohumila Doleželová patří bezesporu k mimořádným, leč dnes opomíjeným

postavám naší výtvarné scény a známa je bohužel pouze nevelkému okruhu

obdivovatelů. Snahou předkládané práce je připomenutí zajímavé osobnosti, jejíž

život a umělecká tvorba se vymyká soudobým zvyklostem a tendencím.

Doleželovou vždy zajímal člověk, fascinovaly jí tváře všech těch lidí, ve

kterých se zračil jejich charakter i osud. Figura a portrét byl pak logickým

vyústěním tohoto zájmu. Přestože byla členkou několika uměleckých skupin, nelze

její dílo dost dobře řadit k žádnému směru v československém umění druhé

poloviny dvacátého století. Vlivy, které se promítly do jejího díla, byly přehledně

vyjmenovány v předchozí kapitole. Poznamenejme ještě, že Doleželová byla

vynikající kreslířka, především skicy provedené uhlem jsou toho dokladem.

Malířské dílo, jemuž se školená grafička celý život s velkým zaujetím věnovala, je

osobité a jedinečné. Její charakteristická plátna jsou nezaměnitelná a vzbuzují v

divákovi silné emoce.

Shromáždění faktů o životě Bohumily Doleželové a nástin její tvorby budiž

chápán jako pokus posílit bádání o ní, neboť jí doposud nebyla věnována pozornost

současné odborné veřejnosti. Snahou oživit povědomí o existenci této nevšední

umělkyně a jejím díle bylo vedeno také uspořádání obsáhlé retrospektivy,

uskutečněné autorkou tohoto textu na přelomu roku 2005 a 2006 v jihlavské

Oblastní galerii Vysočiny. Z nedostatku finanční podpory nebyl vydán výstavní

katalog a i vzhledem k absenci odborné práce je ambicí pisatelky předkládané statě

vytvořit v budoucnu významu malířky adekvátní publikaci, v níž by byly výsledky

dosavadního bádání přístupny širší veřejnosti.

Podobným cílem je motivováno uspořádání písemné a umělecké pozůstalosti

v majetku ČDP, na níž autorka diplomové práce pracuje průběžně již několik let.

34

Prameny

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.

Fond Knihy, Catalogue prof. V. Pukl, 1946 – 1949, nestr.

Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.

Fond Osobní karty posluchačů. Bohumila Doleželová.

OGV Jihlava, Archiv negativů.

OGV Jihlava, Archiv výstav.

SOkA Prostějov, fond Matrika obecních příslušníků.

SOkA Prostějov, fond Kartotéka občanů města Prostějova.

35

Literatura

(?), Aktivní účast žen na výstavě „Žně volných chvil“, Nová doba XLVIII, 1942, č.

131, 14. 5., s. 3.

(?), „Žně volných chvil“ – Dvě ženy malířky, Český deník XXX (77.), 1942, č. 131,

14. 5., s. 3.

(kh), Pozoruhodné prvenství naší pošty, nezjištěné periodikum, 1950. Novinový

výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové.

(?), Z galerie tvůrců našich známek, nezjištěné periodikum, 1950. Novinový

výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové.

Dušan Zbavitel, Katalog výstavy Klubu akademiků (kat. výst.), Frenštát pod

Radhoštěm 1948.

Pamětní známky, Práce VI, 1950, č. 96, 11. – 23. 4., s. 6.

(jkv), bez názvu, Nová filatelie 1, 1950, č. 4, květen, s. 1, 5

Výstava prostějovských výtvarníků (kat. výst.), Národní dům v Prostějově 1951.

(?), Výstava v Prostějově, nezjištěné periodikum, 1951, s. 5. Novinový výstřižek

pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Prokop Toman, Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců. Praha

1955, s. 45.

Výstava absolventů a posluchačů speciální grafické školy prof. Vladimíra Pukla

AVU v Praze (kat. výst.), Okresní vlastivědné museum v Prostějově 1956.

36

Minulost zvěčněná na plátně, Svobodné slovo XV, 1959, č. 144, 16. 6., s. 4.

Lumír Čivrný, Milan Kundera, U Míly Doleželové, Kultura IV, 1960, č. 49, 8. 12.,

s. 6.

Marie Dušková, Cikáni na Šumavě, nezjištěné periodikum, 1960, s. 11.

Novinový výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové.

Felix B. García, O minulosti cikánů, Tvorba XXV, 1960, č. 7, 16. 2., s. 65.

Ota Klein, Básník není zbytečný, Kultura IV, 1960, č. 4., 3. 7. , s. 8.

-hk-, Obrazy Míly Doleželové, Obrana lidu XIX, 1960, č. 27, 31. 1., s. 5.

Jan Smíšek, Cigáni (kat. výst.), Ústřední divadlo československé armády v Praze

1960.

(?), Mladá malířka, Večerní Praha 6, 1960, č. 35, 2. 2., nestr.

-jh-, bez názvu, Rudé právo 40, 1960, č. 51, 20. 2., s. 6.

ová-, Obrazy z cikánského života, Lidová demokracie XVI, 1960, č. 56, 5. 3., s. 4.

(?), Z prací Míly Doleželové, Svobodné slovo XVI, 1960, č. 34, 9. 2., s. 5.

Zdeňka Šťastná, Úspěch, Mladá fronta XVI, 1960, č. 109, 5. 5., s. 3.

N. Kráslová, Díla, která obdivovaly statisíce, Svobodné slovo XVI, 1960, č. 162,

3. 7., s. 4.

Dagmar Hubená, Hojná úroda v pražských výstavních síních, Práce XVI, 1960, č.

37, 13. 2., s. 4

?, Život našich spoluobčanů, Práce XVI, 1960, č. 35, 10. 2., s. 3.

37

(bez názvu), Výtvarná práce VIII, 1960, č. 9 – 10, 17. 5., s. 3.

Rudolf Rouček, Grafika na výstavách k jubileu 15 let ČSSR, Hollar XXXI, 1960,

č. 4, s. 183.

Hana Volavková, Výstava k Mezinárodnímu dni žen, Výtvarná práce VIII, 1960, č.

6, 25. 3., s. 9.

Jan Kühndel, Výstava mladých prostějovských malířů (kat. výst.), Okresní

vlastivědné muzeum v Prostějově, 1960.

(?), Pražským kulturním děním se jen mihla, Tvorba XXVI, 1961, č. 10, 9. 3., s.

241.

Obrazy Míly Doleželové (kat. výst.), Dům pánů z Kunštátu v Brně 1961.

-vz-, Překvapivá výstava, nezjištěné periodikum, 1961. Novinový výstřižek pochází

z autorčiny pozůstalosti, ČDP, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

-jbs-, Výstavy v domě pánů z Kunštátu, Lidová demokracie XVII, 1961, č. 84, 8. 4.,

s. 5.

zk-, Velké umění Míly Doleželové, Práce XVII, 1961, č. 81, 5. 4., s. 5.

Jiří Šmíd, Přehlídka jihomoravských výtvarníků, Rudé právo 41, 1961, č. 114,

25. 4., s. 3.

Výstava tvůrčí skupiny VU Svazu československých výtvarných umělců (kat. výst.),

Obecní dům v Praze 1961.

(?), Odměny v dílčí soutěži, vypsané SČSVU a ČFVU pro rok 1962 v rámci soutěže

k 20. výročí ČSSR. Zprávy ČFVU, č. 2, 1963, 18. 2., s. 3.

38

Pavel Landa, El arte contra el racismo. La Mujer Checoslovaca 1, 1963, č. 1, s. 3 –

4.

Míla Doleželová přijde mezi své, Tužkař XV, 1963, č. 15, 13. 4., nestr.

(?), Večerní Praha, 1963. Novinový výstřižek pochází z ČDP, fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové.

(?), Na Sokolovské, nezjištěné periodikum, kolem 1963, s. 700. Novinový výstřižek

pochází z ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

(?), Slavnostní udílení cen. Umělecká soutěž k 20. výročí ČSSR ukončena, Rudé

právo 41, 1965, 4. 5., s. 1 – 2.

Vojtěch Cvek, Malá vlastivěda Vysočiny, Jiskra 7 – 48, 1966, č. 60, 29. 7., s. 5.

Bildnisse (kat. výst.), Kunstkabinett am Institut für Lehrerweiterbildung Berlín

1966, nestr.

Ctimír Linhart, Míla Doleželová, Jiří Mareš (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny

v Jihlavě 1966.

OM [Otakar Máčal], Monumenty Míly Doleželové, Jiskra 48, 1966, č. 104, 30. 12.,

s. 5.

(?), (bez názvu), Jiskra 8 – 49, č. 6, 20. 1., s. 3.

-el-, Výstava Míly Doleželové a Jiřího Mareše, Rovnost 82, 1967, č. 19, 21. 1., s. 5.

-pk-, Chuť a víno člověčiny, Vlasta 20, 1967, 1. 2., č. 5, s. [16].

O.M. [Otakar Máčal], Dva z Jihlavy, Výtvarná práce XV, 1967, č. 4, 23. 2., s. 5.

39

XVIII. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v

Jihlavě 1967.

(?), Beseda o umění, Jiskra 8 – 49, 1967, č. 19, 7. 3., s. 3.

-ms-, Výstava malířů Vysočiny, Jiskra 8 – 49, 1967, 24. 3., s. 4.

Doris Reno, Like Mexican primitives. Czech Painter a Real stunner. The Miami

Herald, 1967, 22. 10., s. 2-H. Novinový výstřižek pochází z ČDP, Fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové.

Contemporary Czech Art (kat. výst.), Jacques Baruch Gallery v Chicagu 1969.

Mary Pat Hough, Czech Art Exhibited Here, Chicago Tribun, 1969, 25. 5., s. 2.

Novinový výstřižek pochází z ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

XXI. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v

Jihlavě 1970.

Jana Zikmundová, Moje výpověď o Milušce Doleželové, Štafeta 2, 1970, č. 1, s. 5.

Grafické práce z let studií (kat. výst.), Brno 1977.

Pavel Landa, Umění proti rasismu, Mladá fronta XXXV, 1979, č. 222, 20. 9., s. 4.

Jiří Kotalík (red.), Almanach AVU v Praze. K 180. výročí založení (1799-1979),

Praha 1979, s. 112.

Výtvarná tvorba na Vysočině (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě 1981.

Výtvarná tvorba na Vysočině (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě 1991.

Josef Dolívka, Paleta zůstala opuštěná…, Prostějovský týden 4, 1994, č. 4, 26. 1., s.

9.

40

Josef Dolívka, Za Mílou Doleželovou, Kulturní zprávy 3, 1994, č. 4., s. 9.

-pk- (upravil dle podkladů J. Sedláka), Malířka velkých očí, Jihlavské listy V, 1994,

č. 10, 14. 1., s. 3.

Jan Sedlák, Míla Doleželová, Jiří Mareš (kat. výst.), Dominikánský klášter v

Jihlavě 1995.

J.V. [Jiří Varhaník], Přes čtyři stovky originálů, Jihlavské listy VI, 1995, č. 14, 17.

2., s. 4.

J.V. [Jiří Varhaník], Nová stálá galerie otevřena u dominikánů, Jihlavské listy VI,

1995, č. 91, 14. 11., s. 4.

(?), heslo Doleželová Miloslava, in: Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a

slovenských výtvarných umělců II, Ostrava 1998, s. 78.

Lenka Pilařová, Bohumila Doleželová (diplomová práce), Vysoké učení technické

v Brně FVU, Brno 2000.

Jaroslav Buček, Umělec a veterinář v jedné osobě má prý svůj osud vepsaný do

dlaně, Jihlavské listy XI , 2000, 1. 9., s. 1. (příloha)

(?), V telčském zámku by měla vzniknout galerie malířky Romů,

http://romove.radio.cz/cz/clanek/18176, vyhledáno 2. 2. 2009.

Eva Davidová, Malířka Romů – malířka člověka, in: Bulletin Muzea romské

kultury, 2000, č. 9, s. 64 – 66.

IŽ [Ivan Žlůva], heslo Doležalová Bohumila, in: Bohumír Smutný (ed.), Kdo byl

kdo na jihozápadní Moravě, Dačice 2000, s. 33 – 34.

Ivan Žlůva, Láska a Milosrdenství. Poslední nástěnná malba Bohumily Doleželové,

Od Horácka k Podyjí I (XVII), 2001, č. 2, s. 12 – 15.

41

Ivan Žlůva, Přechodné pobyty Bohumily Doleželové v „Cihelně“ u Jihlávky, Od

Horácka k Podyjí 2, 2001, č. 4, 1. 4., s. 14 – 15

Ivan Žlůva, Dvacet pět obrazů po dvou stech dolarech, Jihlavské listy 12, 2001, č.

89, 9. 11., s. 10.

Ivan Žlůva, Nedožité narozeniny malíře Jiřího Mareše. Jihlavské listy XIII, 2002, č.

32, 23. 4., s. 5.

Hana Rousová – Marie Klimešová, Nikdy jinak? Ateliér 16, 2003, č. 1, 9. 1., s. 2.

Jiří Varhaník, Telč vzpomíná na Mílu Doleželovou, Jihlavské listy XIV, 2003, č.

66, 19. 8., s. 5.

Jana Horváthová, Fond výtvarného umění, in: Bulletin Muzea romské kultury 2002

– 2003, 2004, č. 11 – 12, s. 40.

Lenka Krajíčková, Lektorské oddělení, in: Bulletin Muzea romské kultury 2002 –

2003, 2004, č. 11 – 12, s. 47.

Jiří Varhaník, Malířům odhalili pamětní desku, Jihlavské listy,

http://www.jihlavske-listy.cz/jl/index.asp?clanek=2618, vyhledáno 11. 9. 2005.

(?), Míla Doleželová (12.1. 1922 – 30.12. 1993),

http://oliva.webzdarma.cz/mila/mila.htm, vyhledáno 26. 4. 2006.

(?), Pamětní deska malířům,

http://www.telc-etc.cz/telc/?target=tl&menu=64&rok=2003,

vyhledáno 28. 11. 2008.

Jitka Sedlářová, Kočování po obrazech, Romové ve výtvarném umění 17. – 20.

století (kat. výst.), Muzeum Romské kultury v Brně 2004.

Ivan Žlůva, Hledání pravdy malířky Míly Doleželové, Jihlava 2006.

42

(z), Pocta Míle Doleželové, Telčské listy XVII, 2006, č. 10, 10. 10., s. 17.

(jak), Galerie nabízí dílo telčské malířky, Kraj Vysočina 3, 2006, č. 12, 2. 12., s. 7.

Ilona Muselová, Doleželová okouzlila i Mexiko, Mladá Fronta Dnes,

http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=981258, vyhledáno 22. 1. 2007.

Ilona Muselová, Stálé hledání pravdy o paní Míle, Mladá Fronta Dnes,

http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=914287, vyhledáno 22. 1. 2007.

Jana Pechová, Dílo Míly Doleželové na skok v Jihlavě, Právo XI, 2006, 23. 11., s.

12.

(?), Bohumila Doleželová, Ateliér 20, 2007, č. 1, 11. 1., s. 3.

Ilona Muselová, Galerie láká na slavná jména, Mladá Fronta Dnes,

http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=125484, vyhledáno 22. 1. 2007.

Karolína Ryvolová, Magické oči Míly Doleželové, Respekt XVIII, 2007, č. 4, 22. –

28. 1., s. 22.

Jaroslav Buček, Jihlavská galerie vystaví souborné dílo Bohumily Doleželové,

http://www.czecot.com/cz/results/tiskova_zprava.php?id=5761, vyhledáno 5. 11.

2007.

Josef Dolívka, heslo Doleželová Míla, in: Josef Dolívka (ed.), Výtvarníci

prostějovského regionu, Prostějov 2007, str. 26 – 27.

IŽ [Ivan Žlůva], heslo Doležalová Bohumila, in: Bohumír Smutný (ed.), Kdo byl

kdo na jihozápadní Moravě, Dačice 2000, s. 33 – 34.

Ivan Žlůva, Hledání pravdy malířky Míly Doleželové,

http://www.telc-etc.cz/telc/?target=tl&menu=64&rok=2006&cislo=11,

vyhledáno 2. 2. 2009.

43

Milena Štráfeldová, V Telči vystavuje světově proslulá "malířka cikánů" Míla

Doleželová, http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=2062253,

vyhledáno 2. 2. 2009.

J.V. [Jiří Varhaník], Pokřtěna monografie paní Míly, Jihlavské listy,

http://www.jihlavske-listy.cz/archiv/?vydani=2006-

1124&rubrika=12&clanek=2177,

vyhledáno 2. 2. 2009.

(?), Vernisáž výstavy Míly Doleželové přilákala davy návštěvníků, Vysočina,

http://extranet.kr-vysocina.cz/dbman/tiskove_zpravy/vypis.php?dir=24.11.2006,

vyhledáno 2. 2. 2009.

Pavla Janoušková, Obrázky Míly Doleželové budou viset v Telči, Vysočina,

http://www.vysocina-news.cz/clanek/obrazky-mily-dolezelove-budou-viset-v-telci/,

vyhledáno 2. 2. 2009.

(?), V Telči začala výstava kreseb „malířky cikánů“ Doleželové,

http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_3469,

vyhledáno 2. 2. 2009.

(?), Jihlava předala svoje nejvyšší ocenění – Cenu města Jihlavy,

http://www.jihlava.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5967&id=467250,

vyhledáno 2. 2. 2009.

(?), Bohumila Doleželová,

http://aleph.vkol.cz/rego/rg1112.htm, vyhledáno 2. 2. 2009.

Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové (kat.

výst.), Muzeum romské kultury v Brně 2010.

44

Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové,

http://www.rommuz.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=343%3

Aplatna-pro-velke-erne-oi-cikani-v-dile-mily-

doleelove&catid=10%3Avystavy&Itemid=7&lang=cs, vyhledáno 14. 4. 2010.

45

Přehled výstav

Soupis výstav byl sestaven dle literatury a pramenů uvedených v poznámkách.

Hlavní zdroj informací představují výstavní katalogy, novinové články a dochované

fotografie.

Kolektivní výstavy

1942, květen, Plzeň

Žně volných chvil, Společenský dům

Dobový tisk výstavu přibližuje s tím, že se jedná o prezentaci „samouků, (...)

pořádané péčí krajského sekretariátu NOÚZ (Národní odborová ústředna

zaměstnanecká – pozn. aut.),“ které „se jako vystavovatelky zúčastnily (...) dvě

ženy.“185 Doleželová se prezentovala údajně velmi zdařilými portréty.186

1948, Frenštát pod Radhoštěm

Výstava Klubu akademiků

Dochovaný katalog dokládá, že se „Míla Doleželová“ představila souborem

osmnácti grafických prací (více než polovina byla technikou leptu) z let 1947 a

1948.187 Jednalo se o prodejní akci, mezi vystavenými grafikami bylo několik

podobizen, další nesly názvy jako U vína, Krajina, Hra v šachy, Snad... či

Resignace. Jednou z nabízených grafických listů byl lept Tance z roku 1948, za

který získala autorka čestné uznání AVU.188 Vzhled ani osud prací není znám.

1949 – 1951, květen – září, Praha

květen – září, Jízdárna Pražského hradu, I. přehlídka československého výtvarného

umění

Doleželová zde vystavila návrh na poštovní známku V. výročí lidově demokratické

ČSR, přičemž se zcela jistě jednalo o známku k 5. výročí osvobození

Československa Rudou armádou.189

46

1950, listopad – prosinec, Praha

28. listopad – 3. prosinec, Dům výtvarného umění, Obecní dům, Celostátní

výstava poštovních známek Praha 1950

Výstava uvedená mottem "Nová filatelie – duševní rekreace pracujících", které

reprezentovalo „obrat od sběratelství poštovních známek, u nás do nedávna

provázeného individuálním sobectvím a honbě za bezpracnými zisky“,

prezentovala Doleželové vítězný kresebný návrh na známku II. Kongres

Mezinárodního svazu studenstva (MSS), Osvobození koloniálních národů.190

Mimo uvedené kresby, která v popředí zachycuje neevropskou ženu-matku

s dítětem v náručí, zatímco na pozadí v palmové džungli pobíhá čtveřici

ozbrojených postav, z nichž navíc jedna odhodlaně mává praporem, byly na

výstavě zřejmě zastoupeny i další tři realizace Doleželových filatelistických

návrhů, které se datují rovněž k roku 1950 a vydání známky k výročí kongresu

časově předcházejí. V tom případě by se jednalo o Industrializaci Slovenska

„p ředstavené konstrukcí jeřábu a panoramatem Tater“ (v hodnotě 2 Kčs, platnost

od 9. 5. 1950 – 18. 6. 1953, druhá série, v nákladu 400 000 ks) a Zemědělství „s

obrazem dělníka, na pozadí hora Říp“ (v hodnotě 3 Kčs, tatáž platnost i náklad).191

Obě známky byly vydány k 5. výročí osvobození Československa Rudou armádou.

Poslední známkou, která mohla být do prezentace také zařazena, byl Únor 1948

„se dvěma postavami závodní milice, v pozadí architektura Staroměstské radnice

a Týnského chrámu.“192

1951, duben, Prostějov

15. – 24. duben, Národní dům, Výstava prostějovských výtvarníků

Výstavu pořádal Klub přátel umění Beseda v Prostějově a autorčinu tvorbu zde

reprezentovalo celkem osm prací, ve dvou případech se jednalo o oleje, zbytek

tvořily grafiky.193 Výstava byla prodejní, v námětech se objevily inspirace válkou

(Po náletu) či žánrové výjevy (U muziky). Mimo tyto zde Doleželová vystavila

„Návrhy na poštovní známky“ a také dřevoryt Hlava korejského dítěte, který zřejmě

již souvisel se zakázkou na doprovodné ilustrace pro knihu korejského básníka Čo

Ki-Čchona (vyšlo v listopadu 1952).194 Vzhled ani osud zde vystavených prací není

bezpečně znám.

47

1954, říjen, Praha (?)

V autorčině pozůstalosti se zachoval rukopisný zápis, který byl datován 28. října

výše uvedeného roku, s v záhlaví nadepsanou poznámkou Členská výstava I.

střediska JUV.195 Obsahuje seznam tří obrazů, ke kterým je připsán mimo název

také rozměr a cena. Námětem všech tří olejů, jak je z názvu patrné, byli Romové.

Šlo o malby Cigánský domov (k tomuto plátnu uvedena poznámka: „První obraz,

poprvé v Praze vystavený“), Cigánská matka a Cigánské děti. Vzhled ani osud

uvedených děl není znám.

1954, červenec, Varšava

V autorčině pozůstalosti se zachoval rukopisný zápis, který byl datován 31.

července výše uvedeného roku, s v záhlaví nadepsanou poznámkou Výstava užité

grafiky ve Varšavě.196 Obsahuje seznam dvaceti šesti grafických prací, mezi nimi

figurují „litografie k bengálským povídkám“, dřevořezy ke knize Vlna a sníh či

dřevořezy „ke korejské poesii.“197 Mimo tyto jsou v seznamu zapsány grafiky

s názvem Slovenská žena a chlapec a Slovenské děcko, jejichž vznik mohl snad

souviset s pobytem Doleželové v létě roku 1954 na Slovensku. Osud posledně

jmenovaných děl ani jejich vzhled není znám.

1956, září, Prostějov

Výstava absolventů a posluchačů speciální grafické školy prof. Vladimíra Pukla

AVU v Praze, Okresní vlastivědné muzeum

Doleželová prezentovala na této výstavě, které se zúčastnilo dvacet šest výtvarníků,

„známky vzešlé z anonymních soutěží.“198 Podrobnější informace katalog neuvádí.

1960, červen – srpen, Praha

15. červen – 31. srpen, Jízdárna Pražského hradu, Výstava výtvarných prací

z umělecké soutěže k 15. výročí zrodu lidově demokratické ČSR

Autorka se do soutěže přihlásila „cyklem sedmi olejů s názvem Cikáni“199 a v sekci

malířství, do které bylo finálně přihlášeno přes dva a půl tisíce prací, za ně získala

48

čestné uznání.200 Bližší informace o dílech nejsou bohužel díky nedostatku

dochovaného materiálu známy.

1960, březen, Praha

Výstava k Mezinárodnímu dni žen

Na výstavě představily svá díla kromě Doleželové např. Linka Procházková,

Božena Jelínková-Jirásková, Květa a Jitka Válovy, Marta Jirásková, Vilma Vrbová-

Kotrbová a další.201 Hana Volavková komentovala autorčiny práce slovy, že se

jedná „o náměty ze života cikánů, z kterého dovede efektně těžit.“ 202 Bližší

informace nejsou známy.

1960, duben – květen, Prostějov

17. duben – 15. květen, Okresní vlastivědné muzeum, Výstava mladých

prostějovských malířů

Na prezentaci, pořádané Okresním vlastivědným muzeem a Koužkem přátel umění

v Prostějově k oslavě 15. výročí osvobození ČSR, vystavila tamní rodačka

Doleželová sedm olejů s názvy Podvečer (1957), Tři děvčata (1958), Bango

(1958)203, Sestry (1959), Děti s květy (1959), Juraj (1959) a Sedící děvčata

(1959).204 Josef Dolívka je popsal jako „menší barevně útočné obrazy s cikánskou

tématikou.“205 Bližší údaje zatím nebyly zjištěny.

1960, červenec, Praha

Strahovský stadion

Jedna z autorčiných prací, které získaly čestné uznání v umělecké soutěži k 15.

výročí osvobození, byla k vidění na doprovodné výstavě ke strahovské Spartakiádě.

Stala se „největší atrakcí tohoto pavilonu“ a zobrazovala cikánského chlapce.206

Tisk informoval, že „poutá návštěvníky z nejširších vrstev našeho lidu, udivuje

cizince a dlouho před ním postál básník Pablo Neruda, jenž dílo této malířky (...)

prohlásil výslovně za největší přínos československého umění (...).“207

49

1961, březen, Praha

1. březen – 9. březen, Klub mládeže, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy

O konání výstavy informuje tehdejší Tvorba s tím, že Doleželová zde představila „z

nejnovějších prací (...) patnáct zářících pláten, na nichž (...) zachytila osudy

Cikánů.“ 208 Bližší informace nejsou známy.

1961, říjen - listopad, Praha

Obecní dům, Výstava tvůrčí skupiny VU Svazu československých výtvarných umělců

V obecném úvodu katalogu se dočteme, že skupinu pojí „pevný příklon

k realistickému pojímání malby i plastiky, (…) což ovšem neznamená, že by zde

nebyla snaha a vůle po novém vidění (…), projevující se i v námětových

oblastech.“209 Jak dokládá reprodukce, Doleželová zde vystavila obraz s názvem

Svatba II. [č. kat. 293].210

1966/1967, prosinec – leden, Jihlava

18. prosinec – 29. leden, Krajská galerie v Jihlavě, Míla Doleželová, Jiří Mareš

Jihlavská výstava představuje svým rozsahem mimořádný projekt, početně

nejbohatší prezentaci v celé autorčině kariéře. Jak dokládá deníkový zápis Jiřího

Mareše ze dne 31. srpna 1965, o uskuteční této prezentace jednal tehdejší ředitel

instituce Ctimír Linhart s oběma umělci již se značným předstihem: „(...) byl tu Dr.

Linhart z Jihlavské galerie Vysočiny, chce od nás koupit obrazy a grafiky a v lednu

67 nám oběma udělat výstavu.“211 V galerii bylo nakonec k vidění padesát sedm,

převážně rozměrnějších pláten Doleželové a šedesát kreseb a dřevořezů jejího

manžela.212 Výstava měla velmi dobrý ohlas, s autory byla v galerii uspořádána

také beseda s veřejností.213

Námětově převládala v malířčině díle témata jako rodina, nemoc či smrt, vystavené

práce vznikaly v letech 1960 – 1966. Z velkého množství prezentovaných děl se

podařilo identifikovat alespoň několik z nich (viz Katalog).

1967, únor, Třešť

II. týden výtvarného umění v Třešti

50

Na výstavu, resp. na besedu s ní spojenou, kterou pořádal Československý fond

výtvarných umění, Klub přátel umění v Třešti a jihlavská galerie, upozorňuje v

Jiskře uveřejněný rozhovor.214 Toho se zúčastnil výtvarný kritik Josef Hlaváček a

malíři František Ermler s Richardem Přikrylem. Na otázku, kterého z autorů

hodnotí na výstavě nejvýše, oba dotázaní – jak Ermler, tak Hlaváček215 –

odpověděli shodně, že Bohumilu Doleželovu. Údaje o vystavených dílech se

nepodařilo zjistit.

1967, březen – duben, Jihlava

26. březen – 30. duben, Krajská galerie v Jihlavě, XVIII. členská výstava Svazu

československých výtvarných umělců pobočky Jihlava

Jak dokládá dochovaná fotografie z expozice, autorka se zde prezentovala nejméně

dvěma svými obrazy.216 V průběhu bádání se podařilo jedno z pláten identifikovat,

jedná se o Lhostejnost [č. kat. 321].

1968, duben – květen, Jihlava

7. duben – 12. květen, Krajská galerie v Jihlavě, XIX. členská výstava SČVU –

Jihlava

Dle dochované fotografie z vernisáže výstavy je jisté, že se autorka účastnila

nejméně jedním obrazem. Zatím se však plátno nepodařilo identifikovat.

1969, květen – červen, Chicago (USA)

17. květen – 13. červen, Jacques Baruch Gallery, Contemporary Czech Art

Výstava představila práce dvanácti českých výtvarníků, mezi jinými např. Huga

Demartiniho, Karla Malicha či Jiřího Johna. Doleželové dílo zde bylo zastoupeno

pěti oleji s názvy Děti, Stáňa (Child named Stana), Smrt dítěte, Předvídající smrt a

Svatba. Vzhled je znám pouze u posledně jmenované práce, neboť jeho reprodukci

otiskli v Chicago Tribun.217 Na pisatelku článku působila tak smutně, že ji

komentovala slovy: „zobrazuje vše, jen ne šťastnou událost.“218 Text katalogu její

díla krátce charakterizoval jako „obrazy, čerpající z bájí a nepsané historie Romů

51

východní Evropy,“ v nichž se autorka dotýká „dramat, duše, snů a podstaty života

Romů.“ 219 Vzhled, až na zmíněnou jedinou výjimku, ani osud obrazů není znám.

1970/71, listopad – leden, Jihlava

22. prosinec – 3. leden, Krajská galerie v Jihlavě, XXI. členská výstava SČVU –

Jihlava

Na výstavě se autorka prezentovala dvěma oleji, v katalogu byla díla zapsána pod

názvy Pláč a Smrt.220 Na základě dochované fotografie221 z vernisáže, bylo prvně

jmenované plátno ztotožněno s obrazem Pláč nad světem (Pláč, Kristus s Matkou)

[č. kat. 254]. Vzhled druhého není znám.

1981, duben – červen, Jihlava

23. duben – 3. červen, Krajská galerie v Jihlavě, Výtvarná tvorba na Vysočině

Fotografie z vernisáže222 dokládá, že zde autorka vystavila dva obrazy. Jednalo se o

oleje Příroda [č. kat. 320] a Zamyšlená [č. kat. 266].223

1995 – 1998, Jihlava

Dominikánský klášter (křížová chodba), Stálá expozice děl Bohumily Doleželové a

Jiřího Mareše

Expozice, kterou v souladu s malířčiným posledním přáním zřídili bratři dominikáni

z její pozůstalosti, koncipoval ing. arch. Jan Sedlák.224 Po několika letech však

musela být výstava zrušena, v souvislosti s rozhodnutím klášter opustit.225 Jaké

obrazy expozici tvořily, nebylo z důvodu nedochované dokumentace možno přesně

zjistit. Dá se však předpokládat, že obrazy reprodukované v doprovodném katalogu,

byly součástí výstavy, proto je informace o prezentaci u daných pláten součást

jejich katalogového hesla.

2002/2003, listopad – únor, Praha

7. listopad – 9. únor, Galerie Rudolfinum, Československý socialistický realismus

1948 – 1958

52

Jaké obrazy byly prezentovány na této výstavě, jíž se autorka zcela jistě účastnila,

se zatím nepodařilo zjistit.226

2003, srpen, Telč

9. srpen – 24. srpen, Státní zámek Telč (Justiční sál), Míla Doleželová a Jiří Mareš

Výstavu uspořádalo Muzeum Vysočiny v Telči spolu s tamním Muzejním spolkem a

městem Telč. Jako doprovodná tiskovina byl vydán pouze informační leták,

obsahující navíc v uvedených údajích chyby, seznam vystavených prací

neobsahoval. Základ výstavené kolekce tvořily obrazy ze soukromých sbírek,

zbytek prací byl zapůjčen z Nadace Waldesových.227

2003/2004, prosinec – únor, Brno

4. prosince – 28. února, Muzeum Romské kultury v Brně, Kočování po obrazech.

Romové ve výtvarném umění 17. – 20. století.

Prezentace MRK, k němuž byla vydána tiskovina menšího rozsahu228, představila

díla „renomovaných neromských autorů, především ze sbírek Národní galerie, ale

také dalších galerií na území ČR, která zpracovávají romská témata.“229 Článek

Kateřiny Ryvolové uvádí, že „kurátorský tým pod vedením Jitky Sedlářové (…)

nakonec pro výstavu vybral práce třiatřiceti různých umělců od barokních malířů

až po neoexpresionisty. Vedle Vlámů, Němců a Rakušanů jsou nejvýrazněji

zastoupeni čeští výtvarníci,“ přičemž „kromě uměleckého zážitku má tato přehlídka

ještě jeden důležitý smysl: na vlastní oči můžeme spatřit, jak hluboko do minulosti

sahají stereotypy, s nimiž majorita na Romy pohlíží dodnes.“230

Na této výstavě byla Doleželová zastoupena jedním plátnem, pocházejícím ze

sbírek pořádající instituce. Jednalo se o dílo s druhotným názvem Matka s dítětem

v loktuši [č. kat. 245].

53

Samostatné výstavy

1959, Praha

Staroměstská radnice, galerie Ústředního národního výboru

O první autorské prezentaci menšího rozsahu, na níž se Doleželová představila

souborem prací s romskou tématikou, není známo příliš mnoho informací. Jako o

„zajímavé výstavě o pražských cikánech“ o ní hovořil článek v soudobém

periodiku.231 Jaká díla zde byla konkrétně vystavena se zatím nepodařilo pro

absenci dochované dokumentace zjistit.

1960, únor, Praha

1. únor – 29. únor 1960, slavnostní zahájení 7. února, prodlouženo do 15. března232,

Ústřední divadlo československé armády (foyer), Cigáni

Na této výstavě se Doleželová prezentovala souborem třicet šesti obrazů233,

převládala plátna středně velkého formátu, datovaná do let 1957 – 1960. Jaroslav

Hlaváček, který výstavu zahajoval, o ní o několik let později řekl: „Poprvé se tu

veřejnosti představila umělkyně, o jejímž projevu bylo ihned zřejmé, že se výrazně

zapíše do historie vývoje našeho moderního malířství. Celkový dojem z této výstavy

byl překvapující pro všechny, kteří ji navštívili – nejen po stránce námětové, ale

hlavně výrazové. Uvědomili jsme si, že se tu objevuje umělecký zjev, který zaplní

citelnou mezeru v našem malířství, zejména figurálním.“234 Dobový tisk uvádí a

reprodukuje dvě z celkového počtu maleb, ani jedna z nich se však názvem

neshoduje s díly uvedenými v seznamu prací.235 Jde o Jaro (Cikánské děti) [č. kat.

289] a Cikánské matky [č. kat. 295].

Podle slov Evy Davidové, která se zúčastnila i vernisáře, byla výstava „do určité

míry šokem, po stránce originálního výtvarného projevu i z hlediska tématu –

„Cigáni“ (v době asimilačního striktního řešení tzv. cikánské otázky tehdejším

státem a necelý rok po násilném usazení olašských Romů u nás).“236

54

1961, březen, Praha

1. – 9. březen, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, Klub mládeže, Výstava

obrazů Míly Doleželové

K prezentaci se v pozůstalosti autorky dochovala pozvánka, která informuje o tom,

že výstavu uvede Milan Kundera. Na závěr vernisáže se také spolu s ním,

autorkou, Ludvíkem Aškenazym aj. měla uskutečnit beseda.237

Údaje o vystavených dílech nejsou známy, bezpochyby je tvořily práce s romskou

tématikou.

1961, březen – duben, Brno

18. březen – 16. duben, Dům Pánů z Kunštátu, Obrazy Míly Doleželové

K výstavě byl vydán katalog, jehož textový obsah tvořily úryvky z již jinde

zveřejněných článků.238 Jejich pisatelé – Lumír Čivrný, Milan Kundera, Pablo

Neruda, Mohamed Dib, Yvette Le Floch patřili k osobnostem, které se s dílem

autorky již v minulosti seznámily a obdivovaly jej. Z jednadvaceti vystavených

prací byla zatím rozpoznána pouze Svatba II. [č. kat. 293] a Jarní cesty [č. kat.

296], La muerte del poeta (Zavraždění) [č. kat. 230].

1962, březen, Praha (I.)

8. – 31. březen, Biologický ústav ČSAV

K prezentaci se zachovala pouze pozvánka.239 Na vernisáži, kterou uvedl opět Jan

Smíšek, zazněly verše kubánského básníka Nicoláse Guilléna. Bližší údaje o

výstavě nejsou známy.

1962, květen, Praha (II.)

25. květen – 15. červenec, Pálfyho palác

Výstavu v Pálfyho paláci potvrzuje dochovaný strojopisný dokument Místo řeči na

vernisáži výstavy obrazů Míly Doležalové.240 Jeho autor Jan Smíšek v něm mimo

jiné uvádí, že autorka vystavila „velký soubor svých obrazů (...) jako host Čs.

společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí.“ K výstavě byla 13.

července 1962 uspořádána „p řátelská beseda za účasti autorky a předních

55

uměnovědců,“ diskuzi řídil Jaromír Pečírka.241 Podrobnější informace

k vystaveným pracím nebylo zatím možno pro absenci přímé dokumentace zjistit.

1963, březen, Praha (I.)

4. březen – 23. březen, Krajský projektový ústav (klubovna), Míla Doleželová,

výstava obrazů

Doleželová zde vystavila celkově čtyřicet jedna prací poměrně velkého formátu,

obrazy vznikly až na jeden (1958) v rozmezí let 1960 – 1963.242 Z nich byly zatím

identifikovány pouze dva. Jde o Bizertu (Mateřství), [č. kat. 239] a Modrého koně

[č. kat. 300].243

O přípravě této výstavy nás informují autorčiny zápisky v diáři.244 Zde také

objevíme poznámku připsanou k datu 8. březen „diskuze na MDŽ“, k datu 13.

březen „diskuze se 40 dětmi na mé výstavě.“

1963, duben – květen, Praha (II.)

24. duben – 12. květen, Klub přátelství mládeže, Výstava obrazů Míly Doleželové

V jakém rozsahu zde Doleželová vystavila své práce se zatím díky neúplnosti

dochovaného materiálu nepodařilo zjistit. Podle otištěné reprodukce, která

doprovází krátké oznámení o konání výstavy ve Večerní Praze, je možné, že zde

byl prezentován obraz Smrt García Lorcy [č. kat. 307].245 Stejně tak zde bylo

nejspíše vystaveno i plátno Rodina (Cikánská rodina) [č. kat. 304], jež zdobí

pozvánku na vernisáž. Vedle tohoto byl na prezentaci zapůjčen z vlastnictví

„Svazu architektů, resp. Českého fondu výtvarných umění“ olej s názvem Sedící

(125 x 103 cm)246, jehož vzezření není známo.

1967, říjen, Miami (USA)

Gulf American Gallery, Mila Dolezelová

Výstava byla uspořádána z obrazů, které ve stejném roce zakoupil od Doleželové

majitel galerie Josh Kligerman.247 Bohatá korespondence, související s tímto

prodejem, se zachovala v autorčině pozůstalosti. Obchod se uskutečnil po

několikaměsíčním jednání skrze Art Centrum v Praze, které sehrálo

56

zprostředkovatelskou úlohu. Práce, které byly do USA prodány, čerpaly tématicky

jak z romského prostředí, tak i z křesťanského náboženství. V průběhu bádání se

podařilo identifikovat několik z nich, jedná se o Svatbu [č. kat. 313], Stromy [č. kat.

316], Zpívání matce [č. kat. 319], Přírodu [č. kat. 320], Lhostejnost [č. kat. 321], a

Ukřižovaného [č. kat. 297].248 Posledně jmenované plátno, které „(…) na vás silně

zapůsobí, (…) utkví navždy v paměti,“ 249 měl u galeristy obdivovat mexický malíř

David Alfaro Siqueiros (1896 – 1947).250 Některé z dalších pláten, jejichž vzhled se

zatím nepodařilo spolehlivě určit, popsal místní tisk. Obraz s názvem Porod vylíčil

jako „jeden z nejsilnějších, který zachycuje pouze několik postav“, Cikánskou

vesnici jako práci „p řeplněnou figurami, přesto však kompozičně vyváženou“ a

plátno Rodina II. dle něj působí jako „velmi lyrické, ostré, jednoduché a

dojemné.“251

1998 – doposud, Jablonné v Podještědí

Dominikánský klášter (křížová chodba), Stálá expozice díla Bohumily Doleželové

Expozice vznikla po zrušení dlouhodobé výstavy v jihlavském klášteře. Vystavené

práce viz Katalog.

2006/2007, prosinec – leden, Jihlava

23. říjen – 25. leden, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Bohumila Doleželová

(1922 – 1993)

V rámci obsáhlé malířčiny retrospektivy, kde bylo shromážděno kolem sto dvaceti

prací, mohli návštěvníci shlédnout školní grafické listy ze sbírek AVU, návrhy na

poštovní známky a fresky, množství kreseb a některé z četných knižních ilustrací.

Jádro výstavy představovala početná kolekce obrazů, dokládající umělecký vývoj

Bohumily Doleželové od počátku padesátých do první poloviny osmdesátých let.

Umělecká díla vhodně doplnil soubor dobových fotografií a osobní malířčiny

dokumenty, obojí z její pozůstalosti. Výstava se stala v galerijním programu

návštěvním hitem a velký zájem ze strany veřejnosti ukázal, že Doleželová je

alespoň v regionu stále velice známou osobností. K prezentaci bohužel nebyl z

finančních důvodů výstavní katalog, seznam vystavených děl je uložen v archivu

OGV. Kurátorkou výstavy byla autorka předkládané statě.

57

2010, duben – srpen, Brno

9. duben – 15. srpen, Muzeum Romské kultury v Brně, Plátna pro velké černé oči.

Cikáni v díle Míly Doleželové.

Velmi zdařilá výstava byla slavnostně zahájena 8. dubna při příležitosti Dne Romů

a MRK na ní představilo část svojí dnes již relativně početně silné kolekci prací

Bohumily Doleželové. Díla z muzejních sbírek doplnily menší měrou zápůjčky od

ostatních vlastníků (zejména ČDP a Nadace Waldesových). V souladu se

zaměřením brněnské instituce se prezentace soustředila na artefakty s romskou

tématikou, kolekce originálních kreseb a obrazů čítá sedmdesát šest prací. Výběr

doplnily xerokopie skic z výzkumu na Slovensku v roce 1954, knižní ilustrace a

fotografie, opět z pozůstalosti malířky v majetku ČDP. K prezentaci byl vydán

doprovodný katalog.252

58

Katalog

Předkládaný katalog, čítající tři sta padesát hesel, představuje soupis ve

většině dosud neznámých děl Bohumily Doleželové. Jak již bylo řečeno v úvodu

této práce, jejich valná část patří především dvěma vlastníkům a to ČDP a Nadaci

Waldesových. Katalog doplňují práce, která se nacházejí ve veřejných (zejména

MRK) a soukromých sbírkách na území České republiky.

Díla, které katalog registruje, pokrývají svou dobou vzniku celé tvůrčí

období Doleželové, tj. od počátků kolem roku 1941 až do roku 1984, tedy do

doby, do které se datují poslední dochované práce. Jejich výběr do předkládaného

soupisu byl dán především snahou dokumentovat rozvoj umělecké osobnosti

autorky od jejích amatérských počátků a prvního profesního školení, přes

samostatné hledání výtvarného názoru až k nalézání vlastní charakteristické

výtvarné formy.

Katalog je rozdělen na oddíl kresby a malby, v jednotlivých úsecích jsou díla

řazena chronologicky. Každé katalogové heslo obsahuje název, dataci, techniku,

rozměry, signaturu (Znač., Neznač. – týká se především olejomaleb, autorka

většinu svých malířských prací nesignovala). V případě výskytu signatury či v

kresbách hojně se vyskytujících autorských poznámek se dodržuje přesný přepis

textu. Heslo dále uvádí provenienci a současného majitele, případné prezentace

díla a jeho reprodukování. Tyto základní údaje doplňuje obvykle krátký text,

uvádějící informace o námětu díla a jeho formálnímu provedení. Často pak také

zajímavá fakta, spojená s danou prací, pokud byla zjištěna. Do katalogu byla

zařazena i díla známá pouze z reprodukcí, u těchto je z pochopitelných důvodů

struktura hesla jiná.

K otázce vročení jednotlivých prací je třeba poznamenat, že autorka je až na

vzácné výjimky přímo nedatovala. Pokud ano, letopočet se uvádí za názvem.

Stejně je tomu tak i v případě, kdy se podařilo nalézt přesný údaj o vzniku v

sekundárních pramenech, přičemž na daný zdroj je vždy odkázáno. Jestliže byla

doba vzniku odvozena na základě formální analýzy, předpokládaná datace je

vložena do závorek. Pokud se týká názvu díla, u většiny prací se jedná o název

druhotný, který byl dílu (zejména v případě olejomaleb) přiřazen až v souladu s

praktickými potřebami během sepisování pozůstalosti po autorčině smrti. Takto

59

vzniklé tituly jsou často velice matoucí a nepřesné a přesto, že jsou pod nimi díla v

některých sbírkách uložena, není možno je považovat za relevantní. Proto bylo

přistoupeno k označení daných prací jako bez názvu a nepůvodní tituly jsou

vřazeny do závorek. Nezanedbatelným důvodem pro toto řešení byla také

skutečnost, že se v některých případech podařilo díky pečlivému bádání v dalších

pramenech bezpečně zjistit původní autorský název a mísení obou typů jmen by

bylo zavádějící.

Jak bylo řečeno, katalog je členěn dle použité výtvarné techniky na dvě části.

Pro lepší orientaci je každý z těchto oddílů opatřen v úvodu krátkou poznámkou,

která celý úsek charakterizuje. Jako více potřebná se tato glosa jevila v oddíle

kresby, kde závažnost jednotlivých sérií někdy přesahuje význam singulárních skic

v nich obsažených (jedná se zejména o autorčiny školní práce). Proto jsou tyto

řady komentovány v úvodu kapitoly celkově a kresby v nich už, až na výjimky,

nikoliv.

60

Zkratky

a, majitelé

ČDP Praha – Česká dominikánská provincie v Praze

GHMP Praha – Galerie hlavního města Prahy

GMU Hradec Králové – Galerie moderního umění v Hradci Králové

MRK Brno – Muzeum romské kultury v Brně

MU Olomouc – Muzeum umění v Olomouci

Nadace Waldesových Jihlava – Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových

OGV Jihlava – Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě

b, bibliografické poznámky

č. kat. – číslo katalogu

inv. č. – inventární číslo

Neznač. – neznačeno

Repr.: – reprodukováno

Vyst.: – vystaveno

Znač.: – značeno

61

Zkratky výstav

Praha 1960 - Cigáni, Ústřední divadlo československé armády (foyer), 1. únor –

29. únor 1960, slavnostní zahájení 7. února, prodlouženo do 15. března 1960.

Brno 1961 - Obrazy Míly Doleželové, Dům Pánů z Kunštátu, 18. březen – 16.

duben 1961.

Praha 1961 - Výstava tvůrčí skupiny VU Svazu československých výtvarných

umělců, Obecní dům, říjen – listopad 1961.

Praha (I.) 1963 - Míla Doleželová, výstava obrazů, Krajský projektový ústav

(KPÚ, klubovna), 4. březen – 23. březen 1963.

Praha (II.) 1963 - Výstava obrazů Míly Doleželové, Klub přátelství mládeže, 24.

duben – 12. květen 1963.

Jihlava 1966/1967 - Míla Doleželová, Jiří Mareš, Krajská galerie v Jihlavě, 18.

prosinec 1966 – 29. leden 1967.

Miami 1967 - Mila Dolezelová, Gulf American Gallery v Miami (USA), říjen

1967.

Jihlava 1970/71 - XXI. členská výstava SČVU – Jihlava, Krajská galerie v Jihlavě,

22. prosinec 1970 – 3. leden 1971.

Jihlava 1981 - Výtvarná tvorba na Vysočině, Krajská galerie v Jihlavě, 23. duben

– 3. červen 1981.

Jihlava 1995 – 1998 - Stálá galerie díla Bohumily Doleželové a Jiřího Mareše,

Dominikánský klášter (křížová chodba), od 1995 – 1998.

62

Jablonné, od 1998 - Stálá expozice díla Bohumily Doleželové, Dominikánský

klášter (křížová chodba), od 1998 doposud.

Praha 2002/2003 - Československý socialistický realismus 1948 – 1958, Galerie

Rudolfinum, 7. listopad 2002 – 9. únor 2003.

Brno 2003/2004 - Kočování po obrazech. Romové ve výtvarném umění 17. – 20.

století. Muzeum Romské kultury v Brně, 4. prosinec 2003 – 28. únor 2004.

Jihlava 2006/2007 - Bohumila Doleželová (1922 – 1993), Oblastní galerie

Vysočiny v Jihlavě, 23. říjen – 25. leden 2006/2007.

Brno 2010 - Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové. Muzeum

romské kultury v Brně, 9. duben – 15. srpen 2010.

63

Literatura obsahující reprodukce

Svobodné slovo 1960 - Z prací Míly Doleželové, Svobodné slovo XVI, 1960, č. 34,

9. 2., s. 5.

Práce 1960 - Život našich spoluobčanů, Práce XVI, 1960, č. 35, 10. 2., s. 3.

Čivrný, Kundera 1960 - Lumír Čivrný, Milan Kundera, U Míly Doleželové,

Kultura IV, 1960, č. 49, s. 6.

Výtvarné umění 1960 – Výtvarné umění X, 1960, č. 5, s. 232.

Večerní Praha 1963 - Večerní Praha, 1963. Novinový výstřižek pochází z ČDP

Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Brno 1961 - Obrazy Míly Doleželové (kat.výst.), Dům umění města Brna v Domě

pánů z Kunštátu. Brno 1961.

Dějiny a současnost 1962 - Dějiny a současnost IV, 1962, č. 9, s. 17.

Na Sokolovské (1963) - Na Sokolovské, nezjištěné periodikum, kolem 1963, s.

700. Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové.

Landa 1963 – Pavel Landa, El arte contra el racismo. La Mujer Checoslovaca 1,

1963, č. 1, s. 3 – 4.

Tužkař 1963 - Míla Doleželová přijde mezi své, Tužkař XV, 1963, č. 15, 13. 4.,

nestr.

64

Reno 1967 - Doris Reno, Like Mexican primitives. Czech Painter a Real stunner.

The Miami Herald, 1967, 22. 10., s. 2-H. Novinový výstřižek pochází z ČDP, Fond

Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Vlasta 1967 - -pk-, Chuť a víno člověčiny, Vlasta 20, 1967, 1. 2., č. 5, s. [16].

Výtvarná práce 1967 - O.M. [Otakar Máčal], Dva z Jihlavy, Výtvarná práce XV,

1967, č. 4, 23. 2., s. 5.

Rodné zemi zpívám 1970 - Rodné zemi zpívám 1945-1970. Sborník poezie.

Jihlava 1970.

Jihlava 1981 - Výtvarná tvorba na Vysočině (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny

v Jihlavě 1981.

Jihlava 1991 - Výtvarná tvorba na Vysočině (kat. výst.), Oblastní galerie

Vysočiny v Jihlavě 1991.

Sedlák 1995 - Jan Sedlák, Míla Doleželová, Jiří Mareš (kat. výst.), Oblastní

galerie Vysočiny v Jihlavě 1995.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1998 – heslo Doleželová

Miloslava, in: Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců

II, Ostrava 1998, s. 78.

Žlůva 2001 - Ivan Žlůva, Dvacet pět obrazů po dvou stech dolarech, Jihlavské listy

12, 2001, č. 89, 9. 11., s. 10.

Sedlářová 2003 - Jitka Sedlářová, Kočování po obrazech, Romové ve výtvarném

umění 17. – 20. století (kat. výst.), Muzeum Romské kultury v Brně 2004.

Krají čková 2004 – Lenka Krajíčková, Lektorské oddělení, in: Bulletin Muzea

romské kultury 2002 – 2003, 2004, č. 11 – 12, s. 47.

Horváthová 2010 - Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly

Doleželové (kat. výst.), Muzeum romské kultury v Brně 2010.

65

66

Kresby

Oddíl kreseb zahajuje soubor skic, jejichž nález lze považovat za unikátní,

neboť se dosud o dochování většiny těchto raných prací nevědělo. Jde o díla

vzniklá mezi lety 1941 – 1950, zahrnující první výtvarné experimenty, později

výsledky studia na Státní grafické škole v Praze a posléze Akademie výtvarných

umění tamtéž.

Nejstarší výtvarné pokusy představují nejdříve kopie dle Josefa Mánesa

(1820 – 1871), předního českého umělce 19. století. Podle jednotlivých reprodukcí

se Doleželová učila zachytit obličej a jeho výraz [č. kat. 001, 005], správné tělesné

proporce [č. kat. 002, 003], či krajinné scenérie [č. kat. 006]. Další kolekce kreseb

vznikla v rámci hledání vlastního výtvarného vyjádření a především témat, která

zajímala ji samotnou. Autorka se tak, mimo záznamů reálného světa [kresby s

námětem venkovského života č. kat. 016 – 019], pokoušela zaznamenat svoje

niterné myšlenky [např. č. kat. 014, 026]. V tomto období vznikaly také kresby,

které dokládají autorčin velký zájem o poezii Jiřího Wolkera a zejména o balady z

jeho proslulé sbírky Těžká hodina [viz např. č. kat. 020, 022, 023]. Tento

prostějovský rodák a jeden z našich nejvýznamnějších básníků vůbec, v ní zachytil

svoje pocity ze světa, vnímaného jako protiklad dobra a zla, světa bídy a

nespravedlivého utrpení, světa, který je třeba změnit. Je zajímavé sledovat, jak se

tyto ideje později opakují ve zralém výtvarném díle Bohumily Doleželové.

Do katalogu byla dále zařazena celá řada dochovaných prací, které vznikly

během autorčina jednoletého působení na Státní grafické škole v Praze. Některé z

nich jsou datovány velmi přesně, jiné mohly být do souboru těchto kreseb

zařazeny díky autorskému připsání písmene G, případně zkratky G.I.B. Ta značila

grafickou školu a třídu, kterou zde Doleželová navštěvovala. Školní práce

zachované v pozůstalosti jsou vzácnými doklady o dané fázi autorčina studia,

žádné další nebyly nikde jinde zjištěny. Ve výběru, v jakém se produkce ročního

školení dochovala, lze rozeznat několik tematických okruhů. Odtud je možno

zhruba odvodit úkoly, jaké žáci dostávali – jednalo se o kresebné studium částí těla

(ruce, obličej), zátiší a vegetativních motivů, ilustrace pohádkového příběhu, návrh

na obálku knižní publikace253 či reklamní poutače, typy písma, plenérové kresby a

kresby podle modelu [č. kat. 027 – 080].

67

Na výše popsanou sbírku kreseb navazuje série prací, které Doleželová

vytvořila již jako posluchačka AVU v Praze. Ve srovnání s předchozími dílky

vyvstane výrazný a pochopitelný posun v kvalitě výtvarných děl, autorka se jimi

představuje již jako zkušená a talentovaná kreslířka. Mezi nejzdařilejší z

dochovaných skic těchto let patří ženské akty [č. kat. 088, 089] nebo portréty [č.

kat. 102, 104].

Z kresebné produkce autorky kolem roku 1950 se zachovaly dvě tematicky

spjaté řady skic, které můžeme zcela jistě zařadit do socialistického realismu. Pro

první z nich se výchozím námětem stalo husitství [č. kat. 105 – 113]254, tedy

socialistickým zřízením opěvované a v době totalitní nesvobody často ztvárňované

období národních dějin, pro druhé pak soudobý život české společnosti,

vzkvétající pod komunistickými idejemi [č. kat. 114 – 122]. Druhý soubor je o to

zajímavější, že se ve většině jedná o návrhy na poštovní známky.255 Je možné, že

právě některé z těchto prací byly prezentovány na Výstavě prostějovských

výtvarníků roku 1951.256

Převážnou většinu zhruba devadesáti zbylých kreseb, jejichž vznik je

datován lety 1954 – 1980, lze považovat za již charakteristické pro celou autorčinu

tvorbu. Z hlediska námětu se zde objevují převážně dva klasické směry jejího díla.

Jedná se o výjevy ze života Romů a dále pak křesťanské motivy.

Mezi zkušebními skicami k jednotlivým obrazům představují ucelenější sérii

kresebné návrhy k následným autorským dřevořezům, které byly použity v knize

Alfréda Technika Tuláci věčné krve z roku 1958 [č. kat. 137 – 151]. Převážně

tušové, hnědě kolorované kresby, které jednoznačně reprezentují autorčinu

stylovou linii těchto let, vyznačuje vysoká kvalita provedení. Velice zajímavé jsou

také návrhy či dílčí studie k několika později realizovaných freskám [např. č. kat.

180, 181, 184, 185] nebo zdařilé skicy k následně v oleji provedené Křížové cestě,

které oddíl kresby uzavírají [č. kat. 207 – 210].

68

001/bez názvu, 1941

papír, tužka, 20,5 x 15,3 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, MD.

Nápis: vlevo dole, tužka, 25 – IV – 41 podle J. Mánesa.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 558

Přesně na den datovaná a zároveň první z nejstarších dochovaných prací

Bohumily Doleželové zachycuje mírně skloněnou hlavu muže z profilu. Jde o

výřez z původní předlohy, kterou je Mánesův návrh medailonu na vrata hlavního

portálu kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně. Studii Svatý Václav

žehná stavbě chrámové vytvořil slavný umělec roku 1863 a autorka z ní ve

zvětšeném měřítku zachytila pouze hlavu českého stavitele Vojtěcha Ignáce

Ullmanna.257

002/ bez názvu, (1941)

papír, tužka, 27,6 x 22,2 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M.D.

Nápis: revers kresby vpravo dole, tužka, Podle Mánesa.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 449

Kresba představuje kopii Mánesovy Studie k ilustraci Jinoch a dívka k básni

Zbyhoň, která vznikla v roce 1857 v rámci přípravných kreseb pro Rukopis

Královehradecký. Doleželová se zde od předlohy odchýlila pouze absencí draperie

v pravém rohu původní črty. Datace kresby byla odvozena od předchozí práce.

003/ bez názvu, (1941)

papír, tužka, 30,4 x 22 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 450

Také zde čerpala autorka z Mánesových ilustrací k Rukopisu

Královehradeckému. V tomto případě se inspirovala Studií aktu k titulními listu

R.K. Doleželové se kopie (za předpokladu, že usilovala o přesný výtvarný přepis

69

jako u všech ostatních kreseb tohoto souboru) příliš nezdařila a to především

v podání tělesných proporcí. Od původního náčrtku se pak záměrně odchýlila

jablkem vloženým do levé ruky aktu.

004/ Hanačka s rukama v šorci, (1941)

papír, tužka, akvarel, 30 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M.D.

Nápis: vpravo nahoře, tužka, Hanačka s rukama v šorci, revers, vpravo dole,

tužka, Podle Mánesa.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 447

005/ bez názvu (Studie k Hanačce z Líbánek), (1941)

papír, tužka, akvarel, 29,9 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M.D.

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Podle Mánesa

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 639

Doleželová kopírovala i Studii k Hanačce z Líbánek z roku 1849, kde se

umělec soustředil na obličej mladé dívky. Autorka navíc výslednou kresbu

kolorovala.

006/ Trosky, Zámek v Čechách a Hané, (1941)

papír, tužka, 27,6 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, MD.

Nápis: uprostřed kresby, tužka, Trosky, vlevo dole, tužka, Zámek v Čechách na

Hané, revers, vpravo dole, tužka, Podle Mánesa.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 3

Konvolut dochovaných kopií Mánesových skic uzavírá pohled na hrad

Trosky a pod ním umístěná studie Zámku v Čechách na Hané. Obě tato místa

patřila k Mánesovým častým námětům, byla neodmyslitelně spjata s jeho

životem.258

70

007/ Hrob J.K. Tyla, 1941

papír, tužka, 30,2 x 22,1 cm

Neznač.

Nápis: vpravo dole, tužka, Hrob J. K. Tyla 23 – XI – 41

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 452

Kresba vznikla během pobytu Doleželové v Plzni a jejím námětem je socha

anděla, součást náhrobku Josefa Kajetána Tyla. Významný český dramatik a

novinář, rodák z Kutné Hory, v tomto městě v roce 1856 zemřel a byl pochován na

hřbitově u kostela Sv. Mikuláše.

008/ U sv. Mikuláše, 1941

papír, tužka, 30,4 x 22 cm

Neznač.

Nápis: vpravo dole, tužka, 23 – XI – 41 U sv. Mikuláše

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 557

Skica interiéru kostela Svatého Mikuláše vznikla tentýž den jako práce

předešlá. Nepochybně se jedná o plzeňský kostel, u něhož byl pohřben J.K. Tyl a

jehož náhrobek Doleželová zachytila na předchozí kresbě.

009/ bez názvu, 1943

papír, akvarel, 29,7 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Míla – 43.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 677

Námětem kresby je mladá dívka s květinou ve vlasech, s mírně sklopenýma

očima. Pravděpodobně jde o některou z přítelkyň Doleželové, kterou zde

portrétovala. I přes dojem naivně působícího dílka oceníme, že si autorka, dosud

téměř samouk, dobře poradila se složitou technikou akvarelu. To je patrné zejména

na relativně obstojně zvládnutém podání inkarnátu.

71

010/ bez názvu, (1943)

papír, akvarel, tuš, 21 x 29,5 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 679

Jedná se o žánrový výjev čtyř mladých lidí, kteří se baví hraním karet.

Kresba byla datována na základě jasné příbuznosti s předchozí, autorsky

datovanou prací.

011/ bez názvu, (1943)

papír, akvarel, 21 x 29,5 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 678

Vzhledem k použité technice a rovněž i podkladu lze předpokládat, že

kresba s krajinným motivem, vznikla ve stejné době jako dvě předchozí práce.

Datuje se tedy do téhož roku.

012/ bez názvu, (1943 – 1944)

papír, tužka, 21,7 x 29,8 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 713

Dva studijní portréty mladé dívky, nejspíše autorčiny kamarádky, vytvořila

Doleželová na revers formuláře plzeňské spořitelny. Jak z něj můžeme vyčíst, byl

určen pro „soutěž na kreslířskou práci o spořivosti a spořitelnách“, která proběhla

v rámci „Týdne spořivosti“ ve dnech 22. – 30. 10. 1943 a byla určena pouze pro

studenty. Autorka se akce s největší pravděpodobností nezúčastnila, ale relativně

kvalitní papír jí v době války, kdy jako mnoho dalšího patřil k nedostatkovému

zboží, přišel pro její vlastní výtvarné pokusy vhod.

72

013/ bez názvu, (1943 – 1944)

papír, tužka, 21,7 x 29,8 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 709

Kresba zachycuje mladou ženu sedící u stolu. Ta je zobrazena z profilu, do

odvráceného obličeje, který si pravou rukou podpírá, není příliš vidět. Tentokrát se

tedy Doleželová zaměřila spíše na studii pozice – jde o stejnou dívku jako na

kresbě předchozí. Obě tyto práce vznikly zároveň nebo s ne příliš dlouhým

časovým odstupem po sobě.

014/ Loňské jaro, 1945

papír, tužka, 58,5 x 42,4 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová – 45.

Nápis: vpravo dole, tužka, Loňské jaro

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 26

Kresba se řadí k nevelké sérii dochovaných prací, které vznikaly téměř jistě

ještě před autorčiným středoškolským studiem. V této naivní, mírně kýčovité

kresbě zachytila Doleželová obličej zasněné dívky se zavřenýma očima, v popředí

s improvizovanou kyticí z větviček smrku a vrby jívy. V případě vrbových větévek

rozeznáme několik haluzí s teprve rašícími květy, několik pak s již opylovanými a

typicky prodlouženými jehnědami. Pravděpodobně se jedná o symboly začátku a

konce, což podtrhuje melancholické vyznění této práce.

015/ bez názvu, 1945

papír, tužka, 54,2 x 39 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová –. 45.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 263

Obličej mladé dívky je typově velmi příbuzný předchozí práci a obě vznikly

ve stejnou dobu. I tato kresba působí posmutněle.

73

016/ bez názvu, 1945

papír, tužka, pastelka, 30 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, tuš, 24 – IV – 45. Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 456

017/ bez názvu, 1945

papír, tužka, pastelka, 22 x 30 cm

Znač.: vpravo dole, tuš, 24 – IV – 45. Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 454

018/ bez názvu, 1945

papír, tužka, pastelky, 30 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, tuš, 28 IV – 45. – Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 1

019/ bez názvu, 1945

papír, tužka, pastelka, 20,4 x 29,8 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová – 45.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 414

020/ Nemocnice, 1945

papír, tuš, kolorováno, 60,6 x 43,5 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová 45.

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Nemocnice

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 28

74

Vyst.: OGV 2006/2007

Výjev čerpající z poezie Jiřího Wolkera byl přímo inspirován jeho Baladou z

nemocnice.

021/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 20,5 x 15,3 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 556

Obličej vyhublého muže s hlavou mírně skloněnou a zavřenýma očima

typově zcela odpovídá tváři nemocného na předchozí kresbě. Jde o jednu z dalších

skic k výše vzpomínané básni.

022/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 58,5 x 42,4 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová –

Nápis: vlevo nahoře, tužka, J.W. Noc valí se k ránu a člověk se narodil, aby buď

vlekl svět nebo jím vlečen byl

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 27

I zde autorka čerpala z Wolkerovy poesie a sama na to autorskými přípisy

odkazuje. V tomto případě se jedná o báseň Pozdě k ránu. Výkresu dominuje muž,

jehož posmutnělý, rezignující výraz v obličeji na sebe strhává divákovu pozornost.

Pozadí tvoří dva lehce naznačené řadové domy, na modrém nebi právě vyšlo

slunce. Připsaný citát, mužův obličej s očima upírajícíma se k zemi a v kresbě

převládající chladné tóny hnědé a modré barvy, navozují melancholickou náladu.

023/ bez názvu (Balada o nenarozeném dítěti), (1945)

papír, tužka, 23,9 x 16,2 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Nápis: vlevo nahoře, tužka, Když nohy domů se vracely

75

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 705

V tomto případě se kresba vztahuje k další Wolkerově básni, tentokrát ke

slavné Baladě o nenarozeném dítěti. Autorka zachytila chudé milence s malou

rakvičkou svého dítěte, muž skleslou ženu podpírá.

Po srovnání několika kreseb daného období odhalíme typičnost s jakou

Doleželová zakresluje (především) všechny mužské postavy – jedná se stále o

jeden a ten samý obličej.

024/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 23,7 x 16,2 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová,

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 707

Kresba tváře mladého muže a ženy z profilu, pod nimiž je zlomený stonek

květiny – snad symbol zmaru – je zřejmě další prací, vztahující se ke stejné básni

jako předešlá.

025/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 60,5 x 43,7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 268

Milenecký pár je tématem i této črty. Po bližším shlédnutí získáme dojem, že

se jedná opět o kresbu inspirovanou Wolkerovými básněmi. Snad nejvíce by

mohla být tato práce spjata opět s Baladou o nenarozeném dítěti.

026/ bez názvu, 1945

papír, tužka, pastel, 55,7 x 38 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová – 45

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

76

ČDP Praha, inv. č. K 264

Kresba plná symbolů přesně zapadá do okruhu zádumčivých prací, které

autorka v tomto období vytvářela. Tentokrát z profilu zachycený dívčí obličej tvoří

součást kompozice, která se skládá z dalších dvou motivů. Prvním z nich je pohled

na hrob s křížem, jenž věnčí otazník. Druhým pak sluncem vyprahlá krajina

s horami, v níž je zachycena dvojice trmácejících lidí. Nad jejich vyčerpané

postavy se vzneslo hejno ptáků.

027/ bez názvu, 1945

papír, tužka, 22 x 30 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, 11 – IX – 45 Dolež.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 694

028/ bez názvu, 1945

papír, tužka, tuš, 22 x 30 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Dolež. G 11 – IX – 1945

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 785

029/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 22 x 30,1 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 664

030/ bez názvu, 1945

papír, tužka, 30 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Dolež. G 11 – IX – 1945

77

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 711

031/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 30,1 x 22,1 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 554

032/ bez názvu, 1945

papír, tužka, 30 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová 12 – IX – 45 – G.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 708

033/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 30 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová. G I B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 716

034/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 30 x 22 cm

Znač.: vlevo dole, tužka, Doleželová G I B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 737

78

035/ bez názvu, (1945)

papír, tuš, 30,7 x 21,4 cm

Znač.: revers, vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 690

036/ bez názvu, (1945)

papír, tuš, 30,9 x 21,5 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 691

037/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 30 x 22 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 697

038/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, 30 x 22 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 698

039/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, tuš, 22 x 15 cm

Znač.: vlevo nahoře, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 580

79

040/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, tempera, 21,7 x 14,8 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 783

041/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, tuš, vodové barvy, 21 x 15 cm

Znač.: vlevo nahoře, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 750

042/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, tuš, vodové barvy, 30 x 21,7 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B.Doleželová G.i.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 726

043/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, tuš, vodové barvy, 30 x 21,7 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B.Doleželová G.I.B.,

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 727

044/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, vodové barvy, tempery, 30 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B.Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 729

80

045/ bez názvu, (1945)

papír, tužka, vodové barvy, tempery, 22 x 30 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B.Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 728

046/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tuš, 15 x 22 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 754

047/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 22 x 30 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B.Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 731

048/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tuš, 22 x 30 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B.Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 732

049/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, 30 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B.Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 721

81

050/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tuš, 22 x 30 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 775

051/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, pastel, 30,2 x 21,2 cm

Znač.: vlevo nahoře, tužka, B. Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 773

052/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 21,1 x 30 cm

Znač.: vlevo nahoře, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 723

053/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 21,1 x 30 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 724

054/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 21,1 x 30 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 725

82

055/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, 21,1 x 30 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B,

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 722

056/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, 30 x 20,8 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 700

057/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, 30 x 20,8 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 699

058/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, inkoust, tuš, 22,8 x 17 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 772

059/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 22 x 14,5 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 768

83

060/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 26,9 x 20,7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 771

061/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš,vodové barvy, 20,7 x 14,5 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 770

062/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, vodové barvy, 22,3 x 12 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 751

063/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 29,6 x 19,7 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, B. Doleželová G I B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 743

064/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 30,1 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, B. Doleželová G I B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 740

84

065/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 30,2 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 747

066/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 29,6 x 19,7 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 741

067/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 29,6 x 19,7 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 744

068/ bez názvu, (1945 – 1946)

papír, tužka, tuš, 29,5 x 19,6 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová G I B

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 745

069/ bez názvu, 1946

papír, tužka, tuš, 8 x 7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 715

85

070/ bez názvu, 1946

papír, tužka, tuš, běloba, 13,2 x 9,7 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, M.Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 673

071/ bez názvu, (1946)

papír, tuš, 15 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B, Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 759

072/ bez názvu, 1945 – 1946

papír, tuš, 15 x 22 cm

Znač.: vlevo nahoře, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 762

073/ bez názvu, (1946)

papír, tuš, 15 x 22 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 760

074/ bez názvu, (1946)

papír, tuš, vodové barvy, 15 x 22 cm

Znač.: vlevo nahoře, strojopis, B. Doleželová, G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 761

86

075/ bez názvu, (1946)

papír, tužka, tuš, 22,2 x 15,2 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 742

076/ bez názvu, (1946)

papír, vodové barvy, 29,8 x 22 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 746

077/ bez názvu, (1946)

papír, vodové barvy, 30,2 x 22 cm

Znač.: vpravo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 767

078/ bez názvu, (1946)

papír, vodové barvy, běloba, 15 x 22 cm

Znač.: vlevo dole, strojopis, B. Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 764

079/ bez názvu, (1946)

papír, tempery, 15 x 22 cm

Znač.: vlevo nahoře, strojopis, B. Doleželová G.I.B.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 765

87

080/ bez názvu, (1946)

papír, uhel, 40,5 x 28,5 cm

Znač.: vlevo dole, uhel, Doleželová. GIB.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 226

081/ bez názvu (Tři stromy), (1946 – 1947)

papír, tužka, akvarel, 40,9 x 29,6 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 68

082/ bez názvu, (1947 – 1948)

papír, tužka, 63 x 45 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 191

083/ bez názvu, (1947 – 1948)

papír, tužka, 62,3 x 44,5 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová (prof. V. Pukl)

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 221

084/ bez názvu, (1947 – 1948)

papír, tužka, uhel, 62,3 x 44,5 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 235

88

085/ bez názvu, (1947 – 1948)

papír, tužka, 62 x 45,1 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 277

086/ bez názvu, 1948

papír, uhel, 60 x 44,2 cm

Znač.: vpravo dole, uhel, Doleželová. š. prof. Pukla 11– II – 48.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 55

087/ bez názvu, 1948

papír, tužka, 60 x 44,2 cm

Znač.: vpravo dole, uhel, Doleželová. š. prof. Pukla 13 – II – 48.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 58

088/ bez názvu (Ženský akt – studie II.), 1948

papír, tužka, 63,2 x 45 cm

Znač.: vlevo dole, tužka, Doleželová š. prof. Pukla 20 IV – 48

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 35

089/ bez názvu (Ženský akt – studie III.), 1948

papír, tužka, 63,2 x 45 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová š. prof. Pukla 2 –V. – 48

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 36

89

090/ bez názvu, 1948

papír, uhel, 63,4 x 44,4 cm

Znač.: vlevo dole, uhel, Doleželová š. prof. V Pukla 5 – V – 48

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K253

091/ bez názvu (Ženský akt – studie I.), 1948

papír, tužka, 63,2 x 45 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová š. pro. Pukl 3 – VI – 48

Nápis: vpravo dole, tužka, K.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 34

Vyst.: Jihlava 2005/2006

092/ bez názvu, 1948

papír, tužka, 63,4 x 44,4 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová prof. V Pukl 3 – VI – 48

Nápis: vpravo dole, tužka, K.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 252

093/ bez názvu, (1948)

papír, tužka, 63,4 x 44,4 cm

Znač.: vlevo dole, tužka, Doleželová (prof. V Pukl)

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 254

094/ bez názvu, (1948)

papír, tužka, 62,4 x 39,2 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 192

90

095/ bez názvu, (1948)

papír, tužka, 62,3 x 44,5 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, B. Doleželová. 5.XII.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 233

096/ bez názvu, (1948)

papír, tužka, uhel, 62,3 x 44,5 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, B. Doleželová 5.XII.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 234

097/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, 63,4 x 44,4 cm

Znač.: vpravo nahoře, tužka, Míla Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 256

098/ bez názvu (Hlava ženy – studie II.), (1948 – 1950)

papír, tužka, 60 x 44 cm

Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 30

Vyst.: Jihlava 2006/2007

099/ bez názvu (Hlava ženy – studie I.), (1948 – 1950)

papír, tužka, 60 x 44 cm

91

Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 29

Vyst.: Jihlava 2006/2007

100/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, tužka, 63,4 x 44,4 cm

Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 255

101/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, tužka, 63,4 x 44,4 cm

Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 257

102/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, tužka, 63 x 45 cm

Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 190

103/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, tužka, 60 x 42 cm

Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová. G Pukl

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 195

92

104/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, tužka, 60 x 42 cm

Znač.: vpravo nahoře, tužka, Doleželová.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 194

105/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, 40,5 x 29,2 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 31

106/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, 40,5 x 29,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 64

107/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, 40,5 x 29,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 63

108/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, 40,5 x 29,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 62

93

109/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, 40,5 x 29,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 65

110/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, 40,5 x 29,2 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 32

111/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, akvarel, 40,5 x 29,2 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 33

112/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, akvarel, 51,2 x 44,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 60

113/ bez názvu, (1948 – 1950)

papír, uhel, akvarel, 40,5 x 29,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 61

94

114/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, tuš, běloba, 17,7 x 13,4 (45 x 33) cm

Neznač.

Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 1

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 911

115/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, tuš, běloba, 17,8 x 13,8 (45 x 33) cm

Neznač.

Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 3

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 916

116/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, tuš, běloba, 18,8 x 14,5 (45 x 33) cm

Neznač.

Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 5

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 915

117/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, tuš, běloba, 18 x 14 (45 x 33) cm

Neznač.

Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 6

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 913

118/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, tuš, běloba, 18,8 x 13,4 (45 x 33) cm

95

Neznač.

Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 7

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 910

119/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, tuš, běloba, 18,8 x 14,5 (45 x 33) cm

Neznač.

Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 8

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 914

120/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, tuš, 17,7 x 13,8 (45 x 33) cm

Neznač.

Nápis: pasparta, vpravo dole, tužka, č. 10

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 912

121/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, tuš, běloba, 20 x 15 (45 x 33) cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 917

122/ bez názvu, (1950 – 1951)

papír, tužka, 30,5 x 21 cm

Neznač.

Nápis: vpravo nahoře, tužka, 72 (zbytek nečitelný)

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 781

96

123/ Stará Judita, 1954

papír, tuš, akvarel, 34 x 20,7 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 54

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Stará Judita 400, na paspartě vpravo dole,

tužka, 39

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 197

Portrét staré Romky s dýmkou v ústech je jedním z několika v pozůstalosti

dochovaných akvarelů, které se přes zjevný záměr nepodařilo autorce prodat. Je

možné předpokládat, že Stará Judita vznikla během pobytu Doleželové ve

slovenských osadách právě v roce 1954.

Jak dokazuje mnoho dobových fotografií, zvyk romských žen kouřit tabák

z dlouhé fajfky patřil dříve k velmi rozšířeným. Jeden takový snímek autorka

vlastnila259 a daný motiv ve svém díle použila vícekrát [ např. č. kat. 138].

124/ Šaňo, 1954

papír, tuš, akvarel, 22,4 x 16,1 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 1954

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Šaňo 200 Kčs M. Doleželová, na paspartě

vpravo dole, tužka 27

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 198

Také drobná kresba zachycující sedícího chlapce v klobouku, patří do

výběru prací, které autorka nabídla k odprodeji. Vzhledem k původní paspartě u

této i předešlé skicy je pravděpodobné, že byly obě vystaveny. Čísla v rozích obou

paspart zase vedou k úvaze, že kresby patřily do většího souboru prezentovaných a

nabízených prací.

97

125/ bez názvu, (1954)

papír, tužka, 20,9 x 29,6 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 172

Kresbu romského muže v tradičním klobouku, který plete z proutí košťata,

vytvořila Doleželová zcela nepochybně za pobytu na Slovensku v roce 1954.

Vyrábění košťat patřilo a dodnes patří k romským řemeslům s dlouhou tradicí a

Doleželová se během studijního etnografického výzkumu zaměřovala právě na

tyto projevy romské kultury. Dá se předpokládat, že zkušebních skic muže vznikla

celá řada, neboť rozdílná kresba stejného námětu byla odprodána SAV a za

několik let použita v knize Emílie Horváthové Cigáni na Slovensku. Díky

reprodukci kresby z daného okruhu skic je možno určit i přesné místo vzniku

zkoumané práce (osada Krásna Hôrka).260

126/ bez názvu, (1954)

papír, tužka, tuš, akvarel, 45 x 59 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 919

Jedná se opět o stejného muže, tentokrát jde však o rozměrově větší a

technicky náročnější práci. Doleželová navíc změnila úhel pohledu (z anfasu

přešla ke zobrazení z profilu) a celou scénu zaplnila dalšími figurami. Kresba jistě

vychází z přímého zážitku v osadě, nicméně díky složitému aranžmá je možné

předpokládat, že vznikla až následně. Tomu by odpovídal i fakt, že skica

reprodukovaná v knize Cigáni na Slovensku, shodující se s touto především ve

způsobu zachycení hlavní figury řemeslníka, je o dost jednodušší.

127/ bez názvu, (1954)

papír, tužka, tuž, 30,5 x 21,2 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

98

ČDP Praha, inv. č. K 528

Skica mladé romské ženy se dvěma dětmi byla datována na základě srovnání

s reprodukovanými pracemi v již dříve zmiňované knize Emílie Horváthové a

vzhledem k formálnímu provedení je nepochybné, že patří právě do tohoto okruhu

kreseb. Kojící matka venku před domkem, u které se zdržují další, starší děti, patřil

v romských osad mezi každodenní výjevy.261

128/ Cikánská dívka, (1954)

papír, akvarel, 43 x 30,4 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Nápis: revers, vpravo dole, uhel, Doleželová, Cikánská dívka – 700 Kč

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 269

Datace zdařilé tušové kresby mladé Romky byla zvolena po porovnání

s reprodukcemi ilustrací v knize Cigáni na Slovensku. Realistické zachycení rysů

ženy, stejně jako tradičního oděvu, velmi dobře odpovídá záměrům v textu

několikrát zmiňovaného etnografického výzkumu.

129/ bez názvu, 1955

papír, tuš, akvarel, 42 x 59,8 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 55

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 200

Kresba koně je v okruhu dochovaných prací zatím jediná zjištěná. Vzhledem

k tomu, že autorka tato neodmyslitelně s tradičním životem Romů spojená zvířata

zachycovala často na svých obrazech, však lze předpokládat, že podobných studií

vzniklo více.

130/ Pišta, (1955)

papír, tuš, akvarel, 35 x 19,6 cm

99

Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 55

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Pišta 350, pasparta, vpravo dole, tužka, 28

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 199

Portrét malého chlapce z profilu byl podobně jako několik následujících

kreseb nabízen k odkoupení a to ve stejném souboru. Práce je paspartována a

očíslována.

131/ Cigánští kluci, 1955

papír, tuš, akvarel, 32,4 x 20,6 cm

Znač.: M. Doleželová 55, vpravo dole, tužka

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Cig. kluci 350, pasparta, vpravo dole, tužka, 29

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 200

V kresbě dvou malých chlapců se Doleželová snažila o zachycení realistické

podoby modelů. Práce je opět paspartována, číslována a oceněna, byla nabízena v

rámci většího souboru k prodeji.

132/ Chlapec z Balogu, 1956

papír, tuš, akvarel, 37 x 23,9 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 1956

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Chlapec z Balogu 300, pasparta, vpravo dole,

tužka, 40

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 181

Vyst.: Brno 2010

Jedná se o portrét chlapce, který pocházel z Čierného Balogu, obce ve

slovenském Rudohoří. S největší pravděpodobností vznikla kresba podle modelu a

formálním provedením silně připomíná Pištu [č. kat. 130].

Vzhledem k uvedení prodejní ceny je jasné, že kresba byla nabízena k prodeji,

zřejmě ve stejném souboru jako předešlé skicy.

100

133/ Ležící děvče, 1956

papír, tuš, 19,5 x 56,6 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 1956

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Ležící děvče M. Doleželová 300, pasparta,

vpravo dole, tužka, 7

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 182

Tušová kresba, podobně jako dvě následující, vznikla jistě během skicování

v terénu a i zde se jedná o práci neúspěšně nabízenou k prodeji.

134/ Hrající si děti, 1956

papír, tuš, 31,5 x 44 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová 1956.,

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Hrající si děti M. Doleželová. 350, pasparta

vpravo dole, tužka, 6

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 183

135/ Sedící děvče I., (1956)

papír, tuš, 41 x 30,5cm

Znač.: M. Doleželová, vpravo dole, tužka

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Sedící děvče I. M. Doleželová 350 21

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 184

136/ bez názvu, (1957)

papír, uhel, 37 x 22 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 174

101

Velmi zdařilý portrét staré Romky v šátku představuje vlastně jakýsi

prototyp Doleželové Phuridaj a v obměnách se s ním setkáváme v celé řadě kreseb

i obrazů vzniklých v letech 1957 – 1960. Přímo z této kresby nepochybně

vycházela při tvorbě ilustrace pro knihu Alfréda Technika Tuláci věčné krve [č.

kat. 142]. Předloha a následná kresba se v podání figury, výrazu v obličeji,

rozložení rukou, celkové polohy těla a nakonec i oblečení téměř neliší. Výjimku

představují boty, které má stařena v původní skice na sobě, zatímco v knižní verzi

je bosá.

Dodejme, že se zde setkáváme s jevem, který je u Doleželové tak častý –

totiž, že autorka předem neodhadla, kolik volné plochy bude na kresbu potřebovat.

Tento nedostatek pak řešila různým podlepováním či prostým přikládáním dalšího

kusu papíru k původní skice.

137/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tuš, tužka, 28 x 21 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 535

Kresba zachycuje mladou dívku a chlapce u malého ohně. Výsledná grafika

s tímto námětem byla použita na předsádku zmiňované knihy Alfréda Technika

Tuláci věčné krve.

138/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tužka, tuš, 25,6 x 17,9 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 546

Skica sedící staré ženy s dýmkou, která v náručí svírá malou holčičku. Za

dvojicí září velká luna. Grafika se stejným námětem byla použita jako úvodní

celostránková ilustrace Technikovy knihy, naproti titulnímu listu.

102

139/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tužka, 14,5 x 21 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 323

Na listu ze skicáku se dochovaly hned dvě kresby, jejichž výsledná grafická

podoba byla opět použita v Tulácích věčné krve. Na jedné straně vytvořila

Doleželová početně menší romskou rodinu, na druhé pak chlapce zachyceného

z profilu, jak pálí větvičku v malém ohni před sebou. Společnost mu dělají dva

muži sedící opodál. Obě ilustrace mají obecný charakter a nevztahují se k žádné

konkrétní textové pasáži.

140/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tuš, 28,9 x 21,7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 541

Jedna z variant kresby chlapce u ohně. Přestože je propracovaná jako

výsledný kresebný návrh, nebyla nakonec použita. Od reprodukované ilustrace se

liší zejména absencí třetí osoby.

141/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tužka, uhel, 20,1 x 23,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 548

Přípravná skica stejného námětu jako v předchozím případě, zde se jedná o

definitivní návrh ilustrace. Jak se zdá, kresba sloužila přímo jako předloha, podle

níž si autorka načrtla, resp. obkreslila motiv na grafickou matrici.

142/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tužka, tuš, 31,6 x 24 cm

Neznač.

103

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 543

Skupinu tvoří v této kresbě stará žena, muž a malá dívka. Stařena

představuje jednu Dragu, jednu z klíčových postav Technikova příběhu, jež byla

matkou vajdy (vůdce) romské tlupy. Vedle ní sedí její syn Štefan Markovis.

143/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tuš, 30,4 x 20,7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 531

Zdařilou a živě působící kresbou zachytila autorka mladou Romku, nesoucí

na zádech v plachetce (zajdě) malé dítě. Vzadu za ní rozeznáme ve zkratce

načrtnutý obytný koňský povoz (vurdon).

144/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, fix, tužka, 28,1 x 20,7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 533

Návrh na celostránkovou ilustraci zachycuje skupinu dvou žen s dětmi, starší

z nich, v šátku a s dýmkou, je opět Draga.

145/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tuš, 28,5 x 22,2 cm

Neznač.

Nápis: vpravo dole, tužka, ve voze!

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 540

Tentokrát se Doleželová inspirovala textem, i když jeho děj přesně svou

104

ilustrací neopisovala. Výjev dvou sedících dívek doprovází jednu z kapitol

Technikovy knihy, v níž autor popisuje vyprávění pohádek staré Dragy dětem,

odehrávajícím se ve voze.

146/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tuš, 20,1 x 23,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 547

Půvabná kresba tří dětí na sněhu je inspirována pasáží, v níž Alfred Technik

popisuje příchod zimy. V popředí vpravo sedí starší dívka s malým dítětem na

klíně, vzadu za nimi stojí chlapec. V pozadí lze rozeznat vurdon, na jehož kolech i

střeše leží vrstva sněhu.

Především v této kresbě nelze přehlédnout pro danou fázi autorčiny tvorby

velmi typické pojednání obličejů dětí (výrazné očí, široký nos a pěkně tvarovaná

ústa).

147/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tužka, uhel, 21 x 21 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 542

Jedná se o variantu předchozí kresby, provedenou zde však jen zběžně a

s menším důrazem na detail. K tomu přispívá i zvolený výtvarný prostředek.

148/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tuš, 24,2 x 17,7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 538

105

Návrh na celostránkovou ilustraci představuje klasický výjev z romské osady

– ženu sedící na zemi u ohně a kojící dítě. V pozadí se volně pase kůň. V konečné

verzi grafického provedení kůň i oheň chybí.

149/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tužka, tuš, 31,6 x 24 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 544

Nedokončená skica představuje přípravný návrh k následující, již

propracované kresbě.

150/ Bogyovci na slámě, (1957 – 1958)

papír, tuš, 28,3 x 20,8 cm

Neznač.

Nápis: dole uprostřed, tužka, ve voze (škrtnuto), Bogyovci na slámě

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 537

Kresba ženy s dítětem a mužem nese autorský přípis, podle něhož je práce

pojmenována. Bogyovci byli příslušníci jednoho ze dvou hlavních romských

klanů, jejichž osudy ve své knize Technik vyprávěl.

151/ bez názvu, (1957 – 1958)

papír, tužka, olej, 30 x 21 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 4

Jedná se o nerealizovaný návrh na obálku knihy Tuláci věčné krve Alfreda

Technika.

106

152/ bez názvu, (1957 – 1960)

papír, uhel, 62,4 x 45 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 249

Portrét dívky působí velmi věrně, nepochybně byl vytvořen podle modelu. Je

pravděpodobné, že tato a dvě následující práce vznikly nedlouho po sobě, snad i

týž den. Autorka u všech těchto kreseb zvolila uhel, všechny vznikly v témže

prostředí.

153/ bez názvu, (1957 – 1960)

papír, uhel, 74 x 42 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 266

154/ bez názvu (Dítě s hračkou), (1957 – 1960)

papír, uhel, 62,4 x 45 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 25

Vyst.: OGV 2006/2007

155/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 524

Kresba, zachycující skloněnou ženu při vykopávání brambor ze země,

zahajuje ucelenou sérii skic, které vznikly jako důsledek přímého pozorování v

plenéru. Do početného souboru patří následující práce [č. kat. 155 – 164] včetně.

107

Titul i rok vzniku celého konvolutu kreseb byl přejat z konečného výsledku

těchto skic [č. kat. 164].

156/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 525

157/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 526

158/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Nápis: vpravo nahoře, tužka, (nečit.)

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 523

159/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 20,8 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 520

108

160/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K527

161/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 20,8 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 521

162/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 21 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Nápis: vpravo nahoře, tužka, růž. (nečit.) červ. punčoch

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 522

163/ Bramborářka, (1964)

papír, tužka, 29,7 x 20,8 cm

Neznač.

Nápis: vpravo nahoře, tužka, (nečit.) červ. š. ultram.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 413

Tato studie se stala definitivním východiskem pro následující akvarel.

Kresbu opatřila Doleželová poznámkami k barevné realizaci, z nichž jediný dobře

čitelný údaj (červ. š. [červený šátek], ultramarín) odkazuje na v akvarelu použitou

barvu.

109

164/ Bramborářka, 1964

papír, tuš, akvarel, 27,9 x 22,9 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová 64

Nápis: revers, vpravo dole, tužka, Bramborářka 300 Kčs M. Doleželová, pasparta,

pravý dolní roh, tužka, 36

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K180

Kresba zachycující práci ženy na poli byla určen k prodeji a je možné, že

byla součástí nabízeného souboru spolu se skicami Pišta [č. kat. 130], Cigánští

kluci [č. kat. 131] ad.

165/ Pláč nad děckem (Nad mrtvým novorozenětem), (kolem 1962)

papír, tužka, 29,7 x 20,7 cm

Neznač.

Nápis: nahoře, tužka, kolem temno svítící plochy světlých šatů Pláč nad děckem

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 623

Rychle provedená črta se váže k obrazu Pláč nad děckem (Nad mrtvým

novorozenětem) [č. kat. 241] a zachycuje skicovitým způsobem dvě figury

dospělých žen, schoulených v zármutku nad mrtvým dítětem.

Titul kresby byl odvozen z autorského přípisu.

166/ Zmrtvýchvstání, (1964)

papír, tužka, 33,8 x 20,8 cm

Neznač.

Nápis: vlevo uprostřed, tužka, bohaté pozadí každá ploška malovaná, vpravo

uprostřed, tužka, z modro černé do nejsvětlejších

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 483

Jde o skicu k plátnu Zmrtvýchvstání [č. kat. 310], odkud byl převzat název i

datace. Kresba zachycuje stojícího Krista se svatozáří, který pravou rukou žehná.

110

Od výsledného obrazu se neliší, jediným rozdílem je absence srpku měsíce, který

se na plátně nakonec objevil. Poznámky o barevném provedení pozadí, které si

Doleželová ke kresbě připsala, v oleji realizovala.

167/ Vyhnání z Ráje (Adam a Eva), (1965)

papír, tužka, 30,3 x 16,7 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Nápis: vlevo nahoře, tužka, věčně hledající, vpravo nahoře, tužka, (nečit.), věčně

putující, světlo, Světlo, Bůh počínání, vlevo uprostřed, tužka, obrovské formy,

tmaví

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 517

I v tomto případě se jedná přípravnou kresbu k plátnu, od něhož byl převzat

název i datace. Dostatečné známý námět čerpá ze Starého zákona, knihy Genesis.

168/ Vyhnání z Ráje (Adam a Eva), (1965)

papír, tužka, 23 x 17 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, Doleželová

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 518

Další varianta přípravné kresby k biblického námětu.

169/ Mateřství, (1964)

papír, tužka, 30 x 21 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 496

Přestože je kresba provedená velmi hrubě a opravdu silně skicovitým

způsobem, po srovnání s finální nástěnnou malbou, které sloužila za návrh,

zjišťujeme, že v ní autorka už přesně rozvrhla celou kompozici. Ústřední postava

matky s okolo shromážděnými dětmi je na fresce téměř přesně zopakována, včetně

111

v přípravné kresbě načrtnutých gest a detailů. Jediným rozdílem je poloha dítěte v

levém dolním rohu. Název a datace byla převzata z výsledné realizace.

170/ Svatba, (1965)

papír, tužka, pastelka, 29,9 x 20,2 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 500

Studie zachycující novomanželský pár se váže k dnes nezvěstnému plátnu

Svatba [č. kat. 313]. Doleželová pravděpodobně s kresbou při malování plátna

pracovala (na což ukazují zejména stopy po připevnění při jejím horním okraji), v

oleji však kromě celkového postavení figur zopakovala věrně pouze postavu ženy.

Dodržela jak podobu, tak i výraz zvláštního obličeje či postavení rukou.

171/ bez názvu (Cesta), (1969)

papír, tužka, pastelky, 60,5 x 51 cm

Neznač.

Nápis: dole uprostřed, razítko, Přijato um. komisí ČFVU 11.VII. 196-

(neotisknuto)

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K44

Pestrobarevná skica zachycuje jakoby z ptačí perspektivy pojímaný pohled

na cestu, po níž kráčí množství lidí. Několik z nich také odpočívá, opírajíc se o

některý ze stromů vzrostlé aleje, jež pěšinu lemuje. A jsou to právě stromy,

vykreslené až na výjimku v nerealistických barvách, které upoutávají divákovu

pozornost. Celý výjev působí snově a připomíná datem vzniku pozdější ilustrace v

Miltnerových Příbězích bájné Indie.

Skica vznikla na zakázku a schválena byla „bez připomínek“, jak si Jiří

Mareš poznamenal ke dni 13. července 1969 do svého deníku.262 K tomuto ještě

připsal: „(...) cena 40 000. Tak se to bude M (myšleno Míle – pozn.aut.) dělat

veseleji. Obraz, který Doleželová dle skicy namalovala, byl dokončen 24.

listopadu 1970.263

112

Ivan Žlůva, opět bez udání pramene uvádí, že se původně mělo jednat v konečné

realizaci o fresku „pro Slaný (předpokládaná velikost 6 x 4 m), freska se

nerealizovala a nahradila ji olejomalba (215 x 360).“ 264 Dnes je výsledná malba

bohužel neznámo kde, známá není ani žádná jeho reprodukce.

Studijní skica silně evokuje dnes pouze z reprodukce známý obraz Cesta II

[č. kat. 314]. Není pochyb o tom, že podobně laděných prací, v nichž je jasně

zřetelné ovlivnění Paulem Gauginem, vzniklo více. Tuto domněnku potvrzuje i

příbuzné, v současné době ztracené plátno z roku 1966 s názvem Příroda [č. kat.

320], které se však bohužel dochovalo pouze v černobílé reprodukci.

172/ Zpívání matce, (1965 – 1966)

papír, tužka, 16,8 x 20,9 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 329

Skupina dětí, jež obklopují svoji matku a zpívají jí, tvoří námět dané skicy a

také později vzniklého obrazu Zpívání matce [č. kat. 319]. Odtud byl převzat

název a dle přesné datace plátna odvozen také vznik přípravné kresby.

Jednoduchá pokusná skica téhož motivu se dochovala i na reversu kresby.

173/ Děti s kotětem, (1966 – 1967)

papír, tužka, 10,5 x 15 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 459

První ze tří dochovaných skic k obrazu Děti s kotětem [č. kat. 327], které

hezky dokumentují postupný rozvoj autorského námětu, zachycuje snad jeden z

počátečních pokusů výtvarně zachytit momentální nápad. Vidíme zde skupinku

několika dětí, charakteristické jsou oválné obličeje, a ještě relativně chaotická

kompozice. Všimněme si malého děvčete se zvláštním účesem, kdy mu vlasy

jakoby trčí dole po stranách obličeje.

113

Skica je provedena na pozvánce na výstavu (viz revers kresby). Název byl

odvozen z titulu výsledného plátna, stejně tak datace přípravné kresby.

174/ Děti s kotětem, (1966 – 1967)

papír, tužka, 10,5 x 15 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 460

Skica je provedena na pozvánce na výstavu (viz revers kresby). Vročení a

název bylo odvozeno z finální práce, plátna Děti s kotětem [č. kat. 327].

175/ Děti s kotětem, (1966 – 1967)

papír, tužka, 10,5 x 15 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 462

Z trojice skic stejného námětu působí tato nejvíce propracovaně, Doleželová

se však ve výsledném oleji zde rozvržené kompozice nedržela. Došlo k zásadnímu

pohybu jednotlivých figur, a z v kresbě okrajové postavy, dívky se zvláštně

trčícími vlasy kolem hlavy, se stala v malířském pojetí [č. kat. 327] ústřední

postava.

Skica je provedena na pozvánce na výstavu (viz revers kresby). Vročení a

název byl odvozen od uvedené malby.

176/ Svatý Šebestián, (1967)

papír, fix, akvarel, 30,9 x 15,1 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K417

Opět před sebou máme pomocnou studii, v tomto případě k plátnu Svatý

Šebestián [č. kat. 252]. Obraz, na němž autorka zachytila světce v jeho typickém

114

ikonografickém zobrazení, tedy stojícího u stromu (kůlu) se šípy zabodnutými do

těla, je přesně datován. Odtud bylo odvozeno časové zařazení přípravné kresby, i

titul skicy.

Pozice Šebestiánova těla na zkušební skice odpovídá téměř beze zbytku

výsledné kompozici, jediný rozdíl představuje opačná poloha dolních končetin.

177/ Žena s planou růží, (1967)

papír, propisovací tužka, pastelka, 15 x 21 cm

Neznač.

Nápis: nahoře, propisovací tužka, výčitka i odpuštění?, vpravo dole, propisovací

tužka, šípková růže

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 615

Námětem studie k obrazu Žena s planou růží [č. kat. 328], dnes nezvěstného,

je mohutná figura ležící ženy, na jejímž boku si spokojeně hoví kocour. Žena se

opírá o levý loket, v otevřené dlani spíše tušíme než vidíme květ šípkového keře.

Pár květů je také poházeno kolem.

Datace a název kresby byl odvozen od uvedené malby.

178/ Život, (1968)

papír, propisovací tužka, pastelka, 17 x 12,3 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 647

Skica vznikla v rámci přípravy k plátnu Život [č. kat. 333], který známe

pouze z reprodukce. Tématem kresby je matka s dvěma dětmi, pravicí si podpírá

hlavu, levou rukou přidržuje ve svém klíně novorozeně. Zpoza ženské figury

vykukuje malá dcera s úzkostným výrazem ve tváři, svírající v náručí kotě.

Skupinu obklopují různé příšery, podobně jako v jiných kresbách (např. bez názvu

(studie k ilustraci Jak princ Sidhárta dosáhl osvícení) [č. kat. 186], symbolizující

zlo.

Vročení a název studie byl odvozen od výše uvedené malby.

115

179/ bez názvu, (1968)

papír, tužka, olej, 45 x 60,8 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 42

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Jako námět pro fresku v pražské vinárně Kumanovo (nazývané také

Jugoslávskou kavárnou Beograd) navrhla Doleželová kompozici matky se dvěma

dětmi. Celý výjev zasadila na mořskou pláž a zvolila velmi pestré barvy. Tato

varianta studijní kresby nakonec nebyla realizována.

Datace kresby, stejně jako u následujících stejného námětu, se opírá zejména

o deníkové záznamy Jiřího Mareše.265

180/ Rodina (Moře), (1968)

papír, tužka, olej, 40,2 x 46,8 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 41

Vyst.: Jihlava 2006/2007

V tomto případě se již jedná o schválený návrh později realizované fresky.

Název skicy a datace byla odvozena z výsledné nástěnné malby.

181/ Milenci, 1968

papír, tužka, olej, 39 x 44,6 cm

Neznač.

Nápis: revers, razítko, Přijato uměleckou komisí Českého fondu výtvarných umění,

ČFVU 22.III. 1968

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 43

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Jde o přípravnou studijní kresbu pro druhou, v kavárně Beograd realizovanou

fresku. Stejně jako předchozí dvě, i tato svým formátem kopíruje lunetový výřez

116

zdi, na níž byla později namalována. Upozorněme na vegetaci v pozadí výjevu, v

níž autorka jakoby smíchala tropické a domácí dřeviny a oblíbeného orientálního

koberečku, který se objevuje ve více autorčiných pracích,

Razítko komise ČFVU ze dne 22. března uvedeného roku přesně datuje

přijetí předkládaného návrhu a rámcově také vznik kresby samotné.

182/ Předtucha, (1968)

papír, tužka, 30 x 21 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 446

Kresba, stejně jako v současnosti nezvěstný výsledný obraz [č. kat. 334], je

plná dnes ne úplně jasných ikonografických symbolů. Kompozici dominuje velká

hlava trním korunovaného Krista, pohled jeho uplakaných očí směřuje přímo k

divákovi. V dolním levém rohu rozeznáme načrtnuté město, nad nímž se vznášejí

postavy s rozepjatými pažemi. Uprostřed obrazu se směrem do jeho nitra vine linie

vedle sebe poskládaných lidských těl, zabalených do bílého plátna. Vpravo od ní

umístila autorka na trůně usazenou hrůzostrašnou postavu, kolem níž je několikrát

napsáno slovo NIKDO a která má zřejmě evokovat ďábla jako symbol zla. Vpravo

nad ní vidíme skupinu tvořenou několika vojáky a jejich nahou ženskou obětí, jíž

spoutali ruce za záda. Ještě výše je umístěn jakýsi vějíř tvořený lehce načrtnutými

postavami lidí a konečně v pravém rohu nahoře rozeznáváme opět figury vojáků.

Tato ojedinělá, surrealistická kompozice došla ve finální olejomalbě ještě

některých změn, zásadní prvky jako Kristův obličej, mrtvá těla, vládce zla, město

či vojáci se svou obětí, v ní však zůstaly.

Název přípravné studie stejně jako její datování bylo odvozeno z výsledného

plátna.

183/ Odpočinek na cestě, (1970)

papír, pastelka, 15 x 10,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

117

ČDP Praha, inv. č. K 420

Drobná skica se vztahuje k dnes ztracenému obrazu Odpočinek na cestě [č.

kat. 341]. Autorka v ní nekladla důraz na detail, spíše ji zajímalo, jak bude

kompozice působit celkově. Vidíme klečící matku s dítětem, která v jedné z rukou

drží kotě a přiklání k němu hlavu. Ženská figura je jakoby geometrizovaná, což

Doleželová ve výsledném plátně ještě podtrhne.

Název kresby stejně jako její datování bylo odvozeno z výsledné malby.

184/ Láska a milosrdenství, (kolem 1971)

papír, tužka, pastelka, 65,7 x 40,7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 240

První ze dvou dochovaných skic k vynikající fresce Láska a milosrdenství

zachycuje, byť neúplně, kompoziční skladbu malby tak, jak bude v roce 1974 v

jihlavské lékárně provedena. Skupině postav dominuje krásná monumentální

figura nemocné matky, ležící v klíně svému manželovi. Nad ní se sklání jiná

dospělá žena, s dlaněmi k sobě přitisknutými (ve výsledné kompozici v nich svírá

misku s vodou). Scéně přihlíží dvě dcery, jedna z nich se modlí. Úplně vlevo je

pak ještě figura další dívky, jakoby se opírající o zárubeň dveří. Doleželová tak

elegantně řešila existenci vstupu v reálném prostoru lékárny.

Název stejně jako datace kresby byl odvozen z výsledné realizace.

185/ bez názvu (Láska a milosrdenství), (kolem 1971)

papír, tužka, fix, 44,1 x 62,2 cm

Neznač.

Nápis: vpravo nahoře, tužka, 1:10, vpravo nahoře, pastelka, Vodňany, gotika –

Aleš – galerie kartony

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 238

Kresba představuje jednu z posledních studií, které vznikly před realizací

jihlavské fresky. Autorka ji již opatřila poznámkou o poměru návrhu k výsledné

118

stěně, ještě však došlo v některých detailech ke změnám (především poloha rukou

ústředních figur). Naproti tomu celkové rozvržení postav, které byly zachyceny do

nákresu kopírujícího atypickou stěnu uvnitř lékárenského interiéru, zůstalo již

neměnné.

Název stejně jako datace skicy byl odvozen z výsledné realizace.

186/ bez názvu (studie k ilustraci Jak princ Sidhárta dosáhl osvícení), (1973)

papír, pastelka, 20,7 x 14,8 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 429

Kresba zachycuje sedícího Buddhu, oddávajícího se meditaci. Autorka se v

ní zaměřila především na promýšlení ohavných stvůr, které na něj dotírají.

Výsledná ilustrace v knize Příběhy dávné Indie Vladimíra Miltnera, se od tohoto

návrhu mírně liší, figura muže a některé detaily však již zůstaly beze změny.

Název stejně jako datace skicy byl odvozen z finální ilustrace.

187/ bez názvu (Venkovská rodina), (1975)

papír, tužka, zlaceno, fix, akvarel, 17,5 x 18,5 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 239

Kresba téměř čtvercového formátu se vztahuje k plátnu, jež je známé pod

jeho druhotným názvem Venkovská rodina [č. kat. 263] a které vznikalo od

počátku na zakázku Národního výboru v Litohoři.266

Jedná se o jednu z variant, které Doleželová vážně zvažovala jako hodnou

realizace – jak o tom svědčí rozpracování detailů, pozadí a nakonec také použité

techniky akvarelu a zlacení. Od výsledného návrhu, který odpovídá konečné

realizaci v oleji, se však tento v mnohém liší. Přestože zachovává ústřední motiv

rodiny s dětmi a mnohé detaily (muž držící pecen chleba, matka s dítětem, jež jí

sedí v náručí, jablko v jejím klíně, barevná škála a zlacené pozadí), v konečné

119

kompozici jsou nejen figury většiny dětí rozdílně pojaty a rozmístěny, ale opačně

zakresleny jsou i figury obou dospělých.

Kresba byla datována na základě v poznámce zmíněných sekundárních

pramenů.

188/ bez názvu (studie k Venkovské rodině), (1975)

papír, tužka, tuš, olej, zlacení, 38 x 39,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 23

Vyst.: OGV 2006/2007

Znovu do detailu propracovaná, přesto nerealizovaná varianta ke stejnému

obrazu jako předešlá. Pozornost věnujme v této kresbě jedné z figur, totiž holčičce

zobrazené z profilu, která sedí na levém koleně matky. Jde o do detailu naprosto

shodný typ, který se v díle Doleželová opakuje vícekrát, jmenujme alespoň

nymburskou fresku Mateřství z roku 1964. Dívčin obličej charakterizuje výrazně

vypouklé čelo, velké, mírně přivřené oko, malý nosík a typické plné rty.

Podobnost završuje i téměř stejný účes a také značný sklon hlavy. Vidíme tedy, že

Doleželová některé ze svých oblíbených typů zobrazení kopírovala z jednoho díla

do druhého téměř beze změn.

Kresba byla datována na základě příbuznosti s výše zmíněným plátnem.

189/ bez názvu (studie k Venkovské rodině), (1975)

papír, tužka, 29,4 x 20,7 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 421

Zdařilá studie sedící ženy, která vznikla dle živého modelu267, patří rovněž

do souboru přípravných skic, vážících se ke stejnému obrazu, jako práce předešlá.

Z porovnání této studie a výsledného plátna vyplývá, že Doleželová měla již zcela

jasnou představu o prokomponování ústřední postavy celého výjevu..

Nejzajímavější se zdá být detail zvláštního postavení prstů, jimiž na plátně žena

120

jen jakoby velmi lehce přidržuje dvě ze svých dětí a které Doleželová téměř

totožně zachytila již v kresbě.

Jak lze vyčíst z druhu poškození papíru (mastnota, barevné skvrny),

Doleželová si skicou při malbě vypomáhala. Kresba byla datována na základě

příbuznosti se zmíněným plátnem.

190/ bez názvu (studie k Venkovské rodině), (1975)

papír, tužka, 41,8 x 39,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 237

Doleželová v přípravné studii k obrazu, publikovaného pod původně

nedoloženým názvem Venkovská rodina [č. kat. 263] zachytila dvojici muže a

ženy, oba již ve výsledných pozicích. Totéž platí o čtveřici dětí různého věku,

která rodiče obklopuje. Autorka se od načrtnutého schématu později příliš

neodchýlila, změnila již jen drobné detaily a doplnila pozadí.

Datování studie bylo odvozeno od zmíněného plátna.

191/ bez názvu (studie k Venkovské rodině), (1975)

papír, tužka, tuš, olej, zlacení, 36,2 x 36,9 cm

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 24

Vyst.: Jihlava

Krásný, propracovaný návrh je zřejmě posledním výsledkem dlouhého

skicování k malbě s druhotným názvem Venkovská rodina [č. kat. 263] a lze

předpokládat, že právě jím se Doleželová prezentovala komisi, jež návrh

kompozice v této podobě schválila.

192/ bez názvu (Sedící Kristus), (1973 – 1975)

papír, tužka, 42,3 x 29,9 cm

Neznač.

121

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 9

V přípravné studii k obrazu s nepůvodním názvem Sedící Kristus [č. kat.

258] zachytila Doleželová pouze pravou polovinu Spasitelova těla se zdviženou

rukou. Ve srovnání s následující kresbou stejného námětu působí tato těžkopádně a

strnule. Datace byla odvozena od zmíněné malby.

193/ bez názvu (Sedící Kristus), (1973 – 1975)

papír, pastelka, uhel, 42,3 x 29,9 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 10

V propracovanější variantě skicy k výše uvedenému plátnu vyobrazila

autorka Kristovu postavu téměř celou, i s netypickým gestem obou paží. Dodejme,

že zde proporce figury relativně zvládla, ve výsledném oleji však nikoliv.

Datace byla odvozena od zmíněné malby.

194/ bez názvu, (po 1975)

papír, uhel, 62,1 x 44,6 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 288

195/ bez názvu, (po 1975)

papír, uhel, 62 x 43,5 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 245

122

196/ bez názvu (Hlava dívky), (po 1975)

papír, uhel, 49,9 x 31,4 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 22

Vyst.: Jihlava 2005/2006

Velice zdařilá studie ženské hlavy patří k nejlepším pracím provedených

technikou uhlu těchto let. Reprezentuje plně stylovou polohu autorčiny tvorby,

která dospěla do své vrcholné fáze. Vysoce charakteristické jsou pro ni výrazné,

uhrančivé oči, krásná plná ústa a obličej zvláštního tvaru, často se špičatou bradou.

Datace byla stanovena na základě formální analýzy.

Podobných skic vytvořila Doleželová více, dokazuje to jak následující práce,

tak také reprodukce v knize Ivana Žlůvy.268

197/ bez názvu, (po 1975)

papír, uhel, 50,2 x 30 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 276

Jedná se o studii ze stejné série jako předešlá. Oproti ní však tato kresba

nepůsobí tak přesvědčivě.

198/ bez názvu (Dívka), (po 1975)

papír, uhel, 62,9 x 44,1 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 37

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Krásný uhel zachycuje z neobvyklého pohledu ležící holčičku. V této

vynikající práci můžeme plně ocenit autorčino kreslířské umění.

123

199/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –

1979)

papír, tužka, 20,2 x 30,2 cm

Neznač.

Nápis: vpravo nahoře, tužka, červ.šátek zl.šaty bílá krajka, vpravo uprostřed, tužka

jemná tráva (Persie), vpravo dole, tužka věneček

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 445

Kresba patří do souboru skic, které vznikaly jako přípravné studie

k monumentálnímu plátnu Jarní podvečer (Třešňová slavnost, Jarní podvečer

v Klatovci) [č. kat. 265]. Oproti výsledné realizace se kompozice ještě vícekrát

změnila, z této práce zůstala ve finální verzi zachována pouze ústřední postava

matky s dítětem v náručí.

Datace této i všech následujících studií souboru, vážícího se k zmíněnému

plátnu, byla stanovena zejména na základě zápisů Jiřího Mareše v jeho deníku.

Odtud byl také převzat název.269

200/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –

1979)

papír, uhel, 30 x 53,1 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 19

Ve srovnání s předcházející studií čítá tato méně figur a celkově není příliš

detailně rozkreslena. Autorčina představa o tom, jak bude výsledný obraz vypadat,

zde však už dostala pevnější obrysy. Kompozice tří figur, tedy ve středu umístěné

ženy s dítětem, zprava k ní otočené dívky s otevřenými dlaněmi a vlevo zakreslené

figury další matky, zůstane již bez zásadních změn.

124

201/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –

1979)

papír, uhel, 32 x 66,6 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 20

202/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –

1979)

papír, uhel, 34,9 x 50 cm

Neznač.

Nápis: vpravo nahoře, tužka, malí kluci vzadu, vpravo dole, tužka, ležící? s kočkou

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 21

V kresbě se, stejně jako v následující, již poměrně ustálila malířčina konečná

vize obrazu. Rozmístění figur, jejich postoje, gesta a výrazy jsou natolik příbuzné

výsledné olejomalbě, že lze předpokládat, že se díváme na jednu ze závěrečných

skic.

203/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –

1979)

papír, uhel, 38,4 x 62,2 cm

Neznač.

Nápis: vpravo nahoře, tužka, 225 x 360

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 18

204/ bez názvu, (1978)

papír, uhel, 72 x 53,2 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

125

ČDP Praha, inv. č. K 336

Tato a další dvě následující kresby se také vztahují k obrazu Jarní podvečer

(Třešňová slavnost, Jarní podvečer v Klatovci) [č. kat. 265], v samostatných

studiích si autorka rozkreslovala do většího měřítka jednotlivé figury. Zdařilý uhel

zachycuje malou klečící dívku s otevřenými dlaněmi, která je v olejomalbě

umístěna úplně vlevo. V následujících dvou kresbách se zabývala hlavní ženskou

figurou, umístěnou ve středu kompozice.

205/ bez názvu, (1978)

papír, uhel, 83,4 x 59,8 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 335

206/ bez názvu, (1978)

papír, uhel, 71 x 38,2cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 377

207/ Sv. Veronika, Kristus padá pod křížem, (po 1980)

papír, propisovací tužka, 20,4 x 13,8 cm

Neznač.

Nápis: vlevo nahoře, propisovací tužka, Sv. Veronika, vlevo dole, propisovací

tužka, Kristus padá pod křížem, vpravo, vertikálně přes kresbu, Židovská cesta

z ohně, smutné ubohé žid. děti.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 428

Jedná se o první ze souboru studijních skic k obrazům, vážícím se svým

námětem ke Křížové cestě [č. kat. 267 – 279]. Námětem je známá křesťanská

126

legenda, kdy žena jménem Veronika provázela Ježíše na jeho poslední cestě a aby

mu ulevila, podala mu plátno, do které si Spasitel otřel tvář zbrocenou krví.

Doleželová ve skice zkratkovitě naznačila rozvržení později v oleji

realizované kompozice [č. kat. 272]. Rozeznáváme figuru stojící světice, v rukou

se svým klasickým atributem – rouškou, kde lze pozorovat otisk Kristova obličeje.

Postava Spasitele je naznačena v pokleku pod ní, zřetelný je náznak kříže na jeho

rameni.

Kresba opatřila malířka svými poznámkami, z nich je odvozen název.

Datace byla převzata z vročení výsledného plátna.

208/ Oplakávání Krista, (po 1980)

papír, inkoust, 10,7 x 15 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 514

Kresba je jednou ze tří zachovaných variant, které se svým námětem váží k

ikonografii Oplakávání Krista a Kladení Krista do hrobu. V této nejjednodušší a

pravděpodobně nejstarší z nich, zachytila autorka pouze figuru Ježíšovi matky a

jeho mrtvé tělo, v dalších dvou svoji představu o kompozici rozvíjí a doplňuje

další detaily.

Název skicy, stejně jako u následujících dvou kreseb, byl zvolen s ohledem

na námět kresby. Vročení díla bylo stanoveno na základě příbuznosti s kresbami

ke Křížové cestě.

209/ Oplakávání Krista, (po 1980)

papír, inkoust, 10,7 x 15 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 513

127

210/ Oplakávání Krista, (po 1980)

papír, inkoust, 10,7 x 15 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. K 512

Nejvíce rozpracovaná a také nejpůsobivější skica zachycuje vlevo klečící

figuru Marie, Ježíšovy matky, Kristovo zmučené tělo podpírá muž, jímž je

pravděpodobně Josef z Arimatie. Ten jako vážený člen židovské velerady a

zároveň tajný Ježíšův vyznavač požádal o jeho tělo poté, co Kristus na kříži

dokonal (Mt 27, 57-58, Mk 15, 42-45, Lk 23, 50-52, Jan 19, 38).

V zadní části skicy vidíme ostatní popravené na Golgotě, dopředu před oplakávání

umístila autorka měšec s mincemi jako odkaz na Jidášovu zradu.

Tento kresebný návrh Doleželová do obrazové podoby nepřevedla,

kompoziční řešení se však částečně shoduje se seskupením postav (Kristus a Josef

z Arimatie) na plátně Kladení do hrobu [č. kat. 279].

Datace díla byla stanovena na základě příbuznosti s kresbami ke Křížové

cestě.

128

Obrazy

Oddíl obrazů zahajuje několik prací, jež se jako jediné doposud zjištěné

zachovaly ze čtyřicátých let dvacátého století. Jedná se o první autorčiny malířské

pokusy. Bohumila Doleželová se v nich vracela ke svému dětství [č. kat. 211, 212]

nebo zachycovala svoje současné zážitky [č. kat. 213, 214]. Na začátku padesátých

let vytvořila soubor politicky angažovaných obrazů [č. kat. 215 – 219] a již také

první plátna inspirovaná romským etnikem a jeho kulturou. Tato tématika

dominuje tvorbě vzniklé po roce 1955 a v letech šedesátých. V následujícím

desetiletí pozorujeme příklon k nábožensky laděným obrazům [např. č. kat. 253 –

261]. Svým způsobem unikátní je v autorčině díle soubor prací s námětem Křížové

cesty, který se podařilo objevit v rámci příprav jihlavské retrospektivy,

uskutečněné na přelomu roku 2006 a 2007. Konvolut vznikal na zakázku,

Doleželovou o jeho vytvoření požádal v srpnu roku 1978 páter Fiala, farář ze

Slavonic, pro jejichž kostel byla Křížová cesta určena.271 Po dokončení však

nebyla přijata a zůstala tak v malířčině majetku, Odkud posléze přešla do

soukromé sbírky. Soubor těchto obrazů je mimo své poměrně kvalitně zvládnuté

zpracování pozoruhodný zejména velikostí jednotlivých obrazů, neboť takto

drobné formáty jsou v autorčině tvorbě dosti ojedinělé. Malířských prací,

vzniklých po roce 1980 se podařilo zdokumentovat jen několik [č. kat. 280 – 284],

další známy nejsou.270

Úsek malby uzavírá specifická část prací známých pouze z reprodukcí.

Podoba často velmi významných, dnes nezvěstných děl, se zachovala díky

reprodukcím v dobových periodikách či na diapozitivech, které si nechala zhotovit

sama Bohumila Doleželová. Velká část zde zachycených maleb byla prokazatelně

odprodána do zahraničí a jejich role ve správném zhodnocení malířčiny umělecké

tvorby je často nezastupitelná.

129

211/ bez názvu (Matka s dítětem a šicí stroj), (kolem 1943)

olej, plátno, 71 x 51 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 53

Repr.: Žlůva 2006

Plátno zachycuje prostou místnost a v ní sedící matku s hrajícím si dítětem,

vpravo opodál stojí šicí stroj. Přestože je dítě krátkovlasé a navozuje spíše

představu malého chlapce, je jisté, že výjev je autorčinou reminiscencí na

prostějovské dětství.272

Pro časné datování svědčí zejména laické zpracování. Důraz je kladen především

na vyznění celého obrazu, obličeje obou figur nejsou do detailu propracovány.

Nelze přehlédnout snahu po správné modelaci tvaru pomocí barevných odstínů –

jedná se o jeden z prvních malířských pokusů v rámci dosud téměř

autodidaktického výtvarného studia. Pro Doleželovou měl obraz zřejmě nevšední

cenu, neboť si jej, přestože poškozený a hodnoty spíše „památeční“ než umělecké,

ponechala v držení až do své smrti.

212/ bez názvu (Žena, muž a šicí stroj, Opilý otec), (kolem 1943)

olej, plátno, 31 x 44 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 58

Repr.: Žlůva 2006

Podobně jako v případě předchozího plátna, i zde je možno předpokládat, že

jde o vzpomínku na autorčino nepříliš veselé dětství, komplikované chudobou

rodiny a alkoholismem otce.273 Plátno zachycuje návrat opilého, stolu se nejistě

přidržujícího muže domů a ženu, která si v bolestném gestu rukou zakrývá tvář.

V druhé ruce třímá malé dítě, které téměř přehlédneme. Prostor mezi ženskou a

mužskou figurou vyplňuje stůl se šicím strojem, noční výjev osvětlila ze stropu

zavěšená lampa. Ve srovnání s předchozím obrazem, s nímž ho pojí námět

130

domova a přibližně stejná doba vzniku, se dílo jeví jako více expresionistické a to

jak vlastním motivem, tak také malířským provedením.

213/ bez názvu (Oravský tanec), (kolem 1946 – 1949)

olej, plátno, 47 x 36 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 306

V této práci zachytila Doleželová tančící mladé dívky a chlapce v krojích.

Vzadu vpravo stojí muzikanti, kteří je doprovází. Události se autorka nejspíše

zúčastnila.

214/ bez názvu (Venkovské ženy), 1948

olej, plátno, 78 x 109 cm

Znač.: vpravo dole, olej, Doleželová 48

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 327

Venkovské ženy představují nejstarší přesně datované plátno Bohumily

Doleželové a zaujímají tak v hodnocení i přehledu dosud známých malířských

prací významné postavení. Vzhledem k tomu, že je obraz také signovaný, je jeho

autorství nepochybné.

Budoucí malířka jej vytvořila za studií na pražské AVU a v jejím formálním

výtvarném projevu se odborné školení projevilo. Oproti dvěma předchozím pracím

působí tato promyšleněji, autorka nepracuje pouze s námětem, nýbrž se více

soustředí i na problémy kompozice, perspektivy a koloritu.

215/ Pozemní práce na stavbě Stalinova pomníku, 1951

olej, plátno, 72 x 60 cm

Neznač.

131

Provenience: v červnu roku 1954 zakoupen pro tehdejší Městskou galerii, ve

sbírkách zůstal dodnes274

GHMP Praha, inv. č. M – 2134

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Námětem obrazu se staly, podobně jako u dvou následujících, stavební práce

na monumentálním pomníku Josifa Vissarionoviče Stalina na pražské Letné.

Výstavba sousoší, oslavující jednoho z největších masových vrahů dvacátého

století, byla zahájena v zimě 1949, o dva roky později byly stavební práce stále

ještě v počátcích.275

216/ Staveniště Stalinova pomníku, (kolem 1951 – 1952)

olej, papír, 33 x 44 cm

Neznač.

Provenience: do sbírek byl obraz získán převodem Ministerstva školství a kultury

(č. d. PV 1517)

GMU Hradec Králové, inv. č. O – 673

Dílo, spojené opět s budováním letenského Stalinovova pomniku, je

datováno s ohledem na fázi stavby, kterou zachycuje.

217/ Pozemní práce na stavbě Stalinova pomníku, 1953

olej, plátno, 80 x 60 cm

Neznač.

Provenience: v červnu roku 1954 zakoupen pro tehdejší Městskou galerii, ve

sbírkách zůstal dodnes276

GHMP Praha, inv. č. M – 2135

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Na plátně zachytila Doleželová skupinku dělníků, z nichž někteří upravují

pomocí strojů a krumpáčů povrch staveniště, ostatní nakládají odtěženou zem a

kameny na přistavěný vozík. Vzadu nad nimi je vidět dřevěná konstrukce, kryjící

místo budoucího pomníku.

132

218/ Kameník a montér ze stavby Stalinova pomníku, 1953

olej, plátno, 96 x 110 cm

Znač.: vpravo dole, olej, Doležalová B.

Provenience: v červnu roku 1954 zakoupen pro tehdejší Městskou galerii, ve

sbírkách zůstal dodnes277

GHMP Praha, inv. č. M – 2136

Vyst.: Jihlava 2006/2007

V tomto případě autorka portrétovala dva dělníky, kteří na stavbě pracovali.

Relativně zdařilé podobizny obou mužů jsou podány realisticky. Vedle spokojeně

vyhlížejícího montéra v bílé košili, tedy typického představitele prototypu

socialistického člověka, zachytila autorka romského dělníka.

219/ Cikánský dělník ze stavby Stalinova pomníku, 1954

olej, plátno, 85 x 60 cm

Neznač.

Provenience: v červnu roku 1954 zakoupen pro tehdejší Městskou galerii, ve

sbírkách zůstal dodnes278

GHMP Praha, inv. č. M – 2137

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Že jde o dělníka z výše jmenované stavby v případě této zdařilé podobizny

vlastně nepoznáme, naznačuje to vlastně jen název. V podstatě se jedná o velmi

civilní portrét, který prozrazuje pravý zájem autorky, v jeho světelném podání se

nezapře vliv barokní malby.

220/ bez názvu (Cikánka v šátku), (kolem 1954)

olej, lepenka, 38 x 60 cm

Neznač.

Provenience: zakoupeno z pozůstalosti autorky od ČDP

MRK Brno, inv. č. 206/95

Vyst.: Jihlava 2006/2007

133

Portrét Romky v šátku je typickou ukázkou raných snah Doleželové

postihnout věrnou podobu Romů. Tomu odpovídá realistické podání a zvolený

kolorit.

221/ bez názvu (Portrét mladého cikána), (kolem 1954)

olej, plátno, 66 x 49 cm

Neznač.

Provenience: zakoupeno z pozůstalosti autorky od ČDP

MRK Brno, inv. č. 468/99/1

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Rom v bílé košili, zobrazený z profilu, reprezentuje tentýž směr jako

předchozí plátno. Charakter malby i zvolená tlumená škála barev ukazuje na

časovou blízkost vzniku obou portrétů.

222/ bez názvu, (Cikánské ženy s dětmi, Rodina), (po 1955)

olej, plátno, 149 x 118 cm

Neznač.

Provenience: zakoupeno z pozůstalosti autorky od ČDP

MRK Brno, inv. č. 469/99/2

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Plátno zachycuje dvě ženy, jedna z nich kojí malého syna. S nimi tu jsou i

dvě odrostlejší dívky. Celá skupina sedí před domem na zemi a zachycený výjev je

velmi typický pro běžný život v romské osadě. 279

Figury jsou pojaty skicovitým způsobem, více pozornosti zde autorka věnovala

pouze sukním obou žen, kdy užila výrazně pastózní rukopis.

223/ bez názvu (V cikánské vesnici), (kolem 1957)

olej, plátno, 118 x 155 cm

Neznač.

Provenience: zakoupeno z pozůstalosti autorky od ČDP

134

MRK Brno, inv. č. 1/05/2

Repr.: Horváthová 2010

Plátno s námětem romské osady a jejích obyvatel, se vyznačuje tvarovou

nepropracovaností a působí tak spíše jako skica. Uplatňuje se v něm živější

barevnost, k níž se bude malířka ve své následující tvorbě stále více uchylovat.

Obraz dokumentuje proměnu autorčiny palety směrem k teplejším a sytějším

tónům a také dokresluje prohloubení ze začátku laického zájmu o romské etnikum

jako takové. Původní jednoduchou fascinaci jistou exotikou Romů jakoby pomalu

střídal hlubší interes o všechny aspekty romské kultury, tj. bydlení, odívání, zvyky

apod. K tomuto bezpochyby přispěly Doleželové pobyty v romských osadách, z

nichž se také dochovalo v její pozůstalosti několik fotografií. Jimi si pak při práci

autorka často vypomáhala. Velmi silným zdrojem jí byla v této souvislosti

produkce pražské přítelkyně, dnešní přední české romistky a fotografky Evy

Davidové, která malířce mnoho svých fotografií z cest za slovenskými Romy

darovala. V případě tohoto plátna se předlohou stal právě jeden takový snímek,

pořízený v roce 1957 ve východoslovenském Trebišově.280 Dům zachycený na

fotografii zcela odpovídá stavení na obraze, mimo to jsou na ní patrné barevné

otisky, jak s ní Doleželová během malování manipulovala.

Datace obrazu zohledňuje jak vznik fotografie, tak i výsledky formální

analýzy v rámci celého autorčina díla.

224/ bez názvu (Dva muži), (1957 – 1958)

olej, plátno, 70 x 84 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 31

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Repr.: Žlůva 2006

Doleželová zde zpodobnila svého manžela Jiřího Mareše a jejich společného

přítele, který s nimi často pobýval v Jihlávce. K obrazu se dochovala fotografie,

která dokládá, že oba muži seděli k tomuto plátnu malířce modelem.281

135

Dvouportrét je proveden výrazně plasticky a silně připomíná práce Vincenta van

Gogha.

225/ bez názvu (Portrét Jiřího Mareše II.), (1957 – 1958)

olej, plátno, 91 x 80 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 346

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Repr.: Žlůva 2006

Portrét Jiřího Mareše je proveden obdobně jako předchozí plátno, vyznačuje

se výraznou barevností a pastóznim rukopisem.

226/ bez názvu (Cikánské děvče s červenými korály), (kolem 1958 – 1959)

olej, sololit, 78 x 110 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 141

Repr.: Žlůva 2006

Obraz sedící mladé Romky je krásným portrétem jedné z přítelkyň

Doleželové. S jistotou lze říci, že se jedná o ženu, kterou zachycuje fotografie

z autorčiny pozůstalosti.282

227/ bez názvu (Sedící žena s knihou), (kolem 1958 – 1959)

olej, plátno, 119 x 66 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 140

136

Repr.: Žlůva 2006

Na tomto plátně namalovala Doleželová totožnou ženu jako v předchozím

případě, oba portréty jsou si velmi podobné a vznikly patrně nedlouho po sobě.

Práce se vyznačují sytými výraznými barvami a snahou po věrném zachycení

podoby modelu.

228/ Doma (Cikánská matka s dětmi a kočkou), (1959)

olej, plátno, 149 x 118 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě; koncem roku 2006

prodala plátno (inv. č. 205) pod zmíněnou firmou fungující Nadace Waldesových

do sbírek MRK v Brně

MRK Brno, inv. č. 392/06/1

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Repr.: Práce 1960

Žlůva 2006

Jde o zcela civilní výjev romské matky s několika dětmi, sedící na posteli.

Plátno charakterizuje tmavý inkarnát figur, pouze mírná stylizace tělesných tvarů,

snaha o zachycení tradičního oděvů z pestrých látek a opět také skicovité

provedení. Žena obklopená dětmi (matka), se stane v autorčině tvorbě jedním z

často opakovaných motivů, mezi formálně příbuzné práce lze zařadit následující

Phuridaj [č. kat. 229].

229/ Phuridaj (Cikánské ženy s dětmi), 1959

olej, plátno, 150 x 120 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odkud bylo zakoupeno do

sbírek MRK v Brně

MRK Brno, inv. č. 469/99/2

Vyst.: Praha 1960

137

Brno 2010

Repr.: Svobodné slovo 1960

V plátně s názvem Phuridaj (stařena) zachytila Doleželová starou romskou

ženu, obklopenou několika dětmi.

Na základě reprodukce v uvedeném periodiku byl obraz ztotožněn s dílem,

které autorka prezentovala na své první samostatné výstavě a které bylo vystaveno

v MRK v Brně. Donedávna byla přitom práce považována za nezvěstnou. Ze

seznamu prací k pražské výstavě byl převzat původní název a datace

230/ La muerte del poeta (Zavraždění), 1959

olej, plátno, 143 x 92 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 199

Vyst.: Brno 1961

Repr.: Žlůva 2006

Na plátně zachytila autorka vraždu básníka, jistě se jedná o básníka García

Lorcu (1899 – 1936). Poezii tohoto Španěla, který byl zastřelen během španělské

občanské války, si Doleželová velice oblíbila.283 Stejný námět použila Doleželová

v dnes nezvěstném obraze Smrt García Lorcy [č. kat. 307]. Na obou plátnech se

dočkáme i shodného umocňujícího gesta levé ruky, jíž se zastřelený jakoby chytá

za hrudník, v obou se také objevují, jako básníkům atribut, poházené popsané

archy papíru.

V tomto případě ztvárnila malířka historickou událost jako noční výjev, na

ztemnělé obloze je srpek měsíce (luna představuje charakteristický motiv v

Garciových básních). Za ležící figuru vlevo vměstnala jako odkaz na rodnou

básníkovu zemi citronovník, doslova obsypaný kyselými plody.

Datace a původní název byl převzat z katalogu k výše zmiňované brněnské

výstavě.

138

231/ bez názvu (Tři ženy s dětmi), (před 1960)

olej, plátno, 145 x 105 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku

MRK Brno

MRK Brno, inv. č. 469/99/1

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Civilní výjev tří romských žen s dětmi, stojících před domem v osadě,

působí velmi prostě a přirozeně. Vynikající plátno zaujme pestrým, sytým

koloritem a také věrohodným zachycením podoby i psychologie zobrazených

postav. Doleželová se zde ještě nevyhýbá obrysové lince, kterou v pozdějších

pracích zpravidla neguje.

232/ Cikánská rodina, (před 1960)

olej, sololit, 127 x 115 cm

Neznač.

Provenience: zakoupeny v Díle Českého fondu výtvarného umění v roce 1960

MU Olomouc, inv. č. O – 902

Plátno zachycuje mladou matku s dětmi, vlevo od ní sedí stará phuridaj a

pokuřuje z dýmky. V tomto případě si Doleželová tentokrát nedala žádnou práci se

zachycením pestrých vzorů látek, z nichž byly obvykle šity části tradičního

romského oděvu, místo toho použila pouze pestré, sytě barevné plochy. Jasný je

zde také nezájem o prostor, způsobený však spíše "rychlostí výroby" než nějakým

silným autorským záměrem. Malbu vyznačuje spíše průměrná kvalita, kompozice

je velice jednoduchá až šablonovitá a totéž lze říci i o jednotlivých figurách.

233/ Cikáni, (před 1960)

olej, sololit, 121 x 147 cm

Neznač.

Provenience: zakoupeny v Díle Českého fondu výtvarného umění v roce 1960

MU Olomouc, inv. č. O – 903

139

Na obraze autorka zachytila skupinu odpočívajících Romů. Především typika

tváří jednotlivých figur, která ještě kolísá mezi snahou o pravdivé zachycení, ale

vykazuje již prvky pozdější stylizace, potvrzuje dobu vzniku.

234/ Na cestě, (1960 – 1963)

olej, plátno, 180 x 300 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku

MRK Brno

MRK Brno, inv. č. 1/05/7

Vyst.: Brno 2010

Repr.: Horváthová 2010

Plátno, jehož námětem je dříve běžná součást kočovnického způsobu

romského života, není v autorčině tvorbě dílem ojedinělým. Připomeňme např.

obraz Cesta [č. kat. 294] se stejným motivem, který navíc i po formální stránce

přibližně odpovídá dané malbě. Charakteristické znaky, tedy zvolená barevnost a

tvarové pojetí, dovolují datovat tento obraz do prvni poloviny šedesátých let.

235/ Smrt dítěte (Mrtvé dítě), 1960

olej, plátno, 250 x 200 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 155

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: Žlůva 2006

Ve smutném výjevu oplakávání mrtvého dítěte, nad nímž truchlí pozůstalí,

zachytila autorka pravdivě jednu ze starých romských tradic. Při úmrtí někoho

z členů rodiny se mrtvému dávali do rakve různé předměty (fajfka, cigarety,

alkohol, šperky, peníze apod.), aby se k živým nevracel a neškodil jim.284 Protože

Romové věří v posmrtný život, dary se přidávají do truhly i proto, aby měla duše

140

zemřelého zajištěný v posmrtné existenci dobrý životní standard. V tomto případě

pohřbívá rodina dítě, příbuzní mu do rakvičky vložili několik obrázků a karet.

Obraz byl identifikován na základě dochované fotografie z výstavy Jihlava

1966/1967285, název a datace plátna byla pak zjištěna srovnáním rozměrů a

příbuzného titulu v seznamu vystavených prací zmíněné prezentace. Zde uvedený

původní název je přejat i do tohoto katalogu.

236/ Mrtvá matka (Umírající matka), 1960

olej plátno, 148 x 247 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku

MRK Brno

MRK Brno, inv. č. 1/05/6

Vyst.: Brno 1961

Brno 2010

Repr.: Horváthová 2010

Námětem tohoto plátna je oplakávání mrtvé ženy a situace je o to

tragičtější, že se jedná o nastávající matku. Kolem ní se shromáždila zarmoucená

rodina. Figura umírající je umístěna v obraze diagonálně a rozděluje tak kompozici

na dvě poloviny. V horní půli se tísní početně více postav než v dolní, přesto celek

působí relativně vyváženým dojmem.

Na základě zjištění stejných rozměrů a podobného názvu bylo plátno

ztotožněno s obrazem, který uvádí seznam exponátů prezentovaných na výstavě

Brno 1961. Název, který byl uveden ve zmíněném seznamu, lépe odpovídá námětu

obrazu a byl spolu s datací převzat i do předkládaného katalogu.

237/ Smrt dítěte (Matka u mrtvého dítěte), 1960

olej, plátno, 200 x 150 cm

Neznač.

Nápis: revers, vpravo dole, olej, The Death of the Child, 1960

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

141

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 38

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Jihlava 2006/2007

Repr.: Landa 1963

Žlůva 2006

I zde je hlavním tématem smrt, v tomto případě dítěte. V kompozici se

autorka omezila na čtveřici figur a na první pohled je patrné, jaký důraz kladla

v tomto díle na dekorativní detail. Všechny látky, ať už oděv či malý kobereček

pod mrtvolkou, která je jako jediná v čistě bílých šatičkách, pokrývají ornamenty.

Zaujme také výrazná barevnost a nepřehlédnutelná exotičnost celého výjevu.

Zatímco v předchozích dvou plátnech šlo o Romy, zde nám postavy svou

fyziognomií připomínají spíše členy jakéhosi indiánského kmene – cizokrajnou

atmosféru místa, kde se děj odehrává, zvýrazňuje přítomnost papouška a velké

vážky. Za povšimnutí stojí také rostliny, které jsou namalovány každá jednotlivě a

s takovou naivitou, že silně evokují plátna významného světového malíře Henriho

Rousseau. Za další inspirační zdroj by mohli být zcela nepochybně považovány

malby mexických muralistů, v tomto plátně je mimo "indiánský" motiv jejich

jasně patrný vliv sledovatelný především ve figuře klečící matky a proti ní

stojícího dítěte.

Obraz ve sbírce Waldesových mohl být ztotožněn s plátnem z výstavy

Jihlava 1966/1967 díky zachované fotografii z tamní expozice.286 Na základě

nápisu na zadní straně obrazu bylo dílo do předkládaného katalogu zařazeno právě

pod tímto autorským názvem.

238/ Děti na smetišti, 1961

olej, plátno, 150 x 200 cm

Neznač.

Nápis: revers, vpravo uprostřed, olej, Děti na smetišti, 1961

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 180

Vyst.: Jihlava 2006/2007

142

Plátno zachycuje větší skupinku dětí při hře na smetišti, někteří z nich zde

objevily různé poklady – torzo sošky ukřižovaného Krista, skleněné kuličky či

starou maškarní masku. Patrně se jedná o malé Romy, přesto některé figury budí

spíše dojem, že se díváme na děti černošské. Do pozadí mezi figury nalepila

autorka, podobně jako i v jiných obrazech, části barevného skla.

Dílo bylo spolu s plátnem Milenci [č. kat. 243] zasláno a následně oceněno na

Umělecké soutěži k 20. výročí ČSSR.287

239/ Bizerta (Mateřství), 1961

olej, plátno, 171 x 146 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 179

Vyst.: Praha 1963 (I.)

Jihlava 2006/2007

Repr.: Kalendář 1962

Plátno vzniklo v roce 1961 jako reakce na v Bizertě se odehrávající vojenský

konflikt Francie a domácího Tunisu. Zdařilá práce s námětem matky kojící dítě

vyniká především monumentalitou ústřední figury a také typem obličeje, který zde

Doleželová zvolila. Celkové pojednání obrazu mimořádně připomíná díla

mexických muralistů, především malby Diega Rivery.

240/ bez názvu (Matka), (po 1960)

olej, plátno, 172 x 146 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku

MRK Brno

MRK Brno, inv. č. 187

Vyst.: Brno 2010

Repr.: Horváthová 2010

143

Monumentální figura sedící ženy se dvěma dětmi vznikla jistě zhruba ve

stejné době jako předchozí práce. Stylizované tváře a zjednodušené podání

připomínají opět díla zmiňovaného D. Rivery. Stejně jako v případě několika

dalších obrazů (např. předešlá Bizerta (Mateřství) [č. kat. 239] či Děti na smetišti

[č. kat. 238]) oživila autorka plátno drtí barevného skla, zde je z něj vytvořen

výrazný náhrdelník na ženině krku.

241/ Pláč nad děckem (Nad mrtvým novorozenětem), (kolem 1962)

olej, plátno, 150 x 200 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 170

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Námětem plátna, ve formálním provedení spřízněného se dvěma

předchozími pracemi, se stalo oplakávání mrtvého dítěte. K obrazu se dochovala

přípravná skica, opatřená autorskou poznámkou [č. kat. 165]. Odtud byl převzat

titul k malbě.

242/ Děti ve městě (Cikánské děti ve městě), 1962

olej, plátno, 196 x 146 cm

Neznač.

Vyst.: Praha 1963 (I.)

Jihlava 1966/1967

Jihlava 2006/2007

Repr.: Dějiny a současnost 1962

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku

MRK Brno

MRK Brno, inv. č. 3/97

Na plátně zachytila Doleželová hlouček bosých romských dětí, jdoucích

městem. Tvar jednoduše podaných domů, které skupinku obklopují, je deformován

144

a vytváří se tak dojem téměř hrozivě uzavřeného prostoru. Výrazy dětských

obličejů, kolísajících mezi výčitkou, vzdorem a smutkem, vytváří v divákovi spolu

s tímto efektem skličující dojem.

Obraz se vyznačuje místy silně pastózní malbou, pro oživení výjevu použila

autorka opět drobné kusy barevných skel.

Fotografie dochovaná v jihlavské galerii dokládá, že plátno bylo

prezentováno na výstavě Jihlava 1966/1967.287

243/ Milenci, (1962)

olej, plátno, 150 x 200 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 165

Repr.: Na Sokolovské (do 1963)

Žlůva 2006

Krásné plátno, zachycující milenecký pár v noční krajině, bylo oceněno

hlavní cenou v rámci Umělecké soutěže k 20. výročí ČSSR.288 Monumentální

figury a jejich plošné podání připomíná Sedící manžele [č. kat. 250], datované také

do první poloviny šedesátých let.

244/ bez názvu (Cikánští poutníci), (1962)

olej, plátno, 172 x 217 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 158

Repr.: Žlůva 2006

Na obraze zachytila autorka skupinu dospělých osob s malými dětmi, z tváří

a gest všech čteme smutek a zoufalství. Některé z postav mají v rukou ranec, v

pozadí za nimi šlehají vysoké plameny. Doleželová zde ztvárnila dříve častý

moment v životě romské komunity, kdy byly její členové vyháněni ze svých

145

dočasných působišť a s drobným majetkem putovali z místa na místo. V tomto

smyslu je název pravdivý, nicméně jistě nepůvodní, neboť neodpovídá

dramatičnosti ztvárňované situace.

245/ bez názvu (Matka s dítětem v loktuši), (1962 – 1965)

olej, plátno, 194 x 119 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku

MRK Brno

MRK Brno, inv. č. 470/99

Vyst.: Brno 2003/2004

Jihlava 2006/200

Brno 2010

Repr.: Sedlářová 2003

Krajíčková 2004

Námětem práce je mladá Romka, nesoucí v šátku na zádech malé dítě, za

nímž otáčí hlavu. Tímto způsobem – tedy v zajdě, jak je tento tradiční způsob

zavázání šátku nazýván, nosily romské ženy nejen své děti, ale také dřevo na otop,

šaty apod. S daným motivem se také v obrazech Doleželové setkáváme celkem

často [např. č. kat. 244].

Plátno se svým provedením řadí k vrcholným pracem těchto let. Na diváka

působí krásnou uhlazenou formou, půvabným obličejem matky, propracovaností

detailu (zejména květinové tvary na její sukni) a velmi příjemně zvolenou

barevnou škálu obrazu. Figura kráčí v abstraktním růžovém prostoru, ten je

pestřen pouze na obloze plujícími mráčky a bílým půlměsícem. Kombinace všech

zmíněných vlastností činí z obrazu pro Doleželovou v této tvůrčí fázi velmi

charakteristické a výtvarně značně cenné dílo.

246/ Požár, 1964

olej, plátno, 200 x 150 cm

Neznač.

Provenience: do sbírek zakoupeno 22. ledna 1968 (d.č.139)

146

OGV Jihlava, inv. č. O-818

Vyst.: Jihlava, 1966/1967

Jihlava 2006/2007

Repr.: Jihlava 1991

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1998

Obraz zachycuje sedící matku, ukrývající v náručí svoje děti. Chrání je

před ohněm, který je v podobě změti barevných tahů naznačen za nimi. Že se

jedná o plameny nám napovídá pouze název, v tomto vzácném případě původní.

Děti se k matce choulí, zatímco ona jakoby vzdorovitě hledí stranou. Dílo je

charakteristické svým koloritem, který je však ještě ve srovnání s autorčinými

pozdějšími plátny poměrně umírněný. V pojetí postav se projevuje tvarová

stylizace, kterou vyznačují zejména velké oči, ruce a nohy zobrazovaných figur

(obzvlášť postava matky) a také zesílená plošnost.

Vystavení plátna na výstavě Jihlava 1966/1967 bylo zjištěno na základě

dochované fotografie z expozice289, datace převzata ze seznamu vystavených

prací.

247/ Kristus a Jidáš (Odpuštění), 1964

olej, plátno, 202 x 177 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 156

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Jihlava 2006/2007

Repr.: Vlasta 1967

Rodné zemi zpívám 1970

Žlůva 2006

Obraz zachycuje Ježíše spolu s Jidášem, který se před ním kaje. To

naznačuje jak jeho pláč, tak gesto levé ruky, kterou drží na prsou; v pravé dlani má

několik stříbrných, které dostal za zradu Krista. Ježíš jeho lítost přijímá, položil

ruku na Jidášovu hlavu a stvrzuje svou milost tím, že mu pravicí žehná. Typika

Kristovy tváře (krátký tmavě hnědý plnovous, delší tmavé vlasy) zůstane i

v dalších autorčiných obrazech již stejná; symbol kříže, který má na tomto obraze

147

Ježíš zakreslen v obou zřítelnicích, se objevují i u postavy jednoho z proroků na

obraze Proměnění Páně [č. kat. 256]. Expresivní barevnost, projevující se v barvě

šatu (a zejména žlutého těla) Jidáše a Krista, je pro toto autorčino období

charakteristická. Jedinečně je pojato dekorativní pozadí, kde se objevují

stylizované tvary rostlin, odkazující k obrazům Henriho Mattise.

Zajímavým dokumentem v souvislosti s tímto námětem je dopis datovaný ke

z března roku 1971.290 Jeho autorem byl farář z Vyskytné nad Jihlavou (podpis

nečitelný), s nímž, jak obsah dopisu ozřejmuje, se autorka dobře znala a vedla

diskuse – nyní na téma „Jidáš“. Kněz v něm hned v úvodu napsal: „Tento týden

jsem si na Vás vícekrát vzpomněl. Totiž na náš rozhovor, kratičkou diskuzi.

Připravuji si totiž na zítřek kázání o Jidášovi. Prostudoval jsem dost pramenů

k této tématice, problém není tak jednoduchý, jak se běžně pojímá. Po našem

setkání jsem se touto otázkou často v mysli zaměstnával.“

O prezentaci plátna na výstavě Jihlava 1966/1967 svědčí dochovaná

fotografie obrazu z expozice.291 Jako první se uvádí název, pod kterým byl tehdy

vystaven (v závorce titul, pod kterým byl později reprodukován).

248/ Poslední Večeře Páně, (před 1964)

olej, plátno, 100 x 80 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 23

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Námět obrazu představuje častokrát výtvarně zpracovávaný výjev z Kristova

života. Ježíš sedí s apoštoly kolem stolu, malířka zachytila právě okamžik, kdy

Kristus sděluje svým učedníkům, že jej jeden z nich zradí (Mt 26,20-22; Mk

14,17-19; Lk 22,21-24). Pro plátno je charakteristická pestrá, i když tlumená

barevnost.

249/ Vyhnání z ráje (Adam a Eva), 1965

olej, plátno, 196 x 138 cm

Neznač.

148

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 174

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: Žlůva 2006

K plátnu se zachovaly dvě přípravné studie [č. kat. 167, 168].

250/ Sedící manželé, (kolem 1965)

olej, plátno, 176 x 200 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, odtud prodáno do majetku

MRK Brno

MRK Brno, inv.č. 1/05/1

Vyst.: Brno 2010

Repr.: Horváthová 2010

Námět plátna tvoří dvojice monumentálních figur muže a ženy, zabírající v

podstatě celý obrazový prostor. Jednoduchý výjev na nás působí zamyšleným,

zasněným dojmem. Pozadí vyplňuje pouze sytě žlutá, pastózně vyvedená plocha,

zem pokrývají barevné oblázky. Zajímavá je opět plošnost, kterou Doleželová

kombinuje se snahou o zachycení reálného prostoru.

251/ bez názvu (Cikánská rodina II.), (kolem 1965)

olej, plátno, 200 x 175 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha, která jej záhy převedla do

majetku PSJ v rámci úhrady svého dluhu vůči této firmě

Nadace Waldesových Jihlava, inv. č. 122

Repr.: Žlůva 2006

Námětem obrazu je odpočívající rodina. Opět zde sledujeme stylizaci tvarů a

geometrizovanou plošnost figur, krajina je naznačena jednotlivě vymalovanými

květinami různých druhů. Barevná škála obrazu je kontrastní a velmi pestrá.

149

252/ Svatý Šebestián, 1967

olej, plátno, 214 x 76 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 43

Vyst.: Jihlava 2006/2007

V této práci zachytila autorka jednoho z nejznámějších křesťanských světců

a to v klasickém zobrazení, které odpovídá legendě o jeho mučení. Šebestián je

přivázán ke stromu, ve svalnatém, téměř úplně obnaženém těle mu uvízly dva

šípy. V obraze se opět uplatňuje autorčina záliba v expresivitě, charakterizována

zvolenou barevnou škálou (strom, pozadí) i zvláštní, téměř nereálnou polohou

světcovy hlavy.

V pozůstalosti autorky se zachovala přípravná kresebná studie [č. kat. 176]

stejně tak i rukopisný seznam obrazů, odkud byla převzata přesná datace.

253, Zbičovaný Kristus, 1967

olej, plátno, 229,5 x 148 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha

Vyst.: Jihlava 1995-1998

Jablonné, od 1998

Repr.: Sedlák 1995

Plátno zachycuje v tureckém sedu spočívajícího, polonahého Krista, dolní

polovinu těla kryje rudá drapérie. Kristovu hlavu, kterou svírá trnová koruna,

ozařuje zlatý nimbus. Ježíšovo čelo i celé jeho tělo pokrývá množství krvavých

ran. Typika tváře je shodná s dalšími autorčinými obrazy – Kristus je mladý muž

s krátkým tmavým plnovousem a delšími tmavými vlasy. Pozadí obrazu

charakterizuje abstraktní pastózní změť modré a zelené barvy. V působivém

obraze, se již objevil prvek platný zejména pro díla sedmdesátých let, tj.

deformování výrazně naddimenzovaných očí.

150

Název, datace i rozměry byly převzaty z rukopisného seznamu v archivu

ČDP.

254/ Pláč nad světem (Pláč, Kristus s Matkou), 1970

olej, plátno, 202 x 195 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 4

Vyst.: Jihlava 1970/71

Jihlava 1995 – 1998

Jablonné (od 1998)

Jihlava 2006/2007

Repr.: Sedlák 1995

Rozměrnému plátnu téměř čtvercového formátu dominují postavy Panny

Marie a Ježíše Krista, spočívající na jakémsi růžovém oblaku. Hlavy obou světců

zdobí svatozář (nimbus). Od diváka vzdálenější Marie, kterou částečně kryje

Kristovo tělo, má kolem hlavy ovinutý bělostný závoj, oblečena je v modrý,

bohatě řasený plášť, ruce sepjaté k modlitbě. Kristus je polonahý, dolní část těla

kryje zářivě bílá, taktéž výrazně zřasená drapérie. Ježíšova levá ruka spočívá volně

na kolenou, zatímco pravou ukazuje matce skupinu nahých lidí (symbol veškerého

lidstva), kteří jsou zachycení v různých pozicích pod nimi. Kolem skupiny se

zvedají vlny bouřícího moře, přímo nad ní se otevírá kráter a z něho vyskakuje

množství barevných ryb. Hlouběji do obrazu pak vede řečiště, na břehu fantaskně

barevných skal (pahýlů stromů) se objevují další lidé. Popis „slzavého údolí“

vrcholí rozbouřenými ohnivými mračny. Kontrast mezi klidnými postavami

svatých a zmatkem pozemského světa je zjevný.

V pravém horním rohu obrazu se kolem hlav Marie i Krista vznáší andělé. Je zde

však i okřídlená rohatá stvůra s několika prsy, vzadu za ní se blíží další. Netvor

mocnými pařáty s drápy rozbil velké vejce, z něhož vypadlo děsivé klubko

zmítajících se hadů, vypouštějící nové a nové vejce se stejným obsahem. Jedná se

zřejmě o symbol ďábla a zla, které plodí nové zlo. Stejná příšera se objevuje i na

151

jedné z autorčiných ilustrací ke knize Příběhy bájné Indie, přípravná kresba [č.

kat. 186].

Prací se autorka prezentovala na XXI. členské výstavě SČVU – Jihlava,

v katalogu bylo dílo zapsáno pod názvem Pláč, na základě dochované fotografie

z vernisáže byla práce ztotožněna s obrazem Kristus s Matkou ze sbírek ČDP.292

255/ bez názvu (Žena, Panna Marie Ochránkyně), (kolem 1970)

olej, plátno, 215 x 139 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 27

Vyst.: Jihlava 1995 - 1998

Jablonné, od 1998

Jihlava 2006/2007

Repr.: Sedlák 1995

Žlůva 2006

Obraz zachycuje Pannu Marii jako Ochránkyni, Matku milosrdenství

(Mater misericordiae), která „ukrývá pod svým pláštěm lidi různých stavů.“ 293

Kompozici dominuje Panna Maria s milosrdným výrazem ve tváři, s pláštěm, jenž

jí kryje i část hlavy a v jehož kaskádovitých, namodralých záhybech se ukrývá

nesčetná skupina lidí, někteří z nich nazí. Jsou zde ženy, muži i děti, několik třímá

v rukou červené růže. Lidé, kteří se ocitli na hranici pláště, takřka mimo něj, mají

hlavu v dlaních a působí sklesle; ti, kteří jsou Panně Marii blíž, září štěstím a

nadějí. Postava světice pluje neukotvena v prázdné temnotě za ní se otevírajícího

prostoru, který obývají pouze bizarní příšery, alegorie zla.

Malba je celkově hladká, pouze v charakteristice závoje se uplatňuje pastózní

rukopis. Přestože jsou lidské postavy v celé kompozici drobné, vypracování je

poměrně detailní. Důraz na pevné a jasné obrysy kladla autorka i v případě

ďábelských stvoření. Podobné stvůry se objevují např. i na předchozím plátně

obraze [č. kat. 254] .

152

256/ Proměnění Páně, (1972)

olej, plátno, 218 x 159 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 8

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Zde se autorka inspirovala biblickou událostí, která popisuje zjevení proroků

Mojžíše a Eliáše Kristovi, kteří s ním „mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat

v Jeruzalémě.“ (Lk 9, 31). Výjev se odehrává na hoře, kam předtím Ježíš spolu

s apoštoly Petrem, Janem a Jakubem vystoupil, aby se modlil. Během modlitby se

Kristova tvář proměnila, a „jeho roucho bělostně zářilo.“ (Lk 9, 29).

Plátno zachycuje na skalnatém pahorku klečícího, v bílém šatě oděného

Ježíše, před nímž stojí dvojice proroků a rozmlouvá s ním. Kristus, opírající se

zády o strom, se ve smrtelné úzkosti potí krví. Právě kmen stromu rozděluje

kompozici diagonálně na dvě části. V prostoru za Kristem zachytila autorka

směstnanou trojici apoštolů. První z nich si podepírá hlavu a spí, druhý pod ním, je

vzhůru a dívá se někam mimo plochu obrazu. Poslední hledí s vytřeštěnýma očima

nahoru, hlavu až nepřirozeně zvrácenou stejným směrem. Tvarová expresivita se

projevuje jak v podání těl a šatů, tak také v popisu jakoby ohněm drásaného

pozadí. Výjev umocňuje barevná škála obrazu, přecházející od tónů syté žlutě,

červeně a modře k bělostným šatům uprostřed klečícího Krista, jejíchž zářivost má

ještě zdůraznit světlé modrý odstín v záhybech bohatě řasené drapérie.

Podání skalnatého povrchu připomíná svým tvarem znázornění povrchu na

deskových obrazech Mistra Vyšebrodského oltáře (podobně také na obraze s

druhotným názvem Sedící Kristus [č. kat. 258]). Téměř diagonální rozdělení

obrazu a zejména umístění apoštolů v druhé části plátna pak evokuje kompoziční

řešení Krista na hoře Olivetské od Mistra třeboňského oltáře. Je jisté, že se při

vzniku tohoto obrazu inspirovala autorka vrcholnými malířskými památkami české

gotiky.

Na některých z nábožensky laděných kompozicích se objevují symboly křížů

ve zřítelnicích Krista (např. Kristus a Jidáš [č. kat. 247], bez názvu (Sedící Kristus)

[č. kat. 258]), v tomto případě také u jednoho z proroků.

153

257/ bez názvu (Otec Pius), (1973 – 1975)

olej, plátno, 140 x 95 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 353

Vyst.: Jihlava 1995 - 1998

Jablonné, od 1998

Repr.: Sedlák 1995

Kněze Pia (1887 – 1968), příslušníka řádu kapucínů, si Doleželová vybrala

za námět dalšího ze svých s křesťanstvím spjatých obrazů. Otec Pius proslul tím,

že zhruba od svých třiceti let až do smrti, měl na těle otevřené krvácející rány

podobné Kristovým zraněním na kříži.

Muž je zde zachycen již jako stařec s šibalskou tváří, řídkými bílými vlasy a

delším plnovousem. Oděn je v kapucínském hávu, ruce se stigmaty má v zápěstích

položené přes sebe a jakoby je ukazuje divákovi. Na levém rameni mu sedí ptáček.

Plátno patří k charakteristickým v autorčině tvorbě těchto let (barevnost,

velké oči, rozvilinové pozadí). Rukopis malířského podání je pastózní, zejména

v partiích starcova obličeje a šatu.

258/ bez názvu (Sedící Kristus), (kolem 1975)

olej, plátno, 189 x 137 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 121

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Plátno zachycuje postavu polonahého sedícího Krista, typika tváře zůstává

stejná, pouze ve zřítelnicích očí je znovu zakreslen symbol kříže. Bohatě členěné

pozadí, které je tvořeno typickými rozvilinami, spolu s velmi detailně

propracovanou drapérií působí mnohem promyšleněji než samotné Kristovo tělo,

místy vykazující disproporčnost. V pravé části obrazu se objevuje skalnatý útvar,

který svým pojetím odpovídá charakteristice povrchu v deskových obrazech

154

Mistra Vyšebrodského oltáře a který se vyskytuje také na obraze Proměnění Páně

[č. kat. 256].

K obrazu se v malířčině pozůstalosti zachovaly dvě přípravné kresby [č. kat.

192, 193].

259/ Svatý František z Assisi, (1973 – 1975)

olej, plátno, 194 x 95 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 40

Vyst.: Jihlava 1995-1998

Jablonné, od 1998

Jihlava 2006/2007

Repr.: Sedlák 1995

Žlůva 2006

Obraz zachycuje plačícího světce v charakteristické hnědé kutně, převázané

v pase bílým provazem (cingulum). Mnichovu hlavu ozařuje nimbus, z ran na

rukou i bosých nohou se řine krev. Jednu ruku natáhl František vstříc k divákovi a

ukazuje probodnuté zápěstí. V druhé drží svitek a v upomenutí na jeho legendární

kázání ptákům, mu jeden na hřbetu ruky sedí.

Expresivita mužovy tváře a zářivá barevnost pečlivě vykresleného

rozvilinového pozadí řadí obraz ke klasickým příkladům autorčiny stylové polohy

těchto let.

260/ bez názvu (Mučednice), (kolem 1975)

olej, plátno, 145 x 104 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 29

Vyst.: Jihlava 2006/2007

155

Obraz plačící, smutně se usmívající ženy, která si v náručí lehce přidržuje

spící dítě, pochází z autorčiny pozůstalosti. Jde jistě o Pannu Marii s malým

Kristem, jehož hlavu osvicuje svatozář. Bohatě řasená a jakoby vírem větru vzdutá

drapérie šatů a pláště pečlivě halí ženino tělo a stejně tak i dítě, z něhož vidíme jen

část obličeje. Mohutná drapérie vyplňuje celé pozadí obrazu.

261/ bez názvu (Matka Bolestná, Trpící Madona), (kolem 1975)

olej, sololit, 150 x 125 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 9

Vyst.: Jihlava 1995 – 1998

Jablonné, od 1998

Jihlava 2006/2007

Repr.: Sedlák 1995

Kompozici tří žen, tedy Panny Marie, Maří Magdaleny a Marie Salome,

vytvořila Doleželová někdy kolem poloviny sedmdesátých let. Obě světice

Madonu podpírají a utěšují ji v jejím žalu. Ruce Matky Boží obtáčí trnité větévky

Kristovy koruny, jednoho z nástrojů umučení Páně. Z bodláků, jež v křesťanské

ikonografii představují také symbol Mariiných bolestí, i z jejích poraněných dlaní

kane množství krůpějí krve. Pohublá tvář je zdrcena ztrátou Ježíše, dvě zbylé ženy

pláčou.

Celý výjev charakterizuje pestrá barevnost, vlající, schematizovaná drapérie

a především vyhrocená tvarová expresivita, kterou autorka uplatnila v pojetí

obličeje a končetin všech tří žen.

262/ bez názvu (Trpící žena), (po 1975)

olej, plátno, 60 x 45 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 13

Vyst.: Jihlava 2006/2007

156

Plátno zachycuje ženu (Pannu Marii?), jejíž obličej, manýristicky protáhlý

vrásčitý krk a spjaté ruce k modlitbě zabírají celou plochu obrazu. Ženin tragický

výraz ve vráskami zbrázděné tváři, jíž dominují velké lesklé oči, vyjadřuje

úpěnlivou prosbu. Působivost výjevu ještě podtrhuje gesto rukou, prsty jsou

nerealisticky, jakoby chybně zalomeny.

263/ bez názvu (Venkovská rodina), 1976

olej, sololit, 291 x 321 cm

Znač.: vpravo dole, olej, Míla Doleželová

Provenience: zhotoveno na zakázku Národního výboru v Litohoři, dnes v majetku

tamního Městského úřadu

Repr.: Žlůva 2006

Námětem velkého plátna téměř čtvercového formátu je rodina. Přímo

uprostřed je umístěna matka, vedle ní její muž, svírající v dlaních pecen chleba.

Děti posedávají blízko nich, dvě z nějmladších žena přidržuje dlouhými prsty

svých dlaní. Poklidný výjev je umístěn do výrazně barevné idylické krajiny, všude

kvetou různé druhy květin, zlacený prostor pozadí lemuje dvojice vzrostlých

stromů. Krásný detail tvoří dva drobní ptáčci (samečci hýla obecného), kteří jsou,

stejně jako kvítka, namalováni s takovou přesností, jakoby se jednalo o ilustraci

příslušného atlasu.

Název práce nebyl dobovými prameny potvrzen, v závorkách je uveden titul,

pod nímž bylo plátno reprodukováno.

264/ Kající se Máří Magdalena (Máří Magdalena), 1978

olej, plátno, 139 x 105 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 25

Vyst.: Jihlava 1995 – 1998

Jablonné, od 1998

Jihlava 2006/2007

157

Repr.: Sedlák 1995

Žlůva 2006

Maří Magdalenu zachytila Doleželová jako mladou ženu v hezkých šatech,

s dlouhými rozpuštěnými vlasy. Magdalena klečí, z rukou nechala sklouznout své

dva prsteny. Perlového náhrdelníku se zbavila již předtím – ten nyní ledabyle visí

na blízké větévce stromu. Jedná se o okamžik Margdalenina obrácení, kdy žena

odkládá šperky a kaje se ze svých předchozích hříchů, aby se stala

následovatelkou Krista. Malba je místy velmi pastózní, zejména v charakteristice

Mariiných vlasů, záhybů šatů a jejich krajkových zakončení.

V jednom z deníků Jiřího Mareše se zachoval záznam, datovaný dnem 14.

března 1978, který se k tomuto plátnu vztahuje. Mareš v něm popisuje mimo

samotný obraz také svoje pocity z něj: „Dnes odpoledne mě M zavolala, má prý

dojem, jestli už ten obraz snad nedomalovala. První pocit – nádherný akord

krásné zelené + žluté a krásný tvar, rytmus obrysu. Myslel jsem, že jde o pohádku,

ale je to „Kající se Máří Magdalena“. Je velmi smyslná, až neuvěřitelně na to, že

obraz malovala žena!? Velká, trochu nadživotní klečící figura se světlou pletí,

hnědé vlasy, oděv bílá + žlutá! Klečí a sundává šperky. Monochromní pozadí ve

valérově zelené-tmavě – je jediný spoluhráč, větévka, trčící z rámu vlevo a na ní

zavěšený náhrdelník z podivných, nepravidelných perel. Tu sugestivní smyslnost

nedělá jen to poobnažené ramínko! Je to ve všem, snad hlavně v barvách!!“

Je jisté, že se zde mluví o v katalogu zařazeném obraze, proto byla datace

oproti dřívějším závěrům upravena, stejně tak byl ze zápisu převzat původní

název.

265/ Jarní podvečer, Třešňová slavnost (Jarní podvečer v Klatovci), (1978 –

1980)

olej, plátno, 225 x 360 cm

Znač.: vpravo dole, olej, Míla Doleželová 1980

Provenience: zakázka pro hotel Vysočina v Jihlavě

ICOM Jihlava

Repr: Žlůva 2006

158

Rozměrné, pro autorčinu zralou tvorbu vysoce příznačné plátno,

charakterizuje v popředí umístěná skupina dvou matek a okolo nich

shromážděných dětí. Kompozice krásných monumentálních figur působí velmi

promyšleně, je doloženo, že během přípravy k této práci Doleželová pilně

skicovala (v pozůstalosti se několik studijních kreseb zachovalo [č. kat. 199 –

206]). V pozadí v levém rohu vidíme skupinku hrajících si dětí, v pravém pak

venkovské chalupy s drobnou figurální stafáží.

Název je převzat ze sekundárního pramene,295 v závorce se uvádí titul, pod

nímž byl obraz reprodukován.

266/ Zamyšlená, (kolem 1980)

olej, plátno, 135 x 95 cm

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 355

Vyst.: Jihlava 1981

Jihlava 2006/2007

Brno 2010

Repr.: OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1664

Kompozici, kterou ovládá z anfasu zachycená figura dívky, je

charakteristická tvarovou expresí, projevující se v pojetí očí, rukou a nohou

melancholicky vyhlížející holčičky. Pozadí ozařuje slunce, vířící bohatými

paprsky, které výjev silně dramatizují. Tomu přispívá také krystalicky pojednaná

zem, na niž dívka sedí. Vzhledem k uvedeným znakům je dílo třeba datovat do

začátku poslední autorčiny tvůrčí etapy.296

267/ Jidáš líbá Krista v Getsematech (Jidášův polibek), (kolem 1980)

olej, sololit, 58 x 38 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

159

268/ Pilát Pontský a Kristus (Kristus před Pilátem), (kolem 1980)

olej, dřevo, 73 x 51 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

269/ Kristův pád, (kolem 1980)

olej, sololit, 39 x 24 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

270/ Setkání s matkou, (kolem 1980)

olej, dřevo, 19 x 34 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

271/ Šimon Kyrénský a Kristus, (kolem 1980)

olej, dřevo, 50 x 25 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

272/ Veronika s rouškou, (kolem 1980)

olej, sololit, 39 x 29 cm

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

K drobnému plátnu, který námětově čerpá ze známé křesťanské legendy, se

ve sbírce ČDP v Praze zachovala skica Sv. Veronika, Kristus padá pod křížem [č.

kat. 207]. Výsledný olej se od ní liší jen drobnostmi.

160

273/ Kristův pád a plačící ženy, (kolem 1980)

olej, dřevo, 30 x 42 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

274/ Kristus křižovaný, (kolem 1980)

olej, papír, 68 x 26 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

275/ Smrt Krista (Kristus ukřižovaný), (kolem 1980)

olej, sololit, 94 x 35 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

276/ Matka u paty kříže, (kolem 1980)

olej, sololit, 40 x 25 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

277/ Snímání Krista, (kolem 1980)

olej, dřevo, 40 x 55 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

161

278/ Pieta (Oplakávání), (kolem 1980)

olej, sololit, 26 x 50 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

279/ Kladení do hrobu, (kolem 1980)

olej, sololit, 64 x 54 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

280/ Kristus zbičovaný, (kolem 1980)

olej, sololit, 92 x 66 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

281/ Nanebevzetí Panny Marie, 1981

olej, sololit, 57 x 39 cm

Provenience:

Soukromá sbírka, Jihlava

Vyst.: Jihlava 2006/2007

V deníkových záznamech Jiřího Mareše se zachovala k datu 6. května 1981

poznámka: „M p řemalovává v neděli začatý olejíček „Nanebevzetí p. Marie“ a

ukázala mi ho. (...) udivilo mě to moc, je to levitace na první pohled, odehrává se

to vopravdu ve vzduchu – dole je překrásná skupinka – oplakávání...“297 Není

pochyb, že se jedná o popis výše jmenovaného obrazu, z tohoto zápisu byla tedy

převzata datace plátna.

162

282/ Drůžičky, 1982

olej, plátno, 152,5 x 86 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP

ČDP Praha, inv. č. 22

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Repr.: Žlůva 2006

Pozvánka na Brno 2010

Půvabná kompozice dvou romských děvčátek – družiček se dochovala ve

sbírkách ČDP a je jednou ze série těchto prací, které vznikaly kolem roku 1982.298

Na tomto plátně malířka oblékla dívky do pestrých šatů s krajkou, hlavy jim

ozdobila květy a výjimečně své figury obula. Obě holčičky, jejichž pojetí tváří je

tolik charakteristické pro dané období autorčiny tvorby, třímají v rukou každá po

jedné růži a hledí přímo na diváka. Abstraktně pojaté pozadí, které Doleželová

vyplnila svým aktuálně oblíbeným rozvilinovým motivem, rozrušuje "zjevení"

Panny Marie s malým Ježíškem.

283/ Cikánská svatba, 1982 – 1983

olej, plátno, 190 x 242 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 352

Repr.: Žlůva 2006

Horváthová 2010

Vynikající malba, řadící se k vrcholům malířského umění Bohumily

Doleželové, zachycuje jeden z jejích oblíbených motivů. Ústřední figurou plátna je

jistě něvěsta s pečlivě vymalovaným krajkovým závojem, který mírně zakrývá

vedle stojícího ženicha. Kolem dvojice je shromážděno množství lidí, od starších

až po děti. Na pravé straně vidíme vajdu s dlaněmi ještě k sobě přitisknutými, na

právě skončený obřad mangavipen odkazuje prázdná láhev postavená před ním na

zemi.299

163

V obraze se objevuje několik téměř shodných detailů, které jsme mohli vidět již na

dřívějších pracech. Objevuje se zde např. znovu pestrobarevný kobereček či,

shodná květinová čelenka na hlavě dítěte.

Datace byla stanovena na základě druhotných pramenů.300

284/ Kristus s motýli, 1983

olej, plátno, 145 x 104 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 36

Repr.: Žlůva 2006

Na tomto plátně vidíme sedícího Krista, okolo něho se vznáší množství

pestrobarevných motýlů. Ježíš je zobrazen z anfasu, velkýma očima v

posmutnělém obličeji fixuje divákům pohled a ukazuje mu své rány na rukou a

nohou. Kolem hlavy mu šlehají plameny, vytvářející nimbus. Pozadí obrazu pojala

autorka jako cestu, Kristus v popředí je pak vlastně jakoby na jejím konci. Po

stranách vidíme spleť vlnících se kmenů stromů a větví, v aleji zástupy několika

lidí. Bílá zem evokuje zasněženou krajinu.

Jedná se o jedno z posledních autorčiných pláten, datované přesně díky

deníku Jiřího Mareše.301

285/ Kristus přijímá spravedlivého na nebesa, (1984)

olej, plátno, 196 x 137 cm

Neznač.

Provenience: s pozůstalostí přešlo do sbírek ČDP Praha

ČDP Praha, inv. č. 39

Vyst.: Jihlava 2006/2007

Repr.: Žlůva 2006

Barevně velmi výraznou kompozici zaplňuje trojice postav, kterou tvoří

Kristus objímající klečícího Spravedlivého a modlící se Panna Marie. Ježíš hledí

s vlídným úsměvem na plačícího zarostlého muže. Ten se mu dívá do očí a do

otevřených dlaní chytá jeho krev, prýštící z jedné z četných ran na těle. Současně

164

se snaží pokrčenými prsty dolní končetiny ucpat Kristovu krvácející ránu po hřebu

v noze.302

Zcela ve shodě s autorčinou stylovou polohou závěrečné etapy její tvorby

pozorujeme složitě komponovanou drapérii šatů, tváře se zvýrazněnými rysy a

především velkýma očima a rozvilinové fantaskní pozadí. Zajímavým detailem

jsou manýristicky protáhnuté Spasitelovi a zejména Mariiny prsty, které vyniknou

především díky nezvyklému gestu naznačujícímu modlitbu.

165

Díla známá pouze z reprodukcí

Do tohoto zvláštního pododdílu bylo zařazeno několik málo kreseb, jejichž

kopie se podařilo objevit, drtivou většinu pak tvoří obrazy. Převládající podíl mají

mezi reprodukcemi diapozitivy, které byly vyrobeny za různým účelem ještě za

života Bohumily Doleželové a nyní jsou součástí její pozůstalosti v majetku ČDP.

Často se jedná o jediný zachovaný doklad o existenci té které práce, sbírka

diapozitivů z tohoto důvodu představuje zcela unikátní pramen. Je však třeba

počítat s tím, že při reprodukci diapozitivu může dojít ke stranovému otočení díla,

neboť není možno vzhled práce v jiném pramenu ověřit.

V ojedinělých případech byly data vztahující se k názvu, technice a rozměru

práce uvedeny přímo na rámečku diapozitivu. Během zpracovávání pozůstalosti

Bohumily Doleželové byly autorkou předkládaného textu diapozitivy skenovány a

z praktických důvodů byly skeny neoznačených diapozitivů opatřeny číslem. Pro

snažší orientaci je toto evidenční číslo uvedeno v závorce za konstatováním, že se

jedná o nečíslovaný diapozitiv. Pokud se dochovalo prvotní číselné označení

diapozitivu, číslo se uvádí bez závorek. Rozlišení původního a druhotného značení

má své opodstatnění, je důležité zejména z důvodu existence seznamů, které se k

části diapozitivů dochovaly. Mísení obou typů by znemožnilo pozdější správné

určení obrazů. Pro nutnou a maximální přehlednost v existujících sadách

diapozitivů je před jeho číslo přidáno označení dané řady římskou číslicí lomítko.

166

Kresby

286/ bez názvu, 1957

papír, akvarel, 44 x 30 cm

Znač.: vlevo dole, tužka, M. Doleželová 57

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/1)

287/ bez názvu, 1960

papír, akvarel, 39 x 29 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, M. Doleželová

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/15)

288/ bez názvu, 1962

papír, akvarel, 58 x 41 cm

Znač.: vpravo dole, tužka, (nečit. věnování) M. Doleželová 1962

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/7)

167

Obrazy

289/ Jaro (Cikánské děti), 1958 (1957)

olej, sololit, 70 x 60 cm (120 x 56 cm)

Vyst.: Praha 1960

Repr.: Výtvarné umění 1960

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, fotografie, autorský

přípis na reversu, vpravo dole, Míla Doleželová „1958“ Jaro .

Kompozice zachycující skupinu romských dívek je jedinou známou, přesně

datovanou malbou z těchto let. Je zřejmé, že Doleželová se ještě držela poměrně

realistického zachycení Romů, klasické pro její soudobý projev je tvář s širokým

nosem, výraznýma očima a charakteristickými ústy.

Název a datace byly přejaty z fotografie z autorčiny pozůstalosti. Název,

datování i rozměry vložené do závorky byly otištěny u reprodukce v uvedeném

periodiku. Vzhledem k tomu, že žádný obraz s titulem Cikánské děti na výstavě

prezentován nebyl, byl respektován právě autorský přípis na fotografii, která je

podle předpokládaných rozměrů zřejmě pouze výřezem.

290/ bez názvu, 1960

olej, ?, 60,5 x 67,5 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/13)

291/ bez názvu, 1960

olej, ?, 55 x 37 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/4)

292/ bez názvu, 1960

olej, ?, 60 x 65 cm

168

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/11)

Jednoduchá, lyrická kompozice matky s dítětem, kdy je mateřství

dominantním motivem, se v autorčině díle objevuje často. V tomto případě sedí

žena na zemi, dítě má v náručí a jednu ruku si drží na prsou. Monochromní

(zlacený?) prostor, v němž jsou figury usazeny, oživuje jen několik lehce

naznačených pahorků v pozadí, v prvním plánu je namalována jediná květina.

293/ Svatba II., 1960

olej, plátno, 150 x 250 cm

Vyst.: Praha 1961

Brno 1961

Praha 1963 (I.)

Repr.: Čivrný, Kudera 1960

Katalog Brno 1961

Plátno zachycuje zásnuby (mangavipen), tradiční výjev ze života romské

komunity. Církevní či občanský sňatek nebyl u Romů běžný až do poloviny 20.

století, partnerské vztahy byly stvrzovány právě na základě obřadu zásnub v rámci

osady (kočovné skupiny). Mangavipen měly vždy stejný průběh. Stvrzení svazku

se odbývalo mimo jiné tím, že otec ženicha, kmotr či jiný vážený muž poté, co

svázal novomanželům ruce červeným šátkem, jim do dlaní nalil pálenku nebo

červené víno.303 V obraze svázání rukou šátkem chybí, je ale nepochybné, že

zachycuje druhou část zmíněného obřadu. To naznačují jak sevřené dlaně před

mladým párem stojícího staršího muže a jejich k němu společně natažené ruce, tak

také poloprázdná láhev, odložená na zemi pod nimi. Autorka se podobné události

zřejmě opravdu zúčastnila a obraz malovala podle svých vzpomínek.

Zajímavý je prostý a přitom krásný nevěstin závoj, stejně jako i „romantický“

potisk s motivem srdce jejích svatebních šatů.

Obraz byl datován na základě dochovaného seznamu vystavených děl na

výstavu Brno 1961.

169

294/ Cesta, 1960

olej, plátno, 250 x 150 (175) cm

Provenience: autorka jej po roce 1970 prodala soukromému sběrateli do zahraničí

Soukromá sbírka (?)

Repr.: Dějiny a současnost 1962

La Mujer Czechoslovaca 1963

Vyst.: Brno 1961

Plátno zachycuje jednu z cest kočovného života Romů. Námětem i formální

složkou je dosti blízké obrazu ze sbírek MRK Na cestě [č. kat. 234].

Charakteristické znaky, projevující se zvolenou barevností a tvarovým pojetím jen

potvrzují uvedenou dataci.

295/ Cikánské matky, (do 1960)

olej, plátno, ?

Repr.: Výtvarné umění 1960

Krásná práce dvou kojících žen, kdy můžeme jen litovat, že se nám

nedochovala barevná reprodukce, patří svým námětem mezi plátna, k nimž se

Doleželová přímo inspirovala reálným životem Romů v osadách. V podání postav

je čitelná inspirace tahitskými obrazy Paula Gaugina, čemuž odpovídal jistě i

zvolený kolorit.

296/ Jarní cesty, (do 1960)

olej, plátno, 150 x 250 cm

Vyst.: Brno 1961

Repr.: Čivrný, Kudera 1960

Katalog Brno 1961

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/22

Tvarově velmi expresivní kompozice, kde je krajina rozčleněna na víceméně

geometricky pravidelné plochy, zachycuje cestování, tedy běžný výjev ze života

kočovných Romů. Doleželová pojala námět jako veliký, ale v podstatě

170

organizovaný mumraj, kdy se v spleti cest a cestiček mířící všemi směry, pohybuje

množství lidí se svými povozy.

V plátně je kladen důraz na celkové vyjádření myšlenky a také na

experimentátorské hledání pojetí tvarů. Je pro něj také charakteristický velký počet

figur a zároveň jejich nepropracovanost.

297/ Ukřižovaný, 1961

olej, plátno, 250 x 120 cm

Neznač.

Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967

soukromá sbírka ?

Vyst.: Miami 1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/48

Rozměrné plátno s ukřižovaným Kristem představuje první známou malbu s

náboženským motivem v Doleželové díle. Zvláštní je typem zobrazené Ježíšovi

tváře, který autorka v žádné ze známých prací již nezopakovala a také

expresivitou, s níž je tradiční výjev křesťanské ikonografie podán. Svalnaté

Kristovy paže vybíhají ven z plochy obrazu, pozadí za křížem je vyplněno

abstraktními kruhovitými útvary.

Zajímavosti k obrazu viz komentář k výše uvedené výstavě.

298/ Zastřelení rodiče, 1961

olej, plátno, 220 x 170 cm

Neznač.

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/28

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/9

Ústřední myšlenkou obrazu, na němž vidíme mrtvý manželský pár, je

nesouhlas s válkou a násilím obecně. Účinek tragédie umocňuje přítomnost jejich

malého dítěte, které u bezvládných těl sedí. Autorka opět užila monochromního

171

pozadí, které je pouze v popředí rozrušováno jednoduchým kvítím, rozprostřeným

pod hlavami mrtvých.

Podobně jako u některých z dochovaných pláten tohoto období [např. č. kat.

239, 240], je i zde viditelný vliv maleb mexických muralistů.

299/ Smrt na plantáži, 1961

olej, plátno, 170 x 220 cm

Neznač.

Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967

soukromá sbírka?

Repr.: ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, fotografie, autorský

přípis na reversu, Smrt na plantáži, 1961.

Námětem plátna zaplněného figurami je opět smrt. Tři malé mrtvé děti leží

uprostřed skupiny dospělých, zlomených nad jejich ztrátou. Formální pojetí

obrazu, stejně jako indiánský motiv sám, opět připomenou malby předních

mexických muralistů.

300/ Modrý kůň, 1961 (1962)

olej, plátno, 170 x 216 cm

Neznač.

Vyst.: Praha (I.) 1963

Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/10

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/11

301/ Cikánka, Portrét cikánské dívky, (do 1961)

olej, plátno, 90 x 85 cm

Repr.: La Mujer Czechoslovaca 1963

Námětem obrazu, který byl reprodukován pod oběma výše uvedenými

názvy, je z anfasu zachycená polopostava sedící mladé dívky v šátku. Ve shodě s

autorčiným záměrem nás v první řadě zaujme předimenzovaná hlava a výrazný

172

obličej, jemuž malířka věnovala největší pozornost. Nechybí klasicky zdobené

tradiční oblečení, neutrální pozadí a v rohu jediná květina. V pojetí plátna se opět

zračí inspirace obrazy mexického muralisty Diega Rivery.

302/ bez názvu, (1961 – 1962)

olej, plátno, ?

Repr.: La Mujer Czechoslovaca 1963

Reprodukce přináší bohužel pouze výřez z daného díla, opět poznamenaného

vlivem prací Diega Rivery.

303/ Masakr, (1961 – 1962)

olej, plátno, 195 x 250 cm

Repr.: La Mujer Czechoslovaca 1963

V působivé, složitě vystavěné kompozici zachytila autorka vyvraždění

skupiny romských kočovníků. Změť mrtvých těl se prolíná s těly mrtvých koňů a

zbytky rozbitých obytných vozů.

304/ Rodina (Cikánská rodina), 1962

olej, plátno, 173 x 220 cm

Vyst.: Praha 1963 (I.)

Praha 1963 (II.)

Jihlava 1966/1967

Repr.: Dějiny a současnost 1962

Tužkař 1963

La Mujer Czechoslovaca 1963

Pozvánka na výstavu, Praha 1963

OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018

Obraz zachycuje romskou rodinu, jejíž členové klidně posedávají či leží na

zemi. Jedna z žen kojí své dítě. Název obrazu byl zjištěn díky reprodukci jeho

detailu publikované v revue Dějiny a současnost (1962), kde je uváděn pod

názvem Cikánská rodina.

173

305/ bez názvu, 1962

olej, ?, 52 x 35 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/12)

Hlava dívky je jednou z několika rozměrově drobných prací stejného

námětu, jejichž systematické vytváření sledujeme v malířčině díle od výše

uvedeného roku do první poloviny sedmdesátých let. Srovnatelné s tímto plátnem

jsou např. Tři hlavy [č. kat. 309], Hlava [č. kat. 312], bez názvu [č. kat. 347, 348],

Stará žena [č. kat. 334] ad. V tomto obrázku Doleželová místo malby pozadí

vlepila textil zdobený drobným ornamentem, podobně také v Matce s děckem [č.

kat. 331].

306/ bez názvu, 1963

olej, ?, 23 x 30 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, fotografie,

Malý obrázek Kristovy tváře známe pouze z fotografií, které se dochovaly

v autorčině pozůstalosti. Podle druhé z nich je zřejmé, že obraz namalovala

Doleželová pro sebe. Pověšený nad kamny domu, v němž s manželem bydleli,

sloužil jistě k osobní zbožnosti.304

I zde je Kristus, ve shodě s malířčiným ustáleným typem zobrazení,

zachycen jako mladý muž s polodlouhými vlasy a vousy. Mírně nakloněnou hlavu

s výraznýma smutnýma očima obklopují jako paprsky svatozáře výstřižky

z pestrého papíru (látky).

307/ Smrt García Lorcy, (do 1963)

olej, plátno, ?

Vyst.: Praha 1963 (II.)

Repr.: Večerní Praha 1963

174

Autorčina obliba tohoto španělského básníka (1899 – 1936) byla v textu již

několikrát zmiňována. Je pravděpodobné, že se Doleželová při realizaci obrazu

částečně přímo inspirovala následujícím popisem tragické Lorcovy smrti, který byl

zastřelen na začátku občanské války ve Španělsku. V předmluvě českého vydání

jeho Cikánských romancí Čivrný píše: „Bos, (…) ležel Lorca (…) na ulici svého

nejdražšího města, provrtán kulkami. (…) Pravý Andalusan: temné, bronzové

pleti, černých uhlazených vlasů a očí, jiskrných a hlubokých, tvárné tváře (…).“305

308/ Válka, (1963 – 1964)

olej, plátno, 176 x 220 cm

Neznač.

Provenience:

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/7

ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/19

Ústřední myšlenkou velmi zdařilé práce je opět smrt, především díky

dochovanému názvu však chápeme, o co v tomto případě malířce šlo. Znovu se

svým plátnem rozhodně staví proti válečnému zlu. Základ kompozice tvoří

uprostřed obrazu diagonálně umístěné tělo mrtvé manželky, po její levici spočívá

mrtvá dcera. U nich klečí žalem zlomený muž, hlavu zabořenou ve výmluvném

gestu v dlaních.

Obě ženská těla působí na žlutém podkladu tak plošně, jako by byla vystřižena z

papíru. K tomuto dojmu přispívá i provedení vzoru na matčiných šatech nebo

sofistikovaně ztvárněná hlava děvčátka. Nelze opominout ani manýristicky

prodloužené prsty rukou a velmi výrazné rty, v pozdějším díle již klasický znak

autorčina stylu.

309/ Tři hlavy, 1964

olej, plátno, 55 x 70 cm

Neznač.

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/23

175

310/ Zmrtvýchvstání, 1964

olej, plátno, 143 x 80 cm

Neznač.

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/24

Obraz zpracovává jeden z klíčových momentů křesťanské víry, totiž

Zmrtvýchvstání. Kristus stojí v bílém rouchu uprostřed prostoru, který je dělen do

drobných plošek černé, modré a červené barvy. Kompozice i provedení pozadí

odpovídá přípravné skice, která se dochovala v autorčině pozůstalosti [č. kat. 166].

Pro Ježíšovu svatozář, stejně jako pro srpek měsíce v pravém dolním rohu plátna,

použila malířka zlacení.

Údaje o technice a rozměrech práce byly převzaty ze seznamu vystavených

prací na prezentaci Jihlava 1966/1967.

311/ Hlava, 1965

olej, plátno, 52 x 44 cm

Neznač.

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/44

Dílo malého formátu, na němž je zachycena hlava dívky, působí vážným až

depresivním dojmem. Především gesto ruky, jež hlavu podpírá a snad také mírně

povislé koutky úst, naznačují konečnou a zoufalou rezignaci.

Ze seznamu vystavených prací na výše uvedené prezentaci byly převzaty údaje o

rozměrech a přesné dataci.

312/ Bílá vesnice, 1965

olej, sololit, 138 x 171 cm

Neznač.

Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967

soukromá sbírka ?

Vyst.: Jihlava 1966/1967

176

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. I/19

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/36

313/ Svatba, 1965

olej, plátno, 180 x 137 cm

Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Miami 1967

Repr.: Vlasta 1967

Reno 1967

OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018

Krásné plátno patří do série obrazů, na nichž autorka zachytila jednu

z významných životních událostí – svatbu. V tomto případě tvoří kompozici stojící

mladý pár ve svatebním oděvu, který doprovází malá družička (vpravo dole). Jak

je u autorky velmi obvyklé, všechny tři figury hledí na diváka přímo, poutajíc tak

silně jeho pozornost. Oproti holčičce se tváří oba novomanželé vážně, oba jakoby

si náhle uvědomili závazek právě učiněného životního rozhodnutí. Nevěstu

charakterizuje nápadně úzký, podlouhlý a přísně symetrický obličej. Vejcovitá

hlava, kolem níž se nepřirozeně rozprostírá svatební závoj, nasedá na výrazně

protáhlý krk. U obou hlavních figur sledujeme příznačné zvětšení očí a rukou.

Pozadí pokrývá dekor fantastických, tvarově stylizovaných ptáků. Jejich

opakování vytváří téměř dojem ornamentu a spolu s živou barevností ozvláštňuje

zvolený námět.

Ke kompozici se zachovala přípravná kresba [č. kat. 170]. Jak dokazuje

dochovaná fotografie z expozice, plátno bylo na přelomu roku 1966 a 1967

prezentováno v Jihlavě. Ze seznamu prací tak mohly být převzaty údaje o

rozměrech a přesné dataci.

314/ Cesta II, 1965

olej, plátno, 200 x 176 cm

Neznač.

177

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/38

Výrazně barevné plátno, poznamenané vlivem obrazů Paula Gaugina, úzce

souvisí s kresbou z pozůstalosti autorky [č. kat. 171].

315/ Opuštěná, 1965

olej, plátno, 150 x 180 cm

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: Výtvarná práce 1967

OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018

Malba zachycuje matku s dětmi v náručí. Nezvykle konstruovaná kompozice

je podána výrazně plošně.

Obraz byl ztotožněn na základě výše uvedené reprodukce s plátnem, které,

jak dochovaná fotografie dokládá, autorka vystavila na uvedené jihlavské

prezentaci 1966/1967. Ze seznamu vystavených děl byly převzaty údaje o technice

a rozměrech.

316/ Stromy, 1965

olej, sololit, 171 x 138 cm

Neznač.

Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bobumily Doleželové, diap. II/39

Jak název napovídá, dominantním motivem jsou zde stromy, lemující cestu,

po níž kráčí romská rodina. Postavy fungují jako stafáž, všechnu pozornost na sebe

strhávají vzrostlé kmeny, jejichž holé větve se v korunách proplétají a vytváří

podivně děsivou atmosféru. K chmurnému vyznění plátna přispívá i zvolená

barevná škála.

178

317/ Zamyšlení, 1965

olej, plátno, 150 x 185 cm

Neznač.

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/29

318/ Tragédie, 1966

olej, plátno, 148 x 198 cm

Neznač.

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/52

319/ Zpívání matce, 1966

olej, plátno, 148 x 200 cm

Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Miami 1967

Repr.: Reno 1967

Žlůva 2001

OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. II/50

Plátno popsal americký tisk jako „veselé, (…) zobrazující velkou skupinku

šťastných dětí s velkýma očima, shromážděných okolo sedící ženy s dítětem v klíně

(…). Koncepce a styl jsou v podstatě (v základě) naivistické, anatomické proporce

přesto odpovídají skutečnosti.“306

K obrazu se zachovala studijní skica [č. kat. 172]. O prezentaci malby na

výstavě Jihlava 1966/1967 svědčí dochovaná reprodukce, ze seznamu vystavených

děl byly přejaty informace o rozměrech a přesná datace.

179

320/ Příroda, 1966

olej, plátno, 140 x 220 cm

Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967

Vyst.: Jihlava 1966/1967

Repr.: Vlasta 1967

OGV Jihlava, Archiv výstav. Fotografie z vernisáže, 1966.

Jedná se o zajímavou kompozici, na níž jsou uprostřed háje zachyceny

skupinky žen a hrajících si dětí. Figury, tvary stromů a rostlin jsou stylizovány,

odkazují k tahitským obrazům Paula Gaugina i k výjevům z džungle Henriho

Rousseau. Je velmi pravděpodobné, že obraz byl namalován svěžím koloritem.

Jako příbuzné práce k tomuto dílu se jeví kresba [č. kat. 171] a plátno Cesta II [č.

kat. 314].

321/ Lhostejnost, 1966

olej, plátno, 220 x 200 cm

Provenience: autorka jej prodala Joshi Kligermanovi do USA v roce 1967

Vyst.: Jihlava 1967

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, fotografie, autorský

přípis na reversu, vpravo dole, Míla Doleželová Lhostejnost 220 x 200 1966

OGV Jihlava, Archiv negativů, č.neg. 1004.

OGV Jihlava, Archiv negativů, č.neg. 1025.

Plátno svými dnes jen těžko rozluštitelnými symboly připomíná mladší

Předtuchu (Vidění), [č. kat. 334]. Údaje o technice byly převzaty ze seznamu

vystavených prací k jihlavské výstavě na přelomu roku 1966 a 1967.

322/ bez názvu, 1966 – 1967

olej, ?, 52 x 35 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/9)

Na diapozitivu uvedena technika, rozměr a datace, odtud převzato do

katalogového hesla.

180

323/ Odpočinek II., 1967

olej, plátno, 140 x 217 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/12

Údaje o názvu, dataci, technice i rozměrech převzaty ze seznamu pro Joshe

Kligermana, dochovaném v pozůstalosti autorky.

324/ Kaleidoskop, 1967

olej, plátno, 196,5 x 138 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/9

Námětem práce je jedíná figura ženy, umístěná v abstraktním prostředí,

charakterizovaným ohromným množstvím různě barevných ploch a plošek (viz

název). Údaje o názvu, dataci, technice i rozměrech převzaty ze seznamu,

dochovaném v pozůstalosti autorky.

325/ Pokora, 1967

olej, plátno, 196,5 x 140 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/11

Plátno zobrazující subtilní figuru ženy je velmi blízké předchozí práci. Údaje

o názvu, dataci, technice i rozměrech převzaty ze seznamu, dochovaném v

pozůstalosti autorky.

326/ Vzkříšení, 1967

olej, plátno, 251,5 x 121 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/14

Na plátně autorka zobrazila zmrtvýchvstalého Krista, který divákovi ukazuje

krvácející rány po hřebech. Výjev není umístěn do žádného reálného prostředí, na

rudé ploše vyplňující pozadí, jsou vykresleny medailony s některými událostmi z

181

Ježíšova života. Od spodní části obrazu směrem nahoru tak střídavě na obou

stranách plátna rozeznáváme scénu Narozeni, Útěk do Egypta, Ukřižování, Pietu a

jeden z Kristových zázraků. Do levého horního rohu umístila malířka anděla, díky

špatně reprodukci však není příliš zřetelný.

Údaje o názvu, dataci, technice i rozměrech převzaty ze seznamu,

dochovaném v pozůstalosti autorky.

327/ Děti s kotětem, 1967

olej, plátno, 139,5 x 197 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/5

K výraznému plátnu, jež malířka zaplnila dětmi, se dochovaly přípravné

kresebné studie [č. kat. 173 – 175]. Údaje o názvu, dataci, technice i rozměrech

převzaty ze seznamu, dochovaném v pozůstalosti autorky.

328/ Žena s planou růží, 1967

olej, plátno, 137,5 x 196,5 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/16

Plátno s námětem ležící ženy se zrzavým kocourem bylo zapůjčeno do

filmu Oty Kovala Kaňka do pohádky (1980).307 K výsledné malbě se zachovala

skica [č. kat. 177]. Název i ostatní katalogové údaje byly převzaty ze seznamu v

pozůstalosti Bohumily Doleželové.

329/ Koncert, 1967

olej, plátno, 140 x 197 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/23

182

330/ Spící, 1967

olej, plátno, 144 x 217,5 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/20

331/ Matka s děckem, 1967

olej, plátno 145 x 62,5 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/37

332/ Stará žena, 1968

olej, sololit, 55 x 40,5 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/36

333/ Život, 1968

olej, plátno, 147 x 200 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/10

334/ Předtucha (Vidění), 1968

olej, plátno, 217 x 140 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/4

335/ Modlitba, 1968

olej, plátno, 180 x 137,5 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/26

183

336/ Vegetace, 1968

olej, plátno, 147 x 180 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/24

337/ Milenci, (kolem 1968)

olej, plátno, 148 x 200 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/7

338/ Pohřeb, 1969

olej, plátno, 202 x 147 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/6

339/ Svatba II, 1970

olej, plátno, 172 x 217,5 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/1

340/ Zimní cesta, 1970

olej, plátno, 147 x 180 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/13

341/ Odpočinek na cestě, 1970

olej, plátno, 198 x 148 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/22

184

Ústředním námětem výrazně barevné kompozice je odpočinek matky s dětmi

a kočkou během cesty. Zástupy ostatních putujících vidíme v pozadí, od naší

skupinky je odděluje řada stromů. Všimněme si výrazně protáhnutých a

geometrizovaných figur matky i dětí.

K dnes nezvěstnému obrazu se zachovala studijní kresba [č. kat. 183].

342/ bez názvu, 1970

olej, ?, 70 x 50 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/10)

343/ Zamyšlení, 1970

olej, plátno, 160 x 197 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, diap. IV/21

344/ Svatý František s ptáčky, (počátek 70. let)

olej, plátno, 180 x 147 cm

Repr.: OGV Jihlava, Archiv žádostí o vydání osvědčení, č. 01-03-11-95-OGV

Plátno zachycuje sedícího světce, s rukama diagonálně roztaženýma.

Oblečen je v klasický františkánský hábit, v pase jej má převázaný provazem

(cingulum). Františkovu hlavu ozařuje zlatý nimbus; na rukou, nohou i vedle něj je

ve shodě s tradiční světcovou ikonografií zobrazeno množství ptáků. Světec je

usazen na skalnatém výběžku, vlevo za ním je stylizovaný strom. Právě skalnatý

povrch, ptáci a strom ukazuje na jasnou inspiraci českými gotickými malbami,

konkrétně obrazy z cyklu Mistra Vyšebrodského oltáře (podobně i obraz Sedící

Kristus, [č. kat. 258]). Ostatní znaky odkazují na charakteristické projevy

autorčina malířského rukopisu ze začátku poslední její tvůrčí etapy.

185

345/ bez názvu, 1973

olej, ?, 35 x 27 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/5)

346/ bez názvu, 1973

olej, ?, 50 x 41 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/8)

347/ bez názvu, 1973

olej, ?, 100 x 52 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/16)

348/ bez názvu, 1973

olej, ?, 105 x 85 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/17)

349/ bez názvu, 1973

olej, ?, 106 x 86 cm

Neznač.

Repr.: ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové, nečísl. diap. (III/6)

350/ Pouť na vsi, 1976

olej, plátno na sololitu, 230 x 600 cm

Znač.: vpravo dole, olej, Míla Doleželová

186

Provenience: zhotoveno na zakázku Českého svazu výrobních družstev Praha,308

nynější vlastník neznámý

Repr.: Žlůva 2006

Vznik skic pro největší plátno, na kterém kdy Doleželová pracovala,

zmiňuje ve svém deníku Jiří Mareš již od října 1975.309 Později popisuje postup

prací na plátně. „M (...) začala mastnýma pastelama centrální strom a skupinku

lidí jdoucích těsně kolem kmene zprava doleva. (...) Kolem fialovýho kmene

centrál. stromu se včera večer tísnilo už 7 hotových namalovaných figur, s

hotovým výrazem se všemi prsty, balónkama, prokomponovaných vzájemně mezi

sebou. Skica stojí vedle na židli, M si tentokrát nerozkreslila kompozici celou,

pouze těchto několik figur, které ihned děla definitivně.“ Mareš jako vždy prožíval

výtvarné úsilí své ženy, proto se k tomu dále poznamenal „Nezauzlí se jí v určitém

bodě kompozice... tak, že to bude téměř neřešitelné? Snad je to způsob v této

chvíli, vzhledem k temperamentu, únavě z Litohoře – ten nejlepší způsob. Ale

14m2?“ Zápisy, vztahující se ke vzniku obrazu, končí až ke dni 21. října 1976, kdy

je obraz hotov.

Téma práce bylo zadáno architektem Vlastiborem Klimešem a je jím, jak

název vyjadřuje, vesnická pouť. Kompozici rozděluje Marešem zmiňovaný strom,

vymalovaný ve fialových odstínech. Vlevo od něj se slaví svatba, něvesta s

ženichem a ostatní svatebčané se mísí s návštěvníky poutě. Někteří z nich

postávají kolem, několik si jich posedalo u dlouhých stolů. Nahoře nad nimi se na

řetízkovém kolotoči baví děti. Vpravo od dělícího stromu je umístěno opět

množství figur, lidé sedí kolem stolu nebo stojí u pouťové střelnice napěchované

lákavými cetkami, děti se baví na další pouťové atrakci. Celou scénu obepínají

kulisy krásných venkovských stavení s barokními štíty a klenutými branami, vlevo

je částečně vidět nebe, jakoby bouřící plamennými rozvilinami, jak bylo v tomto

období pro autorku velmi charakteristické. Výjev je zachycen v mírném nadhledu,

hýří barvami a ohromným počtem postav a patří bezesporu k vrcholným projevům

zralé tvorby Bohumily Doleželové.

187

1. Vysvědčení na Státní grafické škole v Praze, školní rok

1945/1946, Oddělení kreslení a grafických technik, roč. I. B.

Předměty Hodnocení za 1. pololetí Hodnocení za 2. pololetí Čeština

výborný chvalitebný

Ruština

výborný dobrý

Dějepis

výborný výborný

Občanská a politická výchova

výborný výborný

Anatomie

chvalitebný chvalitebný

Perspektiva

chvalitebný chvalitebný

Figurální kreslení

výborný výborný

Komposiční kreslení

výborný výborný

Písmo

výborný chvalitebný

Grafické techniky

chvalitebný chvalitebný

Celkový prospěch

prospěla s vyznamenáním

prospěla s vyznamenáním

Vysvědčení vydáno dne:

15. února 1946 22. června 1946

188

2. Knižní ilustrace

Dušan Zbavitel, Odpor. Výbor z povídek mladých bengálských autorů.

Československý spisovatel, Praha 1951.

Ferreira de Castro, Vlna a sníh. Československý spisovatel, Praha 1952.

Čo Ki-Čchon, Ulice v plamenech. Básně z boje korejského lidu za svobodu. Nový

orient, Praha 1952.

Josef Sekera, Děti z hliněné vesnice. Československý spisovatel, Praha 1952.

Tamara Syčevová, Za hlasem srdce. Naše vojsko, Praha 1955.

Alfred Technik, Tuláci věčné krve. Mladá fronta, Praha 1958.

Bohumila Doleželová, Čert v sukni. Loutková hra o jednom dějství. Orbis, Praha

1958.

Bohumila Doleželová, Kašpárkova kouzelná kniha. Loutková hra o jednom

dějství. Orbis, Praha 1959.

Juan Goytisolo, Níjarské úhory. Státní nakladatelství politické literatury, Praha

1962.

Emília Horváthová, Cigáni na Slovensku, Vydavatelstvo Slovenskej akadémie

vied, Bratislava 1964.

Marie Voříšková, Cikánské pohádky (Zpívající housle). Praha 1966.

Alcides Arguedas, Bronzové plémě. Odeon, Praha 1968.

Vladimír Miltner, Příběhy dávné Indie. Práce, Praha 1973.

189

3. Fresky

1, bez názvu, nedat.

Klatovec

2, Mateřství, 1964

Nymburk, mateřská škola, autorem projektu akad. arch. Vlastibor Klimeš

3, Bolest, 1965

Košice, poliklinika, autorem projektu ing. arch. Karel Prager

4, Rodina (Moře), 1968

Praha, Jugoslávská vinárna Beograd, autorem projektu akad. arch. Vlastibor

Klimeš

5, Milenci, 1968

Praha, Jugoslávská vinárna Beograd, autorem projektu akad. arch. Vlastibor

Klimeš

6, Láska a Milosrdenství, 1974

Jihlava, lékárna, autorem projektu ing. arch. Jan Sedlák

190

Poznámky

1 Pozůstalost přešla podle posledního přání zemřelé malířky v roce 1993 do držení

České dominikánské provincie se sídlem v Praze. Až do nynějška převážně

neuspořádaný archivní fond (prvotní roztřídění a také částečnou digitalizaci fondu

provedla autorka předkládaného textu) obsahuje především osobní doklady,

korespondenci, deníky, smlouvy o provedení díla, účty, katalogy, přípravné texty

k vernisáži, novinové články, fotografie a diapozitivy.

Součástí pozůstalosti bylo také blíže nespecifikované množství kreseb, grafik,

grafických matric a obrazů.

2 Dosud jediný pokus o soubornou monografickou práci učinil v roce 2006

historik umění Ivan Žlůva. Přes množství informací, které v jeho publikaci

nalezneme, ji není možné považovat za příliš zdařilou. Především proto, že se v ní

objevuje velký počet věcných chyb, o stylistických nemluvě. Velmi často chybí

odkazy na citované autory a prameny, přesné bibliografické zápisy, datace či údaj

o majitelích reprodukovaných prací. Autor se zaměřil spíše na "čtivý popis"

bezpochyby zajímavého životního příběhu malířky, odborné hodnocení díla shrnul

v podstatě pod obecná vymezení bez hlubšího rozboru a ani výběr reprodukcí

nelze v mnoha případech považovat za šťastný (týká se zejména neúměrného

počtu knižních ilustrací, otištěných na úkor významnějších a v minulosti

zřídkakdy (pokud vůbec) publikovaných děl). Srov. viz Ivan Žlůva, Hledání

pravdy malířky Míly Doleželové, Jihlava 2006, 231 s.

3 Uvedená nadace, fungující pod firmou PSJ holding a.s., získala značný počet

malířských prací Doleželové (i jejího manžela, malíře a grafika Jiřího Mareše) v

důsledku jejich převodu ze strany ČDP do majetku zmíněné firmy. Dominikánský

řád použil tento svůj movitý majetek k úhradě dluhu, jež vznikl při opravě

řádového sídla v Jihlavě, který prováděla v letech 1992 – 1994 právě zmíněný

stavební podnik. Nadace Waldesových vlastnila v roce 1998 sto šest obrazů B.

Doleželové v odhadované hodnotě 1.681.500,- Kč. Počet se do dnešní doby

zřejmě mírně snížil, neboť i nadace některá díla prodala. Bližší informace viz také

191

http://rejstrik-firem.kurzy.cz/rejstrik-firem/DO-48461610-nadace-jindricha-icky-

waldesovych/, vyhledáno 10. 6. 2009.

4 Do katalogu nemohly být bohužel zařazeny některé důležité práce z majetku

MRK, neboť byl autorce předkládaného textu dán k dispozici ze strany muzea

neúplný seznam děl Doleželové v jeho majetku. O existenci zcela neznámých,

cenných kreseb a obrazů, pocházejících zejména ze začátku padesátých let, se

pisatelka textu (a veřejnost celkově) dozvěděla až díky nedávno otevřené výstavě

Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové. K prezentaci byl vydán

drobný katalog, který je zařazen v seznamu literatury. Pokud katalog diplomové

práce registruje některá v Brně vystavená a v doprovodné publikaci reprodukovaná

díla, příslušné informace o tom byly do předkládaného soupisu dodatečně

doplněny. Do textu byla zařazena i stručná informace o konání výstavy. Z důvodu

již dokončené diplomové práce, na ni nemohlo být podrobněji reagováno.

K výstavě více na

http://www.rommuz.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=343%3

Aplatna-pro-velke-erne-oi-cikani-v-dile-mily-

doleelove&catid=10%3Avystavy&Itemid=7&lang=cs, vyhledáno 14. 4. 2010.

5 Z důvodu neúspěšné snahy získat snímek maleb, které byly zakoupeny do

majetku Národní galerie v Praze, nebyly tyto do katalogu vřazeny. Jedná se o

malby Portrét Jiřího Schramla (olej na plátně, inv. č. O 13803) a Mrtvý ptáček

(olej na sololitu, inv. č. O 13804). Práce vybíral přímo ředitel galerie Jiří Kotalík

(nar. 1920), který byl s Doleželovu a jejím manželem ve styku nejméně od začátku

roku 1972. Postup byl takový, že malířka zaslala přes prostředníka diapozitivy s

obrazy, z nichž Kotalík udělal předvýběr (seznam nabízených prací i téměř

kompletní řada diapozitivů zůstaly zachovány v pozůstalosti) a pro dvě zvolená

díla si přijel v květnu roku 1976 osobně. Srov. s deníkovými zápisy Jiřího Mareše

viz Lenka Pilařová, Bohumila Doleželová (diplomová práce), Vysoké učení

technické v Brně FVU, Brno 2000.

6 Fresková tvorba Doleželové by si bez toho zasloužila větší pozornost – o

samostatnou studii se zatím pokusila jen Lenka Pilařová, avšak s nevalným

192

úspěchem. Opravdový přínos této diplomové práce tkví pouze v přepisu pasáží z

deníků Jiřího Mareše, které vznikaly mezi lety 1961 – 1983 (!). Přesto, že zápisy

bohužel nejsou opsány kompletně a badatel tak zůstává odkázán na pisatelčin

subjektivní výběr, nalezneme zde mnoho zajímavých původních informací o

životě a práci Bohumily Doleželové. Počin Pilařové je cennější o to víc, že deníky

nelze v současné době získat ani k nahlédnutí (v držení soukromého majitele, který

jejich další studium již neumožnil). Viz Pilařová (pozn. 5).

7 (red.), Aktivní účast žen na výstavě „Žně volných chvil“, Nová doba XLVIII,

1942, č. 131, 14. 5., s. 3. – (red.), „Žně volných chvil“ – dvě ženy malířky, Český

deník XXX (77.), 1942, č. 131, 14. 5., s. 3.

8 (red.), Aktivní účast (pozn. 7).

9 Ibidem. Josef Proškovec byl žákem Františka Ženíška v Praze a prof. Bachera ve

Vídni. Maloval staroplzeňské pohledy a v letech 1922 – 23 restauroval Alšovy

fresky v Plzni. Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců,

Praha 1936, s. 548.

O výtvarném kroužku, který Doleželová v tomto roce navštěvovala, se zmiňuje i

Ivan Žlůva. Za jejího učitele však označuje malíře a grafika Františka Václava

Eisenreicha (1892 – 1969). Jako mnohokrát ve své publikace neuvádí Žlůva

pramen svého tvrzení, proto není možné pokládat informaci za spolehlivou. Viz

Žlůva (pozn. 2), s. 15.

10 (red.), Aktivní účast (pozn. 7).

11 (red.), „Žně volných chvil“ (pozn. 7). Zmínka o obraze je také jedinou

konkrétní informací, která se o vystavených dílech zachovala.

12 Dušan Zbavitel, Katalog výstavy Klubu akademiků (kat. výst.), Frenštát pod

Radhoštěm 1948, s. 7.

193

13 -kh-, Pozoruhodné prvenství naší pošty, nezjištěné periodikum, 1950.

Novinový výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond

Pozůstalost Bohumily Doleželové., Z galerie tvůrců našich známek, nezjištěné

periodikum, 1950. Novinový výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP

Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

14 Bližší informace o spolku přináší např. Josef Dolívka, 80 let Klubu přátel umění

v Prostějově, Kulturní zprávy 8, 1999, 1. 11., s. 5.

15 Výstava v Prostějově, nezjištěné periodikum, 1951. Novinový výstřižek

pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové. Přestože článek uvádí „M. Doležalovou“, nejedná se o jinou autorku.

Bohumila Doleželová totiž užívala zkrácené verze svého jména, tedy ve znění

„Míla“ a to mnohdy i v úředním styku. Příjmení je uvedeno chybně, v dalších

citovaných článcích se podobné chyby objevily ještě mnohokrát, autorka statě na

ně z pochopitelných důvodů již zvlášť neupozorňuje.

16 Výstava prostějovských výtvarníků (kat. výst.), Národní dům v Prostějově 1951,

s. 1. Katalog bohužel vystavené návrhy nijak blíže nespecifikuje. Je možné, že se

mohlo jednat o některé z prací dochovaných v pozůstalosti autorky a zařazené do

katalogu kresby [č. kat. 114 – 121].

17 Prokop Toman, Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců,

Praha 1955, s. 45.

18 (?), Minulost zvěčněná na plátně, Svobodné slovo XV, 1959, č. 144, 16. 6., s. 4.

19 Ibidem.

20 Lumír Čivrný – Milan Kundera, U Míly Doleželové, Kultura IV, 1960, č. 49.,

s. 6.

194

21 Jednalo se o Svatbu II. [č. kat. 293], Smrt dítěte (Mrtvé dítě) [č. kat. 235] a

Jarní cesty [č. kat. 296].

22 Ota Klein, Básník není zbytečný, Kultura IV, 1960, č. 4., 3. 7. , s. 8. Část

z článku citována v katalogu, který byl vydán k autorčině samostatné výstavě v

Brně roku 1961. Srov. viz Obrazy Míly Doleželové (kat. výst.), Dům pánů z

Kunštátu v Brně 1961.

23 -hk-, Obrazy Míly Doleželové, Obrana lidu XIX, 1960, č. 27, 31. 1., s. 5.

24 Jan Smíšek, Cigáni (kat. výst.), Ústřední divadlo československé armády

v Praze 1960, s. 1.

25 (?), Mladá malířka, Večerní Praha 6, 1960, č. 35, 2. 2., nestr.

26 -jh-, (bez názvu), Rudé právo 40, 1960, 20. 2., č. 51, s. 6.

27 -ová-, Obrazy z cikánského života, Lidová demokracie XVI, 1960, č. 56, 5. 3., s.

4.

28 Život našich spoluobčanů, Práce XVI, 1960, č. 35, 10. 2., s. 3. „Přerodem“ je

míněn proces asimilace Romů do socialistické společnosti.

29 Dagmar Hubená, Hojná úroda v pražských výstavních síních, Práce XVI, 1960,

č. 37, 13. 2., s. 4.

30 -šh-, Cigáni a serafíni hmátli zprudka do harmonik, Kultura IV, 1960, č. 2, 3. 3.,

s. 2.

31 Zdeňka Šťastná, Úspěch, Mladá fronta XVI, 1960, č. 109, 5. 5., s. 3.

32 Ibidem.

195

33 Felix B. Garcia, O minulosti cikánů, Tvorba XXV, 1960, č. 7, 16. 2., s. 65.

Několik informací ke Garciovi viz Žlůva (pozn. 2), s. 47, 62.

34 Viz Literatura obsahující reprodukce.

35 -zk-, Velké umění Míly Doleželové, Práce XVII, 1961, č. 81, 5. 4., s. 5.

36 (?), Pražským kulturním děním se jen mihla, Tvorba XXVI, 1961, č. 10, 9. 3., s.

241.

37 -vz-, Překvapivá výstava, nezjištěné periodikum, 1961. Novinový výstřižek

pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové.

38 (?), (bez názvu), Tvorba XXVI, 1961, č. 28, 13. 7., s. 669.

39 Josef Dolívka, Za Mílou Doleželovou, Kulturní zprávy 3, 1994, č. 4., s. 9., IŽ

[Ivan Žlůva], heslo Doležalová Bohumila, in: Bohumír Smutný (ed.), Kdo byl kdo

na jihozápadní Moravě, Dačice 2000, s. 34. Žlůva se o této záležitosti znovu

zmiňuje jednou větou také ve svém posledně publikovaném textu. Údaj je zde

pozměněn a pisatel opět neuvádí příslušný pramen: „ (...) odeslala do Paříže obraz

„Zastřelený Beneditto“ jako odpověď na Picassovu výzvu ke všem malířům světa na

pomoc španělským emigrantům a politickým vězňům.“ Viz Žlůva (pozn. 2), s. 201.

Jak z bádání vyplývá, jedná se znovu o převzatou informaci, která se vyskytla v

diplomové práci L. Pilařové. Ta zaznamenala poznámku z deníku Jiřího Mareše,

datovanou ke dni 27. března 1961: „V tomto čase se jedná, aby M mohla zaslat do

Paříže obraz „Zastřelený Beneditto“ na Picassovu výzvu všem malířům světa

ohledně Španělských emigrantů a vězňů.“ V dalším deníkovém zápise Mareš

upřesňuje: „(...) „Zast řelený“ byl poslán do Paříže na Aukci pro Španěly.“ Viz

Pilařová (pozn. 5), s. 13.

40 Jan Smíšek, Místo řeči na vernisáži výstavy obrazů Míly Doleželové,

nepublikovaný strojopis, květen 1962, s. 2. ČDP Praha, fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové.

196

41 Na Sokolovské, nezjištěné periodikum, (1963), s. 700. Novinový výstřižek

pochází z ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

42 Pavel Landa, El arte contra el racismo. La Mujer Checoslovaca 1, 1963, č. 1, s.

3 – 4.

43 Srovnej také viz -om-, Dva z Jihlavy, Výtvarná práce XV, 1967, č. 4, 23. 2., s. 5.

– Míla Doleželová přijde mezi své, Tužkař XV, 1963, č. 15, nes. – Pavel Landa,

Umění proti rasismu, Mladá fronta XXXV, 1979, č. 222, 20. 9., s. 4.

44 Bildnisse (kat. výst.), Kunstkabinett am Institut für Lehrerweiterbildung Berlín

1966, nes.

45 Ibidem.

46 Ctimír Linhart, Míla Doleželová, Jiří Mareš (kat. výst.), Krajská galerie v

Jihlavě 1966, s. 2.

47 OM [Otakar Máčal], Monumenty Míly Doleželové, Jiskra 48, 1966, č. 104, 30.

12., s. 5.

48 -el-, Výstava Míly Doleželové a Jiřího Mareše, Rovnost 82, 1967, č. 19, 21. 1.,

s. 5.

49 -om-, Dva z Jihlavy, Výtvarná práce XV, 1967, 23. 2., č. 4, s. 5.

50 -pk-, Chuť a víno člověčiny, Vlasta 20, 1967, 1. 2., č. 5, s. [16].

51 Doris Reno, Like Mexican primitives. Czech Painter a Real stunner. The Miami

Herald, 1967, 22. 10., s. 2-H. Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond

Pozůstalost Bohumily Doleželové.

52 Mary Pat Hough, Czech Art Exhibited Here, Chicago Tribun, 1969, 25. 5., s. 2.

Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

197

53 Jana Zikmundová, Moje výpověď o Milušce Doleželové, Štafeta 2, 1970, č. 1, s.

5.

54 Ibidem. Prodej obrazů proběhl v říjnu roku 1967, jednalo se však o dvacet pět

pláten. Za ně inkasovala autorka 38 670,31 Kčs, po odečtení výloh 38 470 Kčs.

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vyrozumění o honoráři ze dne

16. října 1967. Oznámení o vyúčtování ze dne 23. října 1967. Dochovaný je také

rukopisný seznam obrazů a jejich rozměrů, které byly Kligermanovi odprodány.

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

55 Pavel Landa, Umění proti rasismu, Mladá fronta XXXV, 1979, č. 222, 20. 9., s.

4.

56 Josef Dolívka, Paleta zůstala opuštěná…, Prostějovský týden 4, 1994, č. 4, 26. 1.,

s. 9. – Josef Dolívka, Za Mílou Doleželovou, Kulturní zprávy 3, 1994, č. 4., s. 9.

57 Viz Dolívka, Za Mílou Doleželovou (pozn. 56).

58 -pk- (upravil dle podkladů J. Sedláka), Malířka velkých očí, Jihlavské listy V,

1994, č. 10, 14. 1., s. 3.

59 Viz Sedlák, Míla Doleželová, Jiří Mareš (pozn. 54).

60 Nejednalo se však o výsledek bádání, informace byla převzata z textu Jana

Smíška. Viz Smíšek, Místo řeči (pozn. 40), s. 3.

61 Eva Davidová, Malířka Romů – malířka člověka, in: Bulletin Muzea romské

kultury, 2000, č. 9, s. 64 – 66. Díky E. Davidové získala Doleželová např. zakázku

na ilustraci obálky LP desky Romane Gila (antologie autentického romského

foklóru), která byla v Supraphonu vydána v roce 1974. ČDP, fond Bohumily

Doleželové. Dopis Evy Davidové autorce ze dne 20. prosince 1971.

62 IŽ [Ivan Žlůva], heslo Doležalová Bohumila, in: Kdo byl kdo na jihozápadní

Moravě, 2000, s. 34.

198

63 V roce 2001 uveřejnil Žlůva také článek, v němž podrobně informoval o

poslední realizované nástěnné malbě, kterou autorka vytvořila v

interiéru jihlavské městské lékárny. Ivan Žlůva, Láska a Milosrdenství. Poslední

nástěnná malba Bohumily Doleželové, Od Horácka k Podyjí 2, 2001, prosinec, č.

2, s. 12 – 15.

64 Ivan Žlůva, Přechodné pobyty Bohumily Doleželové v „Cihelně“ u Jihlávky,

Od Horácka k Podyjí 2, 2001, č. 4, 1. 4., s. 14 – 15

65 Hana Rousová – Marie Klimešová, Nikdy jinak? Ateliér 16, 2003, č. 1, 9. 1., s. 2.

Jaké dílo zde bylo vystavena se zatím nepodařilo zjistit, s velkou pravděpodobností

se však jednalo o některý olej, vztahující se k výstavbě Stalinova pomníku na

pražské Letné [č. kat. 215 – 219].

66 Jiří Varhaník, Telč vzpomíná na Mílu Doleželovou, Jihlavské listy 14, 2003, č.

66, 19. 8., s. 5. Dodnes nebylo realizováno.

67 Jitka Sedlářová, Kočování po obrazech, Romové ve výtvarném umění 17. – 20.

století (kat. výst.), Muzeum Romské kultury v Brně, 2004.

68 Ibidem, nes.

69 Srov. viz (pozn. 2).

70 Viz Seznam použité literatury. 71 Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové

(kat.výst.), Muzeum Romské kultury v Brně, 2010.

72 Některá dosud neznámá fakta, která katalog přináší, bude nutno ještě prověřit.

Vzhledem k již dokončené diplomové práci na ně nemohlo být obšírněji reagováno.

73 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rodní a křestní list, opis

z farní a křestní knihy ze dne 15. října 1945.

199

74 Pavel Landa, Umění proti rasismu (pozn. 55). – IŽ [Ivan Žlůva], heslo

Doležalová Bohumila (pozn. 62), s. 33.

75 SOkA Prostějov, fond Matrika obecních příslušníků, Policejní přihláška, Adolf

Doležel. – ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové (pozn. 73).

Podrobnější informace uvádí Žlůva (pozn. 2), s. 13.

76 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vlastní životopis, rukopisně,

nedat.

77 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Pracovní knížka z doby

protektorátu, s. 2.

78 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vlastní životopis (pozn. 76).

79 Ibidem.

80 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Pracovní knížka (pozn. 77),

s. 7.

81 Viz (pozn. 7).

82 Na Sokolovské (pozn. 41).

83 Vysvědčení ze střední školy viz Textové přílohy (1).

84 Zkoušky byl konány ve dnech 24. – 27. června 1946. Informačně dokumentační

středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU. Fond Knihy, Catalogue prof. V.

Pukl, 1946 – 1949, nes. Zápis ze dne 19. prosince 1946.

85 Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.

Fond Osobní karty posluchačů, Bohumila Doleželová.

200

86 Šlo o běžnou praxi, dispens se uděloval „jednotlivcům, kteří při zkouškách

osvědčí průkazné nadání.“ Jiří Kotalík (red.), Almanach AVU v Praze. K 180.

výročí založení (1799-1979), Praha 1979, s. 46. – Informačně dokumentační

středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU (pozn. 84). Zápis ze dne 18.

prosince 1947. – ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vyrozumění

rektorátu ze dne 25. ledna 1948.

87 Na Sokolovské (pozn. 41).

88 Např. od 30. prosince 1948 byla Anna Doleželové zaměstnána u firmy O.P. n. p.

Prostějov a to pouze do 3. ledna 1949, kdy byla prohlášena za práce neschopnou.

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Prohlášení Okresní

nemocenské pojišťovny v Prostějově ze dne 3. prosince 1949.

89 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Záznamní list o

studentských výhodách, Bohumila Doleželová.

90 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Záznamní list (pozn. 89).

S platností ode dne 1. září 1948 jí bylo na školní rok 1948/1949 přiznáno sociální

stipendium ve výši 500 Kčs/měsíc. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové. Potvrzení o přiznání stipendia, vydané ke dni 25. října 1948.

Na školní rok 1949/1950 Doleželová o stipendium žádala rovněž, záznam o

přiznání není však v jejím Záznamním listu o studentských výhodách uveden. Není

tedy jasné, jestli státní příspěvek získala i na tento rok. ČDP Praha, fond

Pozůstalost Bohumily Doleželové. Žádost o stipendium ze dne 12. července 1949.

91 Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.

Fond Knihy (pozn. 84).

92 Ibidem.

93 Informačně dokumentační středisko AVU, Kulturně-historický archiv AVU.

Grafická sbírka, Bohumila Doleželová, inv. č. 1552 – 1572.

201

94 Jiří Kotalík (pozn. 86), s. 56.

95 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Členská legitimace,

vystavena 10. prosince 1947.

96 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Členská legitimace,

vystavena 24. června 1950.

97 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vysvědčení na odchodnou

z 30. června 1950.

98

Citát pochází z dochovaného deníku a plně vystihuje mnohdy strastiplnou cestu

Bohumily Doleželové k vytoužené vlastní tvorbě. ČDP Praha, fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové. Deník, nedat.

99 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení Ústředního

národního výboru hl. města Prahy o rozhodnutí Ministerstva školství, věd a umění

ze dne 29. března 1951.

100 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Potvrzení o členství ze

dne 18. října 1950. – ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Rozhodnutí o přidělení ateliéru ze dne 4. prosince 1950. Ateliér si autorka

pronajala od 1. ledna 1951, roční podnájem činil 2 040 Kčs. ČDP Praha, fond

Pozůstalost Bohumily Doleželové. Zápis na věčnou paměť ze dne 1. prosince

1951.

101 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Vyrozumění o rozhodnutí

Průmyslového odboru rady ONV-1 ze dne 3. května 1955.

102 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rozhodnutí Průmyslového

odboru rady ONV-3 o přidělení ateliéru ze dne 25. května 1955.

103 Členství schváleno již v červnu 1950. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové. Korespondence ze dne 14. června 1950.

202

104 Za návrhy sklidila Doleželová velký úspěch a také značné finanční odměny.

Korespondence a účty, vážící se k těmto zakázkám, jsou zachovány v archivu

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Ukázky některých

výsledných realizací viz Elektronické přílohy (01).

105 Seznam všech autorkou ilustrovaných knih viz Textové přílohy (2). Ukázky

některých z nich viz Elektronické přílohy (02).

106 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení Rektorátu AVU o

rozvázání pracovního poměru ze dne 30. června 1954.

107 Ivan Žlůva, Přechodné pobyty (pozn. 64).

108 Viz Smíšek, Místo řeči (pozn. 40), s. 2.

109 Viz Davidová (pozn. 61), s. 64.

110 Ibidem.

111 Emília Horváthová, Cigáni na Slovensku. Bratislava 1964. Obrázek o průběhu

výzkumu si lze představit i z vyprávění, viz

http://www.sav.sk/journals/nar/full/sn297e.pdf, vyhledáno 30. 1. 2009.

112 Vědecké archivy Ústavu etnologie SAV, inv. č. 280 – 327. Za předpokladu, že se

dochovalo původně převzaté množství kreseb, měl by jejich počet dosáhnout

padesáti, neboť tolik jich, z nabízených šedesáti tří, od Doleželové SAV odkoupila.

ČDP, Fond Pozůstalosti Bohumily Doleželové. Dopis Bohumile Doleželové

z Ochranné organizace autorské při ČFVU ze dne 28. července 1955. Soubor kopií

těchto prací vlastní od roku 2003 Muzeum Romské kultury v Brně. Jana

Horváthová, Fond výtvarného umění, in: Bulletin Muzea romské kultury 2002 –

2003, 2004, č. 11 – 12, s. 40.

113 Viz Horváthová (pozn. 111). Ilustrace viz Elektronické přílohy (02), Emília

Horváthová, Cigáni na Slovensku, 1964 (8).

203

114 http://www.snk.sk/kniznica/2004/maj/269.pdf, vyhledáno 20. 7. 2006.

115 Viz Sedlák (pozn. 54), s. 4.

116 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení o přijetí ze dne 25.

října 1955.

117 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení o rozhodnutí ze dne

30. srpna 1955.

118 Stejnou prosbu adresoval rovněž i Josefu Svobodovi (1920 – 2002), který byl

v té době činný v Národním divadle jako jevištní výtvarník. Ivan Žlůva, Dvacet pět

obrazů po dvou stech dolarech, Jihlavské listy 12, 2001, č. 89, 9. 11., s. 10.

119 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sdělení o rozhodnutí

Státního úřadu důchodového zabezpečení, vydáno dne 17. července 1957.

120 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Předvolání k soudu na den

22. srpna 1958, vydáno dne 14. srpna 1958. Po uhrazení dluhu bylo řízení

s umělkyní zastaveno a žaloby byla zproštěna. ČDP Praha, fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové. Usnesení soudu ze dne 22. srpna 1958.

121 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Dopis Vladimíra Pukla

s gratulací novomanželům ze dne 26. srpna 1958.

122 Jiří Mareš pocházel z Brna, na AVU studoval grafickou speciálku v letech 1956

– 1962 u profesorů Vladimíra Silovského (1891 – 1974) a Vladimíra Sychry (1903

– 1963).

http://www.telc-etc.cz/telc/?target=staticka&id=264&menu=434, vyhledáno 27. 12.

2005.

Doleželová se již v minulosti chystala provdat, dokazuje to doklad o povolení

k sňatku, vydaný jí a Alexandru Dymičovi Ministerstvem vnitra. Zde se praví, že se

jí povoluje „uzavřít manželství se sovětským státním příslušníkem Alexandrem

Dymičem, nar. 26. března 1916 v Chotětově, bytem Praha 3, Sokolovská 68/381.“

204

Tento muž ji v roce 1954 doprovázel Doleželovou na cestě po Slovensku a ač

„nebyl ústavem vyzván“ fotografoval navštívené osady a život v nich, aby pak

ústavu zhotovené snímky neúspěšně nabídl k odprodeji.

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Povolení k sňatku, ze dne 17.

února 1956. – ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Dopis Ochranné

organisace autorské při Českém fondu výtvarných umění ze dne 28. července 1955.

123 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Ústřižek složenky ze dne

22. července 1961. Jiří Mareš si ve deníku k této cestě poznamenal: „M je daleko

(...), hledá svůj svět, své barvy.“ Viz Pilařová (pozn. 5), s. 13.

Za svého pobytu zde si vedla Doleželová deník, který se dochoval v její

pozůstalosti a který obsahuje mimo popisy navštívených míst a dojmů z nich, také

velké množství skic. Kromě toho se zachovalo i několik fotografií, které autorka

během cesty pořídila. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

124 Blíže k tomu např. viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s. 43 – 51. Viz také

dochovaný deník z roku 1957. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové. Deník č. 2, 1957.

125 Informace o obci viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Klatovec, vyhledáno 20. 3.

2010.

126 Blíže k tomu viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s. 89 – 96.

127 V průběhu let 1952 – 1962 měla údajně vytvořit až šest set obrazů. Viz Smíšek,

Místo řeči (pozn. 40).

128 Viz Smíšek, Cigáni (pozn. 24).

129 Viz Obrazy Míly Doleželové (kat. výst.), Dům pánů z Kunštátu v Brně 1961.

130 Doleželová si držela svůj ateliér v Sokolovské ulici č.p. 68 v Praze minimálně

ještě v roce 1975. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Písemná

205

výzva k úhradě dlužné částky za odběr elektrického proudu, datovaná ke dni 23.

ledna 1975.

131 Ivan Hlobil, Černá vlaštovička (nepublikované vzpomínky), duben 1998.

132 Freska s názvem Mrtvá matka vznikla na jedné ze zdí obepínajících dvorek u

chalupy v Klatovci. Viz Žlůva (pozn. 2), s. 202. Nástěnných maleb zde vzniklo

postupně několik, v pozůstalosti zůstaly zachovány fotografie, zachycující

malířku při práci na jedné z nich. Viz Elektronické přílohy (03), bez názvu,

Klatovec, nedat. (1).

133 Viz Textové přílohy (3) a Elektronické přílohy (03).

134 Slavnostní udílení cen. Umělecká soutěž k 20. výročí ČSSR ukončena, Rudé

právo 41, 1965, 4. 5., s. 2. Oceněnými obrazy byly Děti na smetišti [č. kat. 238] a

Milenci [č. kat. 243]. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Doklad

o zaslání na soutěž, (1965).

135 Cesta uskutečněna ve dnech 1. 2. – 14. 2. Viz Pilařová (pozn. 5), s. 17.

136 Viz Bildnisse (pozn. 44).

137 V roce 1967 (6. březen – 30. duben) byla uspořádána v pořadí XVIII. členská

výstava a zde již Doleželová s regionálními výtvarníky vystavovala, v roce

předešlém ještě ne. VIII. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Jihlava

1967, s. 4.

138 Rozsahem byla prezentace největším výstavním projektem autorčina života a

sklidila velký divácký ohlas. Viz Přehled výstav.

139 Viz Reno (pozn. 51).

140 Contemporary Czech Art (kat. výst.), Jacques Baruch Gallery v Chicagu 1969.

Doleželová i Mareš navázali s Baruchovými přátelský vztah, jak dokazuje

206

dochovaný dopis, kdy jim američtí přátelé oznamují svůj příjezd do Prahy. ČDP

Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Korespondence ze dne 21.

července 1973.

141 Shodou okolností měl Demartini svou první samostatnou výstavu v klubovně

Krajského projektového ústavu v roce 1963, tedy ve stejném roce, jako zde

vystavovala i Bohumila Doleželová. [JH] Jiřina Hořejší, heslo Demartini, Hugo in:

Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1995, s.

132.

142 Contemporary Czech Art (pozn. 140).

143 Jiří Varhaník, Malířům odhalili pamětní desku, Jihlavské listy,

http://www.jihlavske-listy.cz/jl/index.asp?clanek=2618, vyhledáno 11. 9. 2005.

144 Ukázky některých ilustrací z této publikace viz Elektronické přílohy (02),

Vladimír Miltner, Příběhy bájné Indie, 1973 (7).

145 Blíže k tomu Žlůva (pozn. 2), s. 135 – 140. Také viz Elektronické přílohy,

Fresky (03), Láska a Milosrdenství, 1974 (6).

146 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Koncept dopisu, nedat.

147 Viz Žlůva (pozn. 2), s. 133.

148 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 40.

149 Viz Katalog, [č. kat. 267 – 279]. Pozoruhodné jsou i dvě malby, které přímo do

Křížové cesty nepatří, ale nepochybně vznikly ve stejné době [č. kat. 280 – 281].

150 Seznam všech prezentací spolku, kterých se jako členka účastnila, viz Přehled

výstav.

207

151 K tomu podrobněji viz Žlůva (pozn. 2), s. 209. – Ivan Žlůva, Nedožité

narozeniny malíře Jiřího Mareše. Jihlavské listy XIII, 2002, č. 32, 23. 4., s. 5.

152 http://www.oliva.webzdarma.cz/mila/mila.htm, vyhledáno 27. 12. 2005.

153 Jiří Varhaník, Malířům odhalili (pozn. 143).

154 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rukopisný testament,

nedat.

155 Jiří Varhaník, Malířům odhalili (pozn. 143).

156 Eva Davidová, Malířka Romů (pozn. 61), s. 66.

157 ČDP Praha (pozn. 158).

158 Ibidem.

159 Jiří Varhaník, Malířům odhalili (pozn. 143).

160 Kupní smlouva na obrazy obou umělců byla sepsána ke dni 30. června 1996.

Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových. Smlouva o koupi ze dne 30. června 1996.

Nadace Waldesových vlastnila koncem devadesátých let minulého století celkem

106 obrazů Bohumily Doleželové (a 118 obrazů Jiřího Mareše). Nadace Jindřicha a

Ičky Waldesových. Znalecký posudek č. 280/98 ze dne 12. října 1998.

161 Tereza Petišková, Oficiální umění padesátých let, in: Dějiny českého výtvarného

umění V, 1939/1958 (ed. Rostislav Švácha, Marie Platovská), 1939/1958, s. 341 –

370. – http://www.totalita.cz/vysvetlivky/soc_real.php, vyhledáno 12. 2. 2010.

162 Na Sokolovské (pozn. 41).

163 Yvette Le Floch, Visages de femmes Míla Doležalová et ses amis Tziganes. s.

24 – 25. Citace převzata z knihy Ivana Žlůvy (pozn. 2). Původní pramen se

208

nepodařilo dohledat, Žlůva neuvádí ani periodikum, v němž by text vyšel, ani

fond, ve kterém by byl eventuelně výstřižek článku zařazen.

164 Viz Žlůva (pozn. 2), s. 19. Žluva opět neuvádí prameny k této informaci.

165 ČDP, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Potvrzení redakce

Československého spisovatele o zakázce ze dne 7. října 1952.

166 V textovém doprovodu ke knize se dočteme, že mnoho „cikánů“ mu „obětavě

radilo (...)“, pomáhali i „ četní naši znalci cikánského života a jazyka, a mezi nimi i

vědečtí pracovníci v tomto oboru.“ Josef Sekera, Děti z hliněné vesnice, Praha

1952. O autorovi více např. viz

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=480&hl=sekera,

vyhledáno 12. 2. 2010. Není bez zajímavosti, že se autor angažoval i v rámci

politicko-kulturních snah o uznání Romů za svébytnou národnostní skupinu. Když

byla v duchu tohoto cíle v srpnu roku 1953 svolána porada zástupců jednotlivých

resortů, kulturních institucí a romských předáků, Sekera byl jedním

z přednášejících, kteří v podstatě odmítali asimilační tendence a podporovali

návrhy směřující k zachování svébytné romské kultury. Blíže k tomuto Nina

Pavelčíková, Romové v českých zemích v letech 1945 – 1989, Praha 2004, s. 35.

167 Ukázky některých z nich viz Elektronické přílohy (02), Josef Sekera, Děti z

hliněné vesnice, 1952 (3).

168 Např. za skicy ke známce Dětem 1950 obdržela Doleželová od Ministerstva

pošt honorář ve výši 3 tisíc Kčs, za definitivní návrh poté 11 tisíc Kčs. ČDP, Fond

pozůstalosti Bohumily Doleželové, Korespondence ze dne 23. června 1950 a 25.

října 1950. Za definitivní návrh ke známce II. Kongres Mezinárodního svazu

studentstva (MSS), Osvobození koloniálních národů (v hodnotě 1,50 Kčs, nejnižší

z řady známek vydaných k této příležitosti, v nákladu 1 120 000 ks, platnost od 14.

srpna 1950 do 18. června 1953) obdržela od téhož zadavatele honorář ve výši 10

tisíc Kčs. ČDP, Fond pozůstalosti Bohumily Doleželové, Korespondence ze dne

30. června 1950.

209

Ukázky některých z filatelistické tvorby viz Elektronické přílohy (01), knižní

ilustrace tamtéž (02).

169 Viz (pozn. 13). 170 Viz Elektronické přílohy (02), Alfred Technik, Tuláci věčné krve, 1958 (6).

171 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Deník č. 2, 1957.

172 Ibidem.

173 Lyrický popis jedné z takovýchto návštěv, jichž byla pisatelka svědkem,

vykresluje ve svém článku Zdeňka Šťastná. Viz Šťastná (pozn. 31). Fotografie z

první velké autorčiny výstavy viz Elektronické přílohy (04).

174 Viz Žlůva (pozn. 2), s. 62.

175 O tom blíže deníkové zápisy. ČDP Praha (pozn. 171).

176 Ibidem.

177 Viz Na Sokolovské (pozn. 41).

178 Viz Davidová, Malířka Romů (pozn. 61), s. 65.

179 Ibidem.

180 Kulturní styky československo-mexické, Kultura III, 1959, 30. 12., s. 3.

181 Miloš Pirdek, Mexická grafika (kat. výst.), Ústřední svaz čs. výtvarných umělců

v Praze 1954. Připomeňme, že v roce 1955 vyšla kniha Norberta Frýda, věnující se

stejnému tématu. Norbert Frýd, Mexická grafika, Praha 1955.

210

182 Vzhledem k tomu je v případě některých realizací značně problematické jejich

vřazení do sekce děl s „romskou tématikou“ a proto není dost dobře možné

důsledné rozdělení autorčiny tvorby dle tematického hlediska.

183 Na jmenované práce je poukazováno záměrně i s ohledem na to, že se

dochovaly pod původními názvy a nemůže tudíž dojít k mylnému posouzení

plátna s druhotným, mnohdy zavádějícím titulem.

184 Michal Quoist, Motlitby na Křížové cestě, Brno 1969.

185 (?), Aktivní účast žen na výstavě „Žně volných chvil“, Nová doba XLVIII,

1942, č. 131, 14. 5., s. 3.

186 Ibidem.

187 Dušan Zbavitel, Katalog výstavy (pozn. 12).

188 Ibidem.

189 Viz Toman (pozn. 17).

190 (jkv), bez názvu, Nová filatelie 1, 1950, č. 4, květen, s. 1, 5.

191 Pamětní známky, nezjištěné periodikum, 1950. Novinový výstřižek pochází z

autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

192 Pamětní známky, Práce VI, 1950, č. 96, 11. – 23. 4., s. 6.

193 Viz Výstava prostějovských výtvarníků (pozn. 16).

194 Doleželová realizovala pro tuto publikaci pět dřevorytů. Přestože grafické listy

nenesou žádné názvy, samostatná „hlava korejského dítěte“ se mezi nimi

vyskytuje (výsledné grafiky viz Elektronické přílohy, Knižní ilustrace (02), Čo

Ki-Čchon, Ulice v plamenech, Praha 1952 (04).

211

195 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rukopisný seznam A ze

dne 28. října 1954.

196 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rukopisný seznam B ze

dne 31. července 1954.

197 Jde o ilustrace k následujícím publikacím. Dušan Zbavitel, Odpor. Výbor z

povídek mladých bengálských autorů. Československý spisovatel, Praha 1951.

Ferreira de Castro, Vlna a sníh. Československý spisovatel, Praha 1952.

Čo Ki-Čchon, Ulice v plamenech. Básně z boje korejského lidu za svobodu. Nový

orient, Praha 1952.

198 Výstava absolventů a posluchačů speciální grafické školy prof. Vladimíra Pukla

AVU v Praze (kat. výst.), Okresní vlastivědné museum v Prostějově 1956. Zřejmě

zde byly vystaveny autorčiny úspěšné návrhy na poštovní známky.

199 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Přihláška k soutěži ze dne

26. února 1960.

200 Výtvarná práce VIII, 1960, č. 9 – 10, 17. 5., s. 3. V Hollaru vyšel článek,

v němž autor, který uvedl špatnou výtvarnou techniku, řekl, že „ čistě ženským

citem a poměrem k figurálnímu motivu zaujaly (…) akvarely Míly Doležalové.“

Rudolf Rouček, Grafika na výstavách k jubileu 15 let ČSSR, Hollar XXXI, 1960,

č. 4, s. 183.

201 Hana Volavková, Výstava k Mezinárodnímu dni žen, Výtvarná práce VIII, 1960,

č. 6, 25. 3., s. 9.

202 Ibidem.

203 Obraz Bango byl vystaven i na autorčině druhé samostatné výstavě v Praze v

roce 1960. Viz Smíšek, Cigáni (pozn. 24).

212

204 Jan Kühndel, Výstava mladých prostějovských malířů (kat. výst.), Okresní

vlastivědné muzeum v Prostějově, 1960.

205 Viz Dolívka, Za Mílou Doleželovou (pozn. 56).

206 N. Kráslová, Díla, která obdivovaly statisíce, Svobodné slovo XVI, 1960, č.

162, 3. 7., s. 4.

207 Ibidem.

208 Viz Pražským kulturním děním (pozn. 36). 209 Výstava tvůrčí skupiny VU Svazu československých výtvarných umělců (kat.

výst.), Obecní dům v Praze 1961.

210 Ibidem.

211 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 16. K pozdějšímu nákupu skutečně došlo. Do majetku

galerie bylo zakoupeno několik Marešových grafických listů, od Doleželové však

pouze jediné plátno s názvem Požár z roku 1964 [č. kat. 246]. Viz Katalog sbírek

OGV v Jihlavě, http://ogv.cz/?l=&kam=1&cl=361, vyhledáno 12. 2. 2010.

212 Viz Ctimír Linhart (pozn. 46), Seznam vystavených prací.

213 Doleželová v souvislosti s výstavou napsala přítelkyni: „Úspěch, jaký ještě prý

co galerie je nebyl a obrovský zájem o návštěvnost.“ Viz Žlůva, Dvacet pět obrazů

(pozn. 118). Beseda s oběma autory se uskutečnila 28. ledna 1967, den před

ukončením výstavy. (bez názvu), Jiskra 8 – 49, č. 6, 20. 1., s. 3.

214 Beseda o umění, Jiskra 8 – 49, 1967, č. 19, 7. 3., s. 3. Ve větším rozsahu měla

být debata později odvysílána rozhlasem.

213

215 Hlaváček se s Doleželovu setkal již v roce 1963, kdy uváděl její samostatnou

výstavu. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Pozvánka na

vernisáž, Praha 1963.

216 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1025. Její účast zmiňuje i článek

v místním tisku. -ms-, Výstava malířů Vysočiny, Jiskra 8 – 49, 1967, 24. 3., s. 4.

217 Mary Pat Hough, Czech Art Exhibited Here, Chicago Tribun, 1969, 25. 5., s. 2.

Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Obraz nebyl z důvodu chybějících všech ostatních údajů zařazen do katalogu.

218 Ibidem.

219 Contemporary Czech Art (pozn. 140).

220 XXI. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Oblastní galerie Vysočiny v

Jihlavě 1970.

221 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1167.

222 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1664.

223 OGV Jihlava, Archiv výstav, 1982. Potvrzení o zápůjčce ze dne 17. února 1982.

224 http://oliva.webzdarma.cz/mila/mila.htm, vyhledáno 10. 7. 2006. Sedlák je i

autorem doprovodného katalogu. Viz Sedlák, Míla Doleželová, Jiří Mareš (pozn.

54). Bohumila Doleželová se Sedlákem dlouhá léta znala, spolupracovala s ním

např. při realizaci své fresky v jihlavské lékárně v roce 1971 – 1974. Viz IŽ [Ivan

Žlůva], heslo Doležalová Bohumila (pozn. 62), s. 34.

225 A také s přenecháním několika stovek obrazů Bohumily Doleželové i Jiřího

Mareše firmě PSJ holding s. r. o. náhradou za dluhy ČDP vůči této firmě, vzniklé

kvůli rekonstrukci areálu celého dominikánského kláštera.

214

226 Viz Rousová – Klimešová (pozn. 65). Výstavní katalog neobsahuje seznam

vystavených prací.

227 Viz Varhaník, Telč vzpomíná (pozn. 66).

228 Viz Sedlářová, Kočování po obrazech (pozn. 67).

229 http://www.rommuz.cz/dokumenty/vyrocni_zprava_2004.pdf,

vyhledáno 26. 7. 2006.

230 http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=14965,

vyhledáno 26. 7. 2006.

231 (?), Život našich spoluobčanů (pozn. 28).

232 Výtvarné umění X, 1960, č. 5, s. 232.

233 Viz Smíšek, Cigáni (pozn. 24).

234 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Zahajovací proslov na výstavě v Klubu

přátelství mládeže, 1963.

235 Výtvarné umění, 1960 (pozn. 232). Vzhledem k tomu, že u daných obrazů není

jisté, zda byly na uvedené prezentaci skutečně vystaveny, nebyl údaj o vystavení

do jejich katalogového hesla zařazen. – Viz Smíšek, Cigáni (pozn. 24).

236 Viz Davidová, Malířka Romů (pozn. 61), s. 65.

237 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Pozvánka na vernisáž, Praha 1961.

238 Obrazy Míly Doleželové (kat. výst.), Dům pánů z Kunštátu v Brně 1961.

239 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Pozvánka na vernisáž (I.), Praha 1962.

215

240 Viz Smíšek, Místo řeči (pozn. 40).

241 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Pozvánka na vernisáž (II.), Praha 1962.

242 ČDP, Fond Bohumily Doleželové. Pozvánka na vernisáž (I.), Praha 1963.

Součástí pozvánky je i seznam vystavených prací.

243 Ibidem.

244 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Diář, 1963. Instalace

obrazů proběhla den před vernisáží, 3. března 1963. Zde se také dočteme, že před

Doleželovou měl v klubu výstavu její manžel Jiří Mareš (od 18. února do 1.

března, den na to výstava deinstalována).

245 Večerní Praha, 1963. Novinový výstřižek pochází z ČDP Praha, fond

Pozůstalost Bohumily Doleželové.

246 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Potvrzení o vypůjčení ze

dne 23. dubna 1963.

247 Více k tomu např. viz Žlůva, Dvacet pět obrazů (pozn. 118).

248 ČDP Praha, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Rukopisný seznam

(pozn. 54).

249 Viz Reno (pozn. 51).

250 Viz Žlůva, Dvacet pět obrazů (pozn. 118). Žlůva zdroj tohoto tvrzení neuvádí,

jak však bylo autorkou statě zjištěno, čerpal pravděpodobně z diplomové práce

Lenky Pilařové (pozn. 5).

251 Viz Reno (pozn. 51).

216

252 Jana Horváthová, Plátna pro velké černé oči. Cikáni v díle Míly Doleželové (kat.

výst.), Muzeum romské kultury v Brně 2010. Komentář k výstavě také viz (pozn.

4).

253 Mladá studentka Doleželová si zvolila knihu Balad od Jiřího Wolkera [č. kat.

070].

254 Skicy, patřící do souboru husitských bojovníků, jsou datovány nejméně rokem

1948, neboť většina z nich je provedena na papír s vodoznakem, jehož součástí je

uvedený letopočet. 255 Vzhledem ke kresbám na paspartě se v katalogu uvádí dva rozměry. První patří

k výřezu, druhý (v závorce) k paspartě.

256 Viz Výstava prostějovských výtvarníků (pozn. 16).

257 Jaromír Pečírka, Josef Mánes, Praha 1940, příloha č. 321 (příl. nes.). Informace

u ostatních kreseb této série čerpány z uvedené publikace.

Fotografie reprodukce Mánesovy studie Svatý Václav žehná stavbě chrámové,

jakož i některých dalších předloh viz Elektronické přílohy, Josef Mánes – kresby

(05).

258 Josef Mánes se přátelil s příslušníky šlechtického rodu Sylva – Taroucca, kteří

zámek v Čechách pod Kosířem vlastnili již od r. 1768 (do r. 1945). Slavný umělec

zde žil a tvořil v letech 1846 – 1870. V souvislosti s Bohumilou Doleželovou je

zajímavá skutečnost, že zmíněná obec je od Prostějova vzdálena pouhých dvanáct

kilometrů a je velice pravděpodobné, že autorka měla již od dětství povědomí o

existenci zámku, který byl vždy spojován s Mánesovým působením. I proto mohla

k jeho dílu získat bližší vztah (podobně by se dalo spekulovat i v případě vlivu

básnického díla Jiřího Wolkera, prostějovského rodáka).

259 Viz Elektronické přílohy, Fotografie Romů (06).

260 Viz Horváthová (pozn. 111).

217

261 Viz Elektronické přílohy, Fotografie Romů (06).

262 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 19.

263 Ibidem.

264 Viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s. 204. Zcela jistě přitom vycházel

částečně právě z deníkových záznamů Jiřího Mareše, srov. viz Pilařová (pozn. 5),

s. 18, 19. 265 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 17, 18. Dle něj začala s přípravnými kresbami v únoru

roku 1968, v květnu započaly práce na samotných freskách. Dokončeny byly ještě

téhož roku.

266 Jednotlivé skicy k obrazu vytvářela Doleželová nejpozději od února 1975. Viz

Pilařová (pozn. 5), s. 27.

267 O čemž svědčí dochovaná fotografie. Viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s.

158.

268 Viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2), s. 159. Žlůva neuvádí žádného vlastníka

kresby, pravděpodobně však jde o soukromého majitele.

269 Konečná skica k obrazu byla komisí schválena 18. září 1978, Doleželová na ní

pracovala nejméně od března uvedeného roku. Viz Pilařová (pozn. 5), s. 38 – 46.

270 Vzhledem k Žlůvově citaci autorčina dopisu ze září 1987 (uložení pramene

neuvedeno), v němž umělkyně psala „(...) pořád maluju pořád a pořád snad nejvíc

co můžu, protože vůbec nepiju, nikam nejdu, nikdo nejde sem“, lze předpokládat,

že se nějaké další práce podaří v rámci budoucího bádání objevit. Viz Žlůva,

Hledání pravdy (pozn. 2), s. 172.

271 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 40.

218

272 V pozůstalosti malířky se dochoval dětský popis domova, který autorka

napsala v rámci školního domácího úkolu a který v některých detailech s obrazem

koresponduje. ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Sloh, 1933.

273 K ne zrovna ideálním rodinným poměrům se Doleželová několikrát později

vyjadřovala, citujme např. článek od její francouzské přítelkyně Yvette Le Floch:

„Otec byl zatvrzelý pijan, který mučil matku a nedal jí ani desetník. Abychom

přežily, měly jsme akorát směšné částky peněz (...)." Yvette Le Floch, Visages de

femmes Míla Doležalová et ses amis Tziganes, nezjištěné periodikum, s. 24 – 25.

Novinový výstřižek pochází z autorčiny pozůstalosti, ČDP Praha, fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové.

274 Pro pražskou galerii bylo plátno koupeno Odborem pro umění a kulturu

Ústředního národního výboru a Doleželové za něj dostala vyplaceno 1 500 Kčs.

ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Potvrzení o odprodeji ze dne

15. června 1954.

275 Základní kámen ke stavbě byl za účasti tehdejšího československého předsedy

vlády Antonína Zápotockého (1884 – 1957) položen 22. prosince 1949. Slavnostní

odhalení pomníku, který byl svého času největším skupinovým sousoším

v Evropě, se konalo až 1. května 1955.

file:///C:/Documents%20and%20Settings/spr%E1vce/Plocha/50_pomnik_02.php.ht

ml, vyhledáno 19. 7. 2006.

276 Nákup proběhl současně se zakoupením prací stejného námětu [č. kat. 215, 217

– 219], za tento byla Doleželové zaplacena částka 1500 Kčs. Viz ČDP Praha, fond

Pozůstalost Bohumily Doleželové (pozn. 274).

277 Za obraz inkasovala autorka 2 000 Kčs. Ibidem.

278 I za toto plátno dostala Doleželová vyplaceno 2 000 Kčs. Ibidem.

279 Viz Elektronické přílohy, Fotografie Romů (06).

219

280 Ibidem. Dataci a lokaci snímku, stejně jako autorství potvrdila Eva Davidová v

korespondenci s autorkou této statě.

281 Viz Obrazové přílohy, č. II.

282 Ibidem.

283 O tom svědčí celá řada skutečností. Uveďme jen některé z nich – v rámci

kulturního programu v úvodu výstavy Brno 1961 byly předneseny „dvě cikánské

romance F.G. Lorcy.“ Doleželové v roce 1960 vytvořila dnes nezvěstné plátno

s názvem Španělská žandamerie (115 x 150 cm), které bylo inspirováno

stejnojmennou Lorcovou básní. A konečně jinde zmiňovaný článek Čivrného a

Kundery přímo při popisu jednoho z obrazů uvádí: „A jsou tu milenci, tisknoucí se

k zemi, milenci, nad nimi ržá kůň, jako by to byl kůň z Lorcovy Krvavé svatby.

Protože Míla Doleželová miluje Lorcu. Miluje jeho cikánské romance, miluje ho,

protože je mu blízká.“ ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Pozvánka na výstavu, Brno 1961.

– Federico Garcia Lorca, Cikánské romance, přel. Lumír Čivrný. Praha 1956.

– Viz Čivrný, Kundera (pozn. 20).

284 http://www.gym-rce.cz/romove/index.php?akce=smrt, vyhledáno 24. 1. 2010.

285 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018.

286 Ibidem.

287 Viz (pozn. 134).

288 Ibidem.

289 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018.

220

290 ČDP Praha, fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Dopis ze dne 13. března

1971.

291 OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1018.

292 XXI. členská výstava SČVU – Jihlava (kat. výst.), Krajská galerie v Jihlavě 1970,

s. 3. – OGV Jihlava, Archiv negativů, č. neg. 1167.

293 Hynek Rulíšek, heslo Maria, in: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské

ikonografie. Hluboká nad Vltavou, 2005.

294 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 38.

295 Doleželová dokončila práci 20. března 1980 – k tomuto dni si Jiří Mareš, který

do deníku psal o průběhu vzniku celé kompozice drobné poznámky, poznamenal:

„Po 15. měsících od rozkreslení – M dokončila a podepsala svou kompozici pro

hotel Vysočina (...) „Jarní podvečer“ nebo „Třešňová slavnost“.“ Viz Pilařová

(pozn. 5), s. 46.

296 Vzhledem k deníkovým popisům prací, které Doleželová vytvářela v letech

1979 až 1981, se lze domnívat, že plátno patří do cyklu s názvem Dítě a vesmír.

Srov. viz Pilařová (pozn. 5), s. 45 – 48.

297 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 50.

298 Jak o tom svědčí zápis z deníku Jiřího Mareše, zmiňující několik pláten s touto

tématikou. Viz Pilařová (pozn. 5), s. 53, 54.

299 K průběhu obřadu viz komentář u plátna Svatba II. [č. kat. 293].

300 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 53, 54.

301 Ibidem, s. 55.

221

302 Podle pamětníků by měl zarostlý muž představovat Jiřího Mareše, který zemřel

po krátké nemoci 6. ledna 1984.

303 Viz Pavelčíková (pozn. 166), s. 12.

– http://www.gym-rce.cz/romove/index.php?akce=svatba,

vyhledáno 25. 7. 2006.

304 Viz Obrazové přílohy, č. VIII.

305 Viz Lorca (pozn. 283).

306 Viz Reno (pozn. 51).

307 Viz Pilařová (pozn. 5), s. 47, 48.

308 Obraz měl být umístěn na podélnou stěnu haly restaurace Družba na nároží

Václavského nám. a Jindřišské ulice v Praze. Viz Žlůva, Hledání pravdy (pozn. 2),

s. 206.

309 Jiří Mareš ve svém deníku uvádí, že kompozice byla určena „pro Meinla“ . Viz

Pilařová (pozn. 5), s. 29. Doplňující informace k obrazu také viz Žlůva, Hledání

pravdy (pozn. 2), s. 161 – 162.

222

Resume

The purpose of the dissertation is to introduce the original personality of an

academic painter Bohumila Doleželová (1922 – 1993), which is not that much

known to contemporaries. She averted significantly from then artistic climate

because of her life and creation and was active as an artist since the early forties

until the first half of eighties in the 20.th century.

Bohumila Doleželová, born November 12, 1922 in Prostějov, started her

study at State school of graphic Arts in Prague in September 1945. In June 1946

she passed successfully an entrance examination to Academy of Fine Arts in

Prague and was accepted to study graphics.

The future acclaimed painter successfully finished her graphic education in

late June 1950. She worked as an assistant professor between the years 1950 –

1954 at the specialised graphic school of Academy of Fine Arts. Later on, she

moved with her husband Jiří Mareš out of Prague and settled in Highlands, where

they often used to go for shorter stays in the past. The painter died in Telč in 1993.

She turned over her inheritence to ČDP, residing in Prague.

In spite of the fact being a graphic artist, she devoted herself mostly to

painting and was famous as „the painter of gypsies“. Sceneries from the gypsy life

were central theme of her production. The second major theme were religious

paintings. In her work there is a reflection of the world-known painters like

Vincent van Gogh, Paul Gaugin, Henri Rousseau or Henri Matisse, but the most

distinctively of muralists Diego Rivera and David Alfar Siqueirose. Later on there

is an apparent influence of czech gothic painters as Master of the Vyšší Brod,

Třeboň or Litoměřice altar on her production. Creatures personifying the evil,

which are visible on her several paintings, remind far demons from pieces of

painter Hieronymus Bosch. Her incommutable peculiar canvases evoke in

spectators strong emotions.

As part of the text there is submitted a catalogue of painter‘s work,

representing so far most expertly processed list of Bohumila Doleželová’s

painting. With regard to huge production of the author, it was not possible to cover

up all of known paintings in the catalogue. The catalogue registers drawings and

hanging paintings only.

223

The biggest part of paintings registered into it belongs to ownership of the

Czech Dominican province (ČDP) and fundation of Jindřich and Ička Waldes

(Fundation of Waldes). Another major part covers paintings from the property of

the Museum of Gypsy Culture in Brno, which focuses on Doleželová in the long

term and through continuous purchase (mostly from possessions of the two

subjects mentioned above) increase the author’s collection. Paintings stored in

both private and state czech galleries complete the survey, but as the catalogue

implies, their amount is very low.

224

Seznam obrazových příloh

Obr. I., S přáteli (1. pol. 50. let). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Reprofoto: Markéta Bártová.

Obr. II., Při portrétování Jiřího Mareše a jejich společného přítele (1957 – 1958).

ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová.

Obr. III., S dětmi (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Reprofoto: Markéta Bártová.

Obr. IV., V ateliéru (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily. Reprofoto:

Markéta Bártová.

Obr. V., Přátelé malířky na jedné z jejích výstav, (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová.

Obr. VI., Před svým plátnem Opuštěná (1965), (po 1965). ČDP, Fond Pozůstalost

Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová.

Obr. VII., V Klatovci. (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové.

Reprofoto: Markéta Bártová.

Obr. VIII., S přáteli, Klatovec (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové. Foto: Michal Tůma.

Obr. IX., Neznámé plátno (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily

Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová.

225

Obrazová příloha

Obr. I., S přáteli (1. pol. 50. let). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová

Obr. II., Při portrétování Jiřího Mareše a jejich společného přítele (1957 – 1958). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová

226

Obr. III., S dětmi (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová

Obr. IV., V ateliéru (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily. Reprofoto: Markéta Bártová

227

Obr. V., Přátelé malířky na jedné z jejích výstav, (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová

Obr. VI., Před svým plátnem Opuštěná (1965), (po 1965). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová

228

Obr. VII., V Klatovci. (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová

Obr. VIII., S přáteli, Klatovec (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Foto: Michal Tůma

229

Obr. IX., Neznámé plátno (60. léta). ČDP, Fond Pozůstalost Bohumily Doleželové. Reprofoto: Markéta Bártová

230

Seznam příloh na DVD (Elektronické přílohy)

reprofoto: Markéta Bártová

01 Filatelistická tvorba

02 Knižní ilustrace

1, Odpor, 1951

2, Ferreira De Castro, Vlna a sníh, 1952

3, Josef Sekera, Děti z hliněné vesnice, 1952

4, Čo Ki-Čchon, Ulice v plamenech, 1952

5, Za hlasem srdce, 1955

6, Alfred Technik, Tuláci věčné krve, 1958

7, Vladimír Miltner, Příběhy bájné Indie, 1973

8, Emília Horváthová, Cigáni na Slovensku, 1964

03 Fresky

1, bez názvu, Klatovec, nedatováno

2, Mateřství, 1964

3, Bolest, 1965

4, Milenci, 1968

5, Rodina (Moře), 1968

6, Láska a Milosrdenství, 1974

04 Vernisáž Praha 1960

05 Josef Mánes – kresby

06 Fotografie Romů

07 OGV Jihlava 2005 – 2006