26. 4. 2013, Brno Připravila: Dana Hübelová

26. 4. 2013, Brno

Připravila: Dana Hübelová

Politicko-geografický přehled Latinské Ameriky

strana 2

• 35 nezávislých států.• 19 závislých území:o 16 obydlenýcho 3 neobydlená (Navassa, Clipperton, Jižní Georgie

a Jižní Sandwichovy ostrovy).

• Velikostí, počtem obyvatel, ekonomickou i sociální úrovní velmi nevyrovnaná struktura.

ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY

strana 3

• Proč jsou státy Latinské Ameriky tak nejednotné?

• Příčinou je mimo jiné způsob vyhlašování nezávislosti velkých koloniálních celků:

o Portugalsko - Brazílie (nezávislost získána „shora“, proto udržena jednota),

o Španělsko - děleno podle tzv. místokrálovství:


strana 4

• Místokrálovství:o Nové Španělsko (Mexiko),o Peru (španělské pozice v JA + Panama, v 18. stol.

rozděleno na:- Nová Granada (území dnešní Panamy, Kolumbie,

Ekvádoru a Venezuely),- Río de la Plata (území Argentiny, Uruguaye,

Paraguaye a Bolívie).


strana 5

- pokud měla místokrálovství oddělené správní jednotky = kapitanáty (capitanías), často získaly nezávislost tyto kapitanáty (Chile, Guatemala, Venezuela),

- nebo se od místokrálovství odtrhla okrajová území (Bolívie, Paraguay, Uruguay),

- zvláštní případ je kapitanát Guatemala, který se rozpadl na ještě nižší administrativní jednotky.


strana 6

• Státní forma zemí v LA:o většina států je unitárních,o federace jsou:- Mexiko,- Brazílie,- Argentina,- Venezuela,- Sv. Kryštof a Nevis.

STÁTNÍ FORMA ZEMÍ NA ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY

strana 7

• Převažuje stabilnější územní princip.• Výraznější separatizmus se v Latinské

Americe nevyskytuje ve federacích, ale jen v dosud unitární Bolívii.

(v Anglosaské Americe je to jen v Kanadě /Québec/ a v Grónsku.)


strana 8

• Většina států jsou republiky:o převažuje „americký“ model prezidentských

republik• 10 států jsou monarchie:o všechny jsou parlamentní monarchie v

personální unii s Británií, na Jamajce silné prorepublikánské tendence.


strana 9

• Španělská koloniální nadvláda s pomocí katolické církve odřízla na tři století území LA od progresivnějších vlivů Evropy.

• Kolonizace výrazně pozměnila demografickou strukturu Latinské Ameriky:

o v době příchodu Evropanů tvořili obyvatelé LA asi 1/5 obyvatel světa, za dalších sto let to byla 3 %, v polovině 18. stol. 1,6 % (!)

HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE

strana 10

• Nejvýznamnější předkolumbovské říše:o Aztécká (dnešní Mexiko),o Mayská (dnešní jižní Mexiko, Guatemalu, Belize a

západní regiony Hondurasu a Salvadoru),o Incká (zasahovala na území dnešních států Kolumbie,

Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny).


strana 11

Aztécká říše


strana 12

Mayská říše


strana 13

Mayská říše


strana 14

Mayská říše


strana 15

Incká říše


strana 16


• Rozhodujícím hospodářským činitelem v době kolonizování byl velkostatkář (latifundista) s výraznými pravomocemi dnešní centralismus a byrokracie.

• V roce 1823 po odchodu Španělů prohlásily USA Latinskou Ameriku za svoje zájmové území:

o James Monroe - Monroeova doktrína.

strana 17


• James Monroe - Monroeova doktrína:o dosud tvoří jeden ze základů zahraniční politiky USA,o v počáteční fázi osamostatňování zemí LA sehrála

progresívní roli (vzala v ochranu bývalé španělské kolonie LA v boji za nezávislost),

o později její výklad směřoval k tomu, že nepřípustnost intervence na americkém kontinentě se týkala pouze evropských mocností.

strana 18

• Historicky časté spory mezi státy, vojenské převraty, diktatury … důvody:

o geografická nejednotnost území (Chile, Uruguay –nárazníkový stát mezi Brazílií a Argentinou (1828), Bolívie),

o nejasné hranice (většinou v nezalidněných oblastech – koncentrace obyvatel na pobřeží a v okolí měst),

o chybějící národní identita (potomci Evropanů rozděleni podle zemí původu),

o chybějící demokratické tradice: nepočetná elita, vlastníci přírodních zdrojů, často reálná ekonomická moc v rukou velkostatkářů (podpora armády)

DŮVODY POLITICKÉ NESTABILITY

strana 19

• Ve 30. letech a v 70.-80. letech 20. století ve většině států vojenské diktatury.

o Nacionalismus, snaha „sjednotit národ“.o Kolonizace vnitrozemí, důraz na stavbu

komunikací.o Snaha vybudovat vlastní těžký průmysl a

energetiku (posílení soběstačnosti – i s využitím cizího kapitálu).

o Politické represe proti opozici (guerilly) a potenciální opozici (inteligence, zejména studenti).

VOJENSKÉ DIKTATURY – SPOLEČNÉ ZNAKY

strana 20

• 1973 vojenský převrat, marxistický prezident Aliende zabit.

• Diktátor Augusto José Ramón Pinochet vládne až do roku 1988:

o rozpuštění parlamentu, zákaz politických stran,o radikální ozdravení ekonomiky, v 80. letech 20.

stol. ale opět obtíže,o 1990 přechod k demokracii.

VOJENSKÉ DIKTATURY – PŘÍKLAD CHILE

strana 21

• Paraguayská válka mezi Paraguay a všemi sousedy (1864–1870):

o před válkou vláda rodiny Lópezů – izolace od okolí, snaha o soběstačnost, úplné ovládnutí obyvatelstva,

o v bitvě 24. 5. 1866 Paraguay poražena, ztráta 2/3 území (7 000 mrtvých, 10 000 raněných),

o fanatická oddanost diktátorovi – na straně Paraguay demografické ztráty (před válkou 525 tis. obyvatel, po válce jen 221 tis. z toho 28 tis. mužů), většina obětí zemřela na choleru,

o úplná ekonomická destrukce země.

VOJENSKÉ KONFLIKTY

strana 22

• Tichooceánská válka mezi Chile a Bolívií s Peru o poušť Atacama (naleziště surovin, hlavně

guana):o 1884 Bolívie ztratila přístup k moři.

• Válka o Grand Chaco mezi Bolívií a Paraguayí 1932–1935:

o 2/3 sporného území získala Paraguay.

VOJENSKÉ KONFLIKTY

strana 23

• Falklandská válka mezi Argentinou a –Velkou Británií o Falklandy, 1982:

o Falklandy / Malvíny leží 500 km od argentinského pobřeží, historicky nárokované jak Argentinou, tak Británií, strategicky důležitá poloha,

o předpokládané zásoby ropy, rybolov,o příčina: vnitropolitická krize v Argentině (sociální

nepokoje, porušování lidských práv – mizení intelektuálů a studentů, protesty „Madresde Plaza de Mayo“),

o asi 1000 obětí (700 Argentinců).

VOJENSKÉ KONFLIKTY

strana 24

• Chile – Argentina:o hranice dohodnuta až v roce 1902, na jihu spory o

pobřežní moře,o potenciálně problematické i migrace Chilanů do

Patagonie (přes 10 % tamních obyvatel) – Argentinci proto podporují přesídlování obyvatel na jih (daňové zvýhodnění, nižší ceny energie, budování infrastruktury).

• Ekvádor – Peru:o 1942 po válce východní část státu připojena k Peru.

AKTUÁLNÍ SPORY

strana 25

• Nikaragua – Kolumbie:o ostrovy Sv. Ondřeje / San Andrés - ovládá Kolumbie,

pozůstatek Velké Kolumbie – 700 km od jejího pobřeží, strategicky významné (vojenské posádky,bezcelní zóna,turistika, tranzit)

AKTUÁLNÍ SPORY

strana 26

• Venezuela–Guyana:o od vyhlášení nezávislosti (1830) požaduje Venezuela

60 % území Guyany,o občas se spor obnovuje.

AKTUÁLNÍ SPORY

strana 27

• 20. století – prezidentská dynastie Somozů:o přímá účast této rodiny na korupci,o kriminálních aktivitách,o porušování lidských práv.

• 1972 katastrofální zemětřesení:o poškozeno 90 % hlavního města,o humanitární pomoc z celého světa rozkradena a

použita k obohacení rodiny Somozů.

NIKARAGUA

strana 28

• Opozice proti Somozům sdružila levici, inteligenci, buržoazii i církev – lidové povstání:

o 1979 Somoza opouští zemi, exil v USA (1980 zavražděn v Paraguay).

• Moci v zemi se ujímají povstalci:o pomoc Kuby,o převaha levicové složky rezistence (sandinisté) –

Daniel Ortega.

NIKARAGUA

strana 29

• Vláda Sandinistů – Daniel Ortega:o opozice nebyla zakázána, ale její aktivity byly

omezeny,o ozbrojený odpor tzv. contras podporovaných USA,o ekonomický neúspěch režimu,o 1990 – Sandinisté prohrávají volby,o 2006 D. Ortega stál v prezidentských volbách proti

konzervativnímu politikovi E. Montealegrovi.o podle ústavy země stačilo získat k vítězství

v prezidentských volbách buď 40 % hlasů nebo 35 % při náskoku 5 % před druhým kandidátem – D.Ortega ve volbách zvítězil.

NIKARAGUA

strana 30

• Koncem 80. let 20. stol.: pokles cen ropy, následně zvýšení cen vedlo v roce 1992 pokus o státní převrat pod vedením Huga Cháveze (vězněn do 1994).

• V roce 1999 Chávez vyhrává parlamentní volby (politické hnutí Vlastenecký pól získalo 1/3 mandátů):

o podpora sociálně slabých voličů,o ve volebním programu propagována změna ústavy,o odstranění zahraničního dluhu i dobré vztahy se

sousedy a USA.

VENEZUELA

strana 31

• 1999 svoláno Ústavodárné shromáždění (Chávezovi lidé 119 ze 131 mandátu) a přijata nová ústava:

o změna názvu země (Venezuelská bolívarská republika),

o prezident může být zvolen na 2 šestiletá volební období.

• V srpnu 2000 vyhrává Chávez prezidentské volby (38 % hlasů).

VENEZUELA

strana 32

• Realizace volebního programu:o v praxi štědré sociální programy (díky zásobám ropy),o snaha oslabit rančery vedla k dotacím cen

základních potravin,o zvýšení státních zásahů do ekonomiky, školství a

zdravotnictví (např. možnost znárodnit nevyužívanou půdu a továrny),

o monopolizace médií,o omezení práva na shromažďování,o kult Simona Bolívara (oceňuje se na něm zejména jeho

nekompromisnost, která kontrastuje s umírněností José Martína).

VENEZUELA

strana 33

• Zahraniční politika:o podpora levicových režimů v Latinské Americe

(materiální pomoc, podpora ve volbách) včetně „vývozu revoluce“,

- k posilování vlivu má přispět i projekt několika plynovodů a ropovodů v Jižní Americe a také připojení Venezuely k MERCOSURu,

o odpor proti globalizaci,o antiamerikanismus, strach z blokády.

VENEZUELA

strana 34

• Zahraniční politika:o vzhledem k posilování nacionalismu výrazné

zhoršení vztahů se sousedy, oživení pohraničních sporů,

o přednostní spolupráce s Kubou (Kuba posílá do země lékaře, učitele, ale i vojenské poradce),

o vztahy s USA: silná verbální kritika, ale udržují se obchodní vazby (USA potřebuje ropu).

VENEZUELA

strana 35

• Novým prezidentem Venezuely se 14. 4. (po smrti H. Chávéze) stal Nicolás Maduro, kterého si jako svého loajálního nástupce vybral jeho předchůdce.

• Madurovo vítězství je těsné (sdělení volební komise citované BBC): Maduro získal 50,66 %, kandidát opozice Henrique Capriles 49,1 %.

VENEZUELA

strana 36

• Obrovské regionální rozdíly.• Podpora levicových režimů.• Odpor proti hegemonii USA.• Složitý boj s kriminalitou (korupce, obchod s

narkotiky).• Problematický status původního obyvatelstva.• Přelidnění metropolitních oblastí.• Malý ohled na životní prostředí při využívání

přírodního bohatství.• Hraniční spory.

DNEŠNÍ GEO-POLITICKÁ SITUACE LATINSKÉ AMERIKY

strana 37

• Území Latinské Ameriky se díky interpretaci doktríny prezidenta USA Monroea stalo sférou politického a ekonomického vlivu USA:

o V roce 1835 bylo zabráno téměř 50 % Mexika (státy Texas, Nové Mexiko, Kalifornie).

o V roce 1867 došlo k odkoupení Aljašky od Ruska.o Od roku 1898 do konce 50. let minulého století ovládaly

USA ekonomiku Kuby. Od 10. 12. 1898 uplatňovaly také svůj vliv na Filipínách a v Portoriku.

o V roce 1901 byla provedena americká intervence do Nikaragui (vojenská smlouva z roku1924 umožnila vojenskou přítomnost v Nikaragui na 99 roků.)

KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY

strana 38

o Po anexi Kalifornie se kolumbijská provincie Panama stala životně důležitým bodem pro komunikaci východu a západu USA. (Vybudování a ovládnutí Panamského průplavu umožnilo USA zvyšovat vojenskou námořní nadvládu v obou oceánech.)

o Roku 1914 došlo k vylodění armády USA na Haiti.o Salvador byl vojensky obsazen v roce 1921.o Honduras byl obsazen vojskem USA v roce 1924.o Ovocnářská společnost United Fruit se

severoamerickým kapitálem prakticky ovládala od roku 1954 do roku 1996 Guatemalu.


strana 39

• Ve většině zemí LA jsou patrné snahy o demokratizace a samostatné využívání přírodního bohatství:

o transformace Latinské Ameriky probíhá přímo za hranicemi USA,

o některé země Latinské Ameriky směřují k demokracii a k sociálnímu, spíše levicovějšímu politickému uspořádání,

o mění se společenské postavení původních obyvatel Latinské Ameriky.


strana 40

o „paradox prokletí přírodních zdrojů“:- vliv přírodních a ekonomických podmínek (na

rozdíl o Kanady a USA jsou v LA určující faktory pro hospodářský rozvoj ekonomicko-politické a méně fyzicko-geografické),

- vliv forem kolonizace,- vliv ekonomických, politických a církevních

podmínek mateřské evropské země,- specifika španělského řízení kolonií v Latinské

Americe,- průmyslová revoluce v Americe.


26. 4. 2013, Brno Připravila: Dana Hübelová

Documents

Transcript of 26. 4. 2013, Brno Připravila: Dana Hübelová