jednalo zřejmě o nejkvalitnější „MASH“ v této

oblasti, je velice pravděpodobné, ţe zde ošetřili

také Křičícího orla Donalda R. Burgetta ještě

mise Normandy 2009

20

Čtvrtek 11. června 2009

Některé pány majory ráno bolela hlava. (mjr.

Velitel, mjr. Fekál). Ale – sluníčko a modro! Ţe

by válečná lest nepřítele? Všichni to víme a ne-

dáme se obelstít, je to jen zástěrka, nedáme se

napálit. Moţná tomu spíš nechceme věřit, a tak

si všichni říkáme, ţe ve skutečnosti lije a je zi-

ma!

V 10:00 vyráţíme do Falaise, nejprve po dálni-

ci do Caen a potom se stáčíme k jihu. Duke El-

lington, Benny Goodman, Frankie Sinatra a

všichni hitaři ze swingových dob druhé světové

války nám k tomu v autě pějí své beebobové

písně, nebe je modré a ten déšť asi opravdu

přestal.

Falaise, nazývané také „Stalingrad

v Normandii“. Místní hrad je velmi monumen-

tální a působivý, ale muzeum moc neoslnilo,

máme uţ po Overloonu asi příliš vysoko nasta-

venou laťku. „Musée Août 1944, Falaise“

zaloţil Eddy Florentin, historik a spisovatel,

aby připomenul boje ve Falaiseské kapse.

Ráno slunce...ale jen chvíli, opět se zatáhne.

Přesto máme i dnes pěkný program – brouzdá-

ní příbřeţními sektory pláţe Utah s řadou na-

plánovaných cílů, to vše korunované inspekcí

„honfléříčku“ – starého přístavu Saint vaast la

Hougue. Takţe ohrnout límce a jde se na to.

Nejdříve nás pracně nastavená navigace (večer

tomu specialisté věnovali, jako vţdy, nekoneč-

nou a situačně nervní dobu) vede do obce Hie-

sville. Tady hledáme bývalou Caudayovu

usedlost, v níţ měl od 6. do 14. 6. 44 velitelství

101. divize gen. Maxwell Taylor. Opět tro-

cha „soblování“ silničkami, mezi bokáţemi a

deštěm, nakonec i v obci samé, ale je to všech-

no zelenokamenně malebné a opět velice nor-

mandské. Nakonec shlédneme nejen mladou

pastýřku, která koučuje stádo krav z motorové

čtyřkolky, ale i Taylorovo velitelství. Je to pěk-

ný statek s křičícím orlem na sloupku u vrat a

vedle s pamětní plaketou:

Na kraji obce při cestě stojí jednoduchý sloup

obloţený věnci se stuhami Hiesville. Naši po-

zornost si získá aţ později, při vyhodnocování

fotografií. Nahoře má znak 101. a pod ním zají-

mavý nápis:

Vzhledem k tomu, ţe se v prvních dnech invaze

Prostor muzea baterie Maisy Falaise

Uvnitř je řada vozidel, zbraní, uniforem a zaří-

zení. Za zmínku stojí německý Pzkpfw IV a

americký M2 Halftrack Car, ale v depozitářích

mají spoustu techniky, která čeká na restauro-

vání, takţe v budoucnu tady bude určitě na co

koukat.

Před muzeem je Sherman M4A1, smontovaný

jednodílný Bailey Bridge, 88mm Flak a Sexton

Self-Propelled Gun. Tohle vozidlo jsme na

místě nebyli schopni určit, pouze v podvozku

jsme identifikovali dost shodných znaků se

Shermanem. Dodatečně musel pomoci internet:

Sexton bylo samohybné 25 liberní dělo monto-

vané na americký pásový podvozek. Bylo vyvi-

nuto pro britskou armádu jako mobilní dělo-

střelecká zbraň a vyzbrojeno jejich houfnicí QF

25 pdr. Od roku 1943 bylo nahrazeno v USA po-

staveným samohybným dělem 105 mm na pod-

vozku tanku M3 Lee. Mezi lety 1943 a 1945 bylo

v Montreal Locomotive Works vyrobeno celkem

2150 Sextonů pro kanadské a britské ozbrojené

síly. Byly poprvé pouţity 8. armádou v Itálii, po-

dílely se na invazi do Francie a následné bitvě o

Normandii i na kampani v severozápadní Evro-

pě. V Britské výzbroji zůstaly aţ do roku 1956.

Zajímavé je i „církevní“ názvosloví této zbraně:

V této verzi je označován jako Sexton

(kostelník), se 105mm houfnicí jako Priest

(kněz), s kanónovou houfnicí a kulometem

Bren jako Bishop (biskup) a v poválečném

období s polním dělem jako Abbot (opat).

mise Normandy 2009

21

Pater noster,

qui es in caelis;

sanctificetur nomen tuum;

adveniat regnum tuum;

fiat voluntas tua;

sicut in caelo et in terra.

Fire!!!!

Od muzea pokračujeme dále na Chambois,

nejdříve ale zastavíme na silnici D13, 400 m

severně před St. Lambert sur Dives, kde

na návrší vlaje kanadská a americká vlajka.

Pohled do okolí, podloţený orientačními ta-

bulemi s texty i mapou, která zobrazuje okolí

Trunu 20. srpna 1944, je naším prvním se-

známením s krajinou Falaiské kapsy. Sjíţdí-

me dolů, a v St. Lambert u mostu přes řeku

(tady spíš potůček) Dives, míjíme památník

připomínající působení mjr. Currie (velitele

letky z pluku South Alberta), dále jednotky 7.

praporu Argyll a Sutherlands Highlanders,

Musée Août, Falaise Pohled na okolí St. Lambert a Trunu

telně prezentováno. Mapa je plastická a nad ní

je systém s displeji a projektory. Sledujeme na-

učný film a přitom se nasvěcují příslušná měs-

ta, kóty, řeky. Vyvstávají zuţující se linie ně-

mecké obrany i s promítnutými symboly pří-

slušných divizí.

Nakonec nás sympatický průvodce s dobrou

angličtinou dovede k vyhlídkovým oknům a

barvitě popisuje nejen průběh bojů, ale přidává

i zajímavé detaily včetně záţitků své babičky.

Srdečně se bavíme, nikam nespěchá a navíc je

trochu vidět, ţe v nás poznal znalce. A ještě

úplně na závěr nabízí muzeum dobrý filmek -

dokumentek. Velká chvála.

Je hezky, sluníčko svítí, uháníme ke Caen a na-

vštívíme v pondělí uzavřený radar u Douvres.

Tady nás místní expozice spíše zklamala. Areál

je rozlehlý, seznámíme se s historií německých

radarů, ale vše je poněkud zanedbané, málo

textů, ţádná angličtina, no, jsme namlsaní

z předchozích expozic, tohle nebylo nic moc.

Promítneme si volbu velitele v Plchůvkách a

také filmy o cestě do Normandie před pěti lety,

popijeme a vedeme řeči o dělnících na stavbě,

nicnedělání („dolce far niente“), svátcích

v Německu (Festtage in Deutschland) a tak

všelijak ... jo, a mjr. Klitor se opil.

mise Normandy 2009

22

Lincolnský a Wellandský pluk a 5. protitankový

pluk. V Chambois na náměstíčku zastavuje-

me, i zde je památník a v pozadí zajímavý hrá-

dek (literatura jej prý zmiňuje jako „kousek An-

glie v Normandii“, připomínajíc jeho shodné

znaky s londýským Towerem). Pomník připo-

míná spojení armád (americké, britské, kanad-

ské, polské a francouzské), které se podílely na

obklíčení německých divizí. Vedle pomníku je

plastická mapa bojiště a na portálu nedalekého

kostela pamětní deska padlým polským vojá-

kům 1. obrněné divize. Odtud uţ je to jen kou-

sek na vrch Mont Ormel, místo, kde se hrdlo

kolem obklíčených německých vojsk uzavřelo

(viz. příloha 09 MONT ORMEL).

Tady, u památníku na kótě 262, je celá krajina

pověstné „Kapsy“ jako dlani, snaţíme se orien-

tovat, úplně nevíme co kde je, ale to se dozvíme

vzápětí – to nejlepší nás totiţ čeká v malém, ale

perfektním muzeu: „Memorial de Momtor-

mel“.

Je tady plastická mapa, dostaneme trojjazyčná

sluchátka a my, co neumíme ani anglicky, ani

francouzsky, máme moţnost polštiny - bojovali

tady Poláci, 10. obrněná divize, které velel ge-

nerál Matzek (viz. příloha 10 POLSKÁ JÍZ-

DA). Všechno je krásně, přehledně a srozumi-

Chambois Na Mont Ormel

Ráno, kupodivu - kupodivu, pršelo, leţeli jsme

ve stanech aţ do 9.00, navíc někteří z majorů

byli ještě přiotráveni alkoholem. Vyjeli jsme aţ

v 11.00. Směr Cherboroug. Tam jsme dojeli

dobře, v městě samém jsme trochu soblovali,

ale nakonec jsme pevnost nad městem, Fort du

Roules, dobyli. Bohuţel právě v okamţiku, kdy

cherbourgský Bouton zamykal visací zámek na

vstupu do muzejního nádvoří a odcházel si uţít

polední přestávku, otevírali aţ ve 14. hodin.

Navigátor Rambousek navolil náš hlavní cíl –

mys Cap de la Hague, ten nejvystrčenější cí-

peček Cotentinského poloostrova, na němţ je

německý světlometný bunkr. V navigaci se toto

místo dalo navolit jen pravděpodobně, neznali

jsme ani jeho souřadnice, ani adresu, ale odváţ-

ně jsme vyrazili.

Zprvu jasná cesta se ale pomalu mění

v katastrofu. Navigace začíná blábolit nesmysly,

cesty jsou v mlze, mapy nic neřeší a nakonec ne-

víme, kde jsme. A to jsme měli jet pěkně po po-

břeţí, abychom si uţili moře. Úplná katastrofa.

Soblování nabylo neuvěřitelných rozměrů a

kdyţ jsme po asi pátém projetí téţe křiţovatky

zastavili v polích, major Velitel nabídl funkci

k dispozici, vystoupil a poodešel do pole, kde

s hlavou zvrácenou k nebi bez hnutí blajtoval.

Hbitě toho vyuţil ambiciózní Pula (Rambo by

taky rád, ale jeho reakce jsou neskonale po-

malejší), okamţitě suspendoval majory na vo-

jíny, uloţil tělesné tresty, zavelel k odjezdu a

poté nás vedl. Pochybnosti a malomyslné po-

známky ze zadní paluby neochvějně překřiko-

val povely „Jeď, jeď!“ a nakonec nás jakýmsi

záhadným šestým smyslem donavigoval aţ ke

kýţenému cíli.

A nastojte! Svítí sluníčko, obloha i moře jsou

modré, normandské pastviny oddělené ka-

mennými valy zelené a krávy tučné a mléko-

dávající. Nádherný kousek země i se zbytky

bunkru, v moři na skalisku majestátní věţ

majáku a za obzorem Normanské ostrovy

(Chanell Islands). Je to tentokrát Honfléříček

přírodní, krásný a příjemný. Fotíme, filmuje-

me a sytíme se hezkými dojmy.

Jenomţe stačí, abychom vyjeli idylickou kraji-

nou na zpáteční cestu, a začnou se dít věci. Na

obzoru před sebou, nad stádem ovcí blokují-

cím silnici, vidíme podivně plochý, pomalu se

mise Normandy 2009

23

pátek 12. června 2009

Cap de la Houge

chvíli zapomínáme i na ubývající palivo. Tro-

chu nervů nás to sice ještě stálo, tankovali jsme

nakonec jen o 1,5 litru méně, neţ obnášela plná

nádrţ, ale to uţ bylo vyhráno a brzy jsme

úspěšně v Cherborougu.

V pevnosti Fort du Roules uţ mají otevřeno.

Navštívíme muzeum, moc nás nenadchlo, ale

je odtud krásný výhled na přístav. Co muzeu

vytýkáme? Je přísně frankofonní. Nemá jedi-

nou mapu znázorňující dobývání Cherborougu.

Nemá fotodokumentaci o německé demolici

přístavu a jeho následném zprovozňování. A

v promítaném, asi 15ti minutovém filmu, se de

Gaulle objeví pětkrát v desetivteřinovém zábě-

ru, zatímco Eisenhower jednou na slabé tři vte-

řiny. Tomu by odpovídaly zásluhy na osvobo-

zení přístavu, neřku-li celé Francie, v poměru

16 : 1 pro Nosáče...

Cestou zpátky zase prší, pospáváme, jsme po-

někud unavení, navíc jsme zase vojíni a netuší-

me, co udělá uzurpátorský velitel…

…uzurpátorský velitel nakonec funkci vrací pů-

vodnímu veliteli. V závěru dne proběhnou

v kempu plukovnické zkoušky, po nich pauza

na víno, potom reparáty dvou v prvním kole

neúspěšných kandidátů a nakonec uţ jsme

všichni plukovníky! Přichází radost - ale dolé-

há i odpovědnost (sic!).

mise Normandy 2009

24

přibliţující oblak. Je větší a větší, aţ nakonec

krajina i blankytné nebe mizí v husté mlze. Na-

vigace GPS, naše „Nataša“, začne znovu bláznit.

Podél cesty se objevují zlověstné značky se

symbolem radioaktivity, je takové m r t v é ti-

cho, snad tu ani nezpívají ptáci a zvěř v divé

předtuše zřejmě přeplavala na Normanské ost-

rovy, nebo moţná aţ do Albionu…

Míjíme plot z ostnatého drátu uchyceného na

izolátorech; visí na něm tabulky s hrozivými

ţlutými blesky. Stovky metrů se suneme podél

nějaké továrny, skryté z větší části v mlze a v

gépéeskovém rušení. Nataša se teď úplně polo-

ţila a neukazuje vůbec nic. Bezchybně však

ukazuje palivoměr a hlásí, ţe nám rapidně ubý-

vá benzín. Vypadá to hodně dramaticky, ale na-

jednou dráty, značky i mlha tak náhle jako za-

čaly, tak i skončily (teprve dodatečně zjistíme,

ţe mezi Beaumont-Hauge a Jobourgem je „La

Hauge Areva Nuclear reprocessing

plant“ - závod na přepracování vyhořelého ja-

derného paliva). Noční můra pominula, nad

námi je zase slunce a Nataša se celkem rozum-

ně rozpovídala.

To její jindy tak protivné „jeďte rovně – po –

třech kilometrech – na kruhovém objezdu –

jeďte doleva“, nás nyní uklidňuje tak, ţe na

mlha u Jobourgu Cherboroug

Ráno balení s pokusem dostat hrdlácká houna z

povrchu stanu, vše balíme ještě provlhlé a

v 10.00 odjíţdíme směrem na Caen, a pak uţ

stále na východ - Rouen, Beauvais, Compiegne,

Remeš. V rozhlehlé Champagni hledáme ten

správný sklep, kde chce Vašek koupit šampus.

To ale nevyjde, jeho oblíbená továrnička má za-

vřeno. Stáčíme na jih a pokračujeme dále na

Nancy a na okraji pohoří Vosgesy nacházíme u

jezera Lac Bouzey fešácký (a drahý) kemp.

Celý den bylo krásně, svítilo sluníčko a byla

modrá obloha. I v kempu proběhl příjemný tep-

lý večer a na nebi svítily hvězdy. V noci zásadní

diskuze o studentech z Harvardu a Alma-Aty.

Nejvíc kydů měl Vincenzo Salmáti (Rambo =

protektor chudých studentů z Alma-Aty).

A hlavně neslyšíme ţádné: „Plchůůůůvky!“

Vosges. Jsou zde hroby 5 255 padlých vojáků Spojených států, většina z nich přišla o ţivot během kampaně severovýchodní Francii na Rýnu a dál do Německa. Hřbitov byl zaloţen v říjnu 1944 (Graves Registrace Service) při po-chovávání padlých z krutých bojů během zimy 1944-45.

Památník pravoúhlé konstrukce se dvěma vel-kými bas-reliéfy sestává z kaple, otevřené sloupové haly a místností s mozaikovou ma-pou operací. Na stěnách Dvorany slávy, která obklopuje pomník, jsou vepsána jména 424 pohřešovaných.

Parková úprava je precizní, jsme tu sami, jen

jakási rodina jde cíleně kamsi dozadu

k určitému hrobu, vidíme jak tam dlouho a

tiše stojí. Ve 12. hodin se rozehraje libá zvon-

kohra a patnáct - dvacet minut je co poslou-

chat. Pěkné.

Pak se vydáváme na dlouhou pouť přes pohoří

Vosgez (asi jako naše Krkonoše) do alsaského

vinařského městečka Turckheim. Cesta pěk-

ná, aţ na to, ţe se zase zatáhlo. Turckheim je

honfleříček par exellans, dnes tu dokonce mě-

li sraz automobiloví veteráni – léta 50. – 70.

V městečku jsme našli (cíleně) muzeum, týka-

jící se tzv. colmarské kapsy. Paní v pokladně

se dost diví, kde jsme se my, Češi o jejich ma-

mise Normandy 2009

25

sobota 13. června 2009

neděle 14. června 2009

Krásné slunečné ráno, vůkol švitoří sýkorky.

Vyráţíme do Epinalu, na americký hřbitov. Le-ţí 6, 5 kilometru jihovýchodně od města, na sil-nici D-157, u obce Dinoze-Quequement. Má roz-lohu 48,6 akrů (19,7 ha). Umístěn je na plošině 100 ft (30 m) nad řekou Mosellou v podhůří

kdesi ve Francii americký hřbitov v Epinalu

Kdo se bojí, že zmokne, zmokne. Kdo

se bojí, že nezmokne, zmokne taky...

Viva la France!

Vstáváme o půl sedmé, balíme, odjezd. Syn-

drom návratu vtipně eliminujeme tím, ţe uţ

nikde nestavíme. Daří se projet zbytkem Fran-

cie ke Strasbourgu, míjíme Hagenau (tady se

odehrávala jedna z posledních epizod Bra-

trstva) a u Roppenheimu překračujeme Rýn

na německou stranu.

Pochopitelně prší a leje, ještě ve Francii řádí

mohutné přívalové deště.

Po německých dálnicích vesele domů starou

známou cestou přes Norimberk ku Rozvadovu.

Tam Pulovi ulítne stěrač (kdyţ zase začíná pr-

šet), pokračujeme dál a před Plzní pojíme něco

českých jídel. Tady se i loučíme, osádky se dělí,

Ivek a Pula do Prahy (Ivek hned mašinkou do

Hradce), ostatní na Mělník.

mise Normandy 2009

26

linkém muzeu dozvěděli. Ve vitrínách je dost

zajímavých součástí výzbroje, výstroje a řada

fotografií a dokumentů. Bohuţel jsou všechny

popisky ve francouzštině a tak se orientujeme

jen podle obecně známých slov a obrázků.

Mají tu i filmek, kterak Francouzi osvobodili

Alsasko…, ale oni tu skutečně bojovali!

Cesta zpátky deštivá, dvakrát objíţďka, dvakrát

dopravní zácpa, takţe jsme místo odpočinku

v kempu dlouze cestovali a přijeli aţ o půl sed-

mé.

Rychle, poplachově, se musí stavět štábní stan,

včera jsem ho nepotřebovali, ale dnes to bez

něho nejde. Stihneme to v pauze mezi dvěma

lijáky.

Navigátoři asi tři hodiny plánují zítřejší trasu.

Kaţdá ze dvou navigací to vidí jinak a totéţ pla-

tí o kaţdém ze dvou navigátorů, takţe to máme

celkem čtyři varianty. Kterápak asi vyhraje?

Sedíme a popíjíme do 23.00 a naučili jsme se

novou krávovinu:

„áááááá- to to de, to to de!!“

pondělí 14. června 2009

epilog

Turckheim

mise Normandy 2009

27 přílohy

OBSAH PŘÍLOH

01 mapy tras 28

02 tajemný pták Noh 29

03 mosty u Carentanu 30

04 bojiště u řeky Merderet 31

05 Brecourt assault 32

06 Burgett, R. Donald 34

07 Azeville 35

08 německé baterie 37

09 Mont Ormel 38

10 polská jízda 39

11 Cap de la Hague 41

mise Normandy 2009

28

01 mapy tras

28 Přílohy - 01

Trasa přesunu 6.—7. června

Trasa přesunu 13. června a následná

návratová trasa 15. června 2009

do Grandcampu na

normandském pobře-

ţí

Noční trasa z Mělníka přes přechod na Cí-

novci. Dále na Dráţďany, Chemnitz, Jenu a

Köln , u Aachenu do Belgie na Liege, Mons a

do Francie přes Amians, Le Havre, Caen aţ

Zpáteční trasa přes Francii, z Normandie,

přes Caen na Rouen, Beauvais, Rems, Bar-le-

Duc na Nancy a pak camp v pohoří Vosges. O

dva později pak vede cesta domů z Voges na

Strasbourg, Heilbron a mimo mapu známou

cestou na Norimberk, Rozvadov, Plzeň a Pra-

hu či Mělník. Nezapomeňme ještě Hradec

Králové jako cíl posledního Křičícího orla.

Trasa z normandského pobřeží do-

prostoru Faileské kapsy

Z Grandcampu přes Bayeux ke Caen a pak přímo

na Failes. Dále na Trun a Chambois, odtud na

vrch Mont Ormelu.

Uprostřed normandského města Bayeux, v sedmdesátimetrové vitrí-ně, tiše spočívá stará tapiserie. Vilém I. Dobyvatel na ní zápolí s Ha-roldem Godwinsonem. V boji muţe proti muţi se utkalo 16 tisíc bo-jovníků. Zmatečná bitva je chvíli ve znamení vítězství jedné strany, poté se váhy nakloní na druhou stranu. Aţ nakonec Anglosasové padají pod šípy normanských lučištníků, padá i Harold a Senlacký vrch shlíţí na 8000 padlých. Bitva skončila a Vilém bude v prosinci 1066 korunován ve Westminsterském opatství jako anglický král. Haroldova smrt je na bayeuxské výšivce zvěčněna drobnými stehy, letící šíp míří k oku, ruka zdviţena v obranném ges-tu, krev, zmar, smrt.

600 let po bitvě u Hastingsu se sešli v Královské knihovně členové Académie des sciences - učené společnosti zaloţené v r.1666 Ludvíkem XIV. Tito t.zv. nesmrtelní (les immortels), oblečení v zelený oblek (habit vert) s typickými olivovými výšivkami na klopě, po dva dny bádali nad záhadou okřídleného tvora.

Podle dochovaných kusých záznamů se dlouho nemohli shodnout, avšak nakonec jej prohlásili za dávno vyhynulý druh, jemuţ dali jméno „Tourterelle de vautour de basilic“. Poté odešli do přilehlé jídelny a s pocitem dobře vykonané práce pili víno z oblasti Sauternes, jeţ sám Ludvík XIV označoval jako „vinum regum, rex vinorum", tedy „víno králů, král vín...

mise Normandy 2009

29

Při podrobnějším zkoumání výjevu však objevíme podivného tvora. Vznáší se potměšile nad smrtícím šípem, zakusujíc se přitom do obráncova oštěpu. Vypadá vzdáleně jako vzteklý pes se zubatou tla-mou, dvěma silnými předními tlapami a s rozeklaným ocasem. Je však okřídlený a podle vyobrazení evidentně zručně létá.

Motto:

Pták Noh na sponě do vlasů rval poloshnilou slámu ze stohů,

pár soch a střelky kompasů, jež ukazují k chrámu bez bohů.

(Karek Kryl - Pták Noh)

Přílohy - 02

02 tajemný pták Noh

Netušili, jak hluboce se zmýli-li. „Tourterelle de vautour de basilic“, tedy „Hrdlička supí, baziliščí“, nikdy nevyhynula. Přeţila v rozeklaných norman-ských útesech aţ do dnešních dnů. Celé generace čelí ţivlům i úzkému genetickému výběru. Ţiví se mrtvými rybami, drob-ným ptactvem a neváhá shlt-nout i vzrostlého bouřňáka. V rodinách rybářů kolují do-konce nepotvrzené zvěsti o pohřešovaných a oplakáva-ných novorozencích, po nichţ zbyla jen osiřelá kolébka.

Podle výroční zprávy společ-nosti Birds and the World z roku 2000 přeţívá na celém světě maximálně sto příslušní-ků tohoto druhu. V současné době je poměrně dobře zdoku-mentován výskyt nejpočetnější kolonie o zhruba 50 jedincích. Jejím stálým teritoriem je Camping du Joncal, Calva-dos, Normandie, France.

Lokalita byla shodou okolností místem akce Background 2009 (vlevo krásné exempláře exkre-mentů Tourterelle de vautour de basilic).

mise Normandy 2009

30

03 mosty u Carentanu

30 Přílohy - 03

Most č. 1

Purple Heart Lane (D913) přes Jourdan (říčka (kanál?) tvoří asi 1,5km dlouhou tětivu s třemi zákruty, která zkracuje oblouk ř. Douve. Začíná u ţelezniční trati a končí 300m za D913 směrem k La Barquette).

Most č. 2

Purple Heart Lane (D913) přes ř. Douve. Ke zdymadlu La Barquette je po vodě asi 1200m.

Most č. 3

Purple Heart Lane (D913) přes ř. la Groult (spíš kanál, neţ řeka. Jde o 1 km dlouhý oblouk vycházející z řečiště Douve v místě jejího ohybu u trati a zase se do ní napojující v místě „soutoku“ s Jourdanem.

Most č. 4

Purple Heart Lane (D913) přes ř. Madeleine, cca 100m od středu kruháku (tady má jednou být 3,5t sousoší od Daniela Drueta), místo bojiště Cabage Patch neboli Bayonette atack je odtud 200 m jz. v místě, kde stála Inghoufova farma a dnes je vybudován nějaký průmyslový objekt (na satelitu u vypadá jako pře-klopené písmeno E). R. Colea připomíná jen plaketa za plotem (RC).

Jak jsme tudy projížděli:

Nejdřív jsme projeli z dálnice kruhák rovně, pak následovalo hledání na periferii (v okolí kóty 30) i v centru. Kdyţ nám v informacích nepomohli, jezdili jsme intuitivně, podle našich materiálů. Mostu č.4 jsme byli místopisně i tematicky nejblíţ během pátrání kolem kruháku, kdy se podařilo narazit na - za plotem dost utajenou - Coleovu desku (na mapce označena písmeny RC). Potom jsme se vrátili a dojeli aţ k DMC muzeu. Cestou krátká zastávka před mostem č.2 (fotka přes pole a mokřiny směrem k la Barquette a fotka mostu. Místo se jmenuje Virage des Ponts Douve („Zatáčka za mostem přes Douve“). Při návratu parkování u mostu č.1 – od svačiny nás vyhnali malí cestovatelé v tzv. Jourdan Portu.

1

2

3

4 la Groult

DOUVE

Jourdan

la Madeleine

la

la Madeleine

želez. trať

okraj Carentanu

DMC

D913

D913

Bayonette

DOUVE

RC

N13

E4

Dnes ale silnice D913

nekopíruje přesně histo-

rickou Purple Heart Lane.

Mosty (kromě mostu č.1)

jsou asi rovněž nové.

mise Normandy 2009

31 Přílohy - 04

04 bojiště u řeky Merderet

Picou-

Gouteville

Cauguig-

La Fiére

St. Mére

– Eg-

ME

RD

ER

ET

že

lez. tra

ť

Chef-

du-

1

2

3

5

4

5

5

5

5

6

6

6

6 6

7

Cpt. Roye

GA-

1 - most „Cpt. Roye Creeka a mužů z 507.PIR 82. Airborne“

2 - památník, věnovaný posádkám pěti Dakot

3 - vyvýšená silnice (causeway) „Marcus Heim way“

4 - most La Fiére

5 - oblast záplav 1944

6 - místa dopadů Dakot (podle mapky v Picouville)

7 - přibližná pozice velitelství gen. J. M. Gavina

- obranný perimetr výsadkářů 6. – 7. 6. 1944

mise Normandy 2009

32

05 Brecourt assault

32 Přílohy - 05

6. června nad Cotentinským poloostrovem opouštěla rota „E“ od 506. plu-ku transportní letouny. Bylo 01:20 hod. Výsadek proběhl pod palbou, ve vysoké rychlosti, v malé výšce a hlavně úplně jinde, neţ stanovil plán. Ne-vyzkoušené transportní vaky vedly ke ztrátám mnoha součástí výzbroje. Řada výsadkářů zahynula při, nebo krátce po přistání. U Beuzeville se zříti-la Dakota, v níţ zemřelo celé velení Easy Company, včetně jejího velitele, por. Thomase Meehana. Během noci se skupiny snaţily orientovat, shro-máţdit a zahájit plnění úkolů. Poručík Richard Winters, který nyní rotě ve-lel, přistál na kraji Ste. Mère-Eglise. Shromáţdil skupinu sloţenou z příslušníků 506. a 502. pluku, několika výsadkářů z 82. divize a postupo-val směrem na Ste. Marie-du-Mont. Přibliţně ve tři hodiny ráno narazili na německou hlídku, kterou rozprášili.

Útok na baterii u Brecourt Manor

Kdyţ se výsadkáři během svého přesunu dostali mezi domy Le Grand-Chemin, ocitli se v těţké palbě z přední linie. Byli poblíţ německé dělostřelecké baterie, která prá-vě zahájila ostřelování pláţe Utah a byla bráněna padesátičlennou pěší četou. Operační důstojník praporu, kpt. Hester, dal německou baterii Wintersovi na starost.

V sedm hodin ráno měla rota E k dispozici dva lehké kulomety, jednu bazuku (bez munice), jeden minomet ráţe 60mm, devět střelců a dva důstojníky. Winters jim vyloţil, ţe se bude jednat o rychlý frontální útok krytý

První dělo (GUN 1) bylo v průsečíku dvou ţivých plotů. To umoţnilo zahájit útok z několika různých stran.

Oba kulomety ( J. Plesha+W. Hendrix, C. Petty+Joe Liebgott )

Winters rozmístil podél plotu. Compton, Guarnere a Malarkey se měli připlíţit zleva otevřeným terénem a hodit do zákopu graná-ty, Lipton a Ranney měli zahájit na nepřítele palbu zprava (Lipton přes porost neviděl a vylezl na strom u vraku auta).

Winters vedl přímý útok , s ním byli Lorraine (Sinkův řidič), Wynn a Toye.

Lt. Richard Winters

Umístění baterie

mise Normandy 2009

33 Přílohy - 05

05 Brecourt assault Útok na baterii u Brecourt Manor pokračování

U prvního děla zůstali tři muţi a zbylých pět běţelo německými zákopy dál. Cestou zranili a zajali obsluhu kulometu a posádka druhého

děla ustoupila . Rota E měla jednoho zraně-ného (P.Wynn) a docházela jí munice. Winters poslal pro své kulometčíky. Útok na 3. dělo

vedl John D. Hall z roty A, který při něm pa-

dl, ale dělo bylo dobyto . Hlavně všech děl byly zničeny náloţemi TNT.

Útok na poslední dělo vedl poručík Ronald Spiers, který dorazil jako posila s pěti muţi. Při útoku přišel o dva výsadkáře, ale dělo do-

byl a zničil.

Winters poté nařídil ústup, protoţe pozice byla silně ostřelována třemi kulomety MG42 od plotů u Brécourt Manor. Nejdříve ustou-pili kulometčíci, za nimi střelci, poslední odešel Winters. Bylo 11:30, od vydání rozka-zu ke zničení baterie uplynuly tři hodiny.

Němce nyní zaměstnávala kulometná palba ze dvou míst a k tomu Liptonova palba ze stromu, takţe přímý útok je naprosto překvapil. Obslu-ha prvního děla se pod náporem ze tří stran rozutekla a spolu s ní ustoupili i pěšáci, kteří se hnali pryč od Comptona, Guarnera a Malar-keyho. Rota E začala na ustupujícího nepřítele házet granáty a pronásledovala jej palbou. Prv-ní dělo bylo jejich cca 20 vteřin po zahájení útoku.

mise Normandy 2009

34

06 Burgett, R. Donald

34 Přílohy - 06

Trasa pohybu voj. Donald Burgetta v operačním prostoru amerických vzdušných divizí

Donald R. Burgett v květnu 1943, hned po dokončení střední školy, dobrovolně vstoupil do ar-mády. Absolvoval výsadkářský výcvik v „Pečící pánvi“ ve Fort Benningu a byl zařazen do roty A 506. parašutistického pluku 101. vzdušné výsadkové divize. S ní seskočil. 6. června 1944 v 01:14 hod. do Normandie vedle obce Ravenoville. Jedenáct dní bojoval v Audoville, St. Marie du Mont, St. Come du Mont, Dead Mans´Corner a u Carentanu. Po svém těţkém zranění byl evakuo-ván do Anglie. Spolu s „Křičícími orly“ jej však ještě čekal dvaase-dmdesátidenní boj v Holandsku, třicet dnů v ledovém pekle u Bas-togne a nakonec taţení Alsaskem, údolím řeky Ruhr, Porýním a Ra-kouskem. Utrpěl řadu zranění, viděl padnout mnoho svých ka-marádů a nepřítele zabíjel tak, jak jej to naučil výcvik a válka. Don Burgett byl jedním z jede-nácti příslušníků roty A, kteří přeţili ode Dne-D aţ do konce války. Roty, která měla před vý-sadkem do Normandie 200 muţů.

mise Normandy 2009

35 Přílohy - 07

07 Azeville

Baterie Azeville leţí přesně na východ od obce Azeville, na sil-nici D269. Byla jednou z prvních součástí Atlantického valu, po-stavených Němci na Cotentin-ském poloostrově. Je sloţena ze čtyř mocných kasemat vzdále-ných 30m od sebe, propojených 300m dlouhou sítí betonových tunelů, které vedou i do 150m vzdálených podzemních bunkrů pro munici a generátory. Hlavní zbraně ve čtyř kasematech byla 105mm děla s dostřelem 11km. Šlo o kořistní francouzská lodní děla z 1. světové války, v roce 1942 instalovaná do nově posta-vené baterie.

Baterie byla „slepá“ – z její pozi-ce nebylo vidět cíle na moři. Pal-bu řídil rádiem pozorovatel v blízkosti pláţe, nebo mohly být vyuţity zprávy přes telefonní linky od krycí pozice Crisbecq, která stála jen o trochu blíţ k pláţi, ale měla dobrý výhled na ní i na přístupy k ní.

Byla chráněna dvěma 37mm protiletadlovými kanóny, řadou kulometných hnízd a minovými poli.

Přístupy od moře tak byly téměř nedobytné vzhledem k hustým minovým polím a zátarasům z ostnatého drátu, opatřeným betonovými úkryty pro jednoho muţe s kulometem („Tobruk“).

Obě baterie, druhosledová Azeville i prvosledová Crisbecq (St. Marcouff), odolávaly do 8. června 1944 všem útokům. Nejprve se o dobytí pokoušeli výsadkáři, poté zejména 1.prapor 22. pěšího pluku (VII. sbo-ru). Útokům předcházela masivní palba dělostřelectva a námořnictva.

První útoky tedy nic nepřinesly, i kdyţ na obou stranách bylo mnoho mrtvých.

9. června 1944 rozhodl plukovník Tribolet, velitel 22. pluku., obejít Crisbecq a s podporou námořní palby soustředit své úsilí na Azeville. Zjistil, ţe přístupy k baterii od západu jsou méně bráněny. Během dopoledne 9. 6. Američané bombardovali po-zici a setkali se jen se slabým odporem. Protiletadlové dělo na kasematě č. 4 napadl přijíţdějící Sherman, který se do prostoru baterie dostal bez větších obtíţí. Houštinami a ţivými ploty v polích, kde bylo pokrytí palbou slabší, vyslal Tribolet dvě roty.

Muţi se dokázali dostat přes zátarasy aniţ by byli zpozorováni a zahájili na nejbliţší pevnost palbu z bazooky. Demoliční týmy poloţily tři náloţe, odpálily je a postoupily dál, ale ţádný z úto-ků nezpůsobil na betonových zdech váţnější škody. Útočníkům docházely výbušniny a chystali se ustoupit, kdyţ na příkaz veli-tele své roty vzal vojín Ralph Riley zbývající plamenomet a vyrazil dát pevnůstce „jeden malej špric“.

Musel proběhnout nepřátelskou palbou, dostal se k pevnůstce. Tam však zjistil, ţe se plamenometná směs nechce vznítit. V situaci, kdy mu šlo o ţivot, vyměnil olejovou trysku, směs za-ţehl zápalkou a zaměřil hořící proud na dveře. Plameny zasáhly uvnitř náhodně nějakou munici a následovala ohromná explo-ze.

Z kasematy č. 4 vyšel s americkými parašutisty, kteří byli v předchozích dnech zajati, německý kapitán a mával bílým praporkem. Německý velitel se s celou posádkou vzdal. Z posádky, čítající na začátku bitvy zhruba 250 muţů, bylo zaja-to 169 vězňů. Pro přeţivší vojáky v Azeville válka skončila.

mise Normandy 2009

36

07 Azeville

36 Přílohy - 07

pokračování

V noci ze 7. na 8. června zahájili Američané další útok. Velitel baterie Crisbecq Ohmsen volal Azeville a vyţádal si na sebe přímou palbu, aby se pokusil vytlačit Američany ze své pozice. Palba byla velmi přesná. Američané netušili, ţe by Němci pálili na svá vlastní postavení a domnívali se, ţe to byla střelba vedená z amerických lodí. Útočníci se stáhli, střelba byla zastavena a v pevnosti Crisbecq bylo internováno 90 amerických zajatců.

Krátce nato byl zahájen další útok na Azeville, ale tentokrát Američané zaútočili z několika různých směrů. Zde, na Azeville, mohla protiletadlová děla namontovaná na vrcholu kasematy č. 1 a 4. vést palbu v okruhu 3600. Střílela na tanky blíţící se od západu. Flak na kasematu č. 4 byl při dřívějším útoku poškozen, ale v tuto dobu byl jiţ opět pouţitelný. Mimo to zde byla tři kulometná hnízda schop-ná střelby na blíţící se Američany. Několik dní před dnem D obdrţela baterie zásobu protipěchotních min a mnoho z nich jiţ bylo poloţeno. Proto se Američané nedokázali dostat dostatečně blízko k baterii a i tento útok selhal.

V noci z 8. na 9. června poško-dila bitevní loď USS Nevada dvěma čtrnáctipalcovými (356 mm) projektily kasematu č.1. Prv-ní způsobil škody viditelné na vnější stěně a druhý prošel přes střílnu.

Tento projektil neexplodoval, ale zabil pětičlennou posádku děla, pronikl ţelezobetonovou stěnou do vyhodnocovací místnosti, zde zabil rovněţ celou posádku, po vy-rytí rýhy do betonové podlahy se odrazil a pokračoval přes kovový kulometný portál ve vnější stěně ven z objektu. Všichni muţi v této kasematě byli zabiti buď střepina-mi a úlomky ze stěn, nebo tlako-vou vlnou. Tímto útokem USS Ne-vada Němce šokovala. Velící dů-stojník hauptmann Dr. Hugo Trei-ber nebyl ţádný fanatik a nehodlal zbytečně ztratit další muţe. Pro-jektil byl nalezen v roce 1994 v zemi těsně vedle dveří, ale byl v nebezpečném stavu a musel být odpálen.

Obsazení Azeville umoţnilo, ţe Američané mohli obejít Crisbecq a postupovat dál na Quinéville. Riley byl za svůj čin vyznamenán Stříbrnou hvězdou.

Dělostřelecké souboje mezi US NAVY a německými bateriemi

mise Normandy 2009

37 Přílohy - 08

08 Německé baterie

Mezi nejtěţší pobřeţní baterie ve Francii patřily baterie Linde-mann poblíţ Pas-des-Calais se třemi děly ráţe 406 mm, schopný-mi poslat granát váţící 600 kg aţ na vzdálenost 56 km, při obvyklé váze projektilu děl této ráţe okolo jedné tuny byl dostřel rovněţ ob-vyklý 42 km.

Baterie Todt, umístěná 3 km od mysu Gris Nez, měla čtyři děla ráţe 380 mm (stejná, jaká byla na bitevních lodích Bismark a Tirpitz). Nejtěţší baterií Atlantického valu byla baterie Tronde-nes v Norsku, kterou tvořily čtyři jednodělové věţe ráţe 406 mm. Děla byla původně určena pro německé bitevní lodi třídy H o výtlaku více neţ 60 000 tun, které však nebyly nikdy postaveny. Baterie Oldenburg blízko Calais byla vyzbrojena děly ráţe 240 mm a v kasematech u St. Mar-couf byla baterie děl ráţe 210 mm, další baterie pak měly děla menších ráţí. Baterie v Merville, kterou dobývali britští výsadkáři, měla mít 4 děla ráţe 150 mm, ale instalovany byly jen polní kanóny ráţe 75 mm. Baterie na Pointe du Hoc, o níţ bojovali američtí Rangers, měla mít děla ráţe 155 mm, ale nebyla tam ţádná.

V místě vylodění měli obránci 24 dělostřeleckých baterií. Zatímco pro větší děla budovali Němci samostatné pevnostní objekty, děla menších ráţí umisťovali do stávajících staveb nebo polních úkrytů. Pokud byla děla přímo na pobřeţí, snaţili se obránci většinou o to, aby sektor palby po-krýval pláţe a aby od moře byla děla zakrytá, chráněná proti palbě lodních děl. Ke dni D dokonči-li Němci z 15 000 plánovaných opevnění Atlantického valu 12 247.

24 německých dělostřeleckých baterií v místech vylodění, bylo rozděleno jako cíle mezi více neţ 60 spojeneckých lodí dělostřelecké podpory. Souboje mezi pozemními a lodními bateriemi vy-zněly ve prospěch námořníků, i kdyţ dluţno dodat, ţe Ti byli v přesile, jednak v počtu hlavní, v ráţi děl, ale také ve znalosti polohy cílů. V pozdějším hodnocení vylodění bylo vesměs námořní ostřelování pozemních cílů hodnoceno jako nedostatečné, ale jeden z čelných amerických velite-lů, generál Gerow večer dne D signalizoval na vlajkový křiţník: "Díky bohu za US Navy".

Mezi nejzajímavější "trefy" určitě patřily vyřazení baterie u St.Vaast americkou bitevní lodí USS Nevada, nebo přímý zásah jednoho z německých děl ráţe 210 mm v kasematech u St. Marcouf 381 mm granátem britského monitoru HMS Erebus. U pláţe Gold britský křiţník Ajax vyřadil 3 ze 4 děl baterie ráţe 155 mm v Longues a americký torpédoborec Emmons ustřelil věž kostela v Colleville, kde měli Němci pozorovatelnu.

Dělostřelba spojeneckých lodí musela zanechat u Němců hluboký dojem, protoţe Rommel Hitle-rovi navrhoval staţení německých vosk jiţně od Caen za řeku Orne, kde by německé jednotky by-ly mimo dostřel spojeneckých námořních děl.

mise Normandy 2009

38

09 Mont Ormel

38 Přílohy - 09

Hill 262 nebo Mont Ormel v Normandii (kóta 262 m), známá také jako Mace (palice), byla pozi-ce důleţitých míst pro velení spo-jeneckých a německých ozbroje-ných sil za druhé světové války. Pozice s vynikajícím pohledem na oblast kolem Chambois a Vimou-tiers. Po operaci Cobra byla klíčo-vým místem, jeţ se podílelo na za-drţení zbývajících německých sil v Normandii a uzavření Falaiseské kapsy v srpnu 1944. Z rukou Něm-ců byl kopec dobyt 19. srpna 1944 polskou 1. obrněnou divi-zí Stanisława Maczka.

Generalfeldmarschall Walter Model si byl vědom, ţe je třeba zachovat kapsu otevřenou, aby se sedmá armáda vy-hnula obklíčení. Ráno 20. srpna nechal útočit jednotky dvou pancéřových divizí na polské pozice na kótě 262. Přes silný polský odpor a dobře koordinovanou dělostře-leckou přehradu se Němcům podařilo postoupit, drţet ote-vřený koridor a umoţnit ústup dalším jednotkám uzavíra-ným v kapse. V průběhu celého 20. srpna způsobily zesíle-né německé útoky těţké ztráty Polákům, kteří byli vyčer-paní a tenčily se jim zásoby munice, ale pozici neopustili. 21. srpna pokračovaly německé útoky, nyní jiţ méně in-tenzivní, aţ do poledne, kdy polské vojsko porazilo poslední zbytky SS, ještě schopné boje. Vzhledem k úspěšné polské obraně kóty Hill 262, byla večer dne 21. srpna Falaiseská kapsa zcela uzavřena a všechny německé síly v ní byly buď mrtvé, nebo v zajetí.

Německá výstroj a výzbroj byla večer 21. srpna v okolí Mont Ormel zničená díky k polskému vítězství na kótě 262. Falaiseská kapsa mohla být povaţována za řádně uzavřenou. Tanky z kanadské 4. pancéřové divize spojené s polskými silami postoupily na Coudehard, zatímco ka-nadský 3. a 4. pěchotní divize zajistily St Lambert a se-verní průjezd do Chambois.

Během bitvy o kótu 262 měla polská 1. obrněné divize ztráty: 325 zabitých, 1002 zraněných a 114 pohřešovaných, stav divize klesl přibliţně na 20% bojeschopných muţů. Podle jiného hláše-ní se uvádí, ţe z 1. obrněné divize bylo 1290 vojáků zabito, 3820 zraněných a 22 pohřešovaných v akci. Přestoţe se asi 100 000 německých vojáků podařilo uprchnout z důvodu spojeneckého prodlení při uzavírání mezery (mnoho z těchto uniknuvších Němců bylo zraněno), získali 40 000-50 000 vězňů a 10 000 nepřátel padlo. Podle vojenského historika Gregora Dallase: "Poláci uzavřeli Falaise Pocket. Poláci otevřeli bránu do Paříţe." Při oslavě 20.výročí Falaise pozname-nal bývalý prezident Dwight D. Eisenhower: "Ţádné jiné bojiště nepředstavovalo tak strašný po-hled na smrt, peklo a celkovou zkázu."

mise Normandy 2009

39 Přílohy - 10

10 Polská jízda

Počátkem července 1940 sestavil gen. Maczek ve Francii improvizované seskupení, jehoţ základ tvořili veteráni 10. jezdecké brigády ze září 1939. Jednotka ani zdaleka nedosahovala stavů brigády, nicméně přijala název 10. obrněná jezdecká brigáda a vyrazila na frontu. Jejím symbolem se staly červené květy máku kreslené na pancí-řích tanků. Květy vyjadřovaly soudrţnost jednotky se svým velitelem gen. Maczkem (v polštině Maczek zname-ná „máček“). Brigáda prošla od 10. do 17. 6. 40 ústupo-vými boji a poté byla poblíţ vesnice Moloy u Dijonu roz-puštěna. Většina vojáků se dostávala v malých skupin-kách nezřídka dlouhé týdny do jiţní Francie a odtud po-kračovala do Skotska. Jednotka po konsolidaci byla jako součást 1. polského sboru určena k obraně Skotska před moţnou německou invazí. Maczkovi vojáci střeţili více neţ 200 km mezi Montrose a Dundee.

V létě 1941 nebezpečí vylodění pominulo a byl oţiven sta-rý projekt, vytvoření polské obrněné divize.

Na přelomu července a srpna se 1. obrněná divize v několika etapách vylodila v normandských přístavech Arromanches a Corseulles. Místem shromáţdění všech divizních jednotek bylo Bayeux. Divize patřila do sestavy II. kanadského sboru 1. armády. Celek byl podřízen britské 21. skupině armád gen. Montgomeryho. Úkolem 1. armády měl být útok z prostoru Caen ve směru na Falaise v rámci operace Totalise.

V noci ze 7. na 8. srpna zaujala divize výchozí pozice pro útok na východním okraji Caen. Před bitvou vydal gen. Stanisław Maczek (31. 3. 1892 – 11. 12. 1994) rozkaz, v němţ napsal:

„Jdeme do první bitvy a po-žadujeme zaplacení účtů za pět let války. Za Varšavu, za Kutno, za Westerplatte, za stovky a tisíce bezbranných oběti, které byly zabity ru-kama okupantů. Nezname-ná to však, že budete použí-vat barbarské způsoby boje. Bijte se tak, jak se polský voják v průběhu našich dě-jin bil vždy. Bijte se tvrdě a rytířsky.“

Útok byl zahájen 8. srpna podél silnice Caen – Falaise. 10. brigáda útočící v prvním sledu narazila na silnou obranu a utrpěla těţké ztráty. 2. obrněný pluk brigády přišel o 27 tanků z 34. Následující den byl útok obnoven, jed-notky se posunuly vpřed, ale prolomení obrany se nepodařilo. Stejně dopadla i kanadská 4. obrněná divize a ani následující dny výsledek nezměnily. Situa-ce se zlepšila aţ po přiblíţení XV. amerického sboru z jihu. Německým jednotkám hrozilo reálné nebezpečí obklíčení, a proto zahájily ústup volným směrem (mezi městem Argentan a řekou Lai-son). Úkol uzavření kotle obklíčení obdrţely polská a kanadská divize. 15. srpna divize překročila řeku Dives a obsadilo město Jort. V následujících dnech se přiblíţila k silně bráněnému městu Trun. Volná mezera prstence obklíčení se zmenšila na několik kilometrů.

17. srpna obdrţela divize rozkaz obsazení města Chambois. Jednotky určené pro tento úkol (2. obrněný pluk a 8. střelecká rota) v noci zabloudi-ly a nemohly tak úkol provést. Tehdy gen. Maczek navrhl, místo čelního útoku, obsadit strategické pahorky na východ od Trun a Chambois. 19. srpna večer byl úkol splněn, obsazením kóty 262 u Mont Ormel a města Chambois byl kotel u Falaise uzavřen. Po úspěšné akci řekl generál Montgomery: „Němci byli jako v lahvi a polská divize byla zátkou, kterou

Pro 1. obrněnou divizi nastalo období těţkých obranných bojů, neboť od 20. srpna se ocitla v cel-kové izolaci, odříznutá od zásobování a odkázaná na letecké shozy. Během následujících dvou dnů probíhaly urputné boje jak s jednotkami německé 7. armády snaţícími se dostat z „Falaiského kotle“, tak s Bittrichovým, II. tankovým sborem SS útočícím z východu a severu s cílem otevřít cestu obklíčeným jednotkám. I přes těţké boje a značné ztráty divize vydrţela aţ do příchodu posl - 4. kanadské obrněné divize.

Několikadenní boje v oblasti Falaise – Chambois byly první a zároveň největší bitvou divize bě-hem taţení západní Evropou. Byla to zkouška, ve které divize obstála. Bitva měla pro vojáky ještě jiný rozměr, povaţovali ji za odvetu na okupantech, kteří ve stejném období likvidovali povstání

ve Varšavě. Pro veterány zářijové kampaně bylo opravdovým zadostiučiněním brát do zajetí příslušníky 2. tankové divize, proti kterým bojovali poprvé v bitvě u Wysoké v září 1939.

Vítězství bylo, ale vykoupeno obrovskými ztrátami, které dosáhly kolem 10 % stavu. Objevily se návrhy na staţení divize z boje. Po dlouhé úvaze gen. Maczek toto řešení zavrhl a ve svém hlášení nad-řízeným oznámil, ţe divize po týdenním odpočinku a doplnění sta-vu bude připravená pro další nasazení.

Po válce se Poláci, od začátku náleţící mezi spojence a bojující od prvního dne války, neměli kam vrátit. K takovému přesvědčení do-šla většina příslušníků Polských ozbrojených sil na západě. Část jiţ poznala sovětskou „spravedlnost“, ostatní věděli, ţe boj na západě z nich v očích nové polské vlády činí zrádce. Byla to – podobně jako v ostatních zemích východní Evropy - opravdová ironie osudu a

mise Normandy 2009

40

10 Polská jízda

40 Přílohy - 09

pokračování

mise Normandy 2009

41 Přílohy - 11

11 Cap de la Hague

V nejseverozápadějším koutě Cherbourgského poloostrova vybudovali Němci speciální bunkr s reflektorem, posazený přímo na okraji moře. 60 cm reflektor se pouţíval k osvětlení přilétajících spojeneckých letadel a mohl být skloněn i dolů proti lodím na moři. Tento světlomet byl nepo-chybně pouţit proti útočícím letadlům, aby je pomohl zaměřit dvou dělům rozmístěným u Auderville. Bunkr byl ve skutečnosti garáţ, kde mohly být obří svítilny zaparkované během dne.

V noci byl reflektor na kolovém podvozku z bunkru vyvezen a vytaţen po nájezdu na jeho strop do provozní polohy. Stále můţete vidět, kde se pojezdová kola zařízla do betonu nahoře na rampě. Naviják byl zřejmě přenosný a byl umístěn v přední části bunkru.

Bunkr byl vybaven místností posádky se samostat-ným vchodem, generátorovou místností, platfor-mou pro protiletadlové dělo. Pár metrů na západ od bunkru je několik kovových nosníků. Jde o zbyt-ky původní německé rozhlasové antény, která umoţňovala komunikaci s Normanskými ostrovy.

mise Normandy 2009

Background opět na normandském bojišti

Knižnice Background

svazek č. 6

bří Filáčkové

mise Normandy 2009

Background opět na normandském bojišti

pif studio

© 2009