· BSAH

·�BSAH

ZIVOT KOLEM NAS

?rincipy nove ustevy /nevrh HOS/

Prevo ne opozici /Jiti Kant�relc/

str.

............................................................................. 5

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 8

restovec:! teren /Veclev Havel/ •••••.••..•.••..•.•••••.•.....••..•••••.•••••••••••••••• 10 )nesn:! teme: dielog /Jan Stern ml./ ••••·•·••·•••••••·•••••·••·••••••••••••••••••••·••• 11

Pou�en:! z krizoveho vyvoje /Ladislev Llpansky/ •••••••••.•••.•..•••.••••.•••.•••...•.•• 13 ?ohled oknem /Karel Binovec/ ••••••.•••••••....••••.•••••..•••••••••••••••••••••••.•••• 16 : reformech a lidech /Vojtech Wagner/ .••••••••.••••.•••••••.•••.•••••••.••••..•.•••••• 17 Josehneme zivotn:! urovne Rekouska nebo Rumunska ? /Blanke Hrebinove/ •••••••••.•••••••• 19

'il'yhlesenie /Lubom:!r Feldek/ •••••••.•••..•.••••..••.••••••••••••••.••.•..•.•.••..•••.•• 20 K nebozenske svobode v Ceskoslovensku /Josef Zvetine/ •••••••.•••..••.••••..•••.•.••••• 21 Jeste k Janu Palechovi /Jen Dus/ •••.•..••••.•.•.•• ; .......•....•.•.••••.•.••••••••..•• 23

lNAHY1

STATI1

STUDIE

Demokraticka revoluce ve vneJsim imperiu? /Vilem Pre�an/ ••••••••••••••••••••••••••••• 27 Antinomie jednoty /Einheit macht unfrei/ /Pavel Nauman/ ••••••.•••••••••••••••••.••.••• 31 A bude po p:-o ler.1u ? /Jan Jtern/ ..••.................................... , ••.•..... , ..... 38

Intelektualove a moc v Ceskoslovensku /Jacques Rupnik/ .•••••••••••••••••••••••••••.•• 40

Prazske jaro 1968 /Josef Kalvoda/ ••••••••.••••••••.••.•••••••••••••••••••••••..•••..•• 47 Ekonomicka reforms, vykoristovan:! e motivace /Evzen Sterba/ ••••••••••.•••••••••.•••••• 52

DISKUSE1

PCLEMIKA

Cdpov�� Pevlu Naumanovi a Ludviku Veculikovi /Jan Dus/ ••••.•.••••••.•••••.•.••••••.••.• 59 K polemicke stati Petra Uhla "Demokrecii pro nektere":

Myslen:! ve stinu madly /Bohumir Janet/ •••••••••••.•..••••••••••••••....•.••••••••••••• 61

Uzite�ne zlo /Josef Vohryzek/ ••• , .••••.•••• , •.•••• , •••• , •.••.••••••••.•.•••••••••••••• 64

Samosprava, anebo parlament 7 /Martin Palous/ •••••••••••.••••••••.•••••••••••••••••••• 66 O nesouhlesu s jedn:!m nesouhlesem /Jindrich Kone�ny/ ••••.•••••.••••.•••••••••••••••••• 68 Na okraj problem� Sever - Jih /Petr Grafnetr/ ••••••••••.••••••.•••.•••••••••••••.••••• 70

BIBLIOGRAFIE1 PID:KLADY

Z enkety KAPITALISMUS, SGC IALISMUS A DEMCi--.K4CIE:

Sidney Hook ••••••••..•.•.•.........•..• , , . , , •••• , • , , . . . . . . • . • • • • • • • • • . • • . • . • . • • . • • • . • • 73 Bayard Rustin ••• , •••••.. , , .•• , ••.•.........•...•..•.••.•..•••••.••••.•••••••••••••••.• 76

Carl Gershman ••••••••••• , ••..••.. , •.. , •• , . , , • • • • • • • • • • • . . . . • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • 76

Z DOPIS9

Frantisek �ehanek, Daniel i<.roupa, -sk-, Zdenek Tlusty, Petr Sykora •••••••••••••••••••. 83

DOKUMENTY1

KTER}; NEZAPADLY

Deklarace prav �loveka a obtana z r. 1789 .•••.•..••.•••••..•.•••.•.....•••••••.•.••.•• so I -

Ng ROZHCVCR

Dopis do Patize /misto rozhovoru s Ladislavem Lisem/ • •••• • •• , • • • • • • • . • • • • . . • • • • • • . • • • • 93

V tomto �fsle Jsou pouzity aforismy Frantiska Kani z Jihlevy

Copied from an original xerox-copy,

made available by

bound and

DOKUMENTATIONSZENTRUM ZUR FORDERUNG DER UNABHANGIGEN

TSCHECHOSLOWAKISCHEN LITERATUR e.V. for research and

information purposes. Copyright continues to be held by

each individual author and must be strictly observed. If

clarification is required, please consult the Centre

before publication of any item.

DOKUMENTATIONSZENTRUM

SCHWARZENBERG 6

D-8533 SCHEINFELD

Tel. 09162/7761

Redakcni rada:

Rudolf Batt�k, Karel Binovec /Ostreva/, Pavel Bretin

ka, Milan Jelinek /Brno/, Pavel Neuman, Martin Pelou§, Jaroslev �ebeste /Jihlava/, Milan �ime�ke /Bretisleve/ Odpov�dn1 redaktor: Jiti KentOrek

Nazory obsa!en� v jednotlivych ptisp�vcfch nemusi v!dy vyjadtovet stenovisko

Pti ptejimani pOvodnich meterialO z na§i revue uved�jte v!dy premen.

Uzav�rke tohoto cisle 31, cervence 1989

redekce,

Zivot kolem nas

PRINCIPY NOW OOTAVY

Spolu se Zpravodajem HOS /e.4, eerven 1989/ uverejnujeme text nevrhu "Prine ipy nove us tevy" a zaroven nabizime stranky na�i revue k diskusi o teto zavazne probleilla-tice. Red.

Vazeni spoluobeane,

pfedkldddme k diskusi �eestnikjm Enuti za obeanskou svobodu i vAem ostetni� z�jemcum principy, ktere by se - pod le na§ei;o nazoru - mely promitnout do zneni nove �stavy. Nejde tedy o navrh flaru:'.; ustevy, n;·br! o zasady, ktere by nova �stave m�le respektovat.

Po zpr&covdni Va§ich pfipoillinek �e pokusime vyprecovat ideovj ncivrh ustovy.

Pripominky zasilejte na adresy clen-:i. Pro3atimniho koordina�niho vyboru rn.s.

P r i n c ip y n O V e us t a vy

�ddna spoleenost s1 nem,jze dovoli t zit a fungovat bez ureitych pravidel. V modernich spole�nostech jsou obvykle hlavni z1-

sady souziti obeanu stanoveny ustavou. Z ni

jsou pak odvozena a ji striktne podlehaji v§echna dal§i podrobnej�i previdla: jak jednotlive zdkony, tak akt uelni rozhodnut i v.,:-konne moci.

Jsme rozhodnymi stoupenci de�okretickeho uspotddani vztahu mezi obeany navzajem i v cele spoleenosti. Nevedou nds k to�u jen duvody ideove a mravni, ale take proste r,istoricke konstatovani, ze v poslednich stoletich se spoleenosti, orgenizovane na demokratickem principu - bez ohledu ne kcnkretni formu vlady - ukazaly jako nejefektivnej§i co do spravedlnosti, hu:nanity e v neposledni fade i prosperity.

Demokracii je cizi nazor, ze obeane jsou zde kvuli stetu. Mesaryk se ve svem prvnim presidentskem poselstvi k snemovne dovoleva Lincolnovy definice demokracie /vlada lidu, lidem a pro lid/ a pravi: "Podstata demokrecie je v edministraci a samosprave. Deffiokrecie neni panovdni,,.njbrz prace k zebezpeeeni sprave�lnosti. A spravedlnost je matematikou humanity,"

Demokraticky princip, jak byl rozpracovdn od antiky az po dne§ek, predpokleda, ze v§echna moo je odvozena z vu.le lidu, ze si

v§ak soueasne tato v�le uklade neprekrocitelne meze, zavazujici ji respektovat moralku a prirozene pravo, chranit prava jedno-tlivcu, specifick_,vch men§in i momentdlni o-pozice, jakoz 1 wnoznovat pluralitu v§ech tech nazoru, postoju a zdjmu, ktere otevrent nesmeruji k ndsilne likvidaci demokraticke spoleenosti.

Prave ustava obvykle stanovi ona zdkladni "previdla hry", jimz jsou podHzeny jak vzajemne vztahy obcanu, tak power mezi obeany a stetem, dstava dekleruje nezadatelnd prave obcenu, soueesne v§ak take eutoritu statu a jeho za.konu, .nakolik byly z v,.ne lidu a ve prospech lidu shledeny rozumnymi a nevyhnutelnymi. Tuto autoritu propujcuje �stave toliko podminene - rozhodne ne sildm, ktere by pod ze§titou vet§iny nebo ndsili hodlaly provozovat neomezenou svevoli. proto je vskutku dobra ustava spi§e vyctem neprekroeitelnych omezeni moci, jejiho striktniho rozdeleni na oblast zdkonoddrnou, vykonncu a soudni a mechanismu jeji kontroly, nez nejakym pozitivnim programem povzneseni spoleenosti.

Odpovide to tradici demokracie, Jdji zdkladni problem totiz netkvi jen v tom, jek zebezpecit vladu vet§iny, ale take v tom, jak zabranit jejimu zneuziti, Demokraticka spolecnost m�ze velice dobre fungovat 1 bez psane ustavy - pomineme-li ddvnou minulost, viz pHklad soueasne Velke Britanie,' Naopak �patna ustava - §patnd nejen v tom smyslu, ze by primo deklarovala veci zhoubne a nemrevne, ale treba jen v tom, ze neskyte dostateene zeruky lidskych prev a ze se vyjadruje pfilis ideologickym jazykem a deleguje prilis mnoho pravomoci na jine zdkonne a dokonce podzakonne normy - se rn;lze ze zdruk:y demokraticke vledy zmenit v principidlni prekdzku jejiho uplatneni a nastroj totalitniho zotroeeni.

Proto, ma-li nase budouci ustava plnit svou funkci zakladniho kamene demokraticke, spravectlive a ne humanitnich principech zalozene spolecnosti, mela by se - krom� jineho - drzet na.sledujicich zasad:

1/ Mela by byt co �ozno struena, pravne pfesna a hlavne zcela zbavend ideologickych pojmu a konstruk"ei typu "pracujici lid",

5

"marxisticko-leninsky vedeck.y svetovy nazor", "socialisticke spole�enske a statni ztizeni", "vedouci uloha" apod,

2/ Nemela by obsahovat neur�ita a �asove nevymezena omezeni statni suverenity, vazena na tu ci onu politickou alianci ci cokoli podobneho. Suverenita republiky muze byt omezena jen radnymi smluvnimi zavazky e prij_atymi ustanovenimi mezinarodniho prave, jejichl slucitelnost s ustavou potvrdil ustevni soud,

V dalsim textu predkladame nektere principy, z nichl by mela vychazet prip1·avovana ustava. Tyto navrhy si necini narok ani na definitivnost ani na uplnost: predkladame je k siroke diskusi a soustfectujeme se pfedevsim na problemy, ktere jsou podle naseho nazoru v soucasne ustave opominuty nebo reseny zcela nevhodne.

I. Principy statniho zrizeni

teskoslovensko je de�okratickou republikou, zalozenou na zastupitelskem principu. Moc je rozdelena mezi zakonodarne, vykonne a justicni organy. Vykonne organy jsou odpovedny organum zakonodarnym, priceml tyto jsou voleny rovnymi, primymi a tajnymi volbami.

dstava nesmi zakotvovat privileGovane postaveni ladne strany ani jine organizace.

Ceskoslovensko je federaci dvou narodnich republik, teske a Slovenske. Dosavadni ustavni pravomoc obou republik neni mozno omezovat pod ladnymi zaminkam.i, Naopak by bylo vhodne, kdyby vedle ceskoslovenske ustavy existovaly i ustavy obou republik. Vseobecne deklaraci dosavadni ustavy o dobrovolnem svazku dvou rovnopravnych narodu by mel byt dan realny pravn::( zaklad ustavnim postulovanim prava na narodni sebeurceni al po eventualni odtrieni. V ramci Ceske republiky je treba nave vymezit postaveni Moravy s respektem k jeji historicke a kulturni specificnosti.

Ceskoslovenska republika 1 obe narodni republiky maji sve statni symboly, znak, vlajku a hymnu. Nova ustava by mela anulovat necitlive zasahy do tradicni podoby techto symbolu, provedene v poslednich ctyriceti letech.

II. Prava obcanu

Vsem ceskoslovenskym obcanum se zarucuje: - ochrana osobni svobody a ochrena osobnos

ti, rodiny a majetku;

6

svoboda pobytu a pohybu na uzemi statu, svoboda opustit stet a kdykoli se do nej vratit;

- svoboda svedomi a presvedceni; - svoboda projevu; - svoboda pfijimat a sirit informace, vcet-

ne pristupu k verejnym sdelovlicim prostredkum;

- svoboda shromalctoveci - sv�bode spolcovaci; vcetne svobody zakla-

det odborova sdruleni a politicke strany nebo kluby;

- rovnopravna ucast na sprave sve zeme -predevsim pravo volit a byt volen nesmi

podlcliot zadne politicke diskrim.inoci;

T�to prive e svobody mus! ustave zabezpeCit �inDLalne v rozsahu stenovenem Pak�em o obtenskych a politickjch prdvech. ?fipadna ome�eni techto prav z duvodu ohrozeni narodni bezpe�nosti nebo verejneho porsdku �usi byt V ustave B V prislusnych za!(cnech def'inovana tek, aby ne!!!ohla byt zneuzita proti du:hu techto prav a svobod.

III. Hospodarstv::( a ekolocie

V souledu s manifestem HOS se domnivame, ze ust&ve by mela zarucit pluralitu forem !1ospodai:'-skeho podnikani, a to na zaklade spolecenskeho, dru!stevniho, obecniho i soukro�eho vlastnictvi vyrobnich prostfedku. Konkretni rozvoj techto forem a jejich vzajemey pomer je veci vyvoje a hospodarske politiky, ktera mus:( respektovet politickou vuli obcenu a obecny prospech_. Soucasne musi ustava zabezpecit ochranu zakonne nabyteho majetku,

V usteve by ruelc byt nove ustenoveni o ochrane krajiny a zivotniho prostredi.

IV. Socialni prava a jistoty

zarucovana dosavadni ustavou, nekdy pouze deklarativne, je nutno bezpodmineene doplnit zarukami pro nezavislou inicietivu spolecnosti v teto oblesti. Patti sem naprikled pravo ne svobodnou odborarskou cinnost vcetne prava ne stavku nebo molnost vytvareni r•�znych druzstevnich, svepo:nocnych a charitativnich sdruzeni.

v. Svoboda vychovy, kultury a vedeckeho badeni

Vychova se ma dit v duchu humanistickych tradic. V�ichni obcane musi mit rovny pristup ke vzdelani. Podle obou Paktu o lidskych pravech jsou to vyhradne rodice, kdo �aji pravo rozhodovat o moralni a nabolenske vychove svych deti a kdo soucasne maj! mit

moznost volit pro ne skoly odpovidojici zamefeni, vcetnl skol ztizenych mimo oblast statniho skolstvi.

Svoboda vedeckeho badani o umelecke tvorby nesmi podlehat zadnym ideologickym omezenim. Obi tyto oblasti by mlly byt orcanizova.n,y tak, oby se uplatnil princip plur1:1lismu a volne soutlze,

VI. Nabozenska prava

Nabozenska svobod6 je zarucene J£tGVOU a nikdo nesmi byt pro sve nabo�enske pfesvedceni a pro jeho projevy diskrir:1inovan. Teto svoboda zahrnuje pravo projevovat svo� viru sam nebo spoletnl s jinjmi, suukromt nebo vefejne, a to provadenfm ndbo�enskfc� ukornl a obradu, vyucovanim, sL·E:!liJJ µutlikaci apod. Nabozenska svobo,jf, ::u•,r:111je ;a•·-,vo veficich a cirkvi organizovet se podie svjch vnitfnich norem a bez zas&ht st�Lu si vybirat sve duchovni pi·eds;,1.vite:!.e.

VII. Prava narodnostnich m�nsin

Krom.I obou statnich narodu �iJe ve spolecne republice znacne mnoistvi p:-islusni;.;(t narodnostnich mensin: Mader�, Folal:·j, Ukrejincu - Rus iM, Nl:\mcu

I Cikanu - lio1:ll·1 a 2i

du. Je nevyhnutelne uznet existenci. obou poslednl:\ zminln;ych narodnosti, ktere dosi:,vadni ustavni zakon pomiji /ac Cik,ni - s�move jsou druhou nejpofetn�jti n.en�1nou v CSSR/. Ptislusnikum narodnostnich mensln mus! byt nad ramec bl:!znych ob�ansk:,,ch pr:i:v zajistlna specificka mensinova pr�va, inctividualni i kolektivni, Stat bude usnadnovat styk narodnostni mensiny s je�im k:,.er:ovy1!. narodem a bude v!emoznA podporovel ro:voj skolstvi a kultury narodn(stn:i'.ch mensin v jej ich vlas tnich jazycich. J:c,';.;,y,._o l.L fcr·:m programove asimilace men§iizy je �stevn� zakazana,

VIII. Justicni systfm

Soudni soustava musi bjt te:ro��(nc�n� doplnlna o dstavni soud 9 o 5c�stavu spr,vnich soudO, Ostavni soud bude povlnen, c to i na z&kladA individualnich n6vrhj ob�an�, zko�oat soulad zakon�, pfedpis� nifsi urovnil a jejich konkretne pouzi tych int erpretz�:( s �stavou CssR. Zjisti-li �esrulsd, ma pravo a povinnost u�innost t�chto z�kon1 i z nich odvozen;ych rozhodnuti pozestevit. Spravni soudy budou povinny ,,8 :'...idosl kte-

rehokoli ueastnika spravniho fizeni pfezkournat jakekoli spravni rozhodnuti. Soudcove vsech nejvyssich soudnich gremii by mAli byl volenl, e to na obdobi velffii dlouhe, oby se tak zabezpetil& jcjich nezavislost.

Dale navrhujeme zvazit mo�nost zavedeni porotni eh soudt�. Navrh ujeme zaves t inst it uci vysetfoveciho soudce, kter:: by na rozdi'.l od dr.esni komplikovane symbiozy pclicejniho vy!etfovatelc a prokuratora nesl plnou odpov�dnost za pr�b�h trestniho fizeni. Role s ·,10znos ti obhsjoby v trestnim fizeni by mely tyt posi1eny. I-'osleze by mela byt obnovena �.::,:·:r.ost so1lkrome zsloby ve vi'lcech trestnich, �vlJSt� v t�ch ptipadech, kdy !alovane tresli',e ,�i.ny byly spac!1{1ny stthnimi orcany nebo je,jich pHslusniky.

:u:. Lln.:rina JJ0Virmost

v ustave by melo byt usta_noveni, ze niktlo nesmi b�t nucen k sluzbe ve zbrani, pokud je to v rozporu s jeho svfdomim nebo n�bozenskjm pfesvedcenim. Pro tyto "odpire�e" 1�:.1si byt zfizena nahradni pracovni sluzbe nemilitarniho charekteru.

.:6. Cervna 1?89

!'!udolf 8E:tt?:k,

Vaclav Benda,

?evel Bratinka,

Jaromir Glac,

·�o,LJa!§ Hradilek,

Lad1.slav Lis,

Ivbn M1:1,�ek ,.

;'evel Haw:ien,

Jan fi'.lllll1

Frantisek Rehanek,

Jaroslav tabata,

Milan �imetka,

Jun �tern,

Prozatimn.i koordina�ni vfbor Enuti za obtanskou svobodu

Krizikova 78, 166 00 Praho 8 K&rlovo nam. 18, 12 O 00 PraJ-:a 2 Sukova 3, 160 00 Praha 6 Adlerova 10, 841 02 Bratislava -

Dubravka Revolutni 254, 735 32 Rychvald Zahradni 892, 751 31 Lipnfk n. Be�vou �Bkova 1228 1

182 00 Praha 8 Na �tahlavce 16, 160 00 Praha 6

�palova 24, 162 00 Praha 6 Kremelska 104, 100 00 Praha 10 Lelekovice u Brna 335, 664 :n 8horazova 3, 602 00 Brno Frazska 35, 800 00 Bratislava Sporilov, blok F 10

1

�. 2846, 140 00 PrbhB �

7

pR,{vo HA OPOZICI

Jil'! Kantdrek

" ••• abychom meximalne eliminovali moznost, eby ne tomto revolucnim procesu parazitovely kontrarevolucni, entisocielisticke a politicky reekcni sily sdruzujici se do ruznych nelegalnich, pololegaln!ch a opozicnich seskupeni ••• ebychom eliminoveli, receno leninskou terminologii, jekoukoliv nadeji ne uspech "demokreticke kontrerevoluce" v teskoslovensku." /Jaromir Obzine ne 14. zasedani

1N KSt, Rude pravo, 17. cervne 1989/

Slovn!k ciz!ch slov u pojmu opozice m.j. uvadi: 1. odpor, protiva, opak, rozpor; protiveni se; 2. polit. strana nebo strany ci politicke hnuti, ktere nesouhlasi s oficialni politikou vlady, vladnouci strany nebo stran, stoji mimo ne, hlasuje v parlomente obvykle proti ni; protivladni strans ne bo seskupen:i.

v demokraticke spolecnosti patfi opozice k zakladnim kamenum fungovani politickeho systemu a spravovani v�ci verejnych. Bez teto zpetne vazby, bez realne moznosti verejne kritizovet a korigovat rozhodovani a cinnost vladnouci strany nebo koalice, bez svobodnych voleb, ktere umoznuji vystfidani neuspe§ne vladnouci garnitury jinou - opozicni - nemuze skutecne demokraticka spolecnost existovat. Naproti tomu v t.zv. sucielistickem spolecenskem zrizeni nemela opozice eels dlouha desetileti vubec pravo na existenci. Teprve v osmdesatych letech se zrodila opozicni seskupeni iv nekterych zemich vychodni Evropy. V soucasne dobe je jiz politicka opozice v Polsku a MaJarsku samozrejmosti a ·v urcite forme se opozicni tendence projevily i vytvorenim meziregionalni skupiny poslancu Sjezdu lidovjch poslancu v Sovetskem svazu.

teskoslovensko petri k poslednim zemim poststalinskeho totalitniho zpusobu vlady, kde vladnouci aperat pojem opozice stale je§te spojuje s nezakonnosti, s nepratelstvim ke statnimu zr!zeni, s rozvracenim republiky a nasilnou konfronteci, s ohrozenim vedouci ulohy KS� - strucne receno s trestni cinnosti zamerenou proti statu a socialismu. Soucasna ceskoslovenska vladni gar-

8

nitura opozici i nedale ztotoznuje s reekci,· kontrarevoluci a prisuzuje ji zamer nasilneho svrzeni spolecenskeho zrizeni. Zatimco na jinem miste nasi revue prina§!me zamysleni Vilema Precane o "demokraticke revoluci" a moznych pokojnych cestech pfechodu od totelitni spolecnosti k demokracii, dosahl asi vrcholu rezimni demacogie vyse citovany Jaromir Obzina svym leninskym vyrokem o "demokraticke kontrarevoluci". Je to nonsens, ble v r8mci totalitniho my§leni "prorresivni": je rozvinutim teorie o plizive a tiche kontrerevoluci z roku 1968.

v rnezich sve pfestavby a t.zv. demokratizace nam vladnouci moc nabizi "socialisticky pluralismus", V nem sice pfipousti nazorove odstiny, kritiku i eventualni alternativni navrhy, ale se zavaznym spolecnym jmenovatelem: bezvyhradnym souhlesem s vedouci ulohou KSt a jeji politikou, a tudiz se vsemi konkretnimi ciny jejich predstavitelu. Jine a jinak orientovane kriticke nazory jsou pro ni eo ipso protisocialisticke, nepratelske, namirene proti "zajmum pracujiciho lidu", a navic - jak jinek - jsou inspirovany a podporovany zehranicnimi imperialistickymi centrala�i a tridnimi neprateli socialistickeho �eskoslovenska. Je uz unavne cist a poslouchat v§echny ty omsele trepnosti a nehoraznosti;.,hlavne je nemolne tuto pozici politickeho vedeni v nasi zemi nadale trpne respektovat.

Zda se, ze nadesla chvile, kdy mame nahles a nedvojsmyslne vyslovit jasny pozadavek: mame pravo i na politickou opozici, A podle tohoto pozadavku i jednat. 0d doby, kdy Charts 77 zacinala svou cinnost prohla§enim, ze nechce byt politickou opozici, uplynulo ul dvanact let, spolecenska krize se prohloubila, v obcanske verejnasti se ozyvaji aktivnej§i politicke projevy nesouhlasu se soucasnou politikou a jejimi ptedstaviteli, A v nasem nezavislem prostredi se ul minimalne dve vyrazna politicka seskupeni zformovala. Pominu-li program Klubu za socialistickou ptestavbu Obroda, ktery je orientovan na dal§i reformovani stavajiciho socialistickeho systemu, mam na mysli H n u t i z a o b � a n s k o u s v o -

b o d u a D e m o k r a t 1 c k o u 1 n 1 c i a t 1 v u • Tady nekde vznike zerodek budouci politicke opozice jako organizovaneho hnuti ci politicke strany, a to 1 s potrebnou clenskou zekladnou.

Proto se mi take v dane chvili nezdaji dulezite r o z d i 1 y a nezorove nuance mezi obema hnutimi, ale za mnohem dulehUj§i povazuji to, co HCG a DI s p o j u j e. Domnivem se, ze je to preve spolecne usili o zformovani konkretniho opozicniho programu, vytvoreni nezbytne organizacni struktury a verejne pusobeni na ostatni obcany, kteti se k verejne politicke aktivite teprve probouzeji. Jakysi nesilny "prevrat" a odstrpneni vlady komunistu nejakym zezracnym zesahem zvenOi - to jsou utopicke a naivni predstavy, ktere nemaji v politice vyznam a patri spis do propagandistickeho arzenalu oficialni propagandy. Ani pasivne vyckavat na zformovani reformniho kridla v dne§ni jakesovsko-stepenovske garniture neni zrovna nadejne. Takze promysleny, durazny i uvazlivy tlak politicke opozice je jednou z realnych cest k potrebnym spolecenskym prem�ne.m.

Vlednouci moc zatim s opozici v politickem zivote �eskoslovenska sebevedome nepocite a se svymi nezorovymi protivnilcy vytrvale jedna prostrednictvim bezpecnosti, prokuratur, soudu a veznic. To ale neni prilis prozirave ani perspektivni. Totalitni monolitni system, nepripoustej!c! jakoukoliv opozici, se stave stale sterilnejsim a strnulejsim a jeho neschopnost a z n! plynouci stale hubenejsi hlavne hospoderske vysledlcy se casem obraceji proti samotnym vledcum. Prave takovy system se stave nejnazornej§!m

dukazem potreby opozice a ani sebetvrdsi represe casem nepomahaji. General Jaruzelski vyhlesil vyjimecny stav a uveznil Lecha Walesu, aby nakonec preve s nim, jako s predstavitelem organizovane a volbami potvrzene opozice, konzultoval slozeni nove polske vledy. Nepochybuji ani v nejmen§im, ze k podobnym krokum, jake dnes podnikaj! ko-

' muniste v Polsku, Maoarsku 1 v Sovetskem svazu, budou drive nebo pozdeji donuceni i zdejsi vledci. �!m pozdeji se to stane, tim budou ovsem jednan! obtiznejs! a konfliktnejs! a hrozba nezedouc! konfrontace reelnejs!.

�as, nez k takove situaci dojde, bychom nemeli promarnit. Uz dnes je treba zacit pracovat na minimaln!m i vyhledovem programu politicke opozice a k tomu je nutne nase s!ly spojovat, nikoliv je zbytecne tristit. Prvni krolcy ma.me za sebou: manifest "Demokracii pro vsechny" a navrh principu nove ustavy Hnut! za obcans�;ou svobodu a nektere dokumenty Demokraticke iniciativy jsou pro praci ne konkretnim programu opozice dobrym zekladem. A podminlcy, za kterych by byl dielog s vlednouc! moci mozny, jsou vysloveny v prohlasen! Nekolik vet.

�eskoslovensko, zeme s demokretickymi tredicemi, ma ne opozici - tuto dynemickou silu politickeho vyvoje - prirozene pravo a nasi povinnosti je tento pozadevek nejen prosezovat, ale zecit ho i prakticlcy realizovat. Doba, kdy budeme rozhodovat o tom, kdo a s jakym programem zasedne za opozici k ceskoslovenskemu kulatemu stolu, nemus! byt az tak vzdelene.

�ervenec 1989.

Je to historic.Icy zakon, ze se nejprve spolecnost ohradi hmotnymi barieram1 a teprve az kdyz se v nich dusi, urychlene zrizuje duchovni pruduchy lidstv!.

� 9

TESTOVACt TElraN

Vaclav Havel

Zatimco Polsko, Meaersko e SSSR se ruz

njmi zpusoby /e s mnozstvim pochopitelnych komplikaci ruzneho druhu/ pokouseji promenit totelitni system komunistickeho typu v nAjeky system demokretictejsi, ceskoslovenske vedeni se tomuto trendu zuby nehty brani. Vehementne se sice hlasi take k "pfestavbe" a k "demokratizaci", ve skutelnosti vsak nemeni nic, anebo pfipousti jen drobne zmeny, vynucene nevic pfevazne jen tlakem "zdole". Je to politika vie nez srozumitelna: tote vedeni bylo dosazeno Breznevovymi tenky, entireformismus se stel jeho ideologickou legitimaci a upevnovani totality jeho kazdodenni praxi; nahle to vsechno zmenit se mu prirozene nechce z obavy, ze by si tim samo mohlo pod sebou podfiznout vetev, na ktere sedi.

Spolecnosti, tak dlouho decimovane, umlcovene a atomizovane, vsak uz zacina pomelu dochazet trpelivost. Povzbuzena denim v sousednich zemich a disgustovana neschopnosti vlady resit hromadici se problemy, zacina se probouzet. Lide se stale vie zajimaji o verejne deni, pidi se po prevdivych informacich a ztraceji strach verejne dat najevo sve prave mineni. Dik tomu i takzvani "disidenti", totiz lide angazovani v nezavislych iniciativach / z nichz nejstarsi a nejz11amejsi je Charts 77/ a nevahajici se svobodne projevovat bez ohledu na nasledky, ktere to pro ne ma, uz prestavaji bjt jen jakymsi izolovanym hlo�ckem !ile·ncu ci sebevrahu, kteri se sice tesi tichemu obdivu vefejnosti, ale zeroven se nemohou od ni nadit zedne viditelne podpory, jak tomu po dlouha leta bylo. Se strachem ze statni policie mizf

i strach z disidentu. Spontenni e nezevisle manifestece v srp

nu, fijnu a prosinci rolru 1988 a posleze lednove udelosti v roce 1989 a vse, co po nich nesledovalo, o tomto pohybu jasne svedci. Kdyz jsem na vlestni usi slysel velke devy skendovet "At zije Charta!" nebo "Charta zvitezf!" e kdyz jsem pozdeji, po navratu ze ctyrmesicniho pobytu ve vezeni, videl na videu, jak davy mladych lidi voleji "Puslte Hevlet", mel jsem prazvlestni pocity; hlub?ke dojeti a velke pfekvapeni se ve

10

mne. misilo s pocitem jekesi satisfekce: uvedomovel jsem si najednou, ze to mnohelete

strestlplne usili onech "sebevrahu", zaplecene mnohe desitkami let ve vezeni, preci jen nebylo zbytecne a ze se zacina zhodnocovet. Heslo "At zije Charta!" me pfitom netesi samozrejme Jen jako vjraz respektu k mnohaletemu usili Cherty, ale predevsim jako vyraz probouzejici se touhy po svobode, ji� slouzi slovo Charta jako jeden ze symbolu, ktere lze snadno skandovat a ktere pritom nenechavaji nikoho na pochybach o svobodouzyslnych ide1Hech skendujicich. Velkou zmenou je i to, ze se poprve po dveceti letech odvezily vei'ejne ozvat i tisice znamych umelcu a vedcu, pusobicich v oficialnich strukturach a majicich tedy vsechny duvody k opatrnosti, kteri protestovali proti lednovym zasahum policie e nevahali podepisovat sve protesty spolecne s onemi obavenymi a statem po lete hanobenjmi "disidenty".

Toto spolecenske probouzeni prozetim vyvrcholilo v provolani "Nekolik vet". Nejde v nem uz jen o obrenu spolecnosti proti konkretnimu bezpravi,ale o jeji pozitivni politickou sebeartikulaci: signetafi upozornuji vladu, ze jedinym vjchodiskem ze slepe ulicky, v niz se dnes Ceskoslovensko naleza, a

nevyhnutelnym predpokladem jakychkoli demokratizacnich systemovjch zmen je zasadni zmena spolecenskeho klimatu, do nehoz se musi vratit - jak se v provolani rika - "duch svobody, d:'.ivery, tolerance e plurality". V provolani je vysloveno nekolik jednoduchych a snadno splnitelnych pozadavku, jejichz spltleni by po�ohlo takove klima vytvofit. Provolani vychazi z celkem logicke uvahy, ze nemaji-li byt systemove zmeny jen prozatimni, castecne, zmatecne a nedomyslene, musi jim pfedchazet vecna diskuse o nich a musi byt vytvoreny podminky, ktere takovou vecnou diskusi umoini.

"llekolik vet" uz podepsaly tisice lidi, od znamych hercu az po nezname delniky, od pfedaku nezavislych iniciativ az po cleny ��, od katolilru az po byvale komunisticke vudce. Provolani je permenentne v cele republice podepisovano - a to navzdory velmi rychle a ostfe odmiteve reakci moci, ktera

tuto pokojnou vyzvu k dialogu nazvala - v

duchu sveho stalinsky zvraceneho zpusobu mysleni - "pokusem o konf'rontaci".

Co bude del, nikdo tea nev!. Mozna to je

-prave tato moc, ktera se rozhodla pro kon

frontaci, zahaji nove represe a pokus! se

jimi opet spolecnost zestrasit /coz bude ovsem stale tezsi/. Mozna to byla jen jej! prvni emotivn! reekce, vyvolana desem, a ea-'

sem se 1 v jej!m prostred! prosed! zdravy rozum a otevre se nadeje, ze i �eskoslovensko se konecne vyda - aniz by za to muselo zaplatit b!dou, zmatky a lidskymi obetmi -cestou svobodne sebereflexe a z ni rostouci sebereformy. Mozne je v tuto chvili temer

vse; situece je otevrena vie nez kdykoli za posledn!ch dvacet let.

Nep!su o tom jen jako o pikantn! infor

maci z jakesi male a nedulezite zeme. Pisu o tom jako clovek, ktery si uvedomuje, ze v teto zemi se z mnoha ruznych /vcetne geo

politickych/ duvodu a bez ohledu na to, zde se nam to lib! nebo nelib!, vzdycky rozhoduje o cemsi vie, nez jen o nas. Jsme zem!,

kde od davne historie az dodnes nejcasteji

vznikal.y /ale i koncil.y!/ ruzne evropske -

a posleze 1 svetove - konf'lagrance; jsme zeme, kde se krizuji odnepameti ruzne duchovni a politicke proudy a kde se d!k to-

: DIALOG

Jan �tern 1111.

Dialog je asi nejfrekventovenejsi slovo posledni doby. Nezavisle iniciativy neustale hovor! o nutnosti dialogu. Existuje dokonce sdruzen! s nazvem Otevren� dielog.

Nove vznikla iniciativa Klub Cbroda vydava casopis Dialog. V nezavislem tisku se velmi cesto pise na tema dialogu a dokonce i

oficialn! propaganda predstirajic dobre umysly se timto slovem zaklina, i kdyz zat!m je ochotna k dialogu jen s nekym a jen o necem. Je toho dialogu nejak plno, az ma clovek obavu, eby se to slovo nezprofanovalo. Ale nicmene neni to nahodou: dielog skutec� vis! - coby hlavn! tema teto doby - ve

vzduchu. Citime jeho potrebu tak nalehave, ze v nem vidime vec, kterou chceme prakticky rozvijet a podporovat. A pritom je mnoho

jinych a dokonce snad i dulezitejsich veci, ktere by spis zaslouzily pozornost. Napri-

mu tradicne jaksi zauzluj! i rozuzluj! ev

ropske dejiny; jsme zem!, kde se nejednou rozhodovalo o osudu mnoha jinych zem! nebo kde byl jejich osud bezdeky predznamenavan.

Mozna je tomu tak i dnes. Mozna i dnes bude zase �eskoslovensko - aniz o to bude

nejak zvlas{ stet - onim klicovym m!stem, kde se bude rozhodovat o osudu toho velkeho pohybu, jehoz jsme v sovetskem bloku

svedky, a tim i o nedejich cele Evropy ne

leps! budoucnost. Mozna je dnes pravl tahle mela a pro leckohos nezejimava zeme opet onim "testovac!m terenem", na nemz se projev!, o co vlastne jde: zde o skutecnou touhu komunistickeho sveta prekrocit svuj dosavadn! st!n a dat prednost hodnotam vselidskym pred hodnotemi mocensko-prestizn!mi, jak Gorbacov slibuje, anebo zda touha po svobode a lidske dustojnosti preci jen mus! na tomto historickem rozcest! ustou

pit v poslednim oke�ziku pochybnemu idealu monolitniho imperia s jeho systemem vsemoc

nych mistodrzitelu. A-neni vylou6eno, ze preve osud "Nekoli

ke vH" poda prvni vymluvnejsi zpravu o

tom, jek tento test probiha.

3.7. 1989 /psano pro The Independent/

klad obrana proti bezpravi, rozvoj demokracie, humanizace spolecnosti apod. Dialog se obvykle chape jako nastroj pouzivany k dosazen! uvedenych vec!. Proc se tedy zamerovat na nastroj a ne rovnou na c!l. Proc nam nastroj v urcite situaci /jako je ta dnesni/

pripeda vyznamnejs! nez sam c!l?

Duvody pro to jsou dve. Prvni je politicKo-taktickeho charakteru. Situace, v n!z se nase spolecnost nachaz!, pr!mo vole po dialogu. Zkostnetele mocenske struktury nejsou schopny resit narustajic! problemy, ktere postupnl nebyvaji krizoveho cherakteru. Sou-6asnl je spolecnost k nepoznan! oproti stagnacnim sedmdesatym letum. Hrozby konzervativn!ch mocenskych sil jakoby dnes pomalu

prestavaly platit. Stale vice lid! se zaci

na obcansky engazovat, zejmene inteligence. Spolecnost je v neklidu a snad i v pohybu.

11

Ale tento neklid - pohyb nema zatim politic

ke vyusteni, protoze eni jeste neexistuJi

politicke struktury, ktere by tento pohyb

reflektovely /soucesny rezim by je eni ne

pripustil/. Spolecnost se nechazi v jekemsi

prepolitickem stadiu. Ve stadiu zrodu obcan

skeho dielogu, v nemz si lide ne vsech urov

nich e ve vsech oblastech spolecenskeho zi

vote postupne budou vyjesnovet svoje stano

viske, vymenovet informece a vlestne se tak

priprevovet k politickym cin1m, ktere nepo

chybne prijdou.

Druhy d•'lvod toho, proc prave dialog, je filosofickeho razu. A svym zp1'.lsobem je to z obou duvodu ten dulezitejsi, protoze zpo

chybnuje roli dieloe;u coby pouheho "nastro

je" dorozumeni mezi lidmi. Odbocim proto

trochu od dielogu e vymezim strucne oblast

veci verejnych.

V antickem svete vedla jasna delici car&

mezi soukromou e verejnou sferou. Soukromo

sfere byle domacnost /hospodarstvi/ obcone

e verejna sfera byle oblesti, v niz svobod

ni obcane resili zalezitosti polis. Soukro

ma oblast byle sferou nutnosti vyplyvejici

� potreby uzivit se, sferou utilitarnosti,

jimiz jsou hospodarske cinnosti cherekteri

zovany, e vposledku i sferou intimni, ktero

se neukezovala navenek. Verejna oblest byla

sferou, do niz obcan vstupovel svobodne, no

zaklede sve volby, sferou, v niz se zjevo

vel druhym ve sve jedinecnosti, coby obcan

a osobnost.

V modern! dobe uz teto delici care mezi sferou nutnosti a svobody, mezi sferou sou

kromou a verejnou neni tek jesna. Z domac

nosti se vydelile hospodarska cinnost jeko

semostetna spolecenska aktivita a stale se

soucasti verejne sfery. Verejna sfere, V

entice vysostne politicka, dostele v moder

n! dobe politicko-ekonomicky cherakter.

Problematike hospodarska, nesouci v sobe

moment nutnosti o utilitarnosti, prorostlo

do oblesti politiky a promenile jeji charok

ter. Do sfery svobody /v entickem pojeti/

vstoupile ekonomicka nutnost a ucelovost.

A to do te miry, ze se projevuji tendence

promenit celou spolecnost v jednu velkou

domacnost, V niz jsme vsichni cleny teze

rodiny. To s sebou nese tlak na zru§eni dc

lici cary mezi verejnym a soukromym, tlek

ne vytvoreni kolektivistickych spolecnosti,

slozenych z homogennich jedincu bez naroku

na vlestni individuelitu, s cilem co nejvice vyrabet a mit se co nejlepe. Totelitni

hnuti, at uz fasisticke nebo komunisticke

12

provenience, ktera poznemenala toto stoleti, byle uz jen vyvrcholenim techto snah.

Pred nami je dulezity ukol� obnovit ob

lest veci vefejnych pokud mozno v tom duchu,

v jekem existovale jiz v entice i s tim, ze

je nutno se vyrovnat s neopominutelnou roli

ekonomiky. Zejmene jde o to respektovet spe

cificnost teto oblasti 1 ktera spociva v tom,

ze do ni vstupujeme svobodne e ne zaklade zrele uvahy /dokonce dnes podstupujic i jis

te riziko/, ze do ni vstupujeme kazdy coby urcita, jedinecna individualita, ktera je cenna prave svym osobitym prispevkem, ktery

do reseni spolecnych problemu vnasi. Dale

ze tato oblest neni odvozeninou neceho jine

ho, ze neni nadstevbou ne nejeke zakledne

/naprikled na ekonomice/, njbrz ze je euto

nomni oblasti, jez se rid! vlastnimi previd

ly. Chci tim fici, ze jsou nam cizi vsechne

ta pojeti, ktera vykladaji lidskou spolec

nost jeko prirodni proces fidici se slepe

�nkony spolecenskeho vyvoje, kde politike

slouzi pouze jako nastroj, jimz se ony za

kony prosezuji. Daleko blizsi je nam pojeti

politiky jako sfery setkavani svobodnych li

di, kteri pri reseni spolecnjch ukolu budou

leckdy Jednet zcele neocekavane a zeziji

tek spolu nejedno prekvapeni a dobrodruz

stvi.

l'ro specificky charekter ektivity ve sfe

re veci verejnjch /strucne feceno obcenske

aktivity/ je urcujici i to, ze je bytostn�

spjata s dialogem, rozmluvou. Zadna jina

lidska ektivite nevyzaduje dialog /rozmluvu/

do t� miry jeko obcenska ektivita. Ve vsech

ostatnich oktivitach, jeko je prace, vedec

ka cinnost, kazdodenni provoz, sport apod.,

dialog hraje podfizenou roli nastroje komu

nikece nebo dokonce pouheho doplnku neceho,

co mohlo byt dose!en� v tichu. V obcensk� aktivite,a tim i v dielogu se lide zjevuji

druhym tekovi, jsci jsou. Odkryvaji ektivne

svoji jedinecnou osobni identitu, ono "kdo"

clovek je, jake jsou jeho kvality, nadani

a nedostatky, a toto odkryvani je implicitnc obsazeno ve vsem, co clovek fekne nebo

udela. Tento odkryvaci charakter obcanske akti

vity a dielogu funguje ovsem pouze tern, kde

lide jsou s druhymi e nikoliv p r o t i

nim. To znamena tern, kde se spory mezi lid

mi fesi podle demokretickych previdel a je

jich reseni pfedchazi svobodna diskuse. Bez

odkryvani cloveka ztraci obcenska ektivita

svuj specificky charekter e stave se jednou

z forem ciste uceloveho jednani. To se sta-

va tam, kde je lidska pospolitost ztracena, t.j. kde lide vystupuji proti sobe jako nepratele za ucelem dosahnout svych cilu treba nasilim. V takovem svete dialog, rozmluva postupne degeneruje v plkani a blabol, ktery tak dobre zname z ruzn,ych forem propagandy, ale i z hostincu ctvrte cenove skupiny, Byt politickym clovekem, t.j. zit v obci, znamena predevsim, ze vsechno,nebo temer vsechno se rozhoduje ne zaklade dieloeu podle zasedy "vyslechni obe strany". Tam, kde nestupuje vlade monoloeu, vlada pouhou silou, tem konci politika a zacins obcanska valke.

Obcanska ektivite nebo politika tu ne

jsou jenom od toho, eby se lide na necem dohodli a to pek udelali rn:bo dodrzoveli. To je sice velmi dulezity, ale ne jediny cil politiky, Pokud se politika zredukuje

jenom ne to, pak smeruje k pojeti politiky jako "umeni mozneho" /a takovy je i vseobecnj trend/, k pojeti pragmatistickemu a ucelovemu, ktere je zbaveno hluboce humanniho aspektu, ktery v sobe politika jinak nese. Humann! aspekt spociva v tom, ze politicke jednani v sobe zehrnuje i moment toho, ze druhe uznavam jeko rovnocenne partnery, ja-

ko obceny, ze jsem ochoten ke kompromisum s nimi nejen proto, ze to jinak nejde, ale i proto, ze uz

°

navam jejich narok,a tim i je samotne. V politickem jednani, je-li vedeno kulturne a· slusne na zaklade dialogu, se obcane vzajemne znovu a znovu potvrzuji v roli obcenu, t.j. v roli osobitych a nezastupitelnych jedincu, cimz spoluvytvareji svoji obcanskou i lidskou identitu.

z techlo duvodu se nam dialog jevi jeko podstatna soucast zivota spolecnosti, nikoli jen jako nastroj k sdelovani neceho, nikoli jen jako n,stroj k siren! informaci, ale jako svebytna aktivite, z niz vyrusta clovek jako spolecenska bytost, obcan, svo

bodny spolutvurce veci vefejnych. Hannah Arendtova / na jejiz myslenky se zde odvolavam/ fika, ze slovem a skutkem vstupujeme do lidskeho svete a tento vstup je nese 1ruhe narozeni. Price:nz tote nese zapojeni neni narokovano pouhou nezbytnosti a uzitkcvosti, jako je tomu u prace a vubec u �innosti spojen.)•ch s obzivou. Je to nase vlastni iniciativa, nase svobodna vule byt s druhymi.

/Predneseno v diskusi o dielogu poradene sdruzenim Cbcenska beseda/

POU�EN·t Z KRIZ0\ftH0 ffiOJE

Ladialav Lipansky

Na pocatku bylo Slovo. A Slovo se stale telem a prebyvelo mezi nami. Ateiste at mi prominou, zacinam-li prvnim a ctrnactym versem prvni kapitoly ctvrteho evangelia z bible, Jim pripominam, · ze slova "bibliofilie, bibliografie

1 biblioteka" nestacil jeste

zadnj stranicky ci vladni "soubor nedopatfeni" vymazat ze slovniku. Stejne tek lidovou moudrost, prislovi ci folklor, dila nasich velkych umelcu, basniku, vytvarniku a hudebnich skladatelu, to vse prevzete z bible anebo bibli inspirovane, nelze vymazat, skrt

nout, zapfit a zapomenout. I Faust rozevfel evengelium svateho Jana.

A zarazil se. Nespojil si toliz "slovo" a "telo". Kazde slovo ma totiz pojmovy obsah /uplny a presny, v jednotu slouceny soubor podstatnjch znaku predstavy/, esociacni slozku a citovou komponentu. Tam, kde je

pojmovy obsah co nejvic ocisten,enebo maximalne zbaven asociacni slozky a citove kom-

ponenty, hovorime o terminu.

cleze slov by nebylo poselstvi, lidsk�ho -·· dorozumeni ani vyvoje. Male nemluvne komunikuje s matkou a pokousi se vyjedfovat: "he". Pouceno nejblizsim clovekem posleze vyslovi:. "mama". Je lhostejne, fekne-li m�re, mother enebo Mutter - pojmovy obseh slov bude stejny. Pokud dite neustrne ve svem vyvoji, dostane se k vetam, definicim, determinacim a ebstrakci, k jednote logickeho a historickeho. Predpokladejme, ze je schopno,

jek hezky rika lidova cestine, udelat si pojem, poj:nout do fadu sve mysli pouze ty zne

ky, ktere tvofi pojmovy obsbh slove. Pfedpokladejme, ze dite dospelo a ze zije v Ceskoslovensku roku 1989. A ze se dokonce zesmeje, s trpkosti uvnitf, setka-li se se slovem "Absurdistan", kterym bude oznacovan Je

ho stat a jeho vlast. Stat, ktery po dlouhou dobu porusoval jednotu logicko-historickeho, stat, ktery zapomnel na poslednim pismenu

13

hesla presidents�e standarty carku nahradit teckou. Pravda u nas patri opravdu jenom vitezi, moc nema svedomi a svedomi zase nema moc. Jake je pravda nasich vitezu? Pro senilni starce a jejich mladsi i docela nejmladsi nohsledy prakticka a uzitecna, pravda, ktera se premenuje ve svuj protiklad, kdyz prestala byt prospesnou, Nemusim zde

formulovat definici pravdy, k cemu? Kazdy obycejny, slusny a rozumny clovek vi naprosto presne, co je pravda a co lez v praktickem zivote. A to uplne staci, stejne V osob

nim nazoru cloveka, stejne v ideolocii a v institucich, ve skolach a take v hroiadnjch sdelovacich prostredcich.

�e tomu tak neni? Jiste, proto zijeme v Absurdistanu. Jenom v takove zemi m·'.1ze v _'ri

bune /tydeniku pro ideologii, politiku a e�o

nomiku vyboru pro stranickou pr:ki v C:.,11/

21, cervne 1989 ctenar najit pAt sloupcu s nadpisem "MANIFEST" v,yprodeje sociolisrnu G

se jmenem eutore Josefa Bejvla, Cbycejna

lidska slusnost je v nich porusovana tem�i· ne kazdem radku, uvedu zde jenom nfkolik prikladu: tzv. Hnuti za obcanskou svobodu,

"predstavitele" ruznych nelegalnich stru�.tur, "programy" etd, Citite tu mocenskou nadrezenost uzivani zkrHtky tzv, a uvozovek? Navzdory tomu nebo snad prave proto stoji tato tiskerska cern za procteni a promysleni.

Auter zminene tiskarske cerni hned ve druhem odstavci pise o "vyprodeji" socialis

mu zastupci nelegalnich struktur, tedy i tvurci loni vydaneho "manifes tu" .: zv. Hnut i

za obcanskou svobodu, Pokud dobre rozumime uvozovkam, temto tvurcum nejde o skutecny vyprodej socialismu, ten ponechavaji povolanejsim politickym predstavitelum Absurdis

tanu a jejich ceste premeny vyspele /kdysi v davnem nedohlednu/ prumyslove zeme temef-

v rozvojovou, ceste ekologickych katestrof, nesmyslnych investic, mocenske zvule, politickych zlocinu, ekonomicke neznalosti, devastace skolstvi a kultury - takto by se dale zaplnit eels jedna stranka a dost moz

na i vie tim, co je obecne znamo. I soucasnym tajemniku a ministrum a poslancum.

Josef Bejvl vytyka Hnuti za obcanskou svobodu odvolani se na tredice mesarykovske demokracie. Proc ne? Snad se mu zelibi teto citace z Masarykovy Cesty demokracie, I,, 139: "A my dnes nemusime uvazovat, co je so

cialismus, je-li mozny, my tect musime uvazovat o tom ••• jak socialismus prekticky pro

vadet, abychom vybredli z hesel a dostali

se k cinum." Pokud by to nestacilo, vyp·�j-

14

cime si formulaci autora Tribuny, necht nam promine.

Tzv. KSC V ramci "prestavby hospodarskeho mechanismu a spolecenskeho livota" pouziva psychologickeho triku metody "trojskeho kone", navenek se bude hlasit s veskerou slovni vehemenci k novemu mysleni, k podpo

re inciativy zdola, dukladnym zmenam hospodarskeho prava, redukovani prebujele admi

nistrativy a take predpisu atd., to vse navenek, uvnitr zustane elitarske /mimochodem dost pocetna/ stranicka a vladnouci skupina, hajici sve vlastni zajmy ve jmenu lidu - a to jak prostrednictvim obrnenych transporte

ru, vodnich del, slzneho plynu, obusku a

pout, nepravne vychovnych zerizeni a psychiatrickych leceben, tak i jednostrannym zneu

zivanim vydavatelske, nakladatelske, publikacni cinnosti a kulturnich masmedii vubec,

Nabidneme jeste Jednu formuleci - Josef t:lejvl ve �tvrtem sloupci pise: "Restrukturu

lizace prumyslu predpoklada mj, tez rekvalifikaci pracovniku, z:r1Any v migreci obyvatel

stva, vytvareni predpokladu pro tento pohyb a podobnf. To lze provest jen koncepcne, planovite a v dlouhodobejsim caso·.0em useku,"

Nie nelze namitnout, jenom se slusi pripomenout, ze pred ctyriceti lety stranicti funkcionafi o koncepcich, plenovitosti a dlouhodobejsich casovych usecich v�ru nepfemysleli, pouze plnili neodkladne a do posledni pismenky pokyny svych vychodnich po

radcu. I ndvody k vra!dam, dokonce i svjch

prritel a soudruhu. Fred dvaceti lety jedinym zpomalenjm byl zarny vzor Leonid Iljic. Jake sociulni, politicke a predevsim ekonomicke dusledky prinesla zmene uskutecnena v krstkem obdobi jednoho plena, vsichni vime, at uz patrime k natlakovym stranickym a vladnim cinitelum ci k nezavislym iniciativam nebo ke zlhostejnele a zklamene vAt

sine obyvatelstva. V roce 1948 bylo ka!demu soudnemu cloveku jasne, !e potreba socialni spravedlnosti je palciva, ale soucasn� ul

tehdy bylo znamo take to, ze ji nelze uskutecnit ze dne na den, aniz by pfinesla hospodersky rozvrat, Kam jsme se dostali, je

videt dnes predev§im ze zmen u nasich sou

sedu, v SovAtskem svazu, v Uactarsku i v l'olsku.

Snahe udr!et u moci v �eskoslovensku breznAvovske politiky, ekonomy, soudni a ozbrojene potlacovatelske slozky, totalne rozlozila ekonomickou zekladnu i celostatni hospodarskou stretegii. "Soudruh" Bejvl

nemuze myslet vazne tvrzeni, ze trpime pfemirou socialnich jistot, zatimco jejich ne-

dostatek snizuje "kvalitu zivota" ve vetsine kapitalistickych zemi. Je mu znamo, ze tyto zeme nebrani svym nezamestnanym emigrovat napr. do �eskoslovenska, kdezto my po prchajicich nespokojencich strilime? At nam uvede jmeny kapitalisticke nezamestnane, kteri u nas pozadali o asyl. Nebo snad povazuje za socialistickou premiru socialnich jistot privilegovanost tech nejvyssich, stinovou ekonomiku, vekslactvi, korupci a protekcionai'stv.i?

Masarykovska demokracie si cenila lidske prace. Dovolme si jeden citat z Idealu humanitnich T.G. Masaryka, objasni nam, proc je Hnuti za obcanskou svobodu bejvlovsky, tedy oficialne a legalne, u nas nepi'ijatelne. "Pracovat, to znamena odpirat zlemu a dusledne. Vsude, vzdy a zejmena zlemu v jeho zarodku. To neznamena byt radikalni, ale vytrvaly. Nemit strachu, rekl bych. Ze strachu se lide dopousteji nasili, ze strachu lzou. Tyran a lhar ma strach, a otrokem je i ten, ktery znasilnuje. Seneca i'ekl: "Con temptor suaemet vitae dominus alienae." /Kdo zhrda svym zivotem, je panem zivota ciziho./ Ale ovsem nesmime zneuzivat sve moci - protoze svet chce byti podvaden, nesmime ho podvadet."

�lenove ci stoupenci Hnuti za obcanskou svobodu si polozertem polovazne i'ikaji h o s it e • Neni nahodna ta zvukova slovni podoba s h u s i t y • Jde totiz o podobnost pojmoveho obsahu. Husitstvi vyrostlo z krestanstvi, ktere bylo di'iv nez marxismus. Kristus u evangelisty Matouse v devetenacte kapitole rika: "Chces-li byt dokonaly, jdi, prodej, co ti patri, rozdej chudym, a budes mit poklad v nebi; pak prijo a nasleduj mne." Husitstvi bylo prave pro to nenavideno_ bohat;;:mi a mocnyrni, Hnuti za obcanskou svobodu rovnez.

Je s podivem, ze Tribune neocitovala z Prohlaseni prozatimniho koordinacniho vyboru Hnuti ze ubcanskou svobodu:" ••• HIHJ'r! ZA OB�ANSKOU SVOBODU neusiluJe o prevzeti moci, nybrz o to, aby teskoslovensko melo spravu a vladu poctivou a opravdu demokratickou. Navrhy manifestu D e m o k r a -c i i p r o v s e c h n y nejsou proto motivovany touhou po moci, nybrz po naprave veci ceskoslovenskych."

Soucasny clovek naseho maleho statu ve stredu Evropy, ktery jeste neupadl do naproste lhostejnosti a pasivity, nema rad velika slova s mnohovyznamnym pojmovym obsahem. Je to pravdepodobne dusledek jeho tradicniho staleteho zotrocovani. Kolikrat

se u nas opakovale bitva u Lipan, na Bile hore, kolikrat se z nasi vlasti utikalo a tesknilo po nil Skonceme tedy tuto odpoveo slovy pokud jen mozno obsahove jasnymi a ne mnohovyznamnymi.

Tribune nas napada, ze se snazime dospet "o prekot k rozvratu". Delali bychom zbytecnou praci, nesmyslnou a nadbytecnou. Predstavitele /naprosto konkretni a s obcenskymi jmeny/ nasi statni a stranicke moci to stacili i do budoucna staci semi. Jejich moc vznikla sice ze spolecnosti, ale dneska se stavi nad ni a stale vie se ji odcizuje. Zaklinaji se slovem s t r e n a , boji se kazde nove myslenky, maji strach ze soucasneho sovetskeho prikladu. Neni divu, vsichni by mohli byt Leonidy Iljici a po lonskem rijnu a letosnim lednu i Josify Vissarionovici. Jenom jejich pricinenim je u nas presne urcene hranice mysleni a cinu. Uvniti' teto hranice, rozsirovane nebo zuzovane podle potreb konkretnich nejvyssich predstavitelu, je svoboda. Prekrocit tyto hranice slovem nebo cinem je trestano jako cin proti statu. Rozumejme, jimi prostrednictvim na nich zavislych /po vsech strankach/ instituci a organu trestano. Ti u nas, kdo jsou primo zucastneni na vyrobe, distribuci, skolstvi, vede a kulture, nerozhoduji ani o vyrobe, distribuci, skolstvi atd� Jejich jmenem rozhoduje strana e vlada. Ty vsak zastoupeni tech ostatnich prevzely samy vlastnim rozhodnutim a nedovoluji jim projevit souhlas ci nesouhlas s tim, jak je zastupuji. Nedovoluji jim vybrat si jine zastupce. Obavame se, ze tento stav bude u nas pravdepodobne stavem trvalym.

Stejne je tomu s podilem statni moci na precovnim vysledku. Mame presprilis rozrostly byrokreticky aparat, u nas nemuze byt krize z nadvyroby, spise je u nas podvyroba, ne prebytek, nybrz nedostatek. Rychlemu rustu vyroby a vyrobnosti prekazi predevsim skutecnost, ze nas produktivni pracovnik mus! svou praci zivit nejenom sebe a normalni spravu, ale take ohromnou armadu planovacu, ucetnich, kontrolnich, dohlizitelskych, vojenskych a policejnich a dalsich organu nutne spojenych se statni ceskoslovenskou soucasnou formou ci spolecenskym zrizenim. Tam, kde dva lide pracuji, treti jim to uctuje, zatimco ctvrty vsechny tri kontroluje, paty na ctyri dohlizi a sesty je hlida, tam zvyseni pracovni vykonnosti o sto procent znamena zvyseni zivotni urovne jenom o ti'etinu, protoze dva pracuji, ale na spotrebe se jich podili sest. Nestejnou miru spoti'eby snad

15

nemusime pripominat. Pr.ihledneme-li k poctu

obyvatel Ceskoslovenska, produktivni pracu

jici u nas musi svou praci zivit snad nejrozsahlejsi sprevni a podnikovj, tedy nepro

duktivni aparat na svete. A zmena neni v do

hledu. Vse, co se tyke nasi budoucnosti, je pou

hy dohad. Muzeme ledacos predpokladat, ale

nemuzeme tvrdit, co bude dal. Obavam se, ze ze zlutych pismen na cervenem podkladu: SE SOVETSK1M SVAZ£M NA VfCNE CASY se vytratilo definitivne to prvni a zbylo pouze vymereni

doby. Jaky ma tedy smysl psat tyto radky?

POHI,ED OKNEII

Karel ..,

Binovec

Nebudete mi mozna verit, ale opravdu ne

zavidim stastlivcum, kteri bydli na jihu

Cech ci Moravy a mohou prijimat televizni signal Vidne a NSR. Nemenil bych s nimi.

Mit moznost zapnout si v televizoru "polaka", jak u nas v Ostrave rikame, to je pro mne takove poteseni, ze bych se ho nevzdal,

ani kdyby mi nekdo nabidl byt v Fraze primo na Vaclavaku.

Kdyz si vecer co vecer poustim polskou televizi, pripada mi, jako bych otevrel okno a zavanul na mne svezi vzduch. Razem

mohu nahlednou do kvasu opravdoveho zivota. iivota plneho, pestreho, dramatickeho, v nemz se misi moudrost s posetilosti, trage

die s fraskou. Proste normalniho zivota

pro lidi. Jake to uleva po dnu stravenem v jakemsi fiktivnim svete, nakasirovanem z prezvykanych hesel a vycpelych doktrin, jalovem, sedivem a nudnem, vytvorenem - ne

vim pro koho, snad pro ovce, pro lidi urcite ne.

Otevru okno do toho vzrusujiciho sveta

a hle! Promlouva ke mne a k milionum polskych divaku pan Janusz Korwin-Mikke. Bez

vadne obleceny s vestickou a motylkem, jak se slusi a patti na konzervativniho libera

la. Nebude snad nezajimave uvest nekolik u

daju z barviteho zivotopisu pana KorwinaMikke. Rocnik 1942

1 studoval kybernetiku,

matematiku, pravo a psychologii. V race 1965

usporadal mensi protestni shromazdeni a

skoncil v kriminale. Kdyz se dostal na svo

bodu, ukezalo se, ze se mezitim na skole

16

Josefe Bejvle i vy ostatni - autocenzura, pod&lanost a rezignace nemuze byt program. Ani tam, �de vule je nahrazovana vehementne zvuli a pravda lzi. Ani tarn, kde tribuna

nahradila kulaty stul. Verit heslu z presi

dentske standarty lze jenom tehdy, umime-li pravdu a lez rozlisit. Hranice pojmovych

obsahu slov jsou popleteny a leckde i set

reny, dobro a zlo, osklivost a krasa, pravda a lez se navzajem zamenuji. A to je vlastnim smyslem napsaneho: navratit nejen

slovum jejich smysl.

ztratily jeho doklady. V te situaci, cekaje,

az se najdou, venoval se cinnosti hodne gen

tlemana a hral do roku 196b bridge. Probojoval se az k titulu mistra Polska. Pri studentskych nepokojich roku 1968 ho zavreli znovu, coz ale ·melo priznivy ucinek, proto

ze se nasly jeho doklady a po propusteni z

vezeni mohl dostudovat. V race 1977 usporadal pro studenty univerzity a polytechniky soukrome seminare pod nazvem "Pravice-liberalismus-konzervatismus" a od te doby se za

cal vazne zabyvat organizovanim hnuti kon

zervativnich liberalu. V slavnem srpnu 19b01

kdy se rodila Solidarita, jel do stetinskjch

lodenic, odkud ho jeden z vudcu stavky vyhodil, protoze prodaval sve brozurky, misto

aby je rozdaval zadarillo. Jenze to by odporovalo z6sadam konzervetivniho liberalismu o pan Janusz je clovek zasadovy. Po vyhlaseni vyJimecneho stavu sebrali pane Janusze i s celym nakladem Djilasovy Nave tridy, kterou vydal ve svem soukromeill nakladatelstvi.

Po ctyrech �esicich ho pustili a dustojnik

Bezpecnosti mu osobne dovezl vsechny vytis

ky Nove tridy naklaaakem zpet do domu, V ro

ce 1987 zalozil Hnuti reelne politiky a rok nato dostal pozvani na mezinarodni kongres liberalu do Pizzy. V zadosti o pas uvedl v rubrice "stranicka prislusnost" : . Hnuti realne politiky - a v rubrice "d,jvod vyjezdu":

ucast na mezinarodnim kongresu liberalu. Pas dostal obratem.

Nam to zni jako pohadka. Ale stoji za za

mysleni, proc i breznevismus mohl mit v Pol

sku tak odlisnou tvar, nevaham rici - znac-

ne lidstejsi. Tea tedy pan Janusz Korwin-Mikke pronasi

svuj predvolebni projev. Horli proti socia

lismu, vzal si na musku �vedsko a snazi se

dokazat, jak socialismus �vedsko, kdysi kvetouci zemi, privedl na pokrej krechu. I

kdyz jsem jineho mineni a rikam si, jak by

chom si v tom socialismem zhuntovenem �ved

sku rejsky zili, jsem rad, ze pan Korwin

i'llikke mohl vere jne vysvetli t sve nazory. A vida, obloha se na Polsko nezfitila, re

publike se tim nepodvratila, socialismus se

nezhroutil! Co se tedy stalo? Pouze to, ze

divaci mohli vyslechnout ponekud kuriozni

nazory sveho spoluobcena. Vse normalni, ni

koliv ovsem normalizovane.

Jindy opet nasloucham v televiznim deni

ku rozhovoru redaktora s ministrem Wilcz

kem. Pan ministr se rozhorcuje, co si lidi

vlastne wysli, jeho vlada pfece nemuze d:h

za osm mesicu dohromady hospodafstvi, kte

re bylo petactyricet let ruinovano. A reprivatizaci nelze udelat den ze dne - pan

ministr to konzultoval nepfiklad v Portugalsku, a tam to trvalo radu let. hdyby ten

rozhovor poslouchal Jan Fojtik, urcite by

ho bral infarkt. Neni divu, na ministra se

neda jen tak postvat Bezpecnost, zvlaste

kdyz je to ministr sousedni bratrske zeme.

Kazdy patek ma polska televize pofad

Spor o zitrek. Je vysilan zive a muze se

hP krome pozvanych zucastnit kdokoli, kdo

0 BEFORIUCR A LIDECH

Vojtich. Wagner

Kdyz si tak obcas listuJi v ruznych kni

hach, jejichz obsahem by mela byt historie,

uvedomuji si pokazde jednu zajirnavou lid

skou vlastnost, da-li se to ovsem za vlast

nost oznacit. Mam na mysli "reformatorstvi".

�ekl bych, ze se tento fenomen lidskych de

jin objevuje jiz od prvobytne pospolne spo

lecnosti. Predstavuji si to tak, ze napri

klad jeden vudce tlupy nechal umistit ohnis

te uprostred jeslcyne. Tam se peklo maso a cinila rozhodnuti. Po nejake dobe byl tento

sezran lvem ci vlastni tlupou a novy muz v

cele nechal ohniste premistit ke stene. ON

prece nebude opakovat chyby sveho predchud

ce! Mam ovsem i jinou variantu. Ohniste ne

chal premistit pl'.1vodni vudce a bystre tim

prijde i behem prenosu do studia. Tematem

diskuse je vzdy nejaka zalezitost, ktera

prave hyba polskou verejnosti. Jeden vecer

byl napriklad venovan navrhu na zruseni interrupcniho zakona, ktery podala v Sejmu

skupina katolickych poslancu. Diskutovali

pro i proti sexuolog, psycholog, sociolog,

pravnici, knez ••• Nasim ucesanym a napudro

vanym televiznim debatam se tenhle porad

podoba asi jako lev sve vycpane atrape. v

tom Sporu o zitfek se polemizuje tak ostr·e,

ze ma moderator poradu kolikrat co delat,

aby obnovil jakys takys tad a aby si pro

tivnice nevjely do vlasu /mezi ucastniky

byva totiz dost zen a ty jsou obzvlaste temperamentni/. Verte, je to napinavejsi nez se divat na fotbalove utkani. Hlavni je, ze se lidi v televiznim studiu i ti pfed

obrazovkou uci doopravdy diskutovat. A Masa

ryk pfece fekl, ze demokracie je diskuse.

David Wark Griffith natocil kdysi film

?.rozeni naroda. Velky film, ukazujici, jak se v dromatickych stretech tvoril americky

narod, A me vzrusuje, ze mohu sledovat na

pokrecovani - jako v nejakem televiznim se

rialu - jak se v Polsku rozpada stalinismus

a rodi se pbcanska spolecnost.

Pritom se mi do meho nadseni obcas vlou

di nesmela wyslenka: Doziju se jeste toho,

abych se na zrod obcanske spolecnosti nemu

sel divat jen oknem obrazovky, aby stacilo

jen otevrit dvere a vyjit na ulici?

predesel neprijemnostem, nebot tak moudre

ho nacelnika nemela zadna jina tlupa siroko

daleko!. Tedy po pravde feceno, maso se tam

peklo stejne jako na tom starem ohni§ti, o bez ohledu na tuto prestavbu, kdyz muzi nic

neulovili, tak se nic nepeklo.

Tak nejak vidim pocstky jevu, ktery cas od casu nabyva ci nabyval rozmer� ptimo obludnych. Nebot co byl jeden sezrany nacel

nik ve srovnani s miliony lidi, jejichz zi

vot byl /obvykle bez jejich souhlasu/ obe

tovan ve jmenu lepsich zitfku?

Ne, nehodlam se zabyvat vsemi pokusy re

formovet to, cemu se tika lidska spolecnost.

Nektere byly uspesne, vetsina vsak nikoli.

Pouze bych rad upozornil na to, ze uspech

17

vesmes nemely takove pokusy, ktere jaksi nebraly v potaz realny stav spolecnosti, a to jak duchovni, tak materialni. Nestastny Dioklecian se snazil /a nikoliv hloupe/ reformovat sec mohl, ale svou spolecnost uz proste zachranit nemohl, nebot reformy urcene jen k zachovani soucasneho stavu jsou predem urceny k neuspechu. Ale, aby se Dioklecian necitil poskozen, je nutno uznat, ze zrovna tak, jako se reformami cas neda zastavit, tak se neda ani preskocit.

Patrim ke generaci, ktera si dle slov pane Chruscova mela jiz nekolik let uzivat v.yhod komunismu. "Kazdy podle svych schopnosti, kazdemu podle jeho potfeb!" Hezky se to poslouchalo ••• Jenze ona revoluce neni v podstate nic jineho, nez radikalni reforms. A prave v pfipade ruske revoluce /te rijnove, nikoliv unorove/ slo o pokus radikalne reformovat spolecnost bez oltle,Ju m, jeji skutecny stav. Za pavedecke a nelidslce byly smahem prohlaseny prakticky vsecl.ns hospodarske i politicke mech&nisu�•, ktere v Rusku ani neexistovaly, natoz aby s nirni byly nejake zkusenosti. Zkratka se ucinil skok "kupredu" a nyni se shaneji dlahy a spravuji zlamane kosti. V dejinach se totiz zadne obfi skoky neosvedcily. Proc? Protoze se pfi rozbehu zapominalo a zapomina na JCden podstatny faktor - na cloveka.

Na toho cloveka, ktery je nucen v zaj�u sveho pfeziti vytvaret hodnoty, jimiz potom disponuji "jini". A to zcela bez ohledu rn:: statni zrizeni a "vudci ideologie". Tito "jini" jsou vzdy pohotove a se zeleznou previdelnosti se po case objevuji "v cele" v:';ecJ-: revoluci a reformnich hnuti, aby jim deli "red a poradek". A clovek pracuje, nekdy se ma lepe, Jindy hure, ale pfed sebou me stale kresny cil: �:tT! ! A "jini"? Inu, ti maji pfed sebou daleko vyssi cil: blaho celku! Pro toto "blaho" jsou pr{praveni a ochotni obetovat cokoliv a kohokoliv, jenom ne sebe. A kdyz maji dojem, ze "celek" zacine byt nespokojen, jsou znovu pfipraveni reformovat a prestavovat, Zase oni.

Obcas, kdyz nyni ctu nas denni tisk, m{,m dojem, ze ziji za casu stareho Diokleciana. Taky se vytycuji dilci "reformy", jejichz cilem neni nic jineho, nez aby se ve skutecnosti nic nezmenilo. Ale nase statni zfizeni, to jest politicky system plus hospodar·stvi, potfebuje reformy, ktere sice musi brat v potaz celkovy stav nasi spolecnosti, presto vsak musi byt dostatecne radikalni! Je konecne potreba nahradit stoleta abstraktni schemata a definice o spolecnem vlastnic-

18

tvi realnymi a pravdivymi pojmy. Nebot nase soucasne "spolecne" v.lastnictvi je ve skutecnosti vlastnictv.im dobre zavedeneho aparatu, jehoz clenove maji s radovym obcanem spolecnou jen statni pfislusnost v obcanskem prukaze.

A pokud jde o tu tolik proklamovanou "socialistickou" demokracii, jsem nucen pfiznat� ze nevim, co to je. Nebot demokracie buato je, anebo neni. Jakekoli pfivlastky znamenaji omezeni, vlastne zruseni skutecneho vyznamu tohoto slova. Na.hrazky skutecne demokracie v podobe "voleb" reditelu jsou stejne smesne, jako byl t.zv. volebni experiment, ktery se u nas nedavno uskutecnil a svou formalnosti byl silnou kavou i pro Rude pravo.

A "nove mysleni" v ekonomii? Pokusil jsem se do nej proniknout nahlednutim do nekte

rych "novych" pravidel, ale s litosti jsem si musel priznat, ze jsem zrejme precenil sve schopnos ti. No, nic se nede je, na vysoke funkce neaspiruji, pozadam odborniky, aby mi to elespon ramcove vysvetlili. Tak jsem sel za odborniky, ale odbornici se zasmali a o tutez sluzbu pozadali me. A tak jsem se radeji _uz nikoho neptal. Zahlcen t:oeficienty, oborov,jmi pfirazkami, odvody etd. jsem se uchylil do soukromi.

A nahle se mi ze vsech tech rozpisu.1

prfpisu a narizeni vynofil taky "clovek". Ale ne ten, o kterem se zmi�uji vyse. Tento clovek totiz patri k tem "jinym". Sedi ve sve kancelafi a rozepisuje, vymysli koeficienty, odvody, rozdava dotace a vsechno tohle dela se svymi kolegy tak genialne, ze je za to

hoto zpusobu vedeni hospodarstvi zcela nepostradatelny. A ze ma mnoho kolegu!

Tohle se prece zreformovat neda. To se musi zrusit. Vypudit. Znemoznit. A jak? Snad se i u nes najdou ekonomove, ktefi jednou naleznou radikalni feseni. Csobne jsem ?f�svedcen, ze pfedpokladem dobfe fungujici spolecnosti je pfedevsim skutecna demokracie se vsim v§udy, co k ni patfi. A z6kladnim deillokratickym principem v ekonomii je zrovnopr0vneni st�tniho, soukromeho a druzstevniho vlastnictvi. At maji vsichni skutecne stejne sance, bez ohledu na politickou prislusnost, nabozenske presvedceni ci socialni podminky. Pfestanrne se bat lidi, vzdyt stet je tu pro ne, nikoliv neopak!

�oucesne vedeni zacina sklizet horke plody systemu, ve kterem se lide vodi za ruku od kolebky az d9 hrobu. Ale ja se povazuji za dostatecne dospeleho na to, acych se dovedl rozhodnout, co budu cist, na jaky film

se pujdu podivat a cim se budu zivit. Uvedomme si konecne, ze je uplne jedno, na ktere strane jeskyne bude ohniste. Nase re

forms mu�i spocivat v tom, ze si na rovinu

prizname: teto dobe jiz bydleni v jeskyni nevyhovuje! Pojame na vzduch! Slysel jsem,

ze nektere tlupy tak jiz cini •••

DOSAHNEME �IVOTN:f traovd

RAKOUSKA HEBO RUJIUNSKA ?

Blenka Hrabinova

Nektere projevy stranickSch a vlidnich

pfedstaviteld o budoucnosti ne§eho nurodniho hospodafstvi vzbuzuji m�lem iluzi, fe �e dva, nejvyse za tri roky bude u m,� r;jJ 111, zemi, jen co zacne radne fun0ovat proklamovana pfestavba a demokratizece. V �em vleEt

ne spociva t� Qfestavba, o tom se radeji

nikdo z na�tcb pftldetavitelu pi'ilis kcnl:rd

ne nesiri. Neni.divu - krorne zruseni stredniho clanku fizen:! /casto jen for111.;1niho,

namnoze funguje pod jinou hlavickou dal/, zfizeni st�tnich podniku a voleb teditelO

se take nic nedeje a dit nebude. Akademik F. Valenta, feditel Ekonomicke

ho ustavu f3SAV fika v HN 13/69: "Dokw:ienty, z nichz prestavba vychazi, pfedpokladaji kvalitativni zmenu soustavy fizeni jako cel

ku. Vlastni realizace tohoto zadani se je

koby rozpadla do velkeho mnozstvi dilcicb problemd. U kazdeho z nich muzeme sledovet urcity posun k lepsimu, avsak system jako celek nemusi zmenit svou k v a 1 i t u .

Zda se, ze navzdory puvodnim zamerum m�me

na obzoru pouze dalsi soubor /dilcich/ opatreni".

Ing. Vertelar, mistopfedseda SPh fika v

HN 15/89: "Statni plany ••• stanovi zavazne vystupy socialistickych orcanizaci, petilete plany jsou cleneny podle let. l'lany so

cialistickych organizaci jsou zakladnim

nastrojem jejich cinnosti". A do tfetice citace z interview llll l'.:>/

89 s Jarornirem Zakem, ministrem povefenym

rizenim FCU, dnes mistopredsedou vlady e pfedsedou SPK:"Ceny nepustime z rukou ••• .

frh znamena zruseni monopolu vjroby. Zaci:�c'.i dc.·1c,onopolizi.ci o pokrocuJe rozvojem soutfzivosti a likvidaci deficitu produkce •• "

,_;o si z Loho mu.me vyllrtit? �jelinodui'c;ene

fe�eno: dokud budou monopoly a nedojde k likvidoci deficitu produkce, je nutno cen

tralne planovet a pokracovat v nakladove tvorb� cen. Pokud bude hospoddfstvi fizeno centrcilnim planem a ceny budou tvofeny na �dklade nJkladl, nedojde k likvidaci defi

citu produl>:ce. !, tak :.olem dokola. Snad by

:Jcli nasi pfedsti,vitele zacit s dielogem alespon semi mezi sebou, aby si alespon je

jich jednotlive monoloey neodporovaly.

�editel Prognostickeho ustavu �SAV Dr. -;; • i--:.omarek provedl se svymi spoluprscovniky hlutokou a vysoce kvalifikovanou analjzu

na§eho narodniho hospodafstvi. Analjzu, kte

ra p�sobi depresivneji ne! jakykoliv horor,

ale pfesto ukazuje i vychodisko z teto zd�nliv� beznadejne situace, ukazuje cestu,

ktera by na!Il urnoznila do dvaceti let dosah

nout urovne Rakouska. Bohuzel nezpracoval Pro�nostickj ustav druhou alternativu, tj.

za kclik let se nam podafi dosahnout pfi zachovani soucasneho statu quo v rizeni na

rodniho hospodafstvi /eventualne pfi provedeni dalsiho "Souboru dilcich opati'eni"/

urovne Polska ci Rumunska. �koda. Domnivarn se, !e dosazeni tohoto

cile je za soucasne politicke situace mnol1em r1:,alnejiH a ma tu v:ihodu, ze jeho realizace vyzaduje podstatne kratsi dobu nez

dosa�eni urovne Rakouska.

19

VYHIASENIE V

Lubom!r Feldek

Kopii prohlaseni spisovatele Lubomira Feldeka k rozsudku nad Vaclavem Havlem ze dne 28.2. 1989 jsme ziskali az v dobe, kdy uz byl Vaclav znovu mezi nami, na svobodc. I presto text zverejnujeme

1 protoze se netyka

zdaleka jen jednoho soudniho rozsudku a take proto, ze podobne hlasy ze Slovenska nezaznivaji tak casto.

20. Januara 1989 som poslal na adresu �eskoslovenskeho zvBzu spisovate1ov v Prohe telegram, protestujuci proti uvBzneniu Vaclava Havla.

29. januara som tento protest zopakov&l

v liste ceneralnemu tajomnikovi IN hSC. Ako som bol vyrozumeny, moja ziados� o

intervenciu v prospech Vaclava Havla bola v rozpore so zvrchovanostou sudu, do ktoreho vylucnej kompetencie takyto pripad patri.

Obvodny sud pre Pra.u 3 dna 21. februara 1989 odsudil Vaclava Havla na nepodmienecnj trest v trvani 9 mesiacov.

Ak nemame pravo rozhodnutie sudu ovplyvnovat, naznamena to este, ze by sme nemali pravo zaujai k nemu stanovisko.

Zo spravy, publikovanej v tlaci, je zrejme, ze Vaclav Havel bol odsudeny za pokus uctit si pamiatku Jana Palacha, Sudit fudi za cosi taketo pokladam za absurdne - nota bene v krajine, ktora vykrocila na cestu demokratizacie. Moznost' uctit si pamiatku Jana Palacha bola, pokiat sa dobre pamBtam, uz pred dvadsiatimi rokmi oficializovana kondolenciou prezidenta republiky Ludvika svobodu - a tento kondolencny akt nebol nikdy anulovany,

Okrem pochybnosti nad regularnos�ou procesu s Vaclavom Havlom vyslovujem aj pochybnost nad tym, ci mal Obvodny sud pre Pral:u 3 pravo svojim rozsudkom postihnut nas vsetkych - pretoze de facto aj toto urobil.

Rozsudkom bol totiz postihnuty nielen jeden spisovatet, ale cela nasa literaturu,

20

vsetci jej kvalitni predstavitelia. Dvadsat rokov bola nasa literature rozbi

ta na neprekrocitelne gheta. Doma neboli akceptovtlni samizdatovi autori a autori tvorioci za hranicami. Dome akceptuvani spisovatelia sa zes na revans ocitli mimo zaujmu sveta, hoci viaceri by si ho opravnene zasltizili.

Aj to bol trest za nespachanu vinu. Trest, o ktorom sme v poslednej dobe zo

cali nadobudaf dojem, ze vyprsal. Pod1o vzoru Sovictskeho zvnzu, ktory do

pro£ramu prestavby ako jednu z prvoradych kulturnopolitickych uloh zaradil aj zjednotenie sovietskej kultury, nech jej predstavitelia ziju kdekofvek na svete, aj my sme sa usilovali dovrsit svoje dlhodobe usilie o opfitovne zjednotenie ceskoslovenskej kultury a v ramci nej najm� najpostihnutejsej literatury.

Vsetko, co sa v tomto smere urobilo, je vsak v tejto chvili vrhnute cez palubu. Rozsudok nad Vaclavom Havlom vratil mnohorocne usilie mnohych statocnych tudi na zaciatok.

Znova je ceskoslovenska literature dokladne rozbita. Znova sme potrestani za nespachanu vinu. Na ako dlho tentoraz a akym pravom? Vedel by nam to Obvodny sud pre Prohu 3 povedat?

A nespravedlivy trest nepostihol len Veelava Havla, nie iba spisovatetsku obec -ale celu nasu vlasf. Rozsudok Obvodneho sudu pre Prahu 3 poskodil meno CSSR na celom svete.

homu to teda vlastne osozilo?

Prosim, aby toto moje vyhlasenie bolo pripojene k znpisnici z dnesneho zasadnutia vyboru Ceskoslovenskeho zvBzu spisovateiov.

V Prahe, 28.II. 1989

K NABO�ENSd SVOBODt V �ESKOSLOVENSKU

Josef Zv�i"ina

I.

Dr. Josef Zverina poslal dne 10.5.1989 obsahly dopis ing. v. Jankd

1 rediteli sekretarietu

vlady CSSR pro veci cirkevni, Reaguje v nem na tiskovou konferenci ze dne 25,4. t.r., na ktere tento cinitel pronesl celou radu problematickjch a spornjch vyrokd. Prinasime podstatne casti z dopisu Dr. Zveriny venovaneho zakladnim otazkam nabozenske svobody v Ceskoslovensku.

1/ Statni ciniteLe i Vy sem se odvolavate

na Zaverecny akt KBSE v Helsinksch z roku

1975. Proc ale neni pfesne citovan vlsstni text - alespon v tech oastech, kde se mluvi o nabozenske svobode?, •• V zaverecnem dokumentu videnske nasledne schuzky KDSL je o

tazkam naboienstvi nebo vire v�novano v cl, 16 nekolik pozoruhodnych ustanoveni. 'l'ak cl.

1614 zavazuje signatafe dokumentu "respekto

vat pravo nabozenskych sdruzeni organizovat se podle vlastni hierarchicke a institucionalni struktury". Jak s tim ale srovnat ze.

sahy strany a vlady CSSR do jmenovani katolickych biskupd? Jak se s timto znenim shoduje vleklost jednani od r. 1964, ktere nema dnes obdoby snad_nikde na svete? Jednani probihala za Jana XXIII., o jehoz dobre vl'.1-li nikdo rozumny nebude pochybovat. Za Pavla VI., ktery byl diplomaticky velmi smiflivy. Za nynejsiho papeze, drive naseho blizkeho souseda, ktery zna nase potnery lepe

nez kterykoli jiny papez. Jednani vedl postupne kard. Casaroli, arcibiskup Pogci, Silvestrini, Colasuonno - s vjsledky neuspokojivymi, Ned poslednim jednanim vyjadfujete zklamani. Jiste vet�i zklamani, ba roztrpceni je na strane katolicke cirkve u n�s i ve svete, roste udiv i nekatolik:'.i. Domnivate se, ze tato "cirkevni politika" je pros

pesna povesti a d:'.ive.fe CSSR? :::;v,H se nyni stava stale citlivejsi na pravou nabozenskou

svobodu vsude, i v Sovetskem svazu, �aJarsku, Polsku, Bulharsku a jinde. 2/ Podle II. vatikanskeho snfmu a podle dalsich dokumentu katolicke cirkve, predevsim podle nedavneho dokwnentu "0 povolani a poslani laiku v cirkvi a ve svAte" /Jan Pavel II., 30,12.1988/ maji mistni cirtevni obce,

Jejich biskupove i laici znacnou ingerenci

do zalezitosti cirkve, Vidensky dokwilent ukloda respektovat pravo "volit, jwenov&t a

menit svuj personal s vlastnimi prislusnymi pozadavky a standardy /?/, a rovnez s jaky

i:1ikoli svobodne dosazenymi ujednaniwi mezi

nimi a jejich statem" /16,4/. To se ovsem

u nas ncstalo, "dik" cirkevnimu zakonu 218/ U49, kter,y samozfejme ujednan nebyl a kterj mafi svobodu naboienstvi, protole omezu

,je vsechnu duchovni cinnost zavislosti na st�tnim souhlasu /par.? cit.zak./. Vse os

totni dokonava sit cirkevnich tajemnikd, st2itni bezpecnost a usneseni strany, tisk

a dalsi vefejne sdelovaci prostfedky. Jeste behem jednani ve Vidni /c.11.1986 - 19,1. Uo':J/ byly dodany cfrkevnim tajemnik,jm duverne instrukce "0 apostolE,te laiku". Ideologicke oddeleni SmKV �SC a i(F� E. Urxe v

instrukcich "K aktuelnim otazkam vedecko

ateisticke propaeandy - vysvetlujeme lidem pr·&vdu" /prosinec 1988/ smetlo ze stolu vsech 31 bodd "Podnety katolikd k reseni situace veficich obcand v CSSR". Byly dopo

ruceny kardinalem 'l'omaskem a podepsalo je, jak v!eobecnl znamo, asi 600,000 lidi. Tedy maly plebiscit. Avsak podle Vasich slov je to natlakova akce, konfrontace, vytvafeni konfliktu atd. Teto kvalifikace - nyni Jiz ustalena � je v rozporu s ustavou; s citovanymi dokumenty a s vyslovnym zavazkem z nasledne vide�ske konference: 11 dcastnic�e staty ••• ve svych zakonech a spravnich pfedpisech a pri jejich pouzivani budou zaJistovat uplne a efektivni vykonavani svo

body mysleni, svedomi, nabozenstvi nebo pfesv�dceni" /cl.17/. - Budou dalsi jedndni vedena temito zavazky? Jake jsou "perspektivy a metody dalsich oficialnich rozhovo

ru", jak pravite? 3/ BeznJm protiarewnentem je, 2e ma.me sve

cirkevni zakony a nikdo nema prava zasaho

vat do vnitfnich zalezitosti naseho statu.

Jenomze: a/ Katolicka cirkev, ktera je nadnarodni, nadstranicka a nadblokova, neni jen vnitfni zalezitosti statu. Bude to metoda dalsich jednani respektovat? Ve velke casti sveta tento respekt plati.

21

i

b/ Podle zavazku plynouciho z Mezinarodniho

paktu o obcanskych a politickych pravech "nic v tomto Paktu nemuze byt vykladano t J'.m

zpusobem, jako by davalo kteremukoli statu

jakekoli pravo vyvijet cinnost nebo se dopoustet cinu, ktere by smerovely k potlaceni nektereho z prav nebo nektere ze svobod uznenych timto Pektem, nebo k jejich omezeni ve vetsim rozsehu nez tento Pakt stanovi /cl.4,5,1/ c/ Helsinsky dokument pfipomina signetarum

plneni zavazku z wezinarodnich deklaraci a dohod, vc. zavazku obsazenych mezi Jinymi v i,iezinarodnich paktech o lidskycr. µrcivecL.

�dyz uz se helsinskeho uJednani dovolavate, bude dobre nektere veci z onoho .:Iezin�rod:11-

ho paktu o lidskych pravech pfiporuenout. Na

bozenske svobody vyjmenovava lento pakt v cl,18,1� ••• vyznavat nebo priJmout nibo!en

stvi nebo viru sam nebo spolecne s Jin)rni,

8{ vefejne nebo soukrome, provadeni� ndbo

zenskych ukonu., bohosluzbou, zachovivc\nim

obfadu a vyucovanim," Jak respektuji'. nase organy, vyssi i nizsi, verejne projevy ni

bozenstvi nebo viry? d/ U nas trvaji tak cetna omezeni, ie n6bo

zenska svoboda je omezena na zivotni minimum. NeJzakladnejsi omezeni tkvi v ustave,

v niz je stanovena veskera vychova v ducru marx-leninismu /cl,16/ - v jesnem rozporu s Paktem /cl,18,4/

1 s videnskym dokw,1entem

/cl.16,7/ a j. Koni'erence ve Vidni uvadi jen omezeni: ", .•

ktera stanovi zakon a ktera jsou slucitelna

s jejich zavazky podle mezinerodniho pr�va a jejich mezinarodnimi zavazky." /cl.17/

Pekt c,120 Sb, vseobecne uvadi mimoradnou

situaci, ktera je uredne vyhlasena /cl,4,1/,

opatreni nutna k ochrane verejne bezpecnosti, poradku, zdravi neoo .moralky nebo zaklud

nich prav a svobod jinych /cl,18,3/, Toto omezeni se stalo pravidlem a vitanou apologetikou statnich organu. Ochrana verejneho poradku se stava tak mocnou, ze dovoluJe bezpecnostnim slozkam vsechny druhy omezeni

a nasili. Statni souhlas duchovnim je vazan

na csl. obcanstvi, statni spolehlivost a bezuhonnos t a splnenl'. "i jinak vseobecn,'1ch podminek pro prijeti do statni sluzby"/zak.

218, par.2/. Ale jsou cirkevni sluzby totozne se statnimi? Nikdy nebylo definovano, co jsou to "vseobecne podminky", takze se sta

vaji nejcastejsim duvodem k odneti souhlasu. Lze ocekavat, ze dalsl'. jednani s Vatikanem a upravy naseho zakonodarstvi budou

v souledu se zavazky mezinarodniho prava a mezinarodnimi zavazky?

22

II,

1/ z neuspechu ci jen z castecnych vysledku jednani delegaci tssR a Sv. stolice je usta

vicne vinenli prave delegace Vatikanu, ktera se podle Vasich slov "drzela svych proceduralnich postupu", Nase vefejnost temto slo

vum nerozumi. Co konkretne znamenajl'.? A slo

jenom o proceduralni postupy? 2/ Dalsi vinu pfipisujete vnejsim vlivum:

"!l!ezi ne na prvnim miste patri soustavne usili ruznych center na Zapede, ktera ••• se

snazi nejruznejsimi prostredky narusovat

jednani". llebylo by nejlepsim protiargumen

Lem kone6ne ta jednani zdarne ukoncit? Nebylo by to dukazem diplomaticke schopnosti ne§ich politik�, statnickyrn �inern, prospe§

nym i statu, dukezern, ie i oni jsou schopni noveho rnysleni?

]/ Jako dal§i viniky uvadite "predstavitele jomacich nelecalnich struktur •• ,ktefl'. d�loJi vse proto, aby jednani narusovali a me

.-ili". Co Jsou to nelegalni struktury? Ptal

Jsem se dopisem ren. taj. Clv hSC !,l. Jakese - nedostel Jsem vsak odpovea. Vy je definu

jele tferni charakteristikemi:

a/ "pozvednout nikoli Kristi'.lv kriz, ale mec

.•• tedy nikoli vira, ale nasilna konfrontace". Pane rediteli, kdo nam bral kfize ze

�kol, kdo je bofil? hdo ma v proeremu nicit viru v:1eaii prosti·edky? Jaka nasilna konf'ron

tace se stale ze streny tech ilegalnich struktur, kdyz rnezi nimi nenl'. policie, sou

dO, popravis{ a tejuplnych vrehu? Mee, kte

ry ma.me, a zbroj, kterou neseme, je toto:

"Stujte tedy opi;sani kolem beder pravdou, obrneni psncirem spravedlnosti, obuti k pohotove sluzbe evanceliu pokoje, a vzdycky se stitem vl'.ry ••• Prijmete take prilbu sps

seni a mec Ducha, jimz je slovo Bozi" /Ef

6,14-17/, Takova je nese identits a tekova bude. Plyne z prava Eoziho i lidskeho a tadny statni souhles neco nesouhlas ne tom nic nezmeni. b/ ":�edilnou soucasti jeji /�i?/ cinnosti

je orcenizovani moralnl'.ho teroru i hrozby fyzickeho teroru proti loejalnim duchovnim

lf\.

i bohoslovc�•. Pane rediteli, mohl byste teto hrozna slova dokazat? Koluje sice jakysi dopis bohoslovcu, ktery nese vsechny zneky podvrhu. Ale je ne povazenou, ze te

kovych slov uzivate Vy. Lide se vsek ptaji, co bylo dfiv? c/ Orientace ns boj proti statu a spolecnos

ti. 0 jeky boj jde? Je boj ze sprevedlnost a pravo bojem proti statu? Boj proti mravnimu upedku je bojem proti spolecnosti? Je otresne, ze do teto souvislosti bylo zeta-

zeno i jmeno biskupa Jana Korce z Bratislavy. Sam kritizujete v moralizujicim rozhorceni Antona Hlinku. Teto hruba urazka katolickeho biskupa Va.m nevadi? "Nikdo nesmi byt vystaven utokLJm na svou cest a povest", narizuje cl. 17

11 Paktu 120. Podobne utoky

vedete i proti Janu �arnogurskemu - a to je§te s administrativnimi postihy. Frazemi o "zneuzivani nabozenskeho citeni a obfadll pro otevfeni fronty boje proti socialismu" sytite mnoha desetileti nas lid. Ale nic se nestalo a neni treba velke namahy rozumu, aby se prohledla smesnost techto frazi. 4/ "Vatikanska delegace", hovoi':1'.te, "se zcela distancovala od pusobeni nezakonnych struktur a prohlasila, le papezska kurie ze nimi rozhodne nestoji". - Dovodil jsem jiz vicekrat, ze "nelegalni struktura" je a/ SKD Pac em in terris. !Yllada front a sice vi, ze vatikansky dokument /tj. �uidem episcopi/ zakazuje nektera seskupeni knezi, ze je formulovan obecne, ale le lide nepfejici nasemu spolecenskemu zfizeni by tohoto dokwnentu radi pouzili proti PiT /?,:F 2f3.4 .2.)/. Ano, PiT je nelegalni struktura, nebot z hlediska cirkevniho nejenze nema schvalene stanovy, ale prefekt Kongregace pro klerus vyslo'Vne prohlasil a kard. ·romasek lrnzdorocne na Zeleny ctvrtek nam knezim pi;ipomina, ze PiT cirkevne zakazana je. Cstatne nema ani statem schvalene stanovy. b/ Existuje jeste jina "nelecalni struktura", o ktere napsal kard. Case,roli kardin{lovi Tomaskovi doslova, ze se zda z hlediska c:1'.rkevniho nelegitimni /"sei:,bro canonic,'mente illegittima"/. 0 te "struktu:'e" cirkevni ufad i bezpecnostni or£any vedely a

l,ev" se nyni ujalo ufedni oznacen! "ilegalni struktura". Take uz jsem verejne rozebral nesmyslnost tohoto pfizviska. Jsem nyn! nucen, pane rediteli, mluvit i za sebe - jistf me do te struktury rad!te. Nuze, o neje�e "strukture" je absurdni 111luvit. Pokud se tyka statni "ilegality", je to zase hruba �fivda� plati-li u nas pravni fad, ziji, precuji a budu neunavne precovat s plnjm vedomim legality, kterou stanovi Vide�ska nasledna scht"lzka hBSE: "respektovat pravo ::C,zdeho poskytovet nubo:i.enske vzdelani v ,;Ezyce podle vlastni volby, bud individual, .. �, r,ebo spolecne s jinymi" /�1.16,G/. d./ Pokud se tyke cirtevni stranky, o me cin:.ost i vi jobfe J5n Pavel II., s kterym se osobne znarn, i muj pfedstaveny, kard. Tom8-.;.:k. lJvaLrijl jsem wluvil te� s arcibiskupe::n �olassuono a eni v nej�en§im nenaznatil cir.-.evni neposlusnost. Ii.yslim, ze tito lid.§ jsou kompetentni vynaset sVLJj soud, ktery ncm,He byt suplovan nikym jinym. V souvislosti s Vasim v:Jrokem, ze "se tu a tarn vys-1:ytuji pf"dstavy, jako by tyto neleealn:( struktury byly jakousi soucBst! cirkve", se me lide tazi: II !!ta pen Jenku pravo vyobcovat nekoho z cirkve? Neni to prece jen ot6zLa vlroucna?" "Jsou v dobrych rukou veci nasi cirkve, kdyz· se s nimi takto zachazi?" [.:yslim, ze k feseni i nabozensk�•ch otazek by�rospel radnj vyzkum verejneho mineni ci 'nejake referendum veficich, eby se i oni dosteli ze sve enonymi ty spolehlivym zp1sobem ke slovu. Vysledky dotezll o potrebe vyzkwnu vefejneho mineni jsou v tomto srneru poucne /srv.Lidova demokracie 27.4. 196�/. A dosevadni vyzkumy, pokud byly u-

vedi, chranily ji i chrani. vefejne�v, rozhodne spolehlive nejsou. c/ Po nszvech "podzemni cirkev", "tejna cir-

JESTt K JANU PALACHOVI

Jan Dus

V mim.iiem cisle tohoto casopisu v pfispevku o Janu Palachovi /ALTLRHATIVA c.2, str.12-15/ jsem zminil Jana Veeha, evsneelickeho farafe z konce 18. a zacatku 19. stolet:L Vegh postavil v Libiti pfed dvh1ci sty lety kostel, do ktereho chodival Palc:::h ze Vsetat s matkou jako chlapec a v kterJm byl, opet s matkou, ve stfedu 15. ledna 1969 odpoledne v pfedvecer sveho sebeobetovan:i.

ud Jane JJalachb k Veghovi vede vsak jcstc jina cesta. Farar Vegh znel jednoho z Palachovych pfedku a zminil ho i ve svych latinsky psan:,ich pametech. V publikaci Ze zapisku Jana Vegha z roku 18o2 uvadi evencelicky reformovany ferar v �ernilove Justus Szalatnay ne str. J5 toto: "Ano, Veeh se zmi�uje i o obraceni a pokfteni nekterfch zidll v dobe teto. Tak se dela dne 15. �er·vence l.P. 1786 jedne cela :idovska rodir.o

23

z Kostomlat na panstvi Befkovickem, zale�ej!ci z otce, matky a �tyf ditek pokftiti. Otec se jmenoval puvodne Herschel Pinkas a prijal na kftu sv. jmeno Jakub hostomlats;.j."

Nebylo by spravne prehlednout, ze ?alachuv zidovsky praotec se nestal ki''est&nem snad proto, aby sobe a rodine usnednil existenci. Josef II. pfece razne skoncovel s vice nez stoletym krutym utlakem tictu v neJlch zemich a otevrel jim tim cestu k rycillemu spole�enskemu vzestupu. Svym pi"ipojEenim k tern, ktefi plr,tili za kfestanske ro2kolnf,:,: , si musel Herschel Pinkas uskodit u v�ech, 1-:rorne chude hrstky ufedne diskri:.1i::r.>'18n)cl. a na cisafovu osobni ochranu cdkci=en�ch ;· :·kolniku. Psal jse� v minulem cisle c 8ot�zich se s tavbou libisske modll teb!,y. V �',:). sk0tecn� zaznamenal, !e �osto�lotskj uLrp 1 velkou skodu "v otchode i zivnosti", ,,lE"strpel vse bez rept1:1ni, a ::e 2 :1.:-l.o !,;t' :; · l dobry ev&njelik, toho dukaz lll0me v Lo:r,, .. l

jej sbor LeGicky i do sv,iho stfar!;cvsLvG zvolil."

V rodine Kostomlatskjch se sete�u�irav, hledacstvi pravdy udrzelo. Josef ,.0stomlc,tsky, nar. 1848 1 p:festoupil jako s�:1J0nL k pocetne nepatrne a tenkrat na nepochopeni az i persekuci nara!ejici Svobodne reformcvane cirkvi. V jednatficeti letech opustil vynosne zamestnan! zeleznicniho in�en;ra,

aby rnohl vystudovat bohoslovi, a slci;:�i1 potom sve nove cirkvi jako kazatel do sv.<·cli

� w

GLASNOST

J? I U, i}

j.::Ji

0ir-___ J J

''-'U 0 .. �� 1>'1�:f(f/6[/!.

*

31.. 8. 1989 Kresba: SPUTNIK, Moskva

vy� ber_ '· Vydha Slov:■kf svh oovintirov '10 v,. davutch,tve OBZOR, n. p., ul. Cs, 11rm6dy

- e. 35. 615 85 Brat1slov11

24

sedrndesati let. Od zacatku patfil k jejim vO.d�im osobnostem. V r. 1883 zalozil a potorn sestatficet let vydaval Betanii, vynikajici casopis Svobodne reformovane cirkve. Jeho synovec Antonin Kostomlatsky slouzil teze cirkvL, prejmenovane r. 1919 na Jednotu ceskobratrskou a nakonec r. 1967 na Cirkev bratrskou, jako kazatel osmactyricet rokO..

Z uvedeneho cititu o Jakubu Kostomlatskem zdi'.',raznuji slovo "strp�l". Jakub hostomletsky "vse strp�l", proto�e podfidil hmotn6 zujmy sve osobni i sve rodicy tomu, co poznel jako svrchovanou prevdu nad svetem, nad setou a nad svou rodinou •. Po stoosmdesnti letech se rozhodl jeden z potomku Jekuba hostomlatskeho strpet v mladem veku smrt, proloze take on byl sluzebnik prevdy.

Ve stfedu 15. ledna 1969 byl Pelech v libi�skem kostele na pohfbu sveho strjce. Z �ostela se odebral s rnatkou, starsim bratrew ,lifim a vse□i p:'-itomnymi na libissky U·bi tov. U strycova hrobu tarn slysel Kristo

va blahoslavenstvi z 5. kapitoly �atousova evenielia, Na n�hrobku tam cteme jmeno Ferdinand icstomlatskj. Navst:i'.vime-li ten hfbitov a ten hrob, pfipomeneme si take sestru pohfbeneho, Libu§i Palachovou rozenou Kostomlatskou. A ovAem jeho synovce Jana, Ale take jeho zidovskeho pfedka, Pin.kase Herschela, kterj jako prvni z pfedku Palachovy ma tky nes 1 jmeno ;:os torn la tsky.

Stcigerova cesta kolem svfta za a.v 2.c et let.

Ed.y.z chce vfchodoberlinsky obean ne.vstivi t j ineho Femce o nekolik ulic d§.1 na z2.pad, musi dnes pravda podniknout 150� lan dlouJ1ou cestu pres Buda.pest a Vider';, stihne to vs alt z a ty.a. den nel)o dva. Kdyz se v s Bk chce Gesky kreslir• vratit na. stranlcy naseho tisku trva mu do dv8 desetileti. Tak Ivan Steiger, ktery pfed dvaceti lety odesel smerem ne. zt.pad, se nfun teprve letos v1,aci pres lfoskvu a Bratislavu z vychodu.

-/

Uvahy, stati, studie

DEMOKRATICKA REVOLUCE VE VNEJ�fM IMPtRIU?

v11,m Pre�an

Znsme konstatovsni Marxe a Engelse o tom, ze Evropou obchazi strasidlo komunismu, by bylo tteba nyni, o 140 let pozdeji, obmenit: komunistickou cssti Evropy ob

chszi "strasidlo" demokracie. A vskutku, st�!i mze byt spor o tom, ze "demokracie" je nejen klicovy pojem v politickem slovniku t�ch, kteti usiluji vyresit v praxi

problem vsech problem�, pted kterym stoji recen� cast sv�ta: nezvratitelne prekonani

totalitniho reHmu sovHskeho typu. Stale se nejfrekventovan�j§im slovem ve verejnjch projevech dokonce i tech, kdo se sna!i komunisticky totalitarismus udr!et.

Ve trech zemich vnejsiho sov�tskeho imperia, jim! se take rika vychodni stredni Evropa, v Polsku, Maoarsku a Ceskoslovensku,

je demokracie na postupu zcela zreteln�, trebaze v kazde z techto zemi jinak. Dohoda

z dubna 1989, historicky meznik v d�jinach poslednich 40 let Polska, znamena podstatny krok pri obnovovani vnitrni suverenity spolecnosti wci komunistickemu statu a otevrela v teto zemi cestu k parlamentni demokracii /1 kdyz m�ze byt bezpochyby chapana

take jako past, do niz by dosavadni komun1st1cky establishment red chytil demokretickou opozici, aby ji ucinil podilnikem na svem btl.llkrotu a diskreditov&l ji spoluucasti na nepopularnich opatrenich v hospodarske sfere/.

Situace v Maoarsku, kde rezim nema za sebou v nedavne minulosti ani vojensky stav

a la Jaruzelski, ani normalizaci ceskoslovenskeho typu, d�la zvenci dojem, jako kdy! s1 cast vedeni vladnouci strany vyp�jcuje myAlenky u demokraticke opozice a pripravuje se na politicke sout�zeni v podminkach svobodnych voleb a systemu vice politickych

stran. /V Ma�arsku plat! snad nejvic p�vodne z polske situace odvozeny analyticky postreh Zbignieva Brzezinskeho o tom, ze komunisticks elite mze byt kooptovana do trvalejsiho systemu narodn!ch hodnot./

Ale i v �eskoslovensku, ktere jako by drzelo evropsky primst v politicke nehybnosti a kde se vladnouci politicky establishment bran! azyslence na dialog se spolecnosti a vsemi zp�soby dava najevo, ze n�-

jaky skutecny pohyb a zmenu nepripusti, byly vylozeny demokraticke karty otevrenA na

st�l. Predni nezavisly ceskoslovensky publi

cists Milan �imecka to vyjadtil slovy: Jedno vime naprosto presnA. Vsechno by dnes bylo jine, kdyby v nasi zemi nebyla znicena demokraticka politicka kultura. Jeji znovuvytvoreni je zachrana pred pedem na dno;

je to jedina azyslenka, ktera dava do budoucnosti sazysl a cil.

Teto azyslenka byla uz rozvedena do podoby polilickeho programu v manifestu "Demokracii pro vsechny", kterym se na podzim 1988 uvedla v �eskoslovensku do !ivota ne

zevisle politicka iniciativa Hnuti za obcanskou svobodu. Vaclav Havel nazval manifest nejd�lezitAjsi politickou kartou roku 1988 pro svou zemi, protoze zdanlivA banalni pravdy v nAm obsazene byly vyrceny sou

hrnne, verejnA a jako vychodisko k politicke preci. Manifest je totiz vyzvou ke spo

lecnosti, aby vstoupila do politiky, protoze dosavadni moc, vlastni vinik za mravni krizi, za nedemokraticke pom�ry, za omezeni narodni a statni suverenity, za hospodersky a technologicky upadek, neni ochotna zrici se totalitniho zp�sobu vlady, Manifest vyslovne popira legitimitu dogmatu o takzvane vedouci uloze komunisticke strany a vyzveda za nosny politicky princip demokraticky pluralismust jeho podstatou je podle Havla, jednoho ze signatar� manifestu, to, !e o politickou moc se mohou stejnym pravem uchazet vsichni.

Lze tento postup demokracie nazvat "demokratickou revoluci"? Tento pojem, na evropskem kontinentu zatim nepr!lis b�zny, p�so

bi optimisticky, vzbuzuje nadAji a velka ocekavsni. Mo!na az prili§ velka, Presto s nim lze pracovat, s n�kolika vyhradami,

jez bych formuloval takto: l. Demokraticka revoluce je oznaceni pro

hlavn! vyvojovy trend doby smArem k demokracii jako systemu zalo!enemu na duchovni, politicke 1 hospodarske pluralite a vzajem

ne toleranci. 2. Demokraticka revoluce byla pripravena

procesem zrani prvk� obcanske spolecnosti, ktere existovaly uvnitr totalitn!�o syste-

27

mu, ale v relativn! nezevislosti na jeho mocenskych strukturech. Zac!na v tom okam!iku, kdy z teto obcanske spolecnosti vzejde pozadavek a politicky program systemove zmeny na zasadech demokracie a svobody.

3. Demokraticka revoluce, jej!z vzestup je jedn!m ze zakladn!ch ci dokonce urcuj!c!ch soucasnych fenomen� ve spolecnostech ovladanych komunistickymi rezimy, je nejmane nasilna revoluce v dejinach. Ve jmenu demokracie se nezapaluj! auta, nevybuchuji bomby, tato revoluce neshromazouje masy pod praporem s demagogickymi hesly. Jej! stoupenci jsou zesadn!mi odpOrci nesili a ob�anske valky, jsou pristupni kompromisum a myslence narodniho ci spolecenskeho usm!ren!, jimz by se ukoncil dosavadn! retez nesili pramenici z podstaty komunismu.

Obdob! demokraticke revoluce je ovsem plne nesil! a utrpen!. Nesili pouliveji nebo j!m hroz! - to je v kalde zemi jine -dosavadn! drlitele moci, strena stralcu dosavadniho poradku a jej! policie, jeji vledni pohotovostni pddily, eventuelne, jako v teskosloven�ku, jeji teroriste z rad tajne policie meskujici se jeko rozhorceny lid.

Demokraticka revoluce osmdesatych let, o n!z je rec, ma sve historicke predchudce ci predzvesti. Kronstatske vzpoure v roce 1921, meoarska revoluce 1956, Pralske jaro 1968, era Solidarity 1980-81 /v jistem smyslu 1 obleva za Chruscova/ navzdory svym oaobitym zvlestnostem a individualnimu historickemu kontextu mely jedno spolecne: byly vyrazem hledani spolecnosti, jak zm!rnit, omezit a konecne zrusit totalitnost komunistickeho systemu.

Vyznamnym predchudcem, mozna nezbytnym predstupnem demokraticke _revoluce byla "moraln! revoluce", na n!z bylo zalozeno disidentstvi sedmdesatych let, nove pojeti lidskych prev jako vychodisko kritiky komunistickeho totalitarismu, kultivace obcenstvi, realizace principu zivota v pravde, nezevisla kultura a samizdat. Vysledky moralni revoluce, casto ptehl!lene nebo i vysmivane pt!vrzenci "realne politiky", se stavaji zrejmymi a nove se zhodnocuj! nyni, kdy obcanska spolecnost vstupuje do hry jako sebevedomy a svebytny politicky partner ci protivn!k dosavadn!ho politickeho establishmentu.

Demokraticka revoluce, jejihoz postupu jsme svedky, se odlisuje od svych predchudcu tim, ze probihe - receno slovy Zbignieve Brzezinskeho - v obdobi definitivn! krize

28

komunismu, postupuj!c!ho upadku a prohlubuj!c! se agonie jak komunistickeho systemu, tak jeho ideologie. Teto krize je takoveho rezu, ze nen! resitelne d!lc!mi upravami na bezi systemu: presvedcen! o reversib1-11te komunistickeho systemu je do zakladu otreseno. Demokraticka revoluce je odpoved! na tuto krizi a je soucasne jedn!m z faktoru tuto krizi dale prohlubuj!c!ch, predevs!m proto, ze z n! ukazuje radikeln!, na koren veci jdouc! vychodisko.

Nekdy se klade otazka, zda reforiey podnikane ci plenovane soucasnym komunistickym establishmentem nejsou vlastne soucest! demokraticke revoluce. Soudim, le jde o dva fenomeny v mnoha smerech a predevsim ve svych cilech odlisne, trebaze je nelze od sebe odaelit.

Demokraticke revoluce v sovetskem bloku osmdesatych let ma sve eutenticke koteny

a zdroje inspirace, nen! odvozena od !adne socialisticke ideologie, ani od diskusi

0 pravem ci nepravem, poskvrnenem ci neposkvrnenem socialismu. Neni take plodem gorbecevismu, ttebaze jej! dynamika je jim -v kalde zemi jinak - nepr!mo ovlivnena. Ci

lem demokraticke revoluce neni dals! pokus o reseni kvadratury kruhu, tj. modernizace e zefektivneni komunistickeho systemu pri zachoven! j�ho podstaty, ale jeho defin1-tivni prekonani. V demokraticke revoluc1 nejde tedy o "demokratizaci", ale o demokracii bez dalsich a matoucich adjektiv jako "lidova" nebo "soc1al1st1cka". Nehlesa "glasnosl", ale svobodu slova. Prot1 myslence socialistickeho pluralismu stavi

program svobody, duchovni, politicke a hospodarske plurality, emancipaci obcana a obcanske spolecnosti vuci statu.

Pramenem inspir.ace demokraticke revoluce nejsou na prvnim m!stA vzpom!nky na demokratickou minulost, trebaze usili navazat na v�echny star�! duchovni a politicke zdroje demokratismu hraje v kalde zemi dulezitou roli. terpa svou legitimitu ze vseobecne pletnosti lidskych prav a sve argumenty podklade otevtenym rozborem soucasne situace v jednotlivych zemich sovetskeho bloku, ktery se nezeheluje do socialisticke frazeologie •

Demokraticka revoluce je tedy take reakce na zku�enost techto spolecnosti se ctyriceti ci vice lety komunistickeho totalitn!ho systemu - a{ uz si rikal socialismus, reelny socialismus, socialismus s lidskou tvari nebo s "husi ku!i" -, a zejmena v posle9n!ch dvou desetilet!ch, od ztroskoten!

posledn!ho polrusu o reformu na bazi tzv. revizionismu. Stejne tak je vysledkem zku§enosti s fungovan!m a prosperitou demokratickych system� v Evrope a v Severn! Americe, jako! i s uspe§nym ptechodem k demokracii ve �panelsku, Portugalsku a jinde. Svetovy kontext se v tomto smyslu pt!znive zmenil, idea demokracie, znevazovana a vysmivana mezi obeme svetov;1m.1 valkami, a je§te 1 v padesatych letech, ma konju.nkturu jako nlldy predtim v tomto stoleti.

Mluvime o generalni �1 celkove krizi ko-

demonstracemi a shroma!den!mi, k nim! do!lo opakovane ptes hrozby z nejvy§§ich a!at a navzdory nebezpe�! policejn!ho teroru a nasledne soudn! perzekuce; r�stem nezavislych ob�anskych iniciativ a ob�enske solidarity: od ledne 1989 nepretr!ite prob!haji nove a nove podpisove akce, ne nich! se pod!l! tis!ce lid! z tzv. oficialnich struktur, tj. z kulturniho, umeleckeho a vAdeckeho establishmentu, a to ve prospech lid!, ktet! jsou vladn!mi predstaviteli, v parlamentu a ve statn!ch masovych mediich ozna�ovani za provoketery a neptetele socialis-

munismu, ale ta ma krome obecnych rysu vlast- mu, n! podobu a tvat v ka!de z•mi. 0 Ceskoslo- K tomuto spole�enskemu pohybu ob�anske vensku lze v tomto ohledu t!ci, ze zadne ko-

·munisticke strane v jine zemi sovetskeho bloku se nepodatilo tak dokonale ztratit v o�!ch spole�nosti politickou a moraln! presti!, d�veru a legitimitu jako Komunisticke strane �eskoslovenska. Dvacet let "normalizace" ji -dokonale opotrebovalo; 1 jej! posledni a silna zbran, donedavna vychvalovane konzumni a socialni "jistoty socielismu" ztraceji tvat! tvar skute�nosti u�innost. ObraznA a s jistou nadsazkou lze r!ci, ze se KSC odepsala jako politicke s!la, z n!!_ by mohla vzej!t alternative oproti sou�asnemu establishmentu.

s vyjimkou maleho okruhu lid! zij!c!ch z reformn!ch iluzi roku 1968 nikdo v Ceskoslovensku neo�ekava, !e by se KSC mohla jakkoli "obrodit", !e by z n! vze§la jakekoli nadAje pro budoucnost. Tvari v tver neduvere a odm!tnuti spole�nosti, zejmena mlade generece, a take z nedostatku intelektualn!ho zazemi nen! schopna nasledovat ani sovAtsky, ani polsky ani madarsky pt!klad.

A tak zatimco se prestavaj! bat lide -donedlivna ml�ic! ve.Uina -, ocitl se v pocitu ohrozeni establishment. Jejich vnittn! instinkt jim ptesne tlumo�!, jak jsou izolovani, ze jsou odsouzeni k padu. Neschopni vyprodukovat ze svych rad aspon na prechodnou dobu alternativni politickou elitu, jez by byla s to zahlijit dialog se spole�nost!, pte§lapuji na m!ste a kazdy dal§! mes!c, ktery prezili ve funkc!ch a u moci, povazuji za uspech. Pti tom se dopou§tej! jedne chyby za druhou a posiluji solidaritu a aktivitu ob�anske spole�nosti.

v pr�behu roku 1988 jsme se stali v Ceskoslovensku svedky vet§!ho spole�enskeho pohybu nez kdykoli jindy v pr�behu uplynulych dvaceti let; tento trend se nezastavil a pokra�uje. Ochota ob�enslcy se angazovet se manifestuje nejruznej§!mi zp�soby: pokojnymi

neposlu§nosti do§lo nikoli z duvodu ekonomickych, proto, ze by se redikalne zhor!ila !ivotn! drove� lid!� Ze v§eho nejv!c je to reekce na dvacetiletou vladu lzi, poni!ovan! a na vlastn! prizpusoboveni. Je to retezove reakce vyvolana touhou po ozdraveni vefejneho zivota, po tom, aby se v6ci pojmenovaly pravym jmenem, aby se neptekrucovala pravda o tom, co kazdy vidi na vlastni o�i.

Nejsilneji jsou angazovani mladi lide, pro ktere je oficialn! frazeologie a lez

nesnesitelna. Neznaj! !adna tabu, nejsou zat!zeni minulost! a zejmena ideologii, jsou �asto prekvapive dobre informovani, proto!e modern! komunika�n! prostredlcy jim zprostredkuji pohled do celeho sveta, nemaji sentimentaln! vztah k socialismu. A c!ti, !e je v sezce jejich budoucnost, doalova cely jejich Hvot.

Do §ir§!ho proudu "ob�anske neposlu§nosti' se zeradili a zatazuj! 1 mnozi z tech prislu§n!ku dnes uz star§! generace, ktet! pted dvaceti lety podepsali fale§nou smenku adsptace na obnoveny potedek a dnea jako kdyby chteli spalit mosty za tolika le

ty zivota ve l!i, prizp�soben! a ptetv�tce. A jist� bude pribyvat i alibistu, kteti udelali na za�atku "normalizace" pohodlne "kolaborantske" kariery, a nyni, kdy! cit!, ze se loa potap!, budou opet chtit pattit na "spravnou" stranu.

Dulezitym faktorem politicke destabilizace rezimu je vyvoj v sousedn!ch zem!ch -V Maaarsku 8 V Polslru - i V Sovetskem sve

zu. Zna�n� prispel ke zm�ne politickeho klimatu v zemi: vytvat1 dojem celkoveho dejinneho trendu, dodava lidem sebejistotu, upevnuje spole�enske vedom! o nevyhnutelnosti zmeny a p�sob! jako katalyzator jej!ho pt!chodu.

Erozivne na re!im a jeho pozici pusobi take, a to hned v n�kolika sm�rech, fakt,

29

te v polovine prosince 1988 skon�ilo ru§eni rozhlasove stanice Svobodna Evropa. Je

ji pohotove zprttvodajstvi z Ceskoslovenska,

sly§itelne v cele zemi, spolu s rustem aktivity star§ich a cele tady novych solidar

nich nezavislych vyboru a skupin zmen�ilo

strach pted perzelruci jako okamzitou odplatou za jakykoli projev ob�anskeho postoje. Lide vedi 1 !e !adne pronasledovani ui neni anonymni a ie nestoji proti zv-011 moci osamoceni jako jednotlivci. V tomto ohledu je

povzbudivym faktorem take rust mezinarodni solidarity a v§eobecne zajmu o Ceskoslo•en

sko. Ptes v§echen optimismus, s nimi lze ho

votit o "demokraticke revoluci", jiz jsme svedky,ptestoie ji citime ve vzduchu a demokrsticke !-den! je v historicke analyze

jedine logicke vychodisko 1 z�stavame skepti�ti: Nemusi to dopsdnout dobre, demokra

ticka revoluce nemusi dosahnout sveho cile, jeji vitezstvi se m�ze oddalit. Je mnoho pti�in takovych pochybnosti a v§echny uz

byly analyzovany.

Nikdo nevi, kterou fazi demokratickeho

vyvoje v zemich vychodni sttedni Evropy bude centrum sovetskeho imperia je§te ochotno tolerovst. Nelze odhadnout, jskou eenu bude ochotno v danem okamzilru platit, ktera

priorita pt-eve!!, ktera ztrata bude povazovana za men§! zlo, aby se zabranilo zlu vet§imu. Existuje ov§em otazka je§te zaklsdnej§!: Jake jsou §ance demokraticke revoluce v Sovetskem svazu samem? Anebo je§te adresneji: u Rusd samych? Budou mit Rusove, zmitsjici se v nefe§itelnych dilematech

" perestrojky" a v kfe�!ch hledan! vlastn! politicke identity, moinost a �as, aby pochopili narok na suverenitu narod� vnej§iho

imperia? Sovetska hrozbs - to je take evidentni -

neni ov§em jedina pfekaike vitezstv! demokraticke revoluce v zemich vychodni sttedni Evropy. Komunisticke re!imy v techto statech sice vznikly jako satelity sovetake velmoci, udriuji se v§ak pri zivote vlastni silou, z vlastn!ch zdrojd a zajm�. Od ledna 1989 v! v Ceskoslovensku cela zeme, nikoli jen uzka vrstva disident�, jake brutality jsou schopny tzv. potadkove s!ly. A cely demokraticky svet s1 musel uvedomit, jsk byl bezmocny tvaf! v tva!- jedne d!l�! situaci, kdy komunistickemu esteblishmentu je§te ne!lo o ptezit!: totii rozhodnuti �eskoslovenskeho politickeho veden! uveznit nejvet§! moraln! eutoritu zeme a jednoho z duchovn!ch v�dcd demokraticke revoluce

30

v Ceskoslovensku - Vacleva Hevla. Av§ak - jak nedavno ptesved�ive doloiil

Timothy Garton Ash - zabrany transformace komunistickeho systemu v liberaln! demo

kracii se smi§enou ekonomikou nejsou pouze

v mocenskem systemu a zajmech nomenklatury,

ale rovnez v zajmech, postoj!ch a obavach mnoha ovladanych. V kazde z techto zemi je ptedev§!m na hospodatskem poli nakupeno to

lik problem�, ze se zdaj! byt nete!itelne.

Nelze ptedv!dst, jskou roli sehraj! obavy a nejistota miliond fyzicky pracuj!cich lid!,

ktet! jsou odsouzeni k tomu, aby nesli hlevni t!hu prekonan! hospodarske stagnace

a upadku. V Ceskoslovensku deln!ci ve sve vet!ine je§te ml�!; strach z jejich mozne reakce je dsl§im zdrojem nehybnosti komunistickeho vedeni.

Jsou ov§em i zdroje nadeje, a take ty byly u� v§echny analyzovany a vyjmenovany.

Sov�tska velmoc je zamestnana sama sebou, velke zapadni demokraticke staty lepe cha

pou situaci ve vychodn! sttedn! Evrop�. Nejv�t§! nadeji vyvolava pokrok ob�anske

spole�nosti uvnitt krizi zm!tanych komunistickych system�: duchovni, politicka i profesijni /pracovn!/ emancipace jednotlivcd

i skupin, nove form,y ob�snske solidarity,

nalezani novych forem svobody projevu s or

ganizovani se. Z anonymity se vynofuj! stale nove a nove tvate schopnych lid!, ktef!

jsou nadej! procesu demokrsticke revoluce.

�eskoslovensky optimists a pesimista jsou zajedno v tom, ze dosavadn! system se nevyhnutelne zhrout!; jejich vypovedi se 11-§! jen v �asovem odhadu, kdy k tomu dojde: optimists poc!!ta na mesice, pesimista ns le

ts. Optimists dodava: Mame vybornou naladu - jedine, co nas trap!, jsou ptatele ve ve

zen!; jedine kv-011 nim je faktor �asu ddle

�ity. Jinak by nebylo pro� spechat; zdrzovac! taktika vedeni se obrac! proti nemu samernu, proto�e c!!m pozd�ji se ze�nou teAit nelehave otazky, o to mene bude mozne vysta�it s dil�imi nebo polovic!atymi te§en!mi.

Ani optimiste, ani pesimiste si ov§em

zatim nedovedou v-Obec ptedstavit, kdy a jak skon�i patova situace, v niz se ocitl politicky establishment. Mozna bude �eskoaloven

ska vsrianta vyvoje k demokracii opravdu

podstatne odli§na od toho, co zname z Polska s Maoarske.

/Kveten 1989/

Zkracena verze tohoto textu byla prednesena v sekci "sovets.ky blok" na konferenci "Demokraticka revol�ce:_pore�ane ve Washingto-

nu ve dnech 1. a 2. kvetna 1989 Nerodni nedeci pro podporu demokrecie /National Endowment for Democracy - NED/.

ANTINOMIE JEDNOTY /Einheit macht unfrei/'

Pavel Nauman

�Y2��! Uz vie nez Ctyricet let provazi nas "po

liticky zivot" prizracne instituce - Narodni fronts. Vetsinou ji bereme na vedomi jako danost, o ktere se nepremysli, jako jakesi nadbytecne nevyznamn.o, vyprazdnenou formalitu, jakych je v nai'lem ve!-ejnem Hvote cela rada, et je to ROH, simulujici odbory, sCsp imitujici pratelstvi nebo SSM, predstirajici mladi. Povazujeme ji za soucast ritualu, ktereho se chte nechte musime zucastnovat, chceme-11 jakkoli zesahovat do verejneho deni,nebo kdyz chceme jen pestovat vcely ci zahradku, a v�bec uz si neuvedomujeme, jak neprirozena a soucasne pro moc prekticke je to instituce.

Kdekdo uz dnes utoci na "vedouci ulohu strany", malokdo si vsak vsimne, ze onen povestny clenek 4 ustavy stoji a pads s existenci NF, nebot prave one se stale od sameho zacatku symbolem "nove politicke prace", jejim ideologickym stitem a nakonec i jeji posledni pevnosti. A nejen to; princip NF ma osprevedlnit neprirozenou ideu statne tizene, ctyticet let trvajici politicke "jednoty", nahrezujici "aristokraticky" princip vedouci ulohy KSC jako soustavy feudalnich len a privilegii z nich plynoucich. At uz souhlasime nebo nesouhlasime s vedouci ulohou nejake vrstvy, tridy, strany nebo skupiny, nemuzeme poptit, ze se jedna o jev na tomto svete /kde silny zpravidla vladne slabemu, chytry hloupemu, energicky pohodlnemu/ vcelku obvykly. Naproti tomu jednota, bezkonfliktnost, rovnost a dalsi jsou jevy ideelni, nemejici svuj puvod v prirode ani na tomto svete, ale v cloveku a v jeho ptedstavach. I kdyz obdivujeme svet ideji a vezime s1 jeho zasluh na zdokonaleni reelneho /a znecne nedokonaleho/ svete, nejsme tek naivni, abychom uvetili, ze cesta k dokonalosti je tek snedna a ze nam pomuze, kdyz tyto dve poly ne§eho byti budeme /at v dobrem nebo §petnem umyslu/ zemenovet, nebo dokonce, kdyz budeme sve umysly vydavat za skutecnost.

0 to vie vynikne neptirozenost usili, smerujiciho k totalnimu odstraneni v§ech rozdilu a odlisnosti, tendence k zevedeni jednotnosti - unifikece do jakekoli struktury, a tim spi§ do struktury tek komplikovene, jeko je lidska spolecnost. Z urciteho uhlu se nam tyto dve dominantni tendence moderniho toteliterismu - hiererchizece a unifikace - mohou jevit jeko dve strany jedne mince a vyjedteny marxistickou hantyrkou by se mohly vydavat za klesicky prikled dialekticke jednoty.

Nepredbihejme v§ak a podivejme se na obecne priciny tohoto rozporu.

Obecne_EredQokladl

Aniz bychom chteli obtezovat odlehlymi a prili§ teoretickymi uvahemi, nevyhneme se banalnimu zji§teni, ze podminkou v§ech na§ich del§ich uvah /a cinu/ je otazka byti jeko takoveho. At mame predstevy o jeho vzniku, podstete a smyslu jakekoli, musime ptiznat, ze V nam znemem vesmiru /i VMS

semych/ existuji nerozruznenost, rovnost a jednota jen jako sruj /teoreticky/ opak. A je lhostejne, nezveme-11 ho konecnou rovnosti hrbitova, nebo, jak je dnes modern!, e�tropii, ktera v§ek pres v§echnu svou vedeckou vybevu je take jen /zetim neuskutecnenou, i kdyz apokalyptickou/ hypotezou o "tepelne smrti vesmiru" v naproste rovnomernosti hmoty a energie v prostoru a steticke rovnovahy v case. Jinak ale svet, ptesneji, podstate v§eho-co-je je zalozena na struktufe - na organizovane "ruznosti" /mn.ohosti, rozdilu a protikladu/. Potiz je v tom, ze tato skutecnost nijak nevylucuje vnimet soucasne jeji "jednost vcelku", ale i "jednost" zakon� ji ovladajicich. Nebylo by to tak dulezite, kdyby se tento zekladni rozpor tykal pouze teoretickych predpokladu naseho byti a neovladal tak silne i na§e ryze prakticke rozhodovani a pocineni. Jako soucast tohoto svete jsme vsak podrizeni tymz principum jedine nam zname existence-struktury. Struktury chepane obecne jako opak

31

entropie; opak onoho predpokladaneho vsepronikajiciho ne-byti, ktere, protoze je vsudypfitomne a vsude stejne, je i neni zaroven, nebot mimo nej UZ nen! nic jineho /srovnatelneho/, co by mohlo jeho jsoucnost potvrzovat nebo pop!rat.

Nem�zeme se proto divit, ze v oblastech, kde nas rozum selhava a kam nase zkusenost nedosahuje, vznikaji nefesitelna dilemata a pri.oritni spory, jako je odveka a dodnes nerozhodnuta cause mezi monismem a pluralismem. Protoze se vsak v teto stati zabyvame pfedev.sim clovekem jako /casto nepoucenym a chybujicim/ spolutv�rcem tohoto sveta, nemame tolik na mysli gnoseologicky monismus ve filosofickem ci metafyzickem smyslu, ale mnohem prizemnejsi a nasemu kazdodenn.imu byti blizsi intencni monismus kazdeho z nas.

Lidske_Efedeokladi

At jsme jakkoli zaujati proti antropocentrismu stejne jako proti pfehnanemu psychologizovani, nevyhneme se tomu, abychom se nezabyvali clovekemr jeho myslenim a chovanim, jeho zvyky a zlozvyky, jeho soudy a pfedsudky. Jakkoli je tato metoda subjektivni, dopousti se mene chyb nez "filosoficke" a ideologicke pfistupy, ktere jsou ochotny vzdy videt cloveka spis idealniho, jaky by mel byt, nez jaky ve skutecnosti je, i nez marxisticke chapani, jez dokonce cloveka redukuje na soucast "vyrobnitio procesu" a "tfidnich vz tah�".

Obecne plat!, ze mire intencnih� monismu je v. obracenem pomeru k dusevni kapacite cloveka a v prime zavislosti na jeho vnitrnim, uspofadani. Nen! tfeba zd�raznovat, ze nesm!rna komplikovanost, neprehlednost a casto i protikladnost reality je vecnym zdro�em lidske frustrace a pocit� beznadeje z jej� nepoznatelnosti. To zname vsichni a uspesneji nebo mene uspesne, usilovneji nebo mene usilovne s tim bojujeme cely zivot. Rozhodujici pro nase jednani vsak je, jaky postoj k teto bolestne nepoznatelnosti zaujmeme: nejen zda se uchylime k polyhistorstv! s rizikem povrchnosti, nebo naopak zvolime cestu uzke specializace s rizikem ztraty smyslu pro celek, ale pfedevs!m zda tento nevyhratelny boj prijmeme, nebo jej odmitneme. A prave tento druhy, odmitavy pfistup je vecnym a nevysychajicim zdrojem intencniho monismu.

Zatimco bytostnemu pluralistovi p�sobi rozmanitost sveta potesen!, nebot cini svet bohatsi a zajimavejs!, stejne jako enigma-

32

ticnost zakon�, jimiz se fidi, je vyzvou pro jeho zv!davost, intencn! monista /a pfiznejme s1, ze jich je ve vetsine populac! vetsina/ vnima komplikovanost reality nelibe; neprehlednost sveta ho des! a urazi, ��znost, rozmanitost a sveraznost ho poburuji.

Protoze vnejsi /rozporuplna/ realita je jen jedna, zatimco reakci na ni je vie, je zfejme; ze intencni monismus je "poruchou na pfij!maci" a odrazi vnitfni ustrojen! cloveka. I kdyz lidsky poznavec! eperat jevi vzdy tendenci k schematizaci a redukcionismu, je vyhreneny monismus v tomto plynulem spektru samostetnou kategorU, cimsi jeko genetickou denosti nebo primo diegnozou. Ta kupodivu nema nic a priori spolecneho ani s inteligenc! /rozumovou schopnosti/ jedince ani s jeho spolecenskym nebo politickym zafazenim / i kdyz to posleze zpetne ovlivnuje jak jeho inteligenci, tak i casto socialni a politickou pfislusnost/.

Budeme-li zkoumat pficiny takoveho deleni - proc se nekdo rod! /nebo stave monistou a jiny pluralistou, zekratko zjistime,

ze tyto vlastnosti jsou ulozeny uz v samotnych zakladech osobnosti - v pudove a emocionaln! sfere, kterou maji lide spolecnou s ostatnimi tvory nebo alespon primaty. Souvisej! tedy pf!mo s mentalnim zakladem kezdeho jedince danym geneticky a /jak tvrd! psychologove/ i se zazitky nejranejsiho obdobi; zatimco pozdejs! vychova a vzdelan! maj! na tento zaklad uz jen mal.y vliv. Naopak vzdelan! a rozvoj rozumove sfery tuto primerni danost jen upevnuj!,a vytvafej! tak dost rozsifenou anomalii se znacne nebezpecnymi d�sledky pro lidske myslen! a zdrav! spolecnosti / k tomu se jeste vret!me/.

Z tohoto vykladu by se mohlo zdet, ze intencn! monismus je tedy synonymem hlupactvi, primitivismu a povestne "uhlifske viry"; ze moniste jsou citove chud!, bez pfedstavivosti, ze jejich emocn! aparat je ubohy, a proto nen! schopen obsahnout a zvlednout informace, kterymi je svet zahrnuje. I kdyz nepochybne takov.i lide existuji,· pak ziji kdesi na spodu spolecnosti. Avsak ti, ktere mame na mysli, protoze zasahuj! /casto velmi razantne/ do behu sveta, teto pfedsteve v�bec neodpovidaji. Jsou naopek mnohdy vybaveni mohutnym citovym zazemim a emocni v�li, jejich eperat je vsak budovan tekfka monumentalne - z velkych ploch a kvadr�; zneji pouze vyznecne polohy a kontresty, kde�to polostiny a nuancemi opovrhuji, po-

vazuji je za nevyznamne, malicherne, nebo

s1 jich wbec nejsou vedomi. Pracuji na principu "v§echno nebo nic", takze je bezu, ze v ur�item okamziku jsou naplneni pouze jedinym chtenim a jedinou my§lenkou. Di

ky tomu jsou tako�e osoby schopny podavat neoby�ejne vykony, podstupovat velke obeti,

vykazovat hrdinstvi, kreativitu a nesmirnou

stalest ve smysleni - p�sobi na okoli, jako

by byli z jednoho kusu, a proto imponuji.

Jejich nevyhodou v§ak neni jen to, ze nejsou schopni postrehnout komplikovanost struktury sveta a ze se �asto myli nebo vyna§eji aproximativni soudy, ale zejmena to,

ze jim naprosto unika 1 redukovanost jejich vlastni struktury. Nahradou za toto ne-poz

nani s1 vytvareji jakysi st!novy /a �asto pohadkove vypointovany/ obraz sveta 1 sebe

samych ;. buduj i myty a legendy a v krajnl'.ch

pripadech 1 paranoicke bludy, ktere pak prezentuji svetu jako skutecnost. Takovi lide

se idealne uplatnuji jako vudcove ve svete ko�ovnych lovcu, vale�niku, mafianu a stepn!ch lupi�u, kde je treba uplatnovat rozhodnost, rychlost a vytrvalost. V modern! sofistikovane spolecnosti v§ak selhavaji a ziji

pak nespokojene na jejim okraji. Pro tyto vlastnosti /maly po�et vnitrnich zpetnych vazeb/ jim naopak imponuji vystredni nezory,

krajni stanoviska, zkratkove jednani, radikelni opatreni a "konecna reseni•.

Shrneme-li vsechny uvedene znaky, zjistime me, ze monismus neni synonymem neschopnosti,

hlouposti a mnohdy ani primitivismu, ale jakymsi projevem juvenility, nebo, chcete-li, nedozrelosti. Avsak i tato nezralost me sve

odstiny a stupne. Zatimco ryze infantilni pojet! vn!ma svet

jako sumu na sobe nezavislych jevu, jako nahodnost bez pri�innych vazeb, rozeznavanych pouze podle jejich "prijemnosti" /co je prijemne, je L dobre/, pak vskutku monisticke pojeti sveta je jeho pravym obsahovym a formelnim protipolem, �e vsemi excesy takoveho

pubertalniho prozreni. Objeveni pricinne souvislosti, replikacni a analogove struktury reality vede k tomu, ze svet je razem naplnen kauzalitami, v§echno se v§im p r i m o souvisi / 1 tarn, kde se jedne o pouhy omyl nebo nehodnou koincidenci a kde zedna podob

nost neni/ ;. konsekvence, analogie, podoben-s tvi a extrapolace se stanou zavaznou metodou pozneni, v§echno ma svuj /�asto temny/

zemer a cil; chaos, omyl, nepr!tomnost jakekoli struktury a redu je sou�esti jakesi an

tistruktury. Vesmir, svet, pr!roda jsou re-

zem naplneny lidskymi dimenzemi, vlastnostmi /a zlozvyky/ a vypovea o svete se mnohem vice podobe strukture lidskeho poznavaciho

aparatu a lidske spolecnosti, nez struktu

re vnejsi reality.

Zatimco infantilni model je az dojemny svou bezelstnostni, ma tato "puberta my§leni" v sobe temne nadseni objevitel�, fana

tismus sektar� a vnitrni jistotu paranoik�:

·nepritomnost Bobe neni prostou nepritomnos

ti Boha, ale zamerem Satana, hloupost neni

hlouposti, ale spiknutim proti r.ozumu atd.

Je paradoxni, ze obe for.my, jak monis-. mus, tak krajni pluralismus jsou v soucas

nem svete zastoupeny a jsou dukazem oklik a navratu, kterymi vyvoj prochazi. Budovatele modern! Evropy, pocinaje 17. stoletim,

si nedelali iluze o tomto svete a znali jeho zekony, byli si vedomi toho, ze blahobyt

i zivot sam jsou podmineny praci, jako svo

boda je vzdy vykoupena odpovednosti a statecnosti. Zatimco vsichni tito realisticti myslitele, zakladatele nove moralky, demokracie a tolerance, stejne jako prisni ot

cove poutnici, civilizujici nove kontinen

ty, byli dospeli a samostatni lide, jejich dnesni potomci jako by v§e zapomneli a vra

tili se k detskym dobam lidstva /jestli ta

kove nekdy existovaly/, za�ali opet vetit

pohadkam a touzi pouze po zabave a bezsta:rostnosti.

Nase chmurne marxisticke adolescenty zname, redi v§ak obcas snime o §tastnem detstvi v konzumni neotenicke c1vilizac1 a neu

vedomujeme si, ze libov�le, relativizace moralky a paralelizace hodnot - byt se za

stitovala pluralismem, laskou k svobode a

rnirnohidnou tolerantnosti vuci "jinym" -problem monismu neresi. To muze udelat pouze navrat / i kdyz to zni paradoxne/ k dos

pelemu mysleni nasich predku. Vyvoj totiz neni tak primocary, jak se nam i sobe snazi

namluvit moniste. Jejich oblibeny mytus o "nezadrzitelnem pokroku" je jednou z mala komickych stranek jejich ponureho byti, nebd[ oni saml ho svou existenci vyvraceji.

"Nezadrzitelny pokrok" se nam po zkusenostech tohoto stoleti jevi spise jako parkinsonovsky tras, nebo alespon jako paralel

ni vyvoj nekolika lidstev, skladajicich se

z "dospelych" a"mladeze"i a inten�ni monismus neni v soucasnem svete nejakym objevem

�i vyvojovym stupnem, ale nemenne vegetuje

po staleti soubezne s normalnim my§lenim.

V nem maji zaklad nejen vsechny staroveke gnosticke nauky a manichejske sekty stredo-

33

veku, ale i moderni / v podstate take gnosticke/ ideologie, at uz prameni z Gobineaua, Marxe nebo Spenglera, stejne jako vet§ina utopick:ych a osvicenskych teorii od Platona at po dne§ek. Jejich spolecnym znakem je odm!tan! reality takove, jaka je, a jej! nahrazovan! jakymsi hypotetickym, idealn!m / a temer vzdy simplifikovanym/ obrazem sveta. Pricina je stale stejna: nespokojenost s komplikovanou a "neracionalni" strukturou svl!ta ci lidstva, hledani dokonale spolecnosti, logicke noriny, unifikovane reality nebo svetoveho statu, neberouc!ho ohled na zku§enost, tradice a mistni odli§nosti. To, ze se takove tendence vzdy kryji hesly pokroku a radu, zmen k lep§!mu, vizemi pozem-skych raju a ze toho dosahuji monokratic-ky a centralne, je nab!ledni. Ne, ze bychom nechteli zlep§ovat tento nedokonaly svet a jeho rad, ale problem spoc!va v tom, ze utopistum nejde ani v zacatku o pokrok, zlep§en! a pozemske raje, ale o ovladnuti a odstrenen! one prili§ komplikovan.e a rozporuplne skutecnosti, ktera presehuje jejich chapani a obzory a evokuje v nich /oduvodneny/ pocit vlastni nedokonalosti. A ani nasledne, pokud se dostanou k moci, zadne zlep§en! a pokroky a raje neuskutecni. Sp!§e se soustrec1uj! na odstranovan! "prekazejici" reality, at tou realitou je /ru§ivy/ clovek, /odli§ny/ narod, /ciz!/ rasa nebo /komplikovana/ spolecenska a ekonomicka struktura a vposledku i pr!roda a svl!t sam.

Eraveho monistu v§ak neru§i jen realita, ale i prirozene /a proto pfili§ slozite/ reflexe na ni; abstraktni ideje stare jako lidstvo samo i po tisicileti zdokonalovane pojmy, jako jsou pravo, svoboda a odpovednost v nem bud! stejnou nelibost jako zakony trhu, samospreva nebo _i mistni dialekty. Tak se kupr. stalo, ze velmi subtilni, ambivalentni a tezko definovatelne idea spravedlnosti musela ustoupit revolucnimu heslu urady sneze kontrolovatelne rovnosti. "Egalite" je jednim z citankovych prikladu monistickeho my§leni-a tak, jako bylo re�eno, ze antisemitismus je socialismem hlupaku, je 1 rovnost spravedlnosti monistu.

SEolecenske_EredEokladl

Vratme se v§ak k puvodnimu problemu jednoty. Lidska spolecnost jako kazdy realny organismus je nesm!rne komplikovana a plna rozporo. To neprekaz! pouze apriornim predstavam monistu, ale take i spolecnosti same. Kam saha lidske pamet, bylo snahou kazde spolecnosti tyto rozd1ly a divergence

34

zmen§ovat a spojovat,nebo dokonce transfor

movat onu zekladn! pluralitu vOli na jednotnou vuli obce, naroda a statu. I kdyz se to nikdy nedarilo uskutecnit dokonale a nadlouho, snaha o to nikdy nepolevila. Nejen proto, ze jednotne vOle je podm!nkou prezit! jakekoli komunity, ale taKe proto, ze lidska spolecnost je tvarnej§i nez jine systemy a svadi k experimentum a k zdokonalovani.

Nemame v umyslu tady popisovat zdlouhavou /a casto krvavou/ cestu, vedouc! od despoticke vule jedineho panovn!ka - statu -k modern!mu dobrovolnemu spolecenskemu konsensu - onu krehkou konstrukci, spojuj!c! potrebnou m!ru jednotne vule a m!nen! s respektem k mnozstv! jednotlivych vuli. To, co nas zaj!ma, je, ze vysledek tohoto staleteho usili je dost pochybne kvality. Az do dne§n! doby se nepodarilo vytvorit uplnl! stabilni rovnovahu mezi chtenim a moznostmi, svobodou a odpovednosti, moci celku a nezevislost! jednotlivce, realitou a spravedlnost1 a je pochybne, zda se to v budoucnu

kdy podati. Nemuzeme se divit, ze tento unavny a ni

kdy nekoncic! proces mus! pohor§ovat prave bytostne monisty. Jejich argumentace je ve srovnan! s neprehlednost! a rozpacitost! pluralisty pruzracna a drtive logicka, kdyz nam!taji.:. "Pree tyto slozite okliky, proc tolik okolku, kdyz je jen jedna pravda, kdyz je jen jedno vetejne blaho a jeden optimalni zajem celku?" A pokracuji.: "Je proto navysost logicke a prospe§ne, kdyz se

lide shodnou na te jedine pravde, kdyz si uvedom! svuj skutecny prospech. K tomu je treba jen sjednotit a osv!tit spolecnost." Proti tomu nen! mozne nic teoreticky nam!tat, zejmena kdyz takova sjednocena spolecnost je mnohem vykonn.l!j§i a akceschopnej§i nez §patne zkoordinovana pluralita svobod. Ma to v§ak jeden hacek: tak jako je temer nemozne znat bezpecne onu "jedinou pravdu; tak je i obtizne vnuknout lidem onu jednotnou vuli jinak nez donucenim. To ov§em monisty nijak neznepokojuje, nebol jako v§ichni racionalni logikove stavej! sve nevyvratitelne postupy na nevyslovenem, racionalne nedokazatelnem /pro ne v§ak apriorne nepochybnem/ predpokladu, ze tu "jedinou pravdu" znaji; stejne tak ved!, co je "skutecny prospech celku", a pr!padne nasil! je cili tak jasnymi a vzne§enymi uz ptedem vykoupeno.

Avrak iv nejrnoni,tl!t!jl[ch stltech, v to�

tnJit�ch, kde oflc1a�nl vlidne jedn� my!lenko,

jeden lid a jeden fiihrer je ne.;:,rost:i j,1;'nota pouhou flkci. I pod nej1:10.s.i.vr1:',jsim ,,oC'.,Jnskym

tlakem t0roru sl spolecnost nejen udrzuje drob•

nou polaritu v rodini.ch, v p1•,�cl e. v pavlaco

vych sporech :rnused1i, ale vytv&ri ll=·.vic specl

ficke i!tvary, ktore je 1,10::ne na�vat julco icPY1J

top0lo.rity a pseudostrul{tury. V prvnir:i :;>ripa�<'i pod zde.nlive j ednoli tym povrchem ::: ,_,_,;i -� uc:to divo]r:'r rnocensky boj; pod spolc!::nou vl�.jkou v;:deckeho nazoru ci •:erejn�h;.> bl�ia Sc! ·.,. G'l>(l''c:ji ubajen8 koterle, fre.kc.e, :.;:.:1-1!1:!.n�r ·�t.(1 0dni1�1·\ -�oci a L;angy v:frobc·,

01 ZC..rlive :��..:Y·�-�ici �v{l t�rlto1�ia

a pPivilegia. Ha.�:,·.�oti L-::.1::lLt -, .nuL<)�:.1•;;!.i.;.i.:i.c11 ,:,1.J

v:.-}cle kvetou ::iseudostruld:n·,·y :;v<::nivcci. soortovt:.ich J�lub1°l, v:,�,-•01..>nich :::L1:·_.�.,_�i.: o.. ;,o�y�_l/1�,·1icb. ��:-evtilC1l, -roz1·18.haji se �-,-:;.:.;v:�z:::.:•_1�ne :::,_:-:::.:.nL�. �1•0-le•�n0f:.1ti, pivni sdru?.en.i ,.,. !·:o\tl·,:.""i·•::,k§ �•�"'l•}lk�·• Tc.k v Dyzs..nci, :�:ly'.: se ci.:::32:· .-t�.l �-�·r"ir.(�. ::lr·-

1.1.i.st� prD jin6 n·."-�::.:•r�.-, jin� v.ii 1y :,. ji!.:.ou :.)c, v �• .•,,... • • r • l•• \�, lrE., • • n·:,:t::k:1ne ,,yro:otl v_.�r,1-J,1 :11pod.romu - u.,.-,·.-· o

ztvodi�t0, 1 .:de rivc.l:!.tu ·;.e7.1 :il:,r·::Lih)1_1 �e:.on)'ch e. m,,drjch d�.vno pr·estaJ.a h_'.·t ,;:-.:,1·t-.-,•.rr,ir.1 f:?.n·· .Jo,,stviiu /i !cd�rz se tsJ: ':-'.•�-�-ll;/, '.:'.l· .. :o.tul:c . .:;0

n8.hrs.Zkou politlcJ{€:'l10 ��i•.rG�_.f _ ' ·: ·/_;-: 1 :..·•. ::·a:in, ;:,.: du!::2.zov£..la nc.kon8c i ei�..i.-··i.;.

Jestlize je dokonele jednote tek vzecna, nebo dosazitelna za cenu takovych obetf, mus!me se ptet, zda me v�bec smysl o ni usilovat. Tezko fict. Na§testf v§ak na naAem stanovisku prfli§ nezelezf, protoze ve spole�nosti existuje mimo na§e vedo-me chten! a osobni c!le i spolehlivy system automatickych zpetnych vazeb, udrzujicfch cely system v ptiblizne rovnovaze, a tud!z 1 prirozene mfre jednotnost1, primerene okamzite situac1. S vyjimkou nemocnych �i rozpadaj!cfch se organism� nebo v pripade struktur, ktere nejsou strukturami, ale spf§ umelymi slepenci /jako sou�asny Libanon/, kazde spole�nost, ktera se dostane do stavu ohrozen! /a je lhostejne, zda jde o ohrozenf neprftelem zvenku, nebo nejakou katastrofou uvnitr/, zap!ne automaticky poplachove mechanismy, menfci po �as trvenf nebezpe�f celou jej! vnitrnf strukturu. System, do te doby prirozene rozvrstveny, polarizovany a rovnovazey se homogenizuje; vnitrnf rozpory a parcielnf zejmy ustupuj! do pozad! a spole�nost se sjednocuje, aby byla schopna �elit vzniklemu nebezpecf. Ve skute�nosti se vAak jedna o opticky k.lam, nebot nazorova a zejmova polarizace nemizf eni na okamzik - pouze se presouva a rozAiruje; to,

co bylo az dosud autonomnfm a vnitrne st:irukturovanym eystemam, se stave eou�astf /jednfm z pol�/ AirA!ho, pfedtfm neexistujfcfho i sysUmu, zahrnujfcfho do sebe nyni 1 ono o- ; hrozeni. Jej!m prirozenym vyjadfenfm je "vale�ny stav" nebo tyrannis v jejfm pdvodnfm smyslu do�asne jedinovlady nejvhodnejA! pro vjjime�ne situace.

To je onen vzacny okam!ik, kdy spole�nost jindy tak rozporuplna vyhovuje pfedstavam a pranfm monistd, nebo{ ma jeden jaeny a snadno pochopitelny cfl � prekonat nebezpe�!. A to je take ten vzacny okam!ik, kdy monisticke my§lenf je sllhopne imponovat spole�nosti a stet se dobrovolne pfijatou vladnoucf doktrinou. OvAem pouze do okamziku, kdy nebezpe�f pomfjf. Pak ma spole�nost tendenci opet se vnitfne polarizovat, 1 kdy! s ur�itym zpozdenfm. A prave tato hystereze mezi prf�inami a nasledky vytvaff valruum, ktere spole�n� s obvyklou povale�nou radikalizacf byva nejvhodn�j§fm momentem k "uchopenf moci" monisty. Od tohoto okamzilru za�fna mechanismus fungovat opa�nA a epole�nost se zanedlouho opet do�aeni sjednocuje, ne ovAem proti vnej§f.mu nebezpe�f, ale proti nadvlade monismu uvnitf. To ov!em monieticke rezimy ved! a enazf se tomu zabruit tfm, ze epole�nost udrzuji v pocitu v�jA!ho ohro!enf um�lym vyvolavanfm mezinarodnfho napetf, nebo j_1 atomizuj! zdanliv:A bezddvodnym terorem, takze prestava f'ungovat jako struktura a stave se pouhym nakupenfm jedinc�. Obtl ·tyto u�inne metody, tolik obl!bene etarymi despociemi stejntl jako modernfmi totalitami, jsou ve slrute�nosti zaru�enymi recepty jejich vlastnf zkazy, nebot kon�f bua ve vnej§fch kon1'11ktech, ktere vyvolaly, nebo se postupne rozk.ladaj! spolu se spole�nostf, kterou pfed._.tfm zbavlly struktury, a tfm i koheze a rovnovahy. M!sto vnitfnfch zpetnych vazeb nastoupily vnejA!, rovnovaha vy§§fho typu v§ak byla uchova.na.

Historicke okolnosti --------------------

Koincidence mimoradne neAtasteych okolnostf, ukon�uj!cf kratky zivot �eskoslovenske demokracie, vytvofila pffmo idealnf predpoklady pro vznik radikelnfch nalad a monistickeho my�lenf. Trauma hospodafske krize, stejn� jaKo dvoj! pata kolona /sudetska a komunisticka/ a vzapetf potom neusptlch Bene§ovy zahrani�nf politiky; Mnichov a nemecka okupace /nejdel§f ze v§ech v obsazenych zem!ch/ nejen depolarizovaly spole�enske vAdomf, ale rozbily do zna�ne mfry 1 strukturu spofe�nosti. V desetiletf pred valkou a v

35

ni pak dorostla generace, ktera jinak nez cernobile uvazovat neumela. V roce 1945 byl tedy narod, traumatizovany Mnichovem, homogenizovany valkou a pritom mimofadne radikalizovany tim, ze se ji neucastnil, idealne pripraveny prijmout kazdy monisticky mytus. A komunisticka strana se svou primitivni ideologii a disciplinou, se svymi mafianskymi metodami a mocnym protektorem v zaloze byla tim nejidealnej§im manipulatorem.

Protoze v§ak politicky myslicim lidem a zejmena komunistum bylo jasne, ze jednota, a tim i podminky k ziskani a udrzeni hegemonie dlouho nevydrzi, rozhodli se tento stav umele prodlouzit jeho institucionalizaci. A prave tehdy vznikla Narodni fronta. Jeji

.hlavni ulohou bylo /a dosud je/ zabranit omezenim politickeho kolbi§te obnove normalniho politickeho zivota spolecnosti. Vytvofenim numeru clausu se zjednodu§ilo, zpruhlednelo a ritualizovalo politicke spektrum; vyloucil se vznik jakychkoli nekonformnich a nepredvidatelnych nazoro a aktivit; umoznila se snaz§i manipulace a centralni dohled nad spolecnosti jako celkem, nebo{ "mimo NF nemuze pusobit zadna organizace, jez se chce podilet na politickem a verejnem zivote v CsSR". Pfitom o "prijeti do Narodni fronty rozhoduji organy Nl1rodni fronty" -jak snadne a z hlediska vladnoucich 1 prakticke opatfeni, ktere namisto obt!zi a rizik otevreneho politickeho boje vytvorilo jakysi exkluzivni Uub, kde jakekoliv otazkY nefe§i ani diskuse, ani hlasovani, ani vliv nejsilnej§i frakce, ale pfij!mac! komise a vyhazovac u. vchodu.

Nicmene by bylo zjednodu§ujici posuzovat vznik instituce Narodni fronty pouze ucelove, jen jako trik Gottwaldova vedeni, jako jednu z hlavnich nprevodovych pakn na jeho ceste k moci v letech 1945-48. I kdyz to . _ trik nepochybne byl /a Gottwald ho tak z&my§lel/, troufame si tvrdit, ze prapficiny ideje "politicke jednoty" jsou hlub§i a kofeni j_ak v dobe, tak i v mentalnim zakladu jeho protagonistu. Pfipisovat vznik lidovych front v Evrope tricatych let pouze rafinovane politice Kominterny by bylo nazornou ukazkou gnostickeho my§leni, stejne jako pfedstava, ze Gottwaldovo veden!, vznikle na V. sjezdu KS� v roce 1929 m�lo uz tehdy v planu pozdejsi pouziti Narodni fronty, Ve skutecnosti byl vznik lidovych front primou a temer nevedomou reakci na nahle vyrostle nebezpeci fa§ismu a podobne i Gottwald a jeho "karlin§t! kluci" se dostali do vedeni prave proto, ze k tomu byli svym monistic-

36

kym zpusobem my§leni mimotadne pfihodn!. Zprvu asi opravdu verili ve spasonosnost zjednodu§eni sveta a sjednoceni spole�nosti, zejmena kdyz v nich jejich ptesvedceni utvrzovala bezna zku�enost, ze nepfehlednosti spolecenske struktury zneuziva rada lidi k ziskavani osobnich vyhod a k "vykotistovan!". Rafinovane instrukce Kominterny a dumyslne _tri.ky - i kdyz nakonec dominantni -pfi§ly az naslednA.

Co se zda uz mene pochopitelne, je, ze lide dvacateho stoleti, vybaveni zku§enostmi dvou staleti demokracie a exaktnim my§lenim, se nechali tteba jen na okamzik zmast ideou jednoty jako definitivniho vychodiska k politicke praci, ze si nev§imli jeji principialni nedemokraticnosti a bytostne neprirozenosti, ani rozdilu, ktery je mezi apriorni jednotou a konsensem jako vysledkem politickeho usili. Je to nepochopitelne o to vie, protoze komuniste, tito mistri disimulace, se skutecnym poslanim NF nijak natajili a netaji. Je§te po letech, v encyklopedii z roku 1981 se otevtene pi§e, ze� "H.lav� nim �kolem Narodni fronty je sjednocovet a koordinovat v§eobecnou politickou aktivitu cs. obcanu - pr!slu§niku v§ech ttid a spolecenskych vrstev, sdruzenych ve spolecenskych organizac!ch a politickych stranach 1 politicky a zajmove neorganizovanych, v souladu s programem a usnesenimi KS�."

I kdyz pripustime, ze to mohlo nepolitickym lidem pred temer padesati lety uniknout, tezko se s tim spokoj!me u odpovednych politi��. Nepochop!me, proc Bene§ a predstavitele demokratickych stran se v dobach relativni svobody tak lehko smirili /pokud to semi neinspirovali/ s celou tedou pochybnych opatfeni, jako byl Bene§uv slib zru§eni agrarn! strany, dohody o vladnim programu v Moskve

a Ko§icich, jehoz zakladnim clankem bylo vytvofeni do te doby nezname politicke zro

dy - lidove demokracie1 a konecne v breznu 1945 /tedy pred koncem valky/ vznik Narodni fronty. V te dobe meli prece je§te v cerstve pameti zku§enosti s lidovou frontou zalozenou na VII. kongresu Komunisticke interna

cionaly v roce 1935, kterou tenkrat /na rozdil od Francie, �panelska a nekterych latin-1,koamerickych zeuii/ "pro nepochopeni pravicovych socialnich demokratu" /jek s1 stezuje tentyz slovnik/ odmitli. Ostatn� za pozornost stoji 1 to, ze v§echna tato opatreni a rozhodujici dohody, jejichz nasledky neseme dodnes, udelali politikove /at komuniste, londynska vlada neoo konecne i Bene§ sam/ nikym nepovefeni, nikomu neodpovedni,

nebot nevzesl! z zadnych voleb. Jedine schudne vysvetleni - vedle tezko

obhajitelnych omluv, ze slo o nedorozumeni; ze demokrati�ti politikove si predstavoval1 fungovani Narodn! fronty jako analogii ptedvale�ne "pl!tky", z �ehoz lie komuniste zahy vyvedli - je ve vyjime6nost1 cele tehdejsi atmosfery, kdy na nekolik mesicu podlehla vetsina naroda /ur�ita �ast pak na radu let/ chorobe, ktere v tech letech zechvetile celou Evropu.

Nesi historiogrefii teprve �eke obtizny ukol zhodnotit znovu toto povale�ne obdobi, vcetne prvni poloviny pedesetych let, a to se vsemi pruvodnimi jevy, jeko bylo udevecstvi, mste, stejne jeko retribucni soudy e hromedny odsun Nemcu, smokovsky tisk, stejne jeko politicke vrazdy e likvidece politickych odpurcu. Pokud chceme mluvit o padu vsech civilizecnich hodnot ve tricatych e ctyricetych letech e o podlehnuti vlne fesismu, ktere zesehle slebeji ci inten�ivneji celou Evropu, pek to u nes nebude ��i Redole Gajda, eni druhe republike, jek se ez doposud tradovelo, ale prave toto povalecne obdobi. A politikove /1 ti reletivne slusni/ teto vlne ne ces podlehli.

Politicke_vtsledk;:£

Komuniste ze vyhody, ktere jim poskytl /a dodnes poskytuje/ trik s umelou jednotou Nerodni fronty draho zapletili: odsoudili se k nemaheve e nevdecne uloze udrzovetelu neprirozeneho stevu spolecnosti e dosteli se do zeceroveneho kruhu nepratelstvi, je-

hoz mechanismus je sice prosty, evsak tezko zestevitelny.

Dnes uz je znemo, ze brzy po volbech v roce 1946, ve kterych ziskeli tretinu hles� /v �echech dokonce 43,3%/, zecale radikalizace a prirozene politicke jednota upadat e nezorove spektrum se polarizovelo. Komunisticka strane si to uvedomovala a misto ne nadseni stale vice spolehala na obsezoveni mocenskych pozic a na sliby, jez nehodlala plnit. Tak vedle kli�ovych pozic v.e vlede, jako bylo ministerstvo vnitra e 1.nformeci, se snazila prosaknot uz pted 6-norem 1 ostatni politicke streny a cely mocensky eperat /kuprikladu ze 162 predsedu ONV bylo 127 komunis�u/ - ostatne posledni pricinou unorove krize byl prave spor o obsazeni velitelskych funk:ci v SNB komunisty.

Dodnes neni jiste, zda to byla skute�na pricina nebo pouze vitene zliminka k vyvolani krize, ktero� komuniste tak jako tak museli v ze;pnu zacboveni sve moci vyvolat jeste pred volbami planovanymi na leto 1948.

Je mozne vest spory o tom, zda i po 6noru bylo nezbytne nutne udrzovat fikci jednoty a instituci NF, nebo zda uz to pattilo k jednomu z vyprazdnenych ritual�, jakych zna rezim desitky. Drube verzi by napovidalo to, ze hned po �noru byla HF odsunuta do pozadi mocenskeho mechanismu, nekam mezi vicemene luxusni organizece, jeko je parlament, ROH nebo S�SP, slouzici jako vyhodne odkladiste prebyte�nych f'unkcionaru. Proti tomu ale mluvi jeji pecliYe udrzovani pri zivote a vsechno, co rezim ze ta leta udelel, eby tuto fikci pestovel jeko svou realnou vnitrni obrenu. At tek nebo onak, je historickou skutecnosti, ze rezim udelal pro tuto fikci sjednocenosti vie, nez by se delo ocekevet, ze pro jeji udrzeni po eels desetileti vytverel zdeni vnejsiho nebo vnitrniho ohrozeni. Oboji provadel s neobycejnou energii a duslednost!; kazde zeminke mu byla dobra - at uz to bylo zemetreseni v cizi zemi nebo jeho vlastni neporadek - vytrvale budovel a stale zdokoneloval "obraz nepritele". Mozne., ze si zprvu ani neuvedomovel dvojsecnost takoveho postupu e zacerovany kruh, do ktereho se tim dostava. Teorie o "zostroveni tridniho boje", stejne jeko propegandisticke kempene o "valecnych stvacich", "revensistech" a "spiknuti imperialist�", plnily tuto funkci vcelku obstojne. Aby si tyto kampene udrzely alespon zdeni verohodnosti, bylo vsek trebe slave doplnit 61ny, vyvolavajicimi skute�ne nepfatelstvi e ohrozeni / kdyz ne zeme, tek urciU rezimu/. A tak nakonec komunist.e cbte, nechte vynikli ve vznesenem, avsak dost nebezpecnem umeni delati si nepretele i tam, kde to nebylo nezbytne nutne - jaksi principielne.

Dokezali tek nejen udrzet ez dodnes fikci politicke jednoty i pravdivost svych od zecetku lzivych tezi o "zostrovani tridniho boje" a zevilem "nepretelstvi okolniho svete", ale soucasne se jim poderilo i to, co urcite nezemy§leli - vytvofili tentokrat uz ne fiktivni, ale skutecnou narodni i celosvetovou frontu a sjednotili svet v jedinem: v odporu proti komunismu.

37

A BUDE PO PROBIBMU?

Jan Stern

"Take mam. jeden ptiklad. Dostala jsem ukol � dHi v Bytc_i chodi na faru, u d e -1 e j s t i m n e c o • �ikam, vybavte mestsky dum pionyru pocitaci a b u d e

p O p r O b 1 e m u . Vee je totiz V tom, ze pan farer nakoupil z vlastnich penez v Tuzexu dva pocitace a deti si pochopitelne

chodi na faru "hrat". Nebudeme-li inovovat nasi vychovnou praci, budou tam chodit dal. Jenomze ••• na to pry nejsou penize. A co po

tom chceme od ideologicke prace? Zazray.y? Ani ten farat s nimi nepocita."

To rekla na besede o osvetove praci pan! Radoslava Prochazkove, pracovnice ideologickeho oddeleni OV KS� v 2iline a otiskli to loni v Tvorbe c.38/88. Nekolik tisicileti se jednodu§e smaze. A je po problemu. Kdyby mel knize Mojmir pocitace, nemusel si zvet Cyrila a Metodeje.

Tate neobycejna povrchnost neni priznac

ne jen pro pani Prochazkovou a jeji realsocialisticke tuzexove verovyznani. Je bohuzel znakem i seriozni socialisticke literatury, pokud pojednavala o nebozenstvi vubec a o ktestanstvi zvla§te. Nemam zde na mysli kritiku cirkvi tam, kde se - v rozporu se svym urcenim - solidarizovaly s mocnymi proti bezmocnym, s dobyvateli proti porobenym, a navic se pokousely cenzurovat lidskou mysl. Mam na mysli onu spravedlivou mez, kterou -kdyz ji horliva kritika ptekroci - zacine vylevat s vanickou i dite. V danem pripade preve to, ktere prineslo svetu dobrou zpravu.

Clovek, rika Einstein, "pocituje individualni byti jako nejake vezeni a snazi se prozivat souhrn jsoucna jako jednotu hlubsiho vyznamu". V postihovani tohoto vyznamu a v jeho vyijladu se arci lide lisili, lisi a patrne budou lisit. Avsok potfeba vztahovet se k "necemu vyss imu" 1 co deva nekonecn;ym planim byti jednotu .a smysl, tkvi hluboko v cloveku a stale u kolebky monoteismu. Teto potteba sebeprekroceni, transcendence, se neumensuje vedeckym a civilizacnim rozvojem. Je to bytostna potreba a kazdy pokus nasilim ji potlacit vede k ne- lidskemu svetu.

Ateiste maji ovsem pravdu, kdyz rikaji, ze viru v Boha nelze vedecky dolozit. Byl

38

j�em jednou na soukrome predna§ce, na niz

matemati'cky logik dokazoval existenci Bo:H kridou na tabuli. Pritom do svych bezchybnych rovnic dosazoval hodnoty, o kterych byl uz predem niterne presvedcen. Mel jsem prapodivny pocit. Pree si nepriznat s Pascalem, ze "srdce ma sve duvody, ktere rozum nezne".

Na druhe strane je nejvy§§i cas propichnout bublinu tak zvaneho "vedeckeho ateis

rnu". Take ateismus je sveho druhu vira, kterou nelze vedecky ani potvrdit,ani vyvratit. C nekterych vecech vime asi tolik j_ako mravenec o hajnem, ktery miji jeho kupku z jehlici. Take ateiste dosazuji do svych bezchybnych rovnic hodnoty, o nichz jsou uz predem skelopevne presvedceni. A militantni, nesnasenliva ateisticka cirkev je stejne zhoubna jako ti, kdo kdysi chteli §itit znameni ktize ohnem, mecem a inkvizici.

Vratme se vsak k socialisticke literatu

re. Nabozenstv.i pro ni neni jen ptedvedec

kym bludem, z nehoz lidske deti jednou vyrostou, az civilizacne dospeji. "Nabozenstvi je - podle Marxe - povzdech utlaceneho tvora, cit bezcitneho sveta, duch bezduchych pomeru. Je to o p i u m lidu. Zrusit nabozenstvi jako iluzorni §testi lidu znamena zadat jeho skutecne stesti."

Tak to dopeda, kdyz duchaplnost nehradi skutecne poznani a rozbor. Marx ma prevdu potud, ze v dejinach nejednou dochezelo ke

zneuziti nabozenske viry k jakesi socialne pacifikecni misi: zde se, lide dobti, smirte s vecmi, jak jsou, nebot sprevedlriost prijde na redu ez potom, na onom svete. Takova hra se oprevdu provozovela. Ale co to ma spolecneho s puvodnim Kristovym ucenim?

Cteme-li napriklad kazani na here, nic podobneho v nem nenajdeme. "Nebude-li vase spravedlnost hojnejsi nez spravedlnost za

koniku a farizeu, nevejdete do krelovstvi nebeskeho." Tedy zadne odkledy. Naopak: pates Jezisove uceni SpOClVS preve V tom, ze velice narocne zada od lid! takove chovani a pocinani, ktere by ihned, bez odkledu, ucinilo jejich pozemsky domov svetlejsim a obyvetelnejsim. "Jak chcete, aby lide jednali s vami, tak jednejte vy s nimi" - pres-

nejsi defin1c1 praktickeho a nesentimental

niho humanismu zatim nikdo nevyslovil.

Jako by se socialisti�ti autori /a samozrejmA nejen oni/ podvedome vyhybal1 vlast

ni evangelicke vyzve. Ctou tyto podivuhodne texty jako jakousi detektiTku, v niz hleda

ji zasifrovane vyznamy, dobove socialni a politicke vlivy, jsou u vytrzeni nad kazdym

protimluvem �1 historickou nepravdepodobnos-· ti, kterou v nich demaskuji.

Nie proti h1stor1cke analyze. Avsak i ti nejkultivovanejsi autori - napriklad Karel

Kautsky - jako by se dali fascinovat historickymi analogiemi s delnickym hnutim, dobovymi okolnostmi a koloritem - napriklad sveraznym spotrebnim komunismem prvnich krestanskych obci - a pritom jim unika, ze se stale neco velkeho a neslychaneho, neco vzhledem k dosavadnim zvykum prevratneho,

pro co nazev "mravni revoluce" je jen pr1b-11znym a nejistym hodnocenim.

Patrne je to jako s hudbou. Mohu o Mozar

tov1 vedet vsechno mozne, jak zil a s kym

z11, mohu znat do podrobnosti okolnost1, jez ho ovlivnovaly, ale stale o nem nebudu vedet zhola nic, pokud se nezaposloucham do jeho hudby. A co kdyz jsem na ni tupy nebo prilis roztekany, abych dokazal opravdu naslouchat?

X X X

"Dve veci," zjHtuje Immanuel Kant v Kri

tice praktickeho rozumu, "naplnuji mysl vzdy

novym obdivem a uctou, �im vice a podrobneji se jimi myslen! zabyva: h v. e z d n e n. e -b e n a d e m n o u a m r a v n i Za k O n V e Ill n e ."

Kantuv vyrok patri mezi tak zvane okridlene vety, jejichz smutnym osudem je, ze se

hojne cituji, ale uz se o nich nepremysli.

Jak ale �ouvisi hvezdne nebe s moralkou? A co ty �ve veci � �loveku propojuje?

Neb� posete hvezdami je pro nas, pozemstany, oknem do vesm!ru. Nekoho ten pohled povznasi, jineho sklituje. Pascal si poznamenal: "Ml�eni nekone�ng:ch prostoru me des i."

Jenze ty prostory nejsou neme. Za jasne letni nebo za mrazive zimni noci, kdy nas neru

si industrialni kraval a kdy se i sami v sobe ztisime, muzeme slyset hvezdy. �um! jako les. Jsme beze slov osloveni a beze slov odpovidame. A odpovidajice cit!me se odpoved

n1. Rodi se neco jako osobni vztah. Vladimir � Holan jej nezval v Prvn!m testamentu trans

cendentalou. Neni to vsak eeometricka �era

vedouci od �asti k celku. Je. to rozhovor, do nehoz lide vstupuj! od pokolen! k pokoleni.

Ale uz slysim rozhorleny hles:

"Kde jste na to prisel, ze t o h 1 e nekdy nekoho polepsilo? To jste nikdy nesly

sel o nabozenskych valkach? Dodnes se lidi

pro viru perou a vrazdi. Hitler si take neco povidal s Prozretelnosti ve svem "orl!m

hnizde" a vymyslel nakonec plynove komory.

Ani Stalin nebyl takovy bezbozn!k, jak by

se na prvni pohled zdalo. Ten se zase radil ·se samotnou bohyni dejin - Hkali ji dejin

na nutnost - nez se pustil do dalsi rezniti

ny. Tihle vyte�nic1 take citili odpovednost,

ale ne k lidem," Co na to rici? Snad jen to, co zadal Je

Hs v kazani na hore: "Pr1nasi1i-li svilj dar na altar a tam se rozpomenes, ze tvilj bratr

ma neco proti tobe, nech svuj dar pred oltarem a jdi se nejdr!v sm!rit se svym bratr$m� potom teprve prijJ o prines svuj dar,"

Prave tato veta - re�ena ostatne jen tak na okraj - rysuje hranici mezi jeho Bohem

a lidozravymi idoly staroveku i novoveku. V n! je obsazena "lidski dimenze" krestano

vy. zboznosti. Jeden z jeho u�edniku to rozvadi: "�ek

ne-11 nekdo: Ja miluj1 Boha, a pritom nena

vid! sveho bratra, je lhar." Protoze, jak

by mohl milovat Boha, ktereho nevidel, kdyz nedokaze m!t rad sveho bratre, jenz mu je

na o�ich. A kone�ne do tretice: "Kdybych mluvil jazyky lidskymi i andH

skymi, ale lasku bych nemel, jsem jenom du

nic! kov a zvu�ici zvon.

Kdybych mel dar proroctvi, rozumel vsem tajemstv!m a obsahl vsecko poznani, ano, kdybych mel tak velikou v!ru, ze bych hory

prenasel, ale lasku bych nemel, nic nejsem. A kdybych rozdal vsecko, co mam, ano,

kdybych vydal sam sebe k upaleni, ale lasku bych nemel, nic ml to neprospeje.

Laska je trpeliva, laskava, nezavidi, la�ka se nevychlouba a neni domjsliva. Las

ka nejedna ne�estne, nehleda svuj prospech,

neda se vydrazdit, nepo�ita ktivdy, Nema

radost ze spatnosti, ale vzdycky se raduje

z pravdy, At se deje cokoliv, laska vydrzi, laska vet!, laska ma nadej1, laska vytrva."

Mesaryk nazyva tuto pesaz v Novem zakone Hymnem. Je to uzasne misto a.my je zde neci

tujeme cele - jiste je znate. Primo se vnucuje otazka: je snad toto ono opium, pred

nimz je treba lid varovat a chranlt? Zde je na �ase kon�it poznemky, k nimz

mne vyprovokovala ta nestastna obdivovatel

ka po�ita�u ze �iliny. Ale nejen kvuli ni jsem je psal, Je v nich 1 notny kus vlast-

39

niho ul!tovani, navrat k text�m, ktere Jsem mel rad v dobe sveho dospivani, ale predev§im uzrale ptesvedl!eni, ze rozchod socia-

lismu s poselstvim evangelii byl pro nej i pro nas ne§testim.

Z P�fSPtVK8 K SYMPOZIU "CESKOSLOVENSKO 88"

Pod nazvem "�eskoslovensko 88" /Sbornik ptispevlru pro mezinarodni sympozium a dokumentd o jeho zmarenem a permanentnim prdbAhu/ vyAel v samizdatu obslihly abornik /408 str. A 4, Praha, btezen 1989/. V tomto sborniku jsou zarazeny vAechny prispAvky ptipravene k 10. listopadu 1988, prispevlcy zaslane pripravnemu vyboru nebo redakci sborniku po zmareni sympozia a prispevky prednesene na nlihradnim setkani ve Vidni. Texty jaou rozdeleny do l!tyr oddil�� I. pris_pevlcy_obecnA h��toricke a historicke,

II. prispevlcy literarnA-historick41

lrulturni a filosoficke, Ill. ptispevlcy aktualne politicke, ekonomicke a vyhledove, IV. dokumenty a ohlaa sympozia. Na usporadani sborniku spolupracovali v Preza Eva Kantdrkova a v Scheinfeldu Vilem Prel!w-.

v 1. l!isle Alternativy jsme prinesli tri ukazlcy prispevkd domac!ch autord /Bobum!r Janet, Milan �iwel!ka, FrantiAek Samalik/, dnes uverejnujeme ukazku dvou ptispevkd autord zahranil!n!ch.

INTELEKTUALOVt A KOC V �ESKOSLOVENSKU

Jacques Rupnik

"Pokud svet mdze byt zachranen, bude zachranAn jedine temi, co se nepodrobili. Bez nich by byl konec s na!i civilizaci, s na§i kulturou, a tim, co jame milovali a co davalo naAi existenci na teto zemi skryte ospravedlneni. Tito nepodroben! jsou 'aoli zeme a rul!iteli Boha • ... Andre Gide, Denik, 1939

"To na§e odm!tnuti, nesouhlas a odpor nevy!adovaly vdbec velky charakter, mAli jsme drobet ne·zbytne odvahy, ale v podstate to byla vec vkusu. Zbigniew Herbert

Snad nikde v povalel!ne°

stredn! a vychodni Evrope nebylo vyhroceno tak silne jako v �eakoslovensku dilema intelektuald zmitanych mezi mocL a spolel!nost!. Roku 1948 znal!na l!ast l!eskych /a v jiste mire 1 slovenskych/ intelektuald podporovala komunisticky prevrat. Ztoto!nila se s novym partajnim statem a jeho ideologii a ty je za tD odmAnily iluzivni moci a faktickymi vysadami. Roku 1988 je situace takrka opal!na: intelektualove odporuji politicke moci a ptejimaji Ulohu "svedom! naroda". Chybej!c!m l!lankem mezi temito dvema protikladnymi situacemi je ovAem rok 1968 - vitezstv! 1 pora!ka l!eskych intelektuald, kteri prispe-11 k "osv!ceni" vladnouc! strany behem Prazskeho jara a kteri se stali mluvl!imi odporu cele spolel!nosti behem dlouhe zimy, je! dosud neskonl!ila.

40

Odysea l!eskych intelektuald se tak jevi jako dokonala ilustrace milostneho pomeru evropskeho intelektuala s marxismem a komunismem. Je to pribeh "boha, ktery zkle.mal", a jeho hrdinove zddraznuji, !e jej lze

spravne pochopit jedine v historickem kontextu - jako postupnou erozi mesianistickych ideald, zpdsobenou politickou prax!,

jako pr!beh zmen, k nim! doAlo uvnitr intelektualnich a politickych generaci /A.J. Liehm/.

Jde skutel!ne o pr!beh, ktery stoji za vypraveni, ale verze z roku 1968 je ptili§ uhlazena, aby byla pravdiva; jako v!dy zale!i na tom, kdo ptibeh vypravuje. Dve pos

ledni des!tilet! znamenala obdob! introspekce a kritickeho ptezkoumavan! Ulohy intelektuald. Ukazalo se, ze jde o nekolik rdznych "pr!behd", co! vyvratilo dosud p�evladajic! primol!arou interpretaci l!eskych povalel!nych 1ntelektualnich dejin a znovu nastolilo pluralismus a diferenciaci v fa

dech inteligence. 1. "Zrada vzdelancd"

�eskoslovensko byla zem�, kde komuniste ziskali nejv�t§! podporu lidu v povalel!ne Evrop� - skoro 40% v relativn� svobodnych volbach roku 1946. 1/ T�§ili se take nej§ir§! podpore mezi intelektualy. Pred prevratem z unora 1948 publikovali komuniste

brozuru M 6 j p o m. A r k e K s � , a seznam znamych spisovateld a umelcO, kteti v ni vyjadt111 podporu strane, je jakymai W h. o 's wh o tehdej§i ceskoslovenake intelektwilni elity.21 V ptedmluvA vyslovil miniatr in:formaci - a vysoky ddstojnik aovetake tajne sluzby - Vaclav Kopecky tuto podporu tvrzenim, ze komunisticka atrana pfevzala ulohu burzoazie jako je- · dine sila schopna sloucit ttidni zajmy ae

zajmy celeho naroda. At u! intelektualove, kteti v tak pdso

bivem poctu prop0jc111 sva jmena k stranicke kampan1 1 takovemu vysvetleni skutecne vetili nebo ne, dalo by se rici, ze uspech ceskoslovenskych komunist� jako by odpovidal Gramsciho modelu, ktery komunist�m doporucoval ziskat v:e spolecnosti "kulturni hegemon11" jeAtA dtiv, ne! se skutecne chopi plneho monopolu nad politickou moci. Vitezstvi a trvajic! moc ceskeho atalinismu / a ne druhe strane slaby odpor proti nemu/ nelze pticitat jedine teroru po roce 1948, nybrz ptedevAim tomu, ze komuniste neovladli ve state pouze mocensky aperat, ale take system hodnot, symbolickou strukturu amyslu, ktery jejich cinnosti ptikladeji jedinci i cela spolecnoJt. Zrod "statotvorneho intelektuala" zamenuj!ciho pravdu s politickou ucelnosti nebyl v �eskoslovensku vysledkem teroru, ale "ptesvedcen!". "Tlak statni maAinerie nen! nic ve srovnani s tlakem presvedciveho argumentu," nepsal Czeslaw Milosz. Ve svem Z a j a t e m m y A 1 e n i pedal pozoruliodne portrety polskych intelektualO okouzlenych "novou v!rou" prichazej!ci z Vychodu, at u! byvalych nacional1st1ckych katolikll. /jako Andrzejewski/ a lidi, ktef-1 pte!ili vyhlazovaci tabory, nebo pfedvalecnych souputnikll. a povalecnych konvertitO /jako Galczynski a Slonimski/. �lo o smes fascinace a bezmocnosti, oportunismu a potreby pattit k neodolatelne a nezvratitelne s!le Dejin.

Proc jsem ae atal komunistou, pta se hlavni postava romanu Milana Kundery �e r t a vysvetluje, ze bylo vzru§uj!ci patfit k hnuti, ktere otacelo "volantem dejin". "Tehdy ;jsme totiz skutecne rozhodova-11 o oaudech lid! a veci ••• Opojeni, kte:re jsme zazivali, se obvykle nazyva opojeni moci, ale /pti tro§e dobre ville/ mohl bych volit 1 mene pf!sna slova: byli jsme uhranuti dejinami ••• ".31 KoneckoncO, jak prohlasil Marx, ukolem intelektualO uz nebylo

svet vykladat, ale menit. Toto chapani "utopie u moci" ptipomina da� rozpor mezi v 1 t a 8 C t 1 V 8 8 V 1 t 8 c o n -

t e m p 1 a t 1 v a. Ale jak uvadi Miloaz,- byl v tom take pr

vek klamu, jemu! fika. "ketmanska lest", prvek vnejAkoveho kon:formismu, pf-enesercy z

islamakeho sveta do sveta komuniamu, tak!e posleze nebylo jasne, kdo klame koho: do jake miry s1 "moc" uved�movala / a nakolik j! na tom zale!elo/ 1 !e ji spiaovatel kla

me? Neklamal nakonec kon:formisticky spiso

vatel sam sebe? V povidce Ed u a r d a BO b Milan

Kundera zdOraznuje podobne, !e poalednim c!lem komunistO je sp!§ porazit "prevdu" nez proste dosahnout politickeho vitezstvi: "A tak je to 1 se svetem, ktery naa obklopuJe. Kdybych mu tvrdo§!jne fikal pravdu do oc!, znamenalo by to, ze ho beru va!ne. A brat vazne neco tak neva!neho, to znamena stet se sam neva!nym."

H.loubeji ne! paradoxy fascinace a klamu vysvetlovalo pritazlivost komunismu koncem valky zhrouceni stareho sveta a jeho hodnot. Jan Patocka pfipom.nAl, !e maaarykov

sky liberalni racionalismus u! v dobi Hitlera a Stalina nedostacoval. Ve stfedni Evrope panovalo znacne opovr!eni wci liberaln!m hodnotam a politickym nazorOm, co! nakonec zcasti vysvetluje 1 tamAj!i staby odpor vilci komunismu. Jak to vyjadfil John Dos Pessoa: byt na konci valley liberalem nebo socialn!m demokratem bylo "slabe kafe".

K snazAimu srovnavani v§ak mo!na pfispAje, zm!n!me-11 se o nAkolika speci�ic.lcy ceskych rysech. Abychom postihli zrod a n g a! o v a n i h o 1 n t e 1 e k t u a l a, nutno pripomenout, !e po decimaci ceske §lechty v 17. stoleti se �litou naroda sta-11 intelektualove /spisovatele, vedci atd./. V 19. stoleti, ne! do�lo k rozvoji bur!oazie, meli intelektualove vedouci podil na

"narodnim obrozeni", je! zdOraznovalo jazyk

a dAjiny. Kultura se stale nahra!kou politiky. Zat!mco v Pols_ku a M.aaarsku byly inte

lektualni a politicke elity aristokraticke, ce§ti intelektualove byli plebejskeho pOvodu. To take vysv�tluje rozdily ve stylu intelektueln!ho a politickeho projevu: na rozdil od vzdornosti a nezavislosti elit obou sousednich zemi byli ceAti intelektualo�e "realisti�ti" e hrdi na sve tesne sepeti s lidem.

Moc psaneho slova se ponekud pfefenovala, zat!mco politickou moc! se caste opovrhova-

41

lo, nebo se podcenovala. "Dichter und Denker", basnik a uzyslitel se tA§il ptirozenA velke 11ct6. Stet, nov6 zalo!enj roku 1918, byl "republikou profesoro". Masaryk byl tilosof na prezidentskem stolci a jeho nastupce Bene§ byl rovnA! univerzitni u�itel. /Je§tA roku 1960 prozkum vetejneho minAni ukazoval, ie univerzitni profesoti se pokladaji stale za vrchol spole�enskeho iebti�ku. Dnes tomu uzyslim u! tak neni./ Prezident Masaryk se ka!dy tyden li�astnil literarnich "pat�" u bretti Cap�. Lze si predstavit nAco takoveho u soudobeho statnika?

�eska kultura byla ov§em v!dy "progresivnAj§i" ne! politika. Kdy! byla v 19. stolet! �eska politicka reprezentace jestA konzervativni, byli intelektualove liberaln!. Kdy! nastoupili libereln! politikove, byli intelektualove demokraty. Kdyi bylo po prvn! svAtove valce politicke vedeni demokraticke, presla inteligence na radikalni levici. 41

To je ov§em velmi silne zjednodusen!, de se vsak t!ci, !e yzteh �eskych intelektualO k politice ptipom!nal trancouzsky model /a byl jim taky silnA ovlivnAn/. Byt intelektualem bylo taktka synonymni s ptislusnosti k levici. Po nastupu nacismu v NAmecku byly �eskoslovenska a francouzska komunisticke strana skute�nA nejvAt§!mi komunistickymi stranami v demokraticke EvropA. A proto!e pOsobily v demokratickem prostredi, byly schopne ptitahnout podstatnou �est inteligence a zaroven si vytvorit neoby�ejnA pru!nj stalinsky krunjr ne ochranu pred nakazou demokratickym okol!m. Gottwald byl �eskou verzi Maurice Thoreze ,- a dokonce 1 rozchod mezi komunisty a surrealisty_ mAl svou �eskou obdobu: Vit6zslav Nezval byl �eskym Aragonem, zat!mco Karel Teige, teoretik umAlecke avantgardy, stranil Bretonovi. Takove rozpory v levicove inteligenci se pokladaly za normaln! sou�ast intelektualn!ho !ivota. Teprve po valce se staly smrtelnA va!njm1.51 Teige, pronasledovany re!imem, zemrel roku 1950 ptedtasnA na srde�ni mrtvici. Zavi§ Kalandra, nadanj marxisticky filosof a historik, byl v prvnim monstrprocesu stalinske ery odsouzen k smrti. V Pati!1 tehdy Andre Breton napsal otevteny dopis basniku Paulu Eluardovi, ktery Kalandru dobte znal, aby za nAho intervenoval. Eluard odpovAdAl pamatnou vymluvou: "Mam pr!li§ mnoho prace s obranou nevinnych, kteri vyhlasuji svou nevinu, ne! abych se zabyval vinnymi, kteri priznavaji svou vinu." Kdyby se byli komuniste po valce chopili ve

42

Francii moci, lze pravem soudit, le by jejich teror byl zrovna tak vra!ednj jalto v �eskoslovensku. Po roce 1945 nemAli �eskosloven§t! intelektualove dojem, !e by pte

ru§ili sva tradi�ni pouta k Zapadu, kdy! prijali "novou v!ru" z Vychodu. OstatnA predni intelektualove v Pari!i dospivali t obdobne konverzi - anii ovsem za to museli nest na-sledky.

Liberalove jako Karel Capek, predni �esky spisovatel mezivale�ne generace, se sna!111 pOsobit proti radikaln!mu posunu inteligence, ale s omezenjm uspAchem. Capek uvetejnil roku 1924 stet P r o � n e j -s e m k o m u n i s t o �? Vyslovoval se v n! proti komunistickemu "pesimismu a zasmusile nenavisti", ktere jsou do proletarll "umAle pumpovany". Prohlasil: "Neni proletatske kultury / ••• /i co zbyva na kulturnich hodnotach, spo�iva na stredn! a tak zvane inteligentni tr!dA. Kdyby se proletariat hlasil o svllj podil na teto tradici, kdyby rekl: Dobre, prevezmu dne§ni svAt a budu v nAm ·hospodatit se vsemi hodnotami, ktere v nAm jsou, snad bychom si mohli na zkousku placnout; ale hrne-11 se komunismus vpted nejprve tim, !e Amehem odmita jako nepotrebnj brak v§echno, �emu rika bur!oazni kultura, pak sbohem; pak troch.u odpovAdny tlovAk za�ina brat v po�et, co by se takhle zmai"ilo."

Liberalni generace prvni republiky /Masaryk, �alda, Capek atd./ odesla v predve�er valky nebo v jejim prObAhu. Rozhodujici podil na posunu k Vychodu /a k levic1/ u nove povale�ne generace mAl vsak Mnichov, zrada Zapadu. Zhrouceni Masarykovy republiky znamenalo take zhrouceni hodno�, ktere s n! byly spjaty. Komunisticka strane: se zdala nejl!p odpovidat aspiracim na radikalni zmAnu, jak to roku 1964 v jednom �lanku ptipomn�l Pavel Kohout o sve generac1, pro kterou byl "ptijezd ruskych tanlro skute�njm zazrakem ••• perspektiva socialistick� revoluce se nam stale jedinjm vychodiskem ••• nasim odpllrcllm ne!lo o vylep§en! socialismu ••• slo jim o restauraci kapitalismu ••• wbec nejradiji js■m byl basnikem toho obdobi ••• velke viry, !e je za dvermi �as, kdy se uskute�ni nejlep§i idealy lidstva. Nestydim se za tu v!ru, at jsem ji i"ikal Stalin nebo jinak. Basnik - na rozdil od soudcO - ma pr,vo vArit•.

Jen!e vAtici Pavel Kohout psel take b4snA oslavuJici soudce, kteri vynaseli rozsudky smrti nad tAmi, kdo vahali kra�et vesele vstric z�rnym zitr�m. Jeho D e n i k

k o n t r a r e v o l u c i o n a r e je poctive vyl!c!eni, nikoli vAak vysvetlen! toho, co se stalo. Text, ktery byl oznac!eri jako Z a v e t basn1ka Franti§ka Halase, ale ktery byl ve skutec!nosti dilem Halasova o neco alad§iho pr!tele Jindricha Chalupeckeho, je jednou z prvn1ch analyz mechanismu kulturn1ho g l a j c h § a 1 t o -v a n ! • Tento kratky esej, ktery zasluhuje, aby byl znovu objeven, je take jedn!m z prvn!ch vainych pokus� c!eske inteligence vyslovit se k tomu, co Julien Benda nazval "zradou vzdiHanc\1". S poukazem na Plat one a Marxe, ale take na mnohem svet§tej§1 mechanismy kontroly a manipulace vysvetluje autor pric!iny, ktere vedly intelektualy k tomu, aby podporovali "utopii u moci".

Je§te pr1snej§1 interpretaci podava profesor Vaclav �erny, spolecne s Patockou patrne nejvyznam.nej§i, i kdyz marginalizovana postava c!eske povalecne inteligence. Ve svych P a m e t e c h /1984/ kresli drtivy obraz komunisticke generace "rocn1-ku 1948", ·ranatikii, oportunist\1, karierist\1, horlive provadejicich cistky a obsazuj!c!ch uprazdnene mista v dobach konjunk:tury, Byla to, uzavire �erny, bezpaterna a po intelektualn! strance celkem nevalne generace, a cetne citaty, jez uvad!, predstavuj! trepnou, i kdyz casto zebavnou cetbu. Prevda, v jeho nekompromisnim liceni je dost trpkosti a casto 1 nespravedlnosti, ale jedine vedec'jeho vyznamu a jeho generace - narodil se roku 1905 jako Sartre, jehoz existencionalismus ho filosoficky inspiroval, a jako Aron, s nimz sdilel vysadu, ze byl rovnez po c!tyMcet let osamelym "angafovanym divakem", na jehoz slova do§lo - jedine on mohl pset tak svobodne o kapitulaci ceskych intelektual\1.

2. 1956 - 1968: rozum a svedom!

Dvacety sjezd KSSS znamenal konec "botanizoveni ne hrbitove" /�alda/ a zahejil obdob! zpytovani svedom!. V letech 1956 - 68 odsuzovali ce§t! a sloven§t1 intelektualove zlociny stalinskeho obdobi ve jmenu socialistickych hodnot a ideal\1. Po roce 1968 se situace obratila: ve jmenu zlocinl1, k nimz do§lo po roce 1948 a pak znovu po roce 1968, se socialistickych ideal\1 zrikali. /Teto dialektika "zlocinll a ideelll" rozhodne nim! vlastn! jedine stalinismu. Francouz§t1 intelektuelove p\1vodne odsuzovali otrokarstvi

ve jmenu osv!censtv!. Mnoho jejich pokracovatelll z 20. stolet! odsuzovalo zepadn!

hodnoty ve jmenu obzaloby zlocin\1 nebo ldivd pripisovanych kolonialismu./

Intelektuelni zeklady ceskeho "revizionismu" z let 1956-1968 se pozoruhodne podobaj! zeklad\1m revizionismu v Polsku a v 118-aarsku, zejmena kritikou stalinismu ve jmenu "mladeho Marxe" a "stareho Engelse" a

stale pruznej§im pojimenim socialisticke ideologie. Jejich znakem je predevAim prosazoven! primatu etiky pred politikou, Kantova kategorickeho imperativu pred Marxovymi zekony dejin a principu c!le, ktery posvecuje prostredky. Nejlep§! ilustraci obou techto aspektll lze naj!t v pracich Karla

Kos!ka, v jeho D 1 a 1 e k tic e k o n

k r e t n ! h o /1963/ a v eseji Ro z u m

a s v e d o m. ! /1968/. V tomto ohledu lze Kosikiiv vliv srovnevat s vlivem, ktery meli

v Polsku Kolakowski a v Meaersku Lukacs. Hodinou slavy ceskeho revi.zionismu byl

rok 1968, ale k prvn!mu nezdarenemu vykrocen! do§lo uz roku 1956. Na sjezdu spisova

tel\1 v dubnu 1956 se basnici Jaroslav Seifert a Franti§ek Hrub!n vyslovili pozoruhodne podobnym zp11sobem jako ve Var§ave casopis P o p r o s t u a v Budapelti Pet�fiho krouzek. "Kez bychom v teto chvili my spisovatele byli opravdu svedom!m sveho naroda," rekl Seifert, "kiH bychom byli svedom!m lidu. Nebot, verte, obavem se, ze jsme j!m _nebyli jiz po vice let, ze jsme nebyli svedomim zastupl1, svedom!m milionl1, ba dokonce, ze jsme ani nebyli dokonce svedom!m sebe samych."

Od Polska a Maoarska se ovAem aituace ceskoslovenskych intelektualll li§ila ptedev§im v tom, ze byli izolovani od spolecnosti. To vysvetluje daU! rys ceskeho "revizionismu": protoze byl politiclcy frustrovlin, sublimoval se do kulturn!ho zivota, coz v §edesetych letech ptispelo k jeho vyjimecnemu bohatstvi a intenzite. A protoze se politicka destalinizace odkladala, propukle nekonec zvla§t prudce. Sjezd spisovetel\1 v cervnu 1967 byl vyvrcholenim konfliktu inteligence s politickym veden!m a predzvesti Prafskeho jara. Bylo to v prve tade dilo

generace osmactyticateho roku, probouzej!ci se ze svych stelinskych iluz! a obcas kompenzuj!ci nekdej§! chyby.

"Revoluce v revoluci" z roku 1968 zneme

nele apoteozu politickeho vlivu inteligence, ktera hrele ulohu mostu mezi stranou a 11� dem, ptisp!vela k "osv!cenosti" vl�dcO, a

pritom vyjadtovela demokraticke aspirece spolecnosti. NemenA dalezite bylo, ze se po-

43

kou§ela znovu definovat svou roli, kompromitovanou zku§enosti padesetych let. Odtud ten demonstrativne kacirsk:y ton a obsah mnohych zpytovani svedomi z roku 1968.

Tan.ky v srpnu 1968 rozdrtily nadeje "so-

cialismu s lidskou tveri" a pokus intelektueld zachranit idealy z mladi korigovanim stalinskych zloradd. Paradoxne v§ak mnoho lidi pro!ivelo tuto porazku jako osvobozeni, jako smireni s vlastnim lidem. Jak v D e n i k u k o n t r a r e v o l u c 1 on ate napsal Pavel Kohout, mel po dvace

ti letech poprve pocit, ze patri k nerodu. lillan Kundera napsal, ze ty tragicke srpnove dny byly "nejkrasnej§i tyden, jaky jsme kdy pro!ili". Spisovatelka a pozdejH m.luvlli Charty 77 Eva Kantdrkova to nedavno popsala j�ko "�hneni z raje", jehoz hlavni

prednosti bylo, ze se nekdej§i kritic!ti stoupenci rezimu ocitli SBllli ve stejne situaci j�ko ostatni narod.

Velkorysy c!eskoslovensky experiment utrpel viditelne porazku. V proslulem c!lanku, jejz otiskl koncem roku 1968, Kundera n�psal, ze "vyznam c!eskoslovenskeho podzimu snad je§te prevy§uje vyznam prazskeho jara". V podobnem tonu vyznive c!lenek S i -

l a s l a b y c h , ktery napsal predseda Svazu spisovateld Eduard Goldst�cKer.

K pochopeni tohoto chvalorec!eni slabosti a prednosti porazlcy, ktere se ozyvalo koncem 1968, v dobe, kdyz uz bylo ze uc!asti Dubc!e.11.ova veden! v chodu odbouravani revizionismu, je t�eba videt, ze pro komunisticke intelektuely byl srpen 1968 sice tragickou, ale take oc!istnou a osvobodivou

zkuAenosti. Dokazal in c.o n t r a r i o, ze jejich zamery byly poctive, jestlize je inveze musela rozdrtit. Jak to vyjadril jeden ze samizdatovych autord /Sledec!ek -Pithert/, reformnim komunistdm se mohlo zdat, ze je 21. srpen zbavil odpovednosti za nekdej§i zloc!iny stalinskeho rezimu. A zrovna tak uz nemuseli sdilet odpovednost za navrat do ledove doby neostalinismu. Za "normelizace" sdileli - konec!ne - osud celeho miroda.

To ov§em vrha jine svetlo na ulohu komunistickych intelektueld roku 1968: byl to pro ne predev§im pokus vyridit si stare uc!ty s "moci" a vlastni minulosti? V tomto ohledu podeva radu drtivych a velice zebavnych portretd �kvoreckeho roman M 1 r a -k 1. Bylo cilem roku 1968 pouze napravit rok 1948? Siadec!ek pi§e: "Mel nekonec pattit vylep§eny socialismus v§em, nebo zase v§ichni - vylepsenemu socialismu?" To je

44

pouze test otazek, ktere se ozvaly V se.miz

datove literature posledniho desetileti a jsou pochopitelne zavazne. Jejich cilem neni "objektivita" nebo spravedlnost wc!i. jednotlivcdm, jichz se to tyke, nybrz vyzva k diskusi o vykladu c!eskoslovenskych povalec!nych intelektuelnich dejin v t, podobe, kterou jim davaji komunistic!ti intelektualove - od nevinneho mladickeho revoluc!niho idealismu az po dedic!cy hfich stalinskeho teroru, od "oc!isty" roku 1968 po oc!istec "normalizace". �eskoslove�ti intelektualove meli sklon uzivat kolektivniho

"my" a prohlasovet, ze mluvi vzdy nejen za vsechny intelektuely, ale c!asto i za stranu a obc!as take za cely narod. Ve skutellnosti mluvili h:JBvne za sebe, za nesporne po�etnou komunistickou generaci osma�tyricateho roku.

Proti tomuto kolektivnimu "my" se ozvaly hlasy ui roku 1968. Kdyz Karel Kosik uverejnil svdj znamy esej Na § e ny n � j§ i k r i z e , odpov�del mu jiny �ilosof, Ivan Svite.k, c!lenkem V a A e n y n II j -

s i k r i z e • Na Kunderovu uvahu t e s k y u d e 1 odpovedel v unoru 1969 Veclav Havel. Podle nllho navret k svobodll slova a zeklednim lidskym prarom lze ste!i predstavovet jeko prevratnou novinku, jako nevret do centre svetovych dejin, nebot pro vetsinu lid! mimo komunisticke prostredi to byl pouze nevret k "normalnosti", k nllc!emu, co uz kdys1 v teskoslovensku existovelo a co dosud plati ve vetA1n� civilizo

venych zemi. Reformisticky zamllreni komunistic!ti intelektuelove prezentovali jeko svo-ji nejvetsi vymo�enost cosi, v c!em ostatni spolec!nost videla pouze odllineni nesozyslu, k nemu� napomahali pred dvaceti lety.

V D 8. l k o v e m v y s 1 e � h u z roku 1986 popisuje Havel svdj vztah k "revizionistickym" intelektualdm roku 1968 takto: "V ustredn!m vyboru Svazu spisovate-1�, v nekledetelstvich, redekcich, edi�nich a redak�nich radech, zkratka v celem insti-

_,tucionalnim podlozi literatury meli tehdy, v polovin� §edesatych let, rozhodujici slovo pochopitelne komuniste, ev§ak komuniste reformn! c!i revizionistic!ti, tehdy jsme jim rikeli 'antidogmatici; prost� ti, jejichz usili - spojene �esto s velmi obtiznymi tahanicemi s novotnovskou byrokrecii - vyustilo nekonec do Prezskeho jara. Ti tvorili cosi jeko tehdej§i kulturni establishment. Mnohe v jejich usil! nam - mlad§im a nekomunistdm - bylo samozrejme bl!zke, byli prirozene lep§! alternetivou nez skleroticka

novotnovsk� byrokracie a notori�ti dogmat1-c1, nicmenA 1 oni mAli z na§eho hlediska ave 'meze '/dnea u! je vlH!Hnou, nutno tfoi, nemaji/. V jejich po�inani jsme nalezali dost problematickych prvku, od lluzioniamu, poplatn.oati davnym ideologickym schemat�, neustale potreby t.aktizovat a nekdy a! dAtinstvi, a! po bezde�ne s!iti a 'establishmentovym'postavenim, ktere bylo bra.no jako samoztejmost: !e by nekde do ne�eho mohl mluvit 1 nekdo jiny, pripadelo jim nepochopitelne. Meli sklon svou vlestni zku§enost sveta roz§irovet ne v§echny; v.tdycky napriklad semi o sobA ml.uvili jako o generaci a nikoli j,ako o jeji 'svazacke'i!asti."

Tim !e "normalizace" sverila kontrolu nad kulturnim !ivotem hrstce psavc� tretiho tadu, smetla take tento reformne komunisticky 'establishment'. Nezavisla druha kultura sedmdesatych let vytvorile novou "rovnopravnost" v publikal!nich mo!nostech. Modifikovela take predpoklady, ktere dosud v diskusi prevladaly.

Pro na§i analyzu stoj! za pripom!nku zejmena dve temata. Zaprve� rok 1968 byl pro nekomunisticke intelektualy prvn! pr!le!itosti dostat se ke slovu. �edesaty osmy rok byl toti! ne�!m vie ne! opo!denym usil!m shore napravit 'deformace'socialismu; byl to predev§im kl!l!ovy moment v obrode ob�anske spole�nosti a skute�ne svobodneho intelektualn!ho !ivota /jek zd�raznovali V. Havel, J. Gru§a, V. Belohradsky a J. Nemec v rozhovorech, ktere s nimi mel autor tAchto radku roku 1988/.

Zadruhe: "kulturni Biaf'ra", tragedie �eske kultury, neza�ala roku 1968, ale u! roku 1948. Po�atky nezavisleho kulturn!ho !ivota a samizdatu nutno hledat v stalinismu padesatych let.-Sta�i otevt!t nedavno vydany basnicky den!k Jiriho Kolare O � it y s v e d e k , kde je v zaznamu z 1. ledna 1949 re� o tom, !e se dnes zda "nejvet§i zvracenosti, vystrednost!, nesmyslnosti mluvit pravdu a videt tvar, jeka vskutku je"; sta�i �ist texty V. Effenberga a surrealist� neoo studie Ji�icha Chalupeckeho Na h r a n 1 c ! c h u m en i, ktere vy§ly roku 1988, ebychom pochopili, !e paralelni kultura se zal'!ala rozv!jet, by{ v omezenem mer!tku, jakmile se komun1st1�ti intelektualove chopili moci v kultuf-e. Jan Vladislav, jeden ze zakladatel� literarniho samizdatu, uvadi v eseji M 1 n u 1 o s t a b u d o u c -n o s t p a r a l e l n ! 1 i t e r a -t u r y v � e s k o s 1 o v e n s k u:

"Ve skute�nosti za�!na historie �eske, pripadnA slovenske duchovni rezistence u! po prevratu v unoru 1948. Tehdy byla drsnymi adminiatrativnimi zasahy vytazena z verejneho !ivota na del§i �as nebo natrvalo podstatna �eat inteligence, univerzitnich u�itel�, student�, novinaM 1 UJ11elc�. Mnoz!, v�etnA �tyt desitek spisovateld, byli dokonce v padesatych letech zat�eni a uvezneni, je§te vete! po�et jich byl zbaven mo!nosti pracovat ve svem oboru, �etni eutori byli vylou�eni z oficialn!ho Svezu spisoveteld a pripraveni o mo!nost publikovat. �eska a slovenska inteligence se v te dobe prakticky rozdelila ve dve akupiny, jednu, ktera bua z presved�eni, nebo z oportunismu prijala kulturn! politiku noveho re!imu, a druhou, ktera si tak �1 onak uvedomovala nebezpe�i, je! hrozi duchovni identite ka!deho jedince 1 celeho narodnino spolel!enstvi, a pokou§ela se mu �elit tim, !e pokral!ovale v praci podie v.lastniho v�domi a svedomi, 1 kdy! nem�la vyblidky uplatnit sve prace verejne." /Prikladem jsou J. Kolat, B. Hrabal, J. Patotka, V. Cerny atd./

3. Intelektualove a antipolitika

Po roce 1968 se intelektualove, ktefi byli hnec! silou Pratskeho jara, atali prvn!m ter�em represe, je! nasledovala. U �eskych intelektual� /na Slovensku byla situace znetelne odl1Ana/ lze obdobi po Aedesatem osmem popsat jako presun od moci ke apole�nosti, od politiky k antipolitice. T!m, !e se roze§li s politickou moc!, intelektualove znovu objevili svou ulohu mravni protivahy moci. V jednom nedavnem eseji Jan Vladislav nepsal:

"I kdy! v ni /ve spole�nosti/ pfimo o moc neusiluji, ve skute�nosti ji svym zpdsobem maj!. Je to ov§em moc sveho druhu; jej! t��i§te la!i zpravidla vn� zavedenych mocenskych organd, a prave to je patrne jeden z hlavnich d�vodd, pro� ji tyto org�ny pokladaj! za zvla§t nebezpe�nou, a�koli jde o moc, ktera nema jine prostredky ne! slovo, my§lenku."

Teto nova uloha intelektual� se vyznatovale dvema aspekty, zaprve politikou druhe kultury, zadruhe etikou duchovn!ho odporu.

Pokud jde o prvni aspekt, �e§ti intelektualove prevzali behem poslednich dvaceti let znovu svou tradi�ni roli, kterou zd�di-11 z 19. stoleti. Tvat! v tvat mas!vnimu naporu totelitniho re!imu ne spole�nost se oblast kultury stale posledni hradbou proti

45

"normal1zac1" neboli aovetizaci. Na jedne atrane znamenala podzemni paraleln! kultura pro intelektuala emancipaci od politickych a ideologickych omezen!, cenzury a autocenzury. Na druhe atrane znovu obnovila ulohu ku.ltury jako nahra!ky politiky. Odtud dalAi nebezpe�!: ma kultura "alou!it" apole�noati, tak jako v minulosti slou!ile atrane a jej! ideologii?

V "totalitn!ch podm!nkech", r!ka Havel, to m�!e bjt dvojse�na zbrenr dodava to ve§kere intelektualn! �inn.oat! rozmer, ktery v otevrene spole�noati neme, jakouai "zvy§enou radioaktivitu" - jinak by lide nebyli pro ave paeni poa!lani do vezeni. Ma to v§ak take ave naatrahy, kterych ai mus! byt spiaovatel vedom� nastrahy literatury ptina§ejic! "poaelatvi".

Pokud jde o druhy aapekt, o etickou antipolitiku, vznikem hnut! pro lidaka prava Charts 77 se pro �eskou inteligenci vytvorile nova situace: po emancipaci od moci nesledoval vzdor w�i moci. Pro Vaclava �erneho byla Charts "etapou a mezn!kem nerodn!ho kulturn!ho vyvoje, momentem dejin �eskeho ducha obnovuj!c!ho svou mravn! pater, obrozuj!c!ho swj, cit pro pravo� spravedlnost, lidakou d�stojnost, svou wli k pravde. Nebot byla varovan!m a mementem politickym mocipan�m, a to v§em a v§ude".

S p Lr 1 t u a m.o v e n s tohoto poaunu od politiky k etice odporu byl nepochybne filosof Jan Pato�ka. V proslulem �lanku z ledna 1977, nazvanem � ! m j e a � !a. n e n ! Ch a r t a , prohlasil: " Bez mravn!ho zakledu, bez presved�en!, ktere nen! vec! oportunity, okolnoati a o�ekavanych vyhod, !adna sebelepe technicky vybavena spole�noat nem�!e fungovat. Moralka vAak zde neni k tomu, eby spole�nost fungovala, nybr! proste k tomu, aby �lovek byl �lovekem. Nedefinuje ji �lovek podle libowle avych potreb, prBni, tendenci e tu!eb, nybr! ona to je, ktera vymezuje �loveka.

· / ••• / Uvedeny vztah mezi mravn! oblast! a mezi -spole�ensko-politickou oblast! statn! moci ukazuje, !e v Cherte 77 nebe!! o !adnf akt v. u!A!m smyslu politick.y, o !adnou soute! a zasah do sfery jekekoli funkce politicke moci. Charta nen! ani spolek, ani organizace, jej! beze je �iste osobne mravn!, zavazky z n! vyplyvaj!c! mej! rovne! tento charakter." 6silim jej!ch u�astn!� " je jedine o�istit a pos!lit vedomi, !e existuje vyA§i autorita ••• ".

Hystericka kampan re!imu proti Charte 77 pouze posilila poznani, !e Alo v prve

46

rade spiA o mravn! ne! o politickou vyzvu. To vysvetluje silu a prita!livoat, ale take jiste meze intelektualn! etiky odporu. Jak upozornil Petr Pithart, tver! v tver moci posedle pouze usil!m. o aebezachovu z!skavaj! intelektuelove monopol •pravdy• takrka automaticky. Inteligenci tak hroz! nebezpe�!, !e utkv.! v jakemai ghettu ctnosti.

Katolicky filosof Vaclav Benda navrhl

jako prvn! roz§!rit eticky odpor vytvaren!m paraleln!ch struktur, od prosazovan! odpovednosti ka!deho jedince ze osud spole�nosti jako celku a! po vytvaren! "paraleln! obce". Toto myAlen! zna�ne pripominelo Michnik�v "novy evolucionismua", ale samospravna organizace ob�anske spole�nosti se v teskoslovensku /krome kulturni oblasti/ neuskute�nila. Pasivita atomizovane spole�nosti, absence nezavislych inatituc!, jako je v Polsku cirkev, zajmy zamerene sp!A k ohro!ene evropske kulturni identite ne! k mobilizujicim silam nacionalismu predstavuj! d�leU te rozdily mezi �eskymi a polskymi intelektualy v jejich snahach navazat koncem sedmdesatych a po�atkem osmdesatych let spojen! se spole�nost!. �esky intelektuel nedokazal vykro�it ke spole�nosti tak jako jeho polsky protej§ek. Na druhe strane ovAem take nemusel soute!it o moraln! autoritu s c!rkv! nebo Solidaritou. V Fraze si udrfel monopol mravn!ho

-pohor§enf s�m. To ho ocas vedlo k tomu, !e pro svou u

lohu, spole�ensky marginaln!, ale duchovn� centralni, hledal zd�vodn�ni. Intelektual je jediny, pro koho z�stavaji podm!nky tiche "spole�enake smlouvy", kterou v techach uzevrela komunisticka moc s konzwnne ·zamefe

nou spolecnost!, zasadne neprijatelne /Liehm, 1973/. Havel ve svych stat!ch kritizuje /ovlivnen Pato�kou a B�lohredskym/ nejen povahu moci, neosobn! vladu velestroj� unikej!cich lidske kontrole, ale take spole�nost, ktera podleha a pod!l! se na •totalitn! H.i':.

�esk.y intelektual, k nemu! spole�nost citi respekt nebo dokonce oqdiv pro jeho odvahu "!!t v pravde" /kterou same nema/ a jeho! se moc boj!, proto!e neunavne odhaluje jej! nelegitimitu, nahrazuje politiku kulturou a etikou, cof ho stav! do obt!!ne, ale v mnohem ohledu take vyhodne situace: vlastni vylucn� symbolickou moc paeneho slove a mravniho vzdoru.

testny, ale izolovany, tou�! ob�as zbavit se bremene "svedomi naroda" a byt "pou-

ze spisovatelem" • Havlova hra L a r g o d e a o l a t o je j!mavym obrazem intelektuala ptet!!eneho �rolcy spole�noati a unaveneho ulohou "profesionaln!ho dodavatele nadeje". Ale vyhnout se teto uloze ne�!e, proto!t to je nakonec jeho osud jalco intelektuala. Vaclav Havel, ktery se po smrti Jana Pato�Jcy, jen! zemfel v ddsledku tatlka

POZNAMKY

1/ Dve z nejvyznamnej!!ch ptedvale�nych politickych stran, �eska agrarn! strana a slovenska iudova strana, byly zakazany

2/ Byl ov!em zna�ny rozd!l mezi literarni elitou a unlverzitni obci. Spisovatele z roznych d�vod�, od komplexu prov1nilost1 pro bur!oazn! pOvod a! po pochybnou vale�nou minulost

i stranu podporova-

11. Univerzitni u�ite e a take student! byl1 rezervovanAj!!, a proto byl1 po roce 1948 podrobeni drasticke �istce. z fad vyznamnych profesoro ate�! ptipomenout protikled mez1 Vaclavem �ereym a Janem Pato�k.ou, ktet! se postavili na odpor, � Bohuslavem Havrankem �1 Janem

PRA�SKE JARO 1968

Josef Kalvoda

Jen malo �echO sly§elo o Alexandru Dub�ekovi dt!ve ne! v lednu 1968, kdy byl povy!en na prvniho tajemn!ka Komunisticke strany �eakoslovenaka. Na Slovensku byl znamAj!! a lide mu vice rozumeli. Dub�ek byl v popted! jen kratce a jeho jmeno se jen ob�as objevuje jako symbol "Pra!skeho jara" a "socialismu a lidskou tvati". Je nepochybne, !e jinak vid! Dub�eka a jinak vykladaj! udalosti roku 1868 "byvali" komuniate v exilu - "Dub�ekovi sirotci" - a jinak ti �eA1, ktet! nikdy nepatt111 ke komun1at1cke strane a ktet! d�sledne odmitali marx1smus-lenin1smus 1 marxismus. Ve skute�nosti neexistuje !adny "�esky nazor", ale rOzne nazory vyjadtovane temi, kdo se vracej! k mnohostrannemu fenomenu "Pra!skeho jara 1968".

0 kratke Dub�ekove kariete a o vyvoji v �eskoslovensku roku 1968 existuje uf ohromne mno!stv! literatury11, ptesto neni mo!no napsat o "Pra!skem jaru" a Dub�ekove roll v nem definitivn! praci, nebot tato historie je!te probiha. Rdzne vyklady Dub�ekova zjevu se budou odli!ovat podle naklonnost! autora a take dilcy nedostatku objektivnich dokladd. V!dyt archivy komunis-

celodenn!ho vyslechu, stel usttedn! postavou duchovniho odporu �eske inteligence, je nejlepe povolan mluvit •o trsgice oaudu vyr�staj!c!ho z odpov�dnosti; o marnoati vAech pokusd �lovAka vysvobodit se z role, do n!! ho jeho_oapovednost uvrhlar o odpovednosti jako osudu".

llukatovskym, ktet! se podt!dili. 3/ Kunderovo nejzaj!mavej§! vysvetlen! te

to otazlcy lze naj!t v jeho romanu � 1 -v o t j e j i n d e •

4/ Viz Vojtech Kotan /P r o m a r n A n a p t i 1 e ! 1 t o s t/ ve Svedectv!, 1983, �is. 70-71.

5/ Ptikladem je Na v r a t z e so -Ve t 8 k e h O S V 8 Z U od Andre Gida, ktery vy§el okam!itA v �eskem ptekladu Bohumila 14athes1a, pozdAj§!ho ptekladatele �olochova

l a byl ostte odm!t

nut v knize A n t - G 1 d e z pera s.·K. Neumanna, nekdej§!ho anarchistickeho basnika, ktery SSSR nikdy nenav!t!vil.

tickych stran sovAtskeho bloku a soukrome pisemnosti jejich funkcionaM nejsou ptistupne. Z ddvodd politick.ych, osobn!ch, bezpe�nostn!ch a podobnych nelze ziskat ten kli�ovy doklad - nejddle!itej!! dopis, memorandum z rozhovoro, den!k �1 osobn! zaznam - ktery by nam s ·k o n e � n o u p 1 a t n o s t ! ukazal skute�ne pt!�iny nastupu "Pra!skeho jara" a rozli�ne zajmy v udalostech roku 1968, ktere vyvrcholily invaz! armed zem! sovetskeho bloku 21. srpna.

Behem prvnich mes!cO roku 1968 jsem aledoval udalosti v �eskoslovensku s velikjm zajmem. Vyu�oval jsem na jedne americke un1-verz1te politologii se zameten!m na SovAtsk.y svaz, vychodni sttedn! Evropu a mezinarodni politiku. A�koliv jsem byl politickym uprchlikem z roku 1948, rozhodl jsem ae v lete 1968 nav§tivit Sovitsky svaz a zem1, odkud pochazim. Na zaklad� pozorovan! a rozhovoro s lidm1 v t�chto dvou zemich v let� 1968 jsem usoud11, !e Sov�tsky svaz ma v �eskoslovensku vojenske a strategicke zajmy.21 To ov!em je!te nevysv�tlovalo pad Antonina Novotneho, Dub�ekOv vzestup, hrube sov�tske metody a neslavny konec Dub�ekovy kariery.

47

Kladu si dvA otazky: Pro� byl ve fWlkci prvniho tajemnika 1:5� nahrazen v lednu 1968 lilovotnj Dub�ekem? A pro� p�ili SovAti tak drasticlcych prosttedkO k dosa!eni sveho c!le?

Klife k zodpovAzeni prvni otazlcy jsou v nAkoli_ka ofic14ln!ch prohla§en!eh. Gust4v Husak, vOdce "resovAtizovane" KS�, ktery nahradil v dubnu 1969 Dub�eka jako prvni tajemnik strany a ktery podporoval invazi aovAtskeho bloku jako nutnou k zachranA socialismu v �eskoslovensku, prohlasil v srpnu 1969, !e v zemi je "u! temAt deset let lrize" a !e se "sklizi ovoce toho, co Novotny zasival po deset let ••• ". 3/

Oficialni vyjadteni KSC ke kriz141, vydane v prosinci 1970, obvinuje z jejiho vzniku Novotneho, ktery pry dopustil ideologicke odzbrojeni strany tim, !e dovolil znovuo!iveni bur!oaznich nazorO a pronikani pravicoveho oportunismu do strtmy, a tim, !e dostatetn6 nezdOraznoval nutnost vzd6lavat Heny atrany; ostatni pracujfoi v du

cnu marxismu-leninismu. Navic dopustil to, !e do stranickych organO pronikl formalismus a revizionisticke koncepce.51

Dale tento dokument tvrdi, !e v �ervnu 1967 byly "vyzna�njm otevtenym pokusem o �ormulaci revizionistickych, protistranickych a protisocialisticlcych atanovisek projevy ptednesene pravicovou skupinou spisovatelO ••• na �vrtem sjezdu �piaovatelO. Jejich cilem bylo ziskat pro tuto platformu podporu vetejnoati." 6/ Podle teho! dokumentu nedokazal Novotny tyto tendence zastavit a ptipustil oslabeni vedouci ulohy streny. Byl nedOalednj, jeAitny, megalomansky, podeztivavy II: lidem a poruAoval zasadu "kolektivniho vedeni". Proto bylo tteba uvolnit ho z jeho vedouci stranick_e funkce. 71

z toho lze vidAt, !e Novotny byl pro Moskvu a prahll:e zas·tance tvrde linie pti-11§ "liberalni". Zaroven to v§ak byl d.osti bezvyraznj a p a r a t � i k , ktery si bAhem sveho dlouheho zastavani nejvy§§! fun.tee zneptatelil tadu lid! a ktery neuspokojil po!adavlcy tAch �lenO strany, kteti se domahali vAtAi avobody. M�l tolik odvahy, !e protestoval proti sesazeni Nikity S. ChruA�eva, tim se ale ptiliA nezalibil Leonidu Bre!nAvovi. Slovakllm vadil jeho nadtazeny a povyeeneclcy postoj. RovnA! zhor§ovani e-11:onomicke situace v Ceskoslovensku se mu 11:ladlo za vinu. Ti, kdo nalehali na jeho odchod z vetejneho !ivota, nebyli tudi! stejneho ideologickeho ra!eni. Byli proti

48

nAmu z rozli�nych, �asto vzajemnA si odporujicich dOvodO. Pak byl jako Novotneho nastupce zvolen Dub�ek a Moskva s tim aouhlasila.

VybAr vOdcd se v zemich sovAtskeho bloku neponechava nahodd. Je znamo, !e sovAtslcy generalni tajemnik Bre!nAv stravil pti ave nav§t6v6 Prahy v prosinci 1967 vice fasu a Dubfeke� ne! s Novotnym, co! Novotny tA!ce nesl. NejdOle!itAj§!m dOvodem k odstranAni Novotneho v&ak nejsp!Ae bylo to, co neni v citovanem dokumentu vObec uvedeno - t�ti! snaha SovAtskeho svazu umistit v Ceskoslovensku sva vojska.

Vojenske cvi�eni armed Var§avske smlouvy "Vltava", ktere se konalo v Ceskoslovensku roku 1966, zaosttilo pozornost sovAtskych vojenskych planO na zemApisnou dOle!itost �eskoslovenska.81 SovAtske strategicke zajmy vy!adovaly, aby v �eskoslovensku byla ptitomna spolehliva sovAtska vojska. Novotnemu bylo navr!eno, aby po!adal o umistAni nAkolika sovAtskych vojenslcych jednotek v zapedni �asti zemA. Pry tento navrh odmitl s tim, !e �eskoslovenske ozbrojene sily jsou schopny samy uhajit zapadni hranici statu.

Nastoupeni "ne§eho Sa§i", jak Bre!nAv tikal Dub�ekovi, na misto Novotneho v lednu 1968 bylo pravd6podobn6 sp!Ae ddale�kem toho, !e se Novotneho SovAti chtAli zbavit, ne!li htichO, je! se mu pozdAji ptipisovaly. U! se nedel kontrolovat a nebyl ochotny provadAt v �eskoslovensku politiku diktovanou sovAtskymi strategickymi zajmy, a tim se pte!ila jeho uiite�nost "v systemu, v n�m! je mo!no v§im manipulovat", abychom pouiili slov teskeho filosofa Karla Kosika.91 Hejprve Novotny a potom Dub�ek nechtA-11 pochopit, !e sovAtske zajmy maji ptednost pfed zajmy satelit� a !e ti, kdo kontroluj! sov�tskou komunistickou stranu, rozhoduji o tom, co je dobre pro cely sov�tsky blok.

SovAti mohli mit pro sve jednani v srpnu 1968 nAkolik dOvodO, av§ak Dub�ekovo ptiznani ze zati 1968, !e on a jeho soudruzi podcenili sovAtske "strategicke zajmy" v Ceskoslovensku, podporuje• teorii, !e invazi do Ceskoslovenska provedli z d�vodO vojen-

10/. skych a strategickych. Novotneho neochota pozvat sovAtska vojs

ke k umistAni v �eskoslovensku by byla vice ne! dostete�nym d�vodem pr,:> to, aby SovAti skrytA schvalovali to, co se v prosinci 1967 a lednu 1968 podnikalo proti nAmu a jeho soudruhOm. V te dobA se zdalo, !e Dub�ek

je vhodnijA! osoba k prosazovan! sovitskych zolrd. Je znamo, !e Dub�ek !11 po nljakou dobu v Sovit8kem svazu a !e studoval v Moskvi na 8pecialn! 8tranicke !kole. Jeho projevy byly zamiteny proti Zapadu. Kdy! se atal vlldcem KS�, pronesl v unoru 1968 v Praze te� na oslavi dvacateho vyro�! komuni8tick4ho vitizstvi, v nil zopakoval principy "praveho vit!cibo". Zejmena ptipomnil nutnost plnit \ikoly vyty�ene 13. sjezdem strany v roe• 1966 1 kde Dub�ek trval na "pokra�ujfci bol!evizaci" strany v tradici Klementa Gottwalda, prvniho komunistickeho prezidenta �esko8lovenska. 111 Na oslavach byli pt!tomni hodno8tat1 zemi sovitskeho bloku v�etni Bre!niva121 a Dub�ek pti teto pt!le!itosti ptipomnfl sve setkani se sovftskym vlldcem 29. ledna 1968 v Moskvi, kde se nepochybn6 rozhodlo o tom, !e bude zlomena Novotneho moc ve stranickem a statnim aparatu.

Bihem uvolnin!·cenzury v Ceskoslovensku se vit!ina !urnalistickych va!ni obracela proti Nov.otnemu a jeho spojencllm, ale �asem, kdy! sdilovaci prosttedky ochutnaly jablko svobody, za�aly kritizovat nejen byvaleho wdce a jeho pomaha�e, ale samotny system. To muselo nutni Sovity rozladit.

Kdy! jel Dub�ek na po�atku kvitna do Moskvy, navrhovali Soviti, !e po vojenskem cvi.�eni, kt8r.e 88 ma konat v. Ce8koslovensku v �ervnu, ponechaj! v zemi �est svych vojsk. l)/ V polovini kvitna 1968 ptijela do Preby v.ojen8k&- delegace jednat o te!e vici. V teto dobi v!ak u! �eskoslovensky tisk za�al zdllraznovat uplnou svrchovanost, nezavislost a po!adovat nezasahovani do vnittn!ch zale!itosti zemi. V dubnu a kvitnu 1968 88 objevily ve francouzskych a zapadonimtckych novinach_zpravy o sovitskych zajmech na um!stin! vojsk v Ceskoslovensku a �eskoslovenAti 1 sovit!ti mluv�i takove umysly dementovali.141

Po �ervnovych vojenskych manevrech odji!dila sovitska vojska velmi vahavi a otazka umistini sovitskych vojenskych jednotek ¥ Ceskoslov8nsku 88 stale jablkem svaru mezi obima staty. Pti pohledu zpit se zd& 1 !e rozhodujicim dnem v historii "Pra!skeho jara" a Dub�ekovy politicke kariery byl 1�. �erven 1968. Vlldcove pit1 komunis\ickych stran. poslali rtsttednimu vyboru KSC otevtene varovan! ze ave schllzky ve Yar!avi.151 V komunike z teto schllzky se obra!! politika, ktere se pozdiji zatalo rikat Bre!nivova doktrina, 1 kdy! jejf po�atky lze·paj!t ve spisech a �inech Lenina,

Stalina a Chru!�eva. Ptedsednictvo rtv KSC hlasovalo proti u

�asti Ceskoslovenska na var!avake schllzce, 8 proto na ni Dub�ek nebyl pt!tomen, aby jej Br8!niv nedonutil ke svoleni, !e aovitaka vojska zllstanou po skon�en! manevro v Ceskoslovenaku.161 Touto dobou u! muselo byt Bre!nevovi jasne, !e se v "na!em Sa!o�1" ptepo�!tal. Tebo! dne, 15. �ervna, mil generalporu�!k Vaclav Prchlik v televizi tiskovou konferenc1 1 o ktere denni tisk vllbec neinformova11711strutna zmfnka byla jen v tydeniku Re p o r t e r/. General uvedl, !e patnact dni po skonteni manevrd zllstavala je§ti niktera sovitska vojska v Ceskoslovensku, a�koliv iiar!al Jalrubovskij tvrdil, !e odejdou. Prchlik nesouhlasil s var§avskou schllzkou a vetejn6 prohlasil, !e ve Var!avske smlouvi neexistuje !adne ustanoveni, ktere by umo!novalo, aby ostatni utastnici svevoln6 um!stili na uzemi jine zemi sva v.ojska. Trval na tom, !e neni mo!no ptipustit poru!eni suverenity at,tu a zasahovani do jeho vnittnich zaleUtosti.

V sovitskem tislru byl Prchlik za svoje vystoupeni napaden a po sovitskem protestu jej Dubae� zbavil kontroly ozbrojenych sil tim, !e zru!il osm� oddileni rtsttedniho vyboru KS�

i v jeho! aele Prchlik st,1 od led

na 1968. 81 Odstranin! Prchl!ka dokl.ad,, !e Dubtek splnil pfanf Moskvy a !e se odm!tl dat na cestu nez,vislosti na MoskvA. Je jasne, !e oprati mAla v rukou Moskva a ne Dub�ek. Odstranin! Prchl!ka, ktert v;yzyval vedouci osobnostL KS� k odporu proti sovAtskemu natlaku a k ptipravi na sovitsky vojensky z,sah, zajistllo, !e se armady Sovitskeho svazu a dal!ich zemi bloku bAhem invaze nesetkaly s ozbrojenjm odporem.191

Struani teaeno, Sovitsky svaz se pokusil dosahnout svych vojenskych a strategickych cilll v Ceskoslovensku bihem jara a leta 1968. Vetejne minin! 1 lide, kteti jej obklopovali, Dub�eke nutili, aby se postavil proti sovAts�e !adosti o umiatAni vojsk v zemi a aby trval na "n,rodni samostetnosti". Proto!e Dubaek odmital "spolupraci", rozhodli se Soviti dosahnout sveho vojenskou invazi, 1 kdy! za �o museli zaplatit politickou cenu.

Dub6ek mAl mo!nost jine volby, ne! byla ta, pro ktex·ou se rozhodl. Mohl ptijmout radu gener,1a Prchlika, mobilizovat zemi k mo!nemu odporu a pou!!t k odvr,ceni sovitske invaze vyhru!ku vojenskeho konfliktu, mohl 1 naHdit ozbrojt1nym �.1�8111.! aby se branily armadam Var!avske smlouvy. Prch-

49

lilruv navrh byl v!lak vedenim KSC zamitnut a tim, !e by !llo o neloajalnost w�i SovAtskemu svazu, ne-li pfimo o provokaci. 0dmitnuti Prchlikova navrhu a to, !e nebyly podniknuty !adne pfipravy k ptipadnemu odporu proti sov§tske vojenske invazi, dokazuje, !e ani Dub�ek ani strana nemAli vumyslu pokou!let se o dosa!eni vAt!li nezavislosti zemA na Sov§tskem avazu.

Dub�ek v!lak m§l i dal!li volbu. Mohl pristoupit na po!adavek Sov�tll a ponechat v zey

mi po skon�eni manevro n§kolik jejich vojenskych jednotek. Pfipustit sovAtskou vojenskou pi'-!tomnost v Ceskoslovensku v!lak "popularn!" Dubl!ek nemohl, kdy! ji odmitl "stalinisticky" Novotnt. Dub�ek tedy zavrhl oba realisticke postupy - stet se kolaborantem anebo wdcem nacionalistickych s11, ktere by vzdorovaly MoskvA.

V tijnu 1968 se Dubl!ek dopracoval k tomu, !e jeho popularni tvat obrance nezavislosti Ceskoslovenska i jeho osobni integrita byly znil!eny, kdy! podpotil smlouvu mezi SovAtskym svazem a Ceskoslovenskem o "do�asnem"um!st§ni sovAtskych v.ojenskjch jednotek v Ceskoslovensku.201 Trvalym. zakladem pro dal!li pobyt vojsk se stala f'ormalni smlouva v kvAtnu 1970.211 Ve smlouv§ je obsazen zaklad Bre!nAvovy doktriny, je v ni. zahrnut princip 1 !e obrana socialismu je spole�nou vAci v!lech socislistickych zemi. Ve smlouvA je rovn§! f'ormalnA zakotveno trvale umistAn! sovAtskjch vojsk v Ceskoslovenslru a povinne konzultace v. otazkach mezinarodni politiky. Tak se vlastn§ Dub�ek sam podilel na zavedeni "normaliza�niho" procesu v Ceskoslovensku a po dvaceti letech je tato zem§ stale sovAtskym ptedmostim ve sttedni EvropA.

VAd§l Dub�ek ptedem o sovAtskem planu na invazi do Ceskoslovenska? 0dpovAdi na tuto otazku jsou rozne. Deset dni pi'-ed invazi jsem polo!il jednomu �eskemu intelektualovi v of'icialnim postaveni otazku: Co si myslite o teorii, podle niz se Sov§ti chystaji vojensky napadnout Ceskoslovensko?" 0dpov§d§l :." ••• to neni teorie, ale f'akt, skute�nost." Je obti!ne si ptedstavit, ze by byl Dub�ek nevAd§l o sov§tskych pi'-ipravach na invazi. Ve ave naivitA v!lak pravdApodobnA odmital uvAtit, ze by mu tohle mohl BreznAv udHat.

Jadrem v§ci je, zda se, Dub�ekova naivita a nedostetek pochopeni pro merxistickoleninskou politiku moc� a f'ungovani moci v SovAtskem svazu. Kdy! byl Dub�ek na vrcholu ave politicke popularity doma i v z�rani�i,

50

v �ervnu 1968, tekl mL byvaly politick.y ptitel a skvAly pozorovatel: "Dub�ek je promArna osobnost a necht§l bych s nim vest intelektualni diskusi, protoze by byla velice nudna. Vynesla ho jen dobova vlna. •. A jina vlna, tentokrat z Vychodu. zase Dub�eka potopila.

BAhem demonstrace v Fraze 21. srpna 1988 proti.invazi do Ceskoslovenska pted dvaceti

lety, ktera byla nejvAt!li protestni akci od roku 1969, skandovalo asi 10 000 lid! "At Hje svobodal", Rusove tahn§te domll" a "Dub�ek I DuMek ! Dub�ek I"• Signatat Charty 77 vaclav Maly, i'-imskokatolicky kn§z, ktery ma zakazan vykon slu!by, i'-ekl zahreni�nim reporterllm, ze ptipominani Dub�ekova jmena "neni vyvolano sympatiemi k jeho osobA, je to spi!le symbol doby, symbol jeji etmosf'ery.• 221 V§t!lina demonstrantll byli skute�n§ mla

di lide mezi 18 a 35 lety, kteri si nemohli

pamatovat udalosti roku 1968 a zda se, ! e

Dub�ekovo jm�no bylo pro nA skute�n§ jen symbolem, jak na to poukazovali aktiviste

skupin na ochranu lidskych prav. "Pra!ske jaro" i pra!ske demonstrace o

dvacet let pozdAji ukazuji, !e touha po svobod� je universalnim jevem a ze j.1 nemohou zni�it ani desetileti marxisticko-l�ninsk� indoktrinace. Tisice lid! vy!lly do ulic demonstrovat, a�koli v�d§ly, ze policie davy rozezene a mnoho d�astn!lru zatkne, co! tak�

ud�lala. Je to novy dllkaz, ze dAdictvi "Prazsk�ho jara" v pamAti lid! zije. Jednoho dne snad povstanou blani�ti rytif1 1 svrhnou totalitarni tyranii marxistll-leninist� a ustavi vladu lidu, pro lid a lidem vykon,vanou v pravd§ a svobodA.

P0ZKAMKY

1/ Mezi n�kolika sty knih a �lankll bych cht�l zm!nit nasleduj!ci, ani! bych tim chtAl f!ci, ze ty ostatni jsou men, dllleHte. Herbert Aphteker: C z e c h o s 1 o v a -k 1 a a n d C o u nte r - R e v o 1 u -t i o n, New York, 1969; Vasil Biiak: P r a v d a z � s t a l a p r a v d o u. P r o j e v y a � 1 a nk y, t ! j e n 1967 - p r o s in e c 1970, Praha, 1971; Alexander Duotek: K o m u n i s t i a n , r o d n e d e d 1 t s t v o, Bratislava, 196.8; Vladimir Kus!n: T h e In t e 1 le c -t u a 1 0 r 1 g i n 1 s o f t h e P r agu e S p r 1 n g, Cambridge, 1971; Isaac Don Levine: In t e r v e n ti o n. T h e C a u s e s a n d C o n s e -q u e n c e s o f' t h e I n v a s 1 o n 0 � C z e C h O s 1 0 V a k i a, Kew York, 1969; Antonin 0stry: � e s k o s 1 o v e n s k j p r o b 1 e m, Kolin n. R., 1972t

Robin Remington /ed./: W i nte r i n P r a g u.e .D o c um,e n.t s on C z e c h o s l o va k Co m.mu nism i n C r � a i s, Cambridge, Mass., 1969; H. Gordon. Skilling: C z e c h o s l o -v a k i a •a I n t e rr u p t e d R e -v o l u t ion, Princeton, H.J., 1976; Pavel Tigrid: W h y D u b � e k Fe l l London. 1971; Otto Ulf :: P o l i t i c. s i n C z e -c h o a l o v a k i a, San Francisco, 1974 Ivan Svite.k: T h e C z e c h o s l o -v a k Exp e r i m e n t 1968-1969, New York 1971; Philip Windsor and Adam Roberts: C z e -C h O s l O V a k i a 1968, London, 1969; Josef Kalvoda: C z e c h o s 1 o v a -k i a' s R o 1 e i n S o v i e t st r a t eg y, Washington D.c., 1978, zejmena kap. XIII.

2/ Josef Kelvoda: The Soviet Bloc: An Appraisal, pfedua§ke pfednesena v listopedu 1968 na vyro�n! sch�zi Southern Political Science Association, Gatlinburg, Tennessee Publikovano v International Beheviou�ral Scientist, Meerut, Indie, s�I., �.2, �erven 1969.

3/ Projev Gustave Husaka na scn�1i stranickych aktivist� v Praze, Inf'ormetion Bulletin, vydava World Marxist Reviex Publishers, �. �7, 17. zaf! 1969.

4/ teakoslovensko - pou�en! z krize. Inf'ormation Bulletin, vydava World Marxist Review Publishers, �.2, 11. bfezna 1971.

5/ Tamte! 6/ Tamte! 7/ TBlllte!, str. 12 8/ Windsor and Roberts

i Czechoslovakia 1968,

s.8; Paris-Match z 4. srpna 1971 cituje general111&jora Jane �ejnu, ktery em�grovel po jmenovan! Duo�eka prvn!m teJemn!kem KS�· Levine: Intervention, s.7, 80 e 83; 6ianek Johna Ericsonevv Sunday Times 1. zaf! 1971 a jeho stet The,Military Factor1 end the Czechoslovak Reform Movement 1967-68, v: The Czechoslovak Reform. Movement 1968, ed. V. Kus!n, Lond!n, 1973, rovnH 6esky ve SvM.ectv!, ro6. 11

1 t.42, 1971. 9/ Winter in Prague, ed. Remington, s. 397 10/ The Soviet Bloc: An Appraisal, cit. d!

lo; New York Times a Washington Post 2. zaH 1968

Jestli!e jdou v§ichni stejnym smerem, to je§te neznamena, !e maj! etejny c!l.

A! pr!li§ taste uhybame z cesty tem, ktet! !adnou nemaj!.

Gravita�n! zakon lidstva -udrzujeme se na obA!ne draze vzajemnym odporem -ale co kdy! tato definice prestane platit?

Jsou vykriky, ktere by nemel pteslechnout nikdo.

11/ 12/ 13/

14/

15./ 16/

XIII. sjezd KS�, Praha, 1966, s.163-172 Rude pravo, 23. unora 1968 Pravda, 8� kvAtna 1968; Rud, pravo, 7. kv�tna 1968; Vaclav Kral: �eakoslovensko a SovAtsky svaz 1917-197li_s. 76. Kral pgtvrzuje zpravu Vesila mtaka na plenu UV KS� v zar! 1969,podle n!! SovAti po!adgvali um!stAn! avych vojsk v zapadn!ch Cechach bAhem rozhovoro s Dub�ekem v kvAtnu 1968. Viz te! Ivan Pfaff: Mohli jsme se branit?

t Prom.Any XII, �.

3, �ervenec 1975, s. o-23. Rude pravo, 23. kvAtna 1968. Podle b/veleho pravn!ho poradce president& Ludv!-ka Svobody a �eskoslovenskeho m.inisterstva zahrani�! Vratisleva PAchoty, kte-ry na jafe 1968 doprovazel do Moskvl'. noveho ministra zehrani�! Jif!ho ij&Jka a ktery se zu�astnil rozhovoro v Cierne nad Tisou a v BratislavA v letA 1968, roz§!fili u! v dubnu 1968 sovAt§t! egenti v �eskoslovenskych politickych kruz!ch !adost o um!stAn! sov6tskych vojenskych jednotek v zapadn!ch �echach � davali nejevo, !e to by SovAty uspokoJilo a nechali by �eskoslovenske komun.isty, aby si ve vnitfn! politice dHali, co cht�j!. "Jinymi slovy, abychom pozvali Rudou armadu," tekl PAchote Qt.to Ul�ovi v roce 1983. PAchotovo svAdectv! potvr�uje autorovo pozorovan! v letA 1968 v Ceskoslovensku, !e toti! hlavn.im problemem ve vztaz!ch mezi ob�ma zememi je sovetske pfan! m!t teto zemi um!stena sva vojska. Viz interview a Vratielavem PAcho� tou, otiAtene v Zapadu a preti!t6n, ve VOKNO, XV, �. 66-6i, podzim 1983. Prevda, 18. �ervenec 1968. SvAdectv!, 10, t.38, 1970

17/ Winter in Prague, ed. Remington, s.214 nasl.

18/ Tamte!, s.220 nasl. 19/ Josef Kelvoda: Pf!pad generala Yacleva

Prchl!ka, Narod /Chicago, 12. �ervna 1971/

20/ Pravda, 5. fijna 1968 21/ Kral: �eskoslovensko a Sovetsky avaz,

s. 92 22/ Protest Called a Sign o� New Czech Acti

vism, Hartford Courant, 23. srpna 1988

Neverte kat�m, i kdyz vas presvedtuj!, !e jsou na trvalem odpotinku.

rtroven prodejnosti take zavisi na nabidce a poptavce.

Kdy! uz Jsme prohra!i vlastn! vinou, nedelejme alespon pozy v!tAz�.

I pouta mus! tlovAk umet no sit.

51

�KONOMIOU REFORMA, VYKORISTOVANf A MOTIVACE

Evzen �terba

V klasickem pojeti ae pod pojmem vykofistovan! rozum! odcizen! vysledkO prace vjrobci. Vyrobce nema mo!noat rozhodovat, pf!padn6 spolurozhodovat o oaudu j!m vyrobene produkc• a je redukovlin do role maj1-tele a udr!bafe ave precovn! s!ly. Jek ale vykotiatovan! souvisi s dneAn! ekonomickou reformou? Domn!vam se, !e vyznamn6, proto!e se tyka jak otazky motivece, tak otazky ekonomicke kultury vyrobce v podnikatelskem slova smyslu. S vykotistovlinim souviseji 1 dosavadn! zpdsoby hmotne zainteresovanost1, kdy vyrobce o osudu vyaledkd sve prace sice nerozhoduje, ale presto mO!e vyrazni ovlivnit probih procesu jejich vzniku. Nie na tom nezminil ani zevedeny, edministretivni tizeny hoapodafsky model, ani "objevena" forma zaintereaovanosti "moraln!". Ta mile jen katastrotaln! dOsledky pro ekonomicky rozvoj. Byla vyrazem mimoekonomickych zajmO, �asto pokleslych.

Jestli!e v Marxovi dobi kapitalisticty podnikatel zcizil vyrobci vysledek prace, vyrovna• se s n!m uhradou za spotrebovanou pracovni s!lu, dnes fungujic! ekonomicky model socialismu tuto tend�nci nejen uchoval, ale jeiti zvyraznil o anoeywitu vyko�istovatele. A nejen to. Jestli!e kap1ta-11at1cky podnikatel tormalni neup!ral pravo podnikat 1 vyrobc1, pak komunisty tizeny stat vyrobci tuto mo!noat uptel nejen fakticky, zru§en!a aoukromeho vlastnictv!, ale 1 leg1slat1vni.

Marx jasni vytuA11, !e odcizena prace d za nasledek 1 zvicnily pohled vyrobce na sebe sameho. Zbaven mo!nosti ovlivnit oaud u!itnych hodnot, jich! je producentem, vid! 1 sebe jako pouhy ruistroj, jeho! prosttednictv!a mu okol! umo!nuje z!skat prosttedky k uspokojen! jeho zakladn!ch potreb. Socialni-ekonomicka situace ho fakticky ptipravuje o zekladn! ekonomicke, tudi! 1 lidske pravo, p r a v o p o d n 1 k a t . V ekonomickem prosttedi - pro lidsky !ivot v jednom z nejd�le!itijA!ch - tak ztraci �lovik smysl vlastn! existence. Jev! se mu ciz!, neovlivnitelne, neuchopitelne, tud!! iracionaln! a neptatelske. Marx vidom si

toho, !e v obdob! nastupu strojove velkovy-

52

roby ·1ze sotve proklamovat navrat k temealne, rukodilne vyrobi, hleda te§en! v z e -s p o 1 e � e n A t i n ! vyrobn!ch proatted�, v 11kvidac1 instituce aoukromeho vlastnictv! a ve vytvofen! instituce vlastnictvi komunistickeho. A! na vagni definici, !e pak budou vAichni vyrobci sou�asni 1 vlastniky, si vAak s touto formou vlast

nictvi nevi rady. Mnohy presvid�eey socialist� si pochva

luje, !e one forma t.zv. spole�enakeho 1

stetniho vlastnictvi, byt sebevic problematicka, jako prvni snala z vlastnictv! htich didi�nosti. "Jakym prevem", pta ae, "se nikdo rod!, ani! se o to 88.ID zaslou!il, do pomirn bohatfch, a nikdo do pomirn chudych? Kde je rovnost §anc!?M , a proklawuje ptinejmenA!m povinnost bohatych byt napomocni svym meni §tastnym soudruhOm, povinnost bohatA!ch zemi vydat se zemim chudym, zaosta

lym �1 rozvijej!cim se. Tento nazor smiAu

je dvi nesourode skute�nosti - rovnoat vychodisek a rovnost §enc!. Ve vychodiscich, a to nejen v materialn!m slova smyalu, s1

sotva budeme moci byt rovni. Pohor!en! tu nen! nam!sti stejni, jako vzpoura proti "nesprevedlnosti", !e soused je nedan hudeb• nim sluchem, zatimco ja nerozezn8.ID spodn! c od c horniho. Jakasi rovnost Aanc!, 1 kdy! sporne, tu zOsteva, lze ji v!ak naplnit jen za cenu znasilninych mo!noat! sou

seda. A to by mil human1st1cky uva!ujic!

socialists odmitnout. Jsa o sobi ptesvid

�en, !e podnikatelskeho talentu pobral v!ce ne! didic pohadkoveho bohatstv!, mus!

svou pravdu prokazat zvy§enym usilim v pro n�j krejni nevyhodne souti!i. �ance jaou pritom prirozenA skromne. Pokud vAak sveho soupete nejprve "spravedlivym" nasilim zbav! "nespravedlivych vyhod", rovnost Aanc!,

by{ pochybnou, zlikviduje nadobro. V oblest1 ekonomiky na rovnosti §enc!

trvat nelze. Neni. tu rovnost ve vychodisc!ch, zvleAti existuje-11 1nstituce soukromeho vlastnictvi, ktere je konkretni a vymezitelne. Jeho protich�dna, alespon dosud znad "spole�enska £orma" se ale take nevztahuje na celou spole�no•t, ale stejnA jako vlastnictvi soukrome - na konkretn!

jedince. A pro tyto jedince ma jednu velkou vjhodu: zbavuje je zatA!e konkretn! odpovAdnosti a ddsledkd z u�inAnych rozhodnut!. PravA v tomto amyslu ma tato forma opravdu Ncelospole�ensky" charakter. Katastrofaln! ddsledky v ekonomikach realneho aocialiamu jaou toho neapornym ddkazem.

Zde ae, !e ae tak socialista ocite v bludnem kruhu. Na jedne stranA odm!te vlastnictvi aoukrome, na druhe stranA vid! neduhy vlastnictv! statniho. Prve tormA vy�!te chybAjici rovnost !anci, druhe pak negativn! ekonomicke i spole�enske ddsledky. Nab!z! proto s a m o s p r a v u , i kdy! v ekonomice trva dal na vlastnictvi spole�•nskem. Svrchovana sprava vyrobnich prostfedkd se ma uskute�novat samotnymi vyrobci, sdru!enymi v konkretni hospodafske organizaci. Na prvn! pohled je to zdanlivA v!efe§ici vychodisko. Podivejme se, kam v§ak smAfuje z �istA ekonomickeho hlediska.

Samospravne uspofedani jevi snahu dat ekonomice opAt fad, a to znovuobjevenim tr!n!ho mechanismu v oblasti u!itnych hodnot, kapitalu, deviz i pracovnich ail. Hospodafake organizace maji vystupovat jako podnikatelske aubjekty, jsouce k makroekonomickym cildm vedeny vyhradnA ekonomickymi, nepf!mymi naatroji. I pfesto ma tato torma sv& zredna uakali.

Sositelem v.lastnictvi je zde pracovni kolektiv.. Vlastnikem je ov§em velmi spornym, proto!e posledn! slovo si dal vyhrezuje statni, neekonomicka instituce. Je v§ak 1 velmi pochybnym jebo spravcem, e to diky ave neur�itosti e mAnlivosti. Vzrostla mu aic• mira prevomoci, vzrostla i mire odpovAdnosti za zvolene kroky, prevomoc je v!ak limitovan,, odpovAdnost kratkodecha.

Precovn! kolektiv je zeinteresovan na tvorbA �isteho ddchodu - zisku. Jeho vykon a tim i v.ydAlek je pfimo zavisly od bezprostfednich vysledkd organizace na trhu. Proto sotva a nad!enim uvita kupf. usporny program, vynuceny inova�nimi zamAry, jestli!e dosavadn! vyrobn! �innost slibuje bezprostfedn! uspAch na trhu a pfiprevovana inovace naopak mo!ne ztraty dosud lukrativnich mist �1 dokonce vyluky z prace. Mo!ne nevyjadfuji pfili! lichoti�e minAn! o osazenstvech podnilru, ale lide nepfekro�i svdj stin. Zejem neuchopitelne �zdalene budoucnosti sotva nadfadi nad zajµJy konkretn!, hmatatelne, tfeba z ekonomickeho hlediska kratkodeche. Je po!etile kalkulovat s t!m, !e nAkdo zvedne hlas,pro sve sebezni�eni.

Takovy aouhlaa da aai malokdo a pokud ano, patrnA s tichou nadAji, !e jemu se kataatrota vyhne.

Tlak vedouci k inova�n!m procesdm md!e

stet ov!em vyvolat i vhodnou tiakalni a ddchodovou politikou. V na!em klimatu, kdy je v!ak reforma uskute�novena polovi�atA, atatni administrative se vzpira zdravym tr!nim tlalrum, nepou!ti z ruky tvorbu cen, uchova�a si monopol zahrani�niho obchodu, bran! se vytvofeni trhu deviz, kapitalu atd., stave se fiskalni a ddchodova politike spiA zastfenou formou deklarativnA odsouzeneho administrativniho fizeni. Zvoleny polovi�ety zpdsob naopak propad ekonomiky urychluje. Mnohem vyraznAji jej pocituje mikrostruktura, ani! ma mo!nost u�init' vhodnli protiopatfeni. Posileny vychazeni naopak struktury s velmi silnymi lobby ve stlitn! administrativA, pohfichu struktury zatA!ujici ekonomiku neumArnA energeticky 1 zdroji, ani! efekt jejich �innosti znamena pro rozvoj hospodefstvi fakticky pfinos. Zadr!ena cenova tvorba a tim 1 ztlumene tr!ni tlaky prohlubuji ji! tak povli!live disproporce ve finalni vyrobA. Zpdsobuji navic pfesun vyznamne �asti spotfebnich pfedmAtd na �ernj trh, kde ceny umArnA s postupuj!cimi rozpory rostou do zavratne vy§e.

Av!ak ani v prostfed! otevfene ekonomiky nelze po�itat s dlouhodobA pozitivnA pdsobici fiskalni a ddchodovou politikou, pokud osazenstva podnilru budou zainteresovana pouze na tvorbA zisku. Jak u! bylo fe�eno, sotvakdo obAtuje momentaln! prospAch v zamAnu za nejiatou osobni budoucnoat, ttebas je to budoucnost optimalniho rdstu matefske organizace. Spi! se da �ekat snaha "zabetonovat se" v dane situaci formou danovych unik�, pfelitim kapitalu do mimoekonomickych oblasti, pfipadnA zvy§enym usilim o ziskani ulev, vyjimek a jinjch forem protekcionismu ze stran;y statni administrativy.

Bludny kruh se tedy uzavire, 1 kdy! samospravne te!eni je ur�itym posunem. TA!i!tA pracovni motivace s1ce stejnA jako dosud z�stava v pr�bAhu bezprostfedniho vyrobniho procesu, ze sociologickeho hlediska je v!ak vyznamne, te se tak d�je na zlikledA volby samotneho vyrobce. Ekonomicky ale an1 samospravne feleni mnoho pozitivniho neptina-4!. �e§eni proto nevidim v nov� vytvlitenych formach vlastnictv!, ale v pokornem ptiznan!, !e ! 1 v o t a a r e g e n e r a c e s c h o p n o u. e k o n. o m i k u p o d -m i n u j e n e r u A e n y r o z v o j

53

a 0 Uk r O m e h O V. l 8 St n 1 C t Vi.

Nemam na mysli, jak by mi mohli podsunovat mnozi ideologove, reprivatizaci stat

nich podnilcl. Domnivam se, !e zakladni ptitinou chaosu a anarchie v ekonomice neni

trlni mechanismus, ale pravi trvajici n e u r f 1 t o s t a z a m l ! e n o s t v e v. l a s t n 1 c k y c h v z t a -z i c h. Zastfenost v tak ddle!itych otazkach, jako je konk:retni kompetence v rozhodnutich, konkretni odpovidnoat za ddsledky tlchto rozhodnuti. A pravi vlastnictvi ma, pfipadni si hleda zcela konkretniho nositele. Jen tak vznika v ekonomice tad, arozumitelna a zavazna pravidla one dobrodru!ne hry na podnikani.

Konkretnim nositelem vlastnictvi v§ak nem�!e byt ani kolektiv, ani jedinec, kte

remu byly urfite prostfedky jenom sviteny. Za kli�ovy moment pova!uji osobni vklad budouciho v.lastnika, obl!t, kterou ptina§i ve prospich podnikani na ukor jinych, rovni! pfijemnych po!itkd. Jsem ptesvidfen, !e samospravne hospodafake organizace se stanou podnikatelskymi kolektivy teprve tehdy, proml!ni-11 ae v k o 1 e k t 1 v p o d i 1 -n, i k � n a k a p 1 t a 1 u , s jeho! pomoci podnikaji. Jen tak do ave �innosti prolnou zajlll3' bezprostfedni se zajmy vyvoje. A zainteresovanoat bude dvoji: jednak na zisku - bezprostfedni, jednak na d1videndach 1 ktere jaou vyplaceny na zakladi dr!by ur�iteho mno!stvi akcii - tedy zaintereaovanoat dlouhodoba. Na jedne stranA tu bude vyatupovat zajem co nejvic vydl!lat, na druhe atrani zajem na dlouhodobe prosperitl, a to 1 za cenu prechodneho utlumu v oblaati apotfeby. Vyrobce bude v jedne osobl zamistnancem 1 spolumajitelem podniku. Jeko zamlatnanec bude poc.itovat obavu pfed riziky z pfili!nych inovaci, v neposledni tadl obavu o ztratu lu.krativniho aista,

pfipadnl mista wbec. Jako spolumajitel se bude naopak sna!it, aby mo!na rizika pro aebe aameho kompenzoval rustem ptijm� z dividend. Bude proto podporovat ty inovace, ktere slibuji dlouhodobou a vyhodnou per

apektivu, b�t 1 na ukor sebe jako zamistnance.

Snaha o totalni socializaci ekonomiky, byt 1 formou samospravneho rizeni je fataln! OIIO'l, kon�ic! dfive nebo pozdiji ve slepe uli�ce a katastrofalnimi ddsledky. Vnueujeme-11 ekonomice j�kykoli fad a respektu

jeme pfitom vice naAe zbo!na prani, ne! jeji ptirozenoat, mo!na jej! projevy do�asnl

54

utlumime. Setkame ae s nimi ale v o to vybuAnl�i a nepfijemnlj!i podobl tam, kde bychom se jich nejmeni nadali. Skrz• ekonomiku se neprojevuj! na prvnim miatl, jak rada tvrdi politicka ekonomie, vztahy lid! ve vyrobl!, ale vfo·e ne bo 111eni kul t1 vovane projevy pfirodnich zakonitosti. Znasilnujice eko

nomiku, znasilnujeme ve sve prapodstati sebe, ·ani! vAak kroml zbyteanych traumat a peripetii aehokoli racionalniho dosahujeme.

To pfirozeni neznamena, !e chovani lidi 1 organizaci v ekonomice nelze ovlivnovat. Pfi ka!dem kroku je ale nutne zkoumat, zda nepfekra�ujeme svdj st!n, zda si stale je!

ti uvidomujeme, !e nemame co do �inlni s mrtvym, matematicky uchopitel.nym systemem, ale s !ivym organismem s vlastn! anatomii, f'yziolog1i 1 funk:cemi 1 mo!nymi patologiem1. Tak jako selhaly ideologicke projekce a zesmi§nily se, neuznav§e fakt geneti�nosti v otazce §lechtini rostlin, zkrachovaly 1 v oblasti ekonomiky, projektujice jeji totalni socializac1. Problem neni v tom, zda ekonomiku .socializovat naraz nebo postupni,

problem je v tom, zda ekonomiku socializo

vat Vllbec. Nlkdo namitne - a co socialni pokrok v

postaveni zaml!stnancd? Nebyl snad vysled

kem mohutnych socialnich hnuti? V mnohem jisti byl. Sotva v!ak tato hnuti byla a

jsou s to ptekro�it sve horizonty. Mkezem

necht je smutna vzpoura britskych hornilcl osmdesatych let. At tak �1 onak, poatupne prosazeni socialniho pokroku v kone�nem d�sledku spi§ bylo a bude vfsledkem a1■tl

pragmatickych a utilitarnieh uvah vedeni firem, jak zajistit socialni klid, prohloubit loajalitu Vll�i �1rmi a zvy§it vykonnost zamlstnanectva podniku. Konec koncd 1 p o s t u p n e z e s p o 1 e � e n ! -t A n i s o u k r. o m e h o v 1 a s t -n i C t V i C 8 s t 0 U p r o d e j e

a k C 1 i V 1 a s t n i m z a m i s t -n a n C � m je z teho! soudku.

Ekonomika je jen jedna, at ma stat ja-

koukoli ideologickou nalepku. Jakekoli projekce do ni musi respektov.at ptedevAim je

ji vnitfni prostfedi, a ne v sobi Apatnl!

skryvat ambice ekonomiku pfekratujici. Cena je tu ptili§ vysoka, a hlavni zbyteanal Tak se to ma 1 se za!itym stereotypem spojovat s ekonomickymi otazkami bezprosttedni otazky socialni. Neznamena to samozrejm� neprojektovat socialni otazky do ekonomiky wbec. Uplatnit se vAak mohou jen zamiry, ktere splnuji kriteriam u�elnosti a efektivnosti hospodata�e �innoati. Je pte-

ce poAetile po!adovat po hospodatake orga

nizaci, aby na jedne atranA byla vyaoce

vykonna a etektivn! a na druhe stranA aou

faanA tlumila, �1 dokonce eliminovala ne

gativni socialni dopady ave vykonnoati. To

to pole je mimo jeji doaah. Otevteno je

apole�enske nadstavbA, ktera je v!ak sotva

fadnA obdAla ,- neumo!n!-11, aby se boaoo-

datstv! t!dilo vyhradnA kriteriem etektu,

a tak ja�o celek bohatlo. Bohatnou-11 pod

nilcy, ail! nejen ekonomika, ale bohatne na

konec 1 spole�noat jako celek. A jedinA bo

hata spole�nost, ani! !ije na 11.kor budouc

nosti, je v stavu d�i� fe!it negativni

socialni situace, ktere a sebou etektivni

ekonomika nutnA nese.

kresba od rw11unskeho karikaturisty Stanescu uverejne-na v nasem - j ak z niizvu vyplyva, novem - sesterskern.

casopise:

Revue pour les droits et les libertes democratiques en Europe de l'Est

mars 1989

55

/

Diskuse & polemika

ODP01IB� PAVLU NAUMANOVI A LUDVfKU VACULfKOVI

Jan Dus

Pavlu Naumanovi /ALTERNATIVA c,2, str, 49-51/ se na komunistech nelibi jejich meto

dy, Jednu metodu ma vsak se stalinisty spolecnou: prekroutit cizi stanovisko, aby mohlo byt drtive odsouzeno zcela bez ohledu na to, co ti druzi tikaji, pisi a delaji, a zcela bez ohledu na vseobecne prijaty vyz

nam slov, Obvinil jsem v 1. cisle Alternati

vy /str. 109-112/ dogmaticke komunisty ze "strasnych skod, spocivajicich ve vybudova

ni a upevneni destruktivni politicke a hospodarsk:e struktury", a z toho, ze posilaji do svych veznic bez ohledu na clanek 28 ustavy ty, k:do jim prekazeji v jejich "panskem rozhodovani". U re:f'ormniho komunisty Dubcek:a jsem konstatoval politovanihodne omyly, ktere ho nakonec privedly k podepsa

ni neblaheho protokolu. Ani tato me. vyjadte

ni vsek: nezabranila Pavlu Naumanovi v tom, ze mne obvinil z "bezbrehe tolerance", a ze napsal, ze se Dus "temer identi:f'ikuje s komunisty /at re:t'ormnimi nebo jinymi/". Co

jsem mel napsat o vladnoucich k:omunistech jeste ostrejsiho, abych se s nimi v ocich sveho kritika "temer neidenti:f'ikoval"? �e mi m�j kritik: prisoudil "bezbrehou toleranci", jsem si u neho vyslouzil pouze tim, ze

rozli§ujt mezi komunisty stalinistickymi a protistalinistick:ymi: k prvnim jsem ostre netolerantni /jen zaslepene zaujate ctenare presvedci m�j kritik o opaku/, zatimco v druhych vidim nepostradatelne a vitane spo

jence proti tem prvnim. Pro meho kritika jsou oboji komunisU stejne spatni a ti reformni vlastne jeste horsi, protoze nebezpecnej§f, protoze ze sebe delaji demokraty, a protoze svou demokratickou fasadou uspesne klamou politicke naivky jako jsem ja, ktereho prj mozna ceka "osud doktora Fausta"

ze totiz nakonec upisu dusi aablu, totiz komunist�m re:f'ormnim nebo jinym.

Pozitivne zni ujisteni meho kritika, ze

v pristim demokratickem usporadani republiky nemaji byt komuniste vytazeni z politickeho zivota. Chybi mi. vsak u neho jakakoli konkretni predstava o tom, jak se u nas k demokratickemu usporadani od nynejsiho stavu monopolni vlady vystrasenych, dokonale

�organizovanych a po zuby ozbrojenych dogmatickych komunistu dospeje. Jenom jedno je z vyvodu meho kritika jasne: k zadnemu dob

remu dilu nepribirat vubec zadne komunisty, ani ty nejreformnej§i, ani ty nejkajicnejsi!

To je v�ak politicka slepota a zpupnost, vylucujici politickou cinnost hodnou toho nazvu. Kdyby se vyjadrovali pol§ti a maaar

§ti nekomunisticti vudcove s takovym suverennim despektem a s neduverou tak hlubokou o vsech komunistech bez rozdilu, jak to cini muj kritik ve svem prispevku /ctete semi/, nikdy by je komuniste nepozvali ke kulatemu stolu, a nikdo by to komunistum vladnoucim ve Varsave a v Budapesti nemohl

mit spravedlive za zle. Obrode pteji v§e

dobre tim sp:!§, ze prozatim dobre pracuje. Usiluje s povzbudivymi pocatecnimi uspechy

o dialog s 6v KSC, a to s touto dek:larova

nou predstavou budouci politiky KSC: ze ta

to politicka strana"prijme rovnopravne partnerstvi s jinymi politick:ymi stranami a spolecenskymi organizacemi samostatne pusobicimi a jednajicimi ••• jak:o demokraticky :t'ormovana a politick:emu soutezeni podrobena slozk:e pluralitniho spek:tra socialisticke spolecnosti". To je prece z ust cesk:ych lco

munist� jina tee nez v r. 1968 a nemeli bychom ji prehlednout. o sobe same tiles Obro

da toto: "V dialogu se zastupci. KSC spatrujeme naznak a pocatek sirokeho dialogu mezi o:f'icialnimi. institucemi a v§emi. nezavisljmi seskupenimi." /Sdeleni pripravneho vyboru klubu OBRODA cislo 2, str. 2/ Bude na nas nekomunistech, abychom protestovali 1 verejne, pokud by se zacala Obroda spojovat s komunisty v struk:turach proti nam. Proc bychom jim vsak meli predem odpirat duveru, podporu, pratelsky kriticky dialog, spolupraci?

Vic nez mne osobne adresovana kritika Pavla Naumana mne zneklidnilo vseobecne odsouzeni komunismu a pera Ludvika Vacu.lika. Napsal jsem autorovi 24,2,t.r. toto: Vase "posledni slo'lo", ze "komunismus je bit:!", ve mne okamzite vyvolalo svar emoci s rozumem. Emoce zacaly Vasemu douf'ejme pouze nejposlednejsimu a nikoli skutecne poslednimu slovu hned radostne pritakat, Vzdyt co vsech-

59

no nam komuniste provedli. Vam a mne nakone� neublizili tek prili§, ale tem milionum jinjch, ktere zahubili, a na§emu narodu, a te na rozdil od narode naprosto nevinne hline. Jenze rozum se Ve§emu nejposlednej§imu mne znamemu slovu vzpira. �eci o reformovatelnosti komunismu, ktere ·v.edou krom� sovetskeho dramatika �etrova Dubcek, Gorbacov, Grosz a mnozi jini, nejsou prece u v§ech techto lid! jen taktike. Jsou-li v§ak mineny uprimne� nemohlo by z uprimne snahy vzejit neco dobreho? Take katolicismus se v nekterych dobach v nekterych zemich jevil jako "zlo samo": albigenskym, valdenskym, §panelskym zidum, hugenotum, netreba pokracovat, ale jak krasne se katolici na druhem vatikanskem koncilu zreformov.ali. Prazsky katolickj arcibiskup dnes dustojne heji pred ateistickym statem obcanske svobody, ktere kdysi prosazovali kaciri a ateiste proti katolicke cirkvi. Take studentum, vedenym v �eneve ne popravi§te za kritiku na Kalvinovi, se musel jevit kalvinismus jako "zlo same", a prece to byli kalvinisticti disidenti, kteri po uteku z anglicke vlesti zalozili ne druhe strane Atlantiku prvni a nejstabilnej§i z modernich demokracii. Komunisticke hnu-1!.i ov§em vyrostlo z jinych korenu nez cirkev. Ale i kdyby se zdarila reforms KSC, ne j,eke§ovska, ale dubcekovsko-gorbecovskogroszovska jen na polovinu nebo na desetinu, mohle by uschopnit ne§e komu�isty aspen k tomu, ze by demokretum predali vladu pokojne a spotadane, podle dobreho prikladu §panelskych :t!'alengistu z r. 1978. Nasilniky je treba tvrde kritizovat, tj. tvrde soudit, ale take je tteba verit v zazraky, protoze jinek bychom prehledli nejlepsi a veskrze realna vychodiska z narodni nouze. - Dnes mohu pripojit: Jek krasne.se zreformoveli komuniste v Maaarskul Podle RP z 1.6. t.r. /str.7/ prohlasil clen politickeho byre 16DS Imre Pozsgay v rozhovoru pro Svobodnou Evropu, "ze nynej§i strenu neni mozne zreformovet, je treba vytvorit uplne jinou, podobnou nektere zapadoevropske socialne demokraticke strerul". Nejvy§ postaveny meJersky

60

komuni.sta, generalni tejemnik 6v MSDS Karoly Grosz, se za ta slova distancovel od soudruha Pozsgaye jasne, ale zdvorile. Uvedl svou distanci prohla§enim "Vazim si soudruha Pozsgaye", a RP nas zpravilo o cele zalezitosti se vzacnou sebekazni, bez vlastni kritiky,prohla§enim z ust vysokeho komunist�ckeho funkcionare dosud neslychaeym. Pozsgay, sice prohlasil maoarskou KS za nereformovatelnou, zatim co ja jsem vickrat vyjedril nadeji, ze by se KSC zdarne zreformovat mohla, ale presto se citim jednim z vedoucich maJarskych komunistu posilen. Vic nez na tom, aby se KSC trvale zlep§ila a prezila, zalezi prece ·na tom, aby jeji funkcionari spolupracovali v pti§tich letech se svymi nekomunistickymi spoluobcany na vytvoreni demokratickeho poredku ve sve zemi, jak to dnes v MaJarsku cini soudruh Pozsgey a mnozi dal§i komunisticti funkcionati, take Karoly Grosz. Pokud se k tomu funkcionari KSC odhodlaji, mohla by u nas KS pr-ezit. Zapustila � nas v mezivalecne dobe blub§i koreny nez·v Maaarsku. Mame u nas •stare komunisticke rodiny", ktere mohou zustat z hlubokych emocionalnich vazeb vernjmi sve strane 1 v dobach jejiho ponizeni a bezmoci, podobne jako zustavalo mnoho starych katolickych a starych evangelickych rodin vernymi sve cirkvi i v obdobich, kdy postihl cirkevni vedeni a s nim celou cirkev prechodny upadek.

Ludvik Vaculik napsal v r. 1968 dodnes proslule, jenze po tak dlouhe dobe pozapomenute Dva tisice slov. Ti, kdo si je po letech vyhledali a znovu procetli, se shoduji v tom, ze to bylo vyjadreni aktualni, zaroven v§ak realisticke, neprovokativni, dokonce velmi mirne z hlediske toho, co se dnes tiskne v Sovetskem svazu, Polsku a MaJersku, proste ze tzv. pamflet v narocne historicke zkou§ce dvou nasledujicich desetileti obstal. Chci proto pokladet crtu "Komunismus je bit!" za autorovo prechodne vyboceni.

17.6. 1989

Uverejnujeme dal§i cast diskusnich prispevku k polemicke stati P e t r a U h 1 a "D e m o k r a c 1 i p r o n e k t e r e" /ALTERNATIVA c.1, str. 89-105/, ve ktere autor vyslovuje sve kriticke vyhrady k programovemu manifestu HOO. v pri§tim cisle umozni redakce Petrovi Uhlovi odpovedet na polemiku s jeho nazory.

MY�LENf VE ST!NU MODLY

Bohumir Janet

Aim et heaven end you will get �erth thrown in, Aim et earth end you will get neither,.

c.s. Lewis /Cil svuj kdyz v nebesich

spetrH I

dostene§ navdevkem zem, Cele v§ek zemi kdyz petriS I

obejme§ nicotu jen./

Alexender Solzenicyn kdysi vyjadril my§lenku o tom, ze podstetne tvurcovske dilo v dejinach nekoneji velci revolucionafi a prevretni v�dcove v§eho druhu, nybrz ti, kdo se snazi zlid§tit, zmirnit a kompenzovet caste katestrofalni nasledky rezolutni sebejistoty cloveke. Jsou to ti, kter! jsou sp!§e nekloneni ke zdrzenlivosti vuci velko• slibnym projekt�m, k zesteveni, zemy§leni a navretu k rozumnosti, slu§nosti a um!rnenosti i v situaci otevtene a vet§inou riskentni konfrontece s temi, kdo i par metru od propesti neptestavej! volat sve sebeuji§fojici "kuptedu leva., zpatky ni krok". V tomto smyslu se mi jevi manifest Enuti ze obcenskou svobodu Demokrecil pro v§echny j_ako dost str!zlivy. a skromny, odvehu a pevnost v§ek nepostradej_ici pokus o rehebiliteci hodnot, kterym obecne tikame tredicni a vyjedrujeme ti.m jisty druh ucty k minulym dejinam. lidskeho snezeni i jisty druh viry, ze zakladem a srdcem tredice neni jen generecemi predavane zlo, nizkost, §petnost a zbloudilost, jisty druh viry v pozitivni hodnotu tradoveneho p�vodu. Je proto nebiledni, ze nosnymi principy my§lenky menifestu jsou d�stojnost, tolerance a plurelite, jimz ov§em nechybi sebed�vera i odvahe vystoupit na svetlo denni.

Tez program manifestu je velmi jednoduchy v tom, ze se zevazuje k usili navratit upadle a zdemoralizovene politice jeji autenticky smysl, jenz ma vyjedrovat odpovednou a vytrvalou sterost o veci obecne a drzet otevrenym prostor, v nemz se mohou realizovet a vzajemne komunikovet spolecenske zajmy lidi. Text manifestu nemohl byt zejiste co do obsehu exheustivni, ani se nemohl vyhnout formalnim nedostetk�m, jez provazeji kazdy obecny a p�vodni pocin. Jeho sep-

�ani bylo motivovano snahou ucinit v nazrale chvili potrebny krok a jeho validite byle podlozene podpisy osobnosti, z nichz nektere poz!veji v na§em narodnim povedomi nesporny moralni kredit.

Jek uz tomu v ceskem historickem cesoprostoru byva, u zrodu noveho hnuti nemohou chybet hlesy, jez se snezi cerstvou my§lenku hned na pocatku zpochybnit a dat nejevo, ze zneji jinou, lep§i cestu. V tomto smeru snad nejradikalneji zaznel prispevek Petra Uhla, jehoz kritickou stet "Demokrecii pro nektere" otiskle Alternative. Text Uhlovy kritiky /mimochodem strankove obsahlej§i nez sam kritizoveny manifest/ sestava jednak· z cetnych polemickych merginalii, jednek z toho, co by se dale nezvat vyjadrenim duvodu pro zasadne odmitevy postoj. Nektere marginalie jsou podnetne a v pripade, ze by byly predlozeny jeko impuls k zpresneni a

my§lenkovemu prohloubeni textu manifestu, mohly by sehrat svou pozitivni roli. Na§ kritik v§ek sve narazove zvolene konkretni vyhredy chape jeko ergumenty pro celkove odmitnuti my§lenky obecne formulovaneho manifestu. Proto se domn!vam, ze pod timto zornym uhlem by polemike s okrejovymi glosemi prinesla jen maly uzitek. Navic nektere Uhlovy vytky, tykejici se nepr. otazky zrovnopravneni advokata a zalobce v procesn!m tizeni meji charakter sofismet, jine pro svou vyslov.ene osobni motivaci p�sobi v konfronteci s fundementalnimi, obecne formulovanymi zamery manifestu asi tak jeko pozadavek, aby ne panorametickem narysu evropskeho kontinentu byl uveden i nazev jiste oblibene visky. Nen! mozne uvadet na pravou m!ru ani vyslovene prem.r§tenosti ve stylu tvrzeni, ze Cherts 77 sveho casu uzivala "ideologicka hesle hegeliansky zboznujici stet" aped., nebot sebesuverenn.eji deklaroveny nesmysl sam blokuje cestu dialogµ. Text Petra Uhla je netolik pestry, misty osobne konkretni, jinde §ablonovite abstraktni a v celku natolik konfusni, ze snaha o d�sledne logickou polemiku by mozna pripominala chytani vetru.

Jestlize se domnivam, ze Uhl�v pocin si zeslouzi neco vie nez mavnuti ruky ci sho-

61

vivavy usmev nad vytrvalym. usilim notorickeho vrhace jablek Iridinych, pak mne k tomu vede presvedceni

1 ze v dane polemice pro

ti manifestu se vyhranilo cosi opravdu zasadniho. Proto.citim jako uzitecne kon:frontovat :filoso:fickou·motivaci negativniho postoje autora kritiky manifestu, dokazat metafyzicke zaklady tohoto postoje ci strucne receno polozit si goethovskou otazku, jakypak duch se to zde skryva. Vzdyt i ten nejradikalnejsi empirik, pozitivista ci materialista musi ve svem mysleni prekracovat obzor pritomnosti, vchazet do jeste ne-jsouci budoucnosti, jit za hranice poznani a zkusenosti pti orientaci dosud neuskutecnenych nadeji

1 cil� a tuzeb a tak ci

onak se vyrovnavat s tim, co cloveka prekracuje, at uz pro to mame pojem zivot, smrt, byt:!

1 nicota, priroda, dejiny, pokrok,

vesmir atd. Uz samotnym faktem, ze zijeme v case, jsme ve svem zaklade udalosti transcendence a plati zde to, co rika Heidegger, ze totiz lidske byti je v zakladu meta-fyzicke.

Nejd�saznejsim vyjadrenim filosoficke pozice Uhlovy kritiky je tvrzeni, ze manifest predstavuje "text, ktery nema se socialismem nic spolecneho". Na klicovem vyznamu uziti slova "socialismus" nemeni nic autorova snaha tento pojem co nejkonkretneji zakotvit a definovat socialismus jako primou demokracii /misty uzito 1 terminu vyrobni demokracie/ na rozdil od demokracie neptime, zastupitelske

1 tradicni, parlamentar

ni. Teto prime demokracie by mela ustit do dosud politicky optimalniho stavu lidskych vec!, pro ktery Uhl uziva ponekud nejasneho terminu "celospolecenska samosprava". Fakt, ze myslenka manifestu miti k restituci tradicn!ch demokratickych forem, je v dane kritice pochopen jako "ustup z levicovych pozic", ustup vlivu nekolika "neokonzervativnich" signatet� manifestu, ci ustup verejnemu mineni, v nemz dle autora kritiky nastal "vyrazny posun doprava". Odhledneme nyni ad toho, ze nomenklaturni skala politickeho mysleni je ve sve podstate cimsi bytostne rela�ivnim a ze proto termin� levicovy-pravicovy, konzervativni-progresivni se v r�znych kontextech politicke a zurnalisticke praxe uziva zcela odlisne, az k paradox�m typu, ze konzervativn! Thatcherova sympatizuje s Gorbacovem, jemuz zas skryte odporuje konzervativn! Ligacov. Z toho vseho jen vyplyve nedostatecnost a melkost podobnych kategorii. Zamerme radeji pozornost

62

na fakt, ze teziste Uhlovy kritiky spociva v autorove sice nevysloven.em, o to vsak s

vetsi samozrejmosti predpokladanem naroku hovorit z pozice pokrokovosti, dobra a spravedlnost1

1 z pozice viry v ideal i z pozice

realneho poznani, eo ipso z poiice nutnosti, ktera se prosadi - vzdyt socialismus, o ktery autorovi la'itiky bezi a ktery z manifestu jaks_i vypadl, je prece integralnim synonymem pro vsechny tyto zminene pozitivni kvality.

Pote, co v dalsim postupu sve uvahy sam tak trochu zakusil £ilosofickou a prirozene lidskou vagnost 1 ponekud nedobry zvuk sve

ho klicoveho poj;nu, pristupuje Uhl k aktu osobni konfese a ctenare informuJe: "Komunisticke idealy - pres jejich problematickou utopicnost - byly a jsou pro mne, alespon v usili, ktere naznacuji, hodnotami nejvyssimi." A o kus dal pak tak trochu na omluvu dodave: "Chapu, ze moje nazory jsou jaksi

"demodes", avsak kdybych se vzdal tohoto pohledu na perspektivy lidstva, perspektivy nikoliv snad skvele a zatici, ale 1 e p -s i nez je soucasnost, nemohl bych pracovat ani politicky, ani v oblasti lidskych prav."

A zde jsme u korene veci. Nebudeme naseho autora uvadet do jeste vetsich nesnazi otazkou, proc prave any komunisticke idealy, ktere ex definitione slibovaly vest ku skvele a zarici budoucnosti, staly na pocatku cesty, jez nas pres more lidskeho utrpeni zavedla az k tristni soucasnosti a proc tedy 1 po zalostne proverce historickou empirii by nas takoveto idealy mely vest k cemusi lepsimu? Zde by nepomohla ani vytacka, ze za vse mohou spatne lidske vlastnosti -vzdyt ideal, ktery nezna realitu, rozsah a k.oreny lidske upadlosti a snaH se pot!rat zlo zlem, je nerealny a spatny ideal, jenz vyhani certa belzebubem a ve svych dusledcich pouze roz�iruje hranice pekla. Flectere si nequeo superbos, mohl by i Marx ocitovat Freudovo oblibene motto, inferne movebo. Nejsem-11 s to dosahnout nebesa, zahybu elespon peklem.

Mam za to, ze leitmotivem Uhlovy kritiky je cosi jineho, nez �patna schopnost videt realitu anebo. nezpusobilost logicke d�slednosti. Vzdyt i nas autor zna pojem nejvyssi hodnoty a pritomnost cehosi nejvyssiho klede iako predpoklad sve prace politicke i sve lidskopravni aktivity. Ano. I kdyz lze o tom stezi podat empiricky, ontologicky ci historicky d�kaz, vedomi, pojem, idea ci 1-

deal cehosi nejvy§§iho provazi lidstvo v celem probehu jeho cesty dejinami jakozto bytostne motivujici, dynamizujici a cilesmernj moment. Zaroven je pravdou, ze predstavy a reflexe tohoto nejvy§§iho se ruznily a ruzni v roznych kulturach, filosofickych soustavach a svetovych nabozenstvich. Myslim, ze je zde velmi dulezite rozli§it dve veci: jednak bytostnou potrebu cloveka zit a jednat pod zornjm uhlem cehosi nejvy§§iho, jednak prakticky pochopitelnou lidskou snahu tote nejvy§§i si nejak zpr!stupnit, privlastnit, zpodobnit, zkonkretizovat. Petrebe pritomnosti absolutniho horizontu je cloveku dana jako lidska duchovni conditio sine qua non, snaha tento obzor uchopit, zpr!stupnit a definovat muze byt pak veci lidske svobody, libovule i svevole. Soud!m, ze napeti techto dvou dimenzi, v nichz zijeme a mezi kterymi musime volit, urcuje obecne lidske dilemma, jez stale jiz kdesi v prazakladu na§i dejinne situace. Tezko bychom hledali jasnej§i exemplifikaci techto puvodnich moment�, z nichz zije a vyrusta na§e duchovni tradice, nez v tom, co prozival narod Izrael v starozakonnim obdobi sve dejinne cesty� lid, jehoz du§e jako by osciluje mezi virou a neverou, mezi zivym Bohem a modlou, mezi vitezstvim a katastrofou.

Od zaznamenani techto historickych pravzor� nas deli eels tisicileti, behem Richz se zmnohonasobila fyzicka moc cloveka, a zej mena moderni veda a technika promenila tvar zeme i politicke a kulturn! parametry lidskeho sveta. V tomto smeru nema smysl v pokrok verit, nebot jej musime jakozto factum proste koq_statovat. Tim mene by bylo smysluplne tento :fakt j_akkoliv adorovat, povy�ovat jej na metafyziku dejin a cinit z technickeho pokrolru a vedeckeho poznani pudu, z niz porostou ne§e nejvy§§i hodnoty a perspektivy. Za mnohem vice vzru§uj!ci, uzasuplny a klicovy pokladam fakt, ze zakladni, �nitrni ci rekneme duchovni situace cloveka ve svete a v dejinach nezmenena f r -v a • Dosud zijeme, snad vystupnovaneji a intenzivneji v situaci, kterou urcuje na§e osudova a 1 te r n a t iv a .

Je pozoruhodne, ze v§echna velka dila v oblasti svetove literatury a filosofie i z tech nejstar§ich obdobi lidske civilizace sdeluj! cosi, cemu i soucasnik vnitrne a spontenne rozumi,a neni proto divu, ze velke umeni a hlub§i poznani relativizujici v§echna historiograficka oddelovani a uzavirani epoch, kultur a civilizaci. Bylo by

nesnadne pojmenovat to, co se jevi jako trvala alternative cloveka; pojmenovat ji a zaroven se vyhnout zjednodu§eni a schema

tismu, ale citim ji jako polaritu otevre

nosti a uzavrenosti, tvorive svobody a

tristni nutnosti, radosti nezarucene nadeje a jistoty poznanych zakonu, polaritu transcendentniho Boha a svetske modly.

Slovo socialismus, ktere Petr Uhl postrada v manifestu HOSu ma zajiste svou historii, svuj intelektualni 1 konkretne prakticky rozmer, V minulosti se mozna k nemu vazal znacny potencial sil rozumu, touhy po lep§im svete, potencial nadeje a snad i v!ry, Velmi si vazim tech, kdo hledaji a cti nejvy§§i hodnoty, vzdyt bez tohoto hledani a respektu by lidsky zivot klesal do stale smutnej§iho /byt konzumne sebekultivovanej§iho/ meterialistickeho prez!vani. Presto v§ak bez zaujatosti jine, nez kterou mi dale konkretni empirie meho my!leni a zivota, musim tici, ze ideal socialismu je ve svem filosofickem zakladu /tedy nikoliv jen proto, ze jej soucasn! §patni politikove a zurnaliste uzivaj! coby ideologickeho pendreku na hlavy tech, kdo nerezignovali na svobodnou cestu my§leni/ pochybny, lstivy a nebezpecny zaroven. Pree?

Bylo by asi zbytecne vest novou polemiku s Karlem Marxem, vytknout mu jeho oti"esny redukcionismus, jeho degradaci cloveke na homo faber ci homo oeconomicus a jeho deklasovani dejin na spolecenskou vyrobu a ti"idni boj, fantasknost jeho cilu a ne�istotu prostredlru k jejich dosazen!, znovu poukazat ne nasilnictvi a nenavistnost v jeho my§leni, na stra§ne dusledky, kterymi toto my§leni, jez vzne§enjmi idealy ve skutecnosti mobilizuje nizke sily v cloveku, zasahlo osudove bezpocet nevinnych lidi. Racionaln! konfronatace idealu socialismu v teorii a praxi /kterouzto praci j:L.z odvedlo dost povolanych a brilantn!ch duchll/ by ve spektru soucasnosti uz mohla oprevdu vyznit jako anachronicke podiv!nstv!. Socialismus dnes jiz vylucne plni /a troufam si rici, ze tak vice ci mene zjevne cinil jiz od sveho pocatku/ funkci modly. Obdarit jej lidskou tvari je stejne jako ozivit masku - vzdyt lidskou tvar iooze mit jedine clovek.

Prapuvodni vyznam modlosluzby spociva v uctivani vytvoru rukou a mysli cloveka, pricemz tyto vytvory, at uz jde o sochy, obrazy anebo ideje, zaujimaji misto nadlidskych ci prime nejvy§§ich hodnot. Modla v sobe fixuje tajemst�!, strach, autoritu a moc, pri-

63

sliby a pozadavlcy, po�atek i celek sveta a takto ovlada a blokuje to nejpodstaynejsi v �loveku: k otevtenosti spontannA smerujici vitalni energii lidskeho ducha. Pusobi tedy jako Moloch, jak to kdys.Kierkeggard vytkl Hegelove universalnimu systemu, jenz pohlcuje ziveho, konkretniho jedince. �lov�k muze mit sveho buzka, muze si ho postavit na piedestal �i do knihovny, zobrazit jeho mohutnou hlavu do sadry, bronzu �i na transparent, A posleze postoupit od techto detskych podob az tam, kde s hrudi nadmutou pocitem intelektualni ctnosti deklaruje cosi nitrosvetskeho, co udelali nebo vymysleli lide, jako svou nejvyssi hodnotu.

Zhoubne konsekvence teto cesty mysleni jsou nabiledni: to, co konal staroveky Nebukadnezar ci Stalin XX. stoleti, deportace narodu, masova likvidace jinak smyslejicich, uziveni otrocke prace na giganticke projekty a sneha vnutit okolnimu svetu svou pfedstavu lidskeho optima, je v podstate identicke, 1 kdy1!. j,mena nejvyMich hodnot jednou znela Marduk a Istara, jednou socialismus a komunismus. Proto je, myslim, na mis

te neduverovat politice, ktera se zastituje

U�ITE�NE ZLO

Josef Vohryzek

Pozadavek demokratickeho pluralismu je dnes v komunistickych statech vscobecne spojovan s ptechodem. k trznimu hospodarstvi. �asto se objevuje nazor, ze k uvolneni tr;!.nich ail by melo dojit vznikem malych a stredne velkych soukromjch podniku. Tento pozadavek je

1 zda se, zalozen na tichem pred

pokladu, ze male a stredne velke soukrome podnilcy predstavuji prijatelnejsi nebo schudnejsi miru obnovy kapitalismu, nez soukrome podnikani bez omezeni. Problem ma ekonomicke aspekty, ktere ponecham stranou. Zaujimam k nemu stanovisko jenom jako laik, ktery s1 vyhrazuje pravo mluvit do toho expertum a ideologum tak, jak se mu veci jevi.

Kapitalismus je hodnotove slovo, zatizene moralnimi konotacemi. Mnohym dela potize pripustit, ze volna hra trznich sil predstavuje kapitalisticky model,a tak dilema resi limitovanim soukromeho podnikani, prestoze smysl podnikani a volne hry trznich s11 je v rustu a expanzi. Na druhe strane existuji postoje,

64

odkazem k "nejvyss:!m. hodnotam", a dat ptednost, j_ak to doporucuje Milan �ime�ka, pragmatismu vlady ve slusnem a prosperujic:!m. demokratickem state. Vzdyt ukolem politilcy, jejiz rehabilitace je nasim cilem

1 je chrenit otevteny prostor lidske svobody. Te svobody, ktera jiz byla obetovana tolika historickfm modlam, a�koliv nejvyssi respekt k ni stal. na samem pocatku nasich dejin.

Moudrost a ctnost vpravde rozumne a pragmaticke politilcy pak asi bude vychazet z hlubsiho vedeni o tom, ze cesta k te nejvyssi hodnote nevede pres politiku, zvraty a revoluce, ale ptes individualni rust a vnitrni promenu srdce a smjsleni. Nasemu Hnuti za ob�anskou svobodu lze tedy zaverem poptat, aby sve pr!padue tezkosti a zkouslcy prekonavalo sileno a inspirovano dobrymi a trvalymi duchovnimi zdroji a v pripade jedne z jeho prvnich kritik snad lze vyslovit nadeji, ze 'nezavisle mysleni 'jejiho autora ponecha svou otazku nejvyssich hodnot jeste otevrenu a neustrne na byt sebeaktivnejsim pohYbu ve stinu modly.

Praha, 27, IV. 1989

ktere z fiaska socialistickeho etatismu a mocenskeho monopolu jedine politicke sily vyvozuji zaver, ze kapitalismus v te podobe, v jake tomuto katastrofalnimu systemu predchazel, je jedine logicke teseni prechodu k demokracii, Tento postoj je obvykle spjat s nazorem, ze socialni stet je zavrzenihodna alternative, ktera konverguje s komunistickym systemem. Kapitalismu a pojeti vlastnictvi, na kterem je zalozen, je pak ptisuzova-na hluboka zakotvenost v evropske mravni tradici a socialni nerovnost je cimsi posvatnym.

Tato kontrapozice pro a proti, totozna s klasickym delenim politickeho terenu na pravici a levici, je, myslim, zestarala. Je neverohodna na prvni pohled uz tim, ze smesuje u�elnost e ideal, instrumentalitu a mravnost.

Kapitalista je, receno co nejstrucneji, ten, kdo kupuje, aby s vyhodou prodal, a kdo najima lidi, aby pro neho pracovali. Jeho

motivaci je zisk. Aby si takto mohl vest, mus! ziskat majetek, ktery prevysuje jeho osobni potreby. Biblicka veta o muzi, ktery zbohatl, protoze Buh pozehnal jeho stadum, chapana nikoli jako oi;lmena velebeni bozi vule a pripomenut! jeho vsudypr!tomnosti, ale jako veta-princip, nevyjadruje ducha, ktery v evropskem mravnim kodu prevazuje. Daleko hlub§! koreny ma ruizor, ze zbohatnuti je podezrele. Rychly socialni vzestup, dosazeny hr.omadenim majetku, nikomu neimponuje. Vysvetlovat toto eticke kontinuum v evropske tradici odkazem k obecne lidskemu sklonu k zavisti je povrchn! a banalni.

D!ky schopnosti rozhojnovat s�j mejetek zauj!ma kapitalista· imperativni postaven! vuci lidem, jejichz schopnosti mohou byt hodnotove vyssiho tadu. Autorite, zduvodnena uspesnosti toho, jehoz motivaci je zisk, je tedy moralne pochybna. Komunisticky rad ale tuto hierarchii nahrezuje tim, ze moc motivovanou ziskem vystrida moc motivovana sama sebou. Moc kapitalisty se tedy legitimuje ziskem, tj. prosperitou, zetimco moc komunisticke vedouc! sily se legitimuje jenom tim, ze trva a s nikym se nedeli. Je zrejme, ze druhe je hor§i nez prvn1.

Po druhe svetove valce probehly v celem demokratickem svete promeny, ktere podminky rozhodovani vlastniku o jejich majetc!ch modifikovaly a omezily. Kapitalismus klasickeho strihu sice vykazoval prosperitu, ale taky vyvolav.al stupnujici se krize, ktere vytazovaly cast obyvatelstva ze spolecnosti a zbavovaly je lidske dustojnosti. Z techto pohrom v.zesly jako masova hnut! obe totality, nacismus a komunismus. Vze§la z nich i tzv. "ideologie lidoveho domova", s n!z ve tricatych letech vystoupil vudce svedske socialn! demokracie Per Albin Hansson, ktery posttehl, jak bida a socialn1 rozvrat v povalecnem Nemecku zbavily delnictvo duvery v demokracii. Aby predesel podobnemu vyvoji ve �vedsku, koncipoval program premeny �vedska v socieln1 stet, ktery demokratickymi prostredky kazdemu zaruci pravo na zakladni socialni jistoty a ne zivot v dustojnych podminkech. Socieln! stet svedskeho typu Je zalozen na socialnich vyhodach financovanych. progresivnimi danemi. Zdaneni zisku a velki}ch jmen!, radikelnejsi nez v jinych zemich, vyvoj podnikeni a hospoderstvi nebrzdilo, ale povzbuzovalo prave tak jako vysoka hladina mezd. Bez techto dvou bremen. by bylo tempo inovaci byvalo zcela jiste mnohem nizsi. Vysoke dane ale zatezuji i prumerne ptijmy ze mzdy a bohate

rozvinuty system socialnich vyhod, ktery se rozvinul po valce a jimz �vedsko predbehlo cely svet, si vyzadal pr!lis rozbujely a nakladny spravni aparat. K zestatnovan! podniW ale socialn! stet tohoto typu nesmeroval, naopak socialne demokraticka vlada nejednou zamitla pozadavky zprava, aby stet vstoupil jako podiln!k do toho ci onoho podniku, ktery v mezinarodni konkurenci neobstal. Zasada socialn! demokracie ve �vedsku znela: stet nebude plytvat penezi danovych poplatniku na pomoc podnikum..

1 ktere nepros

peruji, a na dru.�e strane prosperujic! podniky nedokaze ridit lip nez soukromnici.

Problemy, s nimiz se dnes socialni stet, rozvinuty do krajnosti, potyka, jsou sme§n� male v porovnani s problemy, kterym budeme muset celit my. Nejpodne�tnejsi je tedy v techto souvislostech pro nas to, v cem socielni stet predstavuje vykrystalizovanou podobu demokracie zapadniho typu. Radikaln! modifikace postaveni kapitalisty vytvorila model v te ci one mite rozpoznatelny ve vsech pokrocilych zemich vcetne USA. Kapitalista prestal byt panem nad socialnimi osudy tech, ktere najima. Jako natlakova sila, ovlivnujici dulezita politicka rozhodnuti, musi skladat ucty pred verejnosti v mire kdysi netu§ene a za kazdou neobezretnost v tomto smeru draze plat!. Do popredi vystupuje jeho role nepoliticka a prapuvodni. Je to role medialni, role toho, kdo jakozto akter ve hre trznich sil a spolecenskych zajmu perzonalizuje zekon ekvivalence. Ten pusobi k obecnemu prospechu jen tehdy, je-11 cu den volny prochod. Jeho skodlive ucinky museji byt korigovany pouze posteriorne, t. j. odstranenim ktiklavych nerovnost!, ktere soutez vyvolava, a ne zrusen!m souteze same. V demokraciich zapadniho typu predstavuje politicke spektrum paletu postoju a zajmu, jichz. str!dani u moci vyrovnava tendence, ktere davaji prednost soutezi, proti tem, jez si kladou za cil socialni nerovnost kompenzovat, ale pritom sferu ekonomie nadmerne nezpolitizovat.

Samospravne rizen!, zavedene jako jediny model ve vsech nebo ve vsech vetsich podnicich, by bylo prave takovou nadmernou politizec!. Zarove� by znamenalo odpolitizovan! politiky, protoze hlavnimi tematy obcanske diskuse by se staly otazky technologie, vyroby, odbytu atd. Rozdilnosti v zajmech, ktere by presto zustaly, by byly zamlzeny a zakemu:flovany spolecnym zajmem prosperity podniku a socialne 1 politicky plodny rozpor mezi zam�stnavateli a zamestnanci by

65

nahradila singularila jednotneho zajmu pracuj1c1ch. Ohniskem obcanskeho zivota by se stala pracoviste. Lenin dobre vedel, proc chtel teziste sovet� prenest z bydlist na pracoviste. Na pracovisti se nazorova pluralita vzdycky redukuje na otazlcy bezprostredne resitelne a rozprava smeruje k jednote a k prakticlcy uzitecnym zaver�m spis nez k tfiben1 nazorn. Obcan v roli pracujiCiho nikdy netrva individualisticky na svem tak, jako obcan v roli bytujiciho.

Kombinace samospravy a prime demokracie, kterou navrhuje Petr Uhl, by tyto nevyhody

pravdepodobne pos1lila. Prima demokracie -

pokud je v masove spolecnosti vubec prakticky uskutecnitelna - znamena zrusen1 zastupitelskeho principu a zrusen1 profesionalni sfery poli tiky. Na oddelenost politiky jako povolani od politickeho zivota jako projevu aktivn1ho obcanstv1 se sice velmi zehro, ale u korene techto nark� je mytotvorna nostalgie po p�vodn1 lidske uplnosti z davne, nezkazene jednolite obce, ve ktere vsichni svorne lovili, sili a skladali pisne. Zastupitelskemu systemu a nepr1me demokracii je vlastn1 urcita dvojakost, kterou prime demokracie nem�ze zachovat. Zvoleny politik je na jedne strane povinen respektovat vefejne mineni, pran1 svych volic� a stanovis-

ka strany, ktera ho nominovala a s n1z ai ho volici caste ztotoznuj1. Je k tomu taky motivova�, protoze chce obstat i v pristich volbach. Na druhe strane ho obecne sdilena etika zavazuje, aby se svym voliCWll a sve strane ve vsech promenach verejneho m1nen1 a politickych nalad nepodfizoval, ale tam, kde �esouhlasi, zastaval nazor treba proti

vsem a �iskoval neuspech. tasto prave tako

vy politik casem ziska nejvetsi autoritu a oceneni. Prima demokracie, ktera polltiku de

profesionalizuje a proces rozhodovani provincionalizuje, zadny prostor pro takove kvality a zjemnen1 neposkytne. Zname, tiskem a kriticnosti obcan� trvale sledovane politiky z povolan1 by nahradili amateri

a politicky folklor, ktery by pra.l "prirozenym vudc�m" s autoritou zalozenou na "osobnich vlastnostech" a schopnosti ostatnimi manipulovat.

Jako mylna se mi jev1 i perspektiva, kterou doporucuje Petr Uhl, kdyz vole po "vlade lid1 nad vecmi". Dnesn1 marasmus u nas a demokraticnost i prosperita Zapadu jsou, mysl1m, dusledkemltoho, ze zapedni zp�sob vlady se podrizuje logice veci, a tedy nut

nou m1ru vlady vec1 nad lidmi zachovava bez voluntaristickych zasah�, zat1mco komunisticky fad vse podrizuje jedine v�li.

SAMOSPRAVA, ANEBO PARLAMENT?

Martin Palou�

Za.kladni predmet sporu v debate, ktera se rozvinula okolo Uhlovy. polemiky s "hositskym" mani:festem D e m o k r a c i i p r o v s e c h n y , se tyke vztahu mezi demokreci1 primou a zastupitelskou, otazky,

zda spolec�ska. samosprava, nebo parlament. Petr Uhl je pro takovy politicky system, kde

by "od sameho pocatku byly zavedeny mecha

nismy demokracie prime", a parlamenterismus odm1ta�

"Politicka moc by mela byt rozpustena mezi vsechno obyvatelstvo,a neni-li to dnes z mnoha d1vod� mozne, meli. bychom uvezovat o takovem modelu spolecnosti, ktery by k postupnemu jejimu rozpousteni stale s�efoval. Burzoezne demokraticky perlamentarismus mocensko-partajniho typu to neumoznuje, ba naopak vede k nezajmu, apatii a menipula�i odborniky a politiky, a t1m i k politic-

66

ke a po case i kulturni, moralni a celospolecenske krizi."

Uhlovi oponenti jsou v�ci viz1m samospravne spolecnosti navysost skepticti a Uhlovy ideolocicke formulace jim znej1 nejen nepresvedcive, ba pfimo pohorslive. Je

jich areument je prosty, zeto padny. Coz jsme ve dvacatem stoleti neucinili jiz dosti zkusenosti s totalitarismem, vznikajicim se zeleznou pravidelnosti tern, kde se pod podobnymi hesly podarilo parlamentni demokrecii rozvratit? Coz neni pote, co jsme ne vlastni �zi zekusili a zel stale zakousime, co obnas1 lidovlede vzesla z necace "burzo

azne demokratickeho parlamentarismu mocensko-partajniho typu", nad slunce jesnejs1, ze vychodiskem ze spolecenske krize takto zpusobene nen1 nejaky dalsi vylepseny projekt stejneho druhu, nybrz obnova negovane-

ho? Kdo muze popfit, ze liberalne demokra

ticky politicky system, jak existuje na pri

klad v zapadni Evrope ci ve Spojenych statech, je i pres sve chyby ze v§ech alterna

tiv, ktere se realne nabizeji, zdaleka nejlep§i? ie prave v jeho ramci lze dosahnout relativne nej,vy§§iho stupne socialni spra

vedlnosti, s nim.z Zbane vymozenosti realne

ho socialismu proste nesnesou srovnani? Presto, ze na rozdil od Petra Uhla jsem

rovnez zastancem parlamentni demokracie a

nad nabidkou "prosperujiciho a slu§neho de

mokratickeho statu" nos v zadnem pripade ne

ohrnuji, presto, ze Uhlovo marxisticko-leninsko-trockisticke verovyznani mi je abso

lutne cizi, dovolil bych si zde vystoupit

na jeho obhajobu. Nepopiram, ze si Uhl ve

sve polemice nepocina zrovna nejcist§im zpu

sobem. Zcele opravnene se mu vycita, ze misto, aby se nejdriv snazil porozumet, oc dru

he strene wbec jde,a ez s ohledem na to

stavel vlastni protiargumenty, vede s mani

festem De m o k r a c ii p r o

v § e c h. n y - zpusobem, ktery je pro lidi

myslici jako on priznacny - ostry ideologic

kj boj.

Jde mi v§ak o neco jineho. Spor, ktery

zde Uhl evidentne zamerne rozdmychava, ma

nejen tony ideologicke, nybrz i stranku vecnou. Kon.flikt mezi demokracii pfimou a zas

tupitelskou ani zdaleke neni pouhym obehra

nym trikem, pouzivanym pri pripravach "svt'§

tovych revoluci 11 leninskeho razeni, ci ne

bezpecnou iluzi moderniho evropskeho intelektuala urciteho typu. Be ani z nej neply

ne nutnost volby mezi dvema alternativnimi vladnimi formemi, ktere se navzajem vylucu

ji, jak se snazi sugerovat nejen Uhl, nybrz 1 nekteri jeho kritikove. Zda se mi spi§e,

ze ve vztahu demokrecie prime a zastupitelske, ke kteremu Uhl obraci pozornost, jde

o cosi mnohem zakladnej§iho a tudiz dulezitej§iho, o cem by se v kezdem pripade dis

kutovat melo. ie se zde odrazi urcity problem cherekterizujici tradici evropske demo

kracie od sameho jejiho pocatku, problem,

jenl prave pro na§i soucasnou "paralelni

polis" je nenejvy§e aktualni.

Nemohu si odpustit maly komentar ke kri

tice, se kterou do polemiky s Uhlem vstoupil historik Jaroslav Meznik. Uvazovat v historicke perspektive o rozdflech mezi primou a zastupitelskou demokracii, jak to cini on, odmitet jednu a horovat pro dru

hou, aniz by se nejdrive vyjasnilo, co vlastne maji spolecneho, mi nepfipada nej

§{astnej§i. A uvadi-li Meznik jako priklad

prime demokracie antickou polis jenom pro

to, aby nam mohl sdelit 1 ze "totalne ztros

kotala" - dalo by se snad take rici o neco

jadrneji, ze skoncila na smeti§ti dejin -a rychle obraci pozornost k historicky us

pe§nej§i demokracii zastupitelske, kterou

nam doporucuje jako jedinou perspektivni

alternativu, obavam se, ze �e naprosto minul s tim, oc bezi. Nemuze nam "tota.lne

ztroskotav§i" prima anticka demokracie nabidnout prece jenom o neco vie nez svuj

"zidealizovany" - a tedy nepravdivy - ob

raz, a sice urcity ideal ci lepe urcitou ideu, ktera uchvatila nejen Athenany pate

ho stoleti pred Kristem, nybrz i jejich

evropske dedice? Ideu svobodneho jednani

a ideu plurality, ktera podstatnjm zpuso

bem formuje i na§ spolecensky zivot? Je ta

to idea skutecne tak mrtva, jek nam chce

Meznik namluvit? Nejsou vlastne cele deji

ny /vcetne vzniku a vyvoje stredovekych

stavovskych snemu/ jedinym velkym prukazem,

ze i pres netispechy, pokud jde o jeji rea

lizaci, pres mnohe historicke porazky, pres

okamziky, kdy se zdala byt pohrbena navzdy,

tu stale nejak je, ziva a pusobici?

�ikame-li dodnes v duchu starych �eku,

ze demokracie je takove statni ztizeni, kde jsou si v§ichni obcane pred zakonem rovni,

kde v§ichni maji zarucene pravo svobodne jednat, spolurozhodovat o vecech verejnych

a vubec se plne podilet na v§ech moznostech,

ktere zivot v polis cloveku nabizi, plyne

z toho, ze na teto elementarni urovni nemu

ze byt demokracie jina nez prime. Ostatne

netvrdi to jenom Petr Uhl a jeho ideologic

ti souverci, nybrz shoduji se v tom v pod

state v§ichni novoveci revolucionari /komu uz samo slovo revoluce zni podezrele, necht si precte znamenitou knihu o modernich re

volucich Hannah Arendtove on Re y O -

1 u t i o n , The Wiking Press, New York 1962, odkud jsem cerpel nektere in.formece

a postrehy zde uvedene, mezi nez patri, jak

se casto zapomina, i "otcove zekledatele" /Founding Fathers/ revoluce americke: •Je

evidentni," napsel jeden z nich, James Madi

son, "ze jine politicke usporaaani nez teko

ve, ktere spociva na schopnosti s a m o -

s p r a v y /on the capacity £or self-go

vernment, podtrz.MP/, by nebylo slucitelne

s geniem lidu Ameriky; se zakladnimi princi

PY Revoluce; s onim u§lechtilym odhodlanim, kterym j� prodchnut kezdy, kdo se zasvetil

veci svobody." /A. Hamilton, J. Madison a J. Jay, T h e F e d e r a 1 i s t , A John

Harvard Library Book 1961, J9. dopis J. Ma-

67

disona, str.280/ Jinou veci ov§em je a predmetem jine de

baty, jak na tomto zaklade vytvorit politicke teleso tak, aby fungovalo a zejmena, aby

bylo dostatecne stabilni. Zde se teprve set

kavame s problemem politicke reprezentace, kterym spor s llhlem zecal; nepr. s dilematem, zda se od reprezentanta ocekava, ze bude plnit vuli a prani svych volicu, ze bude hlasovat, jek by ne jeho miste h]asoveli o

ni, ci zda dostal od svych volicu na dobu sveho mandatu svobodu cinit politicka rozhodnuti podle sveho vlestniho uvazeni atd.

Chtit zde rozebirat jednotlive aspekty teorie politicke reprezentace ci to, jek je tento problem resen prekticky v jednotlivych modernich republikach, a diskutovat v§echna pro i proti by bylo samozrejme neunosne. Na

misto toho pouze neznecim ideu, kter:u v souvislosti s principem zastupitelske demokracie mel jiny z "otcd-zakledetelu" americ

keho statu, eutor Deklarece nezavislosti, Thomas Jefferson. Ten se k moznostem politicke reprezentece staviH krajne nedc"1verive a jeho myslenka, jek se s problemem v ramci republiky vyporadet, byla kupodivu hodne uhlovska. Prosezovel totiz takovy pravni a

poli ticky system, ve kterem by "velka" re

publike federalni vyrustele z mnozstvi republik "melych": "Elementarni. republiky na urovni volebnich okrsku /wards/, republiky krajove /counties/, republiky jednotlivych statd Unie a konecne republike federalni by

mely vytvaret stupnovity system vlady, kaz-

da majici svoji pravni zakladnu i svdj podil na moci ••• " /cit. podle Arendtove, op. cit. str. 258/. Jefferson byl totiz presvedcen, ze jedine takto bude mozn.o i do budoucnosti zechovet puvodniho ducha svobodne republiky, jak ji vytvorile Revoluce, a celit onomu nebezpeci, ktere plyne z toho, ze u

tak velkych statnich celkd, jeko jsou Spojene st�ty, nelze se obejit bez systemu po liticke reprezentace. Bez existence "melych republik" totiz politicky zivot, odehravajici se pouze v reprezentetivnich organech, zecne pomalu, ale jiste degenerovet: stane se zalezitosti politickych odbornikd a profesionalu a onen duch svobody, ktery jej o

zivoval, se z nej vytrati. Na uplny zaver uz jen malou poznamku o

hledne nasi paralelni polis. Domnivam se,

ze to bude prave one, ktera drive ci pozde

ji polozi zoklad obnovenemu demokratickemu zrizeni V na§i zemi ci alespon se stane predobrazem, jenz bude tuto obnovu inspiro

vat. At uz se jeden jeji obyvatel hlasi k tomu a druhy k onomu politickemu smeru, zkusenost, kterou cinime vsichni spolecne,

pobjvajice v jednom verejnem prostoru, zkusenost toho, co Vaclev Havel nazval antipolitickou politikou, je nesena duchem demokracie prime. A ne to bychom nemeli ani dnes v diskusi nad moznymi politickymi strukturemi budoucnosti, ani ez je budeme treba jednou skutecne vytvaret, nikdy zapo

minat.

NESOUHLAS S JEDN!M NESOUHLASEM

Jindfich Kone�ny

Precetl jsem si clanek Petra Uhla "Demokracii pro nektere" a musim priznat, ze fade rysu jeho polemiky je mi sympaticka, ackoliv sem jsem take signatarem HOSu. Ocenuji, ze se ne problem snazi divat, mohu-li toho terminu pouzit, "socialistickyma" ocima. Presto mam dojem, ze text misty cp! ideologickou zatuchlinou, ze se v nem vytraceji realie soucasnosti a ze mu schazi dialekticky princip. Pokusim se proto vyslovit svuj nazor na nektere problemy, a to dokonce z marxistickeho hlediske, protoze i ja jsem timto my§lenkovym proudem ovlivnen.

Jaky je hlavni problem soucasnosti? Dom-

68

nivam se, ze je to vztah lidi k socialismu a ze pri hledani odpovedi no tuto otazku rnusime vychazet z konkretnich podrninek, ktere soucasny stav navodily. V neuskute�nenem idealu je vzdy nebezpeci, ze se zecne rozkladat a hledat nove prvky, ktere se sice

od puvodniho projektu odklaneji, ale presto smefuji ke stejn�mu cili, kterym je v nasem pripede smysl pro demokracii a socialni

spravedlnost. Je znamo, ze stredni a mladsi generece je vuci soucasnosti znacne kriticka. A cim mladsi generece, tim je vdci so

cialismu prikrejsi. N� sned vuci idealu, ale vuci praktikam, kterymi se realizuje.

tredni generece je tolerantnej§i, ono .erxovske "vedomi je ur�ovano bytim" se zde tkazuje jeko prevdi ve.

Kazda generece ma pravo tvorit svuj pro

jekt uskutecneni idealu. Muze ho opustit, je-li zklamana, a nastolit novy projekt, ctery v§ek nemusi znemenat opusteni idealu )uvodniho. Takze engelsovsky re�eno, v bo

ji mezi politickou moci a opozici nejde o tridni boj ani o zmenu struktur, ale spi§ J p o 1 it 1 c k e z a s a d y • K ur�itemu idealu se jednotlivi lide priblizuji z ruznych perspektiv, i kdyz je historickou zkusenosti, ze v kterekoliv totalite je velice tezke zustat "autentickym" �lovekem, ktery by nemusel hrat schizofrenni roli rozdvojene osobnosti. Osobnosti, jez ma

vlastni vedomi, ale protoze se boji o svou

existenci, prijima vedomi, ktere ji vlastni neni, a podili se ne deformeci tim, ze se

necha deformovat. �lovek zije v totelitnim systemu pod obrovskym tlekem a je zcele lhostejne, zde je socielistou, liberalem

ci entisocielistou. lTh:ol totelitni moci je jesny - zlomit cloveka. Proto to volani po plurelismu jako alternative, jako sanci pro lidsky suhjekt.

Vratme se v§ek k tomu nejpodstetnejsimu, k socialismu jako spolecenskemu idealu, jako vedecke discipline. Socialismus je skutecne vazny historicky /tedy i vedecky/

problem, ktery se projevuje v rede modifikeci. Jestli je mozne ve vsech existujicich

typech soucasnych socielismu najit prvky, ktere se teoreticky blizi idealu, pek prekticky se tomuto idealu spi§ vzdeluji. Na druhe strline lze v demokratickych spole�nos

tech najit prvky, ktere se podstatne pfiblizuji socialnim prektikam, ktere bychom radi zavedli iv socialismu. Mam na rnysli demokrati�nost, spoluro�hodovani odbor�, socialni peci, lekarske o§etreni, dovolene a buame uprimni - i znecny blahobyt /treba ve �vedsku, a nejen tam/. A je otazke, zda soucasny byrokraticko-despoticky mechunismus nepoti'ebuje ke svemu prehti prave onen "ne-

dokonaly" socielismus, protoze jinak by se

zcela zhroutil. Takze rozbiti /nebo prekonan!/ tohoto systewu "neefektivn!ho" socialismu je jednim z kardinalnich ukolu dne§ka.

Nezbyva nic jineho, nez obnovit ur�itou

kontinuitu s celkovym historickym vyvojem, prehodnoti� kupi'. roli vlastnictvi, resit

problerny fekticke politicke plurality ap. Prave novy pohled na zpusob a for.ny vlest

nictvi pritom povazuji za jeden z rozhodujicich predpokladu nutnych spolecenskych

zrnen. Pojem "soukromeho" vlestnictv1 se vyviji a meni a je otazka, zda nejeky soukrom

nik vykoi'istuje tolik, jako dnesni socialisticky stet. Soukromy mejitel ci sdruzeni vlastniku zustavaji prece pod kontrolou statu a ur�enych pravidel podnikani, prehl�dnout nelze ani redikalizaci odboru, kte

re v pluralitnim systemu hraji ve vztahu k vlastn!kum roli vyznamneho partners. Skutecnost, ze delnik i v budoucnosti bude nabizet svoji precovni silu, vychazi z jeho postaveni v tvorbe spolecenskeho produktu a je

mu lhostejne, jestli se ne tvorbe hodnot podili v zestatnenem nebo soukromem podniku. Dulezitejsi je pro nej poptavke po precovni

sile, moznost vydelku a koupeschopnost penez, ktere ze svou praci obdrzi.

Petr Uhl pise m.j. i o rozpusteni politicke moci mezi v§echno obyvatelstvo. Zda se mi, ze zatim je spis obyvatelstvo roz

pusteno v politicke m.oci. Nevic reds lidi

trpi "civilizecni chorobou" unevy z politiky a odmita ucest na sprave veci obecnych. Neni pochyb, ze na na§i "netrpelive" ceste

k socialni sprevedlnosti se udelale spousta chyb a omylu. Byt ebsolutni je smesne a historicky tregicke. HOS se tekove ebsolutize

ci vyhyba. Je to sdruzeni obcenu, ktere na bazi urcitych zkusenosti na�rtlo projekt ke zkoumani moznosti. A netvrd!me, ze je to projekt ebsolutni, rozhodne j_e to ale pozitivni moznost. Teprve v kontextu vsech os

tatnich moznosti a s11 se ukaze jeho pravdivost. Program HOS neni definitivnim navodem, je pouze navodem k hledani.

69

,NA OKRAJ PROBLEMfi SEVER - JIH

Petr Grefnetr

"Proc, profesore Hnido, a vy, doktore Slamo, a take ty, mistre Bumbacile, proc s takovou jistotou vefite, ze jste o vsem tak dckonele pouceni7"

Myslim, ze nechcete byt z tech, koho tyto Roueltovy versiky oslov.uji, a proto snad dovolite maly prispevek k sympatickemu dopisu ing. Jana Tonnera /Treti svet jinek, Alternative c.2, str. 59-61/ Petru Uhlovi. Pekny uryvek z tzv. polofikce �patne casovany bezenec Otty Ulce, velmi chytreho cloveka, ale slabeho spisovatele, mne prinutil sahnout po knizce filosofujiciho endokrinologa Josefa Charvata. V doslovu jeho dodnes podnetne brozury �lovek a jeho svet /Avicenum, 1974/ me uz v presivych sedmdesatych letech zaujaly mj. tyto idealisticke myslenky :. "problemy tretiho sveta se nedeji natrvalo resit ani dary sebe stedfejsimi. Nebylo by dobre delat z t�chto zemi almuzniky a la.mat jejich charakter. Pomoc je nutna, ale tak, aby se ruohly doprecovavat stoupajici urovne vlastnim usilim. Takovy program je sice mene efektni, je i pomaly, ale zato bezpecny." Mimochodem: jeste pozoruhodnejsi doslov je v Charvatove knize �ivot, adaptace, stress /Avicenum, 1970/.

Citat z Ulcova "romanu", napsaneho pred deseti lety, vydaneho v Torontu v roce 1985, lze lacino odpalkovat poukazem na vlastni autorovu poznamku: "Za v:yslovene usudky jsou odpovedny samy postavy, nikoliv autor." Nekdo zase muze konstatovat, ze text uz je prestarly. Mne vsak vedl k dalsim, prepodivnym asociacim. Vzal jsem si k ruce jeste starsi knizku PhDr, Eduarda Urbana Toxiko-

Tolerance je svatost mnohdy podavana i bezvercum.

Je to lakava iluze, ze se zkratkou da dojit rychleji do r.�je.

70

manie /Avicenum, 1973/, konkretn� kapitolu Kathovy typ /str.131-140/. Velmi doporucuji tuto fascinujici cetbu, ktera nema nadeji na reedici. Auter zde uvadi sve�ectvi ceskeho lekare Kanii: "Naprosta vetsina Jemencu propadla omamne rostline kath, pro jejiz pestovani se zabira stale vice pudy a pro jejiz dskani mnohy Jemenec obetuje i posledni peniz." Jde o neobycejne silnou droeu, konzumovanou po staleti v Somalsku, Keni, Etiopii, ale i na jihu Afriky. Priteltechnik pobyval loni nekolik mesicu v Adenu. V obou Jemenech se pry hojne kathuje. V Jiznim Jemenu - lidove demokreticke republice - je k tomu statem vycleneno pul druheho heho dne v tydnu, kdy zivot v zemi ochromi haluci!,o�enni kath. Droguje tu udajne vetsins solventnich muzu. Koran vyslovne dovo-luje vericim uz!vani bylin, coz vysvetluje velke rozsifeni hasise a kathu v muslim-skem svete. Prof. Vladimir Vondracek uz v race 1935 napsal: "Pti delsim uzivani kathu klesa pud pohlavni. V kathove krajine jest velke mnozstv:i svobodnych Mohamedanu i v pokrocilem veku, ac jinak jest to povazovano za prihenu". Dulezitou charakte

ristikou drogove zavislosti kathoveho typu je uporna psychicka zavislost a nepr!tomnost tolerance. Zrejme nejakym paradoxem narody holdujici kathu tyto jedy potrebuj! ke svemu preziti.

Z tor-oto nesouvisleho dopisu by nakonec nekdo mohl usoudit, ze jsem propagandistou zdravotnickeho nakladatelstvi Avicenum. Vidite, k jak odlehlym, ale mozna i zajimavym vecem privede cloveka impuls kritiky manifestu HOS, s niz upr!mne nesouhlasim.

Neoznacujme poradi hodnot trvale co kdyz je budeme chti� po c�se �enit.

Mravni abeceda by mela byt srozumitelna vsem -dokonce 1 analfabetum.

Bibliografie, p:reklady

Z ANKETY KAPITALISMUS, SOCIALISMUS

A DEMOKRACIE

Redaktori americkeho ·�asopisu "Collllllentary" predlo!ili po�etne skupin� intelektual� nasleduj_ici tvrzeni a otazky: Uy§lenka, !e mezi kapitaliswem a demokracti lllll!e existovat prima spojitost, se v nedavne dobi! za�ala jevit jako prijatelna 1. ti!m, kdo by kdysi takove tvrzeni pova!ovali nejen za nespravne, ale dokonce za politicky nebezpe�ne. Poaobn� je tomu s nazorem, !e prav� socialismu je vlastn:! ur�ita dispozice podlehat "poku§eni totality". Rostouci vliv t�chto m;y§lenek byl zat!m. nejvice patrny v Evrop� - napr. mezi t.zv. "novymi £iloso:t'y- ve Fre.ncii

! v pracich Paula Johnsona a dal§ich Angl -�an� - ale zda se, !e pochopeni pro takove nazory roste iv USA. Jakou d�le!itost ptikladate tomuto vyvoji? Nuti vas to pr.om;yslet znovu val!'e vlastni nazory na kap1talismus1 socialismus a jejich vztah k demokracii"t 1.brerejnujeme preklady odpov�di tri vyznamnych predstavitel� 811lericke socialni demokracie.

SID NEY IIDOK:

o otazkach socialismu, kapitalismu a svobody se §1roce diskutovalo davno pred tim, ne! se socialisticky sen o spole�nosti, v ni! j�ou v§ichn1. "svobodni a vzaje� rovni", zm�ll.11 v Sovi!tskem svazu a jeho satelitnich statech v no�ni w�ru totality. Tyto otazky se staly aktualn! zejmena mezi intelektualy, kter! byli .k socialiswu pritahovani ani ne tak pr.oto, !e by ho pova!ovali za dostupny prostredek k odstrani!n! chudoby, ale proto. !e pro ni! zn811lenal pr!slib osvobozeni lidske aktivity a roz§!ten! svobody.

Logika t�cbto argument� byla d�kladn� zkoumana tem�r pred 35 lety v me druhe ser11 rozhovoro s Maxem. Eastmenem, ktery se tehdy pod vlivem Friedrichs von Hayek stal horlivym pr!vr!encem systemu net!zeneho vol• neho podnikan!. Teh.dy jsem byl prekvapen pqdivnym rysem diskuse, ktery se �asto znov.u opakoval iv nasleduj!cich rozhovorech na tote tem.a. Zda se, !e kritici marxismu ve snaze dokazat, !e socialismus nezbytn� znamena konec politicke a kulturn! svobody, se op!raj! o ustredn! dogma ortodoxn!ho marxiswu, - teorii histori_ckeho materialismu. Ortodoxni marxiste zestavaj! nazor, !e zp�sob vyroby ur�uje ptevladajic! charakter kultury kapitalistick·e spole�nosti /stejn� j,ako v§ech tt!dnich spole�nosti/ a !e tedy politika, vzdi!lani, um�ni, £ilosorie a na-

·bo!enstvi "odra!ej!" zakladn! ekonomickou struktur.u. Kritici marxismu take tvrd!, !e zp�sob vyroby by byl stejni! rozhodujic! i pri ur�ovan! kultury socialisticke spole�nosti, ale !e socializovana ekonomika, ktera zdaleka nelllll!e poskytnou� pevny zalclad pro skok z kralovstv! nutnosti do kralovstvi svobody, by nevyhnuteln� zni�ila politicke a kulturn! svobody, vnesene do svi!ta se zrodem kapitalismu.

Oba tyto krajn! nazory trp! zjednodu§ovan!m a nedostatky ka!deho historickeho monismu. Ekonomika spole�nosti vylu�uje jJste mo!nosti. e vidy omezuje alternativy �innosti,. stejnA jako zaklady budovy vylu�uji ur�ite typy nadstavby. Ale na tych! zakladech lze vybudovat bua v6zeni, nebo luxusni penzion. A znalost zaklad� nam. S8Jjla o sob� neumo!n! ptedpovAd�t presny po�et podla!i

1

ktera na nich budou postavena 1 material a zp�sob konstrukce, vnittn! vyzdobu a spoustu dal!!ch ddle!itych podrobnosti.

Vliv ekonomicke organizace na lidske my!leni

1 idealy a chovani nabyva wznych

stupnO a jeho s!la �as od �asu kol!sa. At u! tomu. v minulosti bylo jakkoliv, ma.m pocit, ie v na!! epo!e /od 1. sv6tove v.alky/ zpOsob politickeho rozhodovani ovlivnoval na!i. kulturu. prinejmen!im stejp� vyrazn6 jako zpOsob vyroby. Zale!itosti tohoto druhu nelze ov6rit pomoci pojmova analyzy, ale empirickjm socialn!m a historickym zkouman!m.

Zastanci nazoru,- ie jJi.kykoliv vyzn8Jllny zasah statu do ekonowickych zale!itosti, at ul formou vlastnictvf nebo kontroly

1 ne

vyhnuteln� vede k politicke tyranii a kulturnimu despotiamu,�tn6 nara!ej! ne n�ktere zjevne obti!e.

l. Jakoito ekonomicky fad rungoval kapitalismus v politickych systemech ruzna!w cherakte:ru; v!ce �1 men� demokratickych nebo autoritativn!ch a dokonce i v zem:!ch, jako I.talie, Japonsko a mmecko, ktere demokraticke £ormy politiky v ur�ite dob� zcela opustily. Jestli!e tedy ekonomi.cky system. kapitalismu neur�oval jednozna�ni politicky a kulturni statut

73

spole�nosti, v nich! :fwlgoval, pro� bychom se meli domnivat, !e rizewi nebo socializovana ekonomika mus! drive �1 pozdeji, bez ohledu na stupen a rozsah rizeni nebo socializace, vyustit v totalittirstvi?

2. Pova!ujeme za dane, !e ka!de,uplne nebo v prevledajici mire socializovana ekonomika je dnes charakterizovena pronikavej§im_a tyran§tejAim despotismem, ne! j�lcy existoval kdykoliv v m1nuloat1. Uicmene historicke zeznamy jsou zrejme a nepopiratelne� v ka!dem takovem ptipade byla politicka demokracie zni�ena drive, ne! byla ekonomika socializovana. Neexiatuje ani jedina demok.raticka zeme, v ni! behem let doAlo k podstatnemu rostu v.erejneho sektoru ekonomiky, at uz zespole�en§tenim nebo prostrednictvim vladni kontroly a subvenci /jako Anglie, Svedsko, Norsko, l:lolandsko nebo Spojeru� staty/, v n.U by se uskute�nily pochwurne predpoved1 tykajici se vymyceni nebo alespon radikalniho omezeni demok.ratick:ych svobod.

). Srovnejme ekonomiku Spojenych stet� a Velke Brittinie a stav jejich politickeho a kulturniho !ivota na prelomu 20. stoleti a dnes. A�koliv diky tarifnimu systemu nebyia ekonomika techto zemi uplni svobodna, prece jen byla svobodnejAi ne! nyni, vzhledem k men§im statniw ztisah\lm. a kontrole. Presto je dne§ni praxe v posuzovani jeV\l_v oblastech svobody politickeho a umeleckeho vyjtidreni, svobody "zivotniho stylu", v otevrenosti pro kacirst�i v akademicke oblasti 1 mimo ni, V toleranci r�zeych nazor�, pti akceptovani nekonven�niho sexualniho chovani natolik volna, !e .v nekterych oblastech hrani�i af s libov�li. Rostouci statni kontrola ekonomiky v demokraticlcych statech nevyustila v postupne oslabovani svobod politickeho a kulturniho !ivota.

4. Srovnejme americkou ekonomiku behem obou svetovych valek a kratce po nich. V l. svetove v.Uce pr.obihal obchod s velm1 uizko� urovni statni kontnoly ekonomiky. V tem!e obdobi jsme v§ak za!111 nejh.or§i politickj teror v americke h1stor11. Behem 2. svetove valky vlada prakticky prevzala nizeni americke ekonomiky ovladaniw cen· a pridelovym systemem. Presto bylo politicke ovzdu§i takove, !e zastupci Socialisticke strany 1 Socialisticke strany prtice - z nich! !adna nepodporovala val-

74

ku - smeli promlouvat k armade. Jedinou velkou chybou byla kruta a zbyte�na internace japonskeho obyvatelstve v Kal1-�ornii

1 zorganizovana tehdej§im guverne

rem Earlem Warrenem. �im byl zp�soben tento rozdil? �aste�nA povahou neptitele, • niml jsme bojovali, ale je§t6 vice vAdo�im vystrednosti l. sv�tove valky a touhou vyhnout se jim. Jed1ny po!adavek na zat�eni Normans Thomase, ktery obhajoval pravo stavkovat ve vale�nem promyslu, vze§el pfitom od V\ldc� komunisticke stra

ny. Timto ani v nejmenAim nepopirame, !e eko

nom1cke vztahy jakekoliv spole�nosti hluboce ov.livnuji jeji pol1t1cke instituce a jednani - ty, jak ukazuje vznik "statu blahobytu•, mohou mit ale dalekosahly vzajemny vliv na rozvo� ekonomiky a ne pterozd�len! bohatstvi V jejim. ramci. Vyznamne je to, ie V !adnem ze "stat� blahobytu" nebrani vledni kontrola ekonomiky /bez ohledu na moudrost a proveditelnost regula�nich opatreni/ voli��, aby zbavil� �ladnouci atranu moci. Tu a tam se.objev! mimoparlamentn:! pokusy o potla�eni pol1t1cke opozice, ale nejsou tastej§i ne! srovnatelne epizody v obdobi nef!zene ekonomiky a zt!dka maji uspech, narazi-11 na rozhodey odpor.

Ve Spojeeych statech je nAkdy jako d�kaz podemiltin! tradi�nich svobod v d�sledku ekonomickych zasah� statu uvadeno to, h ministerstvo zdravotnictvi, vzdelan! a socialni pe�e /HEW/ byrokraticky uchvatilo akademicke tunkce prostrednictvim zavedeni maskovaneho systemu kvot pod hrozbou propadnuti vhch federalnich subvenci. Je to sp!h presvAd�ivy d�kaz nedostatku moralni odve.hy ze strany na§ich vyznamnych univerzit. Kdyby byly sladily ave usili, postav1ly se na odpor linll HEW a prednesly sv�j ptipad Kongresu a soud�m, nebot na nich zavisi schopnost obrany naroda, mohly zastavit byrokrety z HEW V jejich po�inani. NAkdy unl!e byt ekonomiclcy nakladne vzpiret se vynosu vlady, 1 kdyl je to ui"edne-narizen6 Kongresem a soudy, ale vernost akademickemu poslani univerzity to mill• vy!edovat. Ti, kteri uvad§ji tuto ne§tastnou kapitolu nedavne akademicke historie jako d�kaz, !e neopravnene zase.hy do ztikladnich svobod nutnA musi wisledovat za vladn!mi dotacemi, by vles.tne vysvetlovali je§tA zeva!nej4i pr!pady podlehnuti sile kepitalu v nefizene ekonomice ne jako poruAen! zekladnich lidslcych prav, ale jako �elostnou slabost moralnich kvalit. Neoblibenost nebo dokonce vzne§ena chudoba

mt1.�e byt cenou, kterou zaplat:!me za obranu svobody proti byrokratt1m v demokratickem state blahobytu", ale takova obrana rozhodne nevyzaduje odvahu Sacharova a Bukovskeho.

Nicmene mus!me ve svetle historicke zkulienosti, kterou mt1ze ignorovat jen fanatik nebo blazen, pretavit i ptedstavu socialismu, at uz pro tuto .. revizi uz:!vame j1:1kehoko-· liv pojmu. Dt1raz mus! byt polozen ani ne tak na pravn:! formu v:lastnickych vztaht1, jako na moraln! idealy demokracie j1:1kozto zpt1sobu Uvota, poj!mane jjiko shodu zajJ)lu v:aech ob�ant1 spole�nosti rozvinout se plne jako osobnosti. Ekonomika by mela byt chapana jako prostfedek k doaazeni tohoto c!le. Co se ty�e kvality lidskeho zivota, je tento pt:!atup dt1lezitej!f nez pouha opatren! vedouci ke znarodnen!, nebot pti neexiatenci svobodnych odboro mohou byt deln!ci vykotistovani vice nez v soukromem sektoru demokratickeho ."statu blahobytu".

Nebudeme-li klaat ptilill velky dt1raz na vykonnost, vet!m, ze je stale jellte formalne moine zabezpe�it. avobodnou volbu povolan! a svobodnou apottebu i tam, kde byla vets! �ast promyslovych odvetv! kolektivizovana. Ale vzhledem k moinosti totalitetstv:! je to v: takovych pripadech pr!li! nebezpe�ne. Ztreta politicke svobody by zmeuile ekonomiku v neam!rne mocny nastroj repreae lid!. Proto je v zajmu svobody moudreja! a bezpe�nejai pe�liv:e ohrani�i� rozsah socializace, op:!rat se o nek.tera t!zena promyslova odvetv�, rozsahle_aoukrome podnikani, verejna sdruzen!, dnuzstva, o zvyaeny pod!l deln!kt1 na r!zeni tovaren stejne j1:1ko o je-

. jich v.eU:i zastoupeni v Mdic!ch vyborech valkych korporac! a o dala! prosttedky zvy§ovan! po�tu center ekonomicke moci.

Vyznamne je, ze a�koliv v nekterych faliiatickych zem!ch byla demokrucie obnovena bez ob�anske valley, an1 v jedne zemi, kde uchvatil1 moc komuniste, nebylo zatim dovoleno vratit se k demokracii. Abaolutni ovladan! ekonomiky kom�istickou stranou wnoinilo upevnit druh dtlaku hora!ho nez cokoliv v predchozi historii lidstva a pouz!t system. ptidelovtin! chleba a praca k posilovan! konformity.

• Dala!m dt1vodem pro zachovan! soukromeho sektoru je to, ze pomaha zabezpe�ovat podnety ke zvyaovan! produktivity a k inovacim, bez nichz nelze udrzet minimalni dt1stojny zivotni standard, pod nejz by v civ111zovane spole�nosti nemelo byt dovoleno lidskym by�ostem kles.nout a ktery l:.:e zvylii t tach-

---

nickym pokrokem. Je prizne�wi, jak malo technickych a pr�slovych inovac! se objevuje v sou�asnych,kolektivizovenych spole�nostech, jejichz ekonomika si. od sameho zrodu pt1j�ovala, kupovala nebo kradla technologie, dovednosti. a objevy svobodne zapadn! ekonomilcy.

Prohlaaujeme-11, ze Nklademe avobodu na · prvni m!sto", lze toho v: dne§n!m svH� do

aahnout sp!!e navratem k nef!zene ekonomice volneho podnikan! nebo rozvaznym. rozvojem demokratickeho "statu blahobytu" zbaveneho byrokraticlcych vyatfellru? Svobodou nem!nim pravo delat si, cokoliv ae komu zachce, coz by vydstilo v hobbesovakou valku vaech proti v!em, ale strategicke svobody projevu, tisku, shromazaovani, pravo na nezaviale odbory a justici a souhrn dal§ich prav spjatych s demokraci! v: nejlliraim slova smyslu. I kdyz jsou to svobody vzajemn� propojene, existuje jejich ur�ite pored! co do priority, jimz se t!d!me, kdyz se dostavaj! do konfliktu. Krome anarchiatt1 vHchni. chapou, ze vzhledem k tomu, ze kazda avoboda logicky znamena omezen:i opa�ne avobody - mam-li pravo volne mluvit, oatatni nemaj! pravo mi v tom zabranit - musi existovat atat, aby uplatnovan! t�chto ob�anakych a politickych svohod zaru�il. Jakekoliv dal!i :funkce sv�rene statu mus! byt omezeny dzkostlivym. lpen!m. na techto atrategickych svobodach. V demokracii by sta� m�l byt povazove.n. za ochran� ce lidakych prav, nikoliv za nevyhnutelneho nept!tele.

Ti, kdo tvrd!• ze je pro ne prvotada svoboda, maj! ptevaznA na mysli svobodu koupe a prodeje, coz je totei jako zdt1raznovan! zisku. Icyzi kapitalista - �in!-11 tak - nan! bezcharaktern!. Ale mus!me doufat, ie pti obran� demokratickeho svAta proti totalitn!m . dtokt1m bude i kapitaliata pokladat za prvoradou politickou avobodu. Kdyi vaak vidime, s jakou horlivost1 se n�ktere skupiny finan�nikt1 1 pl?\lmysln!W a farma��--derou jedna ptes druhou, aby rozliir11,y obchod 8 komunistickym1 zem�m1, a porovname to se soustavnym a z�sadovym bojem organizovaneho odboroveho hnut! v USA, AFL-CIO, prot1 potla�ovani lidskych prav kdekoliv na svAte, setkavame se tu a rozd!lnym potad!m hodnot • A skute�nost, ze Solzenicynovi a Bukovskemu poskytl vetejnou platformu Oeor�e Meany a n1kol1v Ford nebo Carter, ma. v celosvetovem boj1 za lidska prava vice no! jen symbolicky vyznam.

75

Sidney Hook napsal radu knih o filosofii a politice, jako napr. Hrdina v d�jinach, Od Hegela k Marxovi, Revoluce, reforma a socialni spravedlnost a Pragmatismus a tragicky smysl livota. Je emeritnim profesorem filosofie na newyorske univerzit� a vedoucim vyzkumnym pracovnikew na Mooverov� institutu ve Stanfordu.

BAYARD RUSTIN:

D�vody, kwl1 niml se znovu_vynorila diskuse o vztazich mezi socialismem, kapitalismew a svobodou, jsou pon�kud zahadne, ale diskuse je zrejmou skute�nost! a zavalnym intelektualnim jevem. Pro jiste u�ely je dokonce molne hovori� o nave antisocialisticke wy§lenkove §kole, a�koliv jej! pr!vrlencL maji protichildna presv�d�eni pohybujic! se od semianarchismu k liberalismu, od konzervativismu k nabolenskemu mysticis-mu.

Tento navy antisocialismus se podle v§ech znamek stave jak:yms1 protidogmatem, nahradni virou, ktera je kaldym coulem stejn� strnula a vystredni jako stereotypni podoba socialismu, jil kritizuje. Jako takovy zjednodu§uje dillezite a slozite problemy t!m, le je vklada do abstraktniho, jednorozm�rneho ramce, ktery svadi k omylilm, nebot predklade kle.mne a nerealisticke alternativy. N�vy entisocialismus se molna vyvine v pozitivni socialni rilosof11, ale take by se mohl stat pouhym nastrojem cynickeho postoje k demokrac11, k molnostem reformy e k 1-

dealilm rovnostL a socialni spravedlnosti. Spi§ nel aby osv�tloval problemy vztahu mezi totelitou a demokrecii nebo objasnoval hrozby, jiml musi demokraticka spole�nost �elit, milze se tento my§lenkovy proud stet dogmatem, ktere zatew.nuje otazku, jek uv�dom�le a svobodn� usilovat o obecne cile spole�nosti tim nejrozumn�j§im molnym zpil

sobem. Valnou prekalkou pri hodnoceni usudku,

I� socialismus ma vadu totality a le kapitalismus se vyzna�uje vnitrni souvislosti s demokrac·ii, je velka rozmanitost sml!ril socialismu, nebo presn§j1, po�etnost a ruznorodost hnuti a filosofii, ktere se k tomuto ozna�eni hlasi. Jestlile se nedohodneme na tom, kterym typem socialismu se zabyvame, nebudeme wit ladnou §anci posoudit platnost t�chto antisocialistickych a prokepitalistick:ych tvrzeni. Pro mne ma socielismus smysl jen tehdy, je-11 demokraticky. Z wn.olstvi sm§ru hlasic!ch se k socialismu jen jeden nese toto ozna�eni· opravn�n� -takovy socialismua, ktery uznav�, le demokracie je hodnotna p e r s e , ktery se

76

za demokracii jednozna�n� stav! a ktery neustale upravuje predstavy socialismu ve sv�tle demokraticke zku§enoati. A to je socialismus stran prace a stran socialn� demokratickych a socialisticlcych v zapadn! Evrop�. Abychom zd�raznili, le socialismus je demokraticky z presv§d�en! a nikoliv jen proto, le je to u�elne, povaluji za ulite�rie ztotoznit tuto f1losof11 se socialn! demokracii. Ma t..o tu ptednost, ze je pritom zd�razn�no, le soc1al1amua nebo socialni demokracie jsou var1antam1 demokracie a zaroven se odm!ta mylne tvrzen!, le demokraticky aocislismus je jediny z =ha am�r� socialismu.

M.aji-li n�kteri kritici socialismu shovivav�j6! naladu, uznavaj! demokraticky charakter socialn! demokrac1e, ale tvrd!, le existuje neslu61telny protiklad mez1 socialistickymi my§lenkami tohoto hnuti a jeho demokrat1ck:ym1 praktikwni, ktere slouzi

jen jako pouha dekorace tohoto zjevneho socialismu, nebo zcela zpochybnuj! jeho d�v�ryhodnost. A�koliv. tento argument byva rozv!jen s ur�itou eleganc! a vybrou§enoati, v zasad� nabyva podoby hrubeho ekonomickeho determinismu. Neni pocbyb, ze t o t a. 1 n � kolektivizovana a planovana ekonomika obsahuje zarodky totalitn! nadvlaey. Konzervativci a liberalove nejsou jedini, kdo rozpoznavaji toto nebezpe�i. Sou�asni socialiste uznavliji toto riziko jak ve vladnich postupech, tak i ve svych programecn. Toto nebezpe�! v6ak nem�ze vytvotit zakladnu hospodatske pol1t1ky nebo podstatu zodpov§dne socialni filosofie.

Druhe tvrzeni, ze mezi kapitalismem a demokracii je nevyhnutelna souvislost, �asto vznika spi§e jako odmitnuti totality nez jako pozitivn! schvalen! kapitalismu. Teto wy6lenkova 11n1e ma v6ak rozhoctne tendenci stat se n��im. vie nez j_en apologil statu quo, vedc k idealizaci kapitalismu, nAkdy dokonce v jeho nejdestruktivn�jA!ch projevech. Z historickeho hlediska byl vztah mezi kepitelismem a demokracii neptimj, nepokojny a nejisty. �asto se zapomina, le 1 pri volnem podnikani �le existovat systematicky dtlak. Kapitalismus omezuje a ochromuje demokracii, pokud mu v tom nebrani jine sily. Jsou dostate�ne d�vody pro skepticky postoj k 6aatym uji§t§nim, at ul explicitni1.11, nebo implicitnim, le pouze existuj!ci struktura kapitalismu je slu�itelna s demokrac1i. Krit1c1 socialismu tvrdi, ze socialni reformy ve "stat� blahobytu" jsou ceatou k nevolnictvi, tedy prokazateln� nespravnjm

postupem. Pritom vyraznejsi verejne zasahy do ekonomiky, rozsiroveni socielniho zakonodarstv.i a zavadeni rozsahlych prerozdiHovacich program� tyto reformy velmi �asto podporovaly, aniz by omezovaly lidske svobody. "Stet blahobytu" pomahal rozkvetu demokrecie tim, ze zmirnoval pocit deprivace a nahrazoval tezkosti a nejistoty bezpe�im a poskytnutim prilezitosti. Ne nahodou je ve spole�nostech blahobytu demokracie nejbezpe�nejsi a extremisticke skupiny nejslablii.

Nicmene je nutno pripustit, ze prokapitalisticke argumenty prece jen obsahuji vyznamne zrnko pravdy. Nelze je rozptylit jako ideologickou kourovou clonu, nebot je mozne uznat, ze mezi kapitalismem a demokracii existuje d�lezity vztah, a sou�asne zastavat kriticky postoi ke stetutarni moci, rozdeleni bohatstvi a zisku a k dalsim rys�m kapitalistickych spole�nosti. Zda se, ze rozhodujici pro existenci demokracie neni system tradi�ne ozna�ovany jako kapitalisticky, ale zaruka rozmanitych instituci, siroce rozdelene ekonomicke a politicke moci a demokraticky du� zakotveny ustavnimi a institucionelnimi zarukami politickych svobod a svobody sdruzovani.

Zejmy a obavy, ktere nekoho vedou k odmitnuti socialismu a uvitani kapitali�wu, jsou jedine�ne, ale nemaji k socialismu vylu�ny vztah. Spise se zda, ze probleuzy a tendence, jimiz jsou tyto obavy vyvoleveny, jsou tek.rka vlastni poveze modernich industrialnich spole�nosti. Abychom uvedli jen jeden aspekt tohoto problemu� existuji mocne tleky, ktere pohybuji temito systemy smerem k vets! verejne kontrole. z opa�neho po-

. hledu je ukolem zabrenit, aby demokraticka spole�nost nebyla pohlcena svevolnou a apole�ensky nezodpovednou moci. Vsichni, kdo uznevaji tento problem - konzervetivci, 11-beralove a socialisti - maji moznost vest vzajemne pou�ny dialog a teto moznost by mela byt vyuzita. Bez takoveho dialogu se bude perspektiva socialni demokracie lisit od per&pektivy konzervativc� a nekterych liberal� v tom, ze uplatnuje sirsi a, jok vetim, presnejsi pohled na pottebu odpovednosti moci. Zdroj nebezpe�i koncentrovane a ne� zodpovedne moci je nejen v r.ukou statni byrokracie, ale 1 v rukou pr�myslov,foo vlastnictvi a rizeni. Je-11 den tento protiklad k rozsahle vledni moci, socielne dewokraticke presved�eni /s.dilene mnoha libertHy/ I

ze rozvoj, svobody a dosazeni plnejsi demokracie vyzaduje, eby ekonomicke rozhodovani bylo vice podrizeno verejne kontrole,

·------- - --· --·-

predstavuje ur�ite dilema. Toto dileme vsak neni n�resitelne. Nevede k nezbytnemu opuA� Uni socialistickjch ideji a ideaH, ale k jejich modifikaci a k delsimu rozvoji. Prakticky to mimo j1ne znamena opozici k vladnim zesah�m, ktere jsou vnucene a vsete�ne, a k politickym prektikam, ktere jsou spole�enaky nebo ekonomicky neu�iru:i.e nebo neproduktivn:!. Je to poznan:! 1 ze "stet blahobytu'! neni jen neatrojem ovladeni /rizeni/ spole�noati, ale take inatituci, ktera sama mus! byt spole�ensky a demokraticlcy rizena.

Socielismus nelze zredukov.at na ekonomicky vzorec, na atrukturu vlaatnictvi. Je tte

ba aledovat ho ze spole�enskeho, politickeho, etickeho, atejne jako z ekonomickeho hlediska. Socialni dewokracie je pragmaticke ¥ire zakoten4ne v touhach a potrebech pracujicich lidi. Je idealistick.8 1 ale ne mesiesake. V t.om nejsmysluplni!jsim vyznamu je aocialn! demokracie pokra�ovenim a dal-1:!m rozvinutim liberelnich hodnot. Toto v USA n�kay prehlizime, pr.otoze ze slozitych hiatorickych a aociologickych d�vod� postredame explicitn4 socielne demokraticke maaove hnuti. Nicmen4 atejne jako v Evrop� L v teto zemL ma socialni demokracie plne za�lenene liberalni aapirace: oavobozeni utla�ovanych akupin, individualni autonomii, intelektuelni svobodu, toleranci rozdilnych nazor� e v.lastni vladu prostrednictvim zastupitelskych instituci. Liberelove a aocialni demokrate se nejen �aato ocitaji �ok po boku pti praci na bezproatredni� apole�enskych rerorma�, ale take se �iroce shoduji v nazorech na t.o, co tvoti dobrou spole�" nost a j�k ji dosahnout •

Slo�ity vztah mezi socielni demokracii a sou�aanym kapitolismem bezpochyby mate mnohe z kriti�. Socialni demokracie je napadana zleva jeko podrizeny partner v kapi-

taliatic�em systemu a zprava pro·;v�j--protikapitalismus. Na obou nazorech je neco pravdy. Sou�aany program aocielni demokracie se zabyva mnohem mene zruAenim kapitelismu nei zahajenim proces.u rerorem, ktere zmtm! jeho nespravedlivoati a nepravosti. Tento rozdil je kli�ovy a meli by si jej uv�domit vsichni demokrate bez ohledu na srlj poatoj k aocialiamu. Osilim zreformovat spoletnost se social�:! demokracie snaz! zachovat a roz6irit dve vyzne.mne pozitivn! rysy liberalniho kapitalismu. politick� svobody a schopnoat vyrabet. Socialn! demokracie tak neni prokapitalisticka a prozatim ani tvrd4 protikap1ta-11st1cka. Ve akute�nosti ut socialni demo-

77

-

kracie /a v USA zhruba odpovidajici koalice pracujicich /labor/• liberalu a mensin/ kapitalismus do znacne miry pozmenila. Socialni demokracie zaujima pruzne stanovisko k institucionalnim opatrenim a socialnim reformam; nechce na spolecnost pusobit podle nemenneho planu. Kazdy socialne demokratickj navrh je wotivovan a overovan z hlediska pravdepodobnych nasledk:11 p�o demokraticky zivot spolecnosti. Socialni demokracie je spise metodou socialnich zmen nez definici toho, jak by spolecnost mela vypadat.

V prumyslovych demokratickych atatech se budouci polticka rozhodnuti budou nejvice zabyvat tim, jak umoznit, aby smisena ekonomika fungovala. Ma-li byt politicka diskuse produktivni, musi se zabyvat spise otazkami spravneho skloubeni svobody a rizeni /kontroly/, individualismu a kolektivismu, planovani a trhu, nez vybirat mezi c1stymi /ryzimi/ systemy. Nadale bude P,tetrvavat zasadni rozdeleni levice a pravice, jak tomu bylo vzdy, ruznost nazoru na rozdeleni bohatstvi, moci a na tridni status.

Hodnota a prislib socialni demokracie, politicke filosofie usilujici o rozsireni demokr&cie do vsech oblasti zivota, se nezmensily; zmenily-11 se, pak vzrostly. Budeme potrebovat vice nez jen technokraticky pragmatismus, abychom vyres111 slozite prob-

lemy dneska, i ty, ktere se jiz dnes zacinaji objevovat na obzoru. Potrebujeme filosofi1 , ktera je zcela zalozena na demokratickych hodnotach. Jsem presvedcen, ze socialni demokracie takovou filosofii je, i kdyz j1 jeste nepochybne lze obohatit, vytribit a dale rozvinout. Zajmy socialni demokracie - jak dosahnou vetsi bezpecnosti, blahobytu, spravedlnosti, svobody a vetsi ucasti na ekonomickem rozhodovani - jsou stejne dulez1te jako vzdy.

Bayard Rustin, president Institutu A. Philips Randolpha a narodni ptedseda socialnich demok:ratu USA. Je autorem knihy Postupy ke svobode: Promenliva podoba cerneho protestu.

CARL GERSHMAN:

Co me znepokojuje na vyvoji popisovanem v otazkach, je pocit, jjlko by pr!lis mnoho 11di bylo ochotno vzdat se prilis rychle prilis mnoha veci. Zejmena 11S1D na mysl1 tendenci odmitat socialni demokracii nebo dokonce popirat jeji samotnou ex1stenci.

Je-li svet rozdelen n� kapitalismus /a tedy demokrac11/ a na socialismua /a tedy totalitarst�i/, kde zbyva misto pro soci�l-

78

ni demokracii 7 B�<f

j�--povai"ov�na za neco, co nelze zretelne odl1sit od kapitalismu /tento nazor zastava Michael Novak a dalsi "demokraticti kap1taliste" spolu s bezpocetnymi levicovymi socialisty a komunisty/, nebo nevyhnutelne smeruje k total1tarstv.i /vildcim propagatorem tohoto nazoru je Irving Kristal/. Uboha soc1alni demokracie. Zatracuji ji za to, ze je kap1tal1sticka i soci�l1sticka, demokraticka 1 t�talitatska, a dokonce j� ani neprokazi tu leskevost, aby uznal1 jeji existenci.

Ne v§ichni intelektualove zatrat1li nebo poprel1 socialni demokracii takto rychle. Jean-Francois Revel reagoval na "exkomun1-kaci" socialni dewokracie ze strany levicovych socialistu Um, ze ji popsal jako"po-11ticko-ekonomicky system, ktery znacne efektivnim zpusobem smiril social1smus se svobodou a samospravou; ktery si pr1psal k dobru zna�e uspechy jjlk v ekonomice, tak v oblasti socialni spravedlivosti; system, ktery ma nav!c tu vyhodu, fe skutecne exia

tuje." Raymond Aron napsal, h v.ilechny zapadoevropske spole�n�st1 a jej1ch instituce "se pravdepodobne budou vyvijet smerem k urcitemu druhu socialismu /v sirokem, neurcitem slova smyslu/. Zredukujeme-11 tento pojew na j1ste m1n1mlllll vyzadovane pol.it1ckou demokracii, ma nasleduj;!ci rysy:. statni zasahy, ktere maji zajistit celkovou rovnovahu• zvladnout obchodni cyklus a zmensit na minimum dusledky neocekavaneho kolisani pro jednotl1ve socialni skup1ny; soc1alni zakonodarstvi zarucujici zakladni prava, zejmena v oblasti vzd�lani a zdravotn1ctvi; prirnj, progresivni /nikol1v proporcionalni/ system zdaneni a vice c1 wene rozsahly ve

rejny sektor ••• ". Socialn� demok:raticky system� tuk jak

jel pop1suji Revel a Aron, neni total1tni. Je antitotelitn!. A neni kapitel1st1cky, ackoliv v sobe kapitalismus zahrnuje. Vztah kepitaliswu a soc1alni demokrac1e pr1pomina vztah motoru a auta. Motor vytvari silu, ale neurcuje, kam auto pojede. "Kapitelisticky systew..vyroby",,pil!e Revel, "je socialne neutralni. Jeho funkce je � i s t e e k o n, ow 1 c k a". Zebyva se "vyrobou, ziskem a 1nvesticem1", ale jakofto "ciste ekonom1cky system nema zadne socialni poslani /uce�, amysl/". Soc1alni demokrac1e mu toto poslan! dodav.a t!m, fe ufiva bohatstv! vypr.odukovaneho kapitalismem k dosnfeni aocialnich is-flu.

V zemich jako Svedsko a NSR podporil socidlne demokraticky statni oparat investice

a ekonomicky rust danovou politikou, ktere umoznila zdatnym firmam prezit a prosperovat, a take se snaz! udrzet vyrobu a zam�stnanost b�hem ekonomickych poklesu prostrednictv!m. proticyklickych opatren! podporuj,!-

_c!ch. inv_estice a akumulaci strojniho vybaven!. Socieln� demokra�icky stet vyhrazuje dostate�nou �est bohatstv! vytvoreneho ekonomic.kym. systemem. k zabezpe�eni rozsahle podpory obyvatelstva a zeroven. ponecheve dostate�ny nadbytek pro op�tnJ investice, takze promyal zusteva produktivni. Pokud j,e velka �ast prebytku odved�na "stetu blahobytu", prumysl upade a v konetnem dusledku nen! vytvoreno dostatetne bohatstvi k zabezpe�en! blahobytu.

Vyse popsene politicke metody byly t!m. ti on!m. zpuaobem ptijaty vsemi socieln� demokratickymi stranami Evropy. /Ve jmenu liberalismu byly rozsahle uzity 1 v USA./ Socialn� demokraticka strana Francie zaujala odlisny postoj., ale podle Aronovych slov pouze proto, ze 11·tv:rde skute�nosti v:olebni ar1tmet1ky" si vynutily /do zna�ne miry pokusne/ spojenf s lrnmunis ty. Kretce reteno, socialn� demokraticlcy pregmatismus Eduarda B�rnsteina triumfoval nad utopismem a dogmatismem jeho "socialistickych" odpurcu.

Leszek Kolakowski nabidl uzite�nou definici socialismu: neni to "stev dokonalosti, ale spise hnuti snaz!ci se uspokojit pozadavky rovnost1, svobody a vykoruwsti, hnut!, ktere stoj! za namahu jen tehdy, uv�domujeli si nejen slozitost problemu ukrytych v kazde z t�chto hodnot ·zvlest, ale 1 to, ze tyto hodnoty se vzejemn� omezuji a lze jich dosahnout pouze kompromisy". Pruv1covi 1 le-vicov! kritici socielni demokracie budou nemitet, ie tohle ne:c.i opravdovy sociali�wus. Ale obra£me vyrok Irvinge Kristola /ktery ztotoznoval socialismus s totalitabatvim/ - "socialismus je to, co soc1al1smus �in!." Snad muiewe souhlasit, kdyz nazveme tento jev socialn! demokraci!, coz je pojem zteteln� nesouc! ducha demokraticke reforwy, ktery je pro moderni demokraticky socialismus vudti.

Vyznamne je1

ze levicov! socialiste a kapital1sti�ti odpurci socieln! demokrecie za ni nemohou nabidnout zednou jinou alternativu. N�kteri levicovi socialiste navrhuli jeko moznost tizen! prumyslu d�ln!ky. Levicov! socieliste take nevyuz!vej! trzn! systJm zelozeny na cenovem mechenismu. Ale dosud nikdo ani nenazne�il jinou woznost, ktera by neptedstavovala centrelizovany pri-

kazovac! typ planovan!0n�m2-vsechna rozhodnut! �ini vsemocna byrokracie - system zjevn� nedemokraticlcy a neu�iney. Kapitelisti�t! odpurci socialn! demokracie kladou odpor vsem socieln� demokraticlcym reformam, obecn� vzato ale nepodnikaji nic, kdyz maji moc tyto reformy odvolat. Zrejm� v�d!, ze zrusen! "statu blahobytu" by nebylo ani. pro�editelne, ani politicky popularni.

Socialn! demokracie prokazala svou schopnost t!dit zepadni ekonomilcu i spole�nost a wysl!m, ie obstoji 1 v sou�asne ekonomicke bouti. Pokud dnes prod�leva krizi, jak se domn!vam, jej! pri�iny spo�!vaj! sp!se V

konkretni politicke �innosti, ne! v socialn! a ekonomicke politice. lilavnim problemem, ktery stoj! pted socieln!. demokraci!, je to, zda dokaze zajistit demokratic.kemu sv.�tu veden! v politic.ke� a ideologickem soupeten! 8 komunismem. Jej::( reakce na tuto vyzvu zat!m nebyla odpovidaj!c!, zejmena z d�vod� ptetrvavaj!c!ho rozd�leni a polit1cke sla

bo&ti Evropy, kde ma socialni demokracie svou zakladnu, a take pod vlivem naru§en! rovnovahy sil, coz vedlo k pos!len::( tendenc! k neutralit� uvnitr socialn! demokracie.

z toho vsak sotva vyplyva, ie mus!me �ekat oziveni demokraticke politicke vule od obhajcd kapitalismu zamerenych proti sociaini demokracii. Je tfeba m!t na pam6ti, ze kapitalismus je, podle Revelovych slov, "�ieU ekonomick:y system", ktery je neschopny usp�sne se zapojLt do dlouhodobeho politickeho a ideologickeho boje. Joseph Schumpeter ocenoval ekonomicke uepechy tt!dy kapitalistu, ale take ptesn� posttehl, ze je "politicky bezradna a neschopna nejen vest svuj narod, ale 1 zabezpe�it sve d!l�! tr!dn! zajlllY". Bur!Z.oa muze byt "genius v obchodni kanceleti, ale jinak je zcela neschopny oponovat argumenty hlupe.lrum, at �i-;-ptiji- · mac!m pokoji nebo od re�nickeho pultu." Schumpeter doll.once predv!dal j11ko vrchol ironie, le bur!oazie bude bez ohledu na sve presv6d�eni prodevat ave cenn.e zbo!i ruskjm totaliterum. "Takhle pracuje bur!oazn! mysl", napsal, "a bude tak pracovat v!dycky, i pod katovou opratkou." Snad Schumpeter �etl ono slavne memorandum, v n�mz Lenin predpov6d�l, !e "kapitaliste nam otevtou uvery, ktere nam poslouz! k podporovan! komunistickych stran v jejich zem!ch. Poskytnou ?8m suroviny a techn1ku 1

k.terou postredame, a obnov! ne! vale�ny pru111Ysl, ktery pottebujeme pro budouc! vit6zne utoky na na§e dodavatele. Jinymi slovy se budou ze v§ech ail snazit

79

ptipravit si vlastn! sebevraldu." Nen! tedy div.u, le v radach zapadn!ch

konzervativcd panuje poralenecka nelada, nebot nemeji nic, co by mohli vrhnout do kon1'11ktu s komunisty, zb�hlymi v leninske taktice a v um�n! "ideologickeho boje". Vskutku lze sotva ocekavat, ze budou schop

ni odpov!daj!c! obrany, natol protiutoku,

kdyz tr!da, j!! sloz111 slib vernosti, ur

cuje svdj vztah ke komunismu podle meritka, j!mz. posuzuje i vsechno ostatn! - podle prospesnosti/zisku/ - a na tomto zaklade je ochotna uzavr!t smlouvu s aablem.

To je d�vod, proc komuniste vldy ver111, le mohou existovet vedle kepiteliswu a vyuz!vat ho, ackoliv vzhl!zej! k okamliku, kdy ho s konecnou pletnoat! porez!. Pritom ani

na okem!ik nezapochyboveli, le socialn! de

wokracie je smrtelne nebezpecny nept!tel. Komuniste casto vyhledavaji takticka spoje

ni se socialisty a socialiste se casto pod

voli, at u! ze slebosti, pod vlivem iluzi

nebo z taktickych d�vodd - ale rivalita na

dale pretrvava mezi politickymi stranwni, v odborovych svazech, mezi intelektualy a zej

mena na urovni ideologie, kde nikdy nem�le

dojit ke kompromisu mezi socialni demokracii a totalitatstvim.

Nazor, ze svetovy zapas je boj_ mezi kepitelismem a socialismem, se obrac! srun proti sobe, protoze pr1pisuje kapitalismu

politickou roli, kterou ne�le hrat. /Uz samotna iefinice tohoto boje je klicovym politickym ustupkem vilci totalitatstv!, kte

I'emu by nemelo byt dovoleno dHat si naroky

na I a d n o u stranku zapadni humanitarske tradice, et socialisticke ci nesocialisticke/. Tento nazor take neni presny, protoze predpoklada, le jde o ekonomicky boj,

Mnoz! si kladou spravne otazky, ale Hdi se chybnymi odpov�cki druhych.

I hloupost ma sve hranice, ale jsou neprehledne.

80

•

zat!mco ve skutecnosti jde o politicke soupereni mezi demokracii a totelitarstvim. V ekonomicke oblasti jiz Zapad nad komunistickylD.. svetem rozhoduj!c!ID.. zp�sooem zv!tezil. Podle libovolneho kriteria - ekonomickeho r�stu, technickeho pokrolru, produ.ktivity deln!Jru - nejsou utlacovatelske spolec

nost_i Vychodu pro dynamicke zapadni spolec-·nosti zadnym souperem. Ale zakl.edni otazka,

kterou vyslovil Aron, zdstava� "Urcuj:!. tato kriteria osud statd?" Neni dosud Y 1 r � u,

v Machiavelliho pojet:!. schopnost kolektivni cinnosti a historicke livotni s:!.ly, nedale

onou konecnou pr!cinou osudd narodd, jejich vzestupu 1 padu? Perspektivy se nlllile men!,

ptevracej:!.. Na Zapade smeruje trend k vets! demokra

cii a budoucnost je v hnuti za demokraticke

reformy. Proto mus!me prave v tomto hnut:!. hledat oliveni demokraticke politicke rlle.

Jen ze skutecne motivace k reformam, zlep

seni a posilen:!. dewokraticke spolecnosti se m�le vytvorit politicka vdle, ktera by tuto

motivac1 branila a ktera by roz!itila demokreticke h_pdnoty v mezinarodnim me.Htku. To

to o!iveni nenestane, jestlile aocialni de

mokracie /siroce definovana jeko zakledn!

hnuti za dewokraticke reformy/ nebude vedena nazorem, ze komunismus, a nikoli kapite

lismus, je tou n�jvetsi pteka�kou. Je men�

prevdepodobne, le k oziveni dojde, budou -

11 obranci kapitalismu nadale tvrdo§!jn�

zobrezovet socialn! demokracii jeko nevidomeho egenta totaliter1smu. Je to sp!6e ve

domj, agent·--tie-mokrecia - ne jej:!. neptitel, ale jej! hlavni J:Ul.deje.

Carl Gershman je vykonnjm reditelem Socialne demokraticke strany USA.

C!m to je, le hloupost vldycky kalkuluje a v�tsinou.

Jen malokter! v�di, �e z hledi!te vedou stejne schody na popravist�.

Z dopisll

••• Podarilo se nam dat "do kupy" asi 40 lidi /zatim/,_ s nimiz se schazime na vice-mene pravidelnych schuzkach, Lide se pomalu zbavuji strachu, uci se volneji vyslovovat sve nazory, jevi zajem, Mluvim o "obycejnych" lidech ruznych zamestnani, vzdelani, intelektualni urovne, tedy o jakemsi vzorku "lidu". /U jedne skup_iny by la schuzke zahajena modlitbou,/ V techto krouzcich o 5-15 hlavach dislrutujeme pfi pratelskych posezenich o politickych udalostech, ekologii, komunalnich problemech ap. Ucelem je udrzovet a pokud mozno rozsifovat teto mela spolecenstvi a vtahovat tak lidi do politickeho den!. "Podminkou" ucasti ne sch�zkach je, ze si kazdy precetl a souhlesi s Manifestem. Na schuzkach participuji i vudci osobnosti liOSu, napt. Jaroslav �abate, Radom!r Maly aj., vetsinu z nich vsak poradame sami. Zaciname prodebatovavat i nektere mistni problemy, ktere by mely byt pojaty do volebnich programu. Momentalne je ovsem nejzavaznejsi__,m problemem pripreva na diskusi o nove ustave. Cilem je pfiprevit se, aby ve vsech mistech a zavodech "nasich" kamaradu se nes, tedy hlOSisticky pozadavek ozval zive, v diskusi, ktere je ocekavane.

Nekteri ucastnici schuzek se k nasemu hnuti jiz prihlasili, jini jeste vahaji. Nespecheme na ne. Dulezite je, ze ztraceji pomalu ostych, zajimeji se o veci do te doby "nedulezite", nebo "spinave". Je �o prace pomala, mravenci. Jedinou odmenou je, ze nekdo privede na dalsi schuzku sveho znameho - a pribude nas.

••• Tea jsme ovsem u dulezite veci: jeka je vlastne strategie a taktike liOSu? Vy, lide, kteri jste vytvorili neco tak nadherneho jako je Manifest, kteri vydavaji casopis tak vysoke urovne, jako je ALTERNATIVA / i Zpravodaj se zlepsil/, vy tvurci liOSu to m u. s i t e vedet. Okolnosti, zivot, si vynutily vytvoreni dokonce jiste struktury, prozatimniho koordinacniho vyboru, ktery by sned mel k ujasneni a reelizaci tohoto stezejniho problemu prispet. Jinak by se hned prva veta Manifestu mohla ze zezehujiciho hesla zmenit v pouhou proklameci. "Dozral cas k praci vprevde politickeL" Co vsek mame pod praci vpravde politickou rozumet?

Podle Vaclava Bendy je politike umeni mozneho, podle mne tam ale chybi sluvko r e a l 1 z a c e , U s k u t e c no v an i mozneho. Domnivam se, ze politika je vyiycovani a uskutecnovani moznych, obvykle nevelkych, casto velmi rozmanitych kroku v

intencich vyjesneneho strategicko-taktickeho zemereni. Ale kazda definice politiky je v podstete jen hra se slovy. Politika je neustalou reakci na to, co prinasi zivot -a zivot definovat nelze. Pod pojmem politiky s1 nepfedstavuji mluveni /nebo prevazne jen mluveni/ pfipedne pseni o politice.

Prozetimni koordinacni vybor by mel koordinovet cinnost vpravde politickou, t.j. �el by sledovat, anelyzovat, usmernovat politicky zivot HOSistickych skupin, zakladat nove, obepinat republiku svymi bunkami, svymi iniciativami, svou politikou. Mel by sledovet deni dome i ve svete, reagovat na ne, drzet s nim krok - nebo jeste radeji byt vzdy o krucek vpredu a pripravovat HOS na pfedvidatelne situace. Mel by budovat odborne tymy ruzneho konkretniho zamereni, poverovat je zpracovanim podkladovych materialu, ktere by po vyjadreni vyboru sly dal, bua "dolu", jako podnety k diskusim a akcim, nebo "nehoru", ke statnim organum, pripadne do sveta, jako stanoviska HOSu. Vybor by se mel sterat o dobrou propagaci Hnuti za obcanskou svobodu a tek se upevnovat ve vedomi lidi dome i ve svete, mel by byt proste inspiratorem, srdcem i mozkem politicke, osvetove, propagacni a j. cinnosti, nebo by mel espon k temto narocnym cilum dle danych moznosti pracovat.

••• Neboli: vysokou politiku - ano. Ale predevsim pro ty "male" lidi. Debaty - ano. Ale pfedevsim o tom, jak co u d e l a t !

Frantisek �ehenek

Ozyveji se pry nespokojene hlasy ne adresu Hnuti za obcanskou svobodu, ze se malo hybe. Na to lze odpovedet, ze hnuti se pohne, az se pohnou jeho clenove, protoze hnuti se od politicke strany lisi hlavne tim, ze se opira o s p o n t a n n i akce jednotlivcu a skupin. Hnuti nema organizeci ani reprezentaci, coz ma sve nevyhody i vyhody. Stranu lze rozbit narusenim jeji orgenizecni struktury, zetimco hnuti dobre zakorenene ve spolecnosti prezije 1 nejvetsi pohromy, s vyjimkou jedine: pasivity clenu. Mozna, ze ze strechu pred timto nebezpecim se zrodil Prozatimni koordinacni vybor HCSu, /PKV/, jehoz jedinym nestestim je, ze se prozatim nestacil zkoordinovat sam. �zyslim, ze je to dusledek zmatenych a neujasnenych predstav jeho clenu o vlastnim postaveni a moinostech. Tito uctyhodni lide trpi, jek se zda, komplexem nedostatecneho mandatu: nikdo nas nevybral, nikdo nas nezvolil,

83

tak co muzeme delat? Domnivaji se, ze jejich poslanim je vlastne jen pripravit demokraticke volby a vyplnit mezeru do vzniku skutecne reprezentace HOSu jako celku.

Reprezentace HOSu jako celku znamena predev§:!m. pravomoc mluvit jmenem HOSu, coz tu a tam PKV uklouzlo uz nyni. Je mi trepne pripominat, ze k necemu takovemu PKV nema pravo a nemuze je ziskat ani demokratickou volbou. Podpisem manifestu Demokrecii• pro vsechny jsem nikoho nepoveril, eby mluvil mym jmenem, ani jsem nedal souhles k tomu, eby se muj mluvci nechal zvolit jakoukoli, trebas i pfevaznou vet§inou. Ba naopak, podepsel jsem, ze bezi o " ••• volne sdruzeni svobodne vznikajicich a zadnemu centru nepodrizenych poli ticlcych skupin a klubu ••• ". Je-11 tomu tak, pak by panove z PKV meli prestat vymyslet zpusoby, jak onu "ne§testnou formulaci" obejit a jak nelegitimni postup zastrit "demokratickou" procedurou: tim, ze se nechaji zvolit; meli by uz konecne pochopit, ze mohou jednat vlastnim jmenem, jmenem PKV HOSu a ze se toto jmeno bu-

de tesit prave takove autorite, jakou si

ziska svymi ciny.

Nerad bych vzbudil dojem, ze je mym cilem napednout existenci PKV nebo jeho slozeni. Ani jedno, ani druhe. PKV povazuji ze potreb ny a jeho slozeni mi plne vyhovuje. To, co se mi nelibi, je, ze nekona, co ma konet: 1. Koordinovat cinnost jednotlivych skupin a pomahat snaham o vytvareni spontannich horizontalnich struktur; 2. Zprostredkovavat styk jednotlivych skupin s verejnosti, usnadnovat zverejnovani jejich stanovisek a podnetu /samozrejme v rozumnych mezich, ktere si PKV ulozi sam/r J. Vydavat vlastni pro hlaseni k aktualnim udalostem, jednat s ostatnimi obcanskymi iniciativami a pod. a to vse samozreJme vlastnim jmenem ci jmenem tech, kteri k tomu deli vyslovne svoleni. A konecne, neplytvat energii na nesmyslne snahy o ziskani mandatu, ktery neexistuje.

Daniel Kroupa

V tijnu jsme si nehlas rekli, ze chceme vstoupit do prace vpravde politicke. V Manifestu jsme se deklarovali dv�nacti icteovymi body. Vykrocili jsme za cenu neodhednutelneho nebezpeci. Mame za sebou vyslechy a domovni prohlidky. Vime, ze se vysledk:u nemusime dozit. Presto jsme udelali prvni historicky krok a bereme na sebe odpovednost ze ty dals!.

84

Organizacne jsme spontanne vzn'fiym volnym sdruzenim. Chceme se demok::raticky podilet na politickych, hospodarskych, nabozenskych, kulturnich, odboratskych, legislativnich a dalsich cinnostech, se kterymi nase zem zapasi. Pro tuto chvili mame nejprijatelnejsi vselidovy program. Navic nas neprovazi neblahe dedictvi, podil na tzv. chybach minulosti. Stav'ime na nedostatcich druhych, a proto bychom nemeli jednet tak, aby jednou nekdo stavel na nedostatcich nesich.

Domnivam se totiz, ze prave ona volnost sdr�zen! nas muze privest do ulicky kabinetniho debaterstvi a pripravit o cas a sance. Kdo vlastne ma formaln! odpovednost za dalsi osud HOSu? V rijnu jsme vypustili z uzevrene lahve opar demokrecie a nyni cekame, co to vlestne udela. Odhodlejme se konecne k druhemu kroku: Pozadejme o registraci vlestni streny. Vyprecujme stanovy, organizacni a jednaci rady, formy hospodereni, podminky voleb, vzniku, zaniku a tak dale. Legalizujme se! Zvolme odpovedne gremium, ktere bude.respektovat nasi uctu k politickym protivnikum a mit autoritu zdola! Zast!time Lim i stavaj!ci signatare Manifestu proti represim, ktere jsou nyni ze zakona zduvodnitelne.

Atmosfera pro podani zadosti nastala. I docasny zakaz vsak muze byt pozitivni; vstoupime v jednani s Narodni frontou, budeme se ptat proc a analyzovat kvalifikovane odpovedi. Nas peticni akt mozna ovlivni pristi 6stavu CSSR. Proc se d!vat na stavajici politicke strany, jak se opet prevlekaji, treba do naseho Manifestu. Ti nahore dobre vedi, ze jmena nekolika set signataru HOSu nejsou jen do poctu a ze s nami nezbytne zacnou jednat. Udelejme vstricny krok a pozadejme o legalizaci. Nemame prece co ztratit. Premenit volne sdruzeni v

regulerni stranu se vsim vsudy v§ak predpoklada v�tsi pracovitost, poctivost, koncepcnost a odpovednost. Mame na to? Jestlize ne, pak jsme loni v rijnu udelali chybu.

- sk -

Jsem clenem nezavisleho hnut! HOS. Nejsem intelektual, ale delnik e vyzyvam ostatni pracujici ne k boji, ale k procesu, ktery jednou nazveme narodnim usmirenim. Cheeme totiz "neco", a dost dobre "nevime co". Delnicka trida ma vladnout, a 1 e n e -m u� e , protoze musi pracovat, a to pod vedenim schopne inteligence. Ruce �eskych

e slovenskych delniku meji moc tvofit hodnoty, musi je vsak k tomu nekdo vest. Vyspela kulture a inteligence petfi k zakledum spolecnosti. Inteligentni clovek je schopny kompromisu, je schopen navazet dielog, umi se pfizpusobit, je slusny. Hlupak uznava jen svou prevdu a siri jen sve myslenky.

Nase nezavisla organizece by esi nevznikle, nebyt onoho terminu "nove my/Heni", cinnost neseho hnuti je odrazem skutecnosti. A tezko neseme, kdyz nese pusobeni oznecuji organy moci za destabilizeci e sil-eni nesvaru. Chceme oprevdu sprevedlivy socielisrnus. KS� nema monopol na uspech. Chce-11 nekdo byt v jekekoli strene, je to jeho vule, ale stranicka prislusnost nevytvafi lidske hodnoty. Jestlize umim oprevit auto e jsem sikovny ne praci, neni podstetne, jestli jsem komunista, lidovec, clen SSM nebo Svazarmu.

Zachranu socialismu, da-li se jeste zechranit, vidim v myslence "evropskeho domu". A musime se ucit tem, kde to klape, a ne tarn, kde to vrze. Chceme sjednoceni, ne anarchii. Zamyslim se nad uvodnim rnenifestem HOSu, ktery vznikl pfed pul rokem e od te doby uz spetrila svetlo sveta fade spravnych pozadevlru. Pisu jen ze sebe, i kdyz moje nazory sdili reda jinych, e zadam vedouci pfedstavitele, zadem federalni vladu, aby pripustili dielog, ktery je bezpom[necn� nutny, i pfedstavitele e mluvci HCSu a zaroven zadam, aby nase hnuti bylo fadnou podporou prestevby.

Zecneme soutezit, nenechwe veci byt, ie se to "nejak udela". Na co stale cekame? Chytreceni nas uz neuzivi. Lidi probuote se, ne k destabilizeci, ale k porozumeni! Moralni sile naseho hnuti pfedstevuje to, co kdy-si byla vira. Mysleme na budoucnost nesich deti! Zdenek Tlusty

Dne 18. dubna t.r. probehle ne koleji 0-teve besede mezi studenty V�E a p. Jaromirem Sedlakem, udajnym byvalym poredcem pre

miers �trougala, publicistou a clenem ts. strany socialisticke. Beseda rnele ocekavany prubeh, studenti kladli dotireve otazky a p. Sedlak odpovidal - tu vice, tu mene obhajoval oficialni doktrinu. Zvrat nastal, az kdyz mu byla polozena �tazka, jak dal? Tu se p. Sedlak projevil jako horlivy pfiznivec dalekosahlych reforem /dokonce pfipustil moznost pluralitniho systemu vice politickych stran/, ale take jeko pfesvedceny merxista, ktery si neumi predstavit

dalsi vjvoj nasi zeme mimo ramec merxismuleninismu.

Jelikoz p. Sedlake znam jako iniciatore "Riegrovych sedu" - onoho pamatneho setkani clenu NNS s predstaviteli SSM,polozil jsem mu provokativni otazku: je-11 uceln� v dobe tek nejiste, jekou prozivame, pustit se bez rozmyslu do reforem, ci naopak zachovat vyckaveci postoj, coz jsem zduvodnil osudem

·nesich otcu e matek, ktefi v roce 1968 "narazili" e jejichz osud se stal verovnym mementem pro celou spolecnost. Na to p. Sedlak ztretil klid e vybuchl� "Kdyby vsichni uvezoveli jako vy,•� kficel na me, "byli bychom dneske jeste v dobe kamenne. Jen si vyckavejte, prosim, ale jenom vy, mledi, ponesete 'tizive nasledky budoucnosti. Cela teto spolecnost je nemocna, i vy jste nemocni, cozpek si myslite, ze nemame zpravy, jeka je uro�en vjuky ne vysokych skolach? Jen se podivejte kolem sebe, kem jsme se to dostali, tficetiprocentni potretovost, zavedne ovzdusi i potreviny, zkrecujici se vek populace, technicka muzea v nesich febrikach, nezajem, lhostejnost, upadek, kri-ze ••• " Ne namitku meho pritele, kdo vlestne za to muze, v:ybuch pokracoval: "Pochopitelne ze my, politici, strana a vlada, ale take vy, mledi, protoze nemate zajem, jste lhostejni, epeticti, neengezujete se, nebojujete. Nesmite poalehet naledam, ie za vsechno muzou komunisti, ale pojate a pomozte nam ten socialismus zreformovat, ucinit jej lepsim, pritezlivejsim, vzdyt to, kde nyni zijeme, vlastne eni socialismus neni.; ."

Mam obavy, ze se s p. Scdlakem, pres jeho skvelj fecnicky vykon, asi plne neztotoznim. Domnivam se totiz, ze to kolem nas prave j e ten socialismus v cele sve nelidskosti a neschopnosti. Obludna masinerie mejici jiz svuj zenit ze sebou a fitici se ke svemu konci. Ideologie, ktera neobstale, ktera to na cele care prohrala. Denodenne si v rozhovorech se svjmi kolegy e pedagogy uvedomuji, ze sebelepsi hospodal-ska reforms, ktera nebude zalozena na odbourani dominantniho postaveni statniho nevykonneho sektoru, bude mit jen castecny uspech a zajiste ani v nejmen§im nic nezmeni ne entegonismu rozporu, ktere si toteliterita zplodila. Socialisticke vyrobni vztehy se stely brzdou e jeji�ch zpetnym odra�em v rovin� politicke nedstavby dochazi k vyhroceni rozporu politickych e moralnich.

Jsem presvedcen, ze :ny, wledi, chcemeli dosahnout stavu skutecne a plne svobody

85

a prosperity, musime odmitnout lacinou demagogii vladnoucich vrstev, ktere pod viainou prodlouzeni existence svych �ocenskych vyhod, zenou nas, obycejne pesaky politickych sachovnic, cedit za "cisarpana" krev. Situace je vsak prilis tragicka na to, abychom sedeli se zalozenyma rukama. Angazova

nost tedy ano. Ale nikoli pro "cisarpana".

Angazovanost pro idealy svobodne demokraticke spolecnosti zalozene na soukromem vlastnictvi, svobode podnikani, dodrzovani lidskych prav a spravedlivem oceneni spolecnosti prospel'ine prace. Reforrny podporovat, ale rozlisovat. Situace se jevi tak, ze vedeni nema zajem neco pfilis d�klodn�

Nektere politicke klima vytvari nebezpecny sklenikov.y efekt.

Zadny spolecensky vytceny cil neni tak vzdaleny, aby do nej - treba i se zpozdenim -nedosly i jeho obeti.

86

reformovat. Je to pochopitelne, skutecne refor�y totiz pomery rozleptavaji, zatimco pseudoreforrny je zachovavaji.

Vyvstava nebezpeci, ze se vytvoi"i "zdani pohybu", ackoliv podstata zCistane nehybna. Ze se propagande podari svest cast mla

deze za ucelem oddaleni ortelu smrti. Proto opakuji: je nutno rozlisovat. Netahat

ZB K'sc kastany z ohne I ba naopak se od de

dictvi 'komunismu distancovat. Neriskovat pro "zachovdni", ale pro "rozleptani" soucasneho stavu, A kdo nema tu odvahu, necht �ostane u sveho kcnzumentstvi. I to nyni hreje proti •••

Petr Sykora

Musis-11 uz hodit kamenem, vem si alespon ten nejmensi a oznac si ho.

Pokladejme zaklady tak, abychom i po letech rozpoznali, co vlastne na nich melo stet.

Dokumenty, ktere nezapadly

DEKLARACE PR!V CLOVEKA A OBCANA Z ROKU 1789

Zastupci francouzskeho lidu, ustaveni v Narodni shromazdeni, povazujice neznalost, zapomenuti prav cloveka ci pohrdani jimi

ZB jedine pticiny vetejnych neatest! a ko

rupce vlad, rozhodli se predlozit v teto

slavnostni Deklaraci ptirozena, nezcizitel

na a posvatna prava cloveka. Tato Deklarace, trvale ptitomna vsem clenum spolecenskeho celku, nech{ jim ustavicne pfipomine jejich

prava a povinnosti, aby tak akty zakonodarne moci, stejne jako akty moci vykonne,

mohly byt kdykoli porovnany s cilem kazde politicke instituce a tim i naleziteji res

pektovany, aby reklamace obcanu, zalozene nyni na jednoduchych a nepopiratelnych principech, ptispivaly vzdy k zachovani ctstavy

a ke stesti vsech. Narodni shromazdeni proto uznava a vy

hlasuje v ptitomnosti a pod zastitou Nejvyssi bytosti tato prava cloveka a obcana.

I. Lide se rod! svobodni a rovni v pravech;

spolecenske rozliseni muze byt zalozeno

pouze na spolecnem uzitku.

II.

Cilem ka!deho politickeho sdruzeni je zachovani ptirozenych a nezadatelnych prev cloveka. Teto prava jsou: svoboda, vlastnictvi, bezpeci, odpor vuci utlaku.

III.

Princip veskere suverenity bytostne spociva v lidu: zadnj sbor, zadny jedinec nemuze vykonavat autoritu, ktera nevychazi

vyslovne z neho.

IV.

Svoboda tkvi v tom, moci konat vse, co neskodi druhemu. Vykon prirozenjch prav

kazdeho cloveka nema proto jinych omezeni nez ta, ktera zajistuji jinjm clenum spolecnosti pozivani techze prav; tato omezeni mohou byt urcena jedine zakonem.

v.

Zakon nesmi branit jinemu konani nez tomu, ktere skodi spolecnosti. Nie, co zakon nezakazuje, nemuze byt zapovezeno a

nikdo nemuze byt nucen konat neco, co za

kon neprikazuje.

VI.

Zakon je vyjadrenim obecne YUle; vsich

ni obcane maji pravo osobne ci prosttednic

tvim svych predstavitelu prispivat k jeho

tvorbe; zakon musi pyt tyz pro vsechny, at

chrani nebo tresta. Z pohledu.zakona jsou s1 vsichni obcane rovni, maji stejny ptistup ke vsem hodnostem, mistum a verejnjm zamestnenim podle svych schopnosti, bez

jineho rozliseni nez rozliseni jejich zdatnosti a talentu.

VII.

Nikdo nemuze byt obzalovan, zatcen ani

zadrzen, neni-11 to v pripadech zakonem vymezenjch a podle zakonem predepsaneho postupu. Vsichni., kdo se domehaji svevolnjch pr!kazu, vydavaji je, vykonavaji nebo nechaji vykonavat, museji byt potrestani;

kazdy obcan v§ak, je-11 predvolan ci zedr

zen na zaklade zakona, mus! okamzite uposlechnout; klade-11 odpor, provinuje se.

VIII.

Zakon muze stanovit pouze tresty zjevne a nezbytne nutne; trestan muze byt kazdy pouze na zaklade zakona, jenz byl vyhlasen pred spachanym deliktem a jenz je take za

ko� upletnen.

IX.

Kazdy je povazovan za nevinneho, dokud neni prohlasen za provinileho a je-11 uznano za nutne jej zatknout, kazda tvrdost,

jez neni nezbytna pro zajisteni jeho osoby1

musi byt pr!sne postizena zakone�.

89

x.

Nikdo nesm! byt znepokojovan pro sve na

zory, vl!etn� nabozenskych, pokud jejich pr-o

jevem nenerusuje verejny poradek zakonem

stanoveny.

XI.

Svobodna komunikece nzyslenek a nazor� je

jedn!m z nejce�jA!ch prav l!loveka� kazdy

obl!en �ze tedy mluvit, psat, tisknout svo

bodne ;. vyjimkou jsou pripady zakonem vyme

zene, kde jde o zodpovidani se ze zneuziti

teto svobody.

XII.

ZajiAten! prev l!loveka a ob6ana vyzaduje

verejnou moc� tato moc je tedy zrizena pro

vyhodu vsem a ne pro soukromy uzitek tech,

jimz je sverene.

XIII.

Pro udrzovani verejne moci a pro adminis

trativn! vylohy jsou nutne spolel!ne dane;

mus! byt rovnym dilem rozdeleny mezi vsech

ny obl!any podle jejich schopnost!.

I ne§kodne vyhlizej!c! heslo se muze stet znamen!m k honu na l!�rodeJnice.

90

XIV.

VAichni obl!ene maj! pravo posoudit semi nebo prostrednic�v!m svych zastupcd nutnost

verejnych den!, svobodn� je odsouhlasit,

sledovat jejich uzit!, url!ovet jejich roz

pis, uvrzen!, vybiran! a trvan!.

xv.

Spolel!nost ma pravo od kazdeho verejne

ho l!initele zadat vydeni pol!tu z jeho l!in

nosti.

XVI.

Spole6nost, v niz nejsou zajiAteny prav

ni zaruky a v niz neni provedena delba mo

ci, je spolel!nosti bez �stavy.

XVII.

Vlastnictvi je posvatnym a nezcizitel

nym pravem, proto ho nikdo nemuze byt zbe

ven, pokud si toho zjevne nezada verejna

nezbytnost, zekonne posouzena a pod podm!n

kou spravedliveho a predchoziho od§kodnen!.

/Prelozil Milo§ Rejchrt/

Ne kazdy vyvyseny bod muze slouzit jako operny.

NaS rozhovor

Nas rozhovor pro toto cislo jsme chystali s La d i s 1 a v e m Li s e m . Cestou na setkani, kde jsme chteli projednat priprevene otazlcy, byl vssk Ladislav Lis zadrzen StB a v prubehu letosniho "horkeho leta" se nam pak uz nepodarilo rozhovor realizovat. Omlouvame se a misto rozhovoru uverejnujeme dopis Ladislava Lise zaslany Konferenci o lidske dimenzi KBSE konane v Pafizi od 30,5, • do 23.6. 1989. Dopis je venovan i nekterym problem�m, o kterych jsme chteli s Ladislavem hovofit.

Vazeny pane prezidente Frencouzske republiky, vazeny pane prezidente FIJH, vazene d!'..my a panove,

radost nad tim, 2e se uskutecnilo tcto vjznamne shromazdeni, je ponfkud zkalens tim, ze se ho nemuzu osobne zucastnit. CesKOSlovenske urady mne nevydaly pas a vyjezJni povoleni, Zminuji se o t�to skutecnosti ,:rota, ze pomuze osvetlit sirsi souvislost � situace lidskych prav v me zemi, Fakty o lidskych pravech jsou souc&sli ceskoslover,skeho zakonodarstvi. Ceskoslovenska vlada ;:,odepsala vidensky dokwr.ent 8 dokcnce UIDO:C:nila, aby zmJ'.nene dokwnenty vysly v masov�",, nakladu. Avsak navzdory teto skutecnosti, kterou vitame, ve stejne dobe, tj. na pocG:ku roku 1989, pfijaly nejvyssi ceskoslovenske organy mimoradna opatreni, ktera zaclenily do ceskoslovenskjch zakonu a jez prime omezuji, ne-li znemoznujl'. svotodu shromazJuvani, sdruzovani a svobodu projevu a sz nekolikanasobne zvysuji trestni postih za ciny, v nichz vidi naruseni vefeJneho poradt�, tj. svych partikularnich zajmu. Skutecnost, ze urady nadale velkopansky rozhoduji o tcra, ci cesta do zahrsnici je ve statnim zajmu, tj. v jejich zajmu, koho pro jeho nazory a obrenu lidskych prav uvrhnou do vezeni /Ivan Jirous, Petr Cibulka, Frantisek Star·r:k, Jiri Tichy, Otakar Veverka aj./, ze vsechn_y obcanske aktivity, ktere se nezrodily z Jtjich pfani, oznacuji za nezikonne, svedci 0 tom, ze sem podpis dokumentu, ci dokonce ani jeho formulace nejsou zarukou, ze jeho principy budou vteleny do kszdcdenniho zivota.

oststne same historie )eklarace prav cloveka a obciana z roku 1789 je toho dukazem. �ada tech, kteri se zucastnili jeji redakce, skoncila ve vezeni nebo pod eilotinou a jini spoluautori se na vlade teroru vice ci mene podileli.

Proto prijimame poselstvi teto deklarace predevsim jako vjzvu, ktera opeluje na

vsechna jednotliva lidska svedomi, srdce i rozum, aby jedinecne, vznesene zasady a ci

le, dodnes prekvapive aktualni i ve svych puvodnich formulacich, se staly obsahem kazdodenni lidske praxe. Nebude-li konkretnich lidi, kteri budou pretvaret Deklaraci lidskych prev v kazdodenn! ciny, zti.stane 1 Deklarace lidskych prav mrtvou literou.

Odpustte mi i osobnejsi ton, Patrim kc ,::eneraci lid!, kteri se ve svem mlad! mohli domnivat, !e pokrok i v cblasti lidstvi je nezadrtitelny a nezvretnj, Zdalo se n��, ze pfej nami jsou jiz jen zpivajic! zitrky a ze ray svym budovatelskym usolim muzeme jejich pfichod urychlit.

Patfim vsak take k tern, kteri se z teto iluze probudili a zJistili, ze nen! vit�zstvi jednou pro vzdy vybojovanych, ktera Ly se nemohla zvrhnout v popreni svych vlastnich cilu.

r raoje oscbni zkusenost mne privadi k zaveru, ze se olympiJske stadiony behem jedine noci mohou zmenit v koncentracni tatury. I tote divadlo de la Bastille se muze pfem�nit ve veznici, tak jako namesti Nejeskeho klidu v krv&va jatka. Nejsme v situeci nezadrzitelneho pokroku, ale trvalei,o ohrozeni lidstvi.

De�larace prav obcana a cloveka nam do tohoto, �ozna ponureho, ale bohuzel reali�tickeho videni prinasi povzbuzeni a posilu. ..,."i.vodem pro to, aby;:nom nezoufoli, je, ze lide, ktc�i prosli zlou zku�enosti, at ji naz:/va.me zku§enosti despotismu nebo totalitarismu, se dokaz:( seJit a pri ruznosti n�zorovych vychodisek a duchovnich orientaci vyslovit hlasite a artikulovane spolecne ano a spolecne ne!

Deklarace prav cloveka a obcana vzniklo jako vysledek rozhovoru, diskus! a sporu lidi velice dznych, a presto jeji poselstvi je jednoznacne a dodnes platne. My v�ichni, kteri jsme od te udalosti 2CO let a oJ mista vzniku 120C km vzdaleni, jsme vdecni tern, kteri v textu teto deklerace zakotvili .zyslenku, ze cilem veskereho politickeho s1ruzeni je ochrans a zajisteni prav jedn0-cliveho cloveka. Gbcan tu neni pro stet, ule stat tu je pro obcana a clovek neodevzdtiva svou svobodu politicke moci, nybrz tuto moc vytvari a for�uje k ochrane sve svcbody. Nase specificka ceskoslovenska zku�enost velmi ocenuje one podezreni a ned�v�ru, s nil deklarace vzhlizi na moc a jeji orc�ny •

Tvurci deklarace jasnozrive prohledli, ze moc je naklonena svemu zneuziti a vlast-

93

ni perverzi. Vyzaduje permenentni, nesmlouvevou kontrolu ze streny ob�enu, kterym mcr. musi vydavat pocet ze sve cinnosti a kter;.,mi je kdykoli odvolatelna, paklize svemu poslani nedostoji.

Deklarece prav cloveke a obcena vyhlasuje, ze kdyz se moc zvrhne v utlak, vsichnl lide maji nezadatelne a pfirozene prevo nG odpor proti utlaku, Nezatajuji, ze i tato ;nyslenka je mi blizka !

Z Deklarace lidskych prav vsak cerpame i kulturu tohoto odporu, kterri n�m nedovo

luje, abychom my s utlacovateli zac�azeli tek, jako oni s nami, kdyby se meli ocitnout v nosi situoci. I odpor vuci �tleku, neni-li nesen uctou k obcanskjm a lidskym prrivum, k lidske dustojnosti toho, kdo je sarn poslepava, se sam brzy zvrhne v teror.

Lidska prava plati pro vsechny, nebo pro n.i -koho,

Zijeme V dobe nadejn,'ich zrncn V ,!1€::inc'.ir·r·,Jni polltice. Slychami caste metaforu o novJm evropskem dome, ktera je nam blizka a dobre se posloucha, protoze v nas vyvolav: pocity vlidnosti, intirnity a bezpeci. Cta::ka je, jaky dornovni rad bude v to,ato do.ne plati t?

Jsem p.resvedcen, ze francouz!;ka '.Jekle1·: -ce prav cloveke e obcane je dobrou pfedlohou pro vypracoveni previdel, jimiz se maJi ridi t vz tehy uvnitr jednotli vych do111acnos, i a jejich! duchu nesmi odporovat 8ni vztat� mezi nimi.

Jestlize nas dnes tesi slave, vyh1ase1::C: Micheilem Gorbecovem o tom, ze SSSS sm�fu�c k uskutecneni prevniho stetu, jehoz budoucim cilem je uplatn�ni zasedy, ze co neni zekazano, je dovoleno, pek tento princip doslove e do pismene formulovele :)ekleract, prav cloveka a obcena jiz v r. 17bj, tj. pred 200 lety.

Zesady vseobecne deklerace bujou =ejirte potrebovat aktualizaci a doplnfni, el� budeme-11 vynalezat nalezene, eventueln� ignorovat to, co uz je sou�asti evropsk6 tradice, pek dospejeme v nesem evroµst,�m dome k tomu, co nezyva frencouzska deklor,_ -ce lidskych prav verejnym nest�stim.

Je ukolem nas vsech dbat no to, aby ne:zodatelne a pfirozena prave cloveke byla pfiznana v!em clenum te ktere do�acnosti,

94

abycliom drive nez uzavreme smlouvu o spole�nem evropskem dome, nejdrive zbourali zea, kterou despotickj statec postavil uvnitf poKoje, aniz by se ptal ne to, co to�u fikaji bratri, jejich! do�acnost z ni��ho nic tato zea rozdelile ne dva svety.

Jeko ob�en teskoslovenska se nemohu s�irit s tim, ze doposud nebyl odmitnut princip� podle ktereho lze kdykoli vtr�nout, nejlepe v nocni dobe - spojenymi silemi peti pertoji do p�ibytku teste a prohlasit, ze jeJich zpusob zivota ohrozuje spoleSne zaj1�y zbyvajicich p�ti, odvHci hh,vu rodin,Y e pf-inutit ji k usporadani pome

r� ve ✓ lestni domacnosti podle jejich dik

tatu. z., tote uspoh'.idbni nevic .-:na:11enalo eko

nomickj, �oralni, vzdelanostni, kulturni a socidlni Jpadek, dodava tomuto obrezu je§te del§i roz��r. Jinj�i slovy, dokud se Sov6tskj svoz Jsty nejvy!tiho pfedstevitela �ichaila Gorbacove nebude verejne distancovat od poruieni v!ech elementarnich pravi-1el slu�nosti i �e=inJrodniho prave, kter6 predstavcvala voJenske invaze do �eskoslovenska 21. srpna 1968, mu2e byt i spolecnj evropsky d1m pesti.

Ne zav�r bych chtel vyjadrit vdecnost nejen te�, kteri nam pred �CO lety pro nt� zapes za svobodu a djstojnost cloveke zpevnili pudu pod noheme, ale i Varn v!em, kte0i al ji! jako politici dekleroveni vuli lidu, neto jako obcane motivovani svou mravni pcvinnosti, nezapominate na to, ze obhajoba lidskych prav me svuj mezinarodni - ne-li plenetarni - rozmer, jek o tom svedci dosavedni cinnost federace pro lidska prave. Mohu v�s ujistit, !e i ceskosloven§ti obcone se citi spojeni s vami v!emi, kteri my;lenk,y Jleklarace prav cloveka a obcane trpelive, promy§lene a obetave pr-enai§ ite z rev iny vysokych idealu do roviny nasich v�ednich dnu.

Pf-eJi Vetemu kcngresovemu jednani plny zdar a reallzator:im u:.ytlenek lidsk�1ch prE;v uspo�ojeni z dile, ktere ma svJj hluboky smysl, a jak verim, i budoucnost,

Praha 21.G. 13U9 Lodislav Lis

· BSAH

Documents

Transcript of · BSAH